|
Právě je 280 návštěvník(ů) a 4 uživatel(ů) online: Willy ivanp rosmano oko
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116550841 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Život církví: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel
Vloženo Pátek, 15. září 2017 @ 11:09:33 CEST Vložil: Tomas |
poslal leonet Už
slyším, jak někteří lidé říkají, jaký pád, vždyť římsko-katolická církev je
největším světovým náboženstvím! Největším co do papírových počtů ano, ale také
tam panují největší bludy.
Zjevení 2,20-23: Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezabel,
která se vydává za prorokyni a svým učením svádí moje služebníky ke smilstvu a
k účasti na modlářských hostinách. Dal
jsem jí čas k pokání, ale ona se nechce odvrátit od svého smilstva. Hle, sešlu
na ni nemoc a do velikého soužení uvrhnu ty, kdo s ní cizoloží, jestliže se od
jejích činů neodvrátí; a její děti zahubím. Dokonce varuje církev
v Thyatirech, jako jedinou ze 7 církví ze Zjevení, že ty, kdo s Jezabelou
cizoloží, uvrhne do velkého soužení. Když apoštol Jan psal Zjevení, panoval
hrozný zmatek jak ve světě, tak v Církvi. Řádění římského císaře právě
dosahovalo svého vrcholu. Ve Zjevení nevidíme jen stav světa, ale i stav
Církve. V takové situaci hovoří Pán Církve o tom, co se mu líbí, co
odsuzuje a ukazuje Církvi Boží cestu.
V Novém zákoně máme
dvě skupiny sedmi listů. Pán Bůh použil apoštola Pavla, aby napsal prvních
sedm: Do Říma, Korintu, Galácie, Efezu, Filipis, Kolosis a Tesaloniky. Jana použil
k napsání druhé sedmičky (Zjevení 2 a 3 kapitola). Sedm Pavlových listů se
týká normálního života v Církvi, ale Církev brzy upadla a její stav už
normální nebyl. Chyběli starší, chyběly služebnosti, které Pán své Církvi
daroval, proto pověřil apoštola Jana napsáním posledních sedmi novozákonních
dopisů Církvi. Kdo chce Pána opravdově následovat, nemůže obejít tyto dvě
kapitoly Zjevení.
Pavel psal svých sedm
listů „před poslední hodinou“, Jan své listy píše právě v této hodině
(1J2,18). V Novém zákoně rozpoznáváme tři vynikající služby: Petrovu,
Janovu a Pavlovu. Druhý Petrův list je posledním z jeho spisů, Petr tam
poukazuje na odpadnutí. Posledním Pavlovým spisem je druhý list Timoteovi, kde
čteme: „Co jsi ode mne slyšel před mnoha
svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné“ (2Tm
2,2). V prvním listu Timoteovi vidíme Církev jako sloup a utvrzení pravdy
(1Tm 3,15). Hodí se to i na Církev dneška? Dnes se ve velkém domě najdou nejen
zlaté a stříbrné nádoby, ale i dřevěné a hliněné. Jedná se o to, aby se Církev
očistila od nádob k potupě, usilovala o spravedlnost, víru, lásku a pokoj
s těmi, kteří z čistého srdce vzývají Pána (2Tm 2,20-22). Janovy
listy jsou poslední z jeho spisu. Píše v nich, že antikrist už na
světě působí a že se máme od něho oddělit (1J 4,1-3). Chaos a zmatky, které na
tomto světě působí, ovšem nijak neovlivňují duchovní realitu.
Boží duchovní realita
zůstává nedotčená. Ale svědectví současné Církve trpí velkými zmatky. Katolická
církev tvrdí, že je tělem Kristovým. Podle průzkumu bylo již v r. 1914 na
1500 protestantských denominací, nehledě na mnohé malé skupinky. Ty všechny
tvrdí, že jsou tělem Kristovým. Odpadnutí, které se zde projevuje, začalo už
před smrti Jana, Petra a Pavla. Pavel píše Timoteovi, že se od něho odvrátili
všichni v Asii (2Tm 1,15). To zahrnuje i Efez. Nejen že z malého
semínka vyrostl veliký strom, ale už jsou zde i ptáci, usazení v jeho
větvích, aby zobali rozsévané símě slova.
Zjevení apoštola Jana je
prorocká kniha. V Asii bylo jistě víc, než sedm sborů. A přesto Pán
vyvolil těch sedm jako reprezentativní vzorek. Když apoštol Jan, který žil
nejdéle z Dvanácti, napsal v roce 95 až 96 knihu Zjevení, bylo
všecko, co napsal, pro čtenáře proroctvím. Pro nás dnes jsou však dopisy
církvím již dějinami, na které se můžeme ohlédnout. Všimněme si v této
souvislosti obzvlášť dvou veršů: „Blaze
těm, kdo slyší a zachovávají, co je
tu napsáno“ (Zj 1,3) a „Blaze tomu,
kdo se drží proroctví této knihy“
(Zj 22,7). Z toho jasně vyplývá, že toto Boží proroctví je Božím
přikázáním. Tato proroctví se od všech ostatních odlišují. Lidé je mají
zachovávat a držet se jich. Kniha Zjevení není psaná pro děti (teknon) Boží,
ale pro Boží služebníky (doulois -1,1). Služebníci jsou koupení. Kdo není Božím
vykoupeným služebníkem, sotva této knize porozumí. Kdo nezná Pána, nemůže správně
vidět ani Církev. Církev je pokračováním kříže. Není možné znát kříž a neznat
jeho pokračování. Lidé v Církvi jsou zrození z Boha, ne z lidské
vůle (J 1,13).
Než došlo v Církvi
k závažným změnám, pečovali o Boží věci všichni věřící. Po odchodu Dvanácti
lidé čím dál více ztráceli zájem o službu Pánu. Když vznikla římsko-katolická
církev (v období Pergamu), bylo mezi mnoha pokřtěnými jen málo skutečně
zachráněných, takže v církvi byli nespočetní nevěřící. Proto vznikla
skupina „kléru“. Co se dalo dělat, když byli v církvi nevěřící členové?
Tak proti Boží vůli vznikl klérus. Pán Bůh si přeje, aby všichni věřící i ve
svém každodenním zaměstnání hledali na prvním místě Boží záležitosti, věci
Božího království.
V římsko-katolické
církvi jsou to kněží (faráři), kteří podávají chléb (hostii), vkládají ruce,
křtí a podobně, dokonce i konají svatby a pohřby. V evangelické církvi
konají tyto služby pastoři. I v taoismu odnímají kněží věřícím recitování
liturgie, v židovstvu řídili věci, které se týkaly Boha, kněží. Ale
v Církvi Páně nesmí být žádná vrstva prostředníků mezi Bohem a člověkem,
protože my všichni jsme kněží!
V Novém zákoně je to
tak, že každý smí sám za sebe přicházet přímo před Boží tvář. Dnes je však
církev plná prostředníků – Nikolaitů. Tak se křesťanství vrátilo
k židovství.
Tyto úvahy jsou založeny
na prorocké knize Zjevení a dějinách Církve. Především musím zmínit jeden
Hospodinův výrok: „Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty
nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak
převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše. Spustí-li se lijavec
nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji
plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí.
Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s
prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal“ (Iz
55,8-11).
Kniha Zjevení začíná
těmito slovy: Zjevení Ježíše Krista,
kteréž dal jemu Bůh, aby ukázal služebníkům svým, které věci měly by se díti brzo; a třetí verš pokračuje: Blahoslavený, kdož čte, i ti, kteříž slyší slova proroctví tohoto, a ostříhají
toho, což napsáno jest v něm; nebo čas blízko jest.
