 |
Právě je 448 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:
rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116478390
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Život víry: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ...
Vloženo Pondělí, 18. květen 2020 @ 09:01:28 CEST Vložil: Tomas |
poslal oko Říká Toník.
Opravdu nerozumím, jak nemůže pochopit, že člověk má možnost se rozhodnout pro dobro - a že druhou stranou této svobody volby je ta samá možnost rozhodnout se pro zlo, rozhodnout se pro hřích.
Vždyť každý z nás, i přes veškerou snahu konat dobro, občas zhřeší! To je realita našich životů - proč se tedy tak bránit přijmout tuto skutečnost?
K základním velikonočním poselstvím patří, že lidstvo bylo vykoupeno z otroctví Zlého a z otroctví hříchu ke svobodě Božích dětí.
Kdo přijal ovoce vykoupení a komu byly hříchy odpuštěny (poprvé ve křtu) , slyší pak četné výzvy, aby se nevracel k dřívějšímu hříšnému způsobu života.
Např. Jak. 1, 22-27 mluví o tom, že máme křesťanské poselství uvádět ve skutek, že máme podle přijatého křesťanského poselství žít. Tedy zachovávat Boží přikázání.
Nyní by se ale mohl někdo zeptat: „Což to není další, nová nesvoboda? - Nesmíš žít tak, měl bys žít takto...“ Odpověď je jednoduchá.
Nejprve ale připomeňme, že Boží přikázání jsou jakousi konkretizací přikázání lásky k Bohu a bližnímu. Proto jestliže hřích je proti Božím přikázáním, je proti této lásce. A naopak, naplňování Božích přikázání je uskutečňováním pravé lásky k Bohu a k bližnímu.
Když ale má někdo někoho rád, nebude ho chtít např. zabíjet. A protože jedná na základě své lásky, právě tato láska způsobila, že ho chce ponechat na živu dobrovolně.
Svoboda tedy zůstává a přitom člověk de facto zachovává Boží přikázání.
Ne z povinnosti, ale dobrovolně na základě své lásky. Protože díky své lásce k bližnímu sám chce ponechat ho naživu, nebude se cítit nesvoboden, omezen pátým přikázáním. Jeho svobodné rozhodnutí pátému přikázání odpovídá, přesto zůstává svobodným: člověk sám chce.
Chce takto jednat proto, že miluje.
Pro svou lásku přeje bližnímu to, co je trvale dobré. Jeho rozhodnutí odpovídá Božímu přikázání, které je konkretizováním dvojího přikázání lásky. Však pokrok v duchovním životě odpovídá pokroku v božské ctnosti lásky, onom „svorníku dokonalosti“.
Toník dále říká:
Člověk už jednou pokřtěný jako miminko - ke křtu ho dovedla víra těch, na kterých byl svým životem existenčně naprosto závislý - kteří se o něho s láskou starali a kteří ho právoplatně před Bohem i před lidmi zastupovali - už nepotřebuje víru, která by jej dovedla ke křtu (logicky - už křest přece prodělal - byl už navždycky Boží mocí obléknut do Krista, už navždycky byl Bohem přijatý za jeho dítě!) - takový člověk po křtu potřebuje víru, která by ho trvale udržovala v onom duchovním zdraví, získaném ve křtu.
Víru, která jej vede k hlubokému intimnímu vztahu s Bohem, víru, která umožňuje poznávat a naplňovat v jednotlivě přicházejících životních situacích Boží plán s tímto světem. Spolupracovat s Bohem neustále. Víru, která díky těmto skutkům neustále roste a zdokonaluje se.
Jednou pokřtěný člověk se tedy už nedává znovu pokřtít, ale svým životem uvádí ve skutek to Boží zaslíbení, kterého se stal právě ve křtu účastníkem. A činí pokání opakovaně, zas a znovu - z dalších nových hříchů, které by jej - Bohem neodpuštěné - jinak zotročovaly.
A jen skutečně duchovně mrtvý člověk dokáže Bohu říci: "Já od tebe nic nechci, nic nepotřebuji - jsem se svou vírou spokojen tak, jak to je - a doufám, že ty jsi se mnou spokojen taky!"
|
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 19. květen 2020 @ 09:27:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Opravdu nerozumím, jak nemůže pochopit, že člověk má možnost se rozhodnout pro dobro - a že druhou stranou této svobody volby je ta samá možnost rozhodnout se pro zlo, rozhodnout se pro hřích.
Stando, to je zajímavé, že nerozumíš ani věcem, které si ty sám o druhých vymýšlíš....
Ke tvé "svobodě" rozhodnout se pro zlo jsem ti napsal články
a
Normální lidé nežijí nesmyslné filosoficko-rozumářské motaniny náboženství, ale žijí život. A v životě jsou například vztahy - vztahy člověka vážou, vytváří vazby.
Pokud má například rodič děti, je normální, že má své děti ten rodič rád. A je normální, že láska k dětem toho člověka váže k těm dětem - má tedy svobodu být s dětmi, ale nemá "svobodu" od dětí odejít, protože ho právě láska k dětem váže. "Svobodu" odejít od svých dětí mají jen lidé, co jsou docela převrácení, nenormální, ujetí, patologicky narušení. Takový člověk, co má "svobodu" odejít od svých dětí a nestarat se o ně potřebuje od té "svobody" co nejdřív uzdravit a získat místo takové "svobody" lásku ke svým dětem.
Zbytečné dále probírat.
Pokud máš ty "svobodu" hřešit, pokud si "svobodně" vybíráš zlo, určitě ti to neberu, tvoje věc. Pokud ti vyhovuje tvá situace, žij si jí. Ale také si tvou situaci nenechám natlačit - není to moje situace.
Jen tě upozorňuji, že tuhle tvou "svobodu" si do nebe jistě nevezmeš - jednou přijde čas, kdy o tvou "svobodu" vybírat si zlo a hřích přijdeš (to bys snad pochopit mohl).
Kdo přijal ovoce vykoupení a komu byly hříchy odpuštěny (poprvé ve křtu) , slyší pak četné výzvy, aby se nevracel k dřívějšímu hříšnému způsobu života.
Stando, čemu ty říkáš "hřích"? Co pro tebe ten pojem hřích znamená?
Když jsme byli v ŘKC, měli jsme v našem ŘKC učení pod otázkou "Co je hřích?" napsáno:
"Hřích je vědomé a dobrovolné přestoupení zákona Božího."
Platí to u vás ještě, nebo je to v ŘKC už "myšlení středověku"?
Jestli to platí a slovem hřích označuješ "vědomé a dobrovolné přestoupení zákona Božího.", tak:
Tobě byly ve křtu odpuštěny nějaké hříchy?
Pokud ano, jaké konkrétně hříchy ti byly ve křtu odpuštěny?
Pokud ne, tak když píšeš cosi o "hříších odpuštěných ve křtu", píšeš ve tvém případě stále dokola o virtuálním světě, o něčem, co se nestalo, protože ti ve křtu nikdy žádné hříchy odpuštěny nebyly?
Toník |
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 19. květen 2020 @ 12:10:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jelikož jsem byl pokřtěný v době, kdy jsem žádné osobní hříchy neměl, nebylo třeba, aby mě je Bůh odpouštěl. Pokud bych však byl pokřtěn až jako starší a nějaké hříchy už měl, ve křtu by mi byly odpuštěny.
- Toto ty popíráš navzdory jasnému křesťanskému učení.
V každém křtu (ať už s miminkem, či s člověkem starším) se stane obrovská kvalitativní proměna - nové narození z vody a z Ducha do Božího dítěte. Nejde tedy snad jenom o odpuštění hříchů (to je jedním z důsledků křtu) - jde o to, že se člověk pouhou milostí od Boha stává dědicem nebeského království (do té doby byl pouze dědicem vyhnanců z ráje), že získává nový stav milosti posvěcující, ve kterém může ve spolupráci s Bohem růst ve víře nadpřirozeným způsobem..
Křest miminka zruší také některá dědictví zatížení rodových kořenů hříchy předků (ale to více rozvádět nebudu, protože to je oblast, na kterou většina z vás zatím nemá vzdělání ve víře).
..."A je normální, že láska k dětem toho člověka váže k
těm dětem - má tedy svobodu být s dětmi, ale nemá "svobodu" od dětí
odejít, protože ho právě láska k dětem váže...."...
Mít svobodu být s milovanými dětmi znamená vždycky existenci i druhé možnosti - od dětí odejít. Na základě své lásky si vybereš z těchto dvou možností.
Svoboda tedy zůstává a přitom člověk de facto zachovává Boží přikázání.
Ne z povinnosti, ale dobrovolně na základě své lásky se rozhoduješ být se svými dětmi.
Ta druhá možnost zůstává nevyužita, ale jako možnost je stále otevřena. Pokud bys propadl nemoci hříchu, mohlo by se v budoucnu pořád stát, že si zvolíš opak.
Proto nás Písmo nabádá, abychom byli bdělí a opatrní, abychom se chránili trvalého stavu ve hříchu tím, že ze hříchů činíme pokání.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 19. květen 2020 @ 16:33:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jelikož jsem byl pokřtěný v době, kdy jsem žádné osobní hříchy neměl, nebylo třeba, aby mě je Bůh odpouštěl.
Tedy ve křtu tobě konkrétně nikdy žádné hříchy odpuštěny nebyly, je to tak?
Pokud tedy píšeš něco ve smyslu "ve křtu nám byly odpuštěny hříchy" píšeš tedy o něčem, co se nikdy v realitě ve tvém životě nestalo, je to tak?
ale to více rozvádět nebudu, protože to je oblast, na kterou většina z vás zatím nemá vzdělání ve víře
Haha, Stando, Srandovní psaní od římského katolíka.
Začínáš nám trošku votovatět.
Křest miminka zruší také některá dědictví zatížení rodových kořenů hříchy předků
Myslíš asi svátost křtu miminka, když pan farář miminko polévá vodou na hlavičku, ne?
Svátost křtu u tebe konkrétně zrušila některá dědictví zatížení rodových kořenů hříchy předků?
Máš osobní zkušenost s tím, že by svátost křtu miminka u tebe zrušila dědictví zatížení rodových kořenů hříchy předků? Nebo u kohokoliv jiného?
Pokud ano, jaké konkrétní dědictví zatížení rodových kořenů hříchy předků u tebe svátost křtu zrušila?
Nebo když píšeš "Křest miminka zruší také některá dědictví zatížení rodových kořenů hříchy předků" tak je to podobně "reálné" jako když píšeš "ve křtu nám byly odpuštěny hříchy"?
Na základě své lásky si vybereš z těchto dvou možností. Ne z povinnosti, ale dobrovolně na základě své lásky se rozhoduješ být se svými dětmi.
Stando, ne, takové blbosti určitě nedělám.
A že tě to pořád baví si takhle vymýšlet nesmysly o druhých? Co kdybys radši odpověděl na otázky ze tvého života?
Ty konkrétně ses někdy rozhodoval ze dvou možností, zda zůstaneš s dětmi, nebo odejdeš? A rozhodoval's to dokonce svobodně, ze tvé svobody, sám od sebe?
Pokud ano a opravdu jsi takový hloupý nesmysl dělal, jak dlouho ti asi takové rozhodování trvalo, kolik času a energie jsi strávil nad takovým nesmyslným rozhodováním?
Dělal jsi takové nesmyslné rozhodování jen jednou, nebo dokonce vícekrát?
Proč ses místo takového nesmyslného rozhodování o opuštění a neopouštění dětí nevěnoval něčemu užitečnému, třeba že by ses místo rozhodování zda děti opustit či neopustit rozhodoval, co s dětmi dělat, jakou s nimi hrát hru, jakou je naučit práci, kam jet na výlet, co jim přečíst?
Je tisíc a tisíc rozumnějších věcí na rozhodování s dětmi než to, zda s dětmi zůstat, nebo je opustit.
Ale zajímalo by mne, jaká všechna podobná rozhodnutí jako opustit-neopustit děti jsi ještě v životě dělal.
Dokázal bys dát pár příkladů, jaká všechna zla sis v životě "svobodně" a dobrovolně vybíral a kolik asi tak času a energie jsi téhle tvé "svobodě" věnoval? Kolik času a energie zhruba ve tvém životě věnuješ tvé "svobodě" vybírat si zlo? Myslím část života, jestli ta "svoboda" hřešit u tebe zabírá promile života, procenta života, nebo třeba půlku?
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: noname (honza610@centrum.cz) v Úterý, 19. květen 2020 @ 20:25:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj. Cizinče jsi věrný svému nicku, zda se, že jsi opravu cizincem v křesťanství ve kterém mnoho věcí nechápeš ale o to více a s gustem je u druhých kritizuješ.
Už před mnoha lety jsem Ti řekl, že jsi mistrem v převracení toho co kdo řekl, jsi dobrý demagog a tedy je diskuze o ničem, obdivuji ty, kteří mají tu trpělivost v ní pokračovat.
Přesto na Tebe i ostatní bez rozdílu názoru občas myslím ve svých modlitbách - To už si vysvětli jak chceš. :-) Věz, že Bůh je mnohem milosrdnější než naše lidské soudy. Na rozdíl od nás, zná skutečně nitro každého.
Honza
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 20. květen 2020 @ 09:32:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Cizinče jsi věrný svému nicku, zda se, že jsi opravu cizincem v křesťanství ve kterém mnoho věcí nechápeš ale o to více a s gustem je u druhých kritizuješ. Už před mnoha lety jsem Ti řekl, že jsi mistrem v převracení toho co kdo řekl, jsi dobrý demagog a tedy je diskuze o ničem, obdivuji ty, kteří mají tu trpělivost v ní pokračovat.
Honzo, opět ses tradičně vložil do diskuze mimo téma, a opět ses tradičně vložil do diskuze s pomluvami a soudy diskutujících - jak ostatně bývá u mnohých římskokatolíků zvykem.
Ale mohls napsat něco k tématu, které přinesl oko a odpovědět na dotazy - zda tě svátost křtu zbavila zatížení hříchů předků, nebo zda ti byly ve svátosti křtu odpuštěny nějaké hříchy.
Místo toho jsi ale tvou realitu ukázal jinak.
Věz, že Bůh je mnohem milosrdnější než naše lidské soudy. Na rozdíl od nás, zná skutečně nitro každého.
hlavně bude Bůh pravdivější, než vaše lidské soudy a vaše pomluvy druhých.
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 23. květen 2020 @ 08:41:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku, Honza není žádný zdejší troll!
Je tradičně mírný ve svých výrocích a uvážlivý ve svých posudcích.
Zbav se oné šablonovitosti v myšlení, kdy každý, kdo s tebou nesouhlasí, je proto už hned křivák, lhář a pomlouvač.
Dobře bys měl znát katolické učení o křtu, který zbavuje dědičného hříchu (zatížení viny hříchu prvotního) a ve kterém jsou křtěnci odpuštěny i všechny jeho osobní hříchy a on se stává dědicem nebeského království.
Samozřejmě, že pokud člověk ještě žádné osobní hříchy nemá, netřeba mu ej odpouštět! Proto snad ale křest není méně křtem - tedy obléknutím Krista, povýšením do stavu Božího dítěte. Ve křtu nás Bůh výhradně pro Kristovy zásluhy přijímá za své děti.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 24. květen 2020 @ 08:04:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Toníku, Honza není žádný zdejší troll! Stando, to máš pravdu. Slovo "Troll" bylo na ten jeho osobní útok mimo téma diskuze silné.
Je tradičně mírný ve svých výrocích a uvážlivý ve svých posudcích.
No, to tedy rozhodně není.
Zbav se oné šablonovitosti v myšlení, kdy každý, kdo s tebou nesouhlasí, je proto už hned křivák, lhář a pomlouvač.
Těžko se mohu zbavovat šablon, co jsou jen ve tvojí hlavě, Stando. Často ani nevím, co vše v tvojí hlavě máš, než tvou šablonu napíšeš.
Zkus se nad tvými šablonami ve tvé hlavě zamyslet - nesouhlasí tu občas s něčím i Rosmano, Willy, JirkaB, Brusle, Melissokomos, Milka, Studentbible, kdysi Gregorios777, Karels, andulka a další a sníží se snad někdo z nich k tomu, co předvádíš ty nebo Martino, že by místo psaní k tématu diskuze začali pomlouvat diskutující?
Dobře bys měl znát katolické učení o křtu, který zbavuje dědičného hříchu (zatížení viny hříchu prvotního) a ve kterém jsou křtěnci odpuštěny i všechny jeho osobní hříchy a on se stává dědicem nebeského království.
Určitě. Velmi dobře znám mnohé římskokatolické učení. A chápu ho, není zas tak složité, i když se tak někdy snaží tvářit navenek.
Samozřejmě, že pokud člověk ještě žádné osobní hříchy nemá, netřeba mu ej odpouštět!
Pokud tedy píšeš něco ve smyslu "ve křtu nám byly odpuštěny hříchy" píšeš tedy jen o virtuálním světě, o něčem, co se nikdy v realitě zrovna ve tvém životě nestalo, je to tak? A nejspíš se to v realitě nestalo u naprosté většiny lidí v ŘKC? Máš kolem sebe alespoň jednoho člověka, kterému byly ve křtu odpuštěny nějaké hříchy, alespoň jeden hřích? Pokud ano, kolik tak to je lidí, co jim ve křtu byly odpuštěny nějaké hříchy?
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 24. květen 2020 @ 12:23:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Napsal jsem to v množném čísle a platí to tedy pro úplně všechny pokřtěné lidi - tedy i pro ty, kteří se nechali pokřtít až v době, kdy už měli i své osobní hříchy, nebo i pro ty, kteří se nechali pokřtít až v dospělosti.
Prostě to tak je - ve křtu jsou křtěnci odpuštěny všechny jeho hříchy. (Jeho osobní i ty "zděděné" po předcích).
Miminko samozřejmě ještě žádné osobní hříchy nemá. Ale každý nový člověk se už rodí nezbytně i se zatížením dědičného hříchu - dědičné viny po Adamovi a Evě. Zdědil po nich smutné dědictví - byli totiž vyhnáni z ráje a toto vyhnanství se už vztahuje i na všechny jejich potomky. Není co zdědit!
Ve křtu nás milostí - pouze pro Kristovy zásluhy - Bůh znovu přijal za své děti . "Pokristěním" ve křtu se stáváme Kristu bratry a tím se stáváme i dědici ráje - znovunabytého dědictví, o které první lidé pádem do hříchu tak lehkomyslně přišli. Takto ve křtu nově získané bratrství Kristovo nás zbavuje následků dědičné viny (dědičného hříchu Adama a Evy) - nejsme tedy nadále už potomky vyhnanců z ráje, nýbrž jsme se stali dědici ráje, dědici nebeského království. Naše nová vlast je od křtu už v nebi. Křtem jsme získali nebeské občanství. Pouze darem z milosti, bez jakýchkoli vlastních zásluh.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 25. květen 2020 @ 06:16:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | No, neplatí to ani pro jednoho pokřtěného.
Prostě to tak je - ve křtu jsou křtěnci odpuštěny všechny jeho hříchy. (Jeho osobní i ty "zděděné" po předcích).
A co když křtěnec udělá pokání před křtem? Jaké hříchy mu jsou odpuštěny ve křtu?
Miminko samozřejmě ještě žádné osobní hříchy nemá.
Pokud tedy píšeš něco ve smyslu "ve křtu nám byly odpuštěny hříchy" píšeš ve tvém případě jen o virtuálním světě, o něčem, co se nikdy v realitě zrovna ve tvém životě nestalo, je to tak? A nejspíš se to v realitě nestalo u naprosté většiny lidí v ŘKC? Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 25. květen 2020 @ 10:26:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Třeba jeho hřích dědičný - po Adamovi.
Vždyť jsem to už podrobně vysvětlil! Ve křtu byl každému z nás odpuštěn "hřích dědičný" - tedy byli jsme zbaveni prokletí nedědiců, vyhnanců, zbaveni prokletí smrti a stali se Bohem přijatými dětmi, dědici nebeského království.
(1 Kor 15,55) ‚Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvůj osten? ‘
Pokání ze hříchů osobní může udělat i pohan - a Bůh mu hříchy odpustí a stačí to k jeho věčné záchraně, kdyby v tom okamžiku zemřel.
Pokání svátostné skrze službu církve může vykonat jen úd této církve - tedy člověk pokřtěný. Pro pohany tato služba určena není.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pondělí, 25. květen 2020 @ 13:04:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Žádný "dědičný hřích", který by měl Bůh odpustit, neexistuje. To jste si opět vymysleli. Jako i mnoho jiných věcí.
Existuje zděděna zákonitost, přirozenost, zákon hříchu a smrti. Zákon, zákonitost se ale neodpouští. Z moci toho zákona Bůh vysvobozuje -> zákonem Ducha života v Kristu Ježíši. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 26. květen 2020 @ 10:28:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Existuje zděděna zákonitost, přirozenost, zákon hříchu a smrti."...
Nic z toho by nebylo, kdyby první lidé nezhřešili.
My bychom se rodili v ráji jako dědici ráje - smrt těla bychom nepoznali.
My se však rodíme jako vyhnanci z ráje - jako "nedědici". Není už po prvních lidech co zdědit. Tento stav zapříčinil prvotní hřích a my se do tohoto stavu rodíme.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Úterý, 26. květen 2020 @ 10:53:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
A tento stav, do kterého se rodíme, se neodpouští. Zákon, zákonitost, se neodpouští. Není co odpouštět. Z toho se vysvobozuje. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 26. květen 2020 @ 13:43:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nový stav Božího dítěte je na základě Božího odpuštění - Boží milosti.
Pro Kristovy zásluhy nás (vyhnance z ráje) Bůh znovu přijímá za své děti. Pouhou milostí, bez jakékoli naší zásluhy - pro Kristovy zásluhy. My k této samotné změně nového narození z vody křtu a z Ducha svatého nemůžeme přidat už absolutně nic. Zato můžeme přidat svojí iniciativou svůj další způsob pozemského života v pokání a obrácení.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Úterý, 26. květen 2020 @ 14:08:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Podstatné je, že tato dědičná přirozenost (nikoliv dědičný hřích - ten neexistuje), ta zděděná zákonitost, ten zákon hříchu a smrti, není u křtu miminek ani odpuštěn (ani nemůže být odpuštěn - zákon se neodpouští) ani není nijak odstraněn. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 27. květen 2020 @ 14:29:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Říkejme tedy tomuto stavu vyhnance z ráje "dědičná vina" našich prarodičů v ráji, kterýžto stav vyhnanství přechází přirozeně na všechny jejich potomky.
Je to logické - nikdo přece nemůže zdědit po předcích něco, čeho oni kdysi pozbyli, co už nevlastní..
Když ti rodiče propijí střechu nad hlavou, jejich dům nezdědíš.
Pak přichází Mesiáš a otevírá všem lidem znovu možnost stát se dědici, přestat být vyhnancem z ráje - stát se Bohem znovu přijatým dítětem. Pouhou milostí, bez našeho přičinění, bez naší zásluhy. Tuto milost může obdržet už nově narozené miminko - je to naopak žádoucí, aby byl člověk pokřtěn co nejdříve a stal se tak plnoprávným členem velké Boží rodiny - dítětem Božím a byl tak nebeským Otcem i vychováván.
(Žd 12,7-10) Bůh s vámi jedná jako se syny. A kterého syna jeho otec netrestá? Pokud jste ušetřeni tohoto potrestání, z něhož má každý svůj díl, znamená to, že jste levobočci, a ne synové.
Měli jsme ostatně své otce podle těla, aby nás trestali, a ty jsme ctili. Nebudeme se tím spíš podřizovat Otci duchů, abychom měli život?
Ti první nás totiž trestali po krátkou dobu a jak je napadlo; on to však dělá pro naše dobro, aby nám dal podíl na své svatosti...
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 27. květen 2020 @ 16:07:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Žádný "dědičný hřích", který by měl Bůh odpustit, neexistuje. To jste si opět vymysleli. Jako i mnoho jiných věcí.
Ahoj Rosmano.
Samozřejmě, že neexistuje žádný "dědičný hřích", který by měl Bůh člověku odpustit - to je celé vymyšlené.
Existuje zděděna zákonitost, přirozenost, zákon hříchu a smrti. Zákon, zákonitost se ale neodpouští.
Tak, přesně. Stejně tak existují rodové kořeny, zatížení života člověka hříchy předků, existují prokletí, rodová prokletí.
Ještě jsem ale nikdy v životě od nikoho neslyšel, že by svátost křtu od prokletí nějakému člověku pomohla.
Jako malý jsem vyrůstal v prostředí, kde byla 100% lidí udělena svátost křtu už jako miminkům - a rodové zatížení ale bylo s těmi všemi lidmi docela všechno, nikde žádná známka toho, že by svátost křtu od rodového zatížení někomu pomohla. Zato se dost z těch lidí snažilo z toho zatížení dostat všelijakou snahou lidských "svalů" - taky marně.
Ještě mnohem markantnější je tahle situace v životech nepřizpůsobivých, Romů a speciálně Olachů. Ty mají moc rádi všelijaké čárymáry, takže svátost křtu je první, co miminku poskytnou. A, ne-kupodivu - všechna rodová zatížení a prokletí jsou s nimi i nadále, přes svátost křtu, i po svátosti křtu, a to jak s rodiči, tak s dětmi. A jsou s nimi až do smrti, pokud se nesetkají s mocí evangelia.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 27. květen 2020 @ 15:57:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Třeba jeho hřích dědičný - po Adamovi.
Takže je mu "odpuštěn" jen virtuální svět, co si vymysleli lidé, kteří se křtem ve vodě nemají osobní zkušenost. Tedy opět prodej vzduchu.
Ve křtu byl každému z nás odpuštěn "hřích dědičný" - tedy byli jsme zbaveni prokletí nedědiců, vyhnanců, zbaveni prokletí smrti a stali se Bohem přijatými dětmi, dědici nebeského království.
A po kom jsi ty Stando ten "hřích dědičný" ty zdědil?
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 28. květen 2020 @ 08:02:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku, po kom jsi ty zdědil třeba to, že nevlastníš žádný zámek či fabriku? Že nevlastníš stovky hektarů polí a lesů?
Pokud rodič propije či prosází své dědictví, ve světě zdravého rozumu je jasné, že další generaci už nemá co odkázat.
Jen zcela oslepený člověk se tedy může ptát, jako se ptáš ty.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Čtvrtek, 28. květen 2020 @ 08:15:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando oko,
opět, promiňte, že Vás oslovuji v rozhovoru s cizincem.
Ale chtěl jsem se zeptat, když se považujete za dědice (spíše potomky) vyhnanců z ráje (ač tedy šlo orajskou zahradu uprostřed země Eden - Rajské země), kde se ten ráj nachází a kde se nacházel za Adama? Jak ho získáváte a jak do něho vstupujete? A proč vlastně jako ten, jehož předci ztratili něco z toho, co měli, nesnažíte se nabýt za svého života zpět to, o co přišli? Není to lepší? |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 28. květen 2020 @ 13:42:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Narodil jsem se jako "nedědic" nebeského království - jako potomek vyhnanců z ráje. Země mně měla rodit jen trní a hloží - v potu tváře jsem měl dobývat svůj chléb.
To je důsledek prvotního hříchu - onen "dědičný hřích"- prokletí lidstva, vyhnaného z ráje. (Kde se ten ráj nacházel, je irelevantní).
Z tohoto všeho jsem byl vysvobozen ve křtu a Bohem přijat za vlastní dítě. Tím jsem se stal dědicem nebeského království - získal jsem nové "občanství" v nebi. Nejsem už zatížen dědičným hříchem - oním prokletím Boží nemilosti vyhnanců z ráje.
Žiji ve společenství s Bohem a Bůh mi žehná v mé práci i životě. Jsem dítě Boží!
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Čtvrtek, 28. květen 2020 @ 14:38:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já si spíše myslím, že jste se narodil jako potomek potomků Adama (člověka), tedy že jste se narodil dědicem toho, kam byl Adam vyhnán, aby dělal až do dne své smrti to, co mu bylo přikázáno, aby dělal.
Také mám za to, že vůbec není jedno, kde ta země Eden byla, a kde v ní byla ona zahrada, z níž byli první lidé vyhnáni. Také mám za to, že je důležité neplést si nebe se zemí Eden a také onu zahradu v zemi Eden se zemí Eden. Ono je to dost důležité k porozumění toho, jaká to země měla Adamovi už rodit jen plevel a ze které v potu tváře dobývat ten "chléb", což před tím tak nebylo.
Také mám za to, že je důležité vědět, že kvůli Adamovu provinění nebyl proklet on, ale ta země, do které byl vyhnán ze zahrady v Edenu, která už ztratila svou sílu, a člověk z ní musí až do dnešní doby dobývat zdroje své potravy a zaopatření dost namáhavě.
To, že někomu B-h požehná v zemědělství, kdežto jinému ne, to je silně osobní pohled na sebe sama, na vlastní úspěšnost, ale nic to nemá společného s lidstvem, tedy se stavem, který byl v dříve v zemi Eden. Tak to má i Izrael, nejde o požehnání, spasení, záchranu, prokletí atd. jednotlivců, ale národa. Proto i králové, proroci, všichni platili chrámovou daň.
Cítíte se tedy požehnaný, že už nejste dědicem prokletí lidstva (ač HaŠem rozhodně neproklel ani Adama a ani Chavu). Daří se Vám dobře, jste spojený, máte co do úst, nadbytek mnohého, práce Vás baví, a myslíte si, že již nejste "dědicem". - této země? Já myslím, že B-h dal Adamovi poslání, aby učinil zemi Edenem, zahradou Edenu pro všechny lidi. Je to společný úkol všeho lidstva, a také učinit zde na zemi B-hu příbytek v zemi Šalomu s vládou Šadajovou. A také by si člověk měl uvědomit, že je na zemi jen hostem, v pronájmu, a nemůže zemi vlastnit, ale že se za své jednání, jak žije na zemi a jak s ní zachází, bude odpovídat.
No a to tělo, ten prach (půda země), patří zemi - z ní byl člověk vzat. To tělo je pozemské a rozhodně vše. co je hmotné, nemá věčnou stálost, tedy nemůže být dědicem nebeského, duchovního. Patří zemi. Dokud však duše člověka je tělo (nerozdělitelně), než bývá duše od těla rozloučena, rozdělena, rozvedena, je živé. Tělo nemůže být a nikdy nebylo nesmrtelné, Stando oko. Tělo je zformováno a žije, dokud je duše. Takže dokud je schopna duše toho nerozdělitelného spojení, chcete-li pro křesťany ztělení, do té doby je tělo živé. Ale duše člověka ztratila tuto schopnost. A mohli bychom se zamýšlet nad tím, proč tělo stárne, proč člověk umírá, a proč také nechce člověk odejít (zemřít), ale musí. Tedy zda ta smrt je prokletím, nebo požehnáním, za jakých okolností a kdy. A také - když píšete o nebeském občanství, proč má nastat zmrtvýchvstání. Tedy zda skutečně je lidským domovem nebe a člověk byl stvořen jako bytost nebeská. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 29. květen 2020 @ 09:00:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Toto ti tedy připadá jako co? Snad jako požehnání?
Mě to tedy připadá hodně jako prokletí:
..."Ženě řekl: Velice rozmnožím tvé strádání a tvou úzkost, v bolestech budeš rodit děti; budeš dychtit po svém muži, ale on bude nad tebou vládnout.
A Adamovi řekl: Protože jsi uposlechl svou ženu a jedl jsi ze stromu, o kterém jsem ti přikázal: Z toho nejez, budiž kvůli tobě prokleta země: S námahou z ní budeš jíst po všechny dny svého života.
Bude ti vydávat trní a bodláčí a budeš jíst polní rostliny.
V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, neboť jsi z ní vzat. Prach jsi a do prachu se navrátíš. "...
Jestliže bylo už předtím Adamovo tělo smrtelné a mělo umřít - k čemu to tu Bůh zdůrazňuje jako cosi nové, co tu předtím nebylo : "Prach jsi a do prachu se navrátíš"?
Tělo pozemské jistě nemůže být dědicem duchovního - musí totiž předtím být Bohem kvalitativně proměněno.
(1 Kor 15)
Zasévá se tělo duševní, vstává tělo duchovní. Je-li tělo duševní, je také tělo duchovní. Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam Duchem oživujícím. Ale ne nejprve duchovní, nýbrž duševní, a potom duchovní.
První člověk je ze země, z prachu, druhý člověk Pán z nebe. Jaký je ten pozemský, takoví i ti pozemští; a jaký ten nebeský, takoví i ti nebeští. A jako jsme nesli podobu pozemského, nesme také podobu nebeskéko.
Toto vám říkám, bratři, že tělo a krev nemůže být dědicem Božího království ani porušitelné nebude dědicem neporušitelného. Hle, říkám vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, při zvuku poslední polnice. Zazní polnice, a mrtví vstanou jako neporušitelní a my budeme proměněni.
Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. Když toto porušitelné tělo oblékne neporušitelnost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční slovo, které je napsáno: ‚Smrt byla pohlcena ve vítězství.‘
‚Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvůj osten? ‘
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 28. květen 2020 @ 08:50:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jen zcela oslepený člověk se tedy může ptát, jako se ptáš ty.
Stando, odpusť si tyhle tvé nesmyslné poznámky a osobní útoky.
Pokud rodič propije či prosází své dědictví, ve světě zdravého rozumu je jasné, že další generaci už nemá co odkázat.
Nepíšeš to přímo, ale oklikou a ještě s úhybnými manévry, ale jestli ti dobře rozumím, tak tvoji rodiče propili a prosázeli to "dědictví", které získali ve svátosti křtu, takže už ti neměli co odkázat?
Jak to udělali, co vlastně konkrétně ta tvoje rodina žila, že jsi měl takový základ do života? Pokud tedy o tom můžeš psát, chápu, že to bude možná hodně privátní.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 28. květen 2020 @ 13:52:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."ale jestli ti dobře rozumím, tak tvoji rodiče
propili a prosázeli to "dědictví", které získali ve svátosti křtu, takže
už ti neměli co odkázat? "...
Typnul bych si, že mi rozumíš dobře, ale že zase chytračíš a podle svého zvyku převracíš. Nemůžeš si zjevně pomoci!
Nikoli moji rodiče, ale moji úplně nejstarší prarodiče - Adam a Evou v ráji "propili a prosázeli" dědictví lidstva. Proto byli z ráje, který měl být dědictvím lidstva, vyhnáni.
Od té doby každý jejich potomek se rodí už s touto jejich vinou, kterou po nich zdědil. Žádný nově narozený člověk nemá zákonné právo na život v ráji, na život ve společenství s Bohem.
Toto všechno vrací Bůh každému jednotlivému člověku až milostí ve křtu. Je to osobní dar Boha jen tomu člověku osobně - na potomky je nepřenosný. V důsledku to znamená, že i když jsou rodiče pokřtění, dítě třeba pokřtít také - křestní milost nelze podědit po rodičích, protože je to Boží dar z milosti a pouze pro každého člověka konkrétně.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 29. květen 2020 @ 08:25:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
Typnul bych si, že mi rozumíš dobře, ale že zase chytračíš a podle svého zvyku převracíš. Nemůžeš si zjevně pomoci!
Já vím, zase tvoje projekce.
Ne, určitě nedělám to, co napadá tebe ve tvém světě - reaguji na to, co píšeš a ptám se tě na tvůj virtuální svět v hlavě, jak máš věci porovnané. A jestli bys náhodou nepřišel na to, co za nesmysly nás učili v ŘKC o svátosti křtu.
Ale vím, že nejspíš nepřišel. Ale třeba někdo jiný, kdo si bude číst později diskuzi, bude přemýšlet nad tím virtuálním světem, co nám v ŘKC dodali do hlavy a začně se zajímat o realitu, jak to skutečně funguje v reálném světě.
Píšeš v diskuzi:
Je to logické - nikdo přece nemůže zdědit po předcích něco, čeho oni kdysi pozbyli, co už nevlastní.. Když ti rodiče propijí střechu nad hlavou, jejich dům nezdědíš.
Když už píšeš "je to logické", tak logické je to, že když děda propije a prosází barák, rodiče postaví z nuly nový, tak dítě zdědí ten nový barák po svých rodičích - to je logické. Nedědí po dědečkovi to, co nemá, ale po rodičích to, co mají.
Aby dědil po dědovi to, co děda neměl, to by bylo nelogické.
Když už tedy píšeš o 𝓵𝓸𝓰𝓲𝓬𝓮, ptám se tě na to, zda tvé uvažování je opravdu logické, podle toho, jak je základní logika věcí při dědění (tak ses tvářil), nebo jestli máš v hlavě tu popletenou římskokatolickou motaninu, co vznikla kvůli penězům, co se dávají na svátost křtu.
Je to osobní dar Boha jen tomu člověku osobně - na potomky je nepřenosný.
Aha.
Takže to máš vymyšlené "logicky" tak, že hřích od Adama je dědičně přenosný, ale dar od Boha je na potomky nepřenosný.
A tomu říkáš logické? Pokud ano co je na tom logické?
V důsledku to znamená, že i když jsou rodiče pokřtění, dítě třeba pokřtít také - křestní milost nelze podědit po rodičích, protože je to Boží dar z milosti a pouze pro každého člověka konkrétně.
Stando, a to tě nenapadne, jaká je tohle blbost, nelogický nesmysl?
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 29. květen 2020 @ 08:46:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Takto je to jistě pravda, ale hezky sis naběhl!
Protože křestní milost je darem od Boha pouze konkrétní osobě ( - toto si ta osoba ani náhodou nepostaví sama z nuly!) - je to dar z milosti, na základě Božího vyvolení.
Křestní milost (obdarování) se nedědí!
Jako když hrnčíř vtiskne jedné nádobě tvar sváteční a jiné nádobě tvar všední. Účel nádoby se nedědí na potomky!
Když Bůh vyvolil např. někoho prorokem, jeho děti už proroky nebyli. Když někdo dostal od Boha dar uzdravovat nemocné - jeho děti tento dar už nezdědily.
Boží vyvolení se nedědí - je konkrétní, osobní - nepřenáší se na potomky!
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 29. květen 2020 @ 09:40:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Takto je to jistě pravda, ale hezky sis naběhl!
Křestní milost (obdarování) se nedědí!
A nenapadne tě blbost a nelogičnost takto vymyšleného virtuálního světa?
Když v reálném světě dědeček propije barák, rodiče jsou na mizině, odmala vyrůstají bez majetku, ale stát rodičům daruje byt, tak děti těch rodičů ten darovaný byt zdědí.
Takto to funguje normálně, reálně, logicky a hlavně správně, smysluplně.
Jako když hrnčíř vtiskne jedné nádobě tvar sváteční a jiné nádobě tvar všední. Účel nádoby se nedědí na potomky!
Aha. To máte dost hloupě vymyšlené. A proč to tak máte? A máte i různé účely? Jaké účely?
V tomhle to máme hodně jiné.
Náš život patří Bohu, žijeme pro něj. Protože je náš život pro Boha oddělený, jsou i naše děti svaté [obohu.cz], patří Bohu. Máme jako rodiče i děti stejný účel, stejný život, naše děti dědí to, co mají rodiče. Patří jim stejné zaslíbení, jako máme my [obohu.cz]. To, co žijeme my, žijí odmala naše děti - celkem logicky.
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 30. květen 2020 @ 09:30:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Máme jako rodiče i děti stejný účel, stejný život, naše děti dědí to, co mají rodiče. "...
