Bránit tomu může právě ta představa, předpoklad nebo také zjištěný fakt (jak asi byl zjištěn), že ten někdo, o kom se ví, že zhřešit nemůže, nezhřeší. Zachoval se satan logicky? Nebo jen vycházel z jiného předpokladu nebo faktu?

Pokušení nezáleží jen na pokušiteli (pěkně odvozené slovo od pokousání), ale také na pokoušeném. Do vysoké trávy nelez bez vysokých pevných bot.

Duch vyvedl Ješuu do pustiny, aby tam byl pokoušen od ďábla po 40 dní. Zachoval se nelogicky nebo jen vycházel z jiného předpokladu nebo faktu.

Přijde ti logické pokoušet někoho, o kom víš, že nezhřeší, protože z tvého předpokladu (jak jsi k němu dospěl) nebo znalosti (jak jsi k ní došel), nezhřeší, protože ani zhřešit nemůže? Přijde ti logicky správné vystavovat takové zkoušce někoho, o kom se ví, že zhřešit prostě nikdy nemůže?

Vytrpěl si Ješua ta pokušení od satana a od lidí, poznal hloubku těch pokušení ke hříchu? Nebo je jen strpěl?

Já mám tedy za to, že B-h jednat zle, tedy způsobit zlo, může, Dokonce i být člověku protivníkem, nepřítelem. Dobro či zlo za relativní pojmy nemám. Spíše bych řekl, že B-h definuje, co je dobré a co zlé, než že by byl sám definicí dobra nebo zla, ale záleží na tom, jak jsi to myslel. Následující tvá věta o stvoření to naznačuje. Ano, B-je oddělený od hříchu dokonale, protože hřích hřích nečiní. Jinými slovy, hřích se nedotýká jeho "srdce" (kdo chce, jeho duše). Dalo by se říci, nemá to ve své povaze, ač tu chybí to, že B-h je moudrý, rozumný, přemýšlející, rozeznávající dobro a zlo, rozhodující se, volící atd. Tedy, ač vnímá pokušení, nerozhoduje se konat na základě emocí, ač tedy i vzplane hněvem. Prostě ač B-ha i pokoušel satan, aby vůči Jóbovi jednal zle bezdůvodně, nakonec se ukázalo, že vůči němu bezdůvodně zle nejednal, ač se na Jóbovi vlastně nenašlo nic, co zadávalo B-hu příčinu k tomu, aby dopustil na Joba zlo. Měl prostě konečný vyšší záměr, a Jób B-ha konečně poznal, tak jak ho do té doby vlastně vůbec nepoznal. Ačkoliv se tedy hněvá, ačkoliv se zlobí, ačkoliv člověka stíhá trestem, ačkoliv člověku odplácí zlem podle jeho zlého konání ... to, co činí se nedotýká Jeho povahy, tedy nezkazí se svými skutky, tím co činí - zlo neproniká do jeho povahy, aby jednal a smýšlel vůči člověku zle, se záměrem mu bezdůvodně činit zlé, ale dokud to lze, snaží se ho přivést k nápravě svou dobrotou, anebo prostě tím sleduje vyšší cíle, které ovlivní člověka v jeho smýšlení i jednání a posune ho k poznání B-ha blíže. Tedy B-h "nemá radost" ze smrti hříšníka. Nejde o to, že hřích je "jen přestoupením vůči B-hu", ono není jen přestoupením vůči B-hu přeci, ale B-h sám nepřestupuje své normy, své zákony, svá přikázání. Trestá-li, pak pro dobro hříšníka, aby jej přivedl k nápravě, napravil ho, způsobil změnu v jeho smýšlení a jednání. Myslím, že takto uvažuješ i ty. Odpověděl jsi mi docela uspokojivě, až na tu vágnost pojmů dobra a zla. Pokoušení (nikoliv pokušení) B-ha mám za docela reálné. Lidé pokoušejí B-ha svým zlým jednáním. Přesto tomu B-h vědomě "odolává". Chci tím říci, že B-h přeci není žádný "prosťáček", který nemůže vykonat hřích, protože "neví, co to je" a tak ani nemůže jednat vůči někomu zle, protože je jen "dobráček". Co činí, činí vědomě, rozhodně, zvoleně, cíleně, záměrně, smysluplně, přemýšlivě atd. Snad jsi mi porozuměl a já ti také odpověděl uspokojivě. A pakli nikoliv ... ;)

Co popisuješ o B-žích zkouškách se mi zdá být rozumné, jen je tu ono "B-h ví". Křesťanskému (jak u koho) předzvědění nevěřím. Je to jako že B-h chce jedněm dokázat, že jsou prostě zlí a druhým, že jsou dobří a všem, že o nich měl pravdu. Považuji to spíše za lidskou domýšlivost o sobě a druhých a naprosto se tím popírá buď lidská svobodná vůle nebo B-ží naprosto osobní a také dějinné řízení a zasahování do běhu světa a lidských životů. Anebo chybí B-ží nestrannost při rozsuzování člověka, nebo lidská snaha o naplnění B-ží vůle ... 

Líbí se mi, že se (asi) varuješ říci, že by lidé v "(obnoveném) novém světě" měli být ze své povahy jen dobří (jakoby nikdy hřích nepoznali - tady k úvaze: proč byl vlastně Adam s Evou posláni z ráje na zemi - aby poznali co je hřích, co činí zlého - ten trest měl být k dobru člověku, nápravě; nikoliv k zavržení), ale že píšeš, že budou takovými, co nebudou hřešit; tedy ani nevědomě a nechtěně, a vůbec ne chtěně a vědomě (nechtěně a nevědomě - tady pozn. budou umět rozlišit dobro od zlého a zlého se vědomě vyvarovat, aby ho nečinili. Ještě poznámkou: i kdyby se jim dělo cosi zlého, nezatvrdí se, aby vůči jinému jednali tak, aby ho pohoršili (nemyslím nějaké vzrušení nad tím, co někdo řekl nebo udělal, ale prostě ho učinili horším). A i učiněné dobro druhému, nebude např. z prospěchářství, ale pro dobro všem, tedy nejen druhým, ale i sobě.

Zda se spolu vlastně shodujeme, to nechám na tobě.