Z reakcí na první část, vyplynula
potřeba vysvětlit, o jakou knihu se jedná. Lidé dali název této knize podle
prvního řeckého slova knihy αποκάλυψις. (apokalypsis se překládá 1. Zjevení Božských pravd; 2. Odhalení tajemství a
skutečností posledního věku). Některé verše knihy nám ukazují, že zvláštním
znakem Zjevení je její prorocký význam. Tato kniha je prorocká a proto
k ní nesmí nikdo nic přidávat, ani z ní nic ubírat. Věrní věřící
vědí, že se všechna v ní obsažená proroctví naplní. Dobře to ví i nepřítel
Boží, satan, který se proto tak usiluje překroutit význam této knihy a činí to
tím, že především napadá její prorocký charakter.
Z dějin Církve víme,
že jak v apoštolských dobách, tak i později byla Církev vystavena těžkému
pronásledování. I když se proti Církvi pozvedly brány pekel, rozevřely svůj
chřtán a chtěly ji pohltit, nemohou nad ní zvítězit, protože její přirozenost
je zmrtvýchvstání. Kdyby Církev ztratila svou moc v utrpení vítězit, byla
by bez užitku. Jak mnoho je těch, kteří se hroutí, když se setkávají s protivenstvím,
když se jejich plány a přání neplní! Jako by umírali. Ale zmrtvýchvstalý život
se nebojí smrti. Co prochází utrpením a bránami smrti, je vzkříšený život.
Jakým opakem se projevuje římsko-katolická církev.
Roste sice papírově, ale ztrácí svůj vnitřní život. Přibývá v ní sice
matričních členů, ale ubývají ti znovuzrození. Po době pronásledování nastalo období
Církve pohanské (r. 313–590).
Uplynula tři staletí vítězného boje Kristovy Církve s pohanským modlářstvím,
hříchem a nepravosti, násilím a bestialitou brutálního římského impéria. Tři
století vyznačující se na začátku skvělým rozmachem prvotního křesťanství
apoštolského období, plného zanícení a zapálené víry, a posléze neskutečně
surovým, krutým a bezohledným pronásledováním mladé Církve v době pronásledovaní,
po jejímž skončení se Církev octla ve zcela nové realitě a v nové pozici.
Z ponurých katakomb se přemísti do zlatem zaplavených chrámů a bazilik.
Církev ponížena se promění v církev triumfující, z Církve pronásledované
se stane církev pronásledující, čímž vstoupí do třetího období dějin – období církve
pohanské. Příkladný, bohabojný život a vyspěla morálka křesťanů doby pronásledování,
na sebe zatrhly pozornost nejen císařského dvora, ale zároveň veškerého
obyvatelstva cele římské říše. Křesťané se stále početně shromažďovali každý
den ráno i večer. Jejich chování vzbuzovalo všeobecný údiv. Mírné zacházeni s
otroky, peče o nemocné, starost o vdovy, sirotky, chudé lidi, mrzačky a příchozí
– to vše učinilo hluboký dojem na valné většině římské společnosti.
Rovnoběžně s rozrůstajícím se vlivem Církve se však v ní ve velké míře
začíná vyskytovat zesvětštění a náboženská povrchnost. Výrazně se to projevilo
po ustání pronásledovaní, kdy císař Galerius, unaven válkou s křesťanstvím a
oslaben těžkou nemoci, krátce před svou smrtí v dubnu r. 311 ve svém panovnickém
sídle v Nikomedii (Mala Asie, dnešní Turecko) vydal toleranční edikt, v
němž prohlásil, že jeho „usilovaní o potlačení křesťanství se ukázalo neplodným,
proto „laskavě“ dovoluje křesťanům držet se Krista; oni ať se na oplatku modli
ke svému Bohu za císařovo zdraví a statni úspěchy“.
O dva roky později v roce 313 císař Konstantin, jemuž dějiny určily přídomek
Veliký, vyhlásil „Milánský
edikt“ přiznávající křesťanům náboženskou svobodu včetně uznaní ze strany státu.
Tímto Konstantin Veliký (306–337) otevřel dokořán bránu křesťanství všem náboženstvím
římské říše. Následuje rychlý vývoj a rozšířeni se křesťanství na cele území římského
státu a zároveň trvale pohlcováni pohanských kultů.
Proces zpohanštění křesťanství vyvrcholil dne 28. února roku 380, kdy císař
Theodosius Velky vydal „Edikt o náboženství“, kterým pozvedl křesťanství na úroveň
státního náboženství a jediného právně uznaného vyznaní v cele říši. Tentýž
Theodosius v roce 392 vydal zákaz obětovaní pohanským bohům, zatímco
Theodosius II. v roce 435 nařídil zbořit všechny pohanské svatostánky. Tímto
začal přiliv širokých mas obyvatelstva vyznávající dosud svá náboženská
přesvědčení do vládnoucího náboženství. V důsledku tohoto druhu
„christianizace“ Edikt Theodosia II. z roku 423 prokázal, že ve východořímské říši
se již nenachází ani jeden pohan. Justinus I. pak přikázal pokřtít zbytek
pohanů, díky čemuž se v Male Asii v okamžiku „obrátilo“ vice než 70 tisíc lidi.
Církev, která se ihned slovem, avšak záhy také ohněm a mečem, začala rozprostírat
a roztahovat po celém světě, přičemž se otevírala zároveň jeho vlivům, se
začala světu přizpůsobovat (Ř 12,2) a chodit podle jeho vzoru (Ef 2,2). V tomto
novem období se stává společenství křesťanů „se světem“ čím dal užší (J
17,15.16. 1J 2,15.16). Došlo k tomu v důsledku vychladnutí prakřesťanského
nadšeni a kolosálního, ba přímo lavinového
přílivu formálních vyznavačů křesťanství. Církev přestala očekávat druhy příchod Pana Ježíše Krista a začala se
připravovat na stálý pobyt na zemi. Místo toho, aby přivedla svět ke Kristu,
církev se světem splynula a usadila se tam, „kde je satanův trůn“ (Zj 2,13).
Toto třetí období křesťanství – OBDOBÍ
CÍRKVE POHANSKÉ – Pán Ježíš Kristus prorocky znázornil v listu církvi v
Pergamu (Zj 2,12-17). Toto období trvalo od vydání Milánského ediktu v roce
313 do doby papeže Řehoře I Velikého (začal vládnout v roce 590).
Díky dynamickému vývoji se křesťanství stává mocnosti, které patři
budoucnost. Díky asimilaci se světem začíná církev působit jako stát ve státě.
Politicky schopny císař Konstantin Veliký, když viděl fiasko předchozích císařů
s pronásledováním křesťanství, zvolil jinou cestu: zahrnul
církev do „státního organismu“. Obdaroval církev četnými privilegii:
osvobodil duchovenstvo od veřejných břemen (daně, branná povinnost) a určil mu
stálý plat, vystavěl na náklady státu velkolepé baziliky a chrámy, zakázal
zápasy gladiátorů, přičemž přál křesťanskému zákonodárství, zrušil trest
ukřižováním a cejchováni na čele, povolil otrokům účast v křesťanských chrámech
apod. Těmito privilegii přivázal církev k chodu státu a připravil ji o
entuziasticky a dynamicky charakter.