Opravdu?
Z toho mi plyne, že pro tvoje děti už křtu nebylo potřeba. Zdědily přece Boží synovství po rodičích.
Proč tedy tvoje děti znovu podstupovaly křest?
Takto zmateně se pak vyjadřuje člověk v herezi!
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 31. květen 2020 @ 08:33:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Z toho mi plyne, že pro tvoje děti už křtu nebylo potřeba.
To bude něco podobného, jako ti vyplynulo, že nelituji hříchů?
Myslíš svátost křtu, která virtuálně v hlavách lidí dělá čárymáry boží děti, co pak mají celý život svobodu hřešit? Tak svátosti křtu určitě mým dětem potřeba nebylo.
Zdědily přece Boží synovství po rodičích.
No, samozřejmě, Stando. Logicky. Tak jako každý člověk na světě dědí po svých rodičích.
Proč tedy tvoje děti znovu podstupovaly křest?
Čteš si někdy křesťanské učení? Občas ti ho sem kopíruji.
"Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh."
Rozumíš tomu?
každý z vás ať se dá pokřtít
To zaslíbení platí pro ty, co to slyšeli i pro jejich děti.
Stejně tak to zaslíbení platí pro nás, kteří jsme byli daleko a povolal nás Pán, náš Bůh.
Není to tam sice přímo napsané, ale možná bys mohl porozumět, že to zaslíbení platí stejně tak pro naše děti.
Takto zmateně se pak vyjadřuje člověk v herezi!
To ti věřím, dobře a pravdivě jsi uzavřel svůj příspěvek. Přeci jen, když žiješ v herezích skoro sedmdesát let, omylem si myslíš, že boží děti dělá pan farář pomocí H₂O a ptáš se pak na věci, které byly jasně řečené v prvním křesťanském kázání po vzniku církve, tak je jasné, že máš někde nějaký blok a vyjadřuješ se pak zmateně.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 31. květen 2020 @ 09:16:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."že boží děti dělá pan farář pomocí H₂O"...
Boží děti se rodí z křestní vody a z Ducha svatého (J 3,5)
- tak, jak to Kristus ne své moci (Mt 28,18) ustanovil (Mt 28,19).
Dělejte mi učedníky, křtěte je a učte...!
Rodí se tak pouhou Boží milostí - bez vlastních zásluh (... obživil nás spolu s Kristem — milostí jste zachráněni - Ef 2,5).
Gal 4. kapitola hovoří právě o této skutečnosti - že děti otrokyně se Božím přijetím za vlastní (ve křtu) stávají Božími dětmi - tedy syny svobodné matky. Ovšem nikoli dětmi podle těla, ale Boží adopcí ve křtu - dětmi podle zaslíbení.
(Gal 4,4-7) Když však přišla plnost času, vyslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, a abychom přijali synovství. A protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí, ducha, který volá: ‚Abba, Otče.‘ Takže už nejsi otrok, ale syn. A když syn, tedy i dědic skrze Boha. ..
..."To zaslíbení platí pro ty, co to slyšeli i pro jejich děti. "...
(Sk 2,38-39) Petr jim řekl: „ Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh.“ ....
Z těch, co to slyšeli, nebyl ještě nikdo pokřtěný. Je tedy pochopitelné, co jim Petr sděloval; křtem se člověk stává dítětem Božím a údem tajemného Kristova těla - církve. Křtem se tedy teprve člověk stává křesťanem - Kristovým učedníkem (Mt 28,19). Nepokřtěný člověk - nepokřtěné dítě křesťanů - ještě samo není křesťanem - zatím je v pozici nemanželského dítěte - nikoli Bohem adoptovaného dítěte. Proto stát se křesťanem je na základě Božího vyvolení - být křesťanem se nedědí podle krve jeho rodičů! Nový křesťan se rodí ve křtu!
..."Přeci jen, když žiješ v herezích skoro sedmdesát let, omylem si myslíš, že boží děti dělá pan farář pomocí H₂O "...
Zase převracíš věci - nemůžeš si pomoci! To já tobě dokazuji, že v určitých věcech víry žiješ v omylech, v lidských nepravdivých konstrukcích. Ne sice ještě sedmdesát let, ale skoro polovic - i to je ovšem už dost na to ohrožovat kvalitu svého duchovního života herezemi.
Bez H2O není křest možný - takto to Kristus ustanovil. Ani tolik ti nedochází? I to bys rád změnil?
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 31. květen 2020 @ 12:21:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Nepokřtěný člověk - nepokřtěné dítě křesťanů - ještě samo není křesťanem - zatím je v pozici nemanželského dítěte - nikoli Bohem adoptovaného dítěte. Proto stát se křesťanem je na základě Božího vyvolení - být křesťanem se nedědí podle krve jeho rodičů! Nový křesťan se rodí ve křtu!
Stando, i když vymyšlený nepravdivý nesmysl napíšeš tučně a s vykřičníkem, nestane se pravdou.
Zase převracíš věci - nemůžeš si pomoci!
Zase lžeš a pomlouváš, místo diskuze. Ty se Stando všemožně snažíš hodit váš stav v ŘKC na druhé, převracíš, vnucuješ tvoje hereze, divné nápady.
Nežiji už léta ve vašich herezích a výmyslech - stačí porovnat virtuální svět popletených heretických exopereoperato správnámaterieúmyslaformule nauk za 1000Kč a následný reálný život miminek, která prošla svátostí křtu a je zjevné, jak virtuální je to svět.
Je ale lepší, když ale ty výmysly porovná člověk s realitou ve dvaceti letech, a poslechne slovo apoštola, udělá pokání, dá se pokřtít. Ve skoro sedmdesáti letech, po životě prožitém v popletených herezích, kdy je člověk 24 hodin denně 365 dní zaměstnaný svobodou hřešit, je už trošku pozdě. Ale i tehdy jde prohlédnou a přijmout evangelium, stává se to výjimečně.
Bez H2O není křest možný - takto to Kristus ustanovil. Ani tolik ti nedochází? I to bys rád změnil?
Takže už jsi zrušil dokonce i křest krve a křest touhy? Tak moc ses zamotal do tvých popletených herezí?
A myslíš jako "Kristus=ŘKC", co ten "Kristus" ustanovil svátosti, na které se dává 500Kč?
Nebo myslíš Ježíš Kristus, který ustanovil toto: "Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal"?
Proč bych to měl chtít měnit, co ustanovil Ježíš Kristus?
Nebo proč bych chtěl měnit, co si podle sebe ustavnovil "Kristus=ŘKC"?
Na to jsi zase přišel podobně, jako sis "logicky" vymyslel, že nelituji hříchů?
Do toho, co si ustanovují všelijací, co říkají "já jsem Kristus" [obohu.cz] mi nic není - to je věc těch lidí, kteří se nechají poplést všemi těmi prapodivnými "kristy" a dávají jim 1000Kč, aby se jejich děti staly stejně popletené, jako oni sami. To není moje věc, není to můj svět a nemám vůči němu žádnou odpovědnost a neřeším ho.
To, co říkal Ježíš Kristus, dělají křesťané dodnes - jsou a křtí (ponořují) lidi ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. Dělají to tak proto, že to jméno jim dal Bůh poznat a i oni byli ponořeni v to vzácné jméno. To už vůbec nemám důvod měnit - díky tomu mám život.
Křest ve vodě se pak provádí ve vodě.
Normálně se lidi seberou, sestoupí do vody [obohu.cz] a v té vodě se člověk nechá pokřtít (ponořit). Není potřeba to měnit - děje se tak dodnes. Spolu s Kristem jsme ve křtu (ve vodě) pohřbeni. Žádné tvoje změny a nápady z popletených herezí u toho nejsou potřeba.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 31. květen 2020 @ 13:53:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Toníku, já za to opravdu nemohu, že jsi už zapomněl i tu nejzákladnější abecedu křesťanského učení.
..."virtuální svět popletených heretických exopereoperato správnámaterieúmyslaformule nauk za 1000Kč"...
Jen další od tebe nepravdivá podpásovka. Dobře víš, že je to ve skutečnosti jinak a s penězi to nesouvisí.
..." Takže už jsi zrušil dokonce i křest krve a křest touhy? "...
Jen tvoje neznalost křesťanské víry.
Křesťanem - učedníkem Kristovým, údem pozemské církve putující - se člověk může stát jedině ve křtu vodou (Mt 28,19). Nijak jinak to nejde.
Křest krve, či křest touhy platí pouze v případech okamžiku smrti (většinou nenadálé) a člověk se v tomto druhu křtu už nestává údem církve pozemské,, nýbrž přímo údem církve oslavené v nebi.
..."Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal"? Proč bych to měl chtít měnit, co ustanovil Ježíš Kristus? "...
Protože ty sám, podle své hereze, jsi se prý znovuzrodil bez vody křtu a již jako znovuzrozený jsi se teprve později dal pokřtít a křest byl pro tebe jenom pohřeb toho starého člověka, nikoli už vzkříšení spolu s Kristem do člověka nového (Kol 2,10-12).
..."Spolu s Kristem jsme ve křtu (ve vodě) pohřbeni. "...
A následně hned jsme spolu s ním i vzkříšeni.
V něm jste byli také obřezáni obřízkou, která nebyla udělána lidskou rukou, nýbrž spočívala ve svlečení těla hříchů, v obřízce Kristově, když jste byli spolu s ním ve křtu pohřbeni a v něm jste byli spolu i vzkříšeni skrze víru v působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Neděle, 31. květen 2020 @ 15:19:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Tohle mne opravdu zaujalo, a ještě k tomu tučně ! |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 01. červen 2020 @ 06:12:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Toníku, já za to opravdu nemohu, že jsi už zapomněl i tu nejzákladnější abecedu křesťanského učení.
Stando, když takhle místo diskuze nad tématem začneš lhát a pomlouvat, je mi jasné, že je diskuzi konec.
Měj se hezky a někdy si zase dojdi v Brně ke zpovědi, ať nenosíš zátěž tvých hříchů z tvé "svobody" moc dlouho.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 01. červen 2020 @ 08:01:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Křest vodou je tzv. "iniciační svátost" - tak to učí všechny křesťanské církve - dokonce i ty protestantské.
Pokud to tedy dneska ty nevíš,v čem spočívá podstata o tom údajném "pomlouvání tvé osoby"?
Já se určitě budu ze svých hříchů dál pravidelně zpovídat a tak se jich zbavovat. Není totiž jiná cesta blíže k Bohu, není jiná cesta ke křesťanské dokonalosti, než skrze učiněné pokání.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 30. květen 2020 @ 09:45:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku, pokusím se ti to ještě vysvětlit analogií z tohoto světa. Protože na stejném principu to dělal i Ježíš v podobenstvích.
Jsou věci, které se dědí po rodičích a jsou i věci, které se nedědí, které jsou vázány přímo jen na konkrétní osobu.
Např. král si vyjmenoval svého prvního rytíře. Jeho děti sice zdědily šlechtický titul, ale nezdědily otcovo postavení mezi rytíři. Tento úřad byl prestižní (zastupoval osobu krále), ale nedědil se nijak automaticky z otce na syna. Když první rytíř zestárl či zemřel, král vyjmenoval podle svého uvážení na jeho místo jiného - a děti toho původního rytíře nezískaly dědictvím otcovo postavení v království.
Tak ani děti křesťanů se nestávají nějak automaticky dědictvím po rodičích už i Božími dětmi, ale "jmenuje " je Božím dítětem sám Bůh ve křtu.
..."Jako když hrnčíř vtiskne jedné nádobě tvar sváteční a jiné nádobě tvar všední. Účel nádoby se nedědí na potomky!
Aha. To máte dost hloupě vymyšlené. A proč to tak máte?"... .
(Ř 9,20-21) Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: ‚Proč jsi mě udělal takto?‘ Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě?
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 31. květen 2020 @ 09:04:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | pokusím se ti to ještě vysvětlit analogií z tohoto světa. Protože na stejném principu to dělal i Ježíš v podobenstvích.
Protože ani jeden neznal osobně to slovo: "Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého." Nestalo se jim. Nedali se pokřtít.
Pokud ti u tohoto tématu dávám otázky a ty dáváš příklady dědění, tak je dávám proto, zda si uvědomíš, v jakých herezích žiješ. Samozřejmě je mi jasné, že asi ne. Ale může někdo další číst diskuzi a na tvých příkladech si uvědomit absurditu těch herezí.
Jsou věci, které se dědí po rodičích a jsou i věci, které se nedědí, které jsou vázány přímo jen na konkrétní osobu.
Naprosto přesně, Stando.
Tak ani děti křesťanů se nestávají nějak automaticky dědictvím po rodičích už i Božími dětmi, ale "jmenuje " je Božím dítětem sám Bůh ve křtu.
Na to jsem se ale neptal, Stando.
Neptal jsem se na to, co se nedědí, ale ptal jsem se na to, co dědíte.
Je to logické - nikdo přece nemůže zdědit po předcích něco, čeho oni kdysi pozbyli, co už nevlastní..
Dáva jsi tedy příklad na dědění, ne ne nedědění, ne?
Tak se ptám: Tvoji rodiče, když ses ty narodil, vlastnili tu "dědičnou vinu", ten "dědičný hřích"? Pokud ano, tak je jen logické, že i ty jsi zdědil dědičnou vinu. Pokud nevlastnili tví rodiče při tvém početí a narození děčičnou vinu, dávali kvůli dědičné vině peníze na křest docela zbytečně - logicky jsi nemohl zdědit to, co nevlastnili tvoji rodiče.
Tolik ti Stando logika nedá?
Tak ani děti křesťanů se nestávají nějak automaticky dědictvím po rodičích už i Božími dětmi, ale "jmenuje " je Božím dítětem sám Bůh ve křtu.
Stando, a když napíšeš takovouhle hloupost, takovýhle totální nesmysl, takovýhle totální nepravdivý úlet a přečteš si to po sobě, tak tě netrkne, jak moc ti hereze pokroutily myšlení?
Předpokládám, že ne.
Tak ti jen popíšu naši situaci, abys měl trochu představu a nemusel si vymýšlet, co není.
Lidé, kteří jsou svobodní, rodí svoje děti do svobody a nepotřebují k tomu nějaké čárymáry kouzelné formule a materie, na které se dává 500Kč, 1000Kč nebo 5000Kč. Lidé, kteří jsou otroci, rodí své děti do otroctví a čárymáry a materie jim z toho otroctví nepomohou. I po čárymáry zasvěcení "kristu"=ŘKC je otroctví hříchu dále s nimi, stejně tak jako rodová prokletí.
My už nežijeme pod Zákonem, abychom dědili po někom, kdo není naším otcem, nebo aby dokonce naše děti dědily po někom takovém. Je to logické - nikdo přece nemůže zdědit po předcích něco, čeho oni kdysi pozbyli, co už nevlastní..
V oněch dnech už nebudou říkat: Otcové jedli trpké hrozny a synům trnou zuby, ale každý zemře za svou vinu. Každému člověku, který jí trpké hrozny, budou trnout jeho zuby.
To není nějak mimo - to je reálný život lidí, kteří v té smlouvě žijí. Ato není nějaký "Nový zákon", ale zákon docela starý [obohu.cz], odpovídající realitě.
Tedy, Stando: U křesťanů v nové smlouvě je to tak, že jejich život patří Bohu, jsou svatí Bohu, oddělení Bohu, mají svobodu v Bohu. Stejně tak jejich děti jsou svaté v Bohu, patří Bohu, jsou Boží děti, už od početí, dědí logicky stav, ve kterém žijí jejich rodiče.
Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: ‚Proč jsi mě udělal takto?‘ Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě?
To bys snad mohl rozumět tomu, proč lituji hříchů.
..."Jako když hrnčíř vtiskne jedné nádobě tvar sváteční a jiné nádobě tvar všední. Účel nádoby se nedědí na potomky!
Stando, a vy máte jiný účel těch nádob, než aby ty nádoby byly Boží děti?
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 31. květen 2020 @ 09:50:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."kvůli tomu aby dostali 1000Kč na svátost křtu."...
Toto je od tebe ubohost!
Toníku, napíšu ti to jen jednou: Za žádnou svátost se v římskokatolické církvi penězi neplatí!
..."Nestalo se jim. Nedali se pokřtít."...
Zase bez porozumění bazíruješ na mrtvé liteře, vytrháváš ze souvislostí. Petr toto říkal dospělým lidem, kteří ještě nebyli křesťany. Takže logicky naprosto správně: učinit pokání a dát se pokřtít. Vodou - H2O!
Takto se mentálně dospělý člověk stává křesťanem. Mentálně nezralý se takto stát křesťanem nemůže - není totiž vlastního pokání schopen. Přesto i takový člověk se může ve křtu stát dítětem Božím (není mu upřeno Boží synovství, jako mu ho upírá tvoje hereze tvojí podmínkou "učinit pokání a dát se pokřtít!") - z víry těch, kteří za něho odpovídají a v jeho nemohoucnosti se o něj starají a kteří ho ke křtu přivedli.
..." Stejně tak jejich děti jsou svaté v Bohu, patří
Bohu, jsou Boží děti, už od početí, dědí logicky stav, ve kterém žijí
jejich rodiče."...
Takto to ovšem není pravda.
Děti křesťanů se nerodí už jako křesťané. Jsou "svaté" díky své přirozené příslušnosti ke společenství své rodiny. Je - li jeden z manželů křesťanem, posvěcuje tím nejenom druhého manžela - nekřesťana, ale posvěcuje touto skutečností i své děti.
Ale tato "svatost" je svatostí, přicházející zvnějšku - nikoli ještě svatost vnitřní (nekřesťanská strana je tak připravována k přijetí křesťanství).
Ani manžel - nekřesťan se nestává uzavřením manželství automaticky křesťanem, ani jejich děti se nerodí už jako křesťané. Jsou sice posvěcováni zvnějšku svou příslušností k "tělu" rodiny, ale nejsou ještě svatí zevnitř.
Tvůj výrok jsou tedy jenom tvé mylné závěry, plynoucí z neporozumění skutečnému smyslu těchto míst v Písmu. Vytrhl jsi věty Písma ze souvislosti a na nich stavíš mylné závěry.
Apoštolové učí naprosto jasně, že Božími dětmi jsme se stali pouhou milostí - na základě přijetí Bohem za syny. Nikoli že jsme se jako Boží děti snad už narodili díky křesťanství našich rodičů!
Boží synovství jsme přijali až ve křtu - nikoli při početí!
(Gal 4,4-7) Když však přišla plnost času, vyslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, a abychom přijali synovství. A protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí, ducha, který volá: ‚Abba, Otče.‘ Takže už nejsi otrok, ale syn. A když syn, tedy i dědic skrze Boha.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 31. květen 2020 @ 12:34:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Toníku, napíšu ti to jen jednou: Za žádnou svátost se v římskokatolické církvi penězi neplatí!
Taky se v římskokatolické církvi neplatí za mše.
Zase bez porozumění bazíruješ na mrtvé liteře, vytrháváš ze souvislostí.
Zase lžeš a pomlouváš místo diskuze k tématu.
Stando, slovo apoštola [obohu.cz] "Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého." je pro tebe mrtvá litera?
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 31. květen 2020 @ 13:36:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Peníze se nedávají "na křest", ani "na mši".
Na tom si trvám.
Na základě dobrovolnosti však dávají věřící při takové příležitosti příspěvky na provoz kostela a pod.
Tento příspěvek je v naší farnosti možno kostelu věnovat až po vykonaném obřadu či mši - nikoli dopředu. Proto, aby si to lidé mylně nespojovali s konkrétní službou církve. Ta je vždycky zadarmo.
Pokud po vykonaném obřadu nevěnuješ na kostel nic, je to jen tvoje věc. Nic se neděje - žádná povinnost to není a žádná částka nebyla nikdy stanovena.
..." "Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na
základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar
Ducha Svatého." je pro tebe mrtvá litera?"...
"Mrtvou literu" jsi z tohoto místa udělal ty - bez náležitého porozumění smyslu jsi si toto místo vybral za svůj základ víry a vykládáš si ho slepě otrocky - doslova jen podle litery.
Jako již dávno pokřtěný jsi totiž "učinil pokání a nechal se pokřtít znovu" (podle tebe ovšem pořád poprvé) :-)
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 01. červen 2020 @ 08:00:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Peníze se nedávají "na křest", ani "na mši".
Na tom si trvám.
Nevěděl jsem, že neznáš ani základní praxi u tohoto tématu. Zkus si zadat do Google "dát na mši", abys měl trošku představu o realitě. "Dát na mši" je celkem běžně používaný pojem a normální římský katolík "dá na mši" za život mnohokrát.
Na základě dobrovolnosti však dávají věřící při takové příležitosti příspěvky na provoz kostela a pod.
Ano, také kromě toho bývají i o mších sbírky. Při svátosti křtu snad ne, alespoň jsem nikdy neviděl, že by se při svátosti křtu dávali něco takového věřící? Navíc svátost křtu obvykle probíhá při mši nebo po mši a bylo by divné, kdyby se vybíraly peníze - ale třeba je u vás jiná praxe?
Ale to nesouvisí s "dáváním na mše" či "dáváním peněz na křest".
Tento příspěvek je v naší farnosti možno kostelu věnovat až po vykonaném obřadu či mši - nikoli dopředu.
A ve vaší farnosti se tedy nedává na mše, nejsou intence? Neřídí se běžnými zvyklostmi? To byste byli asi výjimky v ŘKC. Ale třeba tady [www.antoninek.cz] se píše " V pondělí po mši svaté se budou v Domě Sv. Rodiny zapisovat intence na další čtvrtletí." takže to i u antonínka bude s intencemi podobné.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 01. červen 2020 @ 08:16:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Intence se pochopitelně nahlašují dopředu - to snad dá rozum! Jak jinak bys je zařadil do ohlášek?
Ale lidé, kteří si intenci nahlásili, nemohou u nás z principu dát peníze dopředu - kněz je odmítne - je to zavedeno právě kvůli takovým "katolíkům na baterky" (jakým jsi evidentně kdysi byl i ty), kteří si tento dobrovolný příspěvek pletou s "koupením si svátosti či mše".
Svátosti ani mše kupovat nejdou. Však dávat peněžní příspěvek církvi, když mám na ni zvláštní osobní požadavek (mši, udělení křtu, svatby, pohřbu a pod.) je mezi katolíky běžně zavedený dobrý zvyk, na kterém není vůbec nic špatného.
Tihle "katolíci na baterky" pak také zaplevelují Google svými pokřivenými představami o kupování si mše či o koupení si křtu - o poplatku za křest. Takže ano - výraz "dát na mši" je mezi nimi docela běžný - ovšem u nich významově posunutý kdesi jinde.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Pondělí, 01. červen 2020 @ 09:14:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Divím se Vám, pane Oko, že takovéto vnitřní záležitosti ŘKC zde s Cizincem vůbec probíráte. Co je komu do vnitřních záležitostí ŘKC? |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 01. červen 2020 @ 14:11:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jsou to klasické podpásovky - nepravdy, navíc při znalosti věcí, jak skutečně jsou. Snad si to Toník jednou uvědomí.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Pondělí, 01. červen 2020 @ 14:31:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | A není to jedno? On se za římského katolíka asi už nepovažuje, tak nevím, co mu vlastně je do těchto záležitostí ŘKC za co její členové platí nebo neplatí, zda jde o dar nebo pochopení závazku? Z mého pohledu je povinností zejména potomků a také příbuzných vystrojit pohřeb zemřelému, tedy uhradit náklady s tím spojené, aby dělali čest a vzdali mu tím poctu, protože on si pohřeb už nezajistí. Takže pokud se nejedná o sociální případy nebo o neznámého, jedná se nejen o slušnost příbuzných, ale i o poctu vyjádřit svůj vztah k zemřelému úhradou s pohřbem spojených nákladů a vydání těch, kdo se na pohřbu podílí. Bral bych osobně za dost nečestné ode mne, abych, když není stanovena výše ale jen dobrovolnost, abych nezaplatil a škrblil. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 02. červen 2020 @ 08:32:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Svátosti ani mše kupovat nejdou.
Ahoj Stando.
To je dobře, že jsi to zjistil! Asi objevné zjištění pro tebe.
Ty sis myslel, že jdou mše kupovat? To bych od tebe nečekal.
Však dávat peněžní příspěvek církvi, když mám na ni zvláštní osobní požadavek (mši, udělení křtu, svatby, pohřbu a pod.) je mezi katolíky běžně zavedený dobrý zvyk, na kterém není vůbec nic špatného.
To nevím, Stando - to jsem v ŘKC nezažil, když se dávala sloužit mše na nějaký úmysl.
Když dáváte sloužit mši, dáváte ještě kromě mešního stipendia knězi nějaké další peníze církvi?
Takže ano - výraz "dát na mši" je mezi nimi docela běžný - ovšem u nich významově posunutý kdesi jinde.
Myslíš, že všichni ti lidé jsou ti tvoji "katolíci na baterky"?
A jaký výraz používáte vy, kdy zadáváte mši na nějaký úmysl?
Kdyby se tě manželka ptala na to, zda jsi dal sloužit mši svatou za prarodiče, jak by se tě zeptala?
Kdybys došel na Hostýn a chtěl dát sloužit mši, jaký výraz bys použil, když ne "pane faráři, chtěl bych dát sloužit mši za ..."?
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 02. červen 2020 @ 13:54:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Tvůj výrok: " Tak ti jen popíšu naši situaci, abys měl trochu představu a nemusel si vymýšlet, co není.
Byl toto nahoře snad můj výmysl?
Zase převracíš smysl věcí naruby: To ty jsi tu začal s údajnými poplatky za svátosti.
Já toto tvé tvrzení jen dementoval : "Svátosti ani mše kupovat nejdou."
To další je už od tebe přímo nehoráznost!
..." Ahoj Stando.To je dobře, že jsi to zjistil! Asi objevné zjištění pro tebe. Ty sis myslel, že jdou mše kupovat? To bych od tebe nečekal."...
Zdá se ti to důstojné křesťana - takto se chovat? Vždyť ty už jsi křesťanem evidentně jen podle jména.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 03. červen 2020 @ 07:35:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Byl toto nahoře snad můj výmysl?
To ty jsi tu začal s údajnými poplatky za svátosti.
Ne, já jsem nepsal o poplatcích za svátosti. Ani jsem nepsal o placení za svátosti. Ani jsem nepsal o kupování svátosti.
Jen jsem dával odkaz na konkrétní diskuzi, kde se lidé baví, kolik se dává pří svátosti křtu. A baví se o realitě, o skutečnosti svátosti křtu.
Já toto tvé tvrzení jen dementoval : "Svátosti ani mše kupovat nejdou."
Ne, nedementoval jsi něco, co jsem psal já - na to jsi nereagoval. Dementoval jsi tvé představy - nevím, jak tě napadlo, že by šly svátosti a mše kupovat. Navíc k tomu, jak to běžně podle ŘKC probíhá u mší, jsem ti také dával odkaz na oficiální dokument ŘKC. V něm se také nic o tvém "kupování mší" nepíše, naopak je tam jasně uvedeno " Mešní stipendium nesmí provázet ani zdání obchodu nebo spekulace."
To další je už od tebe přímo nehoráznost!
Proč nehoráznost? Ty jsi psal o kupování mší, zcela mimo téma, reaguji na to, co píšeš. A já tě znovu upozorňuji, že mše ani svátosti se nekupují - lidé "dávají na mše".
Zdá se ti to důstojné křesťana - takto se chovat?
Ano, jednoznačně. Znovu a znovu budu odkazovat k realitě a znovu a znovu si od tebe nenechám natlačit tvoje křivá obvinění z něčeho, co nežiji.
V tomto případě jednoduchá věc:
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 03. červen 2020 @ 08:18:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."nevím, jak tě napadlo, že by šly svátosti a mše kupovat ..."...
A tohle od tebe bylo tedy v principu co?
..."
"... |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 03. červen 2020 @ 09:07:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | A tohle od tebe bylo tedy v principu co?
To je k tématu článku - tak, jako jsem si od tebe nenechal natlačit tvou "svobodu hřešit", tak si také nenechám natlačit tvůj nápad s kupováním mší a svátostí, kterému tak statečně oponuješ.
A už sis kliknul na ten odkaz (to je ta podtržená část) z reálného, skutečného, praktického ŘKC života, abys věděl, o čem jsem psal já?
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Středa, 03. červen 2020 @ 12:33:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | No, mne by od Vás dvou zajímalo, kdy Vám HaŠem B-h odpustil Váš hřích, kdy si tím můžete být jisti, jak zcela reálně poznáváte, že Vám odpustil. Nikoliv, že kdysi, předem, ještě než jste se vůbec narodili, ale nyní, když jste udělali něco z toho, co považujete za hřích. Nemyslím tím virtuální přesvědčení o něčem, ale to skutečné ujištění z reálného života. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 05. červen 2020 @ 09:53:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." jak zcela reálně poznáváte, že Vám odpustil. "
Dobrá otázka. ...Odpuštění hříchu nutně souvisí s následnou změnou způsobu života - promítne se tedy do dlouhodobého životního postoje vůči konkrétnímu odpuštěnému hříchu - někdy ihned, jindy postupně po malých krůčcích, které vyvádějí člověka z otroctví toho hříchu.
Na konci tohoto procesu odpuštění stojí pak křesťan, který již tento konkrétní hřích nepáchá - vnitřně (srdcem) ho odmítá - zhnusil se mu.
Podle toho poznáváme onu Božím moc, působící v našem životě.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 06. červen 2020 @ 08:30:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | No, mne by od Vás dvou zajímalo, kdy Vám HaŠem B-h odpustil Váš hřích, kdy si tím můžete být jisti, jak zcela reálně poznáváte, že Vám odpustil.
Dobrý den, Voto.
Nemáme ani HaŠem ani B-h, není tedy odpověď na něco, co existuje jen ve vaší hlavě. Reálně jsem tedy nikdy nepoznal to, na co se ptáte.
Že mi odpustil Bůh jsem reálně poznal a věděl ve chvíli, kdy jsem se stal křesťanem a Bůh ke mně mluvil. Bylo to takové období několika týdnů na jaře roku 1991, dělali jsme v lese se sekerou a pilou a Bůh ke mně mluvil o odpuštění, vysvobození a svobodě, o lásce, o pokání, věci, které zde občas píšu.
Konkrétně k odpuštění to byl způsob, jakým Bůh odpouští, protože můj větší problém s odpuštěním byl ten, že jsem sám neuměl odpouštět druhým lidem (spíše neměl moc odpustit druhým lidem, schopnost) a Bůh mne učil, jak se odpouští a učil mne to na tom, jak odpouští on a dal mi moc odpustit hříchy, takže jsem viděl reálně, jak Bůh odpouští a že si nedrží si hříchy lidí a také proč to dělá.
Před tím obdobím, ještě než jsem se stal křesťanem, jsem jenom věřil, že nám Bůh odpustil. Moc k záchraně ze hříchu se ke mně dostala někdy na začátku roku 1990, postupně jsem si začal číst písmo a někdy na podzim jsem uvěřil slovu, které je v Izaijáši 53 kapitole [obohu.cz] (a to není jediné slovo, v písmu je jich mnoho [obohu.cz]). Tedy zhruba půl roku před tím, než jsem se stal křesťanem, jsem uvěřil Božímu odpuštění v Ježíši. Ale to byla "jen" víra, ne reálné poznání v životě.
Slovo od-puštění má pak ještě hlubší význam, přenesený, který se ale mezi lidmi nepoužívá, uvedu jen pro pořádek.
Psal jsem tu, že technicky přesně to není tak, že by "člověk měl hřích" a "člověk pustil hřích". Technicky přesně řečeno "hřích má člověka" a "hřích je donucen pustit člověka".
Pokud jsem tedy "měl" depresi, temnotu, beznaděj, útlak, tak jsem nejdřív tušil a pak i věděl, že nežiji podle Boží vůle, že život v depresi není cíl, který má člověk s Bohem mít, ale že takový život je minutí cíle, který je pro život člověka od Boha. To, že mne hřích pustil jsem poznal jednoduše tak, že ten hřích v mém životě nebyl a byl jsem od něj svobodný. Což se v tomto případě poznalo velmi snadno, ale poznalo se to i v jiných případech, které jsem tu vícekrát uváděl.
Je to srozumitelné, stačí takto?
Hezký den Cizinec
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Úterý, 02. červen 2020 @ 14:37:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Jakkoli rozumím tvé snaze, Toníku, a nakolik se jeví poněkud kontraproduktivně, zajímá mne tvůj motiv, to, čeho tím chceš dosáhnout i to, co si od toho slibuješ a kým si k tomu veden? Z Bible víme, že tu řkc bude až do Pánova příchodu víceméně v nezměněné a nakonec úplně odhalené podobě, kdy odsouzena spravedlivým Božím soudem zanikne, jako součást toho velikého Babylonu.¨Takže o co tu (ti) vlastně jde? |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 03. červen 2020 @ 07:26:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Ahoj Willy.
Je to jen konkrétní svědectví k tématu - zatímco peníze dávané na svátost křtu jsou docela reálné, skutečné, tak odpuštění hříchů ve svátosti křtu je jen imaginární a stejně tak je jen virtuální představa, že by se miminko zbavilo prokletí či zátěže ze hříchů předků, to se v realitě neděje, ani jedno.
Porovnání virtuálních představ se skutečnou realitou může pomoci někomu, kdo o to stojí, kdo hledá, řeší tu situaci.
Určitě tu bude babylon všelijakých náboženství až do soudu - ale může být méně lidí, kterým bude škodit a kteří mu budou věnovat svůj život.
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Středa, 03. červen 2020 @ 12:00:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Určitě tu bude babylon všelijakých náboženství až do soudu - ale může být méně lidí, kterým bude škodit a kteří mu budou věnovat svůj život.
Ve Zjevení 18:4 [www.obohu.cz] Pán a Bůh volá, vyvolává svůj lid z Babylona, aby z ní vyšel. Předpokladem pro vyjití je, aby byl dotyčný součástí Božího lidu. Myslíš, že může vyjít někdo, kdo součástí Božího lidu není? Uslyší to volání ti, kdo nepatří k Božímu lidu? Má smysl volat ty, kdo nejsou z Božího lidu? Ve Zjevení 18:4 je jasné oslovení: „Vyjděte z ní, můj lide, ..." Tož tak. |
]
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 03. červen 2020 @ 14:03:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
O to tu jde, že ty záměrně a účelově spojuješ dvě naprosto nesouměřitelné věci. Za účelem, abys je tímto spojením zdehonestoval, znevážil, poplival.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Středa, 03. červen 2020 @ 15:10:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | A co je zlého ve vašich myšleních na tom, když někdo dá penízky na mši za někoho, na mši, kterou si objednal, aby byla sloužena za někoho, a uhradí tím aspoň část výkonu nebo výkon celé služby, kterou si u někoho zadal? :) Hoden je dělník své mzdy :) |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 04. červen 2020 @ 06:13:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | A co je zlého ve vašich myšleních na tom, když někdo dá penízky na mši za někoho, na mši, kterou si objednal, aby byla sloužena za někoho, a uhradí tím aspoň část výkonu nebo výkon celé služby, kterou si u někoho zadal? :) Hoden je dělník své mzdy :)
Dobrý den, Voto.
Pokud člověk udělá druhému například knihovnu, opraví pračku, poseče zahradu, postaví plot, cokoliv podobného užitečného, není nic špatného na tom, když si ten člověk nechá uhradit náklady takového výkonu.
Stejně tak pokud další firma vybírá za zařazení do internetového katalogu 3000Kč/rok, říká se tomu "prodej vzduchu".
Pokud tedy některý "dělník" dostává peníze a podstatou nabídky na úhradu jeho nákladů je to, že dostane tatínka (dědečka, babičku, strejdu, dítě) do nebe, či že je trošku do nebe dostat pomůže, je na tom zlé právě to, že je to podvod. V tomto případě podvod o to cyničtější, že se přiživuje na tom, co je lidem nejvzácnější.
Pokud nějaká organizace dostává peníze na výkon služby, podstatou jejíž nabídky je že "zruší také některá dědictví zatížení rodových kořenů hříchy předků" a to se neděje, je to opět podvod.
Pokud nějaká organizace dostává peníze na výkon služby, podstatou jejíž nabídky je "odpuštění hříchů od Boha u miminek" tak je to klasický prodej vzduchu.
Pokud jsme v tomto žili, podporovali celý ten systém, účastnili se na něm, na klamání lidí, nechali se klamat, bylo to zlé v našem myšlení - ale nejen v našem myšlení, bylo to zlé ještě hlouběji.
Hezký den Cizinec
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Čtvrtek, 04. červen 2020 @ 08:20:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Dobrý den, Cizinče :)
<<Pokud nějaká organizace dostává peníze na výkon služby, podstatou jejíž nabídky je že "zruší také některá dědictví zatížení rodových kořenů hříchy předků" a to se neděje, je to opět podvod.
Pokud nějaká organizace dostává peníze na výkon služby, podstatou jejíž nabídky je "odpuštění hříchů od Boha u miminek" tak je to klasický prodej vzduchu.>>
A on Vám někdo z těch farářů ŘKC sliboval některé z těch věcí, které jste uvedl, že je zruší? Že jistojistě budou zrušeny? A Vy jste si takovou službu od nich kupoval? |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 05. červen 2020 @ 09:39:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | A on Vám někdo z těch farářů ŘKC sliboval některé z těch věcí, které jste uvedl, že je zruší?
Ano.
Konkrétně mše za zemřelé byla slibována jako nelepší a nejúčinnější prostředek na to, aby dostala člověka do nebe. Pokud by vás to zajímalo blíže, můžete si přečíst [www.fatym.com], podobných reklamních textů jsme četli mnoho.
Konkrétně svátost křtu byla slibovaná jako odpuštění dědičného hříchu a odpuštění hříchů - to už si můžete přečíst zde v diskuzi. Ale pokud by vás to zajímalo, najdu vám zdroj.
Že jistojistě budou zrušeny?
Ne, to samozřejmě ne, takto to nefunguje.
Sliby jsou vždy fuzzy, nekonkrétní, nejasné, silně exaktické, pocitové, zážitkové, jako v teleshoppingu.
Představte si, kdyby slíbili, že mší za zemřelého se jistojistě dostane ten zemřelý člověk do nebe! Co by se stalo?
Lidé by dali na mši jednou a zemřelý by byl v nebi a jeho situace by tak byla vyřešena.
Že jsou ale sliby efektu mší za zemřelé poněkud nejisté, rozmazané, dávají katolíci na mše za zemřelého každý rok, nebo několikrát ročně, čím více, tím lépe. Běžná praxe je ta, že se dává na mši doma ve své farnosti, pak ještě na nějakém blízkém poutním místě a pak ještě na některém z posvátných návrší (Svatá Hora, Hostýn), a to obvykle jednou ročně.
U dědičného hříchu a svátosti křtu je ten slib určitý - svátost křtu zcela jistě zbavuje toho vymyšleného dědičného hříchu. Tím, že je ten dědičný hřích vymyšlený, je ale právě ten dědičný hřích fuzzy, nejasný a pokud se zeptáte na to, co to ten dědičný hřích je, není to nic konkrétního, z reálného života, jen virtuální abstraktní představy lidí.
A Vy jste si takovou službu od nich kupoval?
Ne, to určitě ne.
Žádné služby se nekupují, tedy alespoň nevím o tom, že by se nějaké služby kupovaly, neslyšel jsem, že by někdo kupoval nějaké služby.
