Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 238, komentářů celkem: 429554, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 445 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116477980
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Pokání k odpuštění hříchů.
Vloženo Neděle, 06. březen 2016 @ 20:11:54 CET Vložil: Tomas

Katolicismus poslal oko

Jak to s odpuštěním hříchů mají katolíci.


V tomto tématu navazuji na svoji diskusi s Toníkem o jeho (podle mne mylné)  představě, že prý v Ježíši Kristu Bůh už odpustil hříchy všem lidem - i těm, kteří dosud pokání ze svých hříchů neučinili
- což jsem já rozporoval poukazy na učení Krista o tom, že některé hříchy nebudou některým lidem odpuštěny nikdy (Mt 12,31-32) a podobně i na Kristovo předání moci apoštolům hříchy lidí zadržet (J 20,23).
Já tvrdím, že bez pokání není žádného odpuštění hříchů.
Celou diskusi je možno shlédnout pod únorovým článkem  "http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2470073".


Postupně jsme toto téma začali rozebírat podrobněji.

Toník, jako bývalý římskokatolík si pamatuje učení katolické církve o tom, že těžký hřích v případě okamžiku smrti, je Bohem odpuštěn pouhým pokáním hříšníka i bez vykonání svátosti smíření ve zpovědi. Pamatuje si také, že není - li toto nebezpečí smrti, je nutno každý těžký hřích vyznat i ve zpovědi. Nebylo mu jasné, kdy je tedy těžký hřích podle katolíků Bohem odpuštěn - zda už při soukromém učinění pokání ze hříchu, nebo až ve zpovědi.
Jeho otázka:
"Pokud máš v jeden konkrétní okamžik odpuštěny hříchy lítostí a nedá se mluvit o "plném odpuštění", tak ti za lítost Bůh odpouští hříchy nějak "napůl" a za zpověď ti je odpustí "naplno"?"


Já mu napsal:
"Soukromou lítostí a pokáním hned po těžkém hříchu je sice hříšník už zachráněn před věčným zavržením (to v případě jeho náhlé smrti by jej čekalo očistcové očišťování) - není však ještě dokonale uzdraven pro další pozemský život v církevním společenství. Jeho hřích ještě není zcela vyléčen - minimálně (když ne nic dalšího - poškozených bývá zpravidla více stran) zbývá se smířit s církví. Proto Kristus ustanovil svátost vázanou na službu církve (J 20,21-23).
O plném odpuštění, smíření a o celkové likvidaci  konkrétního těžkého hříchu se dá mluvit až po rozhřešení ve zpovědi.
"
...
Zde opravdu nejde o žádné "pocity".
Pokání není projevem jen citu, ale především lidské vůle, lidského rozhodnutí se obrátit, změnit své smýšlení a jednání.. Je lidským následováním hlasu Ducha, který člověka k pokání nabádá, vede. Pokání činí člověk komplexně, na všech frontách: tedy jak vůlí, rozumem, rozhodnutím, tak také citem, srdcem.
A jako i v jiných oblastech i zde se musíme učit. Učit odolávat svodům, cvičit se v sebeovládání (modlitbou a půstem), záměrně se vyhýbat příležitosti ke hříchu (zapojení rozumu i vůle). To ze strany člověka.
Ze strany Boha pak člověk dostává jako milost  "Boží pohled" na lidi či  na věci, které pro nás dříve byly kameny úrazu - pokušením.
Toto všechno souvisí s trvalým vyléčením člověka ze hříchu a nebývá to hned - a nebývá to pro člověka snadné a bez práce, bez také i jeho úsilí. My duchovně rosteme právě touto svou spoluprací s Bohem na sobě samotných - na vlastní přeměně..


I po osobním 
pokání z těžkého hříchu nemohu stále přijímat eucharistii!
- přijímal bych nehodně.
I když mám i tento těžký hřích už Bohem odpuštěn a spolu s ním prominut i věčný trest za tento těžký hřích. Pro přijímání eucharistie je však nutnou podmínkou ničím nenarušené společenství církve. 
Nelze zasednout k Pánovu stolu bez "svatebního šatu".