V křesťanství nastala tzv. „konstantinovská Era“, jinými slovy jednota
církve se státem. Ačkoliv se Konstantin oficiálně a otevřeně hlásil ke
křesťanství, ponechal však státu úplnou náboženskou svobodu a do své smrti
zastával hodnost nejvyššího kněze starého římského náboženství „Pontifex
Maximus“. Teprve krátce před svou smrtí, jak uvádějí historikové církve, se
nechal v květnu roku 337 pokřtít Eusebiem z Nikomedie. Konstantinovi nástupci
se však taktéž nezřekli tohoto pohanského titulu, teprve císař Theodosia Veliký
v roce 382 zrušil hodnost „Pontifex Maximus“. Od této doby křesťanství přestalo
platit za šlechetné společenství Kristových učedníků a následovníků a stalo se
bezohledným nástrojem římské politiky. Římsko-katolická církev je
dnes největší náboženskou organizací. Počátek její dnešní podoby lze datovat od
roku 590 do roku 1517 až do vzniku reformace. Počátkem bylo zvolení papeže
Řehoře I.
Tomuto období předcházelo období Církve pohanské (r. 313–590), a dosáhlo svého
vrcholu díky třem nebiblickým posunům: Vznikem papežství (srov. Mt 23,9. 1Pt 5,1-3); Vznikem
mnišství (J 17,15,16. Ko 2,18) a konečně vznikem svátosti (Ko 2,18.22.23. Žd 10,8-11.18).
Je ho třeba ovšem ještě doplnit kvůli lepšímu pochopení rozdíly mezi židovstvím
a křesťanstvím. Je jich mnoho, ale doplním jen čtyři zásadní. Je to chrám,
zákon, kněží a zaslíbení.
Židé postavili jako místo vzývání Hospodina na této zemi nádherný
chrám, zbudovaný z kamenů a zlata. Jako kodex jednání jim sloužilo
Desatero a mnoho jiných předpisů. Za duchovní oblast odpovídali kněží, skupina
duchovních specialistů. A konečně měli řadu zaslíbení, která jim slibovala
pozemské blaho a prosperitu. Židovství je tedy náboženství svázané se zemí
chrámem, nařízeními a zákony, psanými černé na bílém, které zprostředkovávají
kněží. Poslušným se slibuje pozemské blaho.
Každý Žid, který chtěl sloužit Hospodinu
nebo přinést oběť, musel putovat do chrámu. Jestli zhřešil nebo chtěl poděkovat
za požehnání, musel opět do chrámu. Hospodina bylo možné vzývat pouze
v chrámu. Židé bylo ctiteli Hospodina a chrám bylo místo, kde ho uctívali.
V Novém zákoně tomu tak není. Zvláštním znakem Církve je, že nemá místo
k uctívání Hospodina, nemá žádný chrám, protože my věřící lid, jsme sami
chrámem. V něm je celá
stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy
společně budováni v duchovní příbytek Boží (Ef 2,21-22).
Všimněte si, že zvláštním
znakem Církve je, že naše těla jsou Božím příbytkem. Jako jednotlivci vnímáme,
že naše tělo je chrám Ducha svatého a společně nás všecky Pán buduje a spojuje
ve svůj příbytek. Na rozdíl od židovství nemá křesťanství zvláštních míst
k uctívání Boha, protože místem vzývání je sám vzývající. Nosíme prostě
své místo k uctívání Boha s sebou. Židovství zná jen hmotný chrám,
skutečné křesťanství jen chrám duchovní. Hodnota Šalamounova jeruzalémského
chrámu byla obrovská. Hodnota křesťanského chrámu je nevyčíslitelná, i když ho
tvoří mnozí zmrzačení, slepí a chudí jen proto, že obsahuje Pána Boha. Někteří
bohužel z nevědomosti říkají: „Když už nemáme ten nádherný jeruzalémský
chrám, postavíme si aspoň nějakou církevní budovu.“ Ale Církev žádnou takovou
budovu nepotřebuje. Ať přijde věřící kamkoliv, je tam chrámem on sám. Bůh
přebývá v lidském srdci, ne v nějaké lidmi postavené budově. Mnoho
lidí si myslí, že mohou Pána Boha uctívat jen na nějakém určeném místě. Řecky
se církev řekne „ecclesia“, což znamená doslova „vyvolaní“. V některých
jazycích se toto slovo překládá tak, že splývá s hmotnou budovou, do které
lidé chodí uctívat Boha. To je však židovské, nikoliv křesťanské smýšlení.
Křesťané jsou lid vykoupený drahou krví Ježíše. Kdo jsou tedy ti Židé
v církvi? „… vím, jak tě urážejí ti,
kdo si říkají židé, ale nejsou“ (Zj 2,9). Ti, kdo chtějí do církve vnést
myšlenku potřeby zvláštního místa k uctívání Pána Boha.
Vedle chrámu hraje
v židovství velkou roli Desatero a množství předpisů, které řídí život
věřících. Ale Pán Bůh dal Zákon na usvědčení člověka z hříchu. Pán Ježíš
objasňuje, že i kdybychom dodržovali Desatero, stále nejsme dokonalí (Lk 18,20-22).
Norma pro praktický život je v židovství něco mrtvého, něco vnějšího.
Zákon v křesťanství není napsán na kamenných deskách, ale na lidských
srdcích, a to je zákon Ducha života ve mně. Duch svatý ve mně přebývá a On sám
je mým zákonem. „Dám své zákony do jejich
mysli a napíšu jim je na srdce“ (Žd 8,10). V podstatě záleží pouze na
souhlasu nebo nesouhlasu Ducha svatého v nás, věřících.
V židovství jsou
psané zákony a předpisy. Křesťanství žádné vnější předpisy nemá. I když mají
mnohé křesťanské církve mnoho psaných pravidel a předpisů, s křesťanstvím
to nemá vlastně nic společného. Církev ve Smyrně byla pronásledovaná, protože
ti, kdo se nazývali Židy, ji vnucovali židovské předpisy a smyšlení.
Kněží jsou
v židovství nezbytní, kdyby člověk spatřil Boha Židů, okamžitě by musel
zemřít. Obyčejní Židé se nesměli k Pánu Bohu přiblížit, byli vždy závislí
na prostředníkovi – knězi. Kněz je před Bohem zastupoval. Žid sice měl
povinnost donášet do chrámu ovce a voly, ale obětování a služba Hospodinu byly záležitosti
kněží. V křesťanství je to jiné. Pán Bůh čeká, že my sami, jeho lid,
budeme přicházet přímo k němu. Už není potřebí žádného prostředníka. Jak
asi zněly urážky z úst Židů ve Smyrně? „Když kdekdo bude moci křtít, lámat
chléb a konat všecku církevní službu, pak tu bude úplný zmatek. To bude hrůza!“
Záleželo jim na tom, aby vznikla třída prostředníků.
Současné křesťanství se
přizpůsobilo židovství. Židovským kněžím odpovídají v křesťanství páteři,
pastoři, duchovní. Tato třida se stará o duchovní záležitosti. To jediné, co se
očekávají od údů svých církví, jsou hmotné dary. My, obyčejní věřící, jsme
pozemští a můžeme se věnovat jen svému pozemskému zaměstnání, ba můžeme být tak
pozemští, jak srdce ráčí. Církev nemá žádné pozemské údy! Ne, že bychom se
neměli starat o věci tohoto světa, ale svět se nás nedotýká. V Církvi je
každý duchovní. Jestliže v nějaké církvi jen hrstka lidí pečuje o duchovní
věci, je to úpadek. Víme, že katoličtí kněží se nesmějí ženit. Panuje domněnka,
že čím více se budou odlišovat od obyčejných lidí, tím více důvěry budou
požívat v duchovních věcech. To však nemá s křesťanstvím nic společného.
Světskými, pozemskými věcmi se zabýváme jen do té míry, do jaké je to nezbytně
nutné pro naše živobytí.
Čtvrtým rozdílem mezi
židovstvím a křesťanstvím jsou zaslíbení. Židé slouží Pánu Bohu s velmi
konkrétními představami. Očekávají hojnou úrodu na poli, aby jejich dobytek
prospíval a mnohonásobně se rozmnožoval. Vyhlížejí pozemské, hmotné požehnání.
Boží zaslíbení pro Izrael také hmotné komponenty obsahuje. Mají být mezi národy
světa hlavou, a ne ocasem (5M 28 kapitola). Avšak první zaslíbení pro křesťany
je spojeno s vybídnutím, abychom na sebe vzali Kristův kříž a následovali
ho. Být křesťanem neznamená mít se jen dobře. V křesťanství není důležité,
kolik vydělávám, ale kolik pro Pána Boha obětují. Bohužel dnes najdeme
v křesťanství jak hmotné chrámy, tak zákony, kněze – prostředníky i
slibování pozemského dobra. „Buď věrný až
na smrt, a dám ti vítězný věnec života“ (Zj 2,10).
Slovo „Pergamon“ znamená
„svatba, manželství“ nebo také „sjednocení“. Jaká nastala změna! Při pohledu na
církevní dějiny máme před očima jasný obraz. Dějepisec Gibbon praví, že Řím by
se byl vylidnil, kdyby se vyvraždili všichni tamní křesťané. Svět nejen přestal
Církev potírat, ale největší říše světa, Římská říše, udělala
z křesťanství své státní náboženství. Církev se spojila se světem, a to
byl její pád. Z lidského hlediska to mohlo vypadat jako pokrok, ale Pánu
se to silně nelíbí. Spojení se světem maří svědectví Církve. „Vím, kde bydlíš: tam, kde je trůn satanův.
Avšak pevně se držíš mého jména a
nezapřel jsi víru ve mne ani ve dnech, kdy můj věrný svědek Antipas byl
zabit mezi vámi, tam, kde bydlí satan“ (Zj 2,13). Je zde řeč o jménu Páně a
víře v něho. Boží děti jsou lidé, které Bůh vyvolil z pohanů pro jméno
Pána Ježíše. V ostatních náboženstvích stačí, když se příjme určité učení,
ale v křesťanství platí jen to, zda věříme Pánu. Vše ostatní je
nedůležité. To je zásadní rozdíl. Pán nám zanechal své jméno jako znamení své
přítomnosti. Kdybychom ztratili jméno svého Pána, neměli bychom žádné
svědectví. Pán pokračuje: „…nezapřel jsi
moji víru.“ V řečtině je užito slovo „pistin“, což lze přeložit jako
„pevné přesvědčení“. Nejedná se o nějakou obyčejnou víru, ale o jedinečnou
víru, víru, která se liší od všech jiných přesvědčení.
Filozofie, přírodní vědy,
etika či psychologie nemají s křesťanstvím nic společného. Ani desatero
ani Kázání na hoře nejsou pro křesťanství charakteristické. Křesťanství
charakterizuje víra. „… nezapřel jsi moji víru.“ Od světa
nás odděluje právě naše víra. Zárodky vzniku římsko-katolické náboženské
organizace můžeme už vidět ve slovech Pána pro církev v Pergamu. Jen to mám proti tobě, že u sebe máš
zastánce učení Balaámova. Jako on
učil Baláka svádět syny Izraele, aby se účastnili modlářských hostin a smilstva,
tak i ty máš některé, kteří zastávají učení nikolaitů (Zj 2,14-15).
Balaám byl pohan. Nevíme,
proč je v Bibli označován za proroka. Byl kdysi jako první izraelský král
použit Duchem svatým, ale Duch Boží v něm nebyl. Izrael v té době
vítězil nad svými nepřáteli. Proto se moábský král Balák bál a dal si zavolat
Balaáma. Řekl mu: „Jsi prorok, tak mi proklej Izrael.“ Protože Balaám stál o
odměnu, kterou mu Balák nabídl, šel s jeho posly. Ačkoliv mu to původně
Hospodin zakázal, později mu to dovolil. Ale Balaám nemohl Izrael proklít, ať
se namáhal sebevíc. Protože však už přijal od Baláka odměnu a neprokázal mu za
to žádnou službu, cítil se být Balákovi zavázán a vymyslel ďábelský plán.
Moábští se musí postarat, aby se s Izraelity smísily jejich ženy. Tyto ženy
přinesly s sebou své modly a svedly izraelské muže nejen ke smilstvu, ale
i k modlářství.
Pán nám ukazuje, co je to
Pergamon. Původně stát Církev potíral, teď je Církev se světem oddána.
Balaámova strategie je zrušit oddělení Církve od světa. Důsledkem je
modloslužba. „Což nevíte, že přátelství
se světem je nepřátelství s Bohem?“ (Jak 4,4) stejně tak mamon je
v rozporu s Pánem Bohem. „Nemůžete
Bohu sloužit i mamonu“ (Mt 6,24).
Balaám usiluje sjednotit
Církev se světem. Bylo to Balaámovo učení, které přesvědčilo Konstantina, že je
třeba křesťany povýšit. Balaám byl jeden z prvních, který ze svého
obdarování získal kapitál. Petr o něm píše, že se mu zalíbila mzda za
nepravost. Juda poznamenává, že se nechal svést úplatkem. Původně ti, kdo
sloužili Pánu, byli celé závislí na něm. O nic neprosili u lidí a od pohanů
žádné peníze nepřijímali. Ale za Konstantina už byli Boží služebníci propláceni
ze státní pokladny. Krátce po roce 300 byl jako úspěch Balaámovy strategie
zaveden pravidelný plat Božích služebníků. Mělo by platit takové pravidlo: Kdo
je schopen důvěřovat pro svou obživu Pánu, ať mu slouží. Kdo toho není schopen,
ať mu raději neslouží.
Vzápětí se zase mluví o
Nikolaitech. Pánu se stejně nelíbí Nikolaité, jako Balaám. V Bibli nám
přesně popsal, jak má Církev vypadat (Mt 20,25-28): Ale Ježíš si je zavolal a řekl: „Víte, že vládcové panují nad národy a
velicí je utlačují. Ne tak bude mezi vámi: kdo se mezi vámi chce stát velkým,
buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď vaším otrokem. Tak
jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život
jako výkupné za mnohé.“
Vidíte to? Pán sám založil
svou Církev! Velicí a vládcové v ní nejsou žádoucí. Taková třída v ní
být nesmí. Kdo chce být veliký, ať slouží. V Církvi je velký otrok. Mírou
velikosti není postavení, ale služba. Ještě jasněji je to řečeno u Mt 23,8-11: Vy však si nedávejte říkat ‚Mistře‘: jediný
je váš Mistr, vy všichni jste bratří. A nikomu na zemi nedávejte jméno ‚Otec‘:
jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat ‚Učiteli‘: váš učitel
je jeden, Kristus. Kdo je z vás největší, bude váš služebník. Zásada
v Církvi je: Všichni jsou bratři. Nejsou zde žádní rabíni (mistři) ani
otcové.
Když se Konstantin stal
křesťanem, vniklo do Církve učení Balaámovo a učení Nikolaitů: systém „otců“
v čele s papežem. Ve Vatikánu žije mnoho vysokých církevních
hodnostářů. Najdeme tam knížata, velmože i ty, kdo si dávají říkat rabi a otče.
To je vliv učení Nikolaitů. Řecké slovo „laos“ v „Nikolaos“ neznamená pouze
laik (obyčejný člověk), ale označuje také laika jako protiklad odborníka a
specialisty. Nikolaité se vypínají nad obyčejné lidi, myslí si o sobě, že jsou
specialisté v tom či onom oboru a druhé mají za pouhé laiky. Ale Pánu se
to nelíbí. Stav církve v Efezu se liší od stavu církve v Pergamu.