Hezký den Cizinec |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 05. červen 2020 @ 10:02:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Toto je od Toníka velice podlý způsob polopravdy!
Římskokatolické učení je jasné: člověk, který zemře v těžkém hříchu, bude zavržen. Žádná zádušní mše na tom nic změnit nemůže.
Však člověk, který zemře v hříších pouze všedních (které neruší stav milosti posvěcující) však bez hříchu ke smrti - takový člověk se nakonec dostane do nebe - avšak až po náležité přípravě, po očištění z jakéhokoli hříšného lpění na pozemském životě, na věcech stvořených. A tento proces přípravy člověka pro nebe lze podpořit zádušní mší, a také modlitbami živých za zesnulé.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 05. červen 2020 @ 10:16:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Toto je od Toníka velice podlý způsob polopravdy!
Popsal jsem praxi pravdivě a podrobně a dal konkrétní odkaz [www.fatym.com] na reklamní text ohledně mší za zemřelé.
Jen namátkou, pár konkrétních citací k tématu:
Jednou během slavení mše svaté v kostele sv. Pavla u Tří pramenů v Římě viděl svatý Bernard nekonečný žebřík, který sahal až k nebi. Mnoho andělů po něm ustavičně sestupovalo a odnášeli do nebe duše z očistce
Na konci mše svaté řekl P. Pio spolubratrovi: „Dnes ráno vstoupila duše tvého otce do nebe.“
V životě bl. Jindřicha Suso čteme, že již v mládí uzavřel se svým spolubratrem tuto smlouvu: „Kdo z nás přežije toho druhého, uspíší příchod do nebe toho, kdo odešel na věčnost, tím, že za něho bude sloužit každý týden mši svatou.“
Také velký svatý Jeroným napsal, že s každou zbožně slouženou mší svatou vychází mnoho duší z očistce a spějí do nebe.
A to samozřejmě není jediný takový text, ale způsob uvažování v ŘKC.
Římskokatolické učení je jasné: člověk, který zemře v těžkém hříchu, bude zavržen. Žádná zádušní mše na tom nic změnit nemůže.
A jako toto téma souvisí s dáváním na mše za zemřelé? Proč takový úkrok stranou k něčemu, co s tématem nesouvisí? Nerozumíš tomu, proč a za koho se dává na mše, že vytahuješ věci, které nesouvisí s tématem?
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 05. červen 2020 @ 14:21:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Římskokatolické učení je jasné: člověk, který zemře v těžkém hříchu, bude zavržen. Žádná zádušní mše na tom nic změnit nemůže.
A jako toto téma souvisí s dáváním na mše za zemřelé? Proč takový úkrok stranou k něčemu, co s tématem nesouvisí?
Tvoje tvrzení znělo takto:
Čili jinými slovy jsi udělal ze mše magii která obecně kohokoli dostává do nebe. Tomu tedy říkáš "úkrok stranou"?
Nebo ty snad umíš rozlišit, kdo konkrétně byl po smrti zavržen a mše mu nepomůže a kdo byl sice ospravedlněn, ale zádušní mši potřebuje?
Tomu já říkám "záměrné mlžení pojmů!"
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 06. červen 2020 @ 08:59:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Čili jinými slovy jsi udělal ze mše magii která obecně kohokoli dostává do nebe. Tomu tedy říkáš "úkrok stranou"?
Už jen to, že ke sloužení mší za mrtvé vytahuješ těžký hřích ukazuje na to, jak nemáš ani základní znalost ŘKC učení.
Nebo ty snad umíš rozlišit, kdo konkrétně byl po smrti zavržen a mše mu nepomůže a kdo byl sice ospravedlněn, ale zádušní mši potřebuje?
Stando, už jen toto tvé uvažování, už jen to, že jsi vytáhl k tématu nápad "Římskokatolické učení je jasné: člověk, který zemře v těžkém hříchu, bude zavržen." ukazuje na to, jak málo znáš ŘKC učení a praxi.
Pokud u tématu sloužení mše za mrtvé někdo jako ty vytáhne těžký hřích, je evidentní, že je zcela mimo a že neví, o co u sloužení mší za mrtvé jde.
Nejdříve si tedy téma trochu nastuduj, ať do něj nepleteš z neznalosti věci, které s tématem sloužení mší nesouvisí - jako například těžký hřích a zavržení.
Tomu já říkám "záměrné mlžení pojmů!"
To jsi obsah tvého příspěvku a nápad se smrtí v těžkém hříchu k tématu "dávání na mše za zemřelé" pojmenoval naprosto přesně.
Pokud tedy tuto základní informaci nevíš, Stando, tak lidí, kteří zemřeli v těžkém hříchu, se dávání na mše za zemřelé netýká. Vytáhl jsi tedy tento tvůj nápad zcela mimo téma.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 07. červen 2020 @ 11:02:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Najednou netýká?
Zopakuji tedy svou praktickou otázku, která vychází logicky ze tvého tvrzení:
Jak poznáš, za kterého člověka na mši dát nemáš - kterého se to netýká, protože zemřel v těžkém hříchu?
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 08. červen 2020 @ 06:49:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
Ne najednou, Stando.
To tak bylo v ŘKC odjakživa, pokud vím.
Ty sis myslel, že by mše za zemřelé mohla dostat do nebe někoho, kdo umřel s těžkým hříchem? Kde jsi takovou věc slyšel, jak jsi na to přišel?
Moje tvrzení znělo takto:
To můžete si přečíst [www.fatym.com] pak byl odkaz na zdroj, stránku http://www.fatym.com/view.php?cisloclanku=2010030098 [www.fatym.com].
Tvoje úkroky k "těžkému hříchu" s mým příspěvkem nesouvisely.
Čili jinými slovy jsi udělal ze mše magii která obecně kohokoli dostává do nebe.
Ne, to ne. Opět nějaký tvůj omyl.
Já jsem mše za zemřelé nevymyslel, jen jsem popsal osobní zkušenost s dáváním mše za zemřelé a běžnou ŘKC praxi s odkazem na zdroj [www.fatym.com].
Zopakuji tedy svou praktickou otázku, která vychází logicky ze tvého tvrzení:
Tvoje nápady a otázka na těžký hřích v souvislosti s dáváním na mše za zemřelé nevychází z mého svědectví k tématu ale vychází z nějakého tvého omylu, kdy neznáš ani základy učení ŘKC a spojuješ si věci, které spolu nesouvisí.
Pokud mícháš těžký hřích do dávání na mše za zemřelé, jen ukazuješ tvou neznalost tématu. A to poměrně základní neznalost tématu.
Jak poznáš, za kterého člověka na mši dát nemáš - kterého se to netýká, protože zemřel v těžkém hříchu?
No, já nijak, Stando!
Jak tě takový nesmysl zase 𝓷𝓪𝓹𝓪𝓭𝓵? Náboženství soch, obrazů a pověr jsem opustil před skoro třiceti lety - proč bych měl dělat takovou blbost a dávat na mše za člověky?
Ale otázka je to zajímavá. Dával ty jsi někdy na mši za zemřelého?
Pokud ano, jak jsi poznal, že nezemřel v těžkém hříchu?
Pokud znám ŘKC praxi, tak tvé nápady s těžkým hříchem římští katolíci neřeší a dávají na mše za zemřelé aniž by spekulovali jako ty zda zemřeli či nezemřeli v těžkém hříchu. Ale třeba je praxe u vás jiná, když tebe napadl v souvislosti s tématem těžký hřích - tak popiš, jak řešíte těžký hřích, zemřelé a dávání na mši. Když dáváš na mši a řešíš při tom zda zemřelý zemřel či nezemřel v těžkém hříchu, jak to řešíš?
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 04. červen 2020 @ 05:56:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | O to tu jde, že ty záměrně a účelově spojuješ dvě naprosto nesouměřitelné věci. Za účelem, abys je tímto spojením zdehonestoval, znevážil, poplival.
Opět jen tvoje uvažování, tvůj svět. Mimo to, co píšu.
Já reaguji na to, co jsi psal zde v diskuzi a ptám se. V tomto případě jsi psal ty: |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 05. červen 2020 @ 09:47:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Ale jak toto má nějak souviset s penězi?
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 05. červen 2020 @ 10:23:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ale jak toto má nějak souviset s penězi?
Nevím. Proč se ptáš?
Zpět k tématu, Stando.
Když jsme byli v ŘKC, byl výraz "dát na mši" docela normální výraz, který běžně používali římští katolíci pro praxi sloužení mší za zemřelé lidi v očistci. Praxi, která je popsaná v oficiálních dokumentech ŘKC (to podtržené je odkaz, když si na něj klikneš, můžeš si přečíst skutečnou realitu ŘKC)
Ty jsi ale psal v diskuzi:
Tihle "katolíci na baterky" pak také zaplevelují Google svými pokřivenými představami o kupování si mše či o koupení si křtu - o poplatku za křest. Takže ano - výraz "dát na mši" je mezi nimi docela běžný - ovšem u nich významově posunutý kdesi jinde.
Tak se ptám:
Jaký výraz používáte vy, kdy zadáváte mši na nějaký úmysl?
Kdyby se tě manželka ptala na to, zda jsi dal sloužit mši svatou za prarodiče, jak by se tě zeptala?
Kdybys došel na Hostýn a chtěl dát sloužit mši, jaký výraz bys použil, když ne "pane faráři, chtěl bych dát sloužit mši za ...", "chtěl byt dát na mši za..."?
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 05. červen 2020 @ 14:24:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Jak to má souviset s penězi?
To mi řekni ty! Nevíš? Nevidíš si do pusy?
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 28. květen 2020 @ 09:21:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Pokud rodič propije či prosází své dědictví, ve světě zdravého rozumu je jasné, že další generaci už nemá co odkázat.
Pokud rodiče nepropijí a neprosází to "dědictví", které získali ve svátosti křtu, a nechávají udělit svátost křtu miminku, které se jim narodilo, jaké "všechny hříchy" jsou tomu miminku odpuštěny?
Vtom případě jsou "všechny hříchy" prázdná množina, tedy miminku nejsou odpuštěny žádné hříchy v té svátosti křtu?
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 28. květen 2020 @ 13:59:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
I na to už jsem ti odpovídal: Ve křtu je miminku odpuštěn "prvotní hřích" - tedy Boží prokletí, vztahující se na všechny lidi coby následek prvotní viny, jakož i jeho zatížení rodových kořenů. Tím, že je člověk ve křtu "obléknut do Krista", stává se také on dítětem Božím - Bůh jej přijímá za vlastního.
Absence hříchů osobních není na překážku křtu, spíš naopak; lépe je hříchům předejít.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 29. květen 2020 @ 08:31:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | I na to už jsem ti odpovídal: Ve křtu je miminku odpuštěn "prvotní hřích" - tedy Boží prokletí, vztahující se na všechny lidi coby následek prvotní viny, ...
Tedy nějaký "virtuální hřích" a "virtuální vina" - nic reálného.
jakož i jeho zatížení rodových kořenů.
Tak to zcela jistě ne, Stando. Natožpak ve svátosti křtu ne.
Jako malý jsem vyrůstal v prostředí, kde byla 100% lidí udělena svátost křtu už jako miminkům - a rodové zatížení ale bylo s těmi všemi lidmi docela všechno, nikde žádná známka toho, že by svátost křtu od rodového zatížení někomu pomohla. Zato se dost z těch lidí snažilo z toho zatížení dostat všelijakou snahou lidských "svalů" - taky marně.
Ještě mnohem markantnější je tahle situace v životech nepřizpůsobivých, Romů a speciálně Olachů. Ty mají moc rádi všelijaké čárymáry, takže svátost křtu je první, co miminku poskytnou. A, ne-kupodivu - všechna rodová zatížení a prokletí jsou s nimi i nadále, přes svátost křtu, i po svátosti křtu, a to jak s rodiči, tak s dětmi. A jsou s nimi až do smrti, pokud se nesetkají s mocí evangelia.
Tobě bylo ve svátosti křtu odpuštěno zatížení rodových kořenů?
Pokud ano, jaké zatížení ti konkrétně, reálně bylo odpuštěno?
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 29. květen 2020 @ 09:09:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Toto je ovšem jenom tvoje dnešní subjektivní utkvělá představa.
Lidi přece nejde takto zevšeobecňovat - co člověk - to originál. Každý člověk má s Bohem naprosto individuální míru vztahů (či "nevztahů") a tvrdit, že mezi pokřtěnými katolíky není nikdo, kdo by žil živou víru je přece už jen velmi přitažené za vlasy.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 29. květen 2020 @ 09:46:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Každý člověk má s Bohem naprosto individuální míru vztahů (či "nevztahů") a tvrdit, že mezi pokřtěnými katolíky není nikdo, kdo by žil živou víru je přece už jen velmi přitažené za vlasy.
Stando, tak to ty netvrď a máš tvůj problém vyřešen! Nevím, jak ty, ale já jsem potkal celkem dost římských katolíků s živou vírou. Se svátostmi to ale nesouviselo nijak.
Toto je ovšem jenom tvoje dnešní subjektivní utkvělá představa.
Ne, Stando. To opravdu ne. Takto snadno z diskuze lží a pomluvou neuhneš.
To byla skutečná realita života - například u sousedů, kde přišli děti o svoje rodiče díky nehodě a sebevraždě, stejně tak jako jejich předci - a svátost křtu jim nepomohla nijak. Jejich vnuci teď mají stejné problémy, a svátost křtu jim nepomohla nijak.
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 30. květen 2020 @ 11:38:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nevím, jak ty, ale já jsem potkal celkem dost římských katolíků s živou vírou. -
Připadá mi, že se vyjadřuješ poněkud zmateně. Rodové zatížení pohromadě s živou vírou?
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 24. květen 2020 @ 12:44:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Máš kolem sebe alespoň jednoho člověka, kterému byly ve křtu odpuštěny nějaké hříchy, alespoň jeden hřích?"...
Samozřejmě jich mívám kolem sebe spousty!
Ale mám s odpuštěním hříchů Bohem i církví i vlastní osobní zkušenost. Netřeba se mi tedy ptát jiného.
Naposled tento čtvrtek jsem měl cestu do Brna a protože byla zrovna slavnost nanebevstoupení Páně a na Petrově v zahradách mají po většinu dne nepřetržitou zpovědní službu, využil jsem i já této příležitosti se zbavit hříchů.
Kupodivu neustále je tam provoz - přede mnou byli ještě další tři kajícníci a než jsem přišel na řadu, tak další stáli za mnou. Vyznal jsem se ze svých hříchů a mocí církve hříchy odpouštět (J 20,21-23) mi bylo uděleno rozhřešení. A za pokání mi bylo uloženo nikoli se něco pomodlit (jak bys snad očekával), ale udělat (podle své fantazie) nějakou radost své ženě.
Staňa.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 25. květen 2020 @ 06:22:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Samozřejmě jich mívám kolem sebe spousty!
A máš mezi nimi alespoň jednoho, komu bys věřil, kdo by byl pro tebe důvěryhodný?
Pokud ano, tak se ho zeptej, kdy se stalo, že byl zbaven toho "baťohu hříchů", kdy a jak se stalo, že ho Bůh obživil.
Naposled tento čtvrtek jsem měl cestu do Brna a protože byla zrovna slavnost nanebevstoupení Páně a na Petrově v zahradách mají po většinu dne nepřetržitou zpovědní službu, využil jsem i já této příležitosti se zbavit hříchů.
Kupodivu neustále je tam provoz - přede mnou byli ještě další tři kajícníci a než jsem přišel na řadu, tak další stáli za mnou. Vyznal jsem se ze svých hříchů a mocí církve hříchy odpouštět (J 20,21-23) mi bylo uděleno rozhřešení. A za pokání mi bylo uloženo nikoli se něco pomodlit (jak bys snad očekával), ale udělat (podle své fantazie) nějakou radost své ženě.
Díky, Stando - vidíš, že umíš napsat i něco z reálného života. Vím, že římští katolíci chodí ke zpovědi.
Jak dlouho tak s sebou taháš své hříchy, než se jich takto zbavíš? Třeba týdny, měsíce?
Píšeš, že neděláš žádné těžké hříchy (pochopil jsem tě dobře)? Proč se tedy lehkých hříchl zbavuješ až v Brně a ne doma?
Kdybys nedostal to "pokání", tak bys ho neudělal?
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 25. květen 2020 @ 10:14:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Jak dlouho tak s sebou taháš své hříchy, než se jich takto zbavíš? Třeba týdny, měsíce? "...
Ke zpovědi se snažím chodit pravidelně tak každých šest týdnů (každý může mít nastaven tento interval trochu jinak).
Lehké (tzv. "všední") hříchy mají svoji specifikaci v tom, že bývají často součástí zaběhnutých návyků v životě - tedy i když si je uvědomíš, stejně se ti je nepodaří hned trvale odstranit, ale neúprosně se ti vracejí stále znovu.
Pokud si takový hřích uvědomím, učiním z něj pokání ihned - a Bůh mi ho ihned odpustí.
Přesto ho vyznávám později i ve zpovědi - protože zpověď neslouží jen k odpuštění hříchů (jak si většina z vás myslí), nýbrž ve zpovědi se setkávám skrze službu církve s živým Kristem a vyznávám Lékaři duší své obtíže - své vytrvale se vracející poklesky.
Skrze tuto svátost dostávám pak mimořádné milosti a sílu se i takto vytrvalých lehkých hříchů postupně zbavovat. Jinak bych na tom byl pořád stejně - žádný pokrok v duchovním životě.
Člověk pak začne vidět události kolem sebe jinak - Kristovýma očima - a v síle této svátosti se pak začne chovat jinak - tento konkrétní hřích z jeho života zmizí. Někdy je to postupné v čase - jindy je to rázem.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pondělí, 25. květen 2020 @ 13:08:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | /// ve zpovědi se setkávám skrze službu církve s živým Kristem ///
A bez služby církve se s živým Kristem nesetkáváš ? |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 26. květen 2020 @ 10:24:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jistěže se s Kristem setkávám mnoha způsoby.
Proč pro toto setkávání nevyužít úplně každou možnost - zvlášť službu církve, Kristem přímo ustanovenou (J 20,21-23), ve které se mocně projevuje Boží moc a milost?
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 20. květen 2020 @ 08:48:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku, v tomto skutečném světě (který ty tak iracionálně tvrdohlavě odmítáš) je ale mnoho příkladů otců, kteří milovali své děti - a kteří je přesto po čase opustili, protože se změnilo jejich smýšlení - pokřivilo se hříchem. Opustili své děti třeba kvůli hříšnému vztahu s novou ženou.
Svobodu rozhodnout se žít podle Božího řádu, nebo si zvolit hřích, má každý člověk bez výjimky.
(Dt 30,19-20) Povolávám dnes proti vám za svědky nebesa i zemi.
Předložil jsem ti život a smrt, požehnání a kletbu. Zvol si život, abys zůstal naživu ty i tvé potomstvo, a miluj Hospodina, svého Boha, jej poslouchej a přilni k němu. Vždyť on je tvůj život a dá ti dlouhá léta, abys bydlel v zemi, o které Hospodin přísahal tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.
Ale už to s tebou dál rozvádět nebudu, je to marné. Jsi natolik v zajetí svých bludů, že diskuse s tebou ztrácí význam. Ztrácí racionalitu.
Předvedl ses zde zase jako demagog umě převracující smysl věcí naruby.
Tedy hodně štěstí v tom tvém virtuálním umělém světě!
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 20. květen 2020 @ 09:20:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Toníku, v tomto skutečném světě (který ty tak iracionálně tvrdohlavě odmítáš) je ale mnoho příkladů otců, kteří milovali své děti - a kteří je přesto po čase opustili, protože se změnilo jejich smýšlení - pokřivilo se hříchem.
Stando, váš svět "svobody hřešit" určitě odmítám - nijak se mne netýká, není to můj svět. Co chcete žít, vaše věc.
Určitě ten vás svět neodmítám iracionálně, ale naprosto racionálně, jednoznačně, přímo, jasně.
Jen se někdy zkus těch lidí zeptat, jestli své děti opustili svobodně, nebo dokonce dobrovolně, ať jsi trošku v realitě a ne iracionalitě.
Svobodu rozhodnout se žít podle Božího řádu, nebo si zvolit hřích, má každý člověk bez výjimky.
K tomu jen slovo Pána Ježíše k tématu [obohu.cz]: " Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu." A Jan měl rád zvýraznění, když to Ježíšovo slovo zaznamenal, zvýraznil ho.
(Dt 30,19-20) Povolávám dnes proti vám za svědky nebesa i zemi.
Předložil jsem ti život a smrt, požehnání a kletbu. Zvol si život, abys zůstal naživu ty i tvé potomstvo, a miluj Hospodina, svého Boha, jej poslouchej a přilni k němu. Vždyť on je tvůj život a dá ti dlouhá léta, abys bydlel v zemi, o které Hospodin přísahal tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.
Stando, díky za uvedení toho jasného Božího příkazu, který ukazuje na to, že Bůh svým lidem jasně přikázal, co mají dělat.
Ale už to s tebou dál rozvádět nebudu, je to marné. Jsi natolik v zajetí svých bludů, že diskuse s tebou ztrácí význam. Ztrácí racionalitu.
Předvedl ses zde zase jako demagog umě převracující smysl věcí naruby.
Tedy hodně štěstí v tom tvém virtuálním umělém světě!
Stando, když takhle začneš lhát a pomlouvat diskutující,útočit, zcela mimo téma (podobně jako ten další římskokatolický troll, co se se tvými pomluvami vložil do diskuze) a vyhneš se tak pár jednoduchým konkrétním otázkám k tomu, co jsi ty psal, jen to ukazuje na tvůj stav - nic více.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 21. květen 2020 @ 08:11:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku,
musím se ohradit - já o tobě nelžu.
Ty vidíš věci zkresleně.
To, co je každému křesťanu jasné - že se stal křesťanem ve křtu, že křest je to nové narození z vody a z Ducha svatého - obléknutím Krista - na čemž nemá sám člověk žádnou zásluhu, ale je to pouze z milosti .... - to ty vnímáš zkresleně.
Hereze se vyznačují tím, že věci zjednodušují, že bazírují na věcech, vytrhnutých z kontextu - že "tancují" na povrchu, aniž by šly do hloubky. To je na ně moc složité a ony se chtějí především líbit!
A proto ty jsi se prý narodil znovu z vody a z Ducha mimo křest a bez skutečné vody. Tak ti to servíruje tvá hereze. Nechal jsi se totiž strhnout větrem učení, ve kterém lidská chytrost podvádí a klame.
Třeba se nebát a jít do hloubky věcí - pak se odhalí nesmyslnost oněch jednoduchých, člověka oblbujících herezí.
..."Jen se někdy zkus těch lidí zeptat, jestli své děti
opustili svobodně, nebo dokonce dobrovolně, ať jsi trošku v realitě a
ne iracionalitě."...
Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu.
I tomuto otroctví ale předcházelo svobodné rozhodnutí člověka pro hřích (stejně to měli i první lidé v ráji - rozhodli se pro hřích ve svobodě rozhodnutí, vědomě a dobrovolně - nikoli jako otroci. Otroky se stali, až zhřešili). Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí. Svobodně se rozhodne buď proti žádostivosti, nebo naopak žádostivosti podlehne.
Žádostivost pak teprve plodí hřích (a až tehdy se člověk stává otrokem) - a dokonalý hřích pak plodí smrt.
Ale i člověk v otroctví vlastní žádostivosti je vlastně pořád zároveň pánem i otrokem sebe sama.
Proto má stále sílu říci spolu s marnotratným synem: "Vstanu a půjdu k Otci ..."
Kdyby tomu tak nebylo, žádný hříšník na světě by jen jako otrok nemohl učinit pokání a změnit se!
A protože Duch si vane, kam sám chce, přichází i do srdce takového hříšníka a vzbuzuje v něm touhu po čistém životě bez lží a klamu. Pomáhá člověku s jeho návratem k nebeskému Otci, pomáhá mu v jeho pokání, v jeho návratu z otroctví hříchu, ke kterému se člověk sám ve své svobodě volby rozhodl.
Svobodu rozhodnout se žít podle Božího řádu, nebo si zvolit hřích, má každý člověk bez výjimky.
Samozřejmě, pokud je člověk otrokem hříchu, jeho volba proti hříchu může být obtížnější - ovšem také jeho motivace se změnit bývá díky spoutanosti a touze po volnosti silnější.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 27. květen 2020 @ 16:25:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | musím se ohradit - já o tobě nelžu.
Ty vidíš věci zkresleně.
Stando, ohrazuješ se zbytečně - tvoje příspěvky svědčí jasně. Ty tu píšeš jednu pomluvu za druhou místo diskuze k tématu a já vidím věci zkresleně? Že ti není stydno, Stando.
Hereze se vyznačují tím, že věci zjednodušují, že bazírují na věcech, vytrhnutých z kontextu - že "tancují" na povrchu, aniž by šly do hloubky. To je na ně moc složité a ony se chtějí především líbit!
To určitě. Vaši situaci znám, léta jsem v ŘKC žil, popisuješ tu zkušenost přesně.
Svobodu rozhodnout se žít podle Božího řádu, nebo si zvolit hřích, má každý člověk bez výjimky.
Hereze se vyznačují tím, že věci zjednodušují, že bazírují na věcech, vytrhnutých z kontextu - že "tancují" na povrchu, aniž by šly do hloubky. To je na ně moc složité a ony se chtějí především líbit!
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 28. květen 2020 @ 08:07:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku o jakýchto "pomluvách" zde hovoříš konkrétně?
Že jsi hluchý a slepý?
Nějak pořád ignoruješ mé vytrvalé dotazy, jestliže ty nemáš svobodu zhřešit, jak je tedy možné, že přesto zhřešíš.
Kdo jiný za tvůj hřích tedy může, když ty jsi si ho svobodně prý nezvolil? |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 28. květen 2020 @ 09:18:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | o jakýchto "pomluvách" zde hovoříš konkrétně?
Ahoj Stando.
Tvoje výmysly, pomluvy či vyslovené lži vždycky cituji, když na ně reaguji.
A i tady v diskuzi tvé "perly" z tvých projekcí a tvého stavu, jen namátkou, co jsi mi nutil ze tvých postojů a nápadů, už třeba tvoje klasická manipulace v článku:
Opravdu nerozumím, jak nemůže pochopit, že člověk má možnost se rozhodnout pro dobro - a že druhou stranou této svobody volby je ta samá možnost rozhodnout se pro zlo, rozhodnout se pro hřích.
a další:
...Ale už to s tebou dál rozvádět nebudu, je to marné. Jsi natolik v zajetí svých bludů, že diskuse s tebou ztrácí význam. Ztrácí racionalitu. ...Předvedl ses zde zase jako demagog umě převracující smysl věcí naruby. ...Tedy hodně štěstí v tom tvém virtuálním umělém světě! ...ve skutečnosti mě považuješ za svého nepřítele ...Dokonce tak, že rozhodnutí člověka z lásky označuješ za blbost! ...Na tvoji klamnou "jistotu", že jsi už snad "za vodou", už jednou Kristem uzdraven a tedy jakoby už navždy uzdraven ...Na základě své lásky si vybereš z těchto dvou možností. Ne z povinnosti, ale dobrovolně na základě své lásky se rozhoduješ být se svými dětmi. ...každý, kdo s tebou nesouhlasí, je proto už hned křivák, lhář a pomlouvač.
A to je Stando jen z téhle jedné diskuze pod tímto článkem!
Nějak pořád ignoruješ mé vytrvalé dotazy, jestliže ty nemáš svobodu zhřešit, jak je tedy možné, že přesto zhřešíš.
Ano, díky za klasický příklad. Jeden z tvých klasických výmyslů.
Kdo jiný za tvůj hřích tedy může, když ty jsi si ho svobodně prý nezvolil?
A proč by za ten hřích mohl někdo jiný? Jak sis zase vymyslel tenhle nesmysl, že by za můj hřích mohl někdo jiný?
Toník |
]
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 29. květen 2020 @ 08:39:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Co ti tedy brání mi na tuto otázku zpříma odpovědět?
Nic, Stando. Proč by mi něco bránilo?
Proto jsem ti také na tu otázku mnohokrát odpovídal,
Porozuměl jsi, o jakých pomluvách u tebe hovořím konkrétně?
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 29. květen 2020 @ 09:14:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Už jsme toto probírali mockrát.
Tvrdil jsi, že lítosti k odpuštění hříchů netřeba - já zase, že bez lítosti není opravdové pokání možné, že lítost nad hříchy je nezbytnou hlavní podmínkou pro odpuštění hříchů..
Odvodil jsem si ze tvého tvrzení (logicky), že lítost nad hříchy je pro tebe nadbytečným jevem, naprosto zbytečným pro odpuštění hříchů.
Jestliže jsi později napsal, že i ty svých hříchů lituješ, proč vlastně lituješ - proč děláš tuto podle tebe tuto naprosto zbytečnou a nijak nepotřebnou věc?
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 29. květen 2020 @ 09:52:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Odvodil jsem si ze tvého tvrzení (logicky), že lítost nad hříchy je pro tebe nadbytečným jevem, naprosto zbytečným pro odpuštění hříchů.
Jestliže jsi později napsal, že i ty svých hříchů lituješ, proč vlastně lituješ - proč děláš tuto podle tebe tuto naprosto zbytečnou a nijak nepotřebnou věc?
Stando, uhýbáš opět od tématu, které jsi ty sám nadhodil, neodpovídáš na otázky a sám dáváš znovu a znovu nové na něco, na co už jsem ti odpovídal. Přesto ti odpovídám znovu.
Ale zpět k tématu. Ptal ses mně: " o jakýchto "pomluvách" zde hovoříš konkrétně?"
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 30. květen 2020 @ 09:25:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | "Mnohokrát jsi zde tvrdil, že ty hříchů nelituješ". - omlouvám se ti tedy za nepřesnost z mé strany - mnohokrát jsi zde tvrdil, že lítosti v pokání naprosto netřeba.
(Já z toho mylně usoudil, že ty tedy svých hříchů nelituješ - proč totiž dělat věči, které jsou zbytečné, kterých netřeba?)
Zkus mi tedy , Toníku, odpovědět na moji otázku - proč tedy děláš tuto pro tebe naprosto zbytečnou věc - tedy lituješ hříchů, které jsi učinil?
..."Proč by měla být lítost potřeba k odpuštění hříchů?"...
Dobrá otázka: Protože ta právě ukazuje na skutečný stav lidského srdce, toužícího po obrácení, po odvrácení se od špatného jednání. Jen takovému člověku Bůh hříchy skutečně odpouští, protože lítost nad způsobeným zlem je důkazem opravdovosti pokání.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 03. červen 2020 @ 16:40:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | (Já z toho mylně usoudil, že ty tedy svých hříchů nelituješ - proč totiž dělat věči, které jsou zbytečné, kterých netřeba?)
Ale díky za omluvu, Stando. Snad časem přijde i omluva za tvé pomluvy a projekce ve stylu "takto se vehementně bráníš osobní odpovědnosti za své hříchy.", "Toto je ovšem jenom tvoje dnešní subjektivní utkvělá představa." "Jsi natolik v zajetí svých bludů, že diskuse s tebou ztrácí význam.", "už zapomněl i tu nejzákladnější abecedu křesťanského učení." "Křest vodou je tzv. "iniciační svátost" - tak to učí všechny křesťanské církve - dokonce i ty protestantské. Pokud to tedy dneska ty nevíš" a tak dále, co mylně usoudil jen v téhle diskuzi...
Protože ta právě ukazuje na skutečný stav lidského srdce, toužícího po obrácení, po odvrácení se od špatného jednání. Jen takovému člověku Bůh hříchy skutečně odpouští, protože lítost nad způsobeným zlem je důkazem opravdovosti pokání.
"Když jeho zrádce Juda uviděl, že byl Ježíš odsouzen, pocítil lítost a vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším" Co myslíš, Stando: Ukázala lítost skutečný stav srdce Jidáše, toužícího po obrácení?
Byla ta jediná lítost, zmíněná v písmu, důkazem opravdovosti pokání Jidáše?
Bůh určitě nepotřebuje lítost člověka k tomu, aby poznal, zda pokání člověka je či není opravdové.
Bůh je dárcem pokání, pokání je Boží dar, pokud Bůh dal člověku pokání, Bůh ví, že to pokání člověka je opravdové. Na co by Bohu byly pocity?
Pokud člověk dar pokání od Boha nedostal a pokání si s něčím popletl - například se sladkobolnými pocity [granosalis.cz] - Bůh ví, že pokání toho člověka není opravdové, opět nepotřebuje pocity.
Ten, komu člověk svým hříchem ublížil, také lítost nepotřebuje - na co by mu byla lítost? Mnohem spíše potřebuje pokání, aby hříšník šel a napravil, co svým hříchem způsobil, aby se omluvil.
K čemu by mi například bylo, i kdybys litoval úplně všech pomluv, co jsi tu o mne napsal za tu dobu, co tu diskutujeme? I kdybys litoval od rána dovečera, vypuštěné pomluvy nenapravíš. Mohl by ses třeba omluvit, to by mělo smysl, napříště se chovat jinak, ale litovat?
A lidé, kterých se hřích člověka netýkal, ti už vůbec nepotřebují lítost hříšníka - k čemu by jim byla?
Proto tolik nedáme na pocity, ale spíše na praktickou změnu života - na pokání, změnu, omluvu, nápravu, či co jen dalšího je užitečné.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 03. červen 2020 @ 19:06:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Byla ta jediná lítost, zmíněná v písmu, důkazem opravdovosti pokání Jidáše?"...
Nemyslím si, že by bylo ode mne vhodné soudit Jidášovo srdce. To přenechám Bohu.
Několikrát jsem ti už psal, že každá lítost nemusí nutně být i projevem pokání - ale že skutečné pokání nemůže nikdy postrádat prvek lítosti - z přirozených důvodů: pokud se člověk odvrátí od špatného jednání, NEZBYTNĚ NUTNĚ mu musí být líto dřívějších hříchů, které učinil.
Pokání ze hříchů bez lítosti nad spáchaným zlem není skutečným pokáním, nemůže totiž být opravdové.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 04. červen 2020 @ 06:21:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | To nevím, nevzpomínám si.
Ale pokud jsi to psal, tak jsi to psal dobře. Spíše bych realitu nazval tak, že lítost je výjimečně projevem pokání, naprostá většina lítosti na světě na pokání zoufale čeká.
Když už tedy píšeš "že každá lítost nemusí nutně být i projevem pokání", tak bys snad mohl rozumět, že lítost nad způsobeným zlem rozhodně není důkazem opravdovosti pokání, dokonce lítost ani není důkazem pokání a mohli bychom se tedy shodnout alespoň na tom?
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 04. červen 2020 @ 11:24:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." tak bys snad mohl rozumět, že lítost nad způsobeným zlem rozhodně není důkazem opravdovosti pokání, dokonce lítost ani není důkazem pokání a mohli bychom se tedy shodnout alespoň na tom? "...
Jak bychom se mohli shodnout? Co je ti nejasného na větě:
Lítost nad spáchaným zlem je nejdůležitější součástí pokání - je pro pokání vpravdě naprosto nezbytná..
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Čtvrtek, 04. červen 2020 @ 14:18:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Lítost nad spáchaným zlem je nejdůležitější součástí pokání - je pro pokání vpravdě naprosto nezbytná..
Stando, podle toho, co zjevuje Písmo Svaté NZ, je pokání změna smýšlení i jednání. Pokud budeš nějakého svého skutku "jen" litovat, ale své smýšlení a jednání nezměníš, pak si skutečné pokání neučinil a tvá lítost je ti k ničemu, protože při nejbližší příležitosti to uděláš znovu.
Jinak řečeno lítost není ani tak nezbytnou součástí pokání, jako spíše doprovodnou. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Čtvrtek, 04. červen 2020 @ 15:22:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | << Jinak řečeno lítost není ani tak nezbytnou součástí pokání, jako spíše doprovodnou. >>
Willy, willy … To snad nee :) |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Čtvrtek, 04. červen 2020 @ 15:38:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Petře, ty víš, co je to pokání? |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Čtvrtek, 04. červen 2020 @ 16:52:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Neé, willy :) Vím, co je t'šuva :) Když tedy Ty činíš pokání, doprovází Tě při ní lítost? |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pátek, 05. červen 2020 @ 12:10:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | No vidíš, Petře, já zas nevím, co je t'šuva :)
Když činím pokání, měním s Pánovou pomocí a díky Jeho milosti své smýšlení tak, aby moje smýšlení odpovídalo nebo lépe řečeno se stalo Jeho smýšlením. Po této změně následuje i změna jednání v té které konkrétní věci. Lítost mé pokání někdy doprovází někdy ne - zřejmě podle toho, oč se jedná, nicméně omluva a zármutek podle Boha jsou přítomny vždy. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Pátek, 05. červen 2020 @ 18:52:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | To máš blbý, willy, že nevíš, co je t'šuva. Jen trocha ironie :) Pokud tedy tvé pokání někdy lítost doprovází a někdy ne, a přitom se omlouváš a rmoutíš, chybí tomu to, co pokání, omluvu i zármutek vypůsobilo a čeho je také t'šuva výrazem. :) Nicméně i tak jsi popsal dosti nedokonané pokání - t'šuvu. A už jsem se ptal jinde jiných, bez obdržené odpovědi: Jak poznáš, že Ti bylo B-hem odpuštěno, podle čeho, kdy si tím můžeš být jist, že bylo. A nezajímají mne neučené veršíky, přesvědčení sebe sama bez reálné zkušenosti - důkazu ze života. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 06. červen 2020 @ 00:01:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Trochu bokem pro tebe Voto
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Neděle, 07. červen 2020 @ 08:04:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Zakázaný oddíl? :) Ale že Vám to stojí za to lhát sama sobě a přesvědčovat sebe takovou lží. :)) |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Neděle, 07. červen 2020 @ 13:04:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
/// Zakázaný oddíl? ///
Tak já nevím.. Ale sami Židé mezi sebou o tom mluví. A asi ví co mluví, a já mám tendenci jim věřit... |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Neděle, 07. červen 2020 @ 15:01:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | >>Ale sami Židé mezi sebou o tom mluví. A asi ví co mluví, a já mám tendenci jim věřit...<<
Židé mez sebou mluví, že jde o zakázaný oddíl? ::)) A že ho tolikrát komentovali a nic takového tam není. :) Hele, když už si vymýšlíš, co vymýšlejí křesťané, či tzv. židé pro ježíše, ověřuj si, jinak mi budeš za houpýho ;) Anebo, ... nečestnýho. ;) |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Neděle, 07. červen 2020 @ 16:29:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ano, Já si nevymýšlím. Židé mluví mezi sebou. A ten co vede rozhovor říká, že kdysi rabíni četli tuto kapitolu v synagogách jako část haftary, avšak později se rozhodli tu kapitolu z haftary vyloučit. Dnes je tato kapitola považována za "zakázanou". A tak si o tom ti Židé vyprávějí. A zjevně tu kapitolu neznají, neznají její poselství. A moc se jim nedivím, pokud se o této kapitole v synagogách nic nedozví. Anebo i když se dozví, tak to vysvětlení je tak absurdní, že to lidé ihned hodí za hlavu.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Neděle, 07. červen 2020 @ 19:11:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | :) rosmano, dej si dvě a dvě dohromady :) Iz 53 nikdy nebyla haftarou, co je haftara a kdy a proč vzniklo čtení haftar. Jeden povídá, druhý(zí) ochotně se zájmem odpovídají :) Takových povídaček se přesvědčovat :) |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Neděle, 07. červen 2020 @ 20:58:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Převzato.Odhalování „Zakázané kapitoly“ Isaiah 53 SpiknutíNěkteří misionáři tvrdí, že existuje spiknutí, které před vámi skrývá pravdu.Prohlašují: „V Tanachu je kapitola, která v minulosti bývala v synagoze čtena, ale rabíni se později rozhodli ji vyřadit z Haftorahovy četby„ aby nedošlo k záměně “... a dnes se považuje za„ Zakázaná kapitola „skrytá před Židy“.Toto tvrzení je nepravdivé [1] a je pokusem přimět lidi, aby se podívali na „Zakázanou kapitolu“ Izaiáše 53 z kontextu a dospěli k závěru, že mluví o tom, že Ježíš Mesiáš zemřel za naše hříchy.Misionáři se buď záměrně pokoušejí lidi uvést v omyl, nebo nevědí o historii veřejného čtení proroků.S jejich tvrzení existuje mnoho problémů.- Prorocká čtení byla zavedena ve 2. století před naším letopočtem, kdy král Antiochus zakázal Židům čtení z Tóry (Pět Mojžíšových knih). Aby se na lekce Tóry nezapomnělo, mudrci zavedli čtení vybraných částí proroků, kteří sdílejí podobné téma s týdenním čtením Tóry.
