Ano. Také Tood Levin, Joel Baker, Gerard Vandervegt, Thomas Lilliendahl ... a mnoho dalších. A víš, že jsem rád, že jsem je znal.

//Chápu, že zkušenost z minula může být motivem lidem v podobném "poblouznění" (nemyslím to vůči nikomu nijak zle, ale jako relativní vnímání těch, co "vystřízlivěli"), pomáhat - ano, je to fajn - taky jsem to nemyslel tak, že by to bylo zbytečné, ale jenom tak, že sám bych neměl dostatečnou motivaci toto trpělivě číst, řešit, vysvětlovat a hledat důvody k mému postoji - vyjma případu, že bych věděl, že se bavím s někým, kdo hledá - ne s někým, kdo má jasno (navíc v něčem, co v Písmu není).//

Nediskutuji pro nápravu, ale především kladu otázky k zamyšlení. Já nikomu oči otevřít nedokážu, to se hold stane :) A nad nikým hůl nelámu ... jsem rád za všechno s čím jsem přišel do styku, co jsem vše slyšel (dobré ... nedobré), co jsem vše četl, nad vším tím, nad čím jsem mohl rozvažovat, nad vším tím, nad čím se mi mohou a mohl honit v hlavě myšlenky ...

//... proto jsem otevřený kdykoliv změnit svůj libovolný postoj ohledně NZ (bude-li podloženější, než to, čemu jsem věřil doposud), i proto si myslím, že není špatné diskutovat (má-li to patřičný rámec, možná řekněme i úroveň), a i proto je pro mne zajímavý Tvůj přístup, neboť evidentně nejsi pod vlivem klasické křesťanské denominace, a máš znalost židovské tradice, jež byla aktuální i v prvním století, .... (dál raději necituji)//

Těžko říci, zda cokoliv ode mne přijmeš. Možná. Pakli ano, budeš možná muset poněkud změnit svůj pohled na SZ, abys mohl změnit svůj postoj ohledně NZ. Například to uvědomění si, že NZ je výkladem SZ, že co je psáno v NZ je založeno na znalosti a vnitřním poznání SZ, že o čem píší pisatelé NZ, má svůj kontext založený na SZ, pojmy co používá NZ mají svůj základ ve SZ a také v tradicích, zvycích, výkladech židovských SZ ... a pak číst a přemýšlet. Naučit se trošičku (dost) smýšlet židovsky, pokusit se i něco poznat v praxi, což neznamená, že by ses musel stát židem, ale jde o dobré porozumění tomu, co myslí žid tím, co říká. Nejsem všeho znám, čtu, čtu, čtu, především, cosi pratikuji, abych lépe chápal,; neznám vše, stále se učím, stále pronikám ...

//Jediné, k čemu bych si asi už nikdy nedokázal posunout je zpochybnění plné rovnosti Krista s Bohem, Jeho věčné existence, a v podstatě ani představy, že Duch Svatý se podle Bible projevuje jako osoba, jež je de facto totožná Bohu - nepotřebuji k tomu, žádná trojiční dogmata, ani mi však nijak zásadně nevadí, vycházím prostě z toho, co se můžeme dočíst v Písmu. Mám obavy, že na těchto závěrečných tezích se patrně nikdy neshodneme, a to až do doby, než nám je jednoznačně zjeví Pán osobně ... //

