Předchozí reakce najdete tady:  http://granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2470589&mode=&order=0&thold=0
Moc se mi líbí, co píše uživatel Tele. Ano, vím, že píšeme oba dva obecně, ale přesto myslím, že nacházíš porozumění toho, co mne tížilo a já si zase z Tvých odpovědí mohu vzít cenné rady, někdy spíše potvrzení pro sebe. Víš sice sdílím, ale sdílím celkem málo a zatím i to, že mi někdo napíše pár hřejivých slůvek, je mi před Pánem povzbuzením. Nejde říci, že by mi nešlo o přátelství, samotnou mne teď zarazilo jakpak jsem to vlastně napsala. Prostě na prvním místě musí být Pán, alespoň to považuji za důležité. A pokud by mi Pán nějak dal najevo, že se přátelství s ní mám zřeknout, jsem připravená (snažím se o to být) se přátelství s ní zříci, nebo alespoň na nějakou dobu v sobě potlačit. Právě nechci být vedená nějakým svým sobectvím nebo představami. Chtěla bych to, co je dobré pro ni. Ve skrytu duše bych si však určitě přála, abychom si nadále byly tak blízké... no, nevím, jak to nejlépe vyjádřit, ale jak jsi psal uživateli Tele dále, všechno jsi krásně vysvětlil. Jsem ráda, že to tak vidíš. Když se nad tím zamýšlím, tak přesně tak to prožívám také. Musí tam být skutečná láska. Pak můžeme i skutečně citlivě pomáhat. četla jsem si to Tvé mnohokrát a bavilo mne se nad tím zamýšlet.

Willy, i já měla z tvých odpovědí dojem, že jsi mé články ani pořádně nečetl, možná opravdu jenom ten nadpis. A ani se nijak nezlobila. Jenom jsem se snažila ti trochu popsat mou situaci, i zkušenost s církvemi. Zdá se, že denominace nepovažuješ za správné. Bohužel však naprostá většina křesťanů denominačních je a s tím těžko něco uděláš. Pokud jde o to ostatní, co já nazývala teoretickou rovinou, zkus se více zaměřit na to, co mi psal uživatel Tele. Myslím, že to s tou láskou, kterou bych nazvala osobní, a která dává inspiraci a schopnost se skutečně do druhého vcítit. Dává mu i sílu až nepochopitelně pomáhat. To je láska, která mezi běžnými bratry a sestrami ve sboru není, obecně neexistuje. I když teoreticky by asi měla. Možná máš skutečně celé své společenství jako vlastní rodinu. Já jich zažila sice několik osobně a mnoho jako host, ale o žádném bych nedokázala řici, že je to jako skutečná rodina. Možná by to tak být mělo, ale naše hříšnost, sobectví, nedostatek skutečné lásky agapé vůči všem lidem tomu prostě brání. Promiň, že zatím nepíšu na email, ráda odpovídám a reaguji i na ostatní.

Martino, ani nemám chuť nějak reagovat. Vždyť Tvá reakce nemá ani hlavu, natož patu. Chápu to tak, že jak Ty, tak ten uživatel Oko, co s Boží láskou k satanovi přišel, jste ze stejné denominace. A ty to celkem nemyslně použiješ proti mně. A ještě s tak vysokou dávkou arogance, že by možná z Tebe mohl být skvělý despotický panovník, ale spíše někdy ve starověku. Mně se odpověď Oka celkem líbila, o Boží lásce k satanovi jsem nepřemýšlela a nevím o tom, že by se o ní psalo v bibli. Jak mohu vyloučit, že Bůh tu lásku nemá, když nás nabádá k tomu, abychom milovali i své nepřátele? Tam však patří i den dávný had, ty zdravý rozume. Bohužel ty zjevně netušíš, co to slovo láska znamená a veškerá má další slova tímto směrem by pravděpodobně byla jen mlácením prázdné slámy. Pohotově ti odpověděl uživatel Tele.

Eleazare, děkuji moc za povzbuzení. Sice jsem se nějak pod vlivem okolností rozhodla, ale to víš, že mne to v skrytu duše mrzí. Ale nedá se nic dělat. Třeba není všem dnům konec. A třeba se jednou také dočkám toho, co bych si bývala ve vztahu ke své kamarádce přála. A budeme moci spolu dělat radost druhým lidem činnostmi, které nás obě baví. A jsem taky ráda za Tvůj postřeh ohledně toho, že se ve Skutcích 4. kapitoly nejedná o ideální stav. On by možná byl ideální v ideální církvi. Ovšem taková patrně nikde neexistuje. Já spíše reagovala na Willyho a jeho původní komentář. Nyní už jsem mu rozuměla více. Nicméně stále si myslím, že skutečná láska a skutečné přátelství je mnohem více než běžně sesterské a bratrské vztahy v běžném sboru, jak je většinou poznáme.

