řekl bych - pokud ta zpráva má reálné jádro.. že by mohla mít své místo:

a)  v - tehdy ještě - Saulem poháněných restrikcích ..

b) je třeba si uvědomit, že de fakto dle tradice všichni Pánovi učedníci zemřeli mučednickou smrtí, teda až na Jana.. který byl "pouze" "vykoupán" v rozpáleném oleji ..  Je možné, že se to pozdějším židovským rabínům poněkud slilo .. takže jen taková "ozvěna".

Jinak ale ta pasáž "herold chodil po kraji a oznamoval ..." je - z jejich "antipohledu" - vlastně docela vypovídající.. třeba Gerhard Kroll ve svých "Po stopách Ježíšových" ji uvádí ..

https://www.ikarmel.cz/produkt/po-stopach-jezisovych

A nejenom judaismus, i stát Izrael, jako takový - je opravdu velkou ironií, že největší gay pride pochody se pořádají ve svaté zemi, která je zasvěcena vyvolenému lidu, jehož B-h si přál všechny "praktikující" homolidi zprovodit ze světa. A teď se mu tam v počtech nebývalých polonazí procházejí minimálně jednou do roka přímo před nosem - a Hašem tomu jen nečině přihlíží, stejně jako podstatná část vyvoleného Erec Jisrael. A když už se proti tomu někdo ohradí a začne dělat binec, izraelské pořádkové síly ho briskně uklidní, aby si gayové mohli ten pochod nerušeně užívat. Tohle vidět Mojžíš, tak mu z toho rupne cévka v mozku.

http://prntscr.com/rzvmq3 [prntscr.com]

Autor knihy dělá ze čtenáře malomyslného pitomce, když tvrdí, že se pesachová kontradikce dá vyřešit tím, že Janovo evangelium by bylo starší, než evangelia synoptiků. Nějaký jiný kalendář nic neřeší - je tu prostě situace, která ukazuje na to, že podle synoptiků Ježíš POJEDL pesachovou večeři a zároveň BYL OBĚTOVÁN V DEN PŘÍPRAVY (dle kalendáře saduceů to možné je). Jenže dle Jana byl Ježíš obětován sice též v den přípravy, ale v době, KDY JEŠTĚ ZVÍŘECÍ OBĚTI BYLY NAŽIVU (což je farizejský model). Navíc (i když to Jan nepopisuje) musí platit to, že Ježíš pojedl před svou smrtí pesachovou večeři. Takže nic neodpadá, potíže zůstávájí - to co nám kniha nabízí je jen obyčejný křesťanský doublethink.

Autor se pozastavuje nad tím, jak by se dalo uspokojivě odpovědět na tezi, že autoři evangelií navzájem svoje texty znali a přesto by se dopustili takového fatálního rozporu. Dobrý bože - co je na tomhle k nepochopení ?! Vždyť oni vůbec nepočítali s tím, že se o nějaké tři stovky let později sejde partička mudrců a vylosují z té změti textů právě tu jejich verzi. Nikdo z nich neplánoval to, že by se ty díla mohly jednou sejít pohromadě a tak se k tomu pisatelé také chovali. Proto ty texty obsahují tolik stejného a zároveň tolik rozdílného. Samozřejmě tam nepsali úplné hovadiny, protože bylo žádoucí, aby hlavní osa příběhu zůstala neměnná. Ale i tak vznikají docela vtipné situace, třeba jak Matouš popisuje, jak se otevřeli hroby a z nich vyšli mrtví svatí do ulic Jeruzálema. Úplně vidím Marka, jak hryže konec písařského brku a přemýšlí, co by tak ještě tak o tom ukřižování napsal ... jó, tak to setmění, to tam mám, roztrženou oponu taky, hmm kostry pochodující uprostřed města - ne to tam psát nebudu, to je tady celkem běžný jev - nic zajímavého, inkoust je drahej a pergamenu není nazbyt...