V Efezu se prostě vyskytovalo nikolaitské chování, kdežto v Pergamu
se už uchytilo jejich učení. Vždycky to nějako dobu trvá, než se z chování
stane nauka.
Nikdo z vás, kdo
znáte dnešní křesťanské denominace, nepochybujete o tom, že učení Nikolaitů se
dnes veřejně zastává. Jak se toto učení dostalo do Pergamu? Viděli jsme, že se
Církev spolčila se světem, provdala za svět, když Konstantin povýšil křesťanství
na státní náboženství. Každý člověk se mohl dát pokřtít a tak se navenek stát
křesťanem. Tak se mnoho nevěřících lidí stálo členy církve.
Původně byli v Církvi
jen bratři a sestry a všichni byli kněžími. Nyní se do sborů začala valit
smíšená masa lidí. Nebylo možné je přidržet ke službě Pánu. Z pohodlnosti
se pak zvolila skupina lidí, která převzala péči o duchovní záležitosti.
Ostatní byli obyčejným lidem, laiky. Protože mnozí z těch, kdo se takto
dostali do církve, Pána Ježíše vůbec neznali, byli ti, kdo ho znali, prohlášeni
za odborníky. Tak se vyvinul systém Nikolaitů. Je to nevyhnutelný důsledek
sňatku Církve se světem. Tak se upevnilo učení, že jsou v Církvi dva druhy
lidí: jedni se starají o věci duchovní, ti ostatní o pozemské. Obyčejným věřícím
stačí, když navštěvují shromáždění nebo kostel, o nic ostatního se nemusí
starat.
Bible nás učí, že všichni
věřící jsou svědky Pána Ježíše, i když apoštolové ve větší míře. Rozdíl je
v rozsahu služby, nikoli v podstatě. Podstata služby je stejná, jen
míra může být rozličná. To učení Nikolaitů úplně převrací, když duchovní službu
přiděluje jen určité třídě lidí. Vždy to vede k tomu, že obzvlášť duchovní
bratry pověříme péči o duchovní věci a už je tu třída, která se obírá
duchovními věcmi. Bohužel, tento systém je stejný ve světských, státních
církvích i v církvích nezávislých. Všude se vloudilo učení Nikolaitů.
Pokud nejsou děti Boží ochotné vrátit se k původním počátkům, všecko půjde
špatným směrem. Zásada svátosti a oddělenosti od světa musí být za každou cenu
dodržována.
Církev v Thyatirech.
Většina vykládačů se shoduje v tom, že církev v Thyatirech je obrazem
římsko-katolické církve. Tato církev je charakterizována bludy a obětmi. Je
opravdu podivné, jak velký důraz se v katolické církvi klade na určité
úkony a oběti. Mše sama je oběť.
Máme možná sklon nevidět
na katolické církvi nic dobrého, ale Pán praví: „Vím o tvých skutcích, lásce a víře, službě a vytrvalosti; vím, že
tvých skutků je čím dál více (Zj 2,19). Pán vidí a uznává určitou duchovní
skutečnost v katolické církvi. Nesmíme si nikdy myslet, že v ní
nejsou žádní zachránění. Pán má svůj lid i tam.
Kvůli některým, uvádím
odkaz na text z další knihy. Příběhy raně křesťanských mučedníků II. Zde.
Podívejte se na text od str. 18 do str. 20. Jinými slovy autor popisuje totéž
jako já, především v třetí části. Tyto úvahy jsou sice primárně psány o
římsko-katolické církvi, ale podobné znaky lze vysledovat i v dalších církvích.
Už jsme viděli skutky Nikolaitů, z nichž se později vyvinulo učení. Jak to
vypadá tady? Co říká Pán? „Ale to mám
proti tobě, že trpíš ženu Jezabel, která se vydává za prorokyni a svým učením
svádí moje služebníky ke smilstvu a k účasti na modlářských hostinách“ (Zj
2,20). Kdo to je ta Jezabel? Kdysi se tak jmenovala žena izraelského krále
Achaba, kterou si přivedl ze země Sidoňanů. Ta svedla krále i národ
k Baalově modloslužbě. To se stalo poprvé v dějinách Izraele, že král
svedl široké masy národa k pohanské modloslužbě. Jezabel ze Zjevení
představuje katolickou církev, podobně jako žena z podobenství v Mt
13,33, která vzala kvas a vmísila ho do tří měřic mouky.
Pán Bůh nikdy nemůže
souhlasit se sňatkem svého lidu s pohany. Takové spojení nazývá smilstvem.
Proto ani Jezabel nebyla právoplatnou královnou a spojení Achaba s ní bylo
smilstvem. Smilstvo je zmatek. Pán Bůh hledí na Jezabel jako ženu, která pohrdá
jeho slovem a působí v jeho lidu zmatek. Zavlékla do Božího lidu pohanské
modly. Modlářství je smilstvo. Jak obojí spolu souvisí, vyplývá i
z usnesení apoštolské konference v Jeruzalémě. Tam bylo dohodnuto,
aby se bratři z pohanů vyvarovali obětovaného modlám a smilstva (Sk
15,29). Jezabel svým smilstvem zavlékla do Izraele modloslužbu.
Prostřednictvím Jezabel se
Achab spojil se světem. Kam se dnes podíváme, tam vidíme, že katolická církev
se spojuje s politickými vládci. V různých zemích má své legáty a
zástupce a vyjadřuje se k politické situaci na světě i jiným světovým
problémům. Tvrdí, že prvním papežem byl Petr. Myslím, že Petr by se proti tomu
ohradil a řekl by: „Jsem učedníkem chudého Ježíše z Nazareta. Se slávou a
cti tohoto světa nemám nic společného.“ Katolická církev však prosazuje své
mocenské postavení ve světě a je světem uznávaná. Jakub označuje tento po
tisíciletí trvající fenomén cizoložstvím (Jk 4,4). Je to to nejrozšířenější a
nejobsáhlejší cizoložství, jaké kdy na světě bylo. Církev tím ztratila své
panenství. Určitá skupina lidí si myslí, že díky počtu členů musí byt
společností respektována. Z lidského hlediska je to pokrok, ale
v Božích očích je to hřích, když Církev hledá světské výhody.
Je nepopíratelné, že
v žádné církvi není tolik model, jako právě v katolické. Skoro lze
tvrdit, že přední modly pocházejí právě z katolické církve. Je
pozoruhodné, jak katolická církev splňuje všecka biblická proroctví. Mají obraz
Otce, Syna, obrazy apoštolů a svatých. Uctívají Marii a modlí se k ní.
Tyto skutečnosti svědčí o tom, že Jezabel svádí Boží služebníky ke smilstvu a
aby jedli modlám obětované. Jezabel je tu zmíněná proto, že církev si vpustila
dovnitř pohanské modly.
G. H. Pember ukazuje ve
své knize „Mysteria“, jak se přejímají pohanští bohové. Jen se jím přehodí
křesťanský pláštík. Nejnápadnější z model je Marie. Mnozí si myslí, že
aspoň ona je křesťanského původu, ale není tomu tak. Všecka pohanská
náboženství měla bohyně, jen křesťanství bohyně scházela. Proto byl zaveden
kult Marie, ačkoliv v Bibli o žádných bohyních nečteme. Idea ženského boha
pochází z pohanství. To je ta žena Jezabel, která vnesla do Izraele modly.
