Ahoj,

Mojžíšův zákon není nikdy přirovnáván k věčnému morálnímu zákonu, který byl v platnosti od samého počátku lidské historie. Ačkoliv bylo zapsáno až na hoře Sinaj, bylo desatero chápáno a ctěno nejdávnějšími patriarchy. Dokonce Kain (prvorozený syn Adama a Evy) věděl, že zabití je hřích. Když se chystal ke svému činu, Bůh mu řekl, že „hřích ve dveřích leží“. Boží hlas promluvil ke Kainovi o hříchu ležícím ve dveřích kvůli jeho plánu zabít Ábela, což je přestoupení jednoho z deseti přikázání. To je absolutní důkaz toho, že morální zákon byl v platnosti už v tak dávné minulosti. Je nemožné, aby hřích existoval tam, kde není zákon!

[KB1613] Gn 4:7 Zdaliž nebudeš příjemný, budeš-li dobře činiti? Pakli nebudeš dobře činiti, hřích ve dveřích leží; a pod mocí tvou bude žádost jeho, a ty panovati budeš nad ním.

Další biblický důkaz je, že přikázání a další ustanovení a zákony již platily v době Abraháma, který je zachovával! Je zcela zřejmé, že onen zákon, který Abraham věrně zachovával, nebyl zákon Mojžíšův, protože ten byl vydán až o 430 let později. A z toho logicky plyne, že součástí přikázání daných Abrahamovi bylo nebo mohlo být i ustanovení o odpočinutí – sobotě, i když to Bible nikde více neupřesňuje. Taky se nezdá možné, aby bohabojný Abraham nebyl obeznámený se základními výnosy o dobrém a zlém obsaženými v desateru přikázání.

 [KB1613] Gn 26:5 Protože uposlechl Abraham hlasu mého, a ostříhal nařízení mých, přikázaní mých, ustanovení mých a zákonů mých. (mishmarti mitzvotai hhukotai vetorotai, Transliterated Biblia Hebraica-EN)

Josef ukázal, že si byl vědom závaznosti téhož přikázání jako Abraham, když řekl Potífarově ženě:
[NBK] Gn 39:9 [Sám] není v tomto domě větší než já, neodepřel mi nic kromě tebe, poněvadž jsi jeho manželka. Jak bych tedy mohl spáchat tak velikou hanebnost a zhřešit proti Bohu?"
Věděl, že cizoložství je hřích, i když vydání desatera na hoře Sinaj bylo hudbou vzdálené budoucnosti. Opět je nemožné, aby hřích existoval tam, kde není zákon!  
...a vydáno nakonec skrze Mojžíše:
No to je blud to musíš sám uznat, Mojžíš žádné Desatero nikdy nevydal a pouze je vlastními slovy a ještě zkráceně a až mnohem později než jiné ceremoniální zákony napsal do Knihy Mojžíšovy a smíchal ho dalšími ceremoniálnímí zákony a začal jako první SOBOTOU, zvláštní, že?:Uvádím na Granu už asi po desáté:
[KB1613] Lv 19:3 Jeden každý matky své a otce svého báti se budete. A sobot mých ostříhejte, nebo já jsem Hospodin Bůh váš. (4. a 5. přikázání), (…veet-shabetotai…)


[KB1613] Lv 19:4 Neobracejte se k modlám, a bohů litých nedělejte sobě: Já jsem Hospodin Bůh váš. (2. přikázání)


[KB1613] Lv 19:5 A když obětovati budete oběti pokojné Hospodinu, z dobré vůle své obětovati budete je.(další verše, které nepatří k Desateru a se kterým jsou zde promíchané, hovoří o obětech, o sklizni, o oblékání, o kněžích, o spiritistických médiích, o pohanech apod. jsou to verše např. Lv 19X9, 19, 22, 23, 31, 34 atd).


[KB1613] Lv 19:11 Nekraďte a nelžete, a nižádný neoklamávej bližního svého. (9. přikázání)


[KB1613] Lv 19:12 Nepřisahejte křivě ve jméno mé, aniž kdo poškvrňuj jména Boha svého: Já jsem Hospodin. (3. přikázání)


[KB1613] Lv 19:13 Neutiskneš mocí bližního svého, aniž obloupíš ho. Nezůstane mzda dělníka u tebe až do jitra. (8. přikázání)


[KB1613] Lv 19:17 Nebudeš nenáviděti bratra svého v srdci svém; svobodně potresceš bližního svého, a nesneseš na něm hříchu. (6. přikázání)


[KB1613] Lv 19:18 Nebudeš se mstíti, aniž držeti budeš hněvu proti synům lidu svého, ale milovati budeš bližního svého jako sebe samého: Já jsem Hospodin.