A tak to zatím ani neřeš. Napsal jsem toho tady dost, vysvětloval, fakt se snažil, a nejen já, jiní dříve ... je zde znaleší zeryk i JirkaBrei. Já jsem jen více ukecaný. Jen podotknu ... nikdy jsem nijak nezpochybnil rovnost Mašiacha Ješuy s B-hem, a to co do božství, moci, spravedlnosti atd. atd. Jako nelze zpochybnit zplnomocného, kterému byla udělena plná moc ke zprostředkování a k zastupování. Jednu věc však Mašiach mohl učinit, nemusel B-ha poslechnout a mohl se povýšit nad své pověření nebo (pro to své pomazání). ... O věčné existenci jsme nemluvili, budu přesnější o preexistenci, tedy naprosto samostatné živoucí existence před nastolenými věky. Popsal bych to takto na příkladu Avrahamově: v něm jsem žil odpočátku, co on žil, neboť nepochyboval o zaslíbení, kterého se mu dostalo. Tak v B-hu nejen Mašiach, ale i my jsme živi od předvěků na věky, co B-h na nás a předně na Jméno Mašiachovo pamatuje. O Duchu B-žím (svatém) napsal jsem se i tobě dosti :). Jakpak by nebyl osobní a s B-hem totožný, vždyť jeto jeho Duch, a B-h vše činí svým Duchem. A je to B-h sám, co působí svým Duchem vše. Mimochodem, právě proto Duch nemá (své vlastní osobní) jméno. Tak jsem to v kostce napsal, jistě zde budu stále vysvětlovat, kdo je to obraz B-ha neviditelného, kdo je Duch Hospodinův. A je možné o tom přemýšlet životně obrazně, jak i tvůj duch působí na tvé děti a je v nich přítomen, ač ty jsi na hony vzdálen místu, kde se oni zrovna nacházejí) ... ale nechám to, snad jednou porozumíš, že všechna ta nařčení, jako že nevěřím v božství Ješuovo, že Duch je jen nějaká činná síla či moc, že Ješua není Bůh, ač není On - B-h, a přeci mohou být jedno, ale nikoliv jeden ... tak to prostě mezi sebou odložme. Že já vím a znám učení o trojici a že jsou toho plná kázání, tu jen mírně zmíněno ... stačí, dostane se do mysli a ovlivňuje smýšlení člověka ... každý špyt :) .. A pakli nechceš, nečti to raději nebo buď zásadově proti. A já ti to vyčítat nebudu. Lidé chtějí mít svou jistotu. Já zase miluji houšt lesa. Jinak však ... nevěřil bych, nevěřil bych-li tomu, čemu věřím ... :) a jak i zde můžeš na GS vidět, nejsem zdaleka sám. Znovu mám za poznalejší, JirkuBreie i zeryka. Jejich příspěvky, ač se ti třeba nebude zdát formulace či způsob vyjadřování... mohou ti být daleko přínosnějšími.

//Dalo by se někde dočíst více o Tvém pozadí, či vývoji Tvé víry? Jak jsi se z ROFC postupně dostal až tam, kde jsi dneska, a co Tě k tomu vedlo? Zajímalo by mne to opravdu upřímně.//

Možná jsem se okrajově o pár věcech zmínil, ale nemyslím, že by ses o tom kdy někde dočetl. Nijak jsem o tom zvlášť nepsal a nemyslím, že by to k něčemu bylo. Já jen prostě žiji, poznávám, čtu, přemýšlím ... a to i v noci :) kolikrát se z toho polospánku nejsem schopen vyspat :) No a není to o nějaké zásluze, vypracování, záměru, o inteligenci, lepším člověku ... naopak s tím mám problémy, co pamatuji a co říkali rodiče, prej už před školou. Jen uvažuji jinak. A cosi genetického tam asi bude. Prostě jsem vždy měl své ale ... i jiný pohled, i jiný názor, poněkud jiné vyjadřování, i jiné životní reakce ... říkám často o sobě, že jsem jen prostě jinak jinačejší, než jsou jinačejší jiní ... a také nemohu být druhým tím, kým by chtěli, abych jim byl, ač jim budu tím, kým bych jim býti měl :) A popravdě, tady na GS jsem nalezl sobě nejvíc nejvíce blízkého :) Ale není to jen o jinakosti telete, prostě se smím vžít i do myšlení druhého a přijmout jeho výrazový a myšlenkový styl. Ale když mluvím či píšu tak, jak jsem ... i když to česky stylisticky a slohově správně napíšu ... málokdo rozumí. A tady je to docela i poznat. A jestli mi to vyhovuje? Mně ano :) A pakli má kdo zájem, budu mluvit a psát i jeho řečí. Divný možná, viď? :) 

Takže moc nečekej nějaký životopis. Jde o to, jaký životopis zrovínka spolu píšeme.

Tvůj starší příspěvek jsem četl a že jsem sledoval linii toho, co chceš říci, ponechám stranou tvou neznalost toho, co jsou knihy skutků a co knihy života, a že se do knihy života a do knihy smrti zapisuje až po zvážení a posouzení lidského života B-hem. Nechám stranou i mýlky ohledně Tóry a tvých přirovnání.

Vypíchnu to nejzarážející:

//Boží dítě, které je čerstvě narozené z Boha, ještě nemusí být utvrzené a může občas zhřešit z nevědomosti, jestliže si neuvědomuje svůj skutečný stav pře Bohem, a poslouchá-li další neutvrzené spolubratry, může se domnívat, že zhřešil a tak je mu nabídnutý výše uvedený text o vyznávání hříchů. Pokud je toto Boží dítě upřímné a vnímá svého ducha, jistě velmi rychle zjistí, že tluče na otevřenou bránu a činí něco, co nemusí. Neboť mu Pán ukáže verše a místa, které hovoří o jeho skutečném postavení před Pánem. //

A pokud chápu dobře, tak nemusí vyznávat své hříchy z nevědomosti, z nechtěnosti atd. ač i o nich ví a dozvěděl se o nich. Je to tak?