- Ačkoli tato tradice byla omezena na čtení malé části proroků, aby bylo dosaženo cíle čtení odpovídající zprávy, mudrci „neskrývali“ čtení dalších prorockých pasáží, které křesťané tvrdí, že se vztahují k Ježíši. Například Izajáš 9: 6, který v kontextu hovoří o spravedlivém králi Ezechiášovi.
- Mudrci také „nekryli“ ty průchody Tóry, o nichž křesťané tvrdí, že se vztahují k Ježíši.
- Kapitoly mudrci vybral ke čtení z Izaiáše byly vybrány kvůli jejich silným poselstvím útěchy po 9 th Av který připomíná Templeovu zničení. Svitky z Mrtvého moře obsahují seznam stejných kapitol útěchy a nezahrnují kapitolu 53. Protože tyto svitky předcházejí jak křesťanství, tak rabínskému judaismu, nesnažily se něco skrýt.
Je zřejmé, že neexistuje žádné spiknutí, které by skrývalo Izaiáše 53.Pokud existuje spiknutí, jedná se o misionáře. Skrývají jasný a zjevný význam Izaiáše 53 tím, že jej čtou z kontextu a nesprávně interpretují důležitá slova, aby zapadli Ježíše do této kapitoly.Izaiáš 53 není izolovanou kapitolou a musí se číst v kontextu, aby pochopil jeho skutečný význam.I když 53 Izaiáš hovoří o „utrpení Božím služebníkovi“, každý, kdo od začátku četl Izaiáše, by věděl, že „Izrael“ je opakovaně označován jako Boží služebník. Například: „Izrael je můj služebník“ (Izajáš 41: 8) a „ Pamatujte na tyto věci, Jákob pro vás, Izrael, jsou mým služebníkem“ (Izajáš 44:21).V Tanachu je běžné odkazovat na izraelský národ jako na jednotlivce. Například říká: „A lidé se shromáždili jako jeden muž“ (Nehemiah 8: 1). Ve zjevující pasáži: „Jste moji svědkové, říká Pán a můj služebník, kterého jsem si vybral“ (Izaiáš 43:10), na téma Izrael se odkazuje nejprve v množném čísle a poté v jednotném čísle.Kdo tedy a o čem mluví Izaiáš 53?Počínaje Izajášem 52 popisuje prorok reakci národů světa, když jsou svědky [2] budoucnosti a konečného mesiášského vykoupení židovského lidu.Protože národy pohlédly na židovský lid pohrdavě a považovaly je za odmítnuté Bohem a zasloužící si božské utrpení, budou šokovány a ohromeny [3], když budou svědky Božího neočekávaného a slavného vykoupení židovského lidu. Národy pak budou kontrastovat s jejich novou realizací vznešenosti Izraele s jejich předchozím přesvědčením a budou se divit, proč Izrael tolik trpěl, pokud je Bůh neodmítl a nevykupuje je.Národy a jejich vůdcové dospějí k závěru, že Židé netrpěli, protože je Bůh odmítl, jak si mylně mysleli; místo toho to bylo proto, že pronásledovali židovský lid nad rámec toho, co si mohli zasloužit. [4]To je význam pasáže: „on (Izrael) byl zraněn před naším (národem) přestupkem a pohmožděn z našich nepravostí“ (Izajáš 53: 5). Izrael utrpěl z týrání národů.
V anglických překladech této kapitoly misionáři překládají předponu (מ) jako „pro“, nikoli „od“, aby manipulovali s textem a aby to znělo jako sluha, který trpí za hříchy židovského lidu.Tato myšlenka, kterou Židé trpěli kvůli přestupkům národů, se opakuje v pasáži „za přestoupení mého lidu byli (לָֽמוֹ) zasaženi“ (Izajáš 53). Slovo (לָֽמוֹ) je biblické hebrejština a je množným číslem jako v „ soše, kterou jim dal .“ (Žalm 99: 7). Misionáři toto slovo nesprávně přeložili jako „on“, aby to znělo, jako by mluvilo o Ježíši.Křesťanští misionáři nesprávně přeměňují úlohu Mesiáše z fyzického spasitele z exilu na duchovního spasitele z hříchu.Ačkoli někteří židovští komentátoři identifikují Mesiáše jako Utrpícího služebníka Izaiáše 53, činí tak proto, protože jako člen židovského lidu může nést odpovědnost za zmírnění trestu za zbytek národa. Podobný příklad tohoto pojetí je nalezen v Numbers 4:20, kde děti Kehasu nesly nápor odpovědnosti tím, že nesly Archa se značným rizikem jménem zbytku národa, aby nezemřely. Je úžasné, že poslední popis Izraele před kapitolou 53 označuje Izrael jako „nositele lodí Pána“ (Izaiáš 52:11).Nikdo však neříká, že Mesiáš zemře za naše hříchy, nebo že v něj musíme věřit, abychom mohli těžit z jeho utrpení, což zmírňuje část utrpení národa.Je také důležité si uvědomit, že pod vlivem pohanství také prvotní křesťané nesprávně přeměnili Mesiáše na božstvo. Křesťanské přesvědčení, že Mesiáš umírá za naše hříchy a je božský, jsou cizí judaismu a nejsou založeny na Tanachu (židovských písmech).Představil jsem stručný přehled o Izaiášovi 53 a o tom, jak misionáři zkreslují původní text, aby zapadli do obrazu Ježíše. Tento přehled také ukázal nebezpečí čtení pasáže nebo kapitoly z kontextu.Pokud chcete podrobnější a analytické vysvětlení Isaiah 53, Židé pro judaismus má na našem webu více zdrojů, včetně https://jewsforjudaism.org/knowledge/articles/isaiah-53-verse-verse a https: // www. youtube.com/watch?v=_TeOtzTaAco na našem kanálu YouTube.Rabín Bentzion Kravitz [1] Ačkoli misionáři připisují tento nárok na obskurní „17 th židovského historika století, Raphael Levy“ se jim nepodaří předložit důkazy o jeho prohlášení. Je zajímavé, že jeden Žid odpovídající Levymu popisu odmítl přijmout křesťanství a zemřel jako mučedník.[2] „Bůh položí svou svatou ruku na dohled všech národů “ (Izajáš 52:10). Boží „paže“ je spojena s Jeho vykoupením, jako v „„ Vykoupím tě nataženou rukou “ (Exodus 6: 6).[3] „ Kings zavřou ústa… Protože uvidí, co jim nebylo řečeno“ (Izajáš 52:15).[4] Toto vysvětlení je částečně doloženo událostmi z března 2000, kdy papež Jan Pavel II. - vůdce téměř jedné miliardy římských katolíků na světě - požádal o odpuštění za nevyslovitelné utrpení, které Židé utrpěli v rukou křesťanů. To je zvláště důležité s ohledem na to, jak téměř každý národ OSN nespravedlivě a nepřiměřenost odsoudí Izrael při každé příležitosti. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 05. červen 2020 @ 10:07:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jak bychom se mohli shodnout?
Je ale otázka, zda to myslíš vážně, když jinde zase píšeš že "lítost nad způsobeným zlem je důkazem opravdovosti pokání" - což je nesmysl, to lítost určitě není. A k tomu jsem ti dával i konkrétní příklady z písma - tedy Jidáše (ani z tradice ŘKC nevíš, zda lítost Jidáše byla důkazem opravdovosti jeho pokání? ;-) a konkrétní svědectví ze života, kdy jsem prožil mnoho let v lítosti a pokání nikde žádné.
CO tedy platí z toho, co píšeš?
Platí "lítost nad způsobeným zlem je důkazem opravdovosti pokání"?
Nebo v tvé "logice" platí dokonce oboje najednou?
Co je ti nejasného na větě:
Nic, Stando. Proč by mi mělo být něco nejasného na tvých nápadech?
Tvé nápady jsou jasné.
V tomto to máme hodně jiné. Navíc máme jiný obsah pojmů, nedáme tolik na pocity, zážitky. Popisoval jsem ti to v článku Pokání nebo lítost [granosalis.cz].
Nejdůležitější součástí Božího daru pokání je změna smýšlení, změna životních postojů. Ale ne jen povrchní změna smýšlení v mozku, ale změna postojů hluboko v srdci.
Další důležitou částí pokání je svoboda od hříchu, vysvobození ze hříchu - zloděj už je svobodný od krádeže, když přechází kolem nezamknutého kola, nedrží ho krádež v otroctví, aby řešil, jestli kolo ukradne, nebo ne, aby se musel rozhodovat o hříchu, mezi dobrem a zlem, jako to dělají otroci hříchu. Je svobodný - jde okolo nezamknutého kola a místo vybírání dobra a zla a jiných podobných převrácených hloupých nesmyslů a pitomostí si třeba může povídat se svojí dcerou.
Další v pořadí je změna života - zloděj tak už nekrade. To je důležitá součást pokání, ale je to jen vnější projev změny srdce člověka a svobody od hříchu.
Další veledůležitou součástí Božího daru pokání je odpovědnost člověka, přijetí odpovědnosti, přiznání ke hříchu, přijetí spravedlivého soudu a přijetí trestu.
Další veledůležitou a podstatnou součástí Božího daru pokání je náprava života, náprava toho, co člověk hříchem způsobil. Zloděj tak jde a minimálně se omluví těm, co okradl, dohodne se na náhradě škody, nahradí škodu, kterou způsobil.
A ještě je více důležitých součástí pokání. To, co řeší pocitová a zážitková náboženství, to u Božího pokání důležité není.
Když člověk zažije pokání a jeho důležité součásti, má u toho různé pocity, to jsem ti taky popisoval v článku Pokání nebo lítost [granosalis.cz]. Někdy zažívá zklamání, zahanbení, pokoření. Kdlidně při pokání zažívá strach, zděšení, stud nebo hrůzu. Taky zažívá radost, vděčnost Bohu, pokoj, lítost, lehkost ....
Pocity jsou zkrátka u Božího pokání různé, podle situace a nejsou podstatné - jsou jen vnější projev vnitřní změny a situace, kterou člověk v pokání žije.
Lítost nad spáchaným zlem je nejdůležitější součástí pokání - je pro pokání vpravdě naprosto nezbytná..
Ano, znám ŘKC náboženství, je to náboženství o pocitech, zážitcích, s pojmy naplněnými jiným obsahem, než v křesťanství.
Není to pocitové a zážitkové náboženství tak složité, aby na něm bylo něco nejasného.
Navíc jsem ti k tématu psal článek Pokání nebo lítost [granosalis.cz], kde ten rozdíl římskokatolických pocitů a zážitků oproti pokání, které je změnou života, postojů a smýšlení, podrobně popisují.
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 05. červen 2020 @ 14:12:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | ..." CO tedy platí z toho, co píšeš?
Platí "lítost nad způsobeným zlem je důkazem opravdovosti pokání"?
Nebo v tvé "logice" platí dokonce oboje najednou? "...
A ono se to snad logicky nějak navzájem vylučuje?
Mně se nezdá!
1.) Zloděj může litovat, že ho při krádeži chytili - to nijak nesouvisí s tím, že by snad činil pokání.
2.) Zloděj opravdově učiní pokání - v tom případě vždycky logicky nutně přichází i lítost nad zmařeným úsekem života ve hříchu, protože tyto chvíle mohl prožít daleko lépe a šťastněji s Bohem. Je to lítost nad promrhanou příležitostí a lítost, že někomu hříchem způsobil škodu či újmu. Je zde také lítost nad tím, že zklamal naděje, které do jeho osoby Bůh vkládal. Je zde také lítost, že svým hříchem urazil Boha, pokřivil Boží obraz v člověku..
Dalším důsledkem opravdového pokání je následná náprava škod ze spáchaného hříchu - pokud to tedy je v lidských silách. Důsledkem odpuštění hříchů na základě učiněného pokání (v mnou popsané lítosti) je pak i obrácení, odvrácení se od toho konkrétního hříchu. Tento hřích se stane v srdci takto obráceného člověka odporným jednáním.
..."Ano, znám ŘKC náboženství, je to náboženství o pocitech, zážitcích, s pojmy naplněnými jiným obsahem, než v křesťanství. "...
Jen typický projev vymytí mozku sektou (kdy ŘKC je ten nejhorší nepřítel)..
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 06. červen 2020 @ 09:08:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | A ono se to snad logicky nějak navzájem vylučuje?
Je to jako Jidášem [obohu.cz]: ' Když jeho zrádce Juda uviděl, že byl Ježíš odsouzen, pocítil lítost a vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším, říkaje: „Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!“'
Lítost je zkrátka přirozený projev toho, když člověk něco zkazí zvorá, když udělá hřích a je POZDĚ. To je základní znak lítosti: POZDĚ.
Lítost ≠ Po-kání Lítost = Po-zdě
Když člověk něco zkazí, zvorá, zkoní a ještě není pozdě, není na místě lítost ani jiné prakticky neužitečné pocity, ale je na místě práce na nápravě, omluvě.
Dalším důsledkem opravdového pokání je následná náprava škod ze spáchaného hříchu - pokud to tedy je v lidských silách. Důsledkem odpuštění hříchů na základě učiněného pokání (v mnou popsané lítosti) je pak i obrácení, odvrácení se od toho konkrétního hříchu. Tento hřích se stane v srdci takto obráceného člověka odporným jednáním.
A jak to máš ty teď s opravdovým pokáním?
Když jsme se na dané téma bavili, psal jsi, že "není jediného podstatného hříchu, který by se tě už vůbec netýkal, kde bys měl už zcela čisté svědomí a bylo to už za tebou." Máš tedy teď po letech stejnou zkušenost, nebo už se tvůj stav trošku změnil, zažil jsi nějaké pokání a je alespoň jeden hřích, ve kterém bys měl čisté svědomí a netýkal se tě?
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 07. červen 2020 @ 10:53:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." ... je alespoň jeden hřích, ve kterém bys měl čisté svědomí a netýkal se tě?"...
Je spousta hříchů, které se mě osobně netýkaly nikdy (např. vražda, nebo hřích homosexuality).
Nepochopil jsi tehdy můj výrok - vysvětloval jsem ti, že otázka náchylnosti ke hříchu je přímo úměrná deformaci lidského srdce. Čím závažnější hříchy, tím větší hříšník a tím více hříchů se jej osobně týkají.
Mluvil jsem tehdy (obecně platně) o každém člověku - čím více člověk upadne do své hříšnosti, tím více roste paleta jeho hříchů. Tohle nemá žádný mantinel - jak postupně roste hříšnost, není jediného hříchu, kterého by člověk nebyl nakonec schopen udělat.
..."pokud lítost není projevem pokání, tak není ani důkazem opravdovosti pokání. "...
(pominu teď tvé dřívější ujeté tvrzení, že pokání je pro člověka výhodnější udělat před hříchem a tím se hříchům vyhnout).
Jestliže auta jezdí na benzin, znamená to podle tvé "logiky", že každé užití benzinu nutně souvisí s auty?
Ovšem, pokud se má auto pohnout z místa, bez benzinu (pohonu - nafty, elektřiny, vodíku, metanu ...) to nejde. A lítost je takovým "benzinem" pro to "auto" našeho pokání.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 08. červen 2020 @ 07:06:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Je spousta hříchů, které se mě osobně netýkaly nikdy (např. vražda, nebo hřích homosexuality).
Takže ses nikdy v té tvé svobodě nerozhodoval, jestli někoho zavraždíš nebo nezavraždíš? Nikdy ses nikdy v té tvé svobodě nerozhodoval, jestli se vyspíš nebo nevyspíš s nějakým chlapem?
Nepochopil jsi tehdy můj výrok - vysvětloval jsem ti, že otázka náchylnosti ke hříchu je přímo úměrná deformaci lidského srdce. Čím závažnější hříchy, tím větší hříšník a tím více hříchů se jej osobně týkají.
Aha. To si asi nerozumíme. Píšu nejspíše o jiném tvém výroku. Psal jsi tehdy tvou zkušenost, konkrétně:
"Moje zkušenost ze zpytování svědomí je zase taková, že není jediného podstatného hříchu, který by se mě už vůbec netýkal, kde bych měl už zcela čisté svědomí a bylo to už za mnou. To bych se jenom obelhával."
A psal jsi to v souvislosti s tím, kdy jsme se bavili o pokání a já jsem psal o tom, že opravdové pokání člověka zbaví hříchu, popisoval jsem svou zkušenost s pokáním, tedy "že pak už je daný hřích pro nás natolik odporný, že nás ani nenapadne dopustit se ho". Sdílel jsi tehdy jinou svou zkušenost.
Teď zase píšeš: "Důsledkem odpuštění hříchů na základě učiněného pokání (v mnou popsané lítosti) je pak i obrácení, odvrácení se od toho konkrétního hříchu. Tento hřích se stane v srdci takto obráceného člověka odporným jednáním." To je určitě pravda.
Tak se ptám, jestli se tvá zkušenost změnila, jestli už jsi zažil takové pokání a jestli už existuje nějaký hřích, kdy by tvoje zkušenost byla opačná, než před lety, kdy jsi psal:
"Moje zkušenost ze zpytování svědomí je zase taková, že není jediného podstatného hříchu, který by se mě už vůbec netýkal, kde bych měl už zcela čisté svědomí a bylo to už za mnou. To bych se jenom obelhával."
Jestliže auta jezdí na benzin, znamená to podle tvé "logiky", že každé užití benzinu nutně souvisí s auty?
Ne.
A lítost je takovým "benzinem" pro to "auto" našeho pokání.
Aha. To je novinka - lítost jako benzín pokání.
Ale taky opět úkrok od tématu tvých nápadů s "důkazy pokání"
Psal jsi: "protože lítost nad způsobeným zlem je důkazem opravdovosti pokání." a také: "každá lítost nemusí nutně být i projevem pokání".
Logicky, Stando: Pokud nějaká lítost nad způsobeným zlem není projevem opravdového pokání, není ani důkazem pokání (které neexistuje).
A moje zkušenost s lítostí (nejen osobní, ale s mnoha lidmi) je ta, že lítost málokdy souvisí s pokáním - lítosti, která s pokáním nesouvisí, je na světě mnoho a mnoho. A je spousta lidí, kteří se prolitovali až k smrti jako Jidáš a pokání v životě nezažili.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Milka v Sobota, 06. červen 2020 @ 16:18:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | cizinec
Když člověk zažije pokání a jeho důležité součásti, má u toho různé pocity, .. Někdy zažívá zklamání, zahanbení, pokoření. Klidně při pokání zažívá strach, zděšení, stud nebo hrůzu.
Mezi pocity se může přidat i zlost, vztek. (ten může mít člověk i sám na sebe )
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 22. květen 2020 @ 08:45:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku,
já na tě vždycky hleděl spíš jako na přítele, který má v zásadě v praxi docela správné postoje, jak žít svůj život, jak jednat ve své rodině i společnosti.
Jen některé premise, ze kterých pro tento život vycházíš, považuji za zcela mylné. Proto s nimi nesouhlasím, proto se ti snažím vysvětlovat, že podstata těch věcí leží kdesi úplně jinde.
Argumentuji přitom logikou - jinak to v diskusi ani nejde - na určité věci si musí člověk rozumem přijít sám.
Cožpak jsem tí už mnohokrát nevyčítal, že v diskusi uhýbáš, že věci, které ti vytýkám, tak než by ses nad nimi zamyslel ve vztahu ke své osobě (zda nejsou pravdou), tak je naprosto jalově obracíš proti mě samému?
Např.: "Stando, váš svět "svobody hřešit" určitě odmítám - nijak se mne netýká, není to můj svět. Co chcete žít, vaše věc."
Já zde přece hovořil o našem společném světě - my všichni lidé žijeme v jednom světě (není žádný "náš svět" a "tvůj svět"). Tento svět se tě týká úplně stejně, jako kohokoli jiného.
Apoštol Pavel popisuje tento náš společný svět takto:
Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž činím to, co nenávidím. Činím-li však to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý. Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž hřích, který ve mně přebývá. Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré; neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá. Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit dobro, je při mně zlo. Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím. Vidím však jiný zákon ve svých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech....
..."Stando, když takhle začneš lhát a pomlouvat diskutující,útočit, zcela mimo téma ...."...
Už mockrát jsem si všiml, že ty se sice vůči mě chováš naoko přátelsky, ale ve skutečnosti mě považuješ za svého nepřítele - který o tobě lže, který jen čeká na každou tvoji chybičku, který chce pro tebe zlo ....
Tak tomu ovšem není.
Jestliže rozumem poukazuji na absurditu některých tvých tvrzení v oblasti víry, určitě v tom není nepřátelství, určitě v tom není touha tě pomlouvat, lhát o tobě. Není to žádný útok - je to z mé strany jen nabídka na jiný úhel pohledu na tu kterou věc.
Naopak, já se tě dokonce před druhými zastával, když ti někteří vyčítali i věci, které nezastáváš, které jsi myslel jinak, které byly vytrženy z kontextu.
Skutečně mě mrzí, že ve mě vidíš svého nepřítele, který je schopen o tobě lhát a tě nepravdivě pomlouvat. Pak nemá diskuse smysl, protože od nepřítele si člověk z principu nevezme ani kůrku chleba - natož aby se zamyslel, zda v něčem vlastně on nemá pravdu.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 27. květen 2020 @ 17:37:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | já na tě vždycky hleděl spíš jako na přítele, který má v zásadě v praxi docela správné postoje, jak žít svůj život, jak jednat ve své rodině i společnosti.
Jen některé premise, ze kterých pro tento život vycházíš, považuji za zcela mylné. Proto s nimi nesouhlasím, proto se ti snažím vysvětlovat, že podstata těch věcí leží kdesi úplně jinde.
To je dobře, Stando. O tom je přeci diskuze. Klidně si považuj, co chceš, nesouhlas, vysvětluj - to je přeci normální způsob jednání. Divné je spíš, když spolu lidi nemluví, když souhlasí úplně ve všem, .... Lidi jsou různí, mají různou zkušenost.
Cožpak jsem tí už mnohokrát nevyčítal, že v diskusi uhýbáš, že věci, které ti vytýkám, tak než by ses nad nimi zamyslel ve vztahu ke své osobě (zda nejsou pravdou), tak je naprosto jalově obracíš proti mě samému?
Věci, které mne vytýkáš? To nevím. Co konkrétně myslíš?
Já zde přece hovořil o našem společném světě - my všichni lidé žijeme v jednom světě (není žádný "náš svět" a "tvůj svět"). Tento svět se tě týká úplně stejně, jako kohokoli jiného.
Ale opět, znovu a znovu:
Tvůj svět už mnoho let není mým světem.
Pokud mi vytýkáš tvůj svět, tvůj stav, ignoruješ, co žiji, co ti píšu, tak tvé jednání nemá s logikou nic společného, jednáš zcela nelogicky.
Už mockrát jsem si všiml, že ty se sice vůči mě chováš naoko přátelsky, ale ve skutečnosti mě považuješ za svého nepřítele - který o tobě lže, který jen čeká na každou tvoji chybičku, který chce pro tebe zlo ....
Stando, a to už je k tématu článku a k tomu, co si píšeme s Františkem: Všimnul sis jen toho, jak vidíš svět, v jakém světě ty žiješ. Je známé, jak ŘKC učí uvažovat lidi, kteří jsou uzavření uvnitř - a její snaha vidět nepřátele kde jen to jde. Tvoje všímání se nijak netýká mně, byť se stále znovu a znovu snažíš uhnout od tématu, vymyslet nějakou blbost a hodit jí na mně - tohle s nepřátelstvím je jen klasická ukázka toho, co děláš stále.
Nepovažuji tě za svého nepřítele - přes to, že děláš stále dokola takovéhle věci a snažíš se mne manipulovat do tvých vymyšlených postojů, které nežiji, nezastávám, místo toho, abys napsal něco k tématu nebo odpověděl na otázky...
Skutečně mě mrzí, že ve mě vidíš svého nepřítele, který je schopen o tobě lhát a tě nepravdivě pomlouvat. Pak
Stando, ale tvůj vymyšlený svět tě přeci mrzet nemusí! Stačí, abys ty výmysly o mne opustil. Pokud tedy máš svobodu opustit takovéhle výmysly a nemáš jen "svobodu hřešit".
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 28. květen 2020 @ 08:10:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Co kdybys opustil ty své výmysly o tom, že tě pomlouvám? V čem konkrétně tě pomlouvám?
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 28. květen 2020 @ 09:25:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Co kdybys opustil ty své výmysly o tom, že tě pomlouvám? Co kdyby ses věnoval tématu diskuze a odpovědím na otázky místo poznámek typu "Jen zcela oslepený člověk se tedy může ptát, jako se ptáš ty."?
V čem konkrétně tě pomlouvám?
Inak obecně - pokud začneš místo diskuze k tématu pomlouvat a reaguji na tvou pomluvu, vždy tu pomluvu cituji ve svém příspěvku.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 28. květen 2020 @ 14:23:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ohledně nezbytné přítomnosti lítosti nad hříchy, podmiňující opravdovost pokání - ty naopak tvrdíš, že lítost nad hříchy není pro opravdovost pokání potřebná - to je tvůj konkrétní omyl, tvá hereze.
Je toto snad ode mne pomluva?
Jestli tedy ty osobně svých hříchů lituješ, či nelituješ, je z pohledu tohoto tvého nekřesťanského tvrzení docela irelevantní.
Pokud totiž i lituješ, pořád mi z toho vychází, že vlastně podle tebe děláš zbytečnost. Proč lituješ svých hříchů, když zároveň i tvrdíš, že lítosti nad hříchy není zapotřebí?
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 29. květen 2020 @ 08:54:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ohledně nezbytné přítomnosti lítosti nad hříchy, podmiňující opravdovost pokání - ty naopak tvrdíš, že lítost nad hříchy není pro opravdovost pokání potřebná - to je tvůj konkrétní omyl, tvá hereze.
Což je jen dobře - je to pro člověka plusem!
Protože mít hřích je člověku vždycky jen na škodu - předejít hříchu je výhrou.
Co konkrétně je na tom pro tebe ten "omyl" a "hereze"?
Je toto snad ode mne pomluva?
Ne, to ne. To je jen tvoje popletení tvým světem pocitů a zážitků.
Pokud totiž i lituješ, pořád mi z toho vychází, že vlastně podle tebe děláš zbytečnost.
Určitě, Stando, to jsi porozuměl dobře - dělat hříchy a litovat je zbytečnost.
Proč lituješ svých hříchů, když zároveň i tvrdíš, že lítosti nad hříchy není zapotřebí?
Lítost nad hříchy, nad tím, co člověk zkazil, promarnil, nad zlem, nad škodou, nad něčím, co už nejde napravit, vrátit, to je přirozená záležitost, je to vrozená, normální věc, kterou mají skoro všichni lidé ve větší či menší míře.
Melancholik je povahové založení, nevybral jsem si ho, nevymyslel jsem ho. Musel by ses zeptat toho, kdo mně takhle udělal proč mne udělal tak, že lituji hříchů. Třeba ti to poví. Já jsem se tak neudělal.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 30. květen 2020 @ 12:38:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Principem pokání je právě to, že přichází až po hříchu. Kát se tedy z věcí, které jsi neudělal je docela proti zdravému rozumu.
Pak se tedy musíme bavit o smyslu jednotlivých pojmů a nepřisuzovat jim rozdílnou náplň, rozdílný význam.
Rozhodnout se uposlechnout nabádání Ducha svatého a přimknout se v životě k Bohu není pokáním. Je to svobodné lidské rozhodnutí, jak žít svůj život pravdivě.
..." Což je jen dobře - je to pro člověka plusem! Protože mít hřích je člověku vždycky jen na škodu - předejít hříchu je výhrou. Co konkrétně je na tom pro tebe ten "omyl" a "hereze"? ...."...
Můj výrok se vztahoval ke křtu miminek - stát se dítětem Božím má své důsledky. Člověk se stává členem Boží rodiny a je Bohem vychováván jako syn. Život víry jej pak uchrání od mnoha hříchů a poklesků.
(Žd 12) Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, ani neochabuj, když jsi od něho kárán; neboť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna.‘ Snášejte to ke své výchově, Bůh s vámi zachází jako se syny. Neboť je nějaký syn, jehož by otec nevychovával? Jste-li však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste nemanželské děti, a ne synové.
..."Lítost nad hříchy, nad tím, co člověk zkazil,
promarnil, nad zlem, nad škodou, nad něčím, co už nejde napravit,
vrátit, to je přirozená záležitost ..."...
Není to ani zdaleka tak přirozené. Je přece mnoho hříšníků, kteří svých hříchů nelitují a pokání nečiní! Lítost nad hříchy je potvrzením opravdovosti postoje člověka změnit svůj život, změnit své jednání a chování. Organicky tento postoj lítosti nad způsobeným zlem (nebo nevykonaným dobrem) souvisí s upřímným postojem obrácení člověka k Bohu.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 16. červen 2020 @ 08:43:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Principem pokání je právě to, že přichází až po hříchu.
Kát se tedy z věcí, které jsi neudělal je docela proti zdravému rozumu.
Zas ten tvůj "zdravý rozum".
To je ten "zdravý rozum", pro který se držíš jak klíště tvojí "svobody hřešit" a který tě vede k tomu, že hřešíš vědomě, svobodně, dobrovolně a chtěně?
Pak se tedy musíme bavit o smyslu jednotlivých pojmů a nepřisuzovat jim rozdílnou náplň, rozdílný význam.
Tak, naprosto přesně. K tomu jsem ti už před lety psal článek pokání nebo lítost [granosalis.cz]. Asi máš jiný i obsah pojmu "zdravý rozum".
Pokud bych popisoval já můj pojem "zdravý rozum", tak:
Dělat hříchy je docela proti zdravému rozumu.
Hříchy nedělat, to je zdravý rozum.
Rozhodnout se uposlechnout nabádání Ducha svatého a přimknout se v životě k Bohu není pokáním.
A zato neuposlechnout Ducha svatého, nepřimknout se v životě k Bohu a dělat hříchy a litovat těch hříchů, to je pro tebe "pokáním", jestli ti dobře rozumím?
Není to ani zdaleka tak přirozené. Je přece mnoho hříšníků, kteří svých hříchů nelitují a pokání nečiní!
Určitě je spousta lidí, kteří pokání nečiní - obrovské množství.
Ale může se stát, že nějaký člověk má život tak zničený hříchem, je tak kamenný, tvrdý, že už necítí lítost - ale ani to nebrání člověku tomu, aby změnil smýšlení, pobral zdravý rozum, obrátil se, přijal dar pokání. To jsem ti taky psal v článku pokání nebo lítost [granosalis.cz].
Lítost nad hříchy je potvrzením opravdovosti postoje člověka změnit svůj život, změnit své jednání a chování. Organicky tento postoj lítosti nad způsobeným zlem (nebo nevykonaným dobrem) souvisí s upřímným postojem obrácení člověka k Bohu.
No, nemusí to tak být.
Jednou bude pozdě - zvláště pro hříšníky, kteří jsou popletení učením náboženství soch, obrazů a pověr, neznají Boží soud a omylem si vyrobili učení lehce šimrající uši o tom, že projdou do nebe přes spravedlivý Boží soud, i když jsou hříšníci a nechtějí přestat být hříšníky, chtějí si svobodně hřešit. A upínají se k Smrti s její Hodině, Smrt je jediná pevná věc v jejich životě.
Toník |
]
|
|
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: jl v Úterý, 19. květen 2020 @ 11:26:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | "Opravdu nerozumím, jak nemůže pochopit, že člověk má možnost..."
Řešení je nasnadě. Prostě se odmítne existence svobodné vůle.
Takhle postupoval už Luther v disputacích s Erasmem Rotrdamským.
Dalším stupněm je pak odmítnutí milosti a zavedení teze o prederminaci.
A vrcholí to sebespásou - moderními a postmoderními ideologiemi. |
|
|
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Úterý, 19. květen 2020 @ 14:42:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | 》Ne z povinnosti, ale dobrovolně na základě své lásky. .... člověk sám chce. 《
Jj, právě proto takový nemá žádnou zásluhu na svých činech, protože takto jedná proto, že miluje a že chce. Kdežto kdo je povinnován a učiní co je správné, ačkoliv není motivován náklonností k druhému, činí svět lepším a je stálý ve svém konâní. |
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 20. květen 2020 @ 08:58:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Těsně vedle!
Takže podle tebe konání z lásky podle tebe znevažuje daný skutek! A co sám Bůh, který nás z lásky stvořil? Taky to snižuje jeho záslužnost?
Však skutečně - ani člověk, který koná na základě své lásky, nemá žádnou zásluhu na svých činech. Protože nevykonal nic nad to, co vůči Bohu byl povinen vykonat.
(L 17,7-10) „Kdo z vás, kdo má otroka, který oře nebo pase stádo, mu řekne, když se vrátí z pole: ‚Pojď hned a ulehni ke stolu‘? Neřekne mu spíše: ‚Připrav něco k jídlu, opaš se a obsluhuj mne, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty‘? Děkuje snad tomu otroku, že udělal, co mu bylo přikázáno? Nemyslím.
Tak i vy, když uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‚Jsme nehodní otroci; udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.‘“
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Středa, 20. květen 2020 @ 12:19:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | << Těsně vedle! Takže podle tebe konání z lásky podle tebe znevažuje daný skutek! A co sám Bůh, který nás z lásky stvořil? Taky to snižuje jeho záslužnost?<<
Hodně vedle, Stando oko. :)
Proč tak smýšlíte, že prý podle mne, znevažuje konání z lásky daný skutek? A jakou souvislost má Vámi daný příklad s tím, že když někdo druhého nemiluje, či dokonce nenávidí, a přesto s ním jedná v lásce, má daleko větší zásluhu na lepším světě, než ten, který někoho miluje a jedná s ním z té lásky k němu?
Tohle je právě ten rozdíl v tom, když někdo přeloží slova Tóry "je jako ty" takto: !jako sebe samého", namísto porozumění "nejednej se svým blížním tak, jak nechceš, aby on jednal´s tebou", či "nedělej svému bližnímu sám to, co ty nemá š rád".
Daleko větší zásluhu na uzavření míru má ten, kdo jedná v lásce vůči svému nepříteli, kterého nenávidí, bez ohledu na to, že je jeho nepřítel, než ten, který uzavírá mír se svým přítelem, kterého miluje.
Daleko větší zásluhu má na lepším světě ten, kdo jedná podle toho, co je správné, bez ohledu na své city k druhému, než ten, kdo jedná dobře vůči tomu, kterého miluje a činí to dobré ze své lásky k němu. A jedná toho prvního má daleko vyšší hodnotu, než toho druhého mnou zmíněného.
Také má daleko vyšší zásluhu na dosažení stejného výsledku ten, kdo pro danou věc nemá nadání, prostředky či podmínky, než ten, který to vše má.
A mohl bych pokračovat v příkladech. Myslet si však, že kdo vůči někomu činí to, co je správné, protože s ním jedná z lásky, kterou ho miluje, že takový koná něco více, to si prostě nemyslím. A zjevně si to nemysleli ani pisatelé křesťanských evangelií, kteří napsali, že Ježíš řekl, že takoví nečiní nic navíc oproti pohanům.
"„Kdo z vás, kdo má otroka, který oře nebo pase stádo, mu řekne, když se vrátí z pole: ‚Pojď hned a ulehni ke stolu‘? Neřekne mu spíše: ‚Připrav něco k jídlu, opaš se a obsluhuj mne, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty‘? Děkuje snad tomu otroku, že udělal, co mu bylo přikázáno? Nemyslím. "
Tohle je hodně, ale hodně zvláštní příklad a Vaše uchopení těchto slov Ježíše :) Opravdu velice velice podivné uchopení a porozumění k danému diskuznímu předmětu :) Zvláště srovnám-li s : "proto mluvíme ne tak, jako bychom se chtěli zalíbit lidem, ale tak, abychom se zalíbili Bohu, který zkouší naše srdce. " A následně poté s tímto: "Víte, že každý, kdo vykoná něco dobrého, vezme za to odměnu od Pána, ať je to otrok nebo svobodný."
Jenže zásluha, o které píši já a kterou mají Židé, nevězí v hodnotách tohoto světa, ale v tom podílu na tom vytváření budoucího lepšího světa. Tedy už sám skutek, který tvoří ten lepší budoucí svět je odměnou tomu, kdo ho koná :) Ne nějaké obohacení, pochvala, zvýšení do moci či úřadu, panství nad někým apod. Nic z toho a podobného.
Takže to, že člověk činí něco pro druhého z lásky, kterou ho miluje, ta láska je už sama danému odměnou. A pakli vezme odplatu od toho, kterého miluje, už to není nezištné, i když takový záměr byl člověk s odplatou za svůj čin nepočital. Kdežto ten, který ví, že absolutně nemůže počítat s odplatou odměny, činí daleko daleko záslužnější věc. Pro největší micvou je to, o čem už jsem vám psal: tzv. met micva - micva zesnulému - mrtvému.
Stando oko, Vy si zase uvědomte, že psát o lásce je sice velice velice přitažlivé, ale učinit co, je správné, ačkoliv má člověk v sobě citové překážky a také negativní zkušenosti s druhými, je daleko daleko správnější, ačkoliv to nezní tak citově "láskyplně" přitažlivě. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 21. květen 2020 @ 08:22:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Poněvadž tvrdíš, že skutek z nelásky má větší cenu, větší záslužnost.
..."když někdo druhého nemiluje, či dokonce nenávidí, a
přesto s ním jedná v lásce, má daleko větší zásluhu na lepším světě,
než ten, který někoho miluje a jedná s ním z té lásky k němu"...
Posunul jsi problém jinam;
jestliže člověka nenávidíš a přesto jsi se rozhodl pro něj pro skutek lásky, není ten skutek o nic záslužnější, než u toho, kterého miluješ.
Problém je jen v tobě: nemáš totiž co nenávidět jiného člověka!