[KB1613] Lv 19:29 Nepoškvrňuj dcery své, dopouštěje smilniti jí, aby země nesmilnila a nebyla naplněna nešlechetností. (7. Přikázání)


[KB1613] Lv 19:30 Sobot mých ostříhati budete, a svatyně mé báti se budete: Já jsem Hospodin. (4. přikázání), (et-shabetotai…)


[KB1613] Lv 19:32 Před člověkem šedivým povstaň, a cti osobu starého, a boj se Boha svého, nebo já jsem Hospodin. (1. přikázání)


[KB1613] Lv 19:35 Nečiňte neprávě v soudu, v rozměřování, v váze a v míře. (10. přikázání)


...Pro Židy je Tóra = Mojžíšův Zákon, jehož součástí a počátkem ustanovení je právě desatero a ostatní přikázání z něho jsou vycházející.
Dokaž z Písma, že Desatero bylo to první co zapsal Mojžíš do své knihy a ještě úplně přesně tak jak ho Bůh vyhlásil svým silným hlasem židům a pohanům-proselytům, kteří šli s nimi a které všichni slyšeli. Napiš verše, kde je to přímo takto uvedeno! Můžu tě jen upozornit, že to nikdo v Písmu ještě nenašel.

...Desatero (a v něm celý Zákon) bylo vyřčeno a předáno Mojžíšovi a starším lidu třetího měsíce poté ve stejný den, co vyšli z Egypta. Dříve bylo ústně předáno, než bylo napsáno na kamenné desky. Pouhopouhé dva měsíce po útěku z Egypta. Od kapitoly 14. Exodu do 19., kdy byla vydána ústní Tóra (Desatero s přikázáními) uběhly pouhopouhé 2 měsíce a jen cca 15 dní poté, co Bůh seslal na poušti prvně křepelky a manu, a od této doby lze počítat dny od prvního až do až do sedmého - soboty. Tehdy byla Izraeli dána první (každotýdenní) sobota, první den odpočinutí, kdy měli na poušti odpočinout z Božího rozhodnutí, kdy jim byl darován den odpočinutí a Bůh nesesílal své pokrmy z nebe (odpočinul také). Ve 12. kapitole Exodu se nejedná o každotýdenní šabat - poznámka. 
Ve 12. kapitole Exodu sice není jednoznačné, zda se jedná o pravidelný týdenní sabat, ale je jednoznačné, že v 7 den nemají pracovat čili je to zkráceně či zjednodušeně úplně stejné vyjádření každodenního sabatu jako ve 4 přikázání Desatera, nevidím žádný velký rozdíl....Desatero ( a v něm celý zákon)...no to je zcela špatné vyjádření, co je míněno tím celým zákonem? Zákon Mojžíšův v Knize Zákona? A předáno? Kde se píše o tom, že Bůh vyhlásil Desatero a pak ho ještě předal Mojžíšovi a ten ho rychle napsal do knihy Zákona ještě předtím, než ho Bůh vlastním prstem napsal na kamenné desky?Celý Mojžíšův Zákon rozhodně nebyl vyřčen celý napoprvé Mojžíšovi, ale byl psán na několikrát, i na Sinaji byl Mojžíš kvůli tomu z Bohem několikrát cca 2-3x.


... Samotné přikázání o sobotě přišlo až vydáním Desatera Zákona a až o něco později přikázání o svatém shromáždění Izraele toho dne, ač se dá klidně považovat za den přikázání o svatém shromáždění sedmého dne den vyhlášení Desatera Zákona.

Zde Hospodin hovoří o zákoně, jehož součásti je i pravidelná slavnost Hospodinova dne sedmého neboli odpočinutí soboty svaté! A to vše ještě před Sinajem!
[KB1613] Ex 16:4 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já dám vám chleba s nebe jako déšť, a vycházeti bude lid a sbírati, což by postačilo na každý den, abych ho zkusil, bude-li choditi v zákoně mém, či nebude. (…hayelekh betorati…)

Poprvé se, kdy se v Bibli KB1613 použije přímo slovo SOBOTA (šabbat)
O šabatu - dnu odpočinutí - mluvil k Izraelcům Bůh na poušti již před sepsáním Desatera…Lid Izraele tak o sobotě věděl dříve, než přišel k Sinaji.
[KB1613] Ex 16:23 Kterýžto řekl jim: Toť jest, což mluvil Hospodin: Odpočinutí soboty svaté Hospodinu bude zítra. Což byste měli péci, pecte, a což byste vařiti měli, vařte dnes; což pak koli zbude, nechte sobě a schovejte to k jitru. (…shabaton shabat-kodesh…).

