Grano Salis - Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!

Bylo mi asi dvacet roků a před dvěma léty se můj hodnotový svět změnil od atheismu směrem k Bohu. Ještě jsem toho moc neznal. Svoji víru jsem na fakultě musel i skrývat, ale ne už tak na koleji. Měl jsem ve skřínce za sklem i nad skříňkou vystaveny různé knihy filosofické i náboženské. A byla tam i Bible a letáčky k víře, tehdy asi k nám pašované ze Západu. Někteří medici to u mně viděli a prosili mne , zda bych jim nesehnal Bibli, údajně prý pro babičku. Nějaký zdroj jsem občas měl. Býval jsem také častým návštěvníkem místního krajského antikvariátu. Hlavně mne zabývala sekce náboženská a filosofická literatura. Jedno dne jsem tam objevil koupil zajímavou knihu. Jmenovala se Nové poselství a byla o Pánu Ježíši. Vyšla v roce 1946, kdy nebyla ještě totalita.

A já ji začal číst a byl jsme nadšený. Přibližovala mi to, co jsem nepochopil čtením kralického textu z Bible. Byla napsána tak úžasným uměleckým stylem a citem, že jsme hltal její stránky a mnohdy se vracel k obsahu. Zamiloval jsem si tohoto Ježíše plného lásky, empatie a citu. A došel až k závěru příběhu. Obě ženy sedí nad hrobem a pláčí. Naříkají, co budou dělat, když s nimi není jejich Pán. Přidávají se i ostatní učedníci. Pán Ježíš musí navždy žít v našich srdcích. Nesmíme dopustit, aby se na něho zapomnělo. Příběh bohužel dál nepokračuje. Nepíše se o Pánově vzkříšení a slibu, že se opět vrátí a ani o jeho zjevení se ženám i učedníkům. Svým způsobem je tu naznačeno, že to ostatní, co známe z evangelií je jen přání a idea. Něco, co se nikdy nestalo. Závěr, k němuž není potřebná nějaká víra. Mně to tehdy potěšilo. Bláhově jsme věřil, že tohle je ta pravá pravda. Ano, Ježíš žil. Byl to ten nejlepší člověk na světě, který je pro nás vzorem a který musí žít v našich srdcích. Krásná myšlenka. Ale jen myšlenka. A jak lehce a snadno se přijímá. Není tam nic nelogického, nadpřirozeného, něco, čemu by se nedalo věřit. Byl jsem nadšen. Za několik týdnů jsem se setkal se synem mých věřících přátel. Moc hodný kluk, který na rozdíl ode mě prožil obrácení a věřil plně v Ježíše. A tak jsem mu s radostí vysvětloval, co jsem četl a co jsem prožíval a vycházela ze mě taková radost a klid. Chvíli bylo ticho. A pak jsme uslyšel slova, která jsem ještě tolik nechápal, ale jsou nesmírně důležitá: „ Františku, pokud Pán Ježíš nevstal z mrtvých, nebyl vzkříšen, pak se nemůže ani vrátit jako vítěz na tuto zem. Tvoje víra je sice krásná, je to vzpomínka, jsou ideje, ale zaměřené jen na tento pomíjivý život. Hranicí je smrt a dál tuto hranici nepřekračují. Františku, naletěl si a nesmíš to takto vnímat a takto věřit.“ Dnes už dávno vím, co napsal Pavel: · 12Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? · 13Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. · 14A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, · 15a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. · 16Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. · 17Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, · 18a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. · 19Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Jak snadno i dnes mohou lidé naletět a odejít ze života jen s tou krásnou myšlenou, že žil Pán Ježíš, nejlepší člověk na světě. A tady už konec. Ale to je pak konec naděje v to, co věří křesťané. · 20Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. · 21A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: · 22jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. · 23Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. · 24Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci. · 25Musí totiž kralovat, ‚dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy‘. · 26Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt, · 27vždyť ‚pod nohy jeho podřídil všecko‘. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil. · 28Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem. To jen taková malá vzpomínka úvaha. Hezký den.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace