Franta poblouzněný lhář

Takový přístup 'učí' ke zlu a zkresluje historii a B-ží milordenství mění v laciný výsměch jejich obětem. Ty víš, že nemám řkc za zločineckou organizaci, a přemnoho lidí jejich synům vděčí za své životy. Ale obyčejné distancování se od své zlé historie, tedy že to nebyli a nejsou katolíci, křesťané je naprosto nedostačující a váš papež Jan Pavel II. to vyznal. 

Každému zemřelému, tedy tělu, je z úcty k B-hu jako Pánu života i smrti potřeba vzdát úctu vy pohřbu (těla) a to i těm nejhorším zločincům a nenachat jejich těla 'dravé zvěři', neboť by člověk sám jednal jako proklatý a znečistil svou zemi. Ale mši svatou za zločince sloužit není třeba. Je třeba se smířit s jejich obětmi a ne s vrahy.

František je horlivec, ne magor. Dají se mu věci vysvětlit, jak vidno. Ale jestli vy neumíte zaujmout pro svá dogmata jasné stanovisko k tak zřejmé a závažné věci, (zřejmě mají někteří vaši biskupové větší rozum) jako je nevhodnost vysluhování mše za válečného masového vraha a zvláště v docela pohnuté společnosti a době, pak se ani trochu jeho reakcím nedivím.

I pro mne je tvůj přístup jako hanba a plivnutí do tváře jeho obětem. Obětem, které nebyli katolíky, neměli tedy váš pohřeb a vaše mše svaté za oběti šoa za ně tedy nejsou podle kodexu katolického práva asi vysluhovány. A jestli jsou i za ně, a rušíte tak svůj právní kodex, pak nechápu proč 'musíte' sloužit mše za takové, co potomky jejich obětí s nimi neusmiřují.

Já věřím poněkud jinak (než vy, nejen katolíci zde). Mám za to, že se B-ží soud zrcadlí v lidské historii a to naprosto živě. Pakli byl Pavelič oslaven jako osvoboditel, na něhož se jako fašistického vraha už nevzpomene jinak než v dobrém, pak jde o překrucování nejen historie, ale i B-žího soudu. A jak dlouho historie zapomíná, tak dlouho i B-h. A člověk má soudit pravým soudem, jedním, ne obojace - lidsky a božsky.

Tím bych opravdu docela zklamán tebou, tuto debatu zakončil.

http://www.intermagazin.rs/fratar-srecko-peric-braco-hrvati-koljite-sve-srbe-a-najprije-moju-sestru-koja-je-udata-za-srbina-a-onda-dodite-da-vas-ispovjedim/

tele

Třeba (spekulace) Paveličovým zpovědníkem v Madridu byl proustašovský kněz (biskup) Ivan Sarič. Pošušňáníčko.

martino

Dobrá poznámka, možná ani ne spekulace. Problém je, že nemáme možnost se dostat k archivům arcibiskupa Šariče, ten od roku 1948 žil až do své smrti v roce 1960 v druhé části komplexu budov v Madridu, kdy jedna část sloužila jako penzion pro duchovní na odpočinku Šarič jsem přišel když mu bylo skoro 80 let. A druhá část tohoto komplexu byla nemocnice, kde 2 roky dožíval Pavelič. Je více než pravděpodobné, že se oba zde nejen setkali, ale i pravidelně setkávali. Těžko uvěřit, že biskup známý svojí inteligencí a vzdělaností, básník, spisovatel, překladatel atd. by se nesnažil o to, přivést do Kristova ovčince ztracenou ovečku...Jistě by se hodně našlo právě v osobním archivu arcibiskupa Šariče. Osobně to vnímám tak, že tato záležitost je přikryta tajemstvím. Mše svatá žádného katolíka nepobouří, neboť ví oč se jedná. Bohužel se občas ozvou rozpálené hlasy fanatiků a nacionalistů a ti vlastně mši svatou zatlačí do pozadí a všemožně se snaží naopak vykřičet to negativní, protože oni to negativní považují naopak za pozitivní, za legitimní, pravdivé a všemi chápané. 

Vždyť i Pán nazýval pokrytci ty co se ptali, kdy a kde to bude...počasí předvídáte a toto neumíte?

A přitom ta odpověď je přesně o Paveličovi ... jsetli někdo činil pokání se dá poznat velmi, velmi, velmi, velmi, velmi., velmi...lehce.

Jestli činil Pavelič pokání na smrtelném loži nevíme, ale je jisté, že než se na něj dostal žádné pokání nečinil. Víš pokání člověka jde vidět, podívej se na Zachea, podívej se na kouzelníky v NS, podívej se na Petra, podívek se na Pavla, podívej se na kohokoliv v Písmu kdo činil pokání... pokání je prostě vidět. 

Pokání lotra na kříži viděl jen Pán a ti co byli nejblíže, možná jen Pán a druhý lotr... bylo to dáno časem a prostorem, ... čas až do smrtelného lože teoreticky je, takže v tomto smyslu nevíme... ale můžeme spravedlivě říci, že jmenovaný pán žádné veřejné pokání nečinil, tedy jestli zemřel jak žil, tak je v pekle, .... spravedlivý je ten, kdo činí spravedlnost, hříšník je ten, kdo činí hřích, pokán činí ten, kdo změnil svůj život od hříchu ke spravedlnosti a to vidíš, neviditelné pokání je protimluv.

Bůh samozřejmě bude jednat podle svého soudu a není v našich rukách, ale Bůh svůj soud zjevil. Bůh řekl co činit, aby člověk na soudu uspěl. Podle mne Bůh přdem řekl co a jak, jeho záměry  zákony nejsou tajné. On nebude soudit podle svých tajných myšlenek. To by bylo dost divné. Představ si, že Bůh pošle do pekla každého, kdo měl alespoň 24hodin bílé tričko a snědl minimálně tři jablka. Kdo toto udělal jde do pekla. To by bylo dost blbé, asi bychom tam byli všichni z našeho pásu. A nahnusnější by na tom byllo to, že bychom byly odsouzeni za porušení zákona, o kterém jsme neměli ani tuchu. Bůch ale takový není, Bůh jasně řekl co je život a co smrt. Pokud někdo dělá skutky smrti, tak je to smrt, pokud někdo dělá skutky života, tak je to život (prosím nediskutovat, zjednodušení, neučím spasení ze skutků). takže Bůh bude jednat podle svého soudu, ale Jeho soud není svévolný a Bůh předem "dal" pravdidla, ty jsou známa a nejvíc těm co četli Bibli. No a tam čteme jak vypadá pokání a vidíme, že jmenovaný pán nic takového nečinil, takže můžeme říci, pokud zemřel jak jsme viděli že žil, nedošel milosrdenství. Samozřejmě jsme mohli něco nevidět, ale pokud nejde o poslední se*****u života, tak pokání není neviditelné. A pokud někdo žije celý život v nenávisti k člověku, tedy i k Bohu, je docela málo pravděpodobné, že prozří, i o tom je psáno.

Jinak veřejný hřích = veřejné pokání a pokud nelze z časového hlediska, tak zveřejněné. Tajné šeptání do ouška knězi se zpovědním tajemstvím není pokání, ale pouhá psychoanalýza, prostě pokání Bůh v Písmu definuje jako veřejné, tajné pokání Bůh nezná. Kde je nyní Pavelič netuším, to ví jen Pán, ale pokud zemřel jak žil...tak v přítomnosti Boží není. A stejně skončí každý z nás, pokud si budeme dělat co chceme...tedy v rozporu sBoží vůlí.

pokoj tobě Jirka

1) Pisatel listu použil časový úsek jedna hodina. Ovšem musel si být dobře vědom, že v tomto čase nemá šanci psaní lidem pravděpodobně ani dopsat (je to 2. kapitola z pěti :-) ) - natož odeslat, a už vůbec ne doručit. Nebyl-li tedy psychicky úplně vadný, je naprosto zjevné, že to musel myslet jinak (než to chápeme v doslovném znění my, češi - nešel jsem po významu v originále, to by Ti lépe vysvětlil asi tele)

2) Víme tedy, že to doslovně myslet ani teoreticky nemohl (na rozdíl od řady jiných míst v Bibli, kde může být správné pochopení diskutabilní, případné možné obojí), a tak je třeba se podívat na jeho sdělení jinak. Sám jsi mluvil o urgentnosti, nalévahosti. Ano, v tom bych souhlasil, že to tak pisatel muset myslet :-)

3) A závěr? Určitě to nelze chápat jako falešné proroctví. Kdyby tam bylo napsané, nastalo posledních 54 let, posledních 13 měsíců, mělo by to charakter falešného proroctví. Kdyby tam bylo napsáno, jak známe od různých sekt, konkrétní datum, bylo by to falešné proroctví - Jehovisté, a nejen oni, jich měli plno. Jak to tedy chápat? Netvrdím, že jsem si jistý, netvrdím, že není více možností, a sám bych rád, kdyby ostatní také uvedli své pohledy. Osobně všem těmto urgentním výrokům v Novém Zákoně ukazující na blízký konec rozumím tak, že promlouvají mnohem více do duše jednotlivých lidí, než by hovořily k celosvětovým dějinám. A tedy každý jako jednotlivec, věřící v Kristova zaslíbení, by měl žít, smýšlet, jednat jakoby právě ta následující hodina, minuta, den, byly těmi jeho posledními. Aby byl kdykoliv připraven na příchod Páně - ať by to bylo skutečně prorokované vytržení, či však mnohem pravděpodobněji vlastní smrt - téměř nikdy nevíme dne ani hodiny, kdy umřeme, a v kontextu Písma je to totéž jako setkání s Pánem - a tady už čas, časoprostor nehraje roli. Je mi úplně jedno, jestli po smrti jde duch hned ke Kristu, nebo jako mrtvý 'čeká' na vzkříšení, jak praví Písmo. Z hlediska pozorovatele, jehož se vzkříšení týká, by čas stejně neexistoval, nebyl by jím nijak vnímán. Podobně jako čas často nevnímáme, když spíme (někdy to bude spíše ztráta paměti snu), mohl by to být stav bezvědomí, ale nejraději mám přirovnání k tomu, že jsme nevnímali čas od stvoření světa až po naše narození (plus minus, nikdo si nepamatuje, jak přesně jako miminko vnímal svět - ale ví, že svět pro něj začal existovat tím, jak začal sám vnímat).

Tak jsem se posnažil, určitě se Ti to nebude líbit, nicméně nerad nechávám jasné otázky nezodpovězené a na tom, co jsem Ti psal od počátku, na tom trvám - nelze to chápat jako nesplněné proroctví, a tedy Tvá parodie nebyla vhodná - tu sis mohl schovat pro Jehovisty :-)