[KB1613] Ex 16:25 I řekl Mojžíš: Jeztež to dnes, poněvadž sobota jest dnes Hospodinu; dnes toho nenaleznete na poli. (…shabat…).


[KB1613] Ex 16:26 Po šest dní budete to sbírávati, den pak sedmý sobota jest; nebude bývati manny v ní. (…shabat…).


[KB1613] Ex 16:27 Stalo se pak dne sedmého, že vyšli někteří z lidu sbírat, a nenašli.
Ještě nebylo vydáno Desatero a už židé a pohané-proselyté věděli, že je sobota  je den odpočinutí Hospodina a vždy je Hospodin upozornil kdy to bude (den sedmý). Takže samotné přikázání o sobotě rozhodně nepřišlo až s vydáním Desatera, ale již dříve. Jestli to byly 2-3 měsíce nebo rok nevím, to je totiž úplně jedno. Sobota byla dána všem zúčastněným před Desaterem  a to nelze nijak popřít. A bylo tam i mnoho lidu jiného, kteří vyšli se židy z Egypta, čili nejspíš pohané-proselyté.

...Mojžíšův Zákon nebyl přidán Izraeli kvůli nedodržování Desatera, Desatero samo je Zákonem a další Mojžíšova ustanovení jsou přikázání Zákona, Deset Božích slov Zákona a dalších na 600 přikázání ohledně Desatera - samotného Zákona. Bez Desatera Zákona nejsou jeho přikázání - Desatero je samo podstatou Zákona - Zákon sám. Tak jak to rozlišuješ ty, ani Židé nerozlišují.
Obřadní zákony a slavnostní dny byly dány až poté, co do světa vstoupil hřích. Přidané obětní zákony a ustanovení Ježíš přibil na kříž a tím je svou smrtí zrušil. Mohl si je dovolit zrušit, protože to jsou zákony, které On sám dal Mojžíšovi, aby ukazovaly na Krista, aby nám ho pomohli identifikovat. Tyto obřadní (ceremoniální) a justiční + další civilní zákony a přikázání, jejichž součástí byli i některé další znovu (víckrát) zmíněné dosud platící morální zákony, byly stínem kříže, stínem věcí budoucích, především přinášené oběti poukazovaly na Kristovu smrt.
Zatímco přestoupení Desatera je hřích, přestoupení Mojžíšova zákona není hřích.
Zatímco Desatero bylo umístěno uvnitř truhly smlouvy, Kniha Mojžíšova zákona byla umístěna vedle truhly smluvy.
Obřadní zákony dávaly Izraelcům pokyny o spletitých a rozmanitých služebních povinnostech áronského kněžství. Tyto obřadní zákony, které byly považovány „proti lidem“ byly zrušeny jak ve své funkci, tak ve svém používání (Kol. 2x14). Kletby a soudy tohoto zákona, které vynášejí tresty za přestoupení, naprosto chybí v Desateru. Soudní část začíná v Ex 21,2 a zabývá se spory mezi lidmi a následnými tresty pro viníka. Ceremoniální část začíná v Ex 25,1 a řídí náboženský život Izraele. Mojžíšův zákon byl jen přechodný, měl svůj počátek, průběh i konec, a byl zaveden Bohem jen proto, že panoval hřích, a měl smířit hřích a přestoupení. Mojžíš jej přijal vnuknutím od Boha a zapsal do knihy.
Obětní řád byl zaveden, aby „člověk obětoval dary i oběti za hříchy (Žid 5x1). Tzn., že tento řád a kněžství byly zavedeny, když byl přestoupen zákon Boží (Desatero), který zavrhuje hřích, a proto měl být opatřen obrazný lék. Předepsané obřady a oběti poukazovaly na naplnění zaslíbení, že Bůh opatří v Kristu zástupce, který zemře místo hříšníka za jeho hříchy. A takto Kristus plně obhájí Otcův zákon. Když přešlo kněžství z rodu Árona na Krista, byl zrušen celkový obřadní zákon kněžství. Chrámová opona se roztrhla na dvě části, když Kristus zemřel na kříži. To naznačovalo, že ustal celý pozemský obřadní řád. Stín byl vystřídán podstatou a musel ustoupit. Obřadní zákon byl naplněn, realita získala novou podobu. Ostatní civilní zákony už nejsou zapotřebí, protože církev už není národem. Po ukřižování by bylo bývalo popření víry v Krista, bylo-li by ještě obětováno, neboť prolitou smírčí krev nebylo již třeba zobrazovat obřady. Židé ovšem pokračovali i po ukřižování ve svých obřadech a stínových službách, ale jen proto, že zavrhli Mesiáše, jenž byl tím symbolizován, a dodnes očekávají jiného. Jejich obětní služba se rychle stala prázdnou formou a brzy bylo zjevné, že sláva pominula a chrám zůstal pustý.