Bůh také miluje všechny lidi bez výjimky: nenávidí hříchy lidí, ale nikoli jednotlivé osoby. Ani Kaina nedovolil po bratrovraždě zabít, ale poznačil ho na čele pro jeho ochranu.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Čtvrtek, 21. květen 2020 @ 11:16:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | <<Poněvadž tvrdíš, že skutek z nelásky má větší cenu, větší záslužnost. >>
Ne, to zcela jistě netvrdím a nikdy jsem netvrdil, že skutek z nelásky má větší cenu, větší záslužnost, než skutek z lásky. Takovou hloupost bych nikdy netvrdil. Přemýšlejte trošičku o tom, co mi píšete a z čeho mne zde obviňujete. A než pak napíšete takovou pitomost, přečtěte si pozorně, co píšu. Tvrdím, že člověk, který druhého nenávidí (samozřejmě, má-li proč a nikoliv bezdůvodně), a přesto s takovým jedná v lásce (laskavý dobrý skutek vůči němu), má daleko ale daleko větší cenu a zásluhu na tom lepším světě, než skutek, který člověk učiní z lásky k druhému, protože ho miluje. A v tom je hodně markantní rozdíl, než že prý skutek z nelásky má větší cenu, větší záslužnost, než skutek z lásky. A jestli mi zde nedáte zapravdu, pak to máte pro mne v hlavě hodně zpřeházené.
<<Posunul jsi problém jinam;
jestliže člověka nenávidíš a přesto jsi se rozhodl pro něj pro skutek lásky, není ten skutek o nic záslužnější, než u toho, kterého miluješ.
Problém je jen v tobě: nemáš totiž co nenávidět jiného člověka!>>
Nic jsem nikam neposunul a vůbec ne nějaký problém. Komentoval jsem Vaše tvrzení. Rozhodně je záslužnější pro mír světa, když dva, co se nenávidí, spolu uzavřou smír a budou spolu vzájemně jednat v lásce, než když žijí dva vzájemně se milující lidé v míru a jednají vůči sobě z lásky.
Nenávidět člověka jistě mohu, ale nikoliv bez příčiny, bezdůvodně. A to já tedy, na rozdíl od Vás, Hitlera, Stalina a takové další, včetně chlípníků, cizoložníků, vrahů a masových vrahů, a zlodějů a různých škůdců, nemohu. Nemohu s mimi jednat z lásky, protože je nemiluji, ale ze srdce nenávidím, ale mohu s nimi jednat v lásce, protože je to mnoha ohledech správné, abych nebyl jako oni.
<<Bůh také miluje všechny lidi bez výjimky: nenávidí hříchy lidí, ale nikoli jednotlivé osoby. Ani Kaina nedovolil po bratrovraždě zabít, ale poznačil ho na čele pro jeho ochranu.>>
B-h z hloubi své duše nenávidí ty, kdo milují zlo. Nenávidí je, je, proto co dělají a co milují. Kain učinil pokání a jeho trest byl odsunut o 7 generací. Byl zabit Lamechem, který při tom zabil i Tubal Kaina. Jeho trest byl odročen, Avela zabil po hádce a ve rvačce. Lamech také nechtě zabil. Kainovo "znamení" bylo ve svědomí a strachu. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 22. květen 2020 @ 08:00:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Dobrá fantazie.
Ve skutečnosti to ale bylo takto (bez hádky a rvačky).
(Gn 4,3-8) Po jisté době se přihodilo, že Kain předložil plody země jako obětní dar Jahvovi a že také Abel přinesl v oběť prvorozené ze svého stáda, ba i jejich tuk. Tu Jahve příznivě přijal Abela a jeho obětní dar. Nepřijal však příznivě Kaina a jeho obětní dar a Kaina to velice rozjitřilo a jeho tvář se zkormoutila. Jahve řekl Kainovi: „Proč jsi rozjitřený a proč se tvá tvář zkormoutila?7Jsi-li dobře naladěn, což nepozdvihneš hlavu? Nejsi-li však dobře naladěn, nestojí u tvých dveří hřích jako skrčené zvíře, které po tobě prahne; budeš je umět zkrotit?“ Kain přesto řekl svému bratru Abelovi: „Vyjděme ven,“ a tu když byli v širém poli, vrhl se Kain na svého bratra Abela a zabil ho.
Příklad Lámecha ukazuje na cosi jiného; poukazuje na stupňování, na eskalaci násilí mezi lidmi. Princip té eskalace znamená: za malou modřinu od tebe tě zabiji!
Kainovo znamení bylo varováním pro ostatní lidi - nebylo určeno přímo pro Kaina (to by musel neustále postávat před zrcadlem, jinak na něj sám přece neviděl - ani tolik ti nedá zdravý selský rozum)?
Nahlédni občas i přímo do Písma, co se tam vlastně doopravdy píše - nikoli jen do komentářů a úvah hodně pochybných!
(Gn 4,13-15) Tu Kain řekl Jahvovi: „Můj trest je nesnesitelně těžký. Pohleď! Ty mě dnes vyháníš z úrodné půdy, budu se muset skrýt daleko od tvé tváře a budu tulák po zemi, nebudu mít stání.
Ale první, kdo přijde, mě zabije!“ Jahve mu odpověděl: „Zabije-li někdo Kaina, stejně i jemu se dostane sedmeronásobné pomsty,“ a Jahve vtiskl Kainovi znamení, aby ho první příchozí neubil. ....
|
]
|
|
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Středa, 20. květen 2020 @ 10:07:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Svoboda hřešit? Jistě, že ji lidé mají. A je to silné pokušení.
Věřící se od nevěřících asi ani moc neliší. Copak věřící nejsou schopni páchat
zlo? A když se podíváme na křesťany v našem životě kolem nás, copak jsou v něčem
lepší než nevěřící? Vzpomínám si, že v práci jsem se nemohl spolehnout na ty,
kteří byli údajně křesťany. Taková nějaká záludnost v nich byla. Do roku 89
jsem naivně věřil, že křesťané jsou upřímnější, charakterově lepší, ale omyl.Čím
to je? Jakou mají křesťané svobodu k hříchu? Hřeší ještě více než jiní, ale
nepřiznají si to. Dnes máme ukázku v naší politice, v milionu chvilek atd.
Diskuse Oka a Cizince je k ničemu. Křesťané
se nikdy nedohodnou právě proto, že pravda je někde asi mezi. Ostatně křesťanství je stejně zničené, protože
nepřináší mír, klid a lásku. |
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 21. květen 2020 @ 07:13:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Svoboda hřešit? Jistě, že ji lidé mají.
Ahoj Františku.
Ty máš tu "svobodu hřešit"?
Rozhoduješ se svobodně a dobrovolně pro hřích, svobodně, dobrovolně a vědomě pácháš zlo?
Diskuse Oka a Cizince je k ničemu.
K něčemu je diskuze tehdy, když se lidé baví o konkrétní realitě života.
Diskuze nad virtuálními světy v hlavách, kdy na jednoduché otázky do konkrétní reality není odpověď, je obvykle k ničemu.
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 21. květen 2020 @ 08:15:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
..."K něčemu je diskuze tehdy, když se lidé baví o konkrétní realitě života.
Diskuze nad virtuálními světy v hlavách, kdy na jednoduché otázky do konkrétní reality není odpověď, je obvykle k ničemu."...
Teď už jen zbývá málo - totiž aby ses podíval na sebe sama do zrcadla života.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 22. květen 2020 @ 08:17:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Teď už jen zbývá málo - totiž aby ses podíval na sebe sama do zrcadla života.
Díky, Stando, už se stalo - před třiceti lety. Proto také na virtuální svět náboženství a jeho "svobody hřešit" neskočím.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 23. květen 2020 @ 08:49:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku, na ty tvoje "jednoduché a konkrétní otázky jsem ti odpověděl už opakovaně.
Jsi mimo realitu. To zrcadlo, do kterého jsi se podíval, obrazy notně pokřivuje!
Dokonce tak, že rozhodnutí člověka z lásky označuješ za blbost!
Ne z povinnosti, ale dobrovolně na základě své lásky se rozhoduješ být se svými dětmi.
Stando, ne, takové blbosti určitě nedělám.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 27. květen 2020 @ 07:33:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Toníku, na ty tvoje "jednoduché a konkrétní otázky jsem ti odpověděl už opakovaně.
Ty jsi někde odpověděl na otázku, zda svátost křtu u tebe konkrétně zrušila některá dědictví zatížení rodových kořenů hříchy předků?
Kdy a kde?
Ty jsi někde odpověděl na otázku, jaké konkrétní dědictví zatížení rodových kořenů hříchy předků u tebe svátost křtu zrušila?
Kdy a kde?
Ty jsi někde odpověděl na otázku, jaké hříchy byly tobě konkrétně ve svátosti křtu odpuštěny?
Kdy a kde?
Ty jsi někde odpověděl na otázku, zda ty konkrétně ses někdy rozhodoval ze dvou možností, zda zůstaneš s dětmi, nebo odejdeš?
Kdy a kde?
Jsi mimo realitu. To zrcadlo, do kterého jsi se podíval, obrazy notně pokřivuje!
Stando, opět jen tvůj osobní útok, projekce vašeho stavu v ŘKC.
Tomu říkáš "diskuze"? Je nečestné, pokud se takto znovu a znovu snažíš přehodit váš stav na druhé.
Dokonce tak, že rozhodnutí člověka z lásky označuješ za blbost!
No, to ani náhodou - to sis fakt popletl. Že tě to baví takhle si vymýšlet a přehazovat tvé nápady na druhé!
Za blbost označuji rozhodnutí z blbosti, ze hříchu, a to i v tomto případě, kdy ses na mne opět snažil přehodit nějakou tvou blbinu.
Stando, pokud se někdo - kdokoliv - rozhoduje "svobodně" o tom, zda opustí nebo neopustí svoje děti, tak ti 100% garantuji, že se zcela jistě nerozhoduje z lásky.
A normální, zdravý člověk, který nežije v hříchu a má lásku ke svým dětem, se nikdy v životě nerozhoduje, zda opustí či neopustí svoje děti. A pokud se takto člověk nikdy v životě nerozhodoval, znamená to, že měl svobodu od hloupého a zlého hříchu.
A to je moc dobře.
Z lásky se normální člověk s dětmi rozhoduje například o tom, jaké jim koupí dárky k narozeninám, co jim přečte večer před spaním, jakou si spolu udělají snídani ráno, jak je naučí to, co jim v životě zatím nejde, jestli je rozšvihá na cucky v kanastě, nebo nechá vyhrát, jestli je vytáhne ven zaběhat si, nebo se spolu podívají na film a z lásky dělá člověk se svými dětmi spoustu dalších rozhodnutí, a to docela svobodně.
Jestli se člověk rozhoduje o tom, zda svoje děti opustí nebo neopustí, tak to dělá ze hříchu - z toho důvodu, že tomu člověku láska chybí, často dost silně, bolestně.
Ty ses Stando někdy rozhodoval, jestli opustíš nebo neopustíš svoje děti? Pokud ano, tak si se tak rozhodoval skutečně z lásky? Byla láska důvodem pro takové tvoje rozhodování?
Pokud ano, tak máme hodně jiný obsah pojmu "láska".
Co takového pak pro tebe znamená ten pojem "láska"?
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 27. květen 2020 @ 08:23:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Ty jsi někde odpověděl na otázku, jaké konkrétní dědictví zatížení rodových kořenů hříchy předků u tebe svátost křtu zrušila? "...
Navzdory tomu, že mí předkové (podle vyprávění) nebyli všichni svatoušky, vůbec žádné zatížení rodových kořenů se u mě po křtu neprojevilo. Není ho! Realita mého života je tedy v souladu s katolickým učením o křtu.
..."Ty jsi někde odpověděl na otázku, jaké hříchy byly tobě konkrétně ve svátosti křtu odpuštěny? "... Odpověděl - ale zjevně nikoli podle tvých představ. Tvrzení o odpuštění úplně všech hříchů ve křtu je obecným učením katolické církve. Vztahuje se úplně na každého křtěnce. Je pochopitelné, že miminko v době svého křtu ještě nemá žádné osobní hříchy, které by bylo nutno odpouštět. Což je jen dobře - je to pro člověka plusem! Protože mít hřích je člověku vždycky jen na škodu - předejít hříchu je výhrou.
..."Ty ses Stando někdy rozhodoval, jestli opustíš nebo neopustíš svoje děti"...
Toníku, problémy se svobodnou volbou jsi přesunul do osobní roviny - na mě .
Vůbec jsi nepochopil pointu.
Já přece hovořil o tom, že i v současnosti je mnoho otců, kteří se rozhodli a své děti opustili. To je realita dneška, realita skutečnosti dnešního světa. Jistěže to nebylo z lásky, ale jako důsledek pokřivenosti lidského srdce hříchy, které tomu předcházely.
Člověk čistého srdce se přece rozhoduje pro své děti - a z lásky!
Obě tyto roviny mají jen jednoho společného jmenovatele - rozhodnutí lidského srdce. To konkrétní člověk se rozhodl pro to, nebo pro ono - nemusel si třeba ani složitě vybírat - stav srdce vede člověka i v jeho skutcích.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 27. květen 2020 @ 18:01:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Vztahuje se úplně na každého křtěnce. Je pochopitelné, že miminko v době svého křtu ještě nemá žádné osobní hříchy, které by bylo nutno odpouštět.
Tedy tobě ve svátosti křtu žádné hříchy odpuštěny nebyly?
Když píšeš "ve křtu nám byly odpuštěny všechny hříchy", tak je to podobně reálné, jako když někdo napíše: "Vypil jsem úplně všechnu vodu, co tekla ve velikánských řekách na Sahaře".
Toníku, problémy se svobodnou volbou jsi přesunul do osobní roviny - na mě .
Stando, vždycky se budu od virtuálních "cobykdyby" a všelijakých popletených učení přesouvat ke skutečnému životu, ke skutečné realitě, k osobnímu svědectví života. Znovu a znovu. S tím počítej.
Vůbec jsi nepochopil pointu.
A vidíš. Já myslím, že tvůj svět chápu, celkem dobře. Ale je možné, že jsem ho nepochopil. Právě proto bys měl ten tvůj svět vysvětlit, vysvětlit, co reálně žiješ.
Jistěže to nebylo z lásky, ale jako důsledek pokřivenosti lidského srdce hříchy, které tomu předcházely.
Rozumná řeč, Stando.
Jistěže to nebylo z lásky. Takové věci nedělají lidé z lásky.
A nebylo to ani ze svobody - takové věci nedělají lidé ze svobody. Alespoň jsem nikdy v životě neslyšel o tom, že by někdo svoje děti svobodně opustil, a to už jsem slyšel dost svědectví na dané téma.
Ale připouštím, že je někdo tak mimo, že opustí svoje děti svobodně, dobrovolně, chtěně. Jen jsem takového člověka v životě ještě nepotkal.
Člověk čistého srdce se přece rozhoduje pro své děti - a z lásky!
Bavíme se pořád ještě o tom tvém bipolárním světě vybírání si dobra a zla?
Pokud ano, tak jistě 𝓝𝓮. Člověk čistého srdce se takto nesmyslně nerozhoduje - nemá to zapotřebí.
Jako se člověk čistého srdce nerozhoduje z lásky o tom, že své dítě neopustí, stejně tak se člověk čistého srdce nerozhoduje z lásky o tom, že svoje dítě nezavraždí.
Taky se člověk čistého srdce z lásky nerozhoduje při každém vstupu do supermarketu, že zrovna nebude krást.
Taky se člověk čistého srdce z lásky ve výtahu nerozhoduje, že zrovna s touhle ženskou nebude spát.
Taky se člověk čistého srdce z lásky nerozhoduje, že svému sousedu nebude závidět, že si koupil nové auto.
Taky se člověk čistého srdce z lásky nerozhoduje, že nebude zlořečit Bohu
Taky se člověk čistého srdce z lásky nerozhoduje, že bude ctít svoje rodiče.
A tak dále.
Člověk čistého srdce žádné takové nesmyslné a zbytečné rozhodnutí nemusí dělat. Právě proto, že má čisté srdce. O to více se ale může ve svém rozhodování věnovat něčemu, co je užitečné a smysluplné.
Takovéhle rozhodování ale musí dělat člověk, který nemá čisté srdce, který má špinavé srdce, hříšník. A je to pro něj těžké rozhodování - zvlášť, když třeba je závist v srdci veliká, tak je těžké rozhodování, že závidět nebude. A někdy se mu to i podaří, nakrátko. Než zase ze srdce probublá to, co v něm je z přirozenosti zlého srdce [obohu.cz].
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 28. květen 2020 @ 08:37:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."vždycky se budu od virtuálních "cobykdyby" a
všelijakých popletených učení přesouvat ke skutečnému životu, ke
skutečné realitě, k osobnímu svědectví života. Znovu a znovu. S tím
počítej."...
To by mi nevadilo.
Když ale v diskusi použiji obecné pravidlo, všeobecně platné (např, o všech účincích křtu), neměl by ses z něho ty osobně vykrucovat, že toto není tvůj svět.
Když ti např. připomenu Archimédův zákon, tak ten platí pro všechny lidi v našem společném hmotném světě úplně stejně. Ať už je to Toník, nebo Standa.
..."Člověk čistého srdce se takto nesmyslně nerozhoduje - nemá to zapotřebí. "...
Kdo z nás má pořád dokonale čisté srdce? Ty snad?
I ty přiznáváš, že občas zhřešíš! Aniž by jsi se snad pro ten konkrétní hřích rozhodl? Kdo to tedy rozhoduje v takovém případě za tebe? Pokřivenost tvého srdce?
Jde jen o to, nenechat naše lehké hříchy dospět, ale zavčasu je pokáním eliminovat. Kdo to neudělá a své hříchy nijak neřeší, ty nakonec nutně "dospějí" a plodí smrt - pokřivují lidský úsudek, mění vnímání hodnot.
A až tehdy se člověk sám rozhodne třeba i opustit své děti. A to jsme stále v tomto našem společném hmotném světě a příklady tohoto můžeme vidět všude kolem sebe. Také statistiky rozpadů manželství hovoří v tomto jasně.
A jestliže je takovýto člověk v nesvobodě svých rozhodnutí (jak tvrdíš ty), kdo jiný za něj rozhoduje opustit jeho děti, když ne on sám?
Jistěže má takovýto člověk už špinavé zdeformované srdce - ale svou vlastní vinou!
Každý nový den přicházejí nové situace, ve kterých se buď osvědčíme, nebo neosvědčíme - ve kterých buď podlehneme hříšným žádostem, nebo naopak nad nimi mocí Ducha zvítězíme.
Neustále na naší životní cestě přicházejí nové křižovatky, kde se každý nový den znovu a znovu musíme rozhodovat, kterou cestou se dát dál. O tom je život. Stav našeho lidského srdce je pak odrazem těchto našich rozhodnutí.
Hřích - to je pak naše (tedy i tvoje) svobodné rozhodnutí se pro špatnou cestu.
(A neříkej mi, že pro tebe Archimédův zákon snad neplatí, že ty to máš jinak! Nemáš - to je jenom tvé nepravdivé pokřivené vnímání našeho společného hmotného světa).
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 29. květen 2020 @ 09:31:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Když ale v diskusi použiji obecné pravidlo, všeobecně platné (např, o všech účincích křtu), neměl by ses z něho ty osobně vykrucovat, že toto není tvůj svět.
Když píšeš o "křtu", předpokládám, že píšeš o svátosti křtu, která se v ŘKC uděluje miminkům, ne o tom, když někdo uvěří Pánu Ježíši, slovům apoštola a dá se podle toho příkazu apoštola pokřtít (to považuješ za "hereze" a lidi, kteří to udělaljí, za "popletené herezemi", jestli jsem tě pochopil dobře).
Reaguji tedy na tvůj svět ŘKC, který velmi podrobně znám a který jsem reálně žil, mám s ním tedy reálnou, osobní zkušenost.
V tomto případě, pokud například píšeš jako obecné pravidlo "Ve křtu je miminku odpuštěno jeho zatížení rodových kořenů.", reaguji na to obecné pravidlo.
Pokud by to bylo obecné pravidlo, zákon, tak by miminka, kterým byla udělena svátost křtu, byla zbavena zatížení, které způsobil hřích v jejich rodě. To se ale ve skutečnosti, v realitě neděje - vyrůstal jsem v prostředí, kde byla všem miminkům udělena svátost křtu. A všechna ta miminka měla zatížení rodových kořenů s sebou v životě.
Když ti např. připomenu Archimédův zákon, tak ten platí pro všechny lidi v našem společném hmotném světě úplně stejně.
To jsi napsal naprosto přesně a výstižně!
V tom se právě liší od virtuálního, vymyšleného světa typu "Ve křtu je miminku odpuštěno jeho zatížení rodových kořenů.", světa, který reálně neplatí pro ani jedno miminko, které prošlo svátostí křtu.
Porovnáním vymyšlených nesmyslů s realitou se tedy snadno pozná platnost myšlenky.
Tak to dělá i věda - věda je proces popisu reality zákonitostmi, objevování těch zákonitostí, s neustálou kontrolou, oponenturou, konfrontací teorií s realitou. Pokud někdo přijde s teorií, u které se prokáže, že neodpovídá realitě, není ta teorie přijata.
V tom se lidí od virtuálních světů typu "odpuštění zatížení rodových kořenů ve svátosti křtu", které srovnání s realitou těch miminek vyhýbají jak čert kříži.
Kdo z nás má pořád dokonale čisté srdce? Ty snad?
No v těch věcech určitě, proto jsem ti ty příklady psal, jsou z mého reálného, skutečného světa. Proto ti dávám konkrétní příklady konkrétní reálné svobody z konkrétního reálného života, abys měl představu, co žiju. Proto jsem ti také psal opačné příklady - například když jde někdo do obchodu a zcela svobodně se rozhoduje, jestli za zboží v obchodě zaplatí nebo zda si ho odnese bez placení, tak takovému člověku neříkáme "svobodný" člověk, ale nazýváme ho třeba "zločinec", "zloděj", "podvodník", člověk "amorální", "zlý", "bezcharakterní" a podobně.
Aniž by jsi se snad pro ten konkrétní hřích rozhodl? Kdo to tedy rozhoduje v takovém případě za tebe? Pokřivenost tvého srdce?
Stando, proč by měl někdo rozhodovat za mně? Jak tě takové nesmysly pořád dokola napadají?
Když se člověk rozhoduje zcela nesvobodně, v nějaké problematické situaci - typickým příkladem je aktuální koronavirus a jeho působení - tak to přeci neznamená, že někdo rozhoduje za něj? Rozhoduje se z neznalosti, nedostatku podkladů, rozhodne se špatně, mine cíl. Proč by měl odpovědnost přehazovat na někoho jiného? Jaký by to mělo smysl?
Jde jen o to, nenechat naše lehké hříchy dospět, ale zavčasu je pokáním eliminovat. Kdo to neudělá a své hříchy nijak neřeší, ty nakonec nutně "dospějí" a plodí smrt - pokřivují lidský úsudek, mění vnímání hodnot.
Alespoň tak, Stando, když už nic jiného. Ale je to blbost žít něco takového, škoda něčemu takovému věnovat energii, čas, život.
Lepší je projít Božím soudem, hříchu se zbavit v pokání (které je darem od Boha), být od hříchu svobodný a nemuset hřích řešit.
A jestliže je takovýto člověk v nesvobodě svých rozhodnutí (jak tvrdíš ty), kdo jiný za něj rozhoduje opustit jeho děti, když ne on sám?
A opět - proč by měl za něj rozhodovat někdo jiný? Jak tě takovéhle nesmysly napadají?
Pokud si například žena najde v manželství milence, nemá ten muž v takové situaci ohledně manželství moc co rozhodovat, má minimum svobody - musí jí vyhodit, musí se rozloučit, a to co nejdříve. Pokud to neudělá, žije s ní dále a ta žena si vytvoří dvojí vztah, jeden jí živí, druhý ji poskytuje jiné služby, má ten muž ještě méně svobody a ještě méně co rozhodovat. Ale pokud se v takové nesvobodné situaci, v takovém otroctví hříchu a bezvýchodnosti rozhoduje, proč by měl dělat takový nesmysl, aby za něj rozhodoval ještě někdo jiný? Jaký by měla taková blbost smysl?
Jistěže má takovýto člověk už špinavé zdeformované srdce - ale svou vlastní vinou!
Ano, určitě to tak bývá. Ale není to železné pravidlo - nemusí to být vždy. Co když například nemá zdeformované srdce vlastní vinou, ale okolnostmi, ve kterých se ocitnul?
Každý nový den přicházejí nové situace, ve kterých se buď osvědčíme, nebo neosvědčíme - ve kterých buď podlehneme hříšným žádostem, nebo naopak nad nimi mocí Ducha zvítězíme.
To pak ale musí být dost těžký život. Díky Bohu za to, že žijeme klidněji, normálně.
Neustále na naší životní cestě přicházejí nové křižovatky, kde se každý nový den znovu a znovu musíme rozhodovat, kterou cestou se dát dál. O tom je život.
Ano, o tom je život.
A hřích a jeho otroctví k tomu není potřeba.
Stav našeho lidského srdce je pak odrazem těchto našich rozhodnutí.
Ne, to je naopak.
Rozhodnutí člověka jsou obrazem stavu jeho srdce.
Hřích - to je pak naše (tedy i tvoje) svobodné rozhodnutí se pro špatnou cestu.
Ne, to rozhodně není. A i když tvůj nesmysl napíšeš posté, nestane se pravdou.
(A neříkej mi, že pro tebe Archimédův zákon snad neplatí, že ty to máš jinak! Nemáš - to je jenom tvé nepravdivé pokřivené vnímání našeho společného hmotného světa).
Zas ta tvoje projekce tvého stavu.
Pro mne (stejně jako pro tebe) určitě platí zákony a ne vymyšlený virtuální svět popletených náboženství.
"Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu. A otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn."
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 30. květen 2020 @ 09:16:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Jestliže se už jednou pokřtěný člověk (svátostí křtu) nechá v dospělosti ve zmatení mysli pokřtít znovu (aby otrocky a mimo kontext naplnil jednu literu verše z Písma) - je to z popletenosti mysli. Následně totiž např. tvrdí (navzdory evidentní skutečnosti), že ani prý nebyl pokřtěn dvakrát, ale jen jednou,... že křest není nové narození z vody a z Ducha ... a že křest je jenom pohřeb starého člověka (uniká mu, že nový člověk se rodí spolu s Kristem právě ve svátosti křtu až následně potom, co byl starý člověk spolu s Kristem pohřben).
Křest je Bohem ustanoven, aby se v něm lidé stávali Bohem přijatými dětmi - křest je tedy jakýsi proces Boží adopce. Proto je v principu jedno, zda je adoptován člověk už jako miminko, nebo až v dospělosti.
Naopak, čím dříve se člověk stává dítětem Božím (členem velké Boží rodiny), tím pro něho a kvalitu jeho duchovního života lépe!
..."Ve křtu je miminku odpuštěno jeho zatížení rodových kořenů."...
Křest je záležitostí víry, nikoli rozumového dokazování. Jak chceš rozumem a argumenty dokázat, že miminko nebylo zbaveno zatížení rodovými kořeny ze hříchů předků? Jen tvé plané tvrzení!
Nehovoříme zde totiž o záležitostech těla (např. dítě, postižené alkoholismem rodičů se ve křtu svého postižení nezbaví) - hovořím zde o záležitostech svázanosti lidského ducha zlými duchy díky otevřenosti lidského ducha působení Zlého coby následek hříchů předků, hovořím zde (ve křtu) např. o neutralizaci prokletí - zvláště závažným zlem, způsobujícím zatížení rodových kořenů je např. , když rodič prokleje své dítě. ...
A tento druh zla právě křest - adopce člověka Bohem - neutralizuje.
..." Kdo z nás má pořád dokonale čisté srdce? Ty snad? No v těch věcech určitě, "...
A v jiných věcech nikoli? Kdybys měl dokonale čisté srdce bez zatížení náklonnostmi ke hříchu, nestávalo by se ti, že zhřešíš.
Nejde o určitou oblast hříchu, jde o skutečnost, že nejsme na tom tak dobře, abychom dokázali zcela nehřešit. Každý hřích je zlo.
..."Stando, proč by měl někdo rozhodovat za mně? Jak tě takové nesmysly pořád dokola napadají?"...
Nesmyslem je tvrdit, že když hřeším a mám své hříchy, tak prý nejsem hříšník. To docela určitě jsem. Mám - li své hříchy, jsem hříšníkem. Jak se následně k této realitě postavím, je věcí další.
..."Lepší je projít Božím soudem, hříchu se zbavit v pokání (které je darem od Boha), být od hříchu svobodný a nemuset hřích řešit."...
Zatím neprocházíme my živí ještě žádným Božím soudem, ale jenom Boží milostí, která nám hříchy odpouští, když z nich učiníme pokání (i pokání je darem, je plodem Boží milosti - které ale následně musí člověk využít a skutečně se ze hříchů kát. A změnit svůj život, obrátit se ve svém dříve hříšném smýšlení)..
Skutečný Boží soud nás čeká (podle křesťanského učení) až po ukončení našeho pozemského života.
Své hříchy řešit musíme, znovu a znovu činit ze hříchů pokání, abychom se jich zbavovali. Jako když nestačí se umýt jen jednou za život, ale třeba se mýt každý den znovu a znovu - jinak člověk nebude čistý.
..."Co když například nemá zdeformované srdce vlastní vinou, ale okolnostmi, ve kterých se ocitnul?"...
I to se může stát! V takovém případě ale není u jeho hříchu plné vědomí, ani dobrovolnost a odpovědnost za jeho hřích se přenáší částečně také na ty, kteří tuto jeho deformaci způsobili. I takový člověk však má dar svobodné volby - může se např. rozhodnout učinit pokání a změnit své smýšlení. Bůh takovému člověku nebude skoupý na svou milost.
..."Každý nový den přicházejí nové
situace, ve kterých se buď osvědčíme, nebo neosvědčíme - ve kterých buď
podlehneme hříšným žádostem, nebo naopak nad nimi mocí Ducha zvítězíme.
To pak ale musí být dost těžký život. Díky Bohu za to, že žijeme klidněji, normálně."...
Takže žiješ "klidněji" a přesto ještě hřešíš? V čem je tedy vlastně podstata tohoto tvého klidu?
Stav našeho lidského srdce je pak odrazem těchto našich rozhodnutí. = Rozhodnutí člověka jsou obrazem stavu jeho srdce.
Zamysli se! Smysl vět je stejný.
..."Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu. "...
Zase jen neuváženě kopíruješ literu - bez náležitého porozumění smyslu. Nikoli každý hřích způsobuje hned otroctví! Jsou hříchy ke smrti (které způsobují otroctví) a jsou i hříchy, které ještě nejsou ke smrti a které otroctví nezpůsobují. Zatím. Když je ovšem nijak neřešíme a necháme je dospět, později by nás do otroctví jistě také dovedly.
(Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.- Jk 1,15).
..."Hřích - to je pak naše (tedy i tvoje) svobodné rozhodnutí se pro špatnou cestu.
Ne, to rozhodně není."...
Je mi líto, že se takto vehementně bráníš osobní odpovědnosti za své hříchy. Všechno možné za ně může, jenom ty sám snad ne! Protože ty máš "čisté srdce!"
Zde pomůže jen mimořádná Boží milost poznání sebe sama.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 03. červen 2020 @ 09:03:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jestliže se už jednou pokřtěný člověk (svátostí křtu) nechá v dospělosti ve zmatení mysli pokřtít znovu (aby otrocky a mimo kontext naplnil jednu literu verše z Písma) - je to z popletenosti mysli.
To určitě, Stando. Ale o tom jsem nepsal - to je jen tvůj podivný svět ve tvé hlavě.
A aby ses toho člověka zeptal, kdy a jak se co v jeho životě reálně stalo - kdy a jak dostal nové srdce, co se v jeho životě stalo při křtu ve vodě.
Tvoje zmatení mysli a jiné podobné věci vašich náboženství z toho vynech, jsou zbytečné, nesouvisí s tématem.
Křest je záležitostí víry, nikoli rozumového dokazování.
Svátost křtu miminek je záležitostí víry - je to něco, s čím nemáte osobní zkušenost, věříte tedy, co se dělo, je to jen virtuální svět.
Křest ve vodě, když se křesťané nechají pokřtí, není záležitostí víry - to je reálná zkušenost, něco, co se v životě člověka stalo. Nemusí tedy věřit, co se stalo, může vědět, co se stalo, protože se to v jeho životě stalo. Člověk, který se dal pokřtít, si také nemusí rozumově nic dokazovat, protože ví, co se při křtu stalo.
Jak chceš rozumem a argumenty dokázat, že miminko nebylo zbaveno zatížení rodovými kořeny ze hříchů předků? Jen tvé plané tvrzení!
Docela jednoduše, jako cokoliv - důkazy, porovnáním s realitou. Klasickým důkazem je svědectví člověka, stačí se toho zeptat, zda byl zbaven zatížení rodovými kořeny ze hříchů předků. Samozřejmě se člověk musí ptát opatrně, protože je to často citlivé téma, ale lidé to vědí, zda byli či nebyli zbaveni rodového zatížení, moc dobře věcí, co se jejich rodem nese.
Pak stačí realitu porovnat s virtuálním světem - pokud se například pradědeček upil k smrti, dědeček se oběsil v lese, strejdu zabil blesk uprostřed dveří jeho vlastního domu, táta má problémy a dítě je tak nemocné, že bez prášků od psychiatra ani nevstane z postele a a nimi také skoro ne, je celkem jasné, že svátost křtu udělená všem těm lidem od rodového zatížení hříchy předků nepomohla nijak.
Pokud prapraprababička viděla démony všude, čarovala, věštila z ruky, proklínala, kradla, podváděla a nepracovala, praprababička taky, taky prababička i babička, maminka taky nepracuje a dítě leží u televize, všude vidí démony, proklíná a čaruje, je celkem jasné, že svátost křtu udělená všem těm lidem od rodového zatížení hříchy předků nepomohla nijak.
Zatím neprocházíme my živí ještě žádným Božím soudem, ale jenom Boží milostí, která nám hříchy odpouští, když z nich učiníme pokání (i pokání je darem, je plodem Boží milosti - které ale následně musí člověk využít a skutečně se ze hříchů kát.
Ano, v tom se vaše situace liší - není v tom ale pro vás žádná výhra, že se Božímu soudu vyhýbáte, nevíte osobně, co ten soud znamená, nepřijali jste ten soud. Ale vaše věc, co žijete, pokud vám to vyhovuje.
Je mi líto, že se takto vehementně bráníš osobní odpovědnosti za své hříchy.
Je mi líto, že takto zbytečně lžeš a pomlouváš v diskuzi - takovéhle pomluvy ale jenom ukazují jen tvůj život, tvůj způsob uvažování. Chápu, že pokud si začneš takto vymýšlet nesmysly o diskutujících místo reálné diskuze k tématu, je diskuze konec.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 03. červen 2020 @ 14:12:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Pokud prapraprababička viděla démony všude, čarovala,
věštila z ruky, proklínala, kradla, podváděla a nepracovala,
praprababička taky, taky prababička i babička, maminka taky nepracuje a
dítě leží u televize, všude vidí démony, proklíná a čaruje, je celkem
jasné, že svátost křtu udělená všem těm lidem od rodového zatížení
hříchy předků nepomohla nijak."...
Křest ovšem není žádná magie! Jestliže další generace opakovaně po křtu znovu volí život ve hříchu, jsou to pak důsledky jejich hříchu, které je zasahují, nikoli zatížení rodu.
Pokřtěný člověk se stává ve křtu křesťanem a pokud dál už žije s Bohem, žádné zatížení rodových kořenů se ho netýká.
Jinak k tvým zmateným představám o jakémsi Božím soudu, kterým jsi už údajně prošel, se dál nebudu vyjadřovat. Bylo by to zbytečné mrhání časem.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 04. červen 2020 @ 06:37:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Křest ovšem není žádná magie!
A čo také si představuješ pod pojmem "magie"?
Jestliže další generace opakovaně po křtu znovu volí život ve hříchu, jsou to pak důsledky jejich hříchu, které je zasahují, nikoli zatížení rodu.
Aha. No, tak to je zajímavé.
"Křest miminka zruší také některá dědictví zatížení rodových kořenů hříchy předků (ale to více rozvádět nebudu, protože to je oblast, na kterou většina z vás zatím nemá vzdělání ve víře)."
1. Co tedy pro tebe konkrétně jsou ta "dědictví zatížení rodových kořenů hříchy předků"?
2. Jakých "dědictví zatížení rodových kořenů hříchy předků" jsi byl konkrétně ty při svátosti křtu zbaven, jaké konkrétní "dědictví zatížení rodových kořenů hříchy předků" u tebe svátost křtu zrušila?
Pokřtěný člověk se stává ve křtu křesťanem a pokud dál už žije s Bohem, žádné zatížení rodových kořenů se ho netýká.
To určitě.
V tom se právě podstatně liší od miminek, která prošla svátostí křtu a žádnou podobnou změnu nezažila, proto ani nemohou nic napsat a odpovědět k tématu na jednoduché otázky, vydat svědectví.
Jinak k tvým zmateným představám o jakémsi Božím soudu, kterým jsi už údajně prošel, se dál nebudu vyjadřovat. Bylo by to zbytečné mrhání časem.
Opět tvoje přehazování tvého stavu na druhé.
Ani teď není potřeba, aby ses vyjadřoval ke tvým podivným představám o něčem, co neznáš a čemu nerozumíš, co není tvým životem, co nežiješ.
Spíše odpověz na otázky k tématu svátosti křtu a rodového zatížení.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 04. červen 2020 @ 11:19:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Spíše odpověz na otázky k tématu svátosti křtu a rodového zatížení."...
Řekl jsem, že toto víc rozvádět nebudu - co z toho jsi nepochopil?
Zatím máš docela problémy s abecedou křesťanství - např. s tím, že nový křesťan se rodí ve křtu a že každý člověk má svobodu si vybrat činit dobro a úplně stejnou svobodu činit zlo..
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 27. květen 2020 @ 08:24:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Ty jsi někde odpověděl na otázku, jaké konkrétní dědictví zatížení rodových kořenů hříchy předků u tebe svátost křtu zrušila? "...
Navzdory tomu, že mí předkové (podle vyprávění) nebyli všichni svatoušky, vůbec žádné zatížení rodových kořenů se u mě po křtu neprojevilo. Není ho! Realita mého života je tedy v souladu s katolickým učením o křtu.
..."Ty jsi někde odpověděl na otázku, jaké hříchy byly tobě konkrétně ve svátosti křtu odpuštěny? "... Odpověděl - ale zjevně nikoli podle tvých představ. Tvrzení o odpuštění úplně všech hříchů ve křtu je obecným učením katolické církve. Vztahuje se úplně na každého křtěnce. Je pochopitelné, že miminko v době svého křtu ještě nemá žádné osobní hříchy, které by bylo nutno odpouštět. Což je jen dobře - je to pro člověka plusem! Protože mít hřích je člověku vždycky jen na škodu - předejít hříchu je výhrou.
..."Ty ses Stando někdy rozhodoval, jestli opustíš nebo neopustíš svoje děti"...
Toníku, problémy se svobodnou volbou jsi přesunul do osobní roviny - na mě .
Vůbec jsi nepochopil pointu.
Já přece hovořil o tom, že i v současnosti je mnoho otců, kteří se rozhodli a své děti opustili. To je realita dneška, realita skutečnosti dnešního světa. Jistěže to nebylo z lásky, ale jako důsledek pokřivenosti lidského srdce hříchy, které tomu předcházely.
Člověk čistého srdce se přece rozhoduje pro své děti - a z lásky!
