Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Ctirad.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 16084, komentáře < 7 dní: 170, komentářů celkem: 389865, adminů: 60, uživatelů: 5030  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 31 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

Willy
JirkaB

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Informace z jednání VV BJB dne 22. listopadu 2021
·Seznam vypuštìných novozákonních veršù v Pøekladu Nového svìta
·Pastoral brothers – kde konèí vtipnost?
·Ekumenická rada církví si zvolila nové pøedsednictvo na pøíští dva roky
·Rozbuška a další mutace covidu-19
·Významný køesťanský genetik je frustrovaný z postoje evangelikálù k oèkování
·Vlivný Jižní baptista Robert Jeffress odmítl náboženské argumenty proti oèkování
·5 pilíøù konzervativního evangelikálního kalvinismu nesluèitelných s láskou
·Skrytì
·Pastoral Brothers

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
106905074
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ...
Vloženo Pondělí, 18. květen 2020 @ 10:01:28 CEST Vložil: Tomas

Grano Salis poslal oko

Říká Toník.

Opravdu nerozumím, jak nemůže pochopit, že člověk má možnost se rozhodnout pro dobro - a že druhou stranou této svobody volby je ta samá možnost rozhodnout se pro zlo, rozhodnout se pro hřích.
Vždyť každý z nás, i přes veškerou snahu konat dobro, občas zhřeší! To je realita našich životů - proč se tedy tak bránit přijmout tuto skutečnost?




K základním velikonočním poselstvím patří, že lidstvo bylo vykoupeno z otroctví Zlého a z otroctví hříchu ke svobodě Božích dětí.



Kdo přijal ovoce vykoupení a komu byly hříchy odpuštěny (poprvé ve křtu) , slyší pak četné výzvy, aby se nevracel k dřívějšímu hříšnému způsobu života.

Např. Jak. 1, 22-27 mluví o tom, že máme křesťanské poselství uvádět ve skutek, že máme podle přijatého křesťanského poselství žít. Tedy zachovávat Boží přikázání.



Nyní by se ale mohl někdo zeptat: „Což to není další, nová nesvoboda? - Nesmíš žít tak, měl bys žít takto...“
Odpověď je jednoduchá.
Nejprve ale připomeňme, že Boží přikázání jsou jakousi konkretizací přikázání lásky k Bohu a bližnímu. Proto jestliže hřích je proti Božím přikázáním, je proti této lásce. A naopak, naplňování Božích přikázání je uskutečňováním pravé lásky k Bohu a k bližnímu.


Když ale má někdo někoho rád, nebude ho chtít např. zabíjet. A protože jedná na základě své lásky, právě tato láska způsobila, že ho chce ponechat na živu dobrovolně.
Svoboda tedy zůstává a přitom člověk de facto zachovává Boží přikázání.
Ne z povinnosti, ale dobrovolně na základě své lásky. Protože díky své lásce k bližnímu sám chce ponechat ho naživu, nebude se cítit nesvoboden, omezen pátým přikázáním. Jeho svobodné rozhodnutí pátému přikázání odpovídá, přesto zůstává svobodným: člověk sám chce.



Chce takto jednat proto, že miluje.
Pro svou lásku přeje bližnímu to, co je trvale dobré. Jeho rozhodnutí odpovídá Božímu přikázání, které je konkretizováním dvojího přikázání lásky. Však pokrok v duchovním životě odpovídá pokroku v božské ctnosti lásky, onom „svorníku dokonalosti“.




Toník dále říká:


Člověk už jednou pokřtěný jako miminko - ke křtu ho dovedla víra těch, na kterých byl svým životem existenčně naprosto závislý - kteří se o něho s láskou starali a kteří ho právoplatně před Bohem i před lidmi zastupovali - už nepotřebuje víru, která by jej dovedla ke křtu (logicky - už křest přece prodělal - byl už navždycky Boží mocí obléknut do Krista, už navždycky byl Bohem přijatý za jeho dítě!) - takový člověk po křtu potřebuje víru, která by ho trvale udržovala v onom duchovním zdraví, získaném ve křtu.
Víru, která jej vede k hlubokému intimnímu vztahu s Bohem, víru, která umožňuje poznávat a naplňovat v jednotlivě přicházejících životních situacích Boží plán s tímto světem. Spolupracovat s Bohem neustále. Víru, která díky těmto skutkům neustále roste a zdokonaluje se.



Jednou pokřtěný člověk se tedy už nedává znovu pokřtít, ale svým životem uvádí ve skutek to Boží zaslíbení, kterého se stal právě ve křtu účastníkem. A činí pokání opakovaně, zas a znovu - z dalších nových hříchů, které by jej - Bohem neodpuštěné -  jinak zotročovaly.




A jen skutečně duchovně mrtvý člověk dokáže Bohu říci: "Já od tebe nic nechci, nic nepotřebuji - jsem se svou vírou spokojen tak, jak to je - a doufám, že ty jsi se mnou spokojen taky!"




"Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ..." | Přihlásit/Vytvořit účet | 306 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 19. květen 2020 @ 10:27:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
Opravdu nerozumím, jak nemůže pochopit, že člověk má možnost se rozhodnout pro dobro - a že druhou stranou této svobody volby je ta samá možnost rozhodnout se pro zlo, rozhodnout se pro hřích.

  Stando, to je zajímavé, že nerozumíš ani věcem, které si ty sám o druhých vymýšlíš....


  Ke tvé "svobodě" rozhodnout se pro zlo jsem ti napsal články 

  a 


  Normální lidé nežijí nesmyslné filosoficko-rozumářské motaniny náboženství, ale žijí život. A v životě jsou například vztahy - vztahy člověka vážou, vytváří vazby.