...Ovšem oni byli Židy, kulticky a obřadně obřízkou (+křtem proselytů) smluvně zasvěcenými do obecenství Izraele s Bohem. Ty nejsi Žid, jsi pohan, který se obrací přes Mesiáše k Bohu Izraele a to bez kultické obřízky, obřízkou srdce a skrze víru. Jsi vázán pouhou vírou k Bohu a nikoliv vírou + kultickým závazkem a smlouvou Mojžíšovskou skrze Zákon (tedy Desatero). Samotní uvěřivší pohané v Mesiáše Božího (křesťané, kristovci) jsou právě pro tebe důležití a ne Židé (i Mesiánští věřící v Ježíše jako Mesiáše - Krista). Uvědom si to. 
Jenže všichni apoštolové píšou v NZ, že Desatero, které je spojeno s Láskou a soudem, budeme jím souzeni!, musíme dodržovat až do 2 příchodu Ježíše Krista a máme mí stejnou víru jako měl On a i apoštolové či první křesťané a to hodlám podle Písma rozhodně dodržet. Samotni uvěřivší pohané ani židé pro mne nejsou až tak důležití, ani jedni ani druzí, důležitý je jen Ježíš a apoštolové a jejich životy, kterými nám dávali příklad. Uvěřivši pohané už začali do pravé víry přimichávat bludy a uý za doby ap. Pavla, proto jsou pro mne méně věrohodní.

[KB1613] 1 J 2:3 A po tomť známe, že jsme jej poznali, jestliže přikázaní jeho ostříháme.

[NBK] 1J 2:4 Kdo říká: "Znám ho," a nezachovává jeho přikázání, je lhář a není v něm pravda.

[KB1613] 1 J 2:5 Ale kdožť ostříhá slova jeho, v pravděť láska Boží v tom jest dokonalá. Po tomť známe, že jsme v něm.

[CEP2001] 1 J 2:6 Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.

[KB1613] 1 J 2:7 Bratří, ne nějaké nové přikázaní píši vám, ale přikázaní staré, kteréž jste měli od počátku. A to přikázaní staré jestiť slovo to, kteréž jste slyšeli od počátku.

[KB1613] 2 P 3:2 Abyste pamatovali na slova předpověděná od svatých proroků, a na přikázaní vydané od nás apoštolů Pána a spasitele.

[KB1613] Jk 1:25 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody, a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, blahoslavený bude v skutku svém.

[KB1613] Jk 2:8 Jestliže pak plníte zákon královský podlé písma: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobře činíte.

[CEP2001] Jk 2:10 Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem.


[KB1613] Jk 2:11 Ten zajisté, kterýž řekl: Nesesmilníš, takéť řekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, učiněn jsi přestupníkem zákona.


[KB1613] Jk 2:12 Tak mluvte, a tak čiňte, jako ti, kteříž podlé zákona svobody souzeni býti máte. Ať se nám neztratí ze zřetele jasná pravda, která je obsažená v těchto verších. Toto je ten zákon, podle kterého budeme souzeni! Jakub nezanechává prostor pro pochybnosti o tom, o jaký zákon se jedná. Cituje dvě z desatera přikázání. A všimněte si, jak definuje tento zákon jako celek. Konstatuje, že jsme odpovědní za zachovávání celého zákona. A kolik přikázání je obsaženo v „celém zákoně“? Deset! Čeho se dopustíme, když porušíme jediné z těchto deseti? Jakub jasně odpovídá – přestoupíme zákon. A právě tak je hřích charakterizován v Bibli (1 J 3x4). Boží zákon je měřítkem pro občany jeho království a chování člověka k tomuto zákonu rozhoduje, bude-li Bohem přijat, anebo zavržen.


[KB1613] 2 P 2:21 Lépe by zajisté jim bylo nepoznávati cesty spravedlnosti, nežli po nabytí známosti odvrátiti se od vydaného jim svatého přikázaní. 

[KB1613] 1 J 5:2 Po tomť poznáváme, že milujeme syny Boží, když Boha milujeme, a přikázaní jeho ostříháme.

