Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Vojtěch.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 15949, komentáře < 7 dní: 299, komentářů celkem: 380006, adminů: 60, uživatelů: 4956  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 181 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

theonomista
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Prezident Jižních baptistù zveøejnil na Facebooku fotografii ze svého oèkování
·Beth Moore se omluvila za podporu teologie komplementarismu
·Nový zákon s poznámkami - pøeložil Petr Pavlíèek
·Poprvé v historii se hlásí k náboženské pøíslušnosti ménì než polovina Amerièann
·Kvùli pandemii se loni v katolické církvi konalo o ètvrtinu ménì køtù
·Velikonoèní sèítání lidu
·Informace z jednání Výkonné výboru BJB dne 17. bøezna 2021
·Prosba Sboru BJB v Praze - Církev XXI. století
·Televizní bohoslužba Bratrské jednoty baptistù 18.4.2021 na ÈT2
·Diáø za èasù korony

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
104428261
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Bůh se ve mně zklamal a jak nás hřích odděluje od Boha
Vloženo Úterý, 25. červen 2019 @ 12:31:04 CEST Vložil: Tomas

Zamyšlení poslal leonet

Dítě můžete zahanbit mnoha způsoby a je smutné, že to mnozí z nás znají z vlastní zkušenosti. Krutá slova drsné soudy malou duši nesmírně otřesou. Jsi odporný. Jsi špindíra. Z tebe nikdy nic nebude. Jsi hlupák. Po všem, co jsme pro tebe udělali... Než jsi přišel ty, byla jsem šťastná. Chtěl jsem kluka. Bylo by lepší, kdyby ses vůbec nenarodil. Bylo by lepší, kdyby jsi mlčel... atd.

