Svoboda je součástí křesťanství. Je to základ křesťanství. To, že vy si vyrábítě své bohy, kteří vás tyranizují vašimi vlastními představami, to není křesťanství. Zkus si někdy přečíst příběh Ježíše, jeho život a vyučování, bez průmětu tvého otce, tvého boha ve tvé hlavě a tvého náboženství do toho příběhu. Máš k tomu teď dobrý předpoklad, že bys toho mohl být schopen, když se tvého boha ve tvé hlavě snažíš zbavit. Svoboda je hned na začátku toho příběhu:

  "Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." 

  To je přesný opak model, které si lidé vyrábí mozkovou činností ve svých hlavách, "bohů", kteří jsou "strašáci proti vám" a způsobují lidem ještě víc nesvobody, než jejich vlastní hřích.

  Díky Ježíši přišla svoboda. 

  Svoboda je vnitřní záležitost: pro tu vnitřní svobodu se mohl Štěpán, kterého kamenovali náboženští fanatici, modlit za svoje nepřátele místo aby je proklínal. Pro tu svobodu se ostatní křesťané okolo nemstili, ale dál zvěstovali evangelium. Pro tu svobodu jel Pavel v poutech až do Říma, aniž by se vzpíral a nesl evangelium všude, kam přišel. Pro tu svobodu mohl přijít Konstantin a Metoděj k nám (teda k vám) na Moravu a přinést písmo a vzdělání. Pro tu svobodu se nemstili, když je náboženští fanatici z Říma týrali, vyháněli, prodávali do otroctví a tahali nahé trním. Pro tu svobodu se mohl Jan Hus modlit za svoje nepřátele. Pro tu svobodu mohlo jet stovky moravských bratří po celém světě nést evangelium a vzdělání od Jižní Afriky až po Eskymáky. Pro tu svobodu se dokonce nechali někteří z nich sami prodat do otroctví, aby mohli zvěstovat otrokům.

  Když se rozšířilo evangelium, rozšíříla se i svoboda. Proto se taky mapa svobody (a dalších hodnot, které jsou přirozenou součástí křesťanství) z velké části kryje s mapou rozšíření křesťanství. Není to náhoda, ale přímá korelace. 

  Stejnou svobodu jsme poznali my: Je to svoboda, která uvolňuje z pout hříchu. Tahle svoboda přínáší také vnější svobodu, ten, kdo jí přijme, stojí i o svobodu pro druhé lidi, stojí o zákony a řád postavený na svobodě. To je přesný opak náboženství. Všimni si, jak jsou tu různí nenávistní náboženští fanatici vyloženě proti svobodě, jak jim vadí tu svoboda vyznání, jindy zas svoboda ekonomiky či podnikání, jindy zase svoboda cestování... Svoboda je pro ně dokonce "zasraná", rádi by zakazovali, regulovali, nařizovali, a to nejlépe druhým. A to jsou tu "nejstatečnější" anonymní odpůrci křesťanství, hodně podobní ve způsobu uvažování vám skoroateistům, co byste taky rádi zakazovali, regulovali, nařizovali druhým komu a co mají věřit a jak mají žít.

  Stejně tak je to se vzděláním, kritickým myšlením. 

  To bylo součástí už židovského národa, už před dvěma tisíci lety to byl národ, který měl téměř 100% gramotnost, a to právě z velké části díky té tlusté knize, ve které se píše o Pánu Ježíši. To, že je většina nositelů Nobelovy ceny za fyziku a další exaktní vědy součástí židovského národa, jehož vzdělanost stojí na té tlusté knížce a jehož život stojí na živém Bohu, taky není náhoda, ale přímá korelace. Pokud by tě něco ke kritickému myšlení a dějinám zajímalo, mohu doporučit knihu Startup nation, kde se způsob kritického myšlení židovského národa podrobně popisuje.

  A že zbytek až na drobné jednotlivce je z křesťanského světa taky není náhoda. Stejně tak je to v totiž křesťanství: Všude, kam křesťané šli, přinášeli s sebou vzdělanost, gramotnost. Mnoho národů má své písmo postavené na té tlusté knížce starých pověstí hebrejských: Než k nim přišla ta knížka, tak Irové, Slované, Arméni a další národy písmo neměli, neměli ani gramotnost, protože nebylo na čem by ji měli. Jejich písmo bylo vymyšlené proto, aby se dalo zapsat Písmo.

  Toník