[KB1613] 1 J 5:3 Nebo toť je láska Boží, abychom přikázaní jeho ostříhali; a přikázaní jeho nejsou těžká.
Těžkých není právě jenom těch 10, takže je jasné, že se zde nemluví o 613 přikázáních a ustanoveních z Knihy Mojžíšovy. Přikázání Desatera nejsou také ani jednou v Písmu nazvána ustanoveními.

[KB1613] 2 J 1:4 Zradoval jsem se velmi, že jsem nalezl některé z synů tvých, an chodí v pravdě, jakož jsme přikázaní vzali od Otce.

[KB1613] 2 J 1:6 A totoť jest ta láska, abychom chodili podlé přikázaní jeho. Přikázaní pak toto jest, jakž jste slýchali od počátku, abyste v něm chodili.

[KB1613] Zj 14:12 Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteříž ostříhají přikázaní Božích a víry Ježíšovy.

[KB1613] Zj 22:14 Blahoslavení, kteříž zachovávají přikázaní jeho, aby měli právo k dřevu života, a aby branami vešli do města. 

ctrl c a ctrl v mi jde fakt dobře...

...Ale nutit křesťanům z pohanů sobotu jako závaznou pro shromažďování Izraele ne. Pro pohany je důležité, aby plnili to, co Zákon vyžaduje a ne co Zákon přikazuje.
Pokud věříš Ježíši a apoštolům Janu, Jakubovi a Petrovi, jejichž slova platí pro všechny, židy i pohany, budeš dobrovolně sobotu zachovávat a dodržovat k tomu dalších 9 přikázání (což určitě děláš), pokud ne je to Tvůj problém a nebudeš Blahoslavený a možná se ani nedostaneš do nebe a tam ke dřevu života. To vše neříkám já, ale Písmo. Vyber si sám.
Já jsem si už vybral 100% Biblickou Pravdu!

Nechci se přít, ač to tak vypadá. Nabízím pouze alternativní reálný výklad příběhu, nepředstavovaný jako "pravé Duchem poznané a Ježíšem osobně řečené poznání" toho, co Ježíš psal v chrámu na zem. Co Ježíš prstem psal na zem, také nevím, a je-li zaznamenáno pouze to, že si jen podřepl a psal prstem na zem jak po té, co byl dotázán, tak po té, co odpověděl a žalobci odcházeli, pak se neptám po tom, co že to psal, ale proč tak jednal. A je-li dokonce napsáno, že to farizejové a zákoníci učinili proto, aby ho mohli obžalovat, pak je úplně jedno, jestli by přivedli oba provinilce nebo jen jednoho. Odpověď Ježíšova musela být "vychytralejší" než lež lest jeho protivníků, kteří mu usilovali o život.

Narozdíl od tebe si myslím jednoznačně, že Ježíš LV20,10 potvrdil. Narozdíl od tebe vím, že co je psáno o svědomí farizejů je pozdní dodatek řeckých méně důležitých přepisů, tedy jakýsi "církevní" dodatek. U význačných rukopisů tento dodatek chybí a mnohé české překlady jej vůbec neuvádějí. Také vím, co to znamená "starší" mezi farizeji a saduceji. Ale to už opravdu na okraj. Máš svůj způsob porozumění a já svůj.

Ke tvé okrajové poznámce o "vychytralosti". Je-li to pro tebe pejorativní, mohl bych použít jiná slova, třeba: mazanost, lstivost, rafinovanost ... nebo prostě vyjádření, že vychytralé nachytal na jejich vychytralost, lstivé polapil do jejich vlastní léčky ... tak je to přeci psáno i o Bohu a psal to Pavel, že moudré tohoto světa nachytá v jejich chytráctví. Je tedy vychytralejší nad zchytralé. A Ježíš toto předvedl několikrát. Například ohledně nachytávky s mincí, nebo je nachytal otázkou ohledně toho, kým je a kým je pro ně Jan Křtitel. 

Ježíš v tomto příběhu jednoduše nachytal farizeje a saduceje v jejich vlastním chytráctví a polapil je do jejich vlastní léčky. Pointou příběhu rozhodně není to, co Ježíš psal prstem na zem. Mimochodem - nikoliv do písku, ale na zem v chrámu. Ani pro evangelistu nebylo důležité zaznamenat, co Ježíš psal, protože to jednoduše nevěděl a ani farizeové a zákoníci nic takového neviděli a nepřečetli si, ač všichni stáli u Ježíše, a protože nic takového, co naznačuje Willy, nebylo ani psáno do písku. Ale tohle je jen mé realistické pojetí, ne vaše.