Jezabel o sobě tvrdí, že
je prorokyní, protože chce poučovat. Postavení Církve před Pánem Bohem je
postavení ženy. Všude tam, kde si Církev osobuje autoritu a učí, působí jako
Jezabel. Církev nemá mluvit sama od sebe. Boží Syn je Slovo, proto má slovo on.
Kristus je hlavou Církve a proto jen on smí hovořit. Tam, kde se ozývá hlas
Církve, hovoří žena. Katolická církev je kázající žena. V ní platí, co
říká Církev, ne co říká Bible a Pán Církve. Je nápadné a významné, že Pán zde
mluví o prorokyni Jezabel a že tato žena učí a mluví.
„Moji služebníci“ jsou
jednotlivci. Jezabel má autoritu, aby dávala pokyny a vedla jednotlivé duše. Lidí v katolické církvi mají strach
sami si číst bibli, aby si něco špatně nevyložili. Jen kněží smí Bibli číst
a vykládat, oni jediní mohou tedy rozhodovat. V podstatě je to kázání
ženy, která rozhoduje, co kdo má dělat. Mnohé učení Bible je v katolicismu
pozměněné s plným souhlasem církve a lidé se musí podrobit tomu, co církev
říká. Klade se velký důraz na poslušnost vůči církvi a papežovi. O naslouchání
Pánu není řeč.
Z církevních dějin se
dozvídáme o pronásledování věřících Římskou říši, ale i římským katolicismem.
Neví se přesně, kolik Božích dětí církev zlikvidovala během inkvizice ve
Španělsku, a to nejhrůznějším způsobem. Dohnané mučením na pokraj smrti, sotva
ještě dýchající, je církev předávala světské vládě, a předstírala, že za jejich
smrt nenese zodpovědnost. Ostatně podobnost s tím, jak židovská rada
vydala Ježíše Pilátovi k ukřižování, není náhodná.
Katolická církev bude vždy
prosazovat, aby lidé přijímali její učení. V Izraeli byla jen jediná žena,
která mordovala Hospodinovy služebníky a proroky, a to byla Jezabel. Počet
obětí pronásledování katolickou církvi v průběhu dějin není přesně znám.
Ale církev každé své rozhodnutí nějak omluví. Myšlení svých členů má pevně pod
kontrolou. Pán vyčítá církvi v Thyatirech, že trpí ve svém středu učení
Jezabely.
„Dal
jsem jí čas k pokání, ale ona se nechce odvrátit od svého smilstva.“ Katolická
církev je dodnes spojena se světem a přejala světské způsoby. „Hle, sešlu na ni nemoc.“ Ne smrt, ale
nemoc. Smrt by znamenala její konec. Nemoc znamená, že bude žít dál, ale
nezmění se. Tato nemoc se ani neuzdraví, ani nezmění. Protože setrvává
v současném stavu, je katolická církev nenapravitelná.
V roce 1926 podepsal
papež s Mussolinim dohodu, která oddělovala Vatikán od Itálie a měnila ho
v samostatný stát s vlastním právním řádem, policií atd. Ve Zj 17
vidíme, jakých rozměrů katolická církev dosáhne. Její politická a duchovní moc
bezpochyby čím dál více vzrůstá. Ale na svůj lid Pán volá: „Vyjdi, lidé můj!“ (Zj 18,4) Co praví Pán o těch, kteří se
s Jezabel spolčili v jejím smilství o jejích dětech? „Do velikého soužení uvrhnu ty, kdo
s ní cizoloží, jestliže se od jejích činů neodvrátí, a její děti zahubím.“
Je zde řeč o tom, že antikrist zničí katolickou církev se všemi jejími
přívrženci. „Tu poznají všechny církve,
že já vidím do nitra i srdce člověka, a každému z vás odplatím podle vašich
činů.“
„Vám
ostatním v Thyatirech, kteří nepřijímáte toto učení, kteří jste nepoznali to,
čemu říkají hlubiny satanovy, pravím: Nevkládám na vás jiné břemeno. Jenom se
pevně držte toho, co máte, dokud nepřijdu.“ V Thyatirech
je přece jen malý Boží ostatek, i když je tam Jezabel. Pronásledováním
katolické církve zahynuly mnohé děti Boží po celé Evropě (Španělsko, Francie,
Británie, Čechy, Morava, Slezsko atd.) Bylo prolito mnoho krve opravdových
křesťanů. To je skutečnost. Díky Bohu, že tam jsou i takoví, „kteří nepřijímají toto učení, kteří
nepoznali to, čemu říkají hlubiny satanovy“. Slovo „hlubiny“, řecky
„bathea“ lze přeložit také jako „tajemství“. Katolická církev ráda tohoto slova
používá. Je v ní mnoho „mysterii“, tajných učení. Ty však nejsou od Pána,
ale od Jezabel. Těm, kteří toto učení nepřijímají, neukládá Pán jiné břemeno,
ale to, co mají, musí pevně držet. Pokud se držíte mého slova, které znáte, to
stačí. Neztraťte to, co máte, „dokud nepřijdu“.
Původně to bylo pět
jednotlivých článků, které jsem pro Granosalis spojil v jeden článek.
Volně zpracováno a
inspirováno knihou Církve – pád a obnovení, od Watchmana Nee.
|
Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 24. září 2017 @ 12:13:56 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | ..." Lidí v katolické církvi mají strach
sami si číst bibli, aby si něco špatně nevyložili. Jen kněží smí Bibli číst
a vykládat, oni jediní mohou tedy rozhodovat. "...
Leonete zdravím.
Jen malé upozornění z mé strany: v tomto výroku jsi zcela mimo realitu, vůbec neodráží skutečnost v katolické církvi. Katoličtí biskupové nás naopak vybízejí číst Písmo i doma co nejčastěji, pokud možno denně..
|
Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 28. září 2017 @ 14:13:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A zároveň vám vymyli hlavičky, že i když bibli čtete, nemůžete jí rozumět, jelikož prosťáčci teologického vzdělaní nemaje! Podívej se sám nba sebe Oko. Tolikrát jsi bibli četl, a dodnes nemáš ani jistotu spásy. Modloslužebníkům v řkc vykládá bibli teolog vlk v rouše beránčím. Kristovcům dáva pravdu božího slova poznat Duch svatý! A tato informace ve tvé hlavě narazí na mocný blok.Néé, né, to by si ka6dý vxykládal Písmo jak by chtěl. Omyl Oko. Pravda Ducha je jenom jedna, a je v6dy stejná. Oproti tomu výklady Písma jsou v řkc proměnlivé jako počasí. Podívej se do historie. Jak se měnily doktríny řk víry podle toho, jak si kde papežský antikrist zamanul. Bible byla v řkc zakázaná, dnes už je doporučovaná? To je ale obrat!
|
]
|
|
Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: martino v Pátek, 15. září 2017 @ 22:12:03 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | To je zase slepenec. Nemá to hlavu ani patu, jen je potřeba to našroubovat tak, aby se na katolíky hodila špína, třeba jak mají strach. No dobrý myšlenkový průjem, který nikoho neobohatí. Je to obyčejná snůška špíny. Nemám čas ta navařená povidla zde větu po větě rozebírat. Jen jedna poslední poznámka. O jakém pádu to autor mluví? Možná o svém, jak uklouzl a narazil si lebku. |
Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: leonet v Pátek, 15. září 2017 @ 22:46:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Kdyby to bylo na idnes, tak bych tě smazal. Troling a provokatéry nemusím...
Nediskutuješ se mnou, ale s proroctvím od Pána Ježíše! Zjevení 1,
- 3Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno, neboť čas je blízko.
- 4Jan
sedmi církvím v Asii: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který
byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnem
- 5a
od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů
země. Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů
- 6a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce – jemu sláva i moc navěky. Amen.