Uložiště mě nenapadlo..  - tak jak koukám, tak je tam i Flavius:

treba

https://uloz.to/file/jzJTWDxn8nHB/flavius-josephus-valka-zidovska-pdf

//S jistotou víme, že Matouš je autorem nejstaršího Evangelia... eee s jistotou to nevíme

//a tuto pravdu nezpochybňují ani vědci... eee - historicko-kritická metoda dává na první místo Marka a nikoliv Matouše

Jinak - Z Eusebia - a ten to "copy past" od původních autorů (Papias, Polykarp atd..) víme, že 

Apoštol Matouš napsal ke konci života Evangelium pro Židy v jejich mateřtině (asi v aram ?) s tím, že dnes se snad soudí nebo už Euseb. ? že "náš Matouš" je jeho překlad/výtah .. - ona jak i kritici upozorňují - Evangelia jsou v kánonu uvedena "podle .." - PODLE Matouše, PODLE Marka .. atd ..

Marek - zřejmě záznam Petrových homílií v Římě Markem učedníkem..  asi se vědci shodnou, že NEJMLADŠÍ, fragment z Qumr. snad k 47 po Kr.. navíc v nádobě označené "ROMA" (Rumí či jak). s tím, že Qumr. především jako "skriptorium" - písařská dílna (mohli opisovat i texty jim třeba ideově cizí.., třeba měli písaření jako "přidruženou výrobu") - spekulace ..

Jan - zde bych z Tresm. bral to, že je "překvapivě staré" - tedy rozhodně před Pád Chrámu .. - ale souhlasím s tebou a tradice to tak předkládá, že Jan - podobně jako Lukáš - "prošel ta již napsaná" a - OSOBNĚ doplnil to, resp. se rozepsal o tom , co

a) považoval za důležité

b) zajímavé ... , pamatoval si to.. (trřeba povolání učed. v 5 hod odpo atd..)

c) doplnil chybějící ...

plus mnohými ignorovaná věta k závěru "ještě mnohem více toho Pán učinil ale nestačili by na to všechny knihy světa .." (něco v tom smyslu)..

Starší Jukáš či Jan? - těžko říct ..   ale ai "vše uzavřeno před Pádem Chrámu". Ateistům Pád Chrámu asi moc neříká.. ale kdo třeba zná zélotství některých křesťanských skupin.. - pochopíi zélotství některých zélotských židovských skupin plus všeobecné očekávání i těch "běžných" Židů/židů - tehdy ... - tak pochopí, že to prostě byl "dějinný zlom" (což potvrzuje i to další povstání..) prostě "muslimské"(= tělesné) chápání Boží Supremace - musí být (naprosto) VIDITELNĚ  i zde na zemi.. - jak kontrastní třeba k "dialogu"(satanovu pokušení..) satan - Ježíš ..

Ad Jan a Zj. - pozor, nezapomínej že Eus. -> Polykarpos dokládá kromě Apoštola Jana jakéhosi (mladšího, jeden z učedníků Jana..) "presbytera Jana". O heretikovi Kerintovi ani nemluvě..  Těžko říct.. Bůh via Církev Zj v Kánonu uchoval(podržel) - takže "není co řešit", ale přená datace a autorství kanonizováno nebylo.. nakonec mohl ji napsat i Apoštol Jan jako své poslední dílo .. Ty předtím + Evang. napsal - "v klidu", třeba v Efesu.. - Zj ke konci života po "nezdařeném pokusu o umučení" ve vyhnanství na Pathmu .. - jen "spekulatio", nestartuj hned ..

. 

Hele, jednak v samotném hebrejském textu Sanhedrin 43a naorosto chybí ono "הנוצרי" (hanocri), a pak, "הנוצרי" není co "הנצרת" (hanocrot) a ne co "הנזיר" (hanazir) a vůbec už ne co "הקדש" (hakadoš) nebo "היזר" (hajezir).

A navíc "ה" je takovéto ukazovací zájmeno "ten, ta, to". 

Kdo si prostě přečte text Sanhedrin 43a, ten ho nemůže ani náhodou připasovávat na křesťanského Ježíše bez toho, že by si tam prostě nenapchával to, co tam nejde.

Nazír byl na určitou dobu zasvěcen, aby se vyhýbal mnohým věcem, kterým se křesťanský Ježíš zásadně nevyhýbal. Neměl snad žádné úzké vztahy na vládní úřady. Nebyl ukamenován, nebyl po smrti pověšen na dřevo, atd. 