Obě tyto roviny mají jen jednoho společného jmenovatele - rozhodnutí lidského srdce. To konkrétní člověk se rozhodl pro to, nebo pro ono - nemusel si třeba ani složitě vybírat - stav srdce vede člověka i v jeho skutcích.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Čtvrtek, 21. květen 2020 @ 08:17:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ano, mám nutkání, ale na druhé straně se ovládám. Kdybych byl
mladý a na nikom nezávislý a neměl obavy, že svým blízkým ublížím důsledky
svého jednání, tak bych bojoval proti lumpům i za cenu, že tím hřeším, ale
pomsta patří Bohu a já nemám právo ji vykonávat. Když vidím v TV ty pražské
fašisty na radnicích, tak by ten výkon pomsty potřebovali. Páchat zlo je relativní.
Kdyby kdysi někdo zabil Hitlera, třeba by tím zachránil miliony. Dnes jsou lidé
zbabělí a snadno se přizpůsobí zlu. Svět
spěje ke kruté válce a světovému konfliktu. A křesťané?? Čím víc se zdají
záludnější a neférovější. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Čtvrtek, 21. květen 2020 @ 11:43:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | <<Kdyby kdysi někdo zabil Hitlera, třeba by tím zachránil miliony. >>
Tak tak, Frantisek100. A ještě by navíc tím posloužil Hitlerovi a mnoha dalším, protože by mu tím zabránil v řízení zla, k jehož páchání svedl mnoho lidí. Na jeho vině se podílejí i ti, kteří mu v tom mohli zabránit, ale nezabránili. > Dnes jsou lidé zbabělí a snadno se přizpůsobí zlu. > I tak. Ale spíše než to, už nejsou tak ostražití. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 21. květen 2020 @ 17:52:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ano, mám nutkání, ale na druhé straně se ovládám.
Františku, a když máš to nutkání a na druhé straně se ovládáš, tak zrovna to nutkání a ovládání vnímáš jako svobodu?
Ale neodpověděl jsi mi přímo na otázku, k tématu "svobody hřešit", o které píše stále dokola oko.
Ani mne tak moc nezajímá, cobykdyby, ani fašisti na radnicích, co ne jednom místě odstraňují pomník vítězství zločinné tyranské totality a hned kousek vedle nechávají jiné zločinné tyranské totalitě pomník stavět, aby ukázali absurditu světa.
Zajímá mne ta svoboda hřešit, konkrétně u tebe, když jsi psal, že jistěže mají lidé svobodu hřešit.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Čtvrtek, 21. květen 2020 @ 20:03:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Když mne ovládnou emoce, třeba vztek a nenávist ,tak se pak někdy bohužel dopustím něčeho, čeho pak
lituji například slovní agrese a málem až fyzická, kterou jsem zatím vždy
ovládl. Když má člověk napito, to já nemám, pak může být i agresivní fyzicky a páchat zlo. Prostě tu svobodu volby máme a
je škoda, když ztratíme kontrolu nad sebou. Zlo se ale páchá i jinak, například
pomluvou s cílem jinému tím uškodit. Prostě hřích je v nás a důležité je ho
překonat a nedopustit realizaci. A ti pobožní, co si myslí, že už jsou svatí,
se dopouštějí hříchu také, ale ani si to neuvědomují nebo nechtějí přiznat. A
pokud je člověk psychopat, tak ani neví, co dělá. Kdo ovládal Hitlera? Co to
bylo za sílu? Kdo ovládá politiky ve světě a vede to k válkám? Nechci být jako
ten americký vrah pilot, co nás po roce 89 poučoval o Kristu a přitom nelitoval
toho, že shazoval ve Vietnamu pumy. To je ta komedie křestanství, to je podvod,
záludnost krytá navenek zneužitým Kristem.
Víra, kde hlavním obsahem je vlastní politika, která je pravdou jen z části.
Většina lidí si čím dál více uvědomuje, že křesťanství je falešné a to je vidět už u židů ve SZ. Kristus
to myslel dobře stejně jako dobře to mysleli i jiní a nakonec se vše jen zneužívá.
Pavel byl zoufalý v 7 kapitole v epištole
k Římanům, ale měl to štěstí, že v té době nebyl Kristus tam zneužitý. Tam u
Krista našel uspokojení. Dnes uspokojení není nikde. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 21. květen 2020 @ 22:43:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Když mne ovládnou emoce, třeba vztek a nenávist ,tak se pak někdy bohužel dopustím něčeho, čeho pak lituji například slovní agrese a málem až fyzická, kterou jsem zatím vždy ovládl.
Františku, a když tě ovládnou emoce a dopustíš se něčeho, čeho lituješ, tak to se rozhoduješ svobodně a dobrovolně, když tě ovládají emoce?
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Pátek, 22. květen 2020 @ 07:51:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Svoboda mně v tu chvíli je k ničemu. Volní vlastnosti jsou mi k ničemu, ovládáni jsme " hříchem". Tím jsou negativní
emoce, vliv alkoholu či drog, pokud jsme na nich závislí, ale i prostě to, že
jsem třeba povahou cholerik či i jiné vlivy patologické vlivy. Přece Pavel ten
stav dobře popsal. Dělám to, co bych jindy nedělal. A z toho stavu mne žádné náboženství moc
nepomůže. Pavel věřil v moc Ježíše, ale v tomto stavu člověk není schopen duchovně
něco vnímat. A nakonec nábožensky či duchovně poblouzněný člověk je stejně
nebezpečný jako pod drogou. Copak jiného byly náboženské konflikty vedoucí až k
zabíjení jinověrců? |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 22. květen 2020 @ 08:13:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Svoboda mně v tu chvíli je k ničemu. Volní vlastnosti jsou mi k ničemu, ovládáni jsme " hříchem". Tím jsou negativní emoce, vliv alkoholu či drog, pokud jsme na nich závislí, ale i prostě to, že jsem třeba povahou cholerik či i jiné vlivy patologické vlivy. Přece Pavel ten stav dobře popsal. Dělám to, co bych jindy nedělal. Přesně tak, Františku. To ví každý, kdo něco takového zažil - a že to snad zažil docela každý.
Ve chvíli otroctví hříchu ani nic takového jako svoboda není. To je totiž princip - otroctví není svoboda, otroctví a svoboda jsou protiklady.
Nic takového jako "svoboda hřešit" neexistuje, "svoboda hřešit" je jen virtuální svět v hlavách lidí popletených náboženstvím. "Svoboda hřešit", "svobodný otrok" je něco jako "hranatá koule".
A z toho stavu mne žádné náboženství moc nepomůže.
Určitě, to mám stejnou zkušenost. Bavil jsem se s mnoha a mnoha lidmi, kteří mají také stejnou reálnou zkušenost s náboženstvím. Náboženství je v oblasti hříchyu bezmocné, spíše slouží k tomu, aby člověka v otroctví hříchu udrželo, aby člověk nebyl ze hříchu vysvobozený.
Ze stavu otroctví hříchu zcela jistě nepomáhá ani náboženství, ani věření na bohy.
Pavel věřil v moc Ježíše, ale v tomto stavu člověk není schopen duchovně něco vnímat.
Pavel píše o otroctví hříchu jako o minulosti, píše o vysvobození ze hříchu v Ježíši - a to vysvobození ze hříchu i zažil. Nikde není ani náznak toho že by chtěl vraždit nebo pronásledovat lidi a musel bojovat s takovým pokušením, naopak měl k lidem opačné postoje. Píše [obohu.cz] "zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě osvobodil od zákona hříchu a smrti." Musel tedy vědět osobně, co to je vysvobození z otroctví hříchu.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 22. květen 2020 @ 09:05:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Pavel píše o otroctví hříchu jako o minulosti ..."...
Tohle přece není minulý čas, ale jasná přítomnost!
. Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co
chci, nýbrž činím to, co nenávidím. Činím-li však to, co nechci,
souhlasím se Zákonem, že je dobrý. Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž
hřích, který ve mně přebývá. Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle,
nepřebývá dobré; neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne.
Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však
činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně
přebývá. Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit dobro, je při mně
zlo. Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím. Vidím
však jiný zákon ve svých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli a
činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech....
..
Pavel zde poukazuje stav, ve kterém jsou všichni lidé bez rozdílu v zásadě jistým způsobem alespoň potenciálně v tomto světě pořád - až do své smrti těla.
A ukazuje také na cestu záchrany - na Ježíše, jehož blízké společenství a jeho odpouštění dalších našich nových hříchů, které nejsme sami schopni neudělat (odpuštění na základě námi učiněného pokání) ukazuje naději budoucího života navzdory skličující přítomnosti z lidské nemohoucnosti.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: JirkaB v Pátek, 22. květen 2020 @ 10:01:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Oko, vím, že čeština je složitá, ale byť se to mnohým křesťanům jeví jako čas přítomný a češtinářsky mají pravdu, tedy z češtiny časy za jedna. Tedy i ty máš z češtiny za jedna. Ovšem i na základní škole se ve výuce češtiny pokračuje a dojde se ke slovesným slohům, ke slohům obecně, k analýze čteného textu a tam najednou ejhle.. ...se najednou zjistí, že byť Pavel použil čas přítomný, tak určitě nemluví o svojí přítomnosti, ale ztotožňuje se čtenářem, je s ním v jeho příběhu, je s ním v jeho boji s hříchem, v jeho prohrách...aby najednou slovo zakončil vítězným hymnem a zjevil nešťastnému čtenáři východisko z tohoto šíleného stavu ... a tím vítězným hymnem je slovo.... Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti? Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
A tím hymnem, vítězným hymnem je radostné zjištění - pro Pavla prožité, ale pro čtenáře nové, jelikož čtenář hledal východisko - že tím vysvobozením je Ježíš Kristus. Jméno Ježíš Kristus je odpovědí na otázku kdo vysvobodí. No a kdo je vysvobozen je vysvobozen, kdo není vysvobozen zůstává otrokem. A je veliká milost Boží, když člověk vidí, že zůstává otrokem. Souhlasím s tebou oko, že mnoho lidí žije v nějaké virtualitě, kdy osvobozeni nejsou, vysvobození mají v ústech, ale život svědčí o otroctví. Na to poukazuješ správně. Lišíme se v závěru, Lidé co objeví své otroctví, jako kdysi Pavel (i proto se může ztotožnit se čtenáři) mají většinou dvě řešení. Jedno řešení je, že řeknou: "Jsme jenom lidé", a zůstanou v otroctví a odvolávají se dokonce na Pavla, že ten také zůstal v otroctví hříchu. No a jiní lidé, činí pokání, jsou vděčni Bohu že jim i skrze stejného Pavla pomohl ukázat marnost života a jako Pavel přijmou vysvobození, tedy začnou žít vysvobození, převedou mentální rozumové věření do víry, tedy věření do víry a víru do života. Pokud nám Kristus opravdu vydobil vítězství, tak opravdu není nutné zůstávat v otroctví. Sáma za sebe vyznávám, že mnoho let jsem žil hybrid, rozumem, věřením jsem byl křesťan, ale životem otrok. A tak mi došlo, že to není křesťanství, ale podvod nebo jen nějaká virtualita v mé hlavě. Podvod jsem zavrhl a tak jsem opustil "křesťanství", kde "křesťan" zůstává otrokem hříchu a pochopil jsem, i díky Pavlovi v Ř7, že jsem vlastně nikdy vysvobození nepřijal. Křesťanství není podvod, podvod je výklad. že osvobozený křesťan je otrokem hříchu, že takový byl dokonce i Pavel. Ne, křesťanství je vysvobození. A že ďábel obchází jako lev řvoucí? Jasně že ano? Že přichází pokušení? Ano, Že někdy jsou zákeřná? Jsou. Že dokonce někdy chytnu Krista a vykopnu Jej ven? Jo, vykopnu. Ale není to ten boj popisovaný v Ř7, ten boj v Ř7 je boj hodného, spravedlivého člověka, člověka toužícího po spravedlnosti, lásce, Bohu.... který ovšem nezná Krista. Kristus je východisko z tohoto boje. Kristus je odpočinutí, odpočinutí od tohoto boje, vejděte do mého odpočinutí, tož vejděme...
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 23. květen 2020 @ 08:33:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Ahoj Jirko.
Je ještě o maličko složitější.
Kterým čtenářům to píše?
(Ř 4,6) Právě tak, moji bratři, jste i vy zemřeli Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, abychom přinesli ovoce Bohu. Neboť když jsme byli v těle, působily v našich údech hříšné vášně probouzené Zákonem, aby přinesly ovoce k smrti. Nyní však jsme byli zproštěni Zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli pevně drženi, takže sloužíme v novotě Ducha, a ne ve zvetšelosti litery.
Píše to tedy čtenářům, kteří Krista důvěrně znají.
Z analýzy čteného textu jde tedy významově podle mne spíš o čas průběhový, tedy ty věci tom, že - dobro činit chci, ale sám už ho činit nedokáži - platí nejenom pro přítomnost či minulost, ale alespoň potenciálně neustále po celý lidský pozemský život. Bez Boha se v životě duchovně neposuneme ani o píď, nezbavíme se jediné hříšné závislosti !
Pavel zde hovoří jak o sobě (srovnej: A abych se mimořádností zjevení nepovyšoval, byl mi dán do těla trn, Satanův anděl, aby mě políčkoval a já se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby to ode mne odešlo, ale on mi řekl: ‚Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti.‘ - 2 Kor 12,7-9),
tak i o druhých křesťanech v Římě.
Pavel je si zde vědom vrozené lidské náklonnosti ke hříchu - slabosti, kdy i ve stavu očištění od hříchů pokáním lidská přirozenost i nadále tíhne k určitým hříchům (každý zde máme svoji pomyslnou Achilovu patu - svoji slabost v určité oblasti hříchu, se kterou musíme s Boží pomocí bojovat). I když máme Bohem očištěná srdce, naše slabost vůči jistým hříchům se nám vytrvale vrací ....
Nejsme tedy třeba už zrovna ve stavu otroctví hříchu (byli jsme Bohem očištěni), ale stále jsou v životě situace, kdy znovu tíhneme ke hříchu, kdy znovu do hříchu z lidské slabosti upadáme. Nejdříve do těch malých, nenápadných....
Třeba tu rozlišovat spolu s apoštolem Janem hříchy všední (nezávažné), které samy ještě nevedou přímo ke smrti od hříchů závažných, které už jsou smrtelné a znamenají tedy už i reálný návrat do otroctví hříchu.
Nikoli každý hřích učiní z křesťana hned i otroka hříchu! Ale "ranec" nijak neřešených lehkých hříchů vede spolehlivě u člověka k pokřivenosti srdce i myšlení a takový člověk nakonec skončí ve hříchu ke smrti.
Když žádostivost počne, porodí hřích - a hřích, když dospěje, plodí smrt.
Nesmíme dopustit, aby naše hříchy dospěly!
Tuto žádostivost, se kterou musel také bojovat, měl i Pavel - máme ji my všichni bez rozdílu. Lišíme se jen v oblastech hříchu, pro který konkrétně máme slabost. Pavel jistě nebyl otrokem hříchu - ale aby se jím znovu nestal, k tomu nutně potřeboval neustálý živý vztah s Kristem.
Protože ve vztahu k pokušení vůči hříšným žádostem na tom nebyl nijak jinak, než jsme dneska my.
Jen Kristus nás ze stavu smrti hříchu může vyvést, jen Kristus nás pomáhá udržet v milosti posvěcující, bez hříchu ke smrti. Proto je naprosto nutné se i lehkých hříchů pravidelně zbavovat (učinit pokání ihned, kdy si hřích uvědomím a každý večer před spaním). V pravidelných intervalech také přicházím i své lehké hříchy vyznat Bohu i církvi (křesťan bez církve je jako člověk bez domova) ve svátosti smíření, kde načerpám další mimořádné milosti a inspiraci pro život s Bohem.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pátek, 22. květen 2020 @ 11:20:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Tak to tedy chudák Pavel. Byl na tom podstatně hůř než ti, kterým dopis psal. A přesto se je dovolil "poučovat" . Místo aby se od Římanů učil.
Ti totiž měli tu přítomnost následující : Ř 6:22 [www.obohu.cz]:Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky Božími, máte svůj užitek ku posvěcení a vašim cílem je věčný život. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Pátek, 22. květen 2020 @ 13:47:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Otroky Božími? Proč? Abychom se zachránili a měli věčný
život? Takže ne z lásky, ale něco za něco. Já Ti budu bože sloužit a ty má dáš
věčný život? To je vypočítanost. Myslel to takhle Pavel? Otázka je o jakého jde
boha? Islamisté se stanou takovými otroky božími, že klidně budou zabíjet
jinověrce a za to věří, že budou v nebi
s pannami apod. Jehovisté nedovolí nemocné mamince transfúzi a nechají
ji umřít a jen proto, aby si nepohněvali svého boha a nepřišli o nebe. Jeden
kazatel mé manželce na otázku, že klidně bude v sobotu sloužit jako zdravotní sestra,
prohlásil: "Ale budete mít u boha problémy". " "A vy je mít
nebudete? Všechno děláte vždy správně?" Fanatismus je to nejhorší, co může věřící potkat. A nějaký hřích?? A
nějaká svoboda? To jde stranou. Člověk je zničen a už nerozhoduje on, ale něco
jiného. Už nemá svoje já. Jde s davem, jde za svým guru a jeho učením a slepě.
Stejně jako šli věřící za Hitlerem, jiní za Leninem či Stalinem či jiným psychopatem. A Kristus? Kam se poděl? |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: JirkaB v Pátek, 22. květen 2020 @ 15:15:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ahoj Františku, nechal jsi se strhnout jedním slovem ze zajímavého, ale i nemoudrého překladu. Jde o studijní překlad, který je docela dobrý, ale bratři při překladu zvolili jednu nemoudrou metodu. Stejné slovo překládají v každém výskytu stejně. Nějakou logiku to má, ale naneštěstí ne správnou a u slova otrok je to často nejviditelnější. Originál jazyk a čeština nejsou převoditelné 1:1, slovník není ani matematické zobrazení. Přeloženo, myslím si, že ve dvou odlišných jazycích nejde překládat 1:1. Ale na druhou stranu, ani ve Studijním překladu se z verše nedá odvodit nic proti čemu brojíš.
Opět si zapomněl, že křesťana nepoznáš podle iča, a podle toho kolikrát za minutu řekne Bůh, Kristus,křesťana poznáš jinak. A mezi námi, s uzdravováním, tedy službou v sobotu měl problém i Pán Ježíš. Pokud někdo učí nebo si jen myslí, že služba bližnímu v sobotu rozhněvá Boha, tak na hlavu padlý a Boha nezná. Pokud není ve své zabedněnosti úplně mrtvý, pokud ještě pro něj trvá čas milosti, tak se třeba dostane do nemocnice a bude vděčný Bohu za zdravotní sestry.
Ale jinak jde o totálního pokrytce a nemá smysl takového člověka, nebo učení spojovat s učením Pána Ježíše Krista. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pátek, 22. květen 2020 @ 16:32:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ahoj Jirko,
podle toho, co píšeš, by všechny české i anglické překlady, které znám, byly nemoudré. Že by se všichni mýlili a přeložili 7. kapitolu Římanům špatně? I Textus Receptus (1550/1894) tam má přítomný čas. Kde jsi přišel na to, že tam má být jiný čas? |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pátek, 22. květen 2020 @ 18:23:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ty si také Willy myslíš, že Římané v římském sboru byli na tom lépe než apoštol Pavel?
Křesťané v Římě byli osvobozeni od hříchu, viz:
Ř 6:22 [www.obohu.cz]:Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky Božími, máte svůj užitek ku posvěcení a vašim cílem je věčný život. Zatímco ap. Pavel je zmítán hříchem, je zajatcem zákona hříchu ? : Ř 7:18 [www.obohu.cz]:Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré; neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne.Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá. Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit dobro, je při mně zlo. Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím. Vidím však jiný zákon ve svých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech. Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti? To snad ne ? ! To by byl Pavel dobrý pošetilec a lhář..
Samozřejmě že Pavel zde mluví o minulém čase, i když používá přítomný čas. A ještě lépe - hovoří o stavu člověka, který nepoznal Kristovu moc, osvobození od hříchu. Stavu člověka, který nezemřel Zákonu, který nebyl osvobozen od hříchu. A to určitě nebyl Pavlův případ v době, kdy list křesťanům v Římě psal.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Pátek, 22. květen 2020 @ 19:20:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | rosmano, a tys to měl také tak, hak to popisuje Šaul-Šavel-Pavel?:
7 [www.obohu.cz]Co tedy řekneme? Je Zákon hříchem? Naprosto ne! Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „ Nepožádáš.“ 8 [www.obohu.cz]Hřích využil příležitosti, které se mu dostalo skrze to přikázání, a probudil ve mně veškerou žádostivost; bez Zákona je totiž hřích mrtev. 9 [www.obohu.cz]Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil, 10 [www.obohu.cz]a já jsem zemřel. I ukázalo se, že přikázání, které mělo být k životu, bylo mi k smrti. 11 [www.obohu.cz]Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal mě a skrze ně mě zabil. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 23. květen 2020 @ 10:46:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Já jsem to tak nevnímal. Vyrůstal jsem v křesťanském prostředí. Nejsem Žid a Zákon nebyl to co bych nějak řešil. Ale žádostivost a hříšnost jsem vnímal od své puberty a začal také vnímat, že bez spasení Ježíšem, bez Jeho záchrany nejsem schopen žít životem, který by se mohl Bohu líbit. Začal jsem vnímat svou duchovní "mrtvotu" a to, že si zasluhuji Boží hněv a odsouzení. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Neděle, 24. květen 2020 @ 08:52:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | >>Já jsem to tak nevnímal. Vyrůstal jsem v křesťanském prostředí.<<Díky, rosmano, za rovnou odpověď. Tedy jsi to tak nevnímal, že by se v tobě probudila veškerá žádostivost, když jsi vyrůstal v tom křesťanském prostředí, čehokoliv co je druhého, když jsi uslyšel "A neprahni po domu svého druha, po ženě svého druha, jeho služce, jeho otroku, volu a oslu a čemkoli, co je tvého druha!“ a nezatoužil sis přivlastnit to, co má ten druhý. Ta slova tedy v Tobě neprobudila veškerou žádostivost a skrze ně, tedy to poslední přikázání Desatera, hřích v Tobě neožil a "nezabil" Tě skrze to přikázání a tys nezemřel. Je to tak?
Přesto jsi >>Ale žádostivost a hříšnost jsem vnímal od své puberty a začal také vnímat, že bez spasení Ježíšem, bez Jeho záchrany nejsem schopen žít životem, který by se mohl Bohu líbit. Začal jsem vnímat svou duchovní "mrtvotu" a to, že si zasluhuji Boží hněv a odsouzení.<< Tedy začal jsi vnímat, že jsi hříšný a žádostivý, a to i přesto, že jsi nebyl žádostiv přivlastnit sobě to, co není Tvé, ale to, co má druhý.
Nebyl jsi tedy na tom tak, jak to popisuje apoštol Šaul-Šavel-Pavel. Nemůžeš tedy na sebe vztáhnout jeho slova, že by platila o Tobě a že by svými slovy, kterými popisoval to, jak to bylo u něho, platila i o Tobě. Souhlasíš tedy se mnou, že rozhodně tím nemohl popsat stav všech lidí, že by to měli jako on? Že by to tak měli všichni ti římští křesťané před tím, než uvěřili v Ježíše?
>>Nejsem Žid a Zákon nebyl to co bych nějak řešil.<<
Tak. Židé jsou od malička vyučováni Tóře, tedy ti ve zbožných rodinách. Matkami, otci, nebo také najatými rabíny. Od malička slýchávají slova Desatera a také slova ostatních přikázání. Vědí, že slova Desatera jsou jen deseti přikázáními z mnoha, a že ono desáté z Desatera je jen jedno z těch mnoha. Ale vědí také, že těch deset se týká provinění hodných smrti a že to desáté zahrnuje všechna ta předchozí, protože z žádostivosti po tom, co je druhého - nikoliv po tom, co má ten druhý, ale po přivlastnění si toho, co má ten druhý, někteří lidé jsou schopni přestoupit všechna ta předchozí přikázání Desatera a vůbec všechna přikázání Tóry.
Tedy už od malička slýchávají slova Tóry a nevzbuzuje v drtivé většině z nich touhu překračovat B-ží přikázání, hřích v nich tím desátým přikázáním neožívá a neprobouzí v nich tu veškerou žádostivost. Není to tedy ono desáté přikázání z Desatera a vůbec Tóra, která "oživuje" hřích a "probouzí" v člověku žádostivost, o kterých by člověk nevěděl a nevnímal je, a to i když by ta slova Desatera nikdy neslyšel.
Určitě však existují lidé, kteří touží po překračování zákonů a mají to i za adrenalinové sporty. Asi i existují takoví lidé, kteří touží dělat to, co je zákony zakázáno a nedělat to, co je zákony přikázáno. Asi i existují lidé, kteří, když uslyší, že "co je druhého, není moje", vzbuzuje to v nich závist, zlost, a snad také jsou schopni učinit cokoliv zlého, jen aby ukradli či jinak zlým způsobem získali to, co je druhého, a přivlastnili to sobě.
Asi to tak ten Šaul-Šavel-Pavel u sebe měl, ale že by to mělo platit o všech? O všech lidech, než uvěřili v Ježíše? Že by tohle měl být stav všech lidí před tím, než uvěří v Ježíše? To je to projektování si sebe, svého stavu do druhých, nebo projektování si sebe do slov popisovaného stavu druhého. :)
Pokud takovým byl Šaul-Šavel-Pavel, pak to určitě byl jeden z té menší množiny lidí na světě, ačkoliv, co vím, že psal, nikoho nezavraždil. A dokonce psal, že dodržoval Tóru. Takže pokud nepopisoval svůj stav, pak si dost projektoval své představy do druhých. A bylo by hodně nerovné tvrdit, že ten jeho popis jje popisem stavu všech lidí, než uvěřili v Ježíše. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 24. květen 2020 @ 09:38:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Tedy už od malička slýchávají slova Tóry a
nevzbuzuje v drtivé většině z nich touhu překračovat B-ží přikázání,
hřích v nich tím desátým přikázáním neožívá a neprobouzí v nich tu
veškerou žádostivost. "...
Apoštol to vůbec nemyslel v tomto smyslu, jak jsi to pochopil ty.
Naši žádostivost není třeba ničím probouzet, ta je u každého z nás živá až dost.
Jestliže člověk přirozený podléhá vlastní žádostivosti, mimo jeho svědomí není už nic, co by ho v hříchu brzdilo. Ale lidské svědomí si lze "vychovat" , jeho varovný hlas zahlušit. Čím víc je člověk utopený ve vlastním hříchu, tím je více slepý ke zlu, které ten hřích doprovází. A protože je zde potlačeno vědomí páchaného zla (člověk si ho téměř neuvědomuje, závažnost takového hříchu klesá.
Když přišel Zákon, hřích byl hlasitě pojmenován, označen. Mírou jednání nebylo už jenom subjektivně vlastní svědomí, ale mírou se stal Zákon, který objektivně odhaloval a pojmenovával hřích.
Pokud tedy někdo se znalostí Zákona zhřešil, zhřešil naprosto vědomě proti Bohu i proti člověku - jeho provinění se tedy díky objektivitě znalosti Zákona stalo závažnějším - nebyl zde už jenom samotný skutek hříchu, ale přidružil se k němu i hřích další - vědomé přestoupení Božího zákazu - vědomá vzpoura proti řádu, který Bůh ustanovil.
Tento princip znalosti - neznalosti Zákona platí obecně pro každého člověka bez výjimky.
Kdo více dostal, od toho se bude i více požadovat. Služebník, který vědomě porušil příkaz svého pána při jeho znalosti bude bit více, než služebník, který porušil pánův příkaz z neznalosti.
(L 12,47-48) Ten otrok, který znal vůli svého Pána, a přece všechno nepřipravil a neudělal podle jeho vůle, bude velmi zbit.
Kdo ji však neznal a učinil něco, co si zaslouží rány, bude zbit méně. Od každého, komu bylo hodně dáno, bude také hodně vyžádáno, a komu svěřili hodně, od toho budou žádat více.“
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Neděle, 24. květen 2020 @ 11:11:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pane oko,tady nejde o mne, jak já si vysvětluji ta slova Šaulova. Právěže jsem poukázal na to, že myslet si, že bez Tóry či Zákona, je člověk bez hříchu, "mrtvý", že bez (vědomí, znalostí) Tóry se u zlého jednání nejedná o hřích, je nesmyslné.
Taktéž je nesmysl si myslet, že před přijetím Ježíše, je stav všech lidí stejný tomu, co Šaul popisoval. A také je nesmyslem si myslet, že Šaul těmi slovy vystihl stav všech římských křesťanů, než uvěřili v Ježíše, že nějak sám na příkladem na sobě popsal jejich stav. Navíc ne všichni z těch římských byli Židé či židovští konvertité. Já nepsal takové nesmysly. Rozporoval jsem je.
Nesouhlasím s Vámi, pane oko, snad jen v tom, že znalost Tóry zvyšuje závažnost hříchu, kdežto bez její znalosti se závažnost zlého jednání snižuje. Souhlasím však s tím, že znalostí Tóry si člověk může více uvědomovat své zlé touhy a čelit jim, a také že Tóra dává její znalostí si možnost sebevládání, ale pro ty jedince, kteří propadli své žádostivosti také touhu Tóru obcházet. Bez Tóry není hřích mrtvý a neožívá její znalostí. Ani její znalostí se ze spánku neprobouzí žádostivost. Tedy ne absolutně u všech, ale pouze u naprosto zkažených jedinců.
Nevědomím, že je něco zakázaného právě spíše vzrůstá závažnost hříchu, protože by u takových jedinců neexistovalo vědomí toho, že jsou taková jednání zlá. Bylo by to jako u zvířat, které zápasí o samičky druhých, přivlastňují si jejich věci, teritoria. A můžete říci, že jsou bez vědomí hříchu a že tedy jejich jednání bez toho vědomí není vůbec závažné. Chci tím říci, že tak jako Chava pojedla z toho "stromu" poznání (rozeznání) dobrého a (od) zlého, tak lidstvo dospělo od zvířeckosti k božskému (té jiskře, jiskřičce boží duše - intelektu). Podobně jako dítě dospěje a stává se zodpovědným za své jednání, protože už dosáhlo věku uvědomnění (jistě i výchovou) si toho, co je zlé a co dobré. Takže myslet si, že vědomím hříchu vzrůstá jeho závažnost a nevědomím klesá, je nesmysl. Vzrůstá však vina a zodpovědnost jedince. Vzrůstá či klesá posouzení jeho podílu na provinění a spravedlnosti. Ale kdyby lidstvo bylo jako zvířata, nevědomá si toho, co je dobré a zlé, pak by sice neexistovalo u lidstva uvědomění si dobrého a zlého, viny a spravedlnosti, nebylo by souzení a pochvaly, ale ani výčitek svědomí - byli bychom prostě jako zvěř, která si krade partnerky, věci druhých, potravu, hnízda, .... prostě bychom neměli pouze to vědomí - byli bychom jen zvířata bez té jiskřičky božího intelektu.
Takže sice znalostí Tóry vzrůstá osobní zodpovědnost člověka, ale neznalostí Tóry rozhodně neklesá veřejná závažnost hříchu. Bez toho zápisu do svědomí by lidstvo propadlo zvířeckosti - hříchu bez uvědomnění si jeho závažnosti na stavu svém a světa. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 24. květen 2020 @ 12:03:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Nesouhlasím s Vámi, pane oko, snad jen v tom, že
znalost Tóry zvyšuje závažnost hříchu, kdežto bez její znalosti se
závažnost zlého jednání snižuje. "...
Třeba tu umět rozlišovat mezi objektivně způsobovaným zlem (to je objektivně pořád stejné).
Jestli např. okradu důchodce o jeho celoživotní úspory, je to objektivně pořád stejně zlé, ať to udělám při plném vědomí toho, že ho ožebračuji, či při vědomí sníženém. Z tohoto pohledu je závažnost skutku pořád stejná - pořád stejně zlá a závažná.
Zde však hovoříme o čemsi úplně jiném.
My zde hovoříme o stavu lidského srdce hříšníka, který hříšné jednání vnímá subjektivně - buď při sníženém vědomí toho, že dělá špatnou věc, nebo při plném vědomí toho, že koná špatně.
A znalost Zákona způsobuje to, že si člověk lépe uvědomuje, co je špatné. Když se proto i přesto rozhodne udělat špatnou věc,
jeho provinění je v Božích očích o to horší a závažnější, než u člověka, který stejný skutek vykonal při zatemnění mysli, kdy si závažnost jím způsobeného zla nedostatečně uvědomoval.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Neděle, 24. květen 2020 @ 12:47:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | V celku souhlas. Mám proti tomu jen praktické - člověk, který v sobě nemá morální zábrany a může i své zlé jednání pokládat za normalitu, řekněme psychicky vyšinutý, posoudíte, že si neuvědomuje závažnost svého činu, tak takové sice soud může zbavit jeho odpovědnosti, ale právě pro to je dost závažným nebezpečím společnosti pro jeho zvířeckost - instinktivní pudové jednání bez té jiskry božího intelektu, kdy člověk ovládá svou instinktivnost. Ať chcete nebo ne, nezvládnutí své zvířecké instinktivnosti - to je hřích, ať už tak jednáte s plným vědomím nebo nevědomky. (A to je mimochodem o tom obětování domácí zvěře v Chrámu). |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 25. květen 2020 @ 07:16:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Já jsem to tak nevnímal. Vyrůstal jsem v křesťanském prostředí. Nejsem Žid a Zákon nebyl to co bych nějak řešil.
Ahoj Rosmano.
Ani já jsem to tak nevnímal - vyrůstal jsem v nekřesťanském prostředí, kde bylo hodně beznaděje a doufání ve všelijaké lidi, lidskou snahu a "svaly", materie, náboženské obřady. Nezažil jsem tedy to, co popisuje Pavel: "Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil, a já jsem zemřel. I ukázalo se, že přikázání, které mělo být k životu, bylo mi k smrti." Zákon jsem pak začal poznávat až jako křesťan.
Rozumím Pavlovým slovům jako svědectví o jeho životě (i ho tak píše), ne jako šabloně pro všechny lidi.
Jinde Pavel píše: "Když jste byli pohané, bývali jste neodolatelně vlečeni k němým modlám." To zase zřejmě nikdy nezažil on (kdyby ano, nepsal by nejspíše "vy", ale psal by "my"), zato jsme to zažili my.
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pondělí, 25. květen 2020 @ 13:28:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ahoj Toníku,
jo, rozumím. Také ten oddíl chápu jako Pavlovo svědectví o svém životě.
Já jsem to, co píše Pavel o Zákonu, přeskočil. Ale konečný efekt u mě byl stejný jako u Pavla -> hřích mě zabil. Duchovně zabil. Umrtvil. Byl jsem mrtvý pro Boha. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: JirkaB v Pátek, 22. květen 2020 @ 20:02:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ahoj Willy, jazykovědně je tam přítomný čas. A určitě ve všech překladech. To není nemoudré. Je tam přítomný čas, ale přítomný čas větný neznamená, že Pavel mluvil o své přítomnosti. Proč si to myslím? Z kontextu, jiných svědectvích Pavla. Je to "vypravěčský styl", kdy autor (Pavel) se ztotožňuje s adresátem. I dnes se to používá běžně, je to nejjednodušší způsob, jak vtáhnout adresáta do děje. Ta "nemoudrost" se vztahovala k stejnoslovným překladům stejných slov ve Studijním. Kde se v originále vyskytne slovo otrok, tak v CZ je vždy překládáno slovem otrok. Jenže tak žádný jazyk nefunguje. Ale chápu proč to učinili, díky tomu byla větší ochrana překladu předporozumněním.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pátek, 22. květen 2020 @ 22:49:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
/// A Kristus? Kam se poděl? ///
Kam by se měl podít ? Nikam se nepoděl. Je tam, kde vždy, od nanebevstoupení před 2000 lety, po Boží pravici. A skrze Ducha svatého je přítomný všude tam, kde se 2 nebo 3 sejdou v Jeho jménu.
A je bohatý a štědrý ke všem, kteří Ho vzývají.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Sobota, 23. květen 2020 @ 08:21:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | A není ho spíš potřeba na zemi než v nebi. Tady chybí a
vyskytují se jen jeho falešné kopie, které vedou k agresi a válkám. Svět je
plný falešných Kristů a co na to nebe?? A co ty války vedené pod praporem Krista? Imperialisté, když kolonizovali, tak používali misionáře s Kristem. A dnes to není jiné. Západ nám vnucuje své charismatické sekty, jejichž cílem je narušit život společnosti a možná i oslavují fašismus. Podporuje chvilky a jiné neofašisty. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: JirkaB v Sobota, 23. květen 2020 @ 14:55:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ahoj Františku, bydlím na Moravě, možná je to tu jiné, možná ne, ale mně osobně západ nic nevnucuje. A charismatické sekty mi nevnucuje nikdo. Pravda je kolem mnoho "církví", které vznikly kolem amerického misionáře, ale ani jim nikdo nic nevnucoval. Nabídli jim jejich učení a někteří s moudrostí utekli a někteří s radostí přijali kalnou vodu k pití. Ale neslyšel jsem, že by někdo jim tu vodu vnucoval. Nevyhrožoval jim ztrátou zaměstnání ani nezakazoval chodit mezi pravý Boží lid. Nabídli a někteří přijali. O vnucování nic nevím. Ani ten adventista nevnucoval tvojí manželce sobotu, tvrdil nesmysly o sobotě, tvoje manželka si poklepala na čelo a špinavou vodu odmítla. Ani jí nic nevnucoval. A kdo nemiluje špinavou vodu, ten ji nepije, komu chutná, ten ji pije.
Ale dříve byla doba, kdy byly organizace, měly různé barvy, a ty vnucovaly druhým svoji víru. Hrozily ztrátou zaměstnání, školy, majetku, některé dokonce kradly a vydávaly na smrt ty, kteří jejich dobro odmítly. To byly velmi zlé síly.
Já osobně americké misionáře většinově moc nemusím, ale nemusím ani jiné misionáře nabízející špinavou vodu. Ale nevím o žádném americkém misionáři, který někomu špinavou vodu nutil. Misionáři s měsíčkem, ti nutí, tedy tam, kde mají převahu. Ale americký misionář? To se myslím Františku pleteš, ty vozí často špinavou vodu, ale nikoho ji pít nenutí. Pij čistou, Bůh ji nabízí každému. Pokoj tobě
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 23. květen 2020 @ 09:00:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Otroky Božími? Proč? "...
Ahoj Františku. Bůh člověka nekonečně převyšuje. Že nás bere za své partnery v jednání kolikrát jako rovný s rovným je z pouhé otcovské lásky. Podobně jako když hovoří rodiče s dětmi. Ovšem, na co dítě nestačí, tam musí nastoupit rodičovská autorita.
Proto je Bůh nejenom našim partnerem ale také Pánem. A my jsme jeho služebníky.
Rozumem to uznávám a srdcem s tím souhlasím.
Udělat, co po mě Bůh žádá, je vždycky nakonec tou nejlepší, nejužitečnější a nejprospěšnější variantou i pro mne samotného - i když to mé poznání zrovna vidí jinak. Boha třeba poslouchat.
Slovo "otrok" svojí náplní toto dobře nevystihuje.