Mnohém horší kategorii naprosté devastace dětské duše je, k níž dochází v důsledku sexuálního zneužívání. Jemné předivo dětské duše rozcupuje pokřivená, neoprávněná intimita, která zničí a smete hranice zdravého vývoje. Kognitivní disonance, stav, kdy dítě musí žít s naprosto protichůdnými hodnotami a myšlenkami, který vzniká rozporem mezi dvěma kognicemi, například mezi postoji (znalostmi, vírou, chováním) a skutečným stavem věci. Může zasahovat tak hluboko, že si mysl vytvoří alternativní, vzájemně nesouvisející osoby, aby se vyrovnala s nepřekonatelnými rozpory a tajemstvími, které v ní zuří. Ty jsou ještě více matoucí v případě, že dítě zneužívá člověk, jemuž by mělo důvěřovat.  
Děti vystavené takovým lžím si buď najdou způsob, jak přežít - násilím vůči druhým, trestáním sebe samých nebo dočasným únikem v podobě závislosti -, nebo se někde stočí do klubíčka a zemřou. Mají pocit, že všechno na světě je jejich vina. Zneužívané děti nedokážou pochopit, že jejich rodiče mohou mít chyby, že sami prožívají nějakou krizi nebo dokonce nejsou schopni milovat, aniž by někoho ničili. Zneužívané dítě často věří, že si zaslouží, aby si na něm rodič vyléval zlost, a že slova, která mu trhají srdce na kusy, jsou pravdivá.  
Existuje však ještě jeden způsob, jak dítě ponižovat, a tím je mlčení. Rodič odvrátí tvář nebo zavrtí hlavou, zavře dveře a dítě zůstane úplně samo - zdrcené pohledem na zklamání vyjádřené beze slov.
Pro mnoho lidí je život jedním zklamáním za druhým. Věci se nevyvíjejí tak, jak jsme si přáli. Okolnosti jako by pracovaly proti nám nebo se odněkud něco vynoří a zničí, co jsme si tak pracně vybudovali. Něco nečekaného to smete stejně rychle jako hurikán, záplava nebo politické, obchodní či morální rozhodnutí.
Jak dozráváme, začínáme rozlišovat mezi zklamáním a zármutkem. Zármutek je zdravá reakce na ztrátu. Pociťujeme ho, když ztratíme někoho, koho jsme milovali, ale můžeme ho prožívat i tehdy, když se přání, naděje či modlitba nenaplní tak, jak jsme si představovali, nebo se zdánlivě nenaplní vůbec. A někdy se zármutek projeví jako lítost, s níž uznáváme a pochopíme vlastní podíl na věcech, které jsme v životě ztratili, zejména na ztrátách, které jsme způsobili druhým. Zármutek je neoddělitelnou součástí reálného života, skutečné ztráty.
Zklamání souvisí převážně s očekáváním a vysněnými představami. očekávám, že se někdo určitým způsobem zachová, očekávám určitý výsledek, čekal jsem, že touto dobou dosáhnu (doplňte sami), představoval jsem si, že můj život bude vypadat jinak nebo že budu pracovat v oboru, který mě skutečně baví. Očekávání, vydatně přiživována okolím, působením médií, obvykle znamenají zklamání čekající na naplnění a zakládají se téměř výhradně na představách a iluzích. Mluvím o vysněných cílech, jež se nemohou naplnit nebo nenaplní.
A přesně proto se ve vás Bůh nikdy nezklame. Žádné takové představy a iluze nemá. Bůh vás zná, naprosto a úplně, a bez ustání vás miluje. Boha nepřekvapíte. Bůh má z vás potěšení, jako vy máte potěšení ze svých dětí. I Bůh za vás a s vámi prožívá zármutek, když jednáte v rámci svých lží a temnoty - ne však proto, že od vás očekával víc. Bůh je plně angažovaným účastníkem, přítomným v nejhlubších a nejsmysluplnějších činnostech, jež se odehrávají v nitru jeho nejvyššího stvoření - ve vás. Bůh ví, kým ve skutečnosti jste, a cítí zármutek kvůli vzdálenosti mezi touto pravdou a tím, čemu o sobě věříte. Právě z této propasti temnoty a lži si projektujeme Boží zklamání a pocit, že nás Bůh opustil.
Bůh z vás nikdy není zklamaný. Především o vás nikdy neměl žádné iluze. Bůh se ve vás nikdy nezklame. Nemá žádná očekávání.
Jak začíná 22 Žalm? "Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?" Tato slova vykřikl Ježíš, když na vlastní kůži prožil, jaké to je vstoupit do lži a temnot lidstva, když se ponořil do stinných hlubin, z nichž si projektujeme odvrácenou tvář Boha. Věříme, že jsme opuštěni a nehodní setkat se tváři v tvář s Bohem, a právě v tomto bludu nás Ježíš nalézá. V polovině tohoto žalmu, který znal Ježíš nazpaměť, najdeme slova:
    Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl.    
Když trpěl příkoří,    
neukryl před ním svou tvář,    
slyšel, když k němu o pomoc volal.
Tento Bůh nikoho neopouští. Nikdy nebude v naši moci jej přimět, aby od nás odvrátil tvář. Dokonale nás zná a vždycky je s námi - proto se v tobě nikdy nezklame.        
Jestli vás v souvislosti výše uvedených myšlenek napadlo, zda mezi děti lze počítat i Boží děti, nejste daleko od pravdivého vidění skutečnosti. Jaké škody v duších dětí působí modly a představy falešných bohů, bude jednou odhaleno a drtivá většina lidí se zděsí. Není horšího nepřítele, než toho vnitřního, který celou dobu předstíral, že je ten nejdůvěrnější přítel.       
Co když hřích v podstatě nesouvisí s chováním, ale s něčím hlubším? Co když je to uloženo tak hluboko, že veškerá behaviorální modifikace a morální chování se toho ani zdaleka nedotknou? Co když naše zaměření na chování je pokusem léčit symptomy a odvrací naší pozornost od léčby skutečné nemoci?  
Řecké slovo často překládané jako "hřích" zni hamartia. Moralista vám řekne, že tento výraz znamená "minuti cíle", a vysvětlí vám, že cílem je "mravní dokonalost" či "správné jednání", a jsme zpátky u výkonu. Je-li však podstatou Boží přirozenosti vztah, je třeba hřích definovat a chápat jako stav míjení reality vztahu, jako pokřivený Boží obraz v nás.  
Výraz hamartia se skládá ze dvou části: ha- (alfa s přídechem), což značí negaci (jako ne- nebo dys), a martia z řeckého kořene meros ve významu "forma, původ nebo bytí". Základní význam slova je tedy "popření původu nebo bytí" či "beztvarost". Ano, jedná se o "minutí cílem", ale cílem není dokonalé mravní chování. "Cílem" je pravda o tvém bytí.  
Pak je tu pravda o tom, kým jsi: Boží konstatování o "velmi dobrém stvoření" nejpravdivěji platí právě o tobě. To velmi dobré stvoření je formou či původem, pravdou o tom, kým ve svém bytí jsi. Hřích je tedy všechno, co popírá, snižuje nebo překrucuje pravdu o tom, kdo jsi, bez ohledu na to, jak je pěkný nebo ošklivý. Chování se stává buď autentickým způsobem vyjádření pravdy o tom, že jsi byl dobře stvořen, nebo snahou zakrýt (chování zaměřené na výkon), že se stydíš za to, jaký podle svého názoru jsi (bezcenný).  
A jak vlastně vypadá pravda o tvém bytí? Bůh. Jsi stvořen podle Božího obrazu a pravda o tvém bytí vypadá jako Bůh.
Jsi trpělivý. Jsi laskavý. Jsi dobrý. Jsi pokorný. Odpouštíš. Mluvíš pravdu. Lze ti důvěřovat. Jsi čestný. Projevuješ nesmírnou trpělivost. Miluješ. Nepočítáš křivdy. Přeješ si to nejlepší. Chováš se k druhým tak, jak bys chtěl, aby se chovali k tobě. Nesmírně tě zlobí všechno, co není správné. Máš čisté srdce.  A tak dále. To všechno vyjadřuje pravdu o tvém bytí.
Těžko k uvěření, že? Myslím, že o to právě jde.  
A tak se dostáváme k oddělenosti. Odděluje nás hřích od Boha?  
Oddělenost představuje základní stavební kámen křesťanství. Jakmile člověk počítá s odděleností, je vydán na milost každému, kdo to myslí dobře, i tomu, kdo to myslí špatně, a objevil, "tajnou" formuli, jak překonat propast mezi námi a Bohem. Jakmile rozdělení a oddělenost uznáme jako skutečné, lze vybudovat celé náboženské systémy, instituce a hierarchie jako cestu ke spasení nebo osvícení a lidé budou platit krví, potem, slzami a penězi, aby mohli z prokleté strany přejít na spasenou.     
My křesťané jsme dlouho přijímali teologii oddělenosti. Celá řada "našich" se bude domnívat, že se následující výrok nachází v Bibli, ale není tomu tak: "Zhřešili jste a jste oddělení od Boha."
Myslíme si, že je to jasná pravda, protože jsme tomu celý život věřili. jakmile této lži uvěříte, bude mít zničující důsledky a vynoří se nezodpověditelné otázky. Jak se vlastně člověk oddělí? Pokud bude dělat správné věci, říkat správná slova, bude mít dost víry a modlit se správné modlitby, bude přes velké rozdělení přenesen a bude patřit k těm "zvláštním" lidem?  
A teď se to komplikuje a zamotává ještě víc. Jak opravdu víte, že jste "uvnitř", nebo "na druhé straně"? Je to dočasné? Co ti, které mám rád? Co když lidé nevědí, jak s oddělenosti skoncovat? snadno se tedy postuluje, že Ježíš přišel, aby zrušil oddělenost, ale ani tak se nedokážeme shodnout, co to znamená a jak nebo pro koho to udělal.  
Je-li oddělenost lež, znamená to, že nikdo nikdy nebyl od Boha oddělen? Přesně to to znamená. Nic nás nedokáže odloučit od lásky Boží (Řím. 8,38-39).  
Ježíš nepřišel proto, aby postavil most zpátky k Bohu nebo nabídl možnost se s Bohem znovu spojit. Jedním z mnohostranných důvodů Ježíšova vtělení je to, že my, kdo jsme ztracení v bludu oddělenosti, můžeme svědčit o jednom lidském životě, který ví, že ztracen není.  
Mimo Boha není "nic". Je jenom Bůh a stvoření je stvořeno "v" něm. Podle první kapitoly Janova evangelia je stvoření specificky stvořeno "uvnitř" Ježíše, slova, které je Bohem (viz verše 3-4). Je-li Ježíš skutečně historický Bůh, který se naplno připojil k lidství - nastálo a záměrně-, pak je Ježíš Bohem, který se ve své kůži cítí dobře. Je Bohem uprostřed naši krve, potu, slz, naší zlomenosti a slepoty. Opravdu si myslíme, že máme takovou moc, byť svými nejhoršími činy a popřením svého vlastního lidství, abychom Boha odstrčili? Myslíte si, že můžeme být takoví mizerové a hříšníci, že se Bohu zhnusíme? Někteří z nás si to myslí. Někteří z nás se ani nedokážou podívat do zrcadla, protože se za sebe stydí. Někteří z nás se řežou a poškozují, protože věří, že si to zaslouží, nebo protože v krvácení možná ucítí něco skutečného.
A Bůh mezitím přihlíží ... z dálky? Ne. Neexistuje žádné oddělení.


"Bůh se ve mně zklamal a jak nás hřích odděluje od Boha" | Přihlásit/Vytvořit účet | 6 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Bůh se ve mně zklamal a jak nás hřích odděluje od Boha (Skóre: 1)
Vložil: Dzehenuti v Úterý, 25. červen 2019 @ 14:49:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Tak to si dovolím nesouhlasit. Pokud si tělo myslí, že je tělem a chová se jako tělo tak je odděleno od své pravé podstaty a tou je duch.Ale souhlasím v globále je všechno z ducha :). Takže to oddělení vzniká jen nepochopením své podstaty.Výsledkem nepochopení je pak "SMRT" protože duch je věčný ale tělo smrtelné a pomíjivé.



Re: Bůh se ve mně zklamal a jak nás hřích odděluje od Boha (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Úterý, 25. červen 2019 @ 15:06:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Leonete, přečtení tvého článku způsobuje inteligenci značnou bolest!
Člověk se musí doslova nutit to tvoje blábolení dočíst až do konce. A na konci útrap následuje mocný oddych- fúú, to ale byla blbost!



Re: Bůh se ve mně zklamal a jak nás hřích odděluje od Boha (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Středa, 26. červen 2019 @ 00:08:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Zase chatrčovské bludy ?



Re: Bůh se ve mně zklamal a jak nás hřích odděluje od Boha (Skóre: 1)
Vložil: leonet v Čtvrtek, 27. červen 2019 @ 19:53:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Mám osobní zkušenost, že stačí jeden, který pochopil a přinese užitek. 



Stránka vygenerována za: 0.25 sekundy