poslal Nepřihlášený Ježíš na sebe bere všechny hříchy světa. Ježíš za nás prosí u Otce. Ježíš je za naše hříchy potrestaný. Otec nám odpouští ve svém Synu pro jeho zásluhy. Otec odpouští všechny hříchy proti Synu, na prosbu Syna. Otec odpouští ve svém Synu, a podmínkou účasti na odpuštění v Synu je přijetí Syna za toho kdo na sebe moje hříchy vzal, za toho kdo za moje hříchy zaplatil, za jediného toho, skrze kterého lze vejít do nebeského království.
Bůh Otec odpustil lidstvu všechny hříchy proti Synu v Synu, a to na prosbu Syna.
Na odpuštění Otce v božím Synu má účast ten, kdo božího Syna přijme za svého spasitele!
Není žádná lidská zásluha, kterou by hříšník mohl směnit za boží milost. Žádná lidská snaha ani oběť není tak velká, aby hříšníka spasila. Odpuštění boží je možné pouze v osobě Syna, kterému je pro jeho zásluhy svěřená veškerá moc na nebi i na zemi.
Pokorný hříšník uznává svou neschopnost, všechno Kristu kajícně odevzdává, a vyznává Krista spasitele, který v něm hříšníkovi proměňuje jeho slabost na svou sílu. Apoštolové nám to dosvědčují, a k tomuto správnému vztahu ke Kristu nás příkladně i směřují.
Pyšný hříšník- svatokupec, staví svou spásu na své záslužné snaze, jeho vztah se spasitelem je obchodní, a chová se stejně jako kupci v chrámu. Netřeba snad zdůrazňovat, že tito kupci patří do peleše lotrovské. Tak je nazval sám Kristus, když viděl jaký neřád do svatyně natahali a vyhnal je.
Jak asi nazvat člověka, který ve svém chrámu těla kupčí s Kristem? Kupčí ve stylu: "Pane, já ti přináším svou oběť, tak mi za tuto moji oběť odpusť. Pane, dnes jsem se celý den velmi snažil abych nezhřešil, abych se ti zalíbil. Celý svůj život usiluji o spásu, a ty mne Pane za moji snahu určitě spasíš".
Takové závadné uvažování a modlení je výsledkem svatokupecké výchovy. Svatokupecká výchova učí závadnému vztahu ke Kristu "něco za něco". "Snaž se, usiluj se, obětuj se a Kristus tě spasí". Za co tě spasí? Za tvou lidskou snahu, sílu a tvou oběť? To je snad Bohem stanovená cena spásy? Odkdy? V Písmu se píše v souvislosti se spásou člověka o smrti člověka starého a znovuzrození se člověka nového v Kristu. Dále se v Písmu píše, že spása není v lidech, že je v Kristu jako jediném prostředníku mezi Bohem a lidstvem.
Svatokupec navyknutý si svou "spásu" kupovat za svůj záslužný skutek, nemůže přijmout fakt, že Otec v Kristu odpustil lidstvu všechny hříchy. Ani nemůže přijmout fakt, že Kristus za naše hříchy dávno zaplatil. Přijetí takového faktu sebou nese strašlivé poznání o celoživotní svatokupecké marnosti. O celoživotní marné snaze, platit za něco, za co je již dávno zaplacené, a co se stejně ani koupit nedá.
A tak svatokupec na sklonku života zjišťuje, že žádný vztah ke Kristu nemá. To co však má a co mu stále zůstává, jsou jeho letité hříšné vazby, kterých se ani pro svou svatokupeckou snahu nedokázal zbavit za celý svůj život. Narůstá v něm velký neklid v duši, jelikož tuší, že v jeho vztahu k Bohu je něco v nepořádku. Svatokupec svoji poslední marnou naději upíná do očistce. Očistec je poslední svatokupecký bazar. I zde se za hřích platí marnou lidskou snahou hříšníka z očistce vykoupit.
Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží, a hledí vstříc tomu, až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu.
Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.
Dosvědčuje nám to i Duch svatý, když říká:
Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli; na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.‘
Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti.