JirkoB, všechny moje články byly myšlené na běžnou církev, střední až velké sbory, s jakými se setkáváme okolo nás. Tedy viditelnou církev, nebo jak ty píšeš kluby zahrádkářů. Osobně mám s lidmi ze sboru, kteří mezi viditelnou církev a Boha kladli rovnítko (moc jich naštěstí není) velmi nedobrou zkušenost. Dokonce to vedlo třeba až k osočením od starších, že někteří dávají přednost rodičům před Bohem. To když jeden manželský pár chtěl občas jet o víkendu navštívit své rodiče do stovky kilometrů vzdáleného bydliště. A pak chyběl na nedělním shromáždění. Jinak velmi aktivní pár daného sboru. Později co vím, zůstali sólo křesťany, protože nejen tato zkušenost, ale i jiné praktiky jejich touhu po kolektivním křesťanství dokonale pohřbily. To sice nikdy nebyl můj sbor, ale i u nás si občas člověk musel vyslechnout něco nepříjemného od tohoto typu zákonických křesťanů. Prostě poznámky, které nebyly pravdivé, ale zbytečně člověka srážely dolů. A k Bohu rozhodně nevedly. A určitě církev nemá být jednou z příčin, abychom se pro své široké okolí stali velmi nespolehlivým partnerem. Třeba proto, že budeme ochotni zrušit cokoliv domluveného objeví-li se na poslední chvíli třeba malá modlitební skupinka nebo cokoliv podobného. Nějaký řád a předvídatelnost by přece církevní aktivity mít měly. A neúčast na nich by neměla být hned brána tak, že nemáme Pána Boha na prvním místě.

Děkuji moc za tvou nabídku. Ještě ji zvážím. Nejsem si jistá jednou věcí a sice patrně velmi dobrou zkušeností s církvemi, kterou musíš mít podle toho jak píšeš. Já jsem v tom už mnohem opatrnější a myslím, že jsem toho poznala opravdu hodně na to, abych dokázala nějak zásadně změnit svůj postoj vůči nim a nedívala se na ně především jen jako na lidská společenství, kde se lidé snaží sloužit Bohu. Jak jsem psala i Willymu. Opravdu většinou jsem v nich neviděla Boží nebeské Tělo Kristovo, které je bez vrásky a poskvrny. I když ta semínka naprosté budoucí čistoty tam mnohdy zaseta byla a jsou. Věřím však také, že takové tělo bez poskvrny skutečně existuje. Je to neviditelná církev a je to jedno Tělo napříč sbory i denominacemi. Tak jsem také věřila a vycházela z toho i v případě mé kamarádky, kterou mi Bůh až zázračně poslal do cesty a dlouho se zdálo, že opravdu právě tato forma mimosborové pomoci je pro ni ta pravá, mající záhy i podporu vedení jejího sboru. Možná v tom později roli sehrála i zášť některých sester, že si neporadili sami uvnitř sboru a některé začaly pomalu brojit proti mně. To když se objevily první překážky a ne vše šlo docela ideálně, i když zjevné zlepšení brzy nastalo (zdraví i partnerství). To já opravdu nevím a mohu se jen domýšlet z toho co mi kamarádka občas řekla nebo jak se někdy zachovala. Snad mohu napsat můj pocit, když tu píšeme v podstatě anonymně, aniž bych někomu přímo křivdila, kdybych se náhodou pletla. Důvody pro to si toto myslet však rozhodně mám. Většinou v tom však já roli nehraji, ale spíše co jsem psala minule. Tu hlavní roli hraje asi ta touha mít klid. A ten se mnohdy zaručí mnohem snadněji právě lacinými a líbivými radami, říkáním toho, co kamarádka chtěla slyšet. Ne toho co by měla slyšet. Vlastně jsem o tom všem už psala. Jeden bratr, bývalý můj starší, ji měl možnost i s jejím manželem trochu poznat. A sám mi tehdy řekl, že se bojí, že si moje kamarádka bude vyhledávat takové učitele, kteří jí budou říkat to, co ona chce slyšet. Ani jsem snad netušila, jak se to jeho prorocké slovo záhy začne naplňovat. Ona určitě ve svém srdci ví, co je správné a chtěla by za tím jít. Jenže nemá na to sílu, a tak spíše lítá od zdi ke zdi. Mám obavy, že by se sama musela rozhodnout za čím vytrvale půjde. A třeba i změnit sbor, který by ji poskytl více podpory k následování toho, co je správné. V tuto chvíli je to však zcela nemyslitelné. Nejhorší je, když si ryze lidské rady ztotožní s radami Krista (tedy jako by pocházely přímo od Boha). A v tomto podporu rozhodně má... :(. Vidíš, nakonec jsem se tak rozepsala mohem více než jsem chtěla:-). Ještě jsem měla jednu myšlenku, kterou bych dovysvětlila to poslední na praktických příkladech, ale už raději toho nechám. Třeba někdy po emailu. Nicméně myslím, že bych opravdu potřebovala, aby naše názory na církev a roli sboru v životě člověka byly podstatně bližší. Jinak bychom si asi těžko rozuměli, pokud takové zkušenosti, které zmiňuji vůbec nemáš.