Text Sanhedrinu 43a, kde je zmíněn onen "ישו" (ješu) , se zabývá tím, kolikrát může být obviněný předveden před soud (Sanhedrin), když tvrdí, že je nevinný, ale jeho vina je prokázána. Případ onoho Ješú byl naprosto výjimečný právě proto, že se o něho zajímaly vládní úřady, proto byla poskytnuta doba dalších 40-ti projednávání u soudu, kdy byli veřejně všude po zemi vyzíváni všichni, jestli mají něco na jeho obranu, aby přišli svědčit. Nic tedy podobného na Ježíše křesťanských evangelií. 

Ale je klidně možné, že o onom kouzelníkovi Ješú, který žil cca 70 let před křesťanským letopočtem, který také brojil, vznikly legendy a sekta jeho následovníků, učenců. A legendy se nesly dál s tím, že si ho učinili ve svých očích spravedlivého, nevinného, za ně odsouzeného, ... a že se vrátí a byl vzkříšen a jeho "svatý" duch je s těmi, kteří mu věří - věří v něho. 

martino

I mě jsou, přesněji byli Dominikáni společnou rodinou. Bohužel po 20 letech jsme se rozloučili. Pozadí toho nechci upřesňovat. Mrzelo mě to a vše se narovnalo až v roce 2017 jako-by zázrakem až v Římě při jednom osobním setkání. 

Pokud jde o tvůj odkaz na Wikipedii, to mě opravdu nepřipadá jako věrohodný příklad, prostě z tohoto zdroje nečerpám, neboť tam si může napsat kdo chce co chce, ale vždy spíše dávám přednost církevním autorům a odkazům. To je snad srozumitelné. Pokud se budu zabývat např. naší sv. Anežkou, tak nebudu upřednostňovat např. francouzské dějepisce, ale české a italské, neboť všichni víme o úzkém napojení naší Anežky na sv. Kláru z Assisi. Stejně tak pokud jde o Komenského, opět budu čerpat ze zdroje Českého a Polského, neboť Poláci jsou zdrojem informací protože tam Komenský se svou družinou věrných žil a Poláci mu nemohou přijít na jméno neboť je známa ona kauza co se stalo když Švédové útočili na Líšeň.  Na Augustinův život a jeho dílo měl značný vliv manicheismus. Manicheismus byl založený na dualismu, ve světě se odehrává neustálý boj dobra a zla, ducha a hmoty. Podstatná část Augustinova životopisu je obsažena v prvních devíti knihách Vyznání. Jeho otec byl pohan, matka praktikující křesťanka. Byl vzdělaný skončil jako profesor literatury a rétoriky, studoval filosofii a texty Písma sv. odsoudil. Vyučoval v Římě a později v Miláně. Zde se setkal s biskupem Ambrožem, který ho ovlivnil jeho naukou poznání Boha a stylem kázání, což mu bylo blízké jako profesoru rétoriky se zde seznámil s novoplatonismem. Jeho matka se vroucně modlila a prosila Boha za obrácení svého syna. Její důvěra nebyla zklamána. Sám Augustin píše, že nebylo nezřízenosti a nemravnosti, které by neokusil a přiznává po svém obrácení, že nebylo na světě matky, která by tolik slz prolila, aby se obrátil. Toužil po klášterním duchovním životě, dokonce založil i klášter. Byl pokřtěn 24.dubna 387 se svým synem. Následně za několik let byl vysvěcen na kněze a pak biskupa. Augustin obdržel dar mystického poznání Boha a on nyní usiluje o věčný život s Bohem. Bohužel v pozdějších staletích nesprávným způsobem vycházeli z Augustinova učení například Luther, Kalvín a jansenisté./ Malé církevní dějiny str. 76/ Podle Augustina je klíčovou událostí dějin to, že se Bůh se stal člověkem. Seznam Augustinových děl je uveden v díle jeho životopisce Possidia, který Augustina osobně znal. Tento seznam obsahuje 1030 položek. Augustinovo písemné dílo čítá odhadem více než pět miliónu slov v latinském jazyce. Neměl rád matematiku a řečtinu. Rámcový seznam Augustinových děl je možné obvykle najít jako doplňující informaci u konkrétního Augustinova díla. Augustinovo rozsáhlé literární dílo nebylo jeho hlavní činností, odborná literatura uvádí, že se jednalo pravděpodobně o výsledek odpočinku po náročné denní práci biskupa v tehdejší církvi.