  Pokud má například rodič děti, je normální, že má své děti ten rodič rád. A je normální, že láska k dětem toho člověka váže k těm dětem - má tedy svobodu být s dětmi, ale nemá "svobodu" od dětí odejít, protože ho právě láska k dětem váže. "Svobodu" odejít od svých dětí mají jen lidé, co jsou docela převrácení, nenormální, ujetí, patologicky narušení. Takový člověk, co má "svobodu" odejít od svých dětí a nestarat se o ně potřebuje od té "svobody" co nejdřív uzdravit a získat místo takové "svobody" lásku ke svým dětem.

  Zbytečné dále probírat. 

  Pokud máš ty "svobodu" hřešit, pokud si "svobodně" vybíráš zlo, určitě ti to neberu, tvoje věc. Pokud ti vyhovuje tvá situace, žij si jí. Ale také si tvou situaci nenechám natlačit - není to moje situace.

  Jen tě upozorňuji, že tuhle tvou "svobodu" si do nebe jistě nevezmeš - jednou přijde čas, kdy o tvou "svobodu" vybírat si zlo a hřích přijdeš (to bys snad pochopit mohl). 
  

Kdo přijal ovoce vykoupení a komu byly hříchy odpuštěny (poprvé ve křtu) , slyší pak četné výzvy, aby se nevracel k dřívějšímu hříšnému způsobu života.


  Stando, čemu ty říkáš "hřích"? Co pro tebe ten pojem hřích znamená?

  Když jsme byli v ŘKC, měli jsme v našem ŘKC učení pod otázkou "Co je hřích?" napsáno: 

  "Hřích je vědomé a dobrovolné přestoupení zákona Božího.

  Platí to u vás ještě, nebo je to v ŘKC už "myšlení středověku"?

  Jestli to platí a slovem hřích označuješ "vědomé a dobrovolné přestoupení zákona Božího.", tak: 

  Tobě byly ve křtu odpuštěny nějaké hříchy? 

  Pokud ano, jaké konkrétně hříchy ti byly ve křtu odpuštěny? 

  Pokud ne, tak když píšeš cosi o "hříších odpuštěných ve křtu", píšeš ve tvém případě stále dokola o virtuálním světě, o něčem, co se nestalo, protože ti ve křtu nikdy žádné hříchy odpuštěny nebyly

  Toník



Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: jl v Úterý, 19. květen 2020 @ 12:26:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
"Opravdu nerozumím, jak nemůže pochopit, že člověk má možnost..." Řešení je nasnadě. Prostě se odmítne existence svobodné vůle. Takhle postupoval už Luther v disputacích s Erasmem Rotrdamským. Dalším stupněm je pak odmítnutí milosti a zavedení teze o prederminaci. A vrcholí to sebespásou - moderními a postmoderními ideologiemi.



Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Úterý, 19. květen 2020 @ 15:42:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ne z povinnosti, ale dobrovolně na základě své lásky. .... člověk sám chce. 《

Jj, právě proto takový nemá žádnou zásluhu na svých činech, protože takto jedná proto, že miluje a že chce. Kdežto kdo je povinnován a učiní co je správné, ačkoliv není motivován náklonností k druhému, činí svět lepším a je stálý ve svém konâní.  



Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Středa, 20. květen 2020 @ 11:07:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Svoboda hřešit? Jistě, že ji lidé mají. A je to silné pokušení. Věřící se od nevěřících asi ani moc neliší. Copak věřící nejsou schopni páchat zlo? A když se podíváme na křesťany v našem životě kolem nás, copak jsou v něčem lepší než nevěřící? Vzpomínám si, že v práci jsem se nemohl spolehnout na ty, kteří byli údajně křesťany. Taková nějaká záludnost v nich byla. Do roku 89 jsem naivně věřil, že křesťané jsou upřímnější, charakterově lepší, ale omyl.Čím to je? Jakou mají křesťané svobodu k hříchu? Hřeší ještě více než jiní, ale nepřiznají si to. Dnes máme ukázku v naší politice, v milionu chvilek atd. Diskuse Oka a Cizince je k ničemu.  Křesťané se nikdy nedohodnou právě proto, že pravda je někde asi  mezi.  Ostatně křesťanství je stejně zničené, protože nepřináší mír, klid a lásku.



Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 27. květen 2020 @ 08:57:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Kde je Duch Páně, tam je svoboda.

To, co nás v životě nejvíce zotročuje, je hřích, satan a strach ze smrti. V tom všem můžeme zakusit osvobození skrze víru v Ježíše Krista. Není však nijak snadné si tuto svobodu uchovat a plně v ní žít.
V konkrétním životě na sobě zakoušíme, kolik věcí nás vnitřně poutá, na čem jsme závislí, co nás ovlivňuje.
Záleží na nás, chceme  - li žít v plné svobodě  dětí Božích, nebo se necháme zotročovat.
Duch svatý v nás nepůsobí proti naší vůli a čeká na naši svobodnou poslušnost, oddanost a spolupráci. Je třeba se nechat Duchem svatým uvádět do plné svobody Božích dětí.
Celý život se učíme poslouchat v nejobyčejnějších věcech, v plnění přikázání, v žití stavovských povinností, v poslušnosti a úctě k druhému člověku a ve zříkání se svého názoru a pohledu, v přijetí událostí, které nemůžeme změnit. Tím vším vrůstáme do plné svobody Ježíšovy, svobody pro Otcovu vůli a pro vedení Duchem svatým....


Prosím tě, Pane, o schopnost nechat se Bohem vést.



Stránka vygenerována za: 2.07 sekundy