Oko, promiň, ale více už ke svému příběhu psát nechci. Myslím, že už z napsaného vyplynulo dost. Jinak s tebou souhlasím. Jenže někdy můžeme hříchu činit i nevědomky, nechtěně nebo podceňováním situace. Konkrétnější i s ohledem na dobré rady pana Telete už nebudu. Jinak mám za to, že hříchem je i opakovaně nedodržovat domluvy a sliby. A to se s ohledem na to, co jsem psala JirkoviB před chvílí stát může snadno. A pak třeba nějaké dobře míněné okultní praktiky. A ne vždy to musí být hřích, ale třeba jenom dobře míněná rada, díky níž se můžeš stát obětí podvodu. To už pak někdy nemá daleko k tomu nemluvit třeba pravdu. Zejména pokud nejsi dostatečně pečlivá v tom si vše zjistit a ověřovat. Nejsem si jistá, jestli vždy existuje jasná hranice mezi hříchem a ne-hříchem. Snad je to někdy i o podstoji srdce a skutečném vztahu k Bohu. Tak se na to snažím dívat.

Unshaken, kdybys četl vše co jsem psala, tak by ses tak snad ani nemohl ptát. Psala jsem snad jasně, že mám spokojené manželství a psala jsem, že jsem se právě své přítelkyni maximálně snažila pomoci se zlepšením či záchranou jejího manželství. A ona byla za to velmi ráda. Zřejmě i proto, že téměř celá její církev už se od ní takřka odvrátila. Tedy ve smyslu, že jí nedávala naději a říká, ať se rozvede. Přijde ti ta tvá otázka v tomto kontextu normální? Opravdu jiné vysvětlení než že jsi to jen zběžně proletěl a jinak nečetl opravdu nemám. Sama jsem negativní posudek vystavovat nikomu rozhodně nechtěla. Uvědom si prosím, že jsem se pouze bránila těm, co byli o mnoho negativnější a především nepsali pravdu a hodně si domýšleli. Těm, co patrně mají velký problém vůči ženám. A taky jsem nežádala o vystavení posudku, ale o sdílení případných vlastních zkušeností. Nikoho jsem přece nenutila reagovat. Pokud mi někdo nerozuměl, mohl si své rady a nepravdivé soudy nechat raději pro sebe. Jenom jste odváděli pozornost od podstaty problému, kterému se citlivější přispěvatelé dokázali podstatně více přiblížit.

Na závěr bych ráda napsala, že jsem velmi potěšená, že jedna oblast, ve které byla moje kamarádka sestrami ve sboru hodně podporovaná před nějakým delším časem již pominula. Jednalo se o silný tlak na následování hnutí prosperity a negativních věcí s tím spojených. Tehdy před lety jsem jí poslala svůj rozbor, o němž jsem se radila i se svým partnerem, ale vůbec na to neslyšela. Tento týden jsme se na to téma měly možnost spolu bavit, a nyní vše vidí úplně jinak. Pán jí v této oblasti velmi požehnal a vidí věci, které před tím vůbec neviděla. Věřím, že Pán tomu všemu nakonec požehná, ale není to pro mne vždy jednoduché. I proto jsem tak ráda, že se mohu sdílet i s dalšími skrze toto Granosalis. Díky všem za všechny citlivé a povzbudivé příspěvky. A těm negativním přeji snad jenom to, aby i jim Pán otevřel oči, aby poznali lásku, a nebyli jen jako bezcitný dunící zvon.