poslal Nepřihlášený
Ale mám spíše pocit, že nevládnou dobře.
Možná ten pocit vyvěrá
z nelibosti, že nařídili nosit roušky. Jenže roušky nejsou,
respirátory nejsou, není to, co nařídili nosit a ani není
jasno, že to ochrání. A mě je z toho smutno. Příčí se mi žít a nežít s tváří v
hadru.
No, ale vlastně se štítím lidí, kteří kašlou a nedávaj si
ruku před hubu a že jsem pár takovejch prasat zažil. Ostatně
kdybychom dodržovali přirozené zásady, tak by to stačilo, ale
protože jsme propadli hysterii, a známe dobytky, tak hle- všichni
roušky. Ještě by je měli dát psům a kočkám a ptákům. Proč
máme na zemi žít, když tu bez roušek nepřežijeme? Je mi smutno.Vládě nevěřím, že koná, spíše blbne.
Nepostarala se. Dělá opruz. Panikaří, hysterčí. Zastaví ekonomiku a co bude příště? Zase bude žít na dluh? Virus mutuje snadno, lehce se obmění a je tu znova. A Hamáček panáček prej, noste roušky, než někoho
nakazíte a on kvůli vám umře. No tak je rozdej ty chytrolíne nebo nekecej.A že si máme dát ruku před pusu, když kašleme, mě a
nás všechny učili již v mateřské škole.Jeden druhého se štítíme. Já se štítím lidí. Mě se štítěj.
V tomhle nechci žít. No ale sám jsem si to začal s tím štítěním se. Jsem nešťastný. Kam se hrabu na Ježíše, který se nebál dotýkat ani malomocných.
Nemá cenu protestovat, prostě si musím vzít roušku a posunout se
k Bohu do srdce ráje.Pryč jsou svatá políbení a podání ruky. Jenže pořád snad platí a cokoliv jedovatého by pili, nic se jim
nestane. Jo, věřím tomu, ale jsem moc smutný ze světa a ze sebe.
