Dobře, zbytečně moc se  v tom už šťárat nebudeme. Ale jedno bych ještě ráda řekla: pro mě je to věc svědomí, ne nějakého učení. 

M.

Někdo žádal Marii, aby u Ježíše zařídila víno? 

Je ten kdo za nás prosí je  /Přímluvce/  Duch svatý , poslaný ve Jménu Páně, ve kterém se radujeme a modlíme se  k nebeskému  Otci.

>>Job se modlil, volal Boha, a pak mu Bůh odpovídal. Nebyl to rozhovor? Nebyla to modlitba a současně rozhovor?<< Dobrý den, paní Milko. Modlitba je modlitbou a rozhovor rozhovorem. Je to člověk, který se modlí a důraz teď vložím na zvratné zájmeno se, Bůh pak odpovídá člověku na jeho modlení se. Abych to vyložil musím jít do výkladu hebrejského jazyka, kde se řekne modlitba tefillah a  kořen tohoto jmenného tvaru vychází ze slovesného tvaru pilel či palal, což znamená soudit, přemýšlet, a také prosit či přemlouvat. Reflexivní tvar pro modlení se je pak v hebrejštině hitpalel a to tedy znamená modliti se, souditi se, souditi sebe - sebe sama. Je tedy zřejmé, že člověk, který se modlí, zpytuje, rozsuzuje sebe sama před Boží tváří nebo v Boží přítomnosti. Jinak obecně vzato, modlitba jako prosba nebo přemlouvání Boha se děje k Bohu jako k panovníkovi, tedy s pokorným - pokořeným srdcem. Člověk předstupuje před Boha jako kdysi lidé předstupovali s náležitou pokorou před svého krále. Někde se plazili, jinde chodili po kolenou, jinde pozpátku, jinde co pár kroků poklekali. měli sklopený zrak atd. Přednesení žádosti bylo jako slyšení v doufání, víře, že bude prosebník o panovníkovu milost vyslyšen. Přinášeli králi vzácné dary nebo to z nejlepšího, co měli a král jim milostivě pokynul, aby předstoupili, přiblížili se k němu blíže do jeho přítomnosti. Pak prosebníky vyslechl a líbila-li se mu řeč prosebníků, svolil, vydal v jejich prospěch nařízení, příkaz, zákon atd. Někdy byly žádosti prosebníků zprostředkovány k tomu určenými prostředníky. Pokud takový prostředník vyslyšel žádost člověka, přednesl ji svému králi, který většinou na tohoto prostředníka, kterého znal jako svého moudrého rádce, ve svém rozhodování dal. V modlitbě tedy nejde o rozhovor, ač Bůh modlitbě člověka naslouchá a vyslýchá ji. Pokud by byl Bůh součástí modlitby jako rozhovoru, modlil by se tedy také k sobě a k člověku podle všech těch významů, co jsem uvedl - soudil sebe, přemýšlel k sobě a o sobě, prosil člověka a přemlouval ho. To jistě Bůh skrze své prostředníky dělá, ale modlitbu bych tedy jako rozhovor nepovažoval. A prostředníků, rádců bývalo více, ale předstupoval jen jeden jim nadřazený, který měl ke králi volný přístup v téměř každé době.