..."Bůh mi odpustí hříchy v tom okamžiku, kdy z nich učiním pokání. "...
Když se topíš v prudkém proudu, absolutně nejdůležitější pro záchranu je uchopit se pevného bodu, záchranného lana či pomocné ruky, která tě vytáhne ven. To je vyjádřením smyslu této věty - být spasen, nic víc

I když jsem byl už zachráněn od věčné smrti, stále jsem "mokrý" hříchem. Musím nejdřív podstoupit "usušení" , přistoupit ke svátostnému smíření - ke zpovědi. Musím napravit svoje vylomení od církve, být znovu naroubován do ušlechtilé olivy. Smířit se s církví, kterou jsem těžkým hříchem poškodil (srov. 1 Kor 6,15-16) -  (Jdi se napřed smířit se svým bratrem).



Otázka Toníka:
..."Učinit pokání" je tedy pro tebe jeden konkrétní okamžik života? Máš to tak, že v jeden konkrétní okamžik "jsi učinil pokání" a před tím konkrétním okamžikem "jsi ještě neučinil pokání"?....

Pokání je u křesťana trvale žijícího s Bohem trvalým životním postojem, trvalým stavem.
V takovém případě pokání z jednoho konkrétního jednoho hříchu činím hned v okamžiku, kdy si uvědomím, že jsem zhřešil.
A v takovém stavu je téměř nemožné zhřešit těžkým hříchem - k duchovní smrti. Jedná se o hříchy všední. Tento okamžik bývá skutečně už před zpovědí. Z takto Bohem odpuštěných lehkých hříchů se už zpovídat nemusím, ale pokud se jedná třeba o poklesky opakované (např. výbuchy hněvu), je dobré se z nich vyznat i ve zpovědi a spolu se zpovědníkem řešit protiopatření - jakými metodami se takových určitých zlozvyků zbavit.

V případě člověka, který nemá tento trvalý životní postoj pokání - však v jednom okamžiku si hříchy uvědomí a pokání učiní - v tom samém okamžiku je zachráněn pro nebe. Není ještě zcela vyléčen, ale už je zachráněn. Je - li křesťan, čeká ho ještě smíření s církví (skrze svátost smíření) a narovnání jeho hříchy porušených mezilidských vztahů s bližními, kterým ublížil.
Pokud jako křesťan zůstáváš i po pokání ze hříchů dál žít na tomto světě, potřebuješ nutně smíření s církví a žít v církvi - potřebuješ znovunaroubování na živý kmen. A to nezískáš nijak jinak, než skrze službu církve hříchy odpouštět - skrze svátost pokání.

Psal jsem také, že i odpuštění hříchů je celý proces uzdravení člověka do nápravy od hříchu, že to není jen nějaké laciné "sorry" Bohu a je hotovo, smazáno.
Pokud učiníš pokání až v okamžiku své smrti, Bůh ti sice hříchy odpustí a jsi zachráněn pro věčnost, ale umíráš nesmířen s církví. Nejsi tedy ještě plně uzdraven, připraven pro nebe (nemáš vyřešeny narušené vztahy)  a čeká tě očistec.

Přesto Toník pokládá další otázky:

" Pokání ze hříchu je pro tebe "trvalý postoj". Pokání ze hříchu pak činíš v "jednom konkrétním okamžiku". 



Pokání ze hříchů je pro mě trvalým životním postojem, vztahem.
Je rozhodnutím marnotratného syna: "... Tehdy toužil nasytit své břicho lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu nedával ani to. Když však přišel k sobě, řekl: 'Kolik nádeníků mého otce má hojnost chleba, a já umírám hlady!  Vstanu a půjdu ke svému otci...
..".


..."I vstal a přišel ke svému otci. Když byl ještě daleko, jeho otec ho uviděl a byl hluboce pohnut; i běžel, padl mu kolem krku a zlíbal ho."...

"Když byl ještě daleko" - to už zase odpovídá situaci osobního pokání v okamžiku, kdy si hřích uvědomím.  Otec přiběhl naproti, objal syna ... Nikoli až v Otcově domě (až u zpovědi).

V tomto jednom konkrétním okamžiku pokání z konkrétního hříchu pak říkám: "Otče, nejsem hoden se nazývat tvým synem ..." - a můj nebeský Otec mě objímá - a odpouští mi. Přesto si musíme uvědomit, že i po obejmutí otcem navrátivší syn je i nadále špinavý,  i nadále smrtí prasaty, i nadále je oblečen do roztrhaných šatů ...