Je totiž už zprofanované lidskou hříšností - v podvědomí se nám hned vybavují okovy a bič. Bůh není otrokář - je milující a laskavý Otec i Matka.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Sobota, 23. květen 2020 @ 09:41:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | To je zásadní rozdíl mezi židovským vztahem k Bohu a vtahem
křesťana k Bohu. Pro židy je Bůh Hospodin čili Pán. A pán přece může mít svoje
otroky, kteří ho musí poslouchat. Křesťan vidí v Bohu Otce a Matku, milující bytost.
Tady jsou dva vztahy. Jeden plný lásky a druhý až panský, přivlastňující, tedy
otrocký. Otrok, pokud měl dobrého pána, se cítil v jeho péči bezpečný. Křesťan
cítí rodičovskou péči a lásku. Otrok je
poslušný ze strachu a z povinnosti, křesťanský věřící člověk je poslušný z lásky. A tak jako dítě, když si neví rady,
zajde za rodičem a svěří se mu, tak činí i křesťan. Ale musí tu být živá víra,
vědomí, že jsem v Boží péči a že mne Bůh neopustí. A tato víra je právě ten velký
dar.
Takže spíše Božími dětmi než otroky. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 23. květen 2020 @ 10:27:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
///Křesťan cítí rodičovskou péči a lásku.///
A ty jsi Františku křesťan ? Z tvého věčného naříkání a nadávání se mi to nezdá. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Sobota, 23. květen 2020 @ 13:19:41 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | To se Ti zdá asi správně. Já jsem po roce 89 snad víru
částečně ztratil. Bylo by to hezké mít víru, ale nějak to nejde. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 23. květen 2020 @ 14:18:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Dokonce i učedníci Pána Ježíše přiznali, že jim chybí víra, že mají slabou víru. Proto prosili Ježíše
L 17:5 [www.obohu.cz]:Apoštolové řekli Pánu: „Přidej nám víry!“ To není ostuda přiznat Bohu slabost a nepatrnost své víry. Bůh nám ve svém slovu ale radí, co s tím, jak víru získat: Ř 10:17 [www.obohu.cz]:Víra je tedy ze slyšení zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo. Je třeba s otevřeným srdcem naslouchat Božímu slovu, číst si je pravidelně každý den, přemýšlet o něm a přijímat ho. Krmit se tím slovem. Ježíš říkal těm, kteří Mu uvěřili - zůstaňte v mém slovu. Má slova jsou Duch a život.
To je pravý význam Ježíšových slov o jezení Jeho těla a pití Jeho krve.
J 6:53 [www.obohu.cz]:Ježíš jim tedy řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a nebudete-li pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: JirkaB v Sobota, 23. květen 2020 @ 15:05:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ahoj Rosmano, asi mi věřit nebudeš, tomu co budu psát, ale neber to alespoň jako provokaci. Ono ve skutečnosti to není tak jednoduché. Je pravda co píšeš,
Je třeba s otevřeným srdcem naslouchat Božímu slovu, číst si je pravidelně každý den, přemýšlet o něm a přijímat ho. Krmit se tím slovem.
ale zároveň je to lež. Prosím, to neznamená, že jsi lhář, nebrat osobně.
Znám několik lidí, co činí přesně to co popisuješ. Kdyby jsi s nimi hovořil, tak si v této otázce padnete do náruče, a přitom je to vede od Boha. Každým čtením, hloubáním, nakolenou....jsou dál a dál od Boha. A víru mají jako skálu.
Takže v čem je zrada? V srdci, srdce je potvůrka a i když je otevřené, tak někdy u některých radostně přijímá hereze s pocitem krmení se.
Co tím chci říci?
Že znám lidi co se s otevřeným srdcem jednou učtou do smrti a budou na tom hůř než jsou dnes.
j. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 23. květen 2020 @ 16:45:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ahoj Jirko,
a co bys tedy doporučoval ?
Katolický učitelský úřad církve ? Magisterium ?
Určitě je dobré nejen si číst sám, ale i poslouchat zvěstované Boží slovo těmi, kteří jsou blízko Boha, znají Ho, ví o čem mluví a kážou v mocí Ducha svatého.
Na takové ale je František nějak alergický. Tak mu nezbývá než si číst sám. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: JirkaB v Sobota, 23. květen 2020 @ 17:49:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Myslel jsem tím skutečnost, že když nechceš, tak nic z Písma nezískáš. Pokud chceš všude vidět zlo, tak jej vidíš, pokud chceš vidět Krista, který přišel zachránit a proměnit tebe, tak jej vidíš. Pokud si chceš, stěžovat tak si pořád stěžuješ. František by si měl uvědomit hlavně svoje slova, že se zbytečně obelhává. Nemyslím si, že americký misionář někoho nutil ...ale bylo zde hodně amerických misionářů co kázali špinavou vodu, ...ale kdo má větší moc? Falešný učitel nebo Bůh? Chápu co Františka trápí, vidí očima co vidí, ale jak adventistický kazatel neměl moc nad jeho manželkou, tak ani nad jinými, kteří milují BOha moc nemají... .. radovat se z farů co m to je řešením být vděčný Bohu, být světlem a třeba i tím prvním pravým křesťanem v místě kde je. Tmu zaženeš světlem, ne ukazovániá na tmu. Možná by mu v tom čtení pomohlo, ale nejsem si jist. To nevím. Jen jsem psal o lidech, kterým čtení Bible nepomáhá, čtou tam co chtějí, ne co tam je... |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 24. květen 2020 @ 12:47:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tmu zaženeš světlem, ne ukazováním na tmu!
Věřím, že z tohoto se i František poučí, protože je to pravda. (pokud to tu tedy postřehne).
Taky u něho vnímám, že ho velice trápí negativní věci ve světě, které stejně nemůže nijak ovlivnit.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 25. květen 2020 @ 07:20:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Myslel jsem tím skutečnost, že když nechceš, tak nic z Písma nezískáš. Pokud chceš všude vidět zlo, tak jej vidíš, pokud chceš vidět Krista, který přišel zachránit a proměnit tebe, tak jej vidíš.
Ahoj Jirko.
Tak mám tu zkušenost - pokud člověk vidí v midjánských pannách potěšení chlapů nebo v zacházení náboženských fanatiků s Ježíšem antisemitismus, tak mu více a více čtení písma nepomůže k lepšímu stavu.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Pondělí, 25. květen 2020 @ 15:29:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Číst Bibli? K čemu to je, když je SZ plný násilí , válek a zla. Židé znali a četli SZ a dodnes Kristu nevěří. Bohužel fanatici,
kteří tak rádi zdůrazňují, že už jsou bezhříšní a mají v sobě jen dobro a prý už nejsou
otroci hříchu, se v tom násilí a zlu snad vyžívají. Vůbec jim to zlo a násilí a krutost nevadí. Má to na ně stejný
vliv jako na nacisty Mein Kampf. A to je ta tragédie lidstva. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pondělí, 25. květen 2020 @ 13:17:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Já jsem ale reagoval na Františkovo přiznání, že víru "částečně ztratil". A že by bylo hezké víru mít, ale nějak neví, kde a jak ji získat. A že by asi i rád víru získal. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: JirkaB v Pondělí, 25. květen 2020 @ 17:00:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Jak získat víru? Jde o to jakou? I ďáblové věří, ale třesou se. I Pavel věřil, když pronásledoval církev. Nevím. Poznat Boha? Být vděčný za dobré co nám dává? Radovat se... |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pondělí, 25. květen 2020 @ 17:12:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Jak získat víru?
No tak jak to říká Písmo:
"Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou slyšet bez toho, kdo hlásá? A jak mohou hlásat, nebyli-li posláni? Jak je napsáno: ‚Jak jsou krásné nohy těch, kteří zvěstují pokoj, těch, kteří zvěstují dobré noviny.‘ Ale ne všichni uposlechli evangelium. Neboť Izaiáš praví: ‚Pane, kdo uvěřil naší zvěsti?‘ Víra je tedy ze slyšení zvěsti a zvěst skrze slovo Kristovo."
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: JirkaB v Pondělí, 25. květen 2020 @ 17:34:23 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ahoj tento text František zná a zná jej každý kdo Bibli četl. Ale tento text není přeci absolutním faktem. Jasně, že to tak je, ale není to podmínka postačující. Ale ne všichni uposlechli evangelium... .... je to podmínka nutná, ale ne postačující, kdyby byla tak jsme všichni jedno, jelikož čteme všichni jednu Bibli. František ji čte, ale přitom se trápí. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pondělí, 25. květen 2020 @ 17:47:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ten text možná zná, i když si nejsem jistý.
Ale nezná ten obsah, o čem ten text mluví. Zatím neví, o čem je ta zvěst a nemá víru ze slyšení zvěsti. A nedělá to, k čemu ten text nabádá. A slovo Kristovo nepřijímá s vírou. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Pondělí, 25. květen 2020 @ 17:54:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Kravina. Už mám toho po krk. Jste komedianti. Nic neumíte, jen ponižovat jiné. Jste jed ze Západu, americká komedie víry a politika zla. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 28. květen 2020 @ 08:01:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Otroky Božími? Proč? Abychom se zachránili a měli věčný život? Takže ne z lásky, ale něco za něco. Já Ti budu bože sloužit a ty má dáš věčný život? To je vypočítanost. Myslel to takhle Pavel?
Ahoj Františku.
Takhle to Pavel určitě nemyslel, takhle se to převrací lidem, co byli naočkovaní nějakým popleteným náboženstvím, jako kdysi my v sektě.
Když se v písmu napsané "Ježíš je Pán" nebo když Juda [obohu.cz], Petr [obohu.cz], Jakub [obohu.cz] nebo Pavel [obohu.cz] píší o sobě "otrok Boží", není tím myšlen nějaký fanatismus popletených náboženství nebo ideologií, ale to, co to slovo tehdy znamenalo - tedy vztah dvou lidí.
Otrok patřil svému pánu.
To je význam: Patříme Ježíši, náš život patří Ježíši. To je smysl toho slova "otrok".
Nejsme už sami svoji, nepatříme nikomu jinému (hříchu), ale patříme Bohu.
A Bůh je dobrý vlastník, majitel lidí, na rozdíl od hříchu. Dobře se stará o lidi, kteří mu patří, nenechá je samé sobě, ani tomu nepříteli. Je dobře Bohu patřit, dobrá zkušenost s Bohem.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Čtvrtek, 28. květen 2020 @ 09:10:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | To je nevýhoda pojmu otrok. Možná jiný výraz, ale jaký. Asi
nejlepší je dítě Boží, syn či dcera Boží. V tom je láska a vše, co je krásné.
Nedávno jsem sledoval slovenský pořad Otrokářské cesty. Strašné a za tím zlém
stál člověk a často i věřící. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 28. květen 2020 @ 09:31:01 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Ten pojem "otrok" je opravdu v tomto nevýhodný, protože v českém prostředí má to slovo negativní nádech, je naplněné útrapou, strádáním, špatným zacházením a podobně, takže to opravdu zní divně, když se řekne "otrok". Ale tak to být nemusí - třeba Josef v Egyptě byl otrok. Otrok byl, když těžce sloužil svému pánu, otrok byl ve vězení, ale otrok byl i tehdy, když žil v přepychu a vládl nad celou egyptskou zemí a měl k dispozici cokoliv si vzpomněl.
Určitě jsme děti Boží - ale ten pojem "dítě" zase nevystihuje celý ten vztah. Dítě nepatří rodičům, není jejich majetek. A jednou přijde čas, kdy dítě rodiče opustí.
Spíš je lepší přirovnání manželství, manželská smlouva, kdy jeden druhému patří. I k tomu přirovnává apoštol.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 24. květen 2020 @ 07:41:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Tohle přece není minulý čas, ale jasná přítomnost!
Já jsem taky napsal ..."Pavel píše o otroctví hříchu jako o minulosti ..."
Psal jsem to "píše" v přítomném čase a samozřejmě jsem tím nemyslel, že to Pavel píše zrovna teď, že by vstal z mrtvých a v té chvíli, co jsem psal ten příspěvek, by držel v ruce pero a psal by to, nebo že to zrovna v té chvíli píše někde v nebi.
Tomu bys snad rozumět mohl?
A to o vítězství v Kristu píše lidem, kterým hned kousek před tím psal:
Vždyť když jsme ještě 𝓫𝔂𝓵𝓲 bezmocní, zemřel Kristus v určený čas za bezbožné. Sotva kdo podstoupí smrt za spravedlivého, i když za dobrého by se snad někdo i odvážil zemřít. Bůh však projevuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě 𝓫𝔂𝓵𝓲 hříšní.
Máme zůstávat v hříchu, aby se rozhojnila milost? Naprosto ne! Jak bychom my, kteří jsme hříchu zemřeli, v něm ještě mohli žít? Víme, že náš starý člověk 𝓫𝔂𝓵 spolu s ním ukřižován, aby tělo hříchu bylo zbaveno sil a my už hříchu neotročili. Hřích nad vámi nebude panovat; vždyť nejste pod Zákonem, ale pod milostí. Co tedy? Budeme hřešit, protože nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? 𝓝𝓪𝓹𝓻𝓸𝓼𝓽𝓸 𝓷𝓮!
Díky Bohu, že jste sice 𝓫𝔂𝓵𝓲 otroky hříchu, ale stali jste se ze srdce poslušnými vzoru učení, jemuž jste byli svěřeni. 𝓑𝔂𝓵𝓲 jste osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky spravedlnosti.
Když jste 𝓫𝔂𝓵𝓲 otroky hříchu, byli jste svobodni od spravedlnosti. Avšak nyní, když jste 𝓫𝔂𝓵𝓲 𝓸𝓼𝓿𝓸𝓫𝓸𝔃𝓮𝓷𝓲 od hříchu a stali jste se otroky Božími, máte svůj užitek ku posvěcení a vašim cílem je věčný život.
𝓟𝓼𝓪𝓵 to tedy Pavel o otroctví hříchu a o vysvobození v minulém čase.
Pavel zde poukazuje stav, ve kterém jsou všichni lidé bez rozdílu v zásadě jistým způsobem alespoň potenciálně v tomto světě pořád - až do své smrti těla.
Ne, to určitě ne.
V tom stavu jsou všichni lidé až do setkání s Pánem Ježíšem Kristem, do doby, než přijmou to, co pro nás Ježíš udělal a co Pavel dobře popisuje. Když je Ježíš vysvobodí jsou svobodní.
Každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu. A otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn. Jestliže tedy Ježíš člověka vysvobodí, bude ten člověk vskutku svobodný.
Jak jsi na tom tedy ty a teď v přítomném čase, Stando?
Jsi stále otrok hříchu?
Je "Otroctví hříchu" pro tebe minulost, nebo přítomnost?
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Neděle, 24. květen 2020 @ 08:11:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Lidé by možná nebyli otroky hříchu, kdyby stále mysleli
opravdově na Krista a stále prožívali, že jsou s ním, že je vedle nich v jařmu
a společně se dřou životem. Ale lidé nemyslí každou vteřinu na Krista, ovládá
je tělo se svými emocemi, ovládá je temperament a jiné vlivy včetně léků, drog,
alkoholu ale i sociální a politické
vlivy. Jako v Německu věřící ovládl
Hitler.Pak páchají klidně zlo a porušují
Boží zákony a tak se chovají vždycky. Dodatečně po hříchu činí pokání, aspoň
díky i za to, třeba je to dál bude více varovat. Takže otroky hříchu jsme, protože
jsme v tomto těle a v tomto světě. Pokud
upřímně věříme v Ježíše, pak se častěji dokážeme aspoň na chvíli z toho
otroctví vymanit, ale jen krátce. Proto v dějinách křesťanství je málo opravdových
"svatých", pokud vůbec jsou, ale samí hříšníci.Když u nás po roce 89
ten americký plukovník letectva se chlubil vyznamenáními ve válce ve Vietnamu a
Kristem, proč ho Duch Kristův neoslovil, aby pamatoval na to, že vraždí lidi v zemi,
který ho neohrožuje a kde nemá co dělat?
Pak by ovšem nedostal vyznamenání. A tenhle člověk byl a je přesvědčen o působení Krista. Je to věrohodné???!!! Žádné
litování a pokání. Ne. Jen falešná jistota vlastní svatosti.
My umíme dobře či
nedobře o tom filosofovat až po bitvě s hříchem, ale to je už k ničemu.
Pavel jistě měl také svoje chyby, které nikde zapsány
nejsou. Ale Kristus mu aspoň přinesl klid do duše, že když bude myslet na
Krista, tak se v určitých životních situacích snáze z otroctví hříchu
vysvobodí, ale jen v té dané chvíli. I za to prožívá Pavel radost. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 25. květen 2020 @ 06:37:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Lidé by možná nebyli otroky hříchu, kdyby stále mysleli opravdově na Krista a stále prožívali, že jsou s ním, že je vedle nich v jařmu a společně se dřou životem.
To ne, Františku, takto to nefunguje. Když má člověk v srdci zlo, netrefí se cíle, ani když myslí na Krista.
Ten problém hříchu je o kus hlubší, než jen v myšlení. Myšlení člověka je povrchní věc, vnější projev toho, co má člověk uvnitř sebe, v nitru. Když má v nitru hřích (třeba krádež, nebo násilí) tak mu snaha ten hřích potlačit pomůže na chvilku, krátkodobě, ale to, co má člověk v srdci, to stejně nakonec vyplave napovrch, jako silný pramínek po deštích, jako pampeliška pod asfaltem.
Jsou samozřejmě silní jedinci, kteří mají silnou vůli a dokážou více potlačit to, co je uvnitř v nich, schovat to, ale těch je malé množství.
Ale lidé nemyslí každou vteřinu na Krista, ovládá je tělo se svými emocemi, ovládá je temperament a jiné vlivy včetně léků, drog, alkoholu ale i sociální a politické vlivy.
Tak. Protože lidé myslí hlavně na to, co mají v sobě, na svou přirozenost.
Pamatuji si, jak nám v dobrém úmyslu dali na ruku náramek, na kterém bylo napsáno: "Co by asi udělal Kristus" s tím, aby se člověk zamyslel, než něco udělá, co by udělal Kristus. NO a rázem bylo na světě o několik desítek Kristů více, a každý ten Kristus byl trošku jiný.
Myšlení na Krista zkrátka neřeší problémy života, hříchy, které jsou mnohem hlubší a silnější, než myšlení.
Jako v Německu věřící ovládl Hitler.Pak páchají klidně zlo a porušují Boží zákony a tak se chovají vždycky.
Tak. Ale socialismus, se kterým přišel Hitler, ten udělal jen jednoduchou věc: Zahrál právě na to, co mají lidé v nitru. Na závist, nenávist, nesnášenlivost, touhu po majetku... To funguje spolehlivě a dělají to (mnozí) politici dodnes.
Pavel jistě měl také svoje chyby, které nikde zapsány nejsou. Ale Kristus mu aspoň přinesl klid do duše, že když bude myslet na Krista, tak se v určitých životních situacích snáze z otroctví hříchu vysvobodí, ale jen v té dané chvíli.
Františku, to ne, takto to Pavel nepsal.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Pondělí, 25. květen 2020 @ 09:43:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Aha, jak to tedy funguje? Ty nemáš nikdy v srdci zlo? A
vidíš, já u Tebe to zlo vnímal. Obyčejnou závist a vztek, že ten František
dostal byt v paneláku, zatím co já Cizinec, nic nedostal. Kdybys měl v srdci
dobro, tak bys říkal, je to dobře ten František z té bídy, kterou zažil, má kde
bydlet apod. Ty máš v sobě jen dobro?Panečku, to je pýcha!!!
Myšlení na Krista podle Tebe neřeší problémy hříchu. Tak, co
je řeší?
Kritizuješ socialismus, že zahrál na nesnášenlivost, závist,
touhu po majetku apod. Ale netoužili více po majetku ti, co ho měli až moc, co
se snažili ubohé dělníky co nejvíc
vyždímat ze sil? A nevytvořili Hitlera
ti bohatí, kterým vyhovoval jeho postoj k židům, kterým záviděli úspěch, a komunistům, kteří bohaté ohrožovali??Z tebe
mluví kapitalistické zlo a nic víc a myslíš si, jak jsi překonal hřích. Namlouváš
si sobě něco, co není pravda.
Jak to myslel Pavel? U uměl vždy překonat hřích? Například k
ženám byl dost arogantní. Jinými slovy mají se podřizovat mužů, a držet hubu.
To je projev dobra ???
Nic Ti nevěřím. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 25. květen 2020 @ 16:50:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Aha, jak to tedy funguje? Ty nemáš nikdy v srdci zlo? A vidíš, já u Tebe to zlo vnímal. Obyčejnou závist a vztek, že ten František dostal byt v paneláku, zatím co já Cizinec, nic nedostal.
No funguje to naprosto přesně tak, jak jsi teď popsal: Vidíš okolo sebe to, co máš v srdci, a vidíš to i tam, kde jsou lidem cizí věci, které ty ve tvém nitru žiješ.
Máš závist a vztek na lidi, co mají více, už odmala, tak jí vidíš všude.
Když jsem se tě ptal na byt, bylo to z jednoduchého důvodu: Abych ukázal dvojí metr, kterým měříš.
Když ti to vyhovovalo, stěžoval sis na privatizaci, ale když se člověk blíže podívá na tvůj život, tak ty sis taky výhodně privatizoval, když jsi dostal příležitost. Pokud tedy nadáváš na privatizaci, na to, že si lidi rozebrali společný majetek, nadáváš i sám na sebe - ty sis taky výhodně rozebral společný majetek, když na to přišlo.
Závist v mém dotazu určitě nebyla - tu jsi tam viděl ty, protože tak uvažuješ ve svém nitru.
Já mám na privatizaci opačný pohled, než ty - považuji jednoznačně za lepší, když majetek vlastní a spravují konkrétní lidé, než když je majetek bezejmenný, erární, bez vlastníka, "ničí". Tedy je lepší, když si ředitel zprivatizuje podnik, ve kterém pracuje a který celý život budoval, je lepší, když si vedoucí sámošky zprivatizuje obchod, ve kterém desítky let pracoval, je lepší, když si lidé zprivatizují byty, ve kterých léta bydleli.
Pro mne jde v dané věci jen o míru - pokud si lidé "kupovali" obchod nebo fabriku za zlomek ceny na základě zákulisních dohod, bylo to amorální - byť i tak bylo lepší, než amoralita předchozí. Pokud si lidé obecní a státní byty v hodnotě milionů kupovali na základě výhodných privátních dohod za statisíce, bylo to amorální úplně stejně, jako když někdo rozkradl fabriku nebo "zprivatizoval" nějakou sámošku.
Kupónovka pak byla ještě nejspravedlivější.
Zkus se jednou zamyslet, že i ty sis privatizoval, než zase začneš nadávat, že se kradlo či privatizovalo a vymezovat se nadávkami proti lidem, kteří dělali totéž, co ty.
Kdybys měl v srdci dobro, tak bys říkal, je to dobře ten František z té bídy, kterou zažil, má kde bydlet apod.
Františku, proto, že mám v srdci dobro, tak si moc dobře uvědomuji, že když někdo něco dostane "zadarmo" nebo za zlomek reálné hodnoty, je to vždycky na úkor někoho jiného, kdo to "zadarmo" nebo ten zbytek hodnoty musel zaplatit. A to byli i lidé, kteří neměli kde bydlet - třeba proto, že jim ti, co rozdávali "zadarmo" jejich bydlení ukradli. Nebo proto, že byli mladí, nebyli prominenti režimu, neměli známé na úřadě, nepracovali pro některý z preferovaných podniků, nedostalo se na ně v nekonečném pořadníku, aby dostali byt "zadarmo"...
Myšlení na Krista podle Tebe neřeší problémy hříchu. Tak, co je řeší?
Vždyť jsi sám popisoval, co to řeší. Souhlasím s tebou - může to chvilkově pomoci, zakrýt nějaký hřích, potlačit hřích.
Do doby, než se zase hřích projeví naplno.
Alespoň něco málo, ale moc to není.
Kritizuješ socialismus, že zahrál na nesnášenlivost, závist, touhu po majetku apod.
Určitě, Františku, jednoznačně kritizuju socialismus. Sice jsem ho nezažil (narodil jsem se dávno poté, co už byl Hitler pryč), ale poměrně dost jsem si o tom přečetl. Někdo říká: Hitler postavil dálnice, snížil nezaměstnanost, stavěl pro dělníky hotel na Rujáně... No, to opravdu udělal, ale za jakou cenu a hlavně: Kdyby tam Hitler nebyl, nesnížila by se nezaměstnanost, nepostavily by se dálnice i bez něj? Hotel na Rujáně by se určitě bez něj nepostavil - zle zase by tam stálo stovky hotelů menších,....
A už ani nemluvě, jak socialismus pokračoval, začátek války, spolupráce s komunisty, rozebrání Polska, vyvraždění milionů lidí... Na to, co přinesl Hitler těžko něco nekritizovat.
Ale netoužili více po majetku ti, co ho měli až moc, co se snažili ubohé dělníky co nejvíc vyždímat ze sil?
To nevím, Františku.
Mohu tak nějak odhadovat z aktuální zkušenosti s lidmi - a v tom vzorku lidí, které znám, touží po majetku nejvíce lidé nejchudší, lidé s nějakou materiální deprivací. V komunitě tzv. "nepřizpůsobivých" má touhu po majetku tak 100% těch lidí, a to hodně silnou touhu po majetku. Naopak u bohatších lidí a zvláště těch, co bohatství sami vybudovali, má touhu po majetku jen zlomek lidí. U těch, co mají majetku opravdu hodně (na běžné poměry) je jen malá potřeba toužit po majetku, zvláště po delší době - spíše si uvědomují pomíjivost majetku.
Ale je fakt, že neznám osobně nějak extrémně bohaté lidi, moje známost končí u lidí s majetkem na úrovni tak asi 10mil USD. Bohatší lidi znám jen z médií.
A nevytvořili Hitlera ti bohatí, kterým vyhovoval jeho postoj k židům, kterým záviděli úspěch, a komunistům, kteří bohaté ohrožovali?
Zrušení bezpracných příjmů, získaných bez vynaložení úsilí, tj. odstranění úrokové poroby. Požadujeme zestátnění všech (dosud) vzniklých trustů (podniků). Požadujeme rozdělení zisků velkopodniků. Požadujeme vytvoření zdravého středního stavu a jeho podporu, okamžité zespolečenštění velkých obchodních domů a jejich pronajmutí za nízké ceny malým živnostníkům, co největší zohlednění všech malých živnostníků při dodávkách státu, zemím nebo obcím. Požadujeme pozemkovou reformu, přizpůsobenou našim národním potřebám, vytvoření zákona o vyvlastnění půdy pro veřejně prospěšné účely bez náhrady. Požadujeme odstranění pozemkové daně a zabránění spekulacím s půdou.
Myslíš, že tyhle požadavky vytvářeli ti bohatí? Nezdá se mi.
Z tebe mluví kapitalistické zlo a nic víc a myslíš si, jak jsi překonal hřích.
CO konkrétně je pro tebe Františku to "kapitalistické zlo"?
Namlouváš si sobě něco, co není pravda.
A co si namlouvám, a není pravda?
Jinými slovy mají se podřizovat mužů, a držet hubu. To je projev dobra ???
Ne, Františku. Tvoje hulvátství a překrucování není projev dobra, ale právě projev toho, co máš ve tvém srdci a co vidíš všude okolo sebe.
Podřizovat se jeden druhému, respektovat řád je projev dobra - je projev dobra respektovat vládu, i když není zrovna ideální. Je projev dobra respektovat šéfa v práci, podřídit se, i když nerozhoduje nejlíp. Je projev dobra, když se děti podřizují rodičům, když se manželka podřizuje muži. A je v tom dobrovolném podřízení svoboda.
Samozřejmě to má míru a tou je hřích (aby sis to zase někam nepřevrátil) - těžko se může podřizovat žena násilníkovi, bezbožníkovi. Těžko se může člověk svobodně podřizovat zločincům.
Nic Ti nevěřím.
Tak proč se ptáš?
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Pondělí, 25. květen 2020 @ 17:35:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ty nás
budeš poučovat o hříchu?
A vůbec. Byt jsem dostal jako většina tehdy po roce 89 za asi 69 tisíc korun. Další 150a více jsme museli
vložit do oprav, na které stát neměl. Byt mi byl přidělen v roce 76 díky zaměstnání a já byl rád a šťasten, třebaže
tyhle byty vystavěné narychlo měly i plno chyb. Třeba nám teklo ze střechy. Konečně
jsem měl domov a mohl žít jako člověk. Těch bytů bylo tehdy přes 100 a sloužily dělníkům,
zdravotníkům, kam patřila i manželka, prostě pracujícím. Ti Tvoji křesťané mi nedali
nic, akorát umí vyčítat a tady je vidět, že jejich Kristus je k ničemu
a hřích je v nich více zakořeněn než v nevěřících. Byt jsme byli nuceni
koupit a vydali se z peněz, opravy pak
na dluh. Kdybychom si ho nekoupili, pak ho mohl koupit někdo jiný a my skončit na ulici.
Tvoje výčitky jsou
hnus a já si uvědomuji stále více jaké
svině jste vy věřící a západní fanatici. Váš Kristus je jen komedie a podfuk na
lidech.
Na druhé straně v našem městě se členové ODS a lidovci domluvili a v holandských aukcích a
pak šikovně hluboko pod cenou řádově v desítkách milionů privatizovali státní
podniky. To byla krádež a ne můj byt,.
Hnusíš se mi, svatoušku a hnusíš mi Krista, ale ten Tvůj
Ježíš je stejně americké svinstvo jako u toho pilota, co shazoval pumy ve
Vietnamu a myslel si, jaký je svatý.
Fuj, hnusíte se. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 26. květen 2020 @ 09:34:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Tak jako se členové ODS domluvili a holandských aukcích si za zlomek ceny privatizovali ze společného podniky a museli do nich investovat spoustu peněz a práce, tak se také lidé domluvili a za zlomek si výhodně zprivatizovali byty, které jim nepatřily.
Pokud ty ses na tom podílel také a také sis výhodně zprivatizoval společné a sám kritizuješ druhé, máš dvojí metr - jiný na sebe, jiný na druhé. V čem kritizuješ členy ODS, to jsi ty sám dělal - kritizuješ tedy tvou kritikou také sám sebe. I o tom psal Pavel [obohu.cz], nic nového pod sluncem.
Možná se ti hnusím - často jsi psal o nelásce k pravdě, o tom, jaký mají "křesťané" problém přijmout jednoduchou pravdu o sami sobě. Ale stejně ti to napíšu narovinu.
Tvoje hodnocení, posměšky a pomluvy jsou mi Františku celkem jedno - jsem zvyklý na "hodnocení" lidí a tvoje pomluvy jen ukazují na tvůj charakter, co máš vevnitř sebe, co žiješ.
Zeptal ses, odpověděl jsem ti.
Nemám závist k tomu, že jste si spolu s členy ODS a ČSSD a dalších výhodně rozebrali společný majetek, to je vaše věc.
Mám opačné postoje, než ty. Můj postoj k tomu je tento:
Neodsuzuji lidi, kteří si výhodně rozebrali z našeho společného byty, domy, obchody, továrny, firmy... Dobře se stalo. I u tebe, Františku.
Je obecně lepší, když si lidé výhodně rozeberou společný majetek (byty, obchody, továrny) a pracují a investují do nich, než když se o ně "stará" erár. (byť v jednotlivých minoritních případech se to i nepovede, aby to bylo "lepší")
Je ale lepší, když se to dělá více spravedlivě - tedy tak, že mají všichni stejné příležitosti, jako například kuponová privatizace či veřejné aukce a je horší, když si společný majetek rozeberou prominenti na základě nějakých výhod nebo privátních dohod.
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Úterý, 26. květen 2020 @ 09:56:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Copak já se mohl s někým domlouvat na výhodách privatizace. U nás tak rozhodla domovní správa města a byt
jsme si museli koupit a zadlužit se pak na opravách. Tohle Ty, hnuse srovnáváš
s privatizací s holandskými akcemi? A to není všechno, co se dělo a jak se kradlo. Pro mne byt v havlovské
králíkárně, měl obrovskou cenu a
znamenal domov. Nenávidím Tě. Hnusíš mi Krista.
Já žil poctivě a tohle s bytem, přece nebyla krádež. To jen vy ,panské
svině, takhle ze závisti uvažujete a chráníte pravé lumpy a zloděje. Jsi křivák a ničitel víry v Ježíše. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Úterý, 26. květen 2020 @ 10:09:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Proč se nad tím vůbec rozčilujete, Frantisek100. Kdyby šly ty byty do aukce, získali by je ti bohatí, kteří měli dostatek financí, kteří by pak skoupili všechny byty za větší obnosy a stát by na krátkou chvíli získal sice více, ale zase by to lidé zaplatili jinak - penězi do soukromých kapes. Určitě by nešlo o spravedlivější a lepší způsob nabytí státního majetku do soukromého majetku.A jinak, ono to nebyly havlovské králíkárny, ač je tak hanlivě nazval a jsou docela běžné i na západě :) |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Úterý, 26. květen 2020 @ 10:18:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Mně se dotýká ta cizincova panská necitlivost. To nebyla krádež jako v holandských aukcích, kdy se rozprodávali podniky. Já nebyl žádnej komunistickej prominet. V našem paneláku byli hlavně dělníci. Ale ODS a lidovci, ti chtěli nakrást, co se dalo, a nešlo o byty. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Úterý, 26. květen 2020 @ 10:30:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Tak ona ODS a lidovci Vám přeci dali tu možnost odkoupit si ten byt za solidní zvládnutelnou cenu i přes to zadlužení. Rozhodně to nebyla krádež, ale koupě. Osobně si moc nedovedu představit, kdyby byla cena aukční, podle výše nabídky, co by to znamenalo právě pro lidi, kteří žili obyčejným způsobem. I tak docházelo ke skupování více bytů, než měl který člověk k vlastní potřebě a k obohacování se na úkor jiných. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Úterý, 26. květen 2020 @ 10:37:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Tu možnost nedávali zloději z ODS a lidovci. To byla věc státu, který neměl prachy na opravy. Bylo to vynucené odkoupění. Ti svině z ODS a lidovci šli po něčem jiném než po bytech. U nás skupovali obchody, komunál, zdravotní středisko a jiné. Byli a jsou to svině a cizinec s nimi. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Úterý, 26. květen 2020 @ 10:47:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ale za tu koupi, jakkoliv nucenou (nemusel jste, ale riskoval byste neklid, že žijete v cizím, a mohli Vás i z toho bytu vytlačit), i přes to zadlužení na opravách domu, jste přeci rád, Frantisek100? Já jsem zde spíše apolitický, ale přeci jenom mám za to, že tato nabídka lidem v pronajatých bytech se jen těžko už zopakuje za tehdejších vstřícných podmínek a nabídek. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 26. květen 2020 @ 11:11:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | U nás tak rozhodla domovní správa města a byt jsme si museli koupit a zadlužit se pak na opravách.
A v domovní správě (v městské radě, ve státním úřadě ...) byli často úředníci, co bydleli v těch bytech, co se privatizovaly.
Tohle Ty, hnuse srovnáváš s privatizací s holandskými akcemi?
Ano, je to podobné: Výhodně za zlomek reálné ceny si lidé rozebrali ze společného majetku něco pro sebe soukromě.
Pro mne byt v havlovské králíkárně, měl obrovskou cenu a znamenal domov.
A pro vedoucího samoobsluhy byla jeho domov samoobsluha - strávil tam třeba třicet let, věnoval jí svůj život a měla pro něj obrovskou cenu.
Pro ředitele nebo jeho náměstka zase měla obrovskou cenu fabrika či firma, ve které desítky let pracoval a byl to pro něj domov.
Nenávidím Tě. Hnusíš mi Krista. Já žil poctivě a tohle s bytem, přece nebyla krádež. To jen vy ,panské svině, takhle ze závisti uvažujete a chráníte pravé lumpy a zloděje. Jsi křivák a ničitel víry v Ježíše.
A tohle už je k tématu, o kterém jsme se bavili výše - takto vidíš svět. To jsou věci, které máš ty ve svém nitru, hluboko v sobě zakořeněné a kdykoliv přijde příležitost, vyjdou ven.
Tenhle tvůj pohled na svět není něco, co by sis svobodně vybíral.
Stejně tak svobodu od takových věcí hluboko v srdci si člověk nevyrobí sám - potřebuje pomoc zvenku.
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Úterý, 26. květen 2020 @ 11:44:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | |
A v domovní správě (v městské radě, ve státním úřadě ...) byli často úředníci,
co bydleli v těch bytech, co se privatizovaly.
Blbost. Ti úředníci se starostou bydleli jinde. Prostě stanovila se užitková cena a basta. Pokud
by byla kupní, tak šla nahoru. Byla to výhoda, ale ne krádež. V malém městě v
té době po roce 89 nestaly byty statisíce.
Ano, je to podobné:
Výhodně za zlomek reálné ceny si lidé rozebrali ze společného majetku něco pro
sebe soukromě.
Jaký zlomek ceny? Opotřebovaný byt. Tu cenu na základě
odpisu stanovil stát a nás donutil byt koupit. Nikdo s neptal, zda budeme mít
na opravy
A pro vedoucího
samoobsluhy byla jeho domov samoobsluha - strávil tam třeba třicet let, věnoval
jí svůj život a měla pro něj obrovskou cenu.
Pro ředitele
nebo jeho náměstka zase měla obrovskou cenu fabrika či firma, ve které desítky
let pracoval a byl to pro něj domov.
A proto se snažili okrást stát holandskými akcemi, kde vše
bylo předem domluvené
Nenávidím Tě. Hnusíš mi Krista. Já žil poctivě a
tohle s bytem, přece nebyla krádež. To jen vy ,panské svině, takhle ze závisti
uvažujete a chráníte pravé lumpy a zloděje. Jsi křivák a ničitel víry v
Ježíše.
A tohle už je k
tématu, o
kterém jsme se bavili výše [granosalis.cz] - takto vidíš svět. To jsou věci, které máš ty
ve svém nitru, hluboko v sobě zakořeněné a kdykoliv přijde příležitost, vyjdou
ven.
Ano, hnusíš se mi,
jsi svině jako ti zloději z ODS, panskej rozmazlenej spratek. Vás měli
komunisté věšet. škoda. Strč si svého hnusného západního kapitalistického Krista
do zadku. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Úterý, 26. květen 2020 @ 12:13:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Frantisek100, jste povahy výbušné, pak z Vás vycházejí dost nepěkné řeči jako: 》Vás měli komunisté věšet. škoda. 《 Necháváte sebou cloumat, vyprovokovat se. Prostě si Cizince nevšímejte a nedopřejte mu místa ve své životě. :) |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Úterý, 26. květen 2020 @ 12:13:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Frantisek100, jste povahy výbušné, pak z Vás vycházejí dost nepěkné řeči jako: 》Vás měli komunisté věšet. škoda. 《 Necháváte sebou cloumat, vyprovokovat se. Prostě si Cizince nevšímejte a nedopřejte mu místa ve svém životě. :) |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Úterý, 26. květen 2020 @ 13:09:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Proti nepřátelům je třeba bojovat!!! |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Úterý, 26. květen 2020 @ 13:20:12 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Nutně? A musíte je brát za nepřátele, pokud nemohou nijak ohrozit? |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Úterý, 26. květen 2020 @ 13:30:54 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Tobě se to mluví klidně, protože v Krista nevěříš. Nepřítel
je ten, kdo ničí Krista |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Úterý, 26. květen 2020 @ 13:38:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Věřím v B-ha a věřím, a každého dne očekávám příchod ha-mašiacha. Ale nevěřím, že Ježíš byl či je ha-mašiach, protože nenaplnil a neuskutečnil to, co se v Písmech Tanachu o ha-mašiachovi a jeho době píše. Až příjde, učiní vše a nebude muset přicházet po etapách. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 28. květen 2020 @ 07:55:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ale Ježíš toto všechno už naplnil.
