Starý zákon je něco jako velký lágr. Žít bych v tom nechtěl. A nejen pravidla o zákazu všech činností v sobotu, ale i třba to šnírování ložnic. Jošua správně řekl, že ho ložnice až tak nezajímají. Jošuovi evidentně nebyl po chuti kasárenský způsob myšlení tehdejších židů. Chtěl to reformovat. Jsou tam přítomné prvky liberalismu. I řeba jak se bavil s ženami, notabane ženou z cizího kmene (Samařská žena). Na tu dobu to bylo převratné. Nám to přijde z dnešního pohledu normální, ale v té době to byla změna.

Celkově však i NZ je lágr. Lágr, kde se už dá volněji dýchat. Ládr, který prošel "pražským jarem". Ale pořád lágr. A ten lágr utužil opět Pavel z Tarsu. A vykolíkoval mantinely. Jošua byl příliš hippies a tak by to nešlo. No a Jošua ze Zjevení Janova je už zas jen reinkarnovaný Jehova ze SZ.

Ale většina křesťanů, co znám, se krmí reformovaným Jošuou, aby byli v menší kolizi se soudobou společností. Čili evangeliaa  dost. Dál to moc nečtou. Pár příběhů ze SZ a jen metaforicky výklad. To je průměrný přístup průměrného křesťana v současné době.

dal jsi mi poznat, nyní i dříve v jiných reakcích, že se má slova dala pochopit i tak, jak jsem je skutečně a průběžně myslel. O to lépe, když vím, že uvažuješ věcně a logicky správně, kde prostor pro příliš mnoho subjektivně-emotivního obvykle nebývá, což mi na Internetu jakožto určitá reference pravdy velmi vyhovuje.

Zkoušel jsem to dost dlouho, ale pochopil jsem, že není vůle. Smysl této snahy, a zejména chuť, jsem ztratil krátce po té, co jsem se zeptal tady Tebe. Znamenalo by to totiž z jejich strany uznat příliš mnoho pochybení, včetně těch různých urážek a lží, a toho schopni patrně nejsou. Uvědomil jsem si, že tento typ lidí, co v podstatě také netouží po nějaké pravdivosti, a jsou řízeni převážně emotivně, nejednou člověka "obviní" ze zcela jiných motivů (to taky souvisí s tou pravdivostí, i když většinou mám na mysli fakta) mám kolem sebe i v reálném životě. A přesto některé z nich mám velmi rád, a prostě jsem se kvůli tomu naučil s nimi jednat zcela jinak, než je mi přirozené. Není to snadné, vím, že takoví lidé často mívají problém i ve svém osobním životě a často mají konflikty i s lidmi, se kterými se v životě setkávají náhodně, přiležitostně. Ale pokud je tam skutečná láska, tak ta toto všechno překryje a vystačím si ryze s modlitbou za to, aby je Pán naplnil pokojem a poznáním pravdy a prostě Mu v tom věřím, důvěřuji, že to učiní, v čase a způsobem pro takové lidi přijatelným. A o žádné "objektivní" pravdě je obvykle nepřesvědčuji (hlavně proto, že jsem poznal, že to nemá smysl a jenom se více zaseknou a více vzdorují), i když bohužel vnímám a vím, jak jim to v životě škodí a ubližuje, třeba právě ve vztazích. Nebo i v různých v podstatě zbytečných až nesmyslných obavách. Záleží mi pak více na tom, aby se takový člověk cítil dobře a svým emotivním nastavením si vlastně neubližoval, a jen minimálně mi jde o nějaké skutečné pravdy... Pán mne takovým věcem v posledních letech dost vyučoval. Navíc nejednou pak takovým lidem tu pravdu sám ukázal, a pak za mnou přišli s novým poznáním, a mně to dělalo radost :-).

Ovšem vnímám dost podstatný rozdíl mezi reálným životem, a mezi setkáváním na internetové úrovni. Tady mám vztah k lidem vesměs ryze virtuální a když s nimi diskutuji o čemkoliv, tak mne zajímají především názory, a způsob jakým je prezentují obhajují. Podstatná je pro mne pravdivost a korektnost. Není možné, aby takto virtuálně vznikla láska jako v reálném životě a nemám důvod být vůči emotivně-nekorektnímu jednání schovívavý, neboť si nemyslím, že by to bylo v tomto prostředí pro kohokoliv přínosné z dlouhodobého hlediska. Přínosné to může být v reálném světě, kde mám s těmi lidmi řadu dalších neverbálních kontaktů, skrze něž se vzájemně také ovlivňujeme, poznáváme a následně i učíme a proměňujeme se. Na Internetu můžeme něco užitečného dát, přijmout, nebo zprostředkovaně předat pouze v pravdě. Tak si to momentálně myslím. Mnohé jsem od druhých přejal také, zejména od Tebe a Myslivce, v minulosti 2003-2007 to zase byli jiní. Ale bylo to možné jenom proto, že je poznat, že jste pravdiví a umíte své postoje velmi dobře vysvětlovat a obhajovat, a pokud to vyplní nějakou díru v mém dosavadním poznání, jsem za to velmi rád.

Nevím, zda Ti mé zamyšlení dává nějaký smysl. A ani nevím, nakolik je pravdivé. Je to má aktuální úvaha. Mám problém s tím věřit lidem, co si tu o mne vymýšleli, nebo lidem, co u jedněch trám nevidí, ale u druhého by si snad i koupili mikroskop, jenom aby nějakou tu třísku našli. Mám problém jim uvěřit, že to myslí upřímně. A bez této víry v upřímnost a dobré úmysly, se vlastně diskutovat ani nedá. Přál bych si odejít někam jinam, kde bych prožíval, že tam takoví lidé jsou, a že se s nimi dá sdílet skutečně v pravdě a v upřímnosti. A něco si navzájem předávat. Nevím, jak Ty, ale já si ze lží a křivého obviňování nic přínosného odnést neumím. A snad i proto jsem dneska, a asi nejen dneska, přemýšlel nad tím, co třeba Tebe vedlo k tomu, že jsi byl tak dlouho diskutovat třeba s okem, nad různými tématy, když si o Tobě neustále vymýšlel nějaké lži a v podstatě jednal velmi podobně, jako jsem to pociťoval tady v této diskuzi vůči sobě. A taky jsi se nejednou dost tvrdě ohradil, aby o Tobě sprostě nelhal. To prostě v takové situaci udělá prakticky každý člověk, a někdy to dělal i Pán Ježíš. Daří se Ti z takových diskuzí s okem, něco dobrého smysluplného přijmout? A máš zároveň pocit, že tím okovi nebo někomu dalšímu jsi něčím prospěšným užitečný? Pokud ano, uměl bys to předat dále, třeba jako inspiraci směrem ke mně?

Budu končit, zcela neplánovaně jsem se rozepsal. A snad to aspoň Tobě bude dávat nějaký smysl. A když ne, tak se nic neděje. Minimálně vím, uvědomil jsem si to, že tu schovívavost z reálném života neumím přenést do života virtuálního, a vlastně ani nechci, protože bych v tom neviděl smysl. 

Pokoj Tobě,

wollek