Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Vánoce. Málokteré období v průběhu roku je naplněno takovou láskou jako tyto dni. Lidé si prostě chtějí udělat vzájemnou radost. A tak si dávají dárky, společně večeří  a radují se. Když jsou děti nebo vnoučata, je pak  tato radost o to více násobná, protože děti jsou bezprostřední a umí projevit radost i vděk. Vzpomínám že naše dcerka, když jí tehdy byly necelé tři roky a ještě neznala  tajemství, které stojí za dárky, s radostí nad dárky a  nad tou nádhernou atmosférou se obrátila ke rozsvícenému stromečku a zvolala: Ježíšku, ty jsi tak hodný. Měli jsme s manželkou obrovskou radost a já si uvědomil tu cenu té nádherné pohody, kterou jsem mnoho let neznal  a po které jsem tolik toužil.

Ale vraťme se několik roků dozadu. Mívali jsme chudé vánoce, ale přesto nádherné. Stromeček byl vyzdoben večer před Štědrým dnem a odpoledne  jsem vnímal vůni připravovaných řízků a bramborového salátu, který jsme měli jen jednou do roka. Ta  voňavá dobrota a pak ta netrpělivost. Věděl jsem, kde mají rodiče pro mně schovaný dárek,  a moc jsem se na něj těšil. Maminka před večeří pronesla kratičkou modlitbu, která mne nevěřícího kluka ovlivněného ateistickou školní výchovou vrátila ke krátkému přemýšlení.  Doma jsme o Bohu jinak nehovořili  a žádný duchovní život nepraktikovali, což byla pro mne škoda.   Ukončil jsme devátou třídu a měl za sebou první ročník střední školy. Zdraví rodičů se rapidně zhoršovalo.  Před následujícími vánocemi zemřela maminka  a další rok přibližně ve stejnou dobu i otec. Byl jsem pozván ke štědrovečernímu stolu svým bratrancem,  s kterým jsme se nikdy nestýkali. Komunistický funkcionář a úspěšný  ve veřejném životě. Nevím, zda z jeho strany šlo o cit ke mně anebo o něco jiného. Nechtěl jsem být doma sám a  stromeček jsem si přece jen vyzdobil. Už si vzpomínám jen na detaily tohoto krátkého pobytu, ze kterého na mne čišel jakýsi chlad. Něco prostě chybělo. Ani ten řízek  s bramborovým salátem mně nechutnal, což bylo nejen tím, že jsem seděl u jiného stolku jako někde v bufetu. Něco jsme si povídali, prohlíželi nějaké fotky, dárky, po kterých jsem ale vůbec netoužil, nikde nebyly a  asi za dvě hodiny jsem spěchal domů. Tam si pustil draták, zatopil v kamnech a poslouchal písničky. Ještě, že jsem byl tak mladý a měl i jiné starosti, třeba maturita. Překvapení mne čekalo na Silvestra. Asi tak hodinu před půlnocí zaklepala na mne sousedka od naproti. Pojď mezi nás. A bylo to tak vřelé  a upřímné pozvání, že jsem neodolal. V místnosti na stole  chlebíčky  a skleničky s červeným vínem a kolem stolu byla celá rodina s třemi dospělými syny a jejich přítelkyněmi., asi osm lidí. Přijali  mne, jako bych byl jeden  z nich. Hráli jsme karty a smáli se. O půlnoci přípitek vzájemné popřání  a já dostal od té milé paní nádhernou pusu. A to bylo pro mne něco milého. Nepamatuji si snad na žádnou pusu z mého tehdy dřívějšího života. Moje maminka byla několik roků  na tom  zdravotně špatně  a těžká skleróza. A tahle pusa byla  důkazem, že patřím mezi ty lidi, že nejsem sám, že mne má někdo rád. Asi ve tři jsem odcházel do svého bytu a ulehnul s pocitem, jak je to   nádherné, že se lidé mají tak rádi. A ani jsme tehdy nevnímal, že tito hodní lidé o Bohu nemluvili  a třeba nebyli ani věřící . Sám jsem tehdy ještě věřícím nebyl.   Další vánoce jsem musel strávit doma. Moji kolej zavřeli. A tehdy jsem poznal věřící přátele. Zvali mne k sobě, ale já jsem se nějak ostýchal a zdvořile  odmítnul. Chtěl jsem být sám.  Večer zaklepal u mých dveří onen hodný věřící pán a v tašce mi předal večeři  a dokonce i pár drobných dárků. A ten nejkrásnější dárek? Knížečka Měl jsme rád jedno děvče od Waltera Trobische. Četl jsem jí celý večer a moc mne ovlivnila.     A vánoce v dalších letech na koleji? Dalo se to vydržet. Ale přesto mi bývalo velmi  smutno, když jsem se podíval  z okna mé koleje na sídliště, kde svítila okna  bytů se zářícími stromečky  a kolem nich se míhaly stíny lidí. Bylo to daleko od mých očí  a já rozeznával akorát ten zářící stromeček a ostatní si domýšlel . A v tu chvíli na mne padl takový smutek a tíseň. Vedle se na patře zahraniční studenti dívali na televizi a  obdivovali vystoupení Milušky Voborníkové , ale já tu rozjímal  a přemýšlel. A začal jsem prosit Boha, aby mi pomohl, abych měl domov  a hodnou dívku. A uplynuly tři roky a já byl o vánocích se svojí dívkou u jejich hodných rodičů. Jak nádherné a krásné!  A pak později po vojně jsme vánoce prožívali v našem vlastním bytě s naší dcerkou. Prožívali jsme tyto chvíle s obrovskou vděčností vůči Bohu  a je tomu tak dodnes.  K vánocům patří láska a jejím zdrojem je Bůh a Pán Ježíš. Važme si těchto nevšedních chvil.   A neberme vánoce jako pohanský zvyk, jak učí některé sekty a svým členům je zakazují, ale jako čas vzájemného dávání, lásky  a radosti, protože často v tom běžném shonu na to ani není čas.  A hlavně  si uvědomit  Boží lásku a Pána Ježíše. A také pamatujme na to, že se tak krásně nemusíme mít vždycky v tomto světě, kde hrozí konflikty  a války  a nikdo nám tyto nádherné svátky zatím nezakazuje.   Díky Bohu za vánoce a za Pána Ježíše. Hezké vánoce