Ovšem nikoli způsobem podle lidského očekávání Židů, ale způsobem Božím. Způsobem Izaiášova "trpícího služebníka".
(Iz 55,8) Neboť vaše smýšlení není mým smýšlením a mé cesty nejsou vašimi cestami, Jahvův výrok.
(Ř 8,14-17) Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové. Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti Boží. Jsme-li však děti, jsme i dědicové — dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, abychom spolu s ním byli také oslaveni.
Toto je svědectví o Ježíšově jedinečném vztahu k nebeskému Otci, který byl nejdůvěrněji vyjádřen jediným slovem: "Abba". V tomto slově bylo zahrnuto celé jeho poslání a celý jeho život. Toto Abba v aramejštině, mateřské řeči Ježíšově, znamená zdrobnělé důvěrné oslovení otce - naše "tatínku"..
V Duchu svatém se podílíme na této Ježíšově modlitbě a na jeho lidské zkušenosti synovství. Sami bychom se nikdy nemohli odvážit přivlastnit si ve svém vztahu k Bohu toto Abba, kdyby nás k tomu sám Ježíš nevyzval a kdyby nás k tomu nevedl Duch svatý.
Je to privilegium nás křesťanů, že smíme k Bohu přicházet v této důvěrné dětinné atmosféře. Ježíš nás tím uvádí do svého vztahu k Otci a my smíme na sobě zažívat a prociťovat tutéž Otcovu blízkost jako on. V této blízkosti spočívá také zvláštní účinnost naší modlitby, Duch svatý nás v modlitbě uvádí do zcela důvěrné lásky k Otci, a tím boří všechnu nedůvěru, ničí chlad a odtažitost, dává nám prožít radost Božího dítěte. Važme si toho privilegia a učme se naslouchat Duchu svatému, který se v nás takto modlí. Přidejme k tomu svůj hlas a svoje city, svoji lásku a oddanost.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 27. květen 2020 @ 06:27:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ano, hnusíš se mi, jsi svině jako ti zloději z ODS, panskej rozmazlenej spratek. Vás měli komunisté věšet. škoda. Strč si svého hnusného západního kapitalistického Krista do zadku.
Ahoj Františku.
O tomhle to přesně je - co má člověk v srdci, to vždycky znovu a znovu vyjde najevo. Je jedno, jestli je člověk výbušný nebo klidný, jestli je veselejší, nebo spíše uzavřený - v tom není ten problém. Když je člověk výbušnější, ale má dobré srdce, tak jedná zbrkle, občas se mu něco nepovede, ale o tom není hřích.
Když má člověk v srdci hřích, zlo, je to jako když se hraje "člověče nezlob se" s cinknutou kostkou - pořád padá jednička. Žádná svoboda.
A tobě napadají vždycky nadávky, sprosťárny, vraždy, násilí, prachy, majetek, závist, třídní nenávist, komunisti, kapitalisti, feudalisti, statkáři, soudy lidí okolo, pořád dokola., znovu a znovu Je jedno, o čem se bavíme - jestli o privatizaci, o dějinách, o církvi, o dětech, o životě - dokonce i když jsme se bavili o starosti o svoje nejbližší, o staré a nemocné lidi, napadaly ti tam prachy a majetek.
V tom není svoboda - nemůžeš si vybrat, aby ti napadalo místo vražd a násilí, majetku a kapitalistů něco jiného - nevypadne z tebe nikdy pokání, změna myšlení, spravedlnost, čistota života, poslušnost Bohu, starost o druhé... Co máš v sobě zaseto, jaké máš srdce, to padá ven, znovu a znovu.
To není stav, ze kterého by se člověk dostal sám svou silou a svým rozhodnutím, nejde to. To, co má člověk v srdci je silnější, než volní vlastnosti člověka.
Když se lidé baví o hříchu, často se říká: 'Ten člověk má závist', nebo 'ten člověk má nenávist'. Je to běžná mluva, každý jí rozumí, ale technicky, logicky to říkáme špatně. Ve skutečnosti je to tak, že 'nenávist, závist má člověka' - ten hřích vlastní, drží člověka. Proto se tomu taky říká otroctví hříchu a ne svoboda hříchu.
Ježíš říkal [obohu.cz]: " Když plně ozbrojený silák střeží svůj palác, je jeho majetek v bezpečí. Přijde-li však silnější než on a přemůže ho, vezme mu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí." Tak je to i s člověkem a se hříchem, který člověka střeží pro sebe. Musí přijít někdo silnější, kdo člověka vysvobodí z toho hříchu. A ten "silnější", to není vůle člověka.
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Středa, 27. květen 2020 @ 07:51:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | A kdo je to ten silnější? Na koho působí? Meleš o Kristu,
ale koho změnil? A jak změnil? Tak, aby člověk byl otrokem jiných? Aby přijal
jejich politiku? Aby poslouchal boháče a otrokáře? Ten americký vrah mi ukázal,
co je křesťanství? Komedie a politika? U
Tebe nejde o nic jiného? Jen působit na nejcitlivější místa člověka. A pro mne
to byl byt a domov. Já jsem si na to poctivě vydělal a zaplatil. Stejně tak ostatní
dělníci, co v paneláku bydleli. My jsme nekradli jako ti Tvoje pobožné lidovecké
a odsácké svině. Oni privatizovali nepoctivě s cílem, co nejvíc okrást stát.
Jsi panskej pobožnej spratek a takové měli komunisté věšet a bylo by na světě
líp.Já viděl bídu kolem sebe a Tvůj Ježíš těm lidem nepomáhal. Spíš přál vždy
bohatým a tak je to i dnes. Tvůj kapitalistický Ježíš je vaše panská představa
něčeho, co existuje jen ve vašich hlavách
a vašem životě. Já znám více dobrých lidí mezi těmi, co v žádného Krista
nevěří. Věřící jsou naopak záludní, což je vidět na politicích. Tvého
kapitalistického Krista, který člověka k dobrému nepředělá, nepotřebuji. Pokud
v práci byli křestané, byli to lidé záludní. Nedalo se jim věřit. To je moje zkušenost.
A stejně tak pozoruji v LDN, jak jsou lidé bez víry a je jim to i jedno. Možná v minulosti také zklamaní
věřícími. A už jim to srdce nebere, aby třeba uvěřili. Proč a čemu?? Funguje
to? Napřed musí fungovat lidské vztahy a
to je důkaz možného působení Krista.
A co Ty máš v srdci zaseto? Já tam vidím něco jiného než
nějakého opravdového Krista, ale kapitalistického Krista, západního stylu,
příčinu zla a válek. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 27. květen 2020 @ 08:01:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Ahoj Františku.
Vidíš všude to, co máš v srdci zaseto. I u toho amerického vojáka jsi viděl jen vraždy a povýšenost - neviděl jsi nic jiného. Jestli udělal pokání, neviděl jsi to. I u Mojžíše vidíš vraždy. A všude vidíš majetek, hlavně u lidí okolo. Všichni okolo tebe jsou křiví, jen ty sám to můžeš správně posoudit, protože jsi dělal věci poctivě. Ale lidovci a ODS to poctivě nedělali. A tak pořád dokola.
Ano, lidské vztahy jsou důkaz působení Pána Ježíše Krista. Například to, že je člověk se svými dětmi, stará se o ně, povídá si s nimi. Že je člověk se svými rodiči, stará se o ně, že se lidé o sebe starají, zajímají navzájem. V tom je svoboda.
Naopak tam, kde jsou lidé závislí na majetku a rozhádaní kvůli svým náboženstvím a stavu svého srdce svoboda není. Aby tam svoboda byla, musí přijít někdo silnější, aby člověka vysvobodil. A ten silnější, to je právě Ježíš.
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Středa, 27. květen 2020 @ 08:38:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ano, toho plukovníka si po roce 89 pozvala letniční církev
apoštolská. A my jsme byli tak naivní,
plni pocitu, že je svoboda a nikdo nás nemůže za víru nějak trestat. Byli jsme nějak
omámeni. A tak v sále kulturního střediska se najednou konaly akce různých
společností. Moc lidí nás nepřišlo. Tak asi dvacet. Vedoucí AC nám představil
plukovníka USA, asi již důchodce. Zpíval nějakou píseň a vystupoval dost
sebejistě. Chlubil se vyznamenáním z vietnamské války, s tím, že byl v Moskvě a
tam už komunismus není, haleluja, díval se na nás jak nějaké žebráky a něco
mluvil o hadrech. Nezaslechl jsem od něho, že lituje toho, že shazoval pumy a
řídil stroj, který přinášel smrt. To všechno mne zarazilo. Pak komedie, že kdo
k němu přijde, na toho asi pošle ducha. Dva lidé šli k němu. A já zůstal jak
opařený, protože mne napadlo, že tenhle člověk
s námi hraje komedii. On přece zabíjel komunistické děti a ženy a to
křesťan může, že? Tam nebylo pokání, ale hrdost. Takového Krista do srdce
nechci. To je podvod. To je politika. Pak jsme zažil ještě pár takových podvodů
i od členů AC. A bylo hotovo. Párkrát jsme tam s manželkou byli a pak už nešli.
Jméno neznám a ani Ti nevěřím, že bys moje svědectví nezneužil.
Tak se rodí nedůvěra. Proto nemám rád vše po roce 89. Jen
samá špína a krádeže. Ty mi předhazuješ stále majetek a prachy, ale kolem toho
se vše točilo.
SZ. Studoval jsem ho a zhrozil jsem se nad násilím a zlem údajně
na Boží pokyn. A tohle je láska. Brzy nás i tady budou učit milovat Hitlera,
protože on přece bojoval proti komunistům a to dnes frčí. Dějiny se přepisují.
Lže se víc než za minulého režimu a Ježíš nikde není. Možná má pravdu Vota, že
neexistuje. Škoda. Aspoň by byla naděje. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 27. květen 2020 @ 16:19:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Františku, někdy se stane, že nějaká církev pozve člověka, který nemá dobré svědectví. I mně se kdysi stalo, že jsem byl na evangelizaci a tam byl člověk, který sice kázal evangelium, ale k tomu používal manipulativní postupy - jednoduše jsem se na tom neúčastnil, protože to nešlo. A tím to skončilo, nemusím nějaký exces řešit ještě po pětadvaceti letech.
Pak jsem potka stovku misionářů, kteří byli normální - starali se o lidi, o církve, modlili se za ně, pracovali s ostatními, nesli evangelium. Ale ani to pro mne není rozhodující - sám jsem se přesvědčil o tom, že Bůh je a že Ježíš je spasitel. Nepotřebuji svědectví lidí okolo na to, abych to věděl nebo nevěděl.
To je to, co by ti také bylo ku pomoci - abys nebyl zmítaný lidmi okolo, ale abys měl s Bohem vlastní život.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Středa, 27. květen 2020 @ 17:07:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Tak jsi měl štěstí. Já potkával více takových, kteří moji
víru v Ježíše oslabovali. A bohužel jsem tam spíše vnímal politiku a tak to tam
vidím i dnes. Je to prostě ideologický boj
a také třídní. Před rokem 89 jsem byl naivní a možná převažovalo i
nadšení a radost. Ale ten hnusný rok 89 nějak mnou zamíchal. Cítil jsem ohrožení
hodnot, ve které jsem věřil, a zažil i podvody
a lži. Já si uvědomil, že ti věřící lžou a podvádí a ani si to možná
neuvědomují. Jako by jim chyběla zpětná vazba. Už ten Amík se stal hřebíkem do rakve víry a
to nebylo jediné. Ještě, že jsem měl práci, kde jsem musel se posílit
vírou a modlitbou. Bylo toho moc a moc.
A nakonec jsem musel odolávat i narážkám kolegů a kolegyň, kteří právem poukazovali
na ty věřící, kteří se chovali veřejně špatně. A já nevěděl, co říct. Styděl
jsem se za víru. Nedával tak nějak moc najevo, že věřím. Věděli, že chodíme někam
do sboru mimo bydliště, a můj přítel komunista, který to věděl, mne i varoval,
abych byl opatrný. On by se mne zastal, ale nemuselo by to stačit. Proto ta radost
po roce 89. A
já za pár let mluvil i na pohřbu tohoto poctivého člověka komunisty. Mluvil
jsem i o víře v Boha a lidé si to pamatovali. Ale čím dál více jsem bohužel
poznával tu přetvářku, o které správně píše i nepřihlášený. Ano, ono to tak
bývá, on nelže a asi to zažil. To jsou
ta zklamání a do toho Ty přiliješ olej přirovnáním nucené koupě státního bytu a
zadlužením oprav s porovnáním, že je to stejné, jako když si někdo privatizoval
fabriku, hospodu či prodejnu. jenže holandskými akcemi, kdy se kamarádi z ODS a
lidovci domluví, to je podfuk a krádež a
ne můj byt, můj domov. To je jako bys
červeným hadrem zaútočil na býka. A já jsme takový býk. Já se nebál klidně po
roce 89 vystoupit veřejně a zkritizovat chovaní nových zlodějů. Jedni lidé mi
fandili a jiní posílali urážlivé anonymy
a výhružné telefony. Dnes mne lidé zdraví a snad nepřátele nemám. také se nikde
neangažuji. Určitě mi Bůh pomáhal a vedl tak, jak jsem žil.K věřícím jsem
ztratil důvěru a už v práci cítil, že se jim nedá věřit. Bylo jich tam však
málo. Prostě moje zkušenosti. Bylo by to na knihu. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 28. květen 2020 @ 07:44:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Ahoj Františku.
Žiješ dlouhý život, zažil jsi hodně. Ale nezažil jsi moc k vysvobození ze hříchu, ze zlé situace - to je ten kousek, co ti do té knihy schází, aby v ní nebyla pořád ta beznaděj, co z tebe padá snad v každé chvilce. Abys nemusel soudit druhé lidi a porozuměl jsi, že nejsi nějak "lepší", než oni. Aby porozuměl, že člověk, který přijal Pána Ježíše a kterého Ježíš zachránil ze hříchu, nebyl nějak "lepší", než ty, nebo kdokoliv jiný.
Já mám jinou zkušenost než ty - když jsem byl mladý, uvěřil jsem Ježíši, poznal jeho moc, zažil jí ve svém životě a Ježíše jsem přijal a žil sním. Bylo to zrovna v období chvíli po revoluci, v roce 90, 91.
Taky jsem měl podepsanou smlouvu na byt a práci nadosmrti, jak se tehdy to nevolnictví dělalo. Kdybych neuvěřil Ježíši, tak tam možná v té fabrice sedím, dokud nezkrachuje a až by krachovala, využil bych nejspíš příležitost a byt bych si privatizoval, tak jako ty. Že se ale směr mého života změnil, museli mne rodiče ze smlouvy zpět vykoupit a smlouva se vypověděla.
Ale ještě pak když jsem byl křesťan, bylo ve mne myšlení světa hluboce zakořeněné - byl jsem v Praze, zažil jsem Boží zázrak [granosalis.cz], ale stejně jsem se pak choval jako svět - hledal jsem "jistoty", práci s bydlením, protože jsme neměli kde být a nájmy byly tehdy vyšší, než plat mladého člověka. A tak jsem šel do ČEZu, kde mi slíbili práci s bytem. Ale nedodrželi slib. Tak jsem šel do jiného státního podniku, na venkov, kde nám dali dokonce dům, krásný dům u lesa, snad v nejhezčím prostředí co je v okolí Prahy, dokonce se mu říká ráj, český ráj.
A kdybych tam v tom domě zůstal, nejspíš bych si ho zprivatizoval, jak by přišla příležitost. Tak jako ty sis zprivatizoval svůj byt, tak, jako si ODS a lidovci a ČSSD a zelení zprivatizovali obchody, podniky, fabriky, když dostali příležitost - a jistě to taky mysleli docela upřímně. A nepovažoval bych na tom nic zlého a neobviňoval lidi z toho, co bych sám udělal. Protože je dobře, když se o majetek stará někdo konkrétní - je to lepší, efektivnější, užitečnější, praktičtější, než když má majetek v moci někdo, komu nepatří a kdo nemá žádnou odpovědnost vzhledem k tomu majetku.
Ty, když obviňuješ lidovce a ODS z krádeží, obviňuješ jen sám sebe za to, co jsi dělal taky, za to, co by udělala většina lidí a správně, když by dostala příležitost legálně nabýt nějaký majetek a starat se pak o něj. Neobviňuje tě nikdo z lidí okolo - buď je privatizace za výhodnou cenu krádež a pak je zloděj každý, kdo si za výhodnou cenu privatizoval, nebo je privatizace správná a pak není potřeba nikoho vinit. Ale měř rovným metrem, ne pro sebe jinak, než pro druhé. Ať nejsi zbytečně jako ti věřící, co se chovali křivě.
Mně pak Bůh dál znovu a znovu učil, že nemám být závislý na majetku, penězích, že o tom bohatství opravdu není - a naučil mne to. A nebyl jsem pak závislý na majetku, penězích, bytech, nemovitostech - až jsem i druhé učil o tom, co je to opravdové bohatství (a i tady se našel člověk, "křesťan" který, když četl název mé přednášky "opravdové bohatství", myslel si, že je to o financích...).
A abych se to naučil pořádně, dal mi Bůh během chvilky víc majetku, než kolik schraňovalo na vesnici deset generací mých předků přede mnou - a zažil jsem další věci z Písma, abych věděl, že Bůh je Bohem a ne majetek [obohu.cz], abych věděl, v čem a v kom je skutečné bohatství (ono se podle něj taky bohatství jmenuje, nejmenuje se bohatství po tom odpůrci). Bylo mi něco přes třicet, byl jsem rok doma s dětmi a užíval si, co Bůh připravil.
A abych se naučil nezávislost na majetku, a že život není o majetku, o většinu jsem pak přišel. A pak mne Bůh ještě učil to, že majetek je mnohem, mnohem lepší a efektivnější, když se sdílí s ostatními.
A tak je to s Bohem - máš osobní zkušenost, osobní zkušenost vysvobození ze hříchu, ze závislostí, Bůh osobně vychovává lidi, kteří mu patří. Nemusíš koukat kde okolo, abys věděl, jestli Bůh vůbec je a musel to věřit. Tuhle zkušenost potřebuješ - ne víru, že Bůh je. Ta je dobrá jako základ, ale moc užitečná není [obohu.cz].
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Čtvrtek, 28. květen 2020 @ 09:01:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | To je rozdíl mezi námi. Ty jsi uvěřil po roce 89
a já víru po 89 málem ztratil. Já uvěřil v roce 68 Jako
věřící jsem byl na koleji sám a nebylo to lehké. Existovalo pár známých
věřících, kteří studovali jinde, ale ti měli domov, rodiče a já nic. Jen cizí pokoj na koleji. Byl jsem
rád, že jsem tam mohl být přes vánoce i prázdniny, či část prázdnin. Štasten jsem
byl na pionýrském táboře s dětmi. Pak zase škola. Po škole pohraničí, kam jsme
šel dobrovolně, protože tam byla pěkná škola. Můj domov tam tvořila vyřazená
školní kni*****, kde jsem měl skříň na mých pár věcí. Ale už jsem měl svoji
dívku, za kterou jsem jezdil tři stovky km daleko jednou za měsíc a dopisy
každý den. Po roce jsme se vzali a bydleli
u jejích rodičů a ona se vzdala studia
na lékařské fakultě. Dnes by z ní byla určitě profesorka na LF. Toužila po
dítěti, protože se zdravím na tom nebyla dobře a já si našel práci s dojížděním
v zařízení pro postiženou mládež. Byl tam vyšší plat a pak naděje na byt. Po
dvou letech jsme měli vlastní domov.
Někdy jsme se setkali s našimi věřícími přáteli z mládí, co
už také měli rodiny. Hledali jsme nějaké společenství. Svatbu jsme měli v
katolickém kostele v Klokotech a byl tam moc hodný farář, ale do katolického
prostředí jsme nechodili. Možná škoda, možná dobře, nevím. Další detaily nechci
popisovat. Docela jsem na pedagogického pracovníka byl až dost odvážný. Ale
také musel být zodpovědný, abych nepřišel o byt a zaměstnání. Figuru na popeláře
jsem neměl a dělat hrdinu víry, která sociálně zničí rodinu, na to jsem neměl
sílu a odvahu. Ona pak trpí celá rodina a manželka v té době musela na operaci,
která ji na poslední chvíli zachránila před rakovinou. Nádor se podařilo
odebrat.
Píšeš, že jsme nezažil vysvobození. Ale zažil a asi jinak
než Ty.Já znám taková tak fanatická vystoupení, kdy lidé jsou jak pod drogou. Když
" drogu" nemají, chovají se hůř než nevěřící. Takže nevím, zda mám poznat
ten kousek do mé knihy života. Abych pak nebyl smrtelně zklamán. On to není takový
problém a není to o pýše vlastní, ale o tom, že mám špatné zkušenosti s
takovými jevy. A já nechci být fanatik, co vidí svět jinak, než ve skutečnosti
je.
Měj se hezky a omlouvám se za moje nadávky a moji špínu.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 30. květen 2020 @ 09:13:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Ahoj Františku.
Díky za omluvu. Dotkl jsem se citlivého místa, tak jsem to slízl :-) Snad jsme si porozuměli, že jsem nechtěl závidět, ani ti sebrat byt, ani tě obvinit, nebo se tvářit, že jsem nějak lepší, jen jsem ukazoval na to, že lidé jsou v mnohém stejní, i jejich chování a není dobře je soudit, zvláště ne v tom, co dělá člověk sám.
Situace za komunistů byla těžká, vím, že lidé museli mlčet, být opatrní, loajální, zvláště o své víře a zvláště když měli nějakou výhodu, jako byl byt. Zažil jsem to taky, kromě toho, že jsem neměl žádné extra výhody. Posměšky učitelů, dětí, když jsme chodili na náboženství. Posměšky v médiích, novinách, neustálý nátlak proti věřícím lidem, ať už věřili na cokoliv akomukoliv - a to byl jen odvar toho, co se dělo před tím.
V osmdesátkách pak už byla větší svoboda, ale pracoval jsem v samizdatové tiskárně, tak jsem zase musel dávat pozor na to, abychom se nějak neproflákli. Stále jsme se báli, že jednou přijdou, seberou nás, že nás zastaví, když povezeme kufr plný knih, když se povezou matrice na tištění. Pro mne to bylo docela v pohodě, byl jsem teenager, odpovědnost nula, jen adrenalin, zábava. A taky pár lidí zastavili, sebrali je, zavřeli. Ale už ne na deset, dvacet, třicet let, jako v padesátkách, ale tře ba jen na na půl roku, na rok, pro výstrahu. A pro naše rodiče to muselo být hrozné.
A před tím na mně udělali STBáci na internátě nějakou habaďůru, kterou jsme nějak prokoukli a dobře z ní dostali, ale zase si pamatuji ten strach, co to vyvolalo ve všech, i když se "nic nestalo". A o to šlo. To byl způsob vládnutí.
Ale nemusím si to s sebou tahat dodnes a zlobit se na ty jednotlivé lidi, co to udělali, mohl jsem dávno odpustit.
K vysvobození - píšeš něco ve stylu "Ježíš nefunguje" a "křesťanství lidi nemění", a mnoho takových podobných věcí, z toho usuzuji, že jsi to Boží vysvobození ze hříchu nezažil.
Kdybys zažil, tak bys něco takového nepsal?
V Ježíši je odpuštění, vysvobození z věcí, které člověk žil, které se na něj přenesly od předků, které ho tíží dodnes (na rozdíl od svátosti křtu miminek, ve které takové vysvobození není). V Ježíši je vysvobození od materiální deprivace v dětství, uzdravení, stejně jako od závislosti na majetku. V Ježíši je odpuštění toho, co ti provedli druzí, co tě tíží dodnes. A tu moc mají lidé, kteří žijí ve světě, mohou ti pomoci.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Sobota, 30. květen 2020 @ 11:36:19 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Moc děkuji. Možná jsem něco podobného nezažil. Možná to souvisí s mým temperamentem. A možná s hříchem, který je v člověku pořád.Já nemám důvod k závisti. Syn programátor má
svůj domek a rodinu a dcera také, i když je víc zadlužena a my dva. S bytem jsme moc spokojeni. Máme i
zahrádku, ale auto se bojím řídit, tak raději nemáme. Na důchod si neztěžuji, stáčí nám to
dobře, protože v malém městě se tak neutrácí. Se zdravím bojuje manželka. Ale člověku se stále vrací dětství, sociální
nespravedlnost, ale i to, že u křesťanů se mi nelíbil fanatismus a asi přetvářka.
Oni něco jiného říkají a pak i žijí. Ale
každý máme svoje chyby. V Boha věřím a možná vše beru víc filosoficky a psychologicky. Nejsem ten typ, co padne na
zem, a brečí apod. Kdysi před mnoha léty u jedněch přátel z KS jsme zažil
takový stav. Od té doby jsme s manželkou se před jídlem vždy i s dětmi modlili a
více navštěvovali různá shromáždění. Po roce 89 jsme už nemuseli víru skrývat,
ale zase jsme objevili ty rozkoly mezi
sektami církvemi, což dříve nebylo. Ono
je těžké zbavit se té deprivace. Dnešní svět je bohužel pro vnímání duc*****
komplikovanější než totalita. Mám pocit, že většina lidí se za víru stydí a o Bohu
úmyslně nemluví. A ti, co mluví, spíše dělají věřícím ostudu. Když můžeme,
pomáháme. Proto chodím do LDN. Asi bych se potřeboval setkat s věřícími přáteli
z mládí. Děti nám slíbili, že nás k nim zavezou. Tak třeba to pomůže osvěžit
duchovně. Měj se pěkně. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 02. červen 2020 @ 08:19:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Ahoj Františku.
Když je člověk v nějakém otroctví, které ho ovládá, dělá věci, i když k tomu nemá důvod - kuřák třeba kouří, i když už je dávno pryč ze svojí situace. Generace našich otců se naučila kouřit na vojně - z nudy, stresu, pod nátlakem kamarádů vzali první cigaretu, pak pokuřovali. A kouří dodnes - i když už nemají důvod. To je na hříchu zákeřné.
Stejně tak to, když jsi vyrůstal v materiální deprivaci, chudobě, v křivých pohledech okolí - to jsou věci, které obsadí srdce člověka, nadlouho, třeba i nadosmrti, když se nedostane pomoci. Jako my, když jsme odmala vyrůstali v jiném hříchu: Modlách, strachu z boha, doufání v člověka a jeho sílu, bez pokání.
Není někdo nějak moc "lepší" a "horší", jsou jen různé hříchy, které různě ničí život lidí, některý více, důkladněji, některý méně. A často za ten hřích ani lidé nemohou, nenesou jeho vinu, protože se do něj narodili.
Ale z toho existuje vysvobození - to je v Ježíši. Ježíš dal svojí církvi Ducha svatého, jsou lidé, kteří slouží v jeho moci a jsou schopni pomoci v takových věcech, na které člověk nestačí.
Samozřejmě jsou pak i "věřící", kteří podvodem postaví velikou modlu uprostřed hlavního města, symbol moci totalitního režimu. Jiní "věřící" zase podvodem, falešnými řečmi a kličkami oberou stát o miliardy a vytváří tak větší a větší rozdělení a ostudu - ale jen sami sobě a své "víře" na svoje bohy. Další "věřící" na bohy zase podvádí v práci a kdeco dalšího dělají věřící na bohy.
Tohle se naštěstí netýká křesťanů a lidé to vědí - stačí si s nimi popovídat, většina lidí ví, kdo byl Ježíš, co žil, jak se choval a že stavění model a krádeže s Ježíšem nesouvisí.
A určitě není potřeba totalita na to, aby člověk žil s Bohem, vnímal duchovní věci - ale je na to potřeba změna srdce člověka.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Úterý, 02. červen 2020 @ 10:12:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Tohle video znám. Jenže to je USA a té zemi nerozumím. Na jedné
straně se píše o tom, že ten člověk, co by udušen, kradl a páchal něco nekalého.
Proto policie zakročila a přehnala to fatálně. A na druhé straně černošský kazatel tvrdil, že to byl
zbožný a dobrý člověk. Jaká je tedy pravda? Copak zbožný a bohabojný člověk krade a podvádí? USA je
jedna velká komedie náboženské přetvářky, násilí, napětí. Hlavně, že chtějí
tuto svoji svobodu vyvážet to údajných nedemokratických zemí. Kdo ví, jak to
tam skončí. Násilí plodí ale násilí. Škoda. Ona se neříká ani tam pravda. Chybu
udělala policie, ale i on pachatel sám také. Přece ho nezatýkali bezdůvodně.
Ale tyhle důvody nechce jedna strana slyšet. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 03. červen 2020 @ 07:19:43 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Františku, v tom videu nešlo o tu událost s tím zabitým, ale už o protesty, násilí, které ta událost vyvolala.
A to násilí protestujících může ztlumit a ukončit větší násilí vlády - to se děje. Ale mnohem rychleji a efektivněji to násilí ztlumí milost, pokora, odpuštění. A hlavně je umí nejen ztlumit, ale vyrušit, ukončit, terminovat - tak, že dále nejsou.
Proto jsem ten příklad dával.
Stejné je to v životě každého člověka - ať už tu píše katolík o vnitřním boji a snaze potlačit sama sebe, nebo se píše o zlém sklonu, to je totéž. Je možnost vnitřně bojovat se zlým, co má člověk v sobě, nebo se pracně snažit využít zlý sklon pro dobro - ale je to jako když se vláda snaží silou potlačit násilí demonstrací. Částečně to funguje, a trošku to pomáhá, ale člověk spotřebuje mnoho energie a času na zbytečnost, znovu a znovu.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Středa, 03. červen 2020 @ 07:55:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | V USA ta situace je složitá. Tam v lidech je spíše sociální
rasismus.Dnes plno černochu je veliteli policie, v senátu a starosty. Dokonce
měli i černošského prezidenta. Tady jde o určitý neklid a zlo v mladých lidech a
to nejen v barevných. Ostatně nejvíc filmů o násilí vniká zde. Do toho nezaměstnanost
na vrcholu, uzavřené školy atd. Co asi dělají většinu času ti mladí bez práce a
školní výchovy? Pro ně tyhle události jsou rozptýlením a adrenalin. Tohle se žádnou milostí nezmění. Ještě
asi bude hodně zle.
Ten Tvůj příběh jsem jen tak rychle přečetl. Romská otázka.
Je těžké být dobrým Romem. Já mám s nimi
jen negativní zkušenosti a Vietnamce má moc rád a obdivuji jejich pracovitost a
výchovu dětí. Z Romů má strach a zažil jen samé zklamání. Je tedy ve mně
rasismus? Ale proč? Milost? A není někdy moje milost se zlými lidmi moji
sebevraždou? Není to lehké. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 03. červen 2020 @ 16:06:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Ahoj Franišku.
Ten pojem "rasismus" se u nás používá spíš jako nadávka a používá se i pro situace, kdy má člověk s určitými lidmi špatnou zkušenost - a tak u nás je pronajímatel bytu je "rasysta", když byt nepronajme lidem, kteří jsou schopni ten byt vybydlet a zlikvidovat za pár měsíců.
Spíš tedy k té milosti.
Milost? A není někdy moje milost se zlými lidmi moji sebevraždou? Není to lehké.
Už prorok říká [obohu.cz]: " Když se udílí milost ničemovi, nenaučí se spravedlnosti; v zemi správných způsobů bude páchat bezpráví a na Hospodinovu důstojnost nebude hledět." Milost má tedy smysl jen s poznáním situace, s konkrétním slovem - tehdy, když na druhé straně je někdo, kdo není svévolník, ničema, zlý člověk. Když bude zkoušet člověk dávat milost "jen tak naslepo", aby napodobil Boží věci, nejspíše to dopadne špatně - pro všechny.
Pro ničemu, svévolníka, pro toho, kdo má "svobodu hřešit" je potřeba, aby dopadl Zákon, aby nesl důsledky svého jednání, čím dříve, tím lépe.
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 24. květen 2020 @ 10:03:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
..." V tom stavu jsou všichni lidé až do setkání s
Pánem Ježíšem Kristem, do doby, než přijmou to, co pro nás Ježíš udělal a
co Pavel dobře popisuje. Když je Ježíš vysvobodí jsou svobodní."...
Být osvobozen od hříchu vůbec ještě neznamená už i jistotu doživotní bezhříšnosti.
Být uzdraven Kristem z malomocenství hříchu znamená právě jen toto (nic víc) - není žádnou zárukou, že později už nemůžeš onemocnět znovu.
Na toto právě u tebe neustále poukazuji. Na tvoji klamnou "jistotu", že jsi už snad "za vodou", už jednou Kristem uzdraven a tedy jakoby už navždy uzdraven. Není tomu tak, nemůže tomu tak být.
Pavel zde nepíše jen o stavu minulosti nově narozeného křesťana, ale také o přítomnosti - o neustálé ohroženosti člověka hříchem a o Kristu, který jediný je schopen člověku zaručit přetrvávající imunitu, aby dalšími hříchy znovu neonemocněl. Pokud vytrváme v dobrém, pokud se Krista dokážeme v životě držet, jeho vzor životem následovat. Ukazuje zde tedy pro křesťana "recept" na šťastný život, ukazuje cestu pro křesťana, jak se dál v životě nasměrovat, aby člověk znovu hříchem neonemocněl.
..."Je "Otroctví hříchu" pro tebe minulost, nebo přítomnost?"...
Stav otroctví hříchu je u mne konkrétně už minulostí (protože jsem byl Kristem uzdraven a nyní se držím Krista). Potenciálně jsem ale svými hříšnými sklony pořád "ohroženým druhem" - kdybych se ze všedních hříchů pravidelně neočišťoval pokáním, pokud bych neusiloval žít v řádu modlitby s Bohem a lidmi, pokud by Kristus nebyl mým denním průvodcem, znovu bych mohl upadnout do hříchu ke smrti a stát se tak nakonec znovu otrokem hříchu.
Proto jsem tvrdil, že:
..." Pavel zde poukazuje stav, ve kterém jsou
všichni lidé bez rozdílu v zásadě jistým způsobem alespoň potenciálně v
tomto světě pořád hříchem ohrožováni - až do své smrti těla.
A
ukazuje také na cestu záchrany - na Ježíše, jehož blízké společenství a
jeho odpouštění dalších našich nových hříchů, které nejsme sami schopni
neudělat (odpuštění na základě námi učiněného pokání) ukazuje naději
budoucího života navzdory skličující přítomnosti z lidské nemohoucnosti."...
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 25. květen 2020 @ 07:41:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Být osvobozen od hříchu vůbec ještě neznamená už i jistotu doživotní bezhříšnosti.
Tak nehledej zbytečně jistoty tam, kde nejsou.
Na toto právě u tebe neustále poukazuji. Na tvoji klamnou "jistotu", že jsi už snad "za vodou", už jednou Kristem uzdraven a tedy jakoby už navždy uzdraven.
A má nějaký smysl, že přehazuješ tvoje "jistoty" na druhé?
Nemám tvé "jistoty" a tím, že mi tvé "jistoty" budeš tlačit, tak diskuzi nijak pozitivně neposuneš, jen ukazuješ virtuální svět - že sis vytvořil v hlavě oponenta, se kterým diskutuješ a mne k diskuzi nepotřebuješ.
Porozuměl jsi alespoň, že "Pavel píše o otroctví hříchu jako o minulosti"?
Pavel zde nepíše jen o stavu minulosti nově narozeného křesťana, ale také o přítomnosti - o neustálé ohroženosti člověka hříchem a o Kristu, který jediný je schopen člověku zaručit přetrvávající imunitu, aby dalšími hříchy znovu neonemocněl.
No, tomu se říká "projekce".
Zkus někdy spíše psát za sebe, přímo, narovinu, ne oklikou přes druhé - když jsi psal o zpovědi, dokázal jsi psát přímo za sebe, co jsi udělal.
Ty tedy žiješ neustálou ohroženost hříchem?
A žiješ tu neustálou ohroženost hříchem neustále, trvale, celých těch skoro 70 let? Žiješ tu ohroženost hříchem i ráno, když se probudíš, v poledne, večer?
Jak moc "neustále" tu ohroženost hříchem žiješ?
Stav otroctví hříchu je u mne konkrétně už minulostí
Takže bys mohl porozumět, že "Pavel píše o otroctví hříchu jako o minulosti"?
A ukazuje také na cestu záchrany - na Ježíše, jehož blízké společenství a jeho odpouštění dalších našich nových hříchů, které nejsme sami schopni neudělat (odpuštění na základě námi učiněného pokání) ukazuje naději budoucího života navzdory skličující přítomnosti z lidské nemohoucnosti."...
Jako nějaké teoretické odpuštění dalších vašich nových hříchů do budoucnosti? Zajímavé, co jsi Pavlovi domyslel. Kde něco takového píše?
‚Blízko tebe je to slovo, ve tvých ústech a ve tvém srdci;‘ je to slovo víry, které hlásáme: Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně, neboť Písmo praví: ‚Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.‘
Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť nade všemi je týž Pán, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť ‚každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.‘
A to je dobré slovo. Spolehlivé. Pravdivé. Slovo, které se mnoha lidem v jejich životě stalo a svědčí o tom. To je slovo, které ukazuje cestu ze skličující přítomnosti z lidské nemohoucnosti, cesta záchrany ze hříchu a smrti.
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 25. květen 2020 @ 09:54:50 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | ..." Na toto právě u tebe neustále poukazuji. Na
tvoji klamnou "jistotu", že jsi už snad "za vodou", už jednou Kristem
uzdraven a tedy jakoby už navždy uzdraven.
A má nějaký smysl, že přehazuješ tvoje "jistoty" na druhé?
"...
Nepřevracej!
Zapomněl jsi na svá někdejší tvrzení, že ty jsi už Kristem spasen, že svoji vlastní spásu už neřešíš, protože jsi ji svěřil Kristu a ten je záchranář - profesionál? Zapomněl jsi na své tvrzení, že ty už máš pro sebe jistotu věčného spasení?
Tomuto tedy říkáš přehazování jakýchsi mých "jistot" na druhé?
..." A to je dobré slovo...."...
To je dobré slovo! Ovšem jen v případě, že mu porozumíš právě v tom smyslu, jak bylo apoštolem míněno a nikoli vytrženě ze smyslu - ke svému vlastnímu pokroucenému obrazu tvého líbivého náboženství.
..."Takže bys mohl porozumět, že "Pavel píše o otroctví hříchu jako o minulosti"?"...
Píše jak o minulosti, tak i o přítomnosti i budoucnosti. I když je člověk vysvobozen z otroctví hříchu Bohem, stejně je pořád potenciálním hříšníkem - bývá dále pokoušen vlastní žádostivostí, i nadále upadá do hříchů. Pokrokem pro něho už je, když se ve stálém životě s Bohem stávají jeho hříchy stále méně závažnými.
Takový člověk byl sice už vyléčen Bohem ze smrtelného malomocenství hříchu, ale klidně může znovu dostