Přiznám se, že moc nevím, co přesně si představit pod pojmem duch. Když jsem zjistil, že duch v podání křesťanů je jen přelud, už jsem se tím následně příliš nezabýval.

Učinil jsem nicméně zajímavý poznatek - tak jak jsem kdysi hledal příklad opradového duchovního člověka (řekněmě duchovního učitele) a nenašel ... tak jsem i zkoumal, zda existují čistí materialisté ... a světě div se, taky jsem nenašel. Tedy - možná na něco takového aspiroval svého času docent Král (budiž mu země lehká) ze spolku Sysifos, ale ten se pak z toho vsugerovaného materialismu trošku zbláznil a začal hlásat nějaké New Age ptákoviny, takže je otázka, zda takové úporné snahy o vymazání veškeré iracionality a spirituality lidskému psyché spíše neškodí?

Každopadně je jisté, že i ti deklarativní ateisté mají svoji spiritualitu (byť ji chápou a prožívají jinak, než teisté), zažívají též mystické zážitky (byť je neinterpretují nábožensky), jsou stoupenci kompatibilismu a vůbec mnoho dalších věcí, které se podle mě do tabulkově čistého profilu materialisty až tak moc nehodí.

Poznámka: jsem si plně vědom, že asi ne úplně správně používám termín "materialismus", coby filosofický směr, ale nevím, jak lépe to prostě vyjádřit no.

Sám na sobě jsem jaksi zjistil, že lidská mysl je směsice racionálních a iracionálních myšlenek a emocí - naučených a zděděných a člověku je tak nějak nejlépe, když se s tím smíří a racionalitu bude používat tam, kde je to potřeba a té jakési spiritualitě a iracionalitě se nebude  stavět na odpor, protože to je prostě koření života, které, když chybí, "nedá se to pořádně jíst". To ale samozřejmě neznamená, že člověk musí rovnou věřit na létající lidi nebo celosvětovou potopu, to zase pr.

Kdysi mě trápilo, že člověk spoustu věcí neví a že jednoho dne opustí tento svět, aniž by dostal šanci mu plně porozumět. Dnes už jsem spíše rád, že člověk tápe - protože právě to objevování (a někdy i úžas z objeveného) je jedna z důležitých oblastí kterou bych se nebál zařadit právě do té vágně definované škatulky lidské spirituality. Svět bez tajemství by byl o poznání chudší a nudnější. A některé věci jsou po čertech záhadné - třeba vědomí.  Máme fyzikální a biologické koreláty, ale to je tak vše - jinak jen kopec hypotéz, které se mnohdy rozcházejí ještě více než ŘKC katechismus se spisy Martina Luthera. O vesmíru nad našimi hlavami toho ke dnešnímu dni víme mnohem více, než o vlastním vědomí - to je zajímavá situace.

A pak jsou tu ošidné záležitosti - třeba svobodná vůle. Nezdá se, že by něco takového existovalo, ale zároveň je to věc, bez které se dá žít jen stěží - ten pocit, ta emoce, že někde v té makovici je "humunkulus", který čas od času učiní něco nekauzálního ... vždyť kdo by se smířil s tím, že by měl být jen natahovací autíčko na klíček, které neovlivní ani dráhu jízdy a ani délku dojezdu? :)

Žijeme v pozoruhodné realitě, která má svá objektivní pravidla hry, ale z této reality vidíme jen jistou výšeč, která se mixuje s naší subjektivní stránkou vnímání a zpracování této reality. Každý tak máme svoji soukromou verzi světa a je jen na nás (pokud nejsme třeba v komatu) co s tím uděláme.

Docela rád bych věděl, jestli někde v jiné galaxii - pokud je tam planeta a na ní inteligentní bytosti - jestli to mají zrovinka tak :)

Píše se o tom ve Starém Zákoně:

Hospodin zrazu-naráz zastavil rotaci planety, což lze právem považovat za mnohem větší(komplikovanější) zázrak, než nastartování celosvětové potopy:

Hypothetical questions are always really fun in science because they make us think about what we know in a different light, which can make us better understand the huge scale of our planet... https://www.iflscience.com/editors-blog/what-would-happen-if-the-earth-suddenly-stopped-spinning/