Blud ř-k církve spočívá právě v tom, že tato prorocká slova Pána Církve ignoruje!!!
|
]
Re: Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: martino v Pátek, 15. září 2017 @ 23:02:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | leonet Kdyby to bylo na idnes, tak bych tě smazal. Troling a provokatéry nemusím...
martino O jaké provokaci to mluvíš? Vždyť ten slepenec nemá ani hlavu ani patu...jsi obyčejný posera, který se bojí diskuse, neboť svůj názor servíruje na základě nábožensky poblouzněného mozku. Abys mohl svůj blábol šířit, potřebuješ diskusní konkurenci mazat, jak píšeš. Aby nedošlo k nedorozumění. Já neodsuzuji slova Písma sv. ale tebe, který nakládáš s Písmem svatým jako s hromadou hnoje a čtenářům servíruješ nikoliv učení Církve, jak nařídil apoštol sv. Petr, ale jako poblouzněný leonet. Najdi odvahu a ten blábol rozděl na 4 až 5 samostatných článků a pak to rozebírejme větu po větě. Jinak to vnímám jako pohrdání a manipulaci s Písmem sv. Koho je Písmo sv. vlastnictví? Ano ŘKC. Tak si čti v tom ti nikdo bránit nebude, ale nevynášej svůj myšlenkový průjem o katolické Církvi. |
]
Re: Re: Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: leonet v Pátek, 15. září 2017 @ 23:19:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Urážky na idnes se mažou. Tady si sice myslíš, že můžeš beztrestně urážet, ale vůbec netušíš, v jakém seš srabu.
Zjevení 2,
- 21Dal jsem jí čas k pokání, ale ona se nechce odvrátit od svého smilstva.
- 22Hle, sešlu na ni nemoc a do velikého soužení uvrhnu ty, kdo s ní cizoloží, jestliže se od jejích činů neodvrátí;
- 23a
její děti zahubím. Tu poznají všechny církve, že já vidím do nitra i
srdce člověka, a každému z vás odplatím podle vašich činů.
Ani netušíš, co sis nadrobil.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: martino v Pátek, 15. září 2017 @ 23:24:09 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | leonete jsi ožralý nebo bereš drogy? Já to nevím, proto se ptám. S tebou není diskuse možná. Piš si co chceš, jistě ti někteří zatleskají. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Sobota, 16. září 2017 @ 22:03:23 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Martino, takovým vyjadřováním způsobuješ svojí nebeské mamince Panně Marii velkou bolest. Jak si jen mohl..
|
]
Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Sobota, 16. září 2017 @ 07:51:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Katolíku Martino. Tohle, co zde je napsáno, nepsal Leonet,
ale významný křesťanský spisovatel, kazatel. Člověk, která zažil
pronásledování a pochopil Pána Ježíše.
Co jsi Ty??? |
]
|
|
Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pátek, 15. září 2017 @ 23:26:59 CEST (O uživateli | Poslat zprávu | Blog) | Trochu se podivuji nad tím, proč věnovat takovou pozornost "církvi", která vlastně už církví není a ne např. církvi, která je jedinou z těch sedmi v knize Zjevení pochválenou Pánem. Zabývat se tak obšírně řkc tady na Granu coby nekatolickém projektu mi přijde nepatřičné a nadbytečné. Ale jinak nic proti autorovi článku. |
Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: leonet v Pátek, 15. září 2017 @ 23:41:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ale no, ty chceš posuzovat službu druhých? To je snad tvá služba? Zj. 2,
- 24Vám
ostatním v Thyatirech, kteří nepřijímáte toto učení, kteří jste
nepoznali to, čemu říkají hlubiny satanovy, pravím: Nevkládám na vás
jiné břemeno.
- 25Jenom se pevně držte toho, co máte, dokud nepřijdu.
I tam jsou a potřebuji povzbudit. A možná někteří další vystrašit...
Ty máš své a jiní zase jiné...
|
]
Re: Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pátek, 15. září 2017 @ 23:54:03 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Neposuzuji tvou službu, Richarde, ani ji neznám. Vyjádřil jsem se toliko k obšírnosti a předmětu článku. Vím, že jsou v řkc tací, kteří potřebují napomenout či povzbudit a někteří možná i vystrašit, ale takoví asi na Grano nechodí. Jsem dalek toho, abych někomu bral jeho povolání, jako si ani já nenechám vzít to moje. :-) |
]
Re: Re: Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: leonet v Sobota, 16. září 2017 @ 00:15:18 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | gal 2,9.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Sobota, 16. září 2017 @ 00:21:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | No jo, no, já jsem tu milost, která byla dána tobě, zřejmě nepoznal. To ale nic nezmění na to, jestli nebo že ti byla dána. Snad to poznají ti, kdo to mají poznat a především ti, pro které ti byla dána. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: leonet v Sobota, 16. září 2017 @ 00:26:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Hele, na idnes už četlo mé články skoro milion čtenářů. Samozřejmě někteří opakovaně. Co si víc přát? Víš, jak to psal Pavel. Pán s tebou.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Sobota, 16. září 2017 @ 00:29:21 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Idnes s tebou. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: martino v Sobota, 16. září 2017 @ 14:20:49 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | leonet Hele, na idnes už četlo mé články skoro milion čtenářů. Samozřejmě někteří opakovaně. Co si víc přát? Víš, jak to psal Pavel. Pán s tebou.
martino Asi proto, že blábol je pro ně přijatelnější než světlo. Lidí většinou milují tmu a jak jsem zde narazil na tvoji ješitnost, že tvůj zájem je buď přijmeš co píši, nebo bych tě mazal. Zatím jen plácáš nesmysly podle toho co ti Zlý našeptává. A ty to bereš jako dar od Boha. Dar od Boha je totiž pravda a nikoliv manipulace podle toho jak jsem se dnes vyspal. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Sobota, 16. září 2017 @ 22:29:23 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Och jak jsi neznalý, nezkušený a hloupý, vypatlaný Martino!
Pravda od Boha není žádný dar! To Bůh je pravda!
Milost od Boha je uschopnění pravdu poznávat, a to v Pravdě Ducha svatého. Pravda je zcela přirozený a neodmyslitelný obsah jakékoliv komunikace s Bohem!! Kdo miluje pravdu, tomu pravda věrnou služebnicí, kdo pravdu nemiluje a popírá, tomu pravda katem! Jednou ti pravda setne hlavu Martino! Provinil ses protí ní už dost.
Pravdy v tobě není, jsi hnusný lhář! Jsi typický produkt řkc demagogie, ty prasečí osino!
Pozor na emoce Martino, třeba jenom testuji, jak u tebe fungují svátosti. Třeba, a třeba taky ne. Zítra sežer oplatek, a ozvi se. To je rozkaz řk nulo! Musiš být dle katechismu poslušný, a na to nikdy nezapomínej!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jeza (Skóre: 1) Vložil: martino v Sobota, 16. září 2017 @ 22:45:01 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Myslivec To je rozkaz řk nulo!
martino Ty jsi zase zhulený? Tak až budeš fit, tak si přečti, ž tebe nikdo nebere vážně a jsi zde něco jako komik a klaun. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve– (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Neděle, 17. září 2017 @ 09:52:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Věděl jsem, že na tu nulu zareaguješ. Často zde dáváš najevo svoji řk zpupnou nadřazenost. A přitom si jenom nadutá řk nula. Prohlašuješ se za znalce bible, a přitom ani nedokážeš biblicky ohájit nanebevzetí té tvojí Mary. Nejsi žádný znalec, jsi nabubřelý tupec. Tupec co si myslí, že má navrch pro svůj řk výmaz mozku. Jsi odstrašujícím produktem padlé římské nevěstky, která církví dávno není. Ta římská děvka tě vesrkzke zkazila a zpitomëla. Jsi v situaci nezkušeného muže, co se poprvé pomiloval s děvkou, a v poblouzněném rauši vidí v děvce vidí tu nejkrásnější ženu na světě. Jenže ty pro tu tvoji milovanou děvku nic neznamenáš, ta ráda smilní s mnohem vyznamnějšími muži než si ty nulo! Ona odjakživa potřebovala armádu zpitomělců co vnímají jejī krásu povrchně, a potřebovala a potřebuje mocné zkažené, co jejī zkaženost znají do hloubky a využívají ji ke své moci. Toto stojí za smilstvem ze kterého je ta tvoje římská děvka opojená!