A tehdy otec přikazuje služebníkům: "'Přineste to nejlepší roucho a oblečte ho a dejte mu prsten na ruku a obuv na nohy. "
A toto je právě už obsahem služby církve hříchy odpouštět
- o tomto je samotná zpověď: služebníci po pokání hříšníka, po Otcově odpuštění, dokonávají dílo očisty
- šaty, prsten a obuv jsou pak znaky pravého synovství (navráceného stavu důstojnosti syna).




Chce - li tedy katolík být zcela uzdraven ze svých těžkých hříchů tak, aby byl zdravým údem církve ( a mohl tedy znovu přistupovat i k Pánovu stolu), nejde to bez svátostného smíření (svátostné smíření je smíření nejenom s Bohem, ale také s církví a s těmi bližními, kterým ublížil).. 
Jak říkám, svátostné smíření je pohlazením nebeského Otce a netřeba mít těžký hřích, abych si přišel pro takové pohlazení!




..."
Když z nějakého hříchu pokání v konkrétním okamžiku nečiníš vůbec, protože nemůžeš, jelikož si ten hřích ani neuvědomuješ, ale dojdeš si ke zpovědi, tak máš odpuštěny i ty hříchy, ze kterých si vůbec pokání neučinil v jednom konkrétním okamžiku."...

Smyslem svátostného pokání není na sobě najít co nejvíce chyb (hříchů), aby byl jejich výčet úplný. Žádné dokonalé seznamy hříchů! To nedokáže nikdo. Tuto vědomost má jedině Bůh.
Z takového dokonalého seznamu hříchů pokání nečiním.
Při pokání jde úplně o něco jiného: uvědomit si, v čem základním je můj obraz pokřiven od Božího obrazu a to radikálně řešit - ale hlavně být s Bohem u vědomí své hříšnosti  a Boží objímající lásky. K Božímu odpuštění stačí vyznání toho, čeho jsem si jako hříchu sám vědom - ale hlavně postoj pokání v lítosti, touhy věci změnit, touhy se obrátit k lepšímu - a nejspolehlivějším indikátorem opravdovosti pokání je lítost nad hříchy, lítost nad mnou způsobovaným zlem ....



"Avšak bylo proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a ožil, ztratil se, a byl nalezen."
Marnotratní synové, kteří zatím v cizině rozhazují své dědictví, jsou stále pro otce (který je nepřestává milovat)  jako  "mrtví", jsou stále ve svých hříších, které jim nejsou odpuštěny.
Proto katolická církev učí, že bez lítosti není skutečné pokání a bez pokání nemůže být ani žádného odpuštění hříchů.





"Pokání k odpuštění hříchů." | Přihlásit/Vytvořit účet | 76 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Pokání k odpuštění hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Úterý, 08. březen 2016 @ 07:56:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

 

Jistě, to není jen učení katolické. To platí i mezi nevěřícími. Když někomu ublížím a mám svědomí, tak mne to trápí. A pokání je, že si to uvědomím, co špatného jsem udělal, a pak projevem pokání je, že se tomu člověku omluvím. Jen on mi pak může dát najevo, že mi odpouští, a tím se sníží napětí mezi námi. Tak se řeší vzájemné konflikty. Ale musí tu být vůle  z obou stran a existence svědomí. Kde není svědomí, tam je to zlé. Dnešní svět se však vyznačuje absencí svědomí a to i u věřících.

Nakonec u malých dětí je vidět touhu po odpuštění. Když něco provedou a maminka se na ně zlobí, nedají pokoj a tak se stále obrací na maminku, až jim maminka pusou či objetím dá najevo, tak já už se na tebe nezlobím, ale nesmíš se už tak chovat. A všichni prožívají radost. Ale nejdůležitější je , aby děti cítily to provinění a chtěly odpustit.  Co však dnes vnímají dnešní lidé ???

 

Co se týká vztahu k Bohu, tak musím napřed věřit, že Bůh existuje. Pak pokání znamená, že si uvědomuji svůj špatný stav tak, jako si to uvědomoval Pavel, když se zhrozil toho, že není schopen konat dobro a že ho nějaká síla nutí konat opak.   A odtud je cesta k pochopení Pána Ježíše. Pochopení toho, co je to Boží odpuštění a Boží milost. To prožívá člověk, který upřímně se obrátí na modlitbě a i na kolenou k Pánu Ježíši. Člověku, který to nezažil, se to těžko dá vysvětlit. Tady je to působení Ducha, které ani Nikodém při prvním setkání s Pánem Ježíšem nemohl pochopit.

Co se týká katolického učení, neznám ho a ani nechci. Ostatně stačí se podívat na katolíky, a nejen katolíky, abych nekřivdil jen jim,  kolem a je mi jasné, že to nefunguje. Ostatně ani já nejsem bez chyb. Ale mrzí mi to. Čekal jsem asi zázrak  a on nějak nepřichází.

 

 

 




Re: Pokání k odpuštění hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 07. březen 2016 @ 05:52:07 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Stando, opět mnoho slov, aby ses vyhnul jasné odpovědi na jednoduchou otázku. Neptal jsem se tě ani na tresty, ani na nic mimo v tvé teorii, stále se ptám na odpuštění hříchů, jak to máš vymyšlené.


  Psal jsi tu:

  "Hříchy, ze kterých jsem upřímnou lítostí učinil pokání, mě Bůh odpouští okamžitě - spolu s věčnými tresty "
  a 
  "Bůh mi odpustí i těžké hříchy v tom okamžiku, kdy z nich učiním pokání."

   Psal jsi to boldem, tak je to asi důležité pro tebe? 

   Pochopil jsem tedy, že to máš vymyšlené tak, že v jednom konkrétním okamžiku života jsi ještě pokání ze hříchu neučinil, to ti Bůh hříchy ještě neodpustil, pak nastane další konkrétní okamžik života, třeba o vteřinu později, a to už jsi pokání učinil. a v ten konkrétní okamžik ti Bůh už hříchy odpustil. 

  Umíš teda udělat (dodělat) pokání z konkrétního hříchu v jeden konkrétní okamžik života. A jestli jsem tě dobře pochopil, ten okamžik, kdy doděláš pokání ze hříchu a Bůh ti odpustí, je před zpovědí, před svátostným smířením. A takto ti Bůh odpouští v jednom okamžiku, na základě tvého pokání a před zpovědí, a to i smrtelné, těžké hříchy.

   Pochopil jsem tě dobře?

   Stalo se ti někdy v životě, že jsi upřímnou lítostí učinil pokání z těžkého, smrtelného hříchu a Bůh ti ten hřích okamžitě odpustil, a bez zpovědi?

   Když jsme u toho, stalo se tí vůbec někdy v životě, že jsi udělal nějaký těžký, smrtelný hřích? Ptám se, jestli píšeš o něčem, co reálně znáš, nebo jen popisuješ nějakou naučenou teorii, kterou jsi nezažil.

  Toník



Re: Pokání k odpuštění hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 07. březen 2016 @ 08:35:43 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kodet ještě doplnil, že ono podobenství je vlastně o dvou ztracených synech, nejenom o tom, který odešel do ciziny, ale i o tom, který zůstal se svou domnělou "spravedlností" doma. Taky ten je ztraceným synem - nedokázal přivinout zpátky svého bratra a zůstal ve své "spravedlnosti" vlastně raději nezachráněn venku.
Toho záchrana teprve čeká ...


To je obrovské nebezpečí pro nás všechny, co se domníváme, že žijeme správně v moci Ducha  podle Božího řádu jako "dobří křesťané"  a zapomeneme,
že nejsme o nic menší hříšníci, že všichni stejně potřebujeme zachránit, že všichni potřebujeme aby nás každý den znovu a znovu náš Dobrý pastýř hledal a nacházel - a bral na svá ramena.



Re: Pokání k odpuštění hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: pozorovatelnik v Neděle, 06. březen 2016 @ 20:52:26 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
No jo, no. Když nefunguje Boží moc, uzdravování, ani žádná jiná charismatická část NZ, je třeba vymyslet náhradní program, a tím je "vědecké bádání" nad hříchem. Tím se dají vyplnit roky a roky křesťanského života a popsat terabajty textu na PC.



Stránka vygenerována za: 1.65 sekundy