To ty (Martino ne)uvažuješ jako zhulenec, vyjadřuješ se jako agresivní opilec, popíráš zločiny stejně jako zločinci, a jako černý kašpar rád očerňuješ satanem, což zde na GS dávno nikdo nebere vážně, a u tebe je to bráno jako druh černého řk humoru. Samozřejmě spolu s magory a trotly. Takže ti ty nadutá řk nulo, rozkazuji, abys konečně biblicky obhájil nanebevzetí Marie. A dělej! Makej ty " znalče" řk sraček, a ministře řk neznalosti!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické cír (Skóre: 1) Vložil: martino v Neděle, 17. září 2017 @ 15:48:31 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Myslivec Jsi odstrašujícím produktem padlé římské nevěstky, která církví dávno není. Ta římská děvka tě vesrkzke zkazila a zpitomëla. Jsi v situaci nezkušeného muže, co se poprvé pomiloval s děvkou, a v poblouzněném rauši vidí v děvce vidí tu nejkrásnější ženu na světě. Jenže ty pro tu tvoji milovanou děvku nic neznamenáš, ta ráda smilní s mnohem vyznamnějšími muži než si ty nulo! Ona odjakživa potřebovala armádu zpitomělců co vnímají jejī krásu povrchně, a potřebovala a potřebuje mocné zkažené, co jejī zkaženost znají do hloubky a využívají ji ke své moci. Toto stojí za smilstvem ze kterého je ta tvoje římská děvka opojená!
martino Vůbec mi nevadí co zde chlup ze Satanova zadku piští. Primitivní myšlení, primitivní vyjadřování a zhulený mozek, Satan se raduje, jakého získal poslušného a věrného pacholka. Já myslel, že Satanova církev zde nezakotvila, ale ona je i zde a chytila do svých sítí jednoho primitivního trotla. Já naopak se raduji, jakého mám Spasitele, který má pro každého slova plná útěchy.
- 11Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Úterý, 19. září 2017 @ 00:50:03 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak ty víš, že se satan raduje. Ty si neuvědomuješ k čemu ses přiznal.
Martino, jak víš, že se satan raduje?
Tvůj spasitel má slova útěchy? Jaká slova? Třeba pištící chlup ze satanova zadku? Primitivní trotl? To jsou slova útěchy toho tvého spasitele? Taková slova vnímáš když polkneś hostii? Tímto způsobem komunikuješ se svým spasitelem? A co ta tvoje nebesdká maminka? Co ona říká na toto tvoje vyjadřování? A kdy už nám zde ty znalče bible konečně biblicky vyložīš nanebevzetí té tvojí nebeské maminky? Jsi toho vůbec schopný? Asi ne, po tolika výzvách. Rozkazuji ti, dolož biblicky nanebevzetí Marie! Nesplníš li rozkaz, tak svou nebeskou mámu velmi zarmoutíš a - zapřeš. Ty se za ni totiž za ni stydíš, a proto si ji zde zatím před nikým nevyznal! Tolik toužíš potom aby se ti zjevila, a přitom si taková zbaběla sketa, která ani nedokáže podat biblické svědectvī o jejįm nanebevstoupení!
Přesně vím co ty si Martino. Znám to! Ty si mariánský ctitel, který se Marii stydí vyznat i v kostele! Nikdy jsi na moje narážky ohledně Marie neodpověděl, a odváděl řeč jinam. A to tě prozradilo. Způsob kterým bráníš římskou nevěstku, je vlastní fanatickým mariánským ctitelům. Se mnou se o tom nemůžeš přít!
|
]
Re: Re: Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: Milka v Sobota, 16. září 2017 @ 12:28:03 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Willy, můžu se zeptat, jaké je to tvoje?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Sobota, 16. září 2017 @ 16:18:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Zeptat se můžeš, Milko, ale neodpovím ti. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: Milka v Sobota, 16. září 2017 @ 16:55:49 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | No jo, když ne, tak ne:) (chybí tu emotikon.... úsměv, by tady mohl být) Jak jsi hezky napsal výše, snad ji rozpoznají ti, pro které jsi ji dostal. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Sobota, 16. září 2017 @ 17:05:09 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Emotikon jsem nedal, protože při psaní žádné emoce nebyly. :-) |
]
|
|
Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: leonet v Pátek, 15. září 2017 @ 18:12:43 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Tak to dopadne, když neuděláte dostatečně velké mezery při poslání článku. Měl jsem docela velký problém ho sem dát. Původní články, bylo jich 5, jsem zkusil spojit v jeden a vynechal jsem některé opakující se pasáže. Mnohém přehlednější čtení článků najdete tady:
1 článek: http://siemko.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=613738 2 článek: http://siemko.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=613971 3 článek: http://siemko.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=614039 4 článek: http://siemko.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=614114 5 článek: http://siemko.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=614275
|
|
|
Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: zeryk v Pátek, 15. září 2017 @ 21:00:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Leonete, Šalom Tobě i Tvé rodině,
knihu W.N. jsem četl, dobrá alegorie z mystiky...
Je to tak že, lidé hledají "materiál" pro své předpoklady "náboženské zaujatosti" ? |
Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: leonet v Pátek, 15. září 2017 @ 21:18:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nemůžu dát šmoulíka, škoda, jinak byl dal široce se smějicího. Ahoj, jistě totéž tobě. Už asi víš, že mystika mi nic neříká a nezajímá mne.
Jinak se vcelku mýlíš, dokud jsem nečetl, neměl jsem žádný "předpoklad". Neměl jsem z "čeho". Tam, kde jsem chodil, na to neměli žádný názor, natož učení. Tam se tomu vyhýbali.
Kdyby mne to nezaujalo, nezabývál bych se tím. Následně jsem viděl, že to tak bylo a je. Mysli si co chceš, nikdo ti v tom nebrání. Tvá zodpovědnost.
A teď můžeš kouzlit....
|
]
Re: Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: zeryk v Pátek, 15. září 2017 @ 21:29:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nemusím kouzlit, ani nechci.
Předpoklad je ta skládačka, zapadlo to prostě do sebe jak puzzle..proto před- poklad.
Na ZJ se dá naroubovat cokoli protože už samo o sobě je "psáno mysticky". Jen ten pohled na druhé zůstává...nikoli na sebe ;-) Měj se a Pán s Tebou. |
]
Re: Re: Re: Re: Důvody pádu a nemoci římsko-katolické církve–Jezabel (Skóre: 1) Vložil: leonet v Pátek, 15. září 2017 @ 21:44:03 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ty už utíkáš? Pláč. Škoda. S tebou mne to aspoň baví. Zase pláč. Víš co teď čtu? Výklad Zjevení od Turkanika. Znáš? Na idnes jsem jen naznačil a málem mne nezrušili, prý si moc vymýšlím a děsím lid... Až tam budu chtít skončit, tak to napíšu.
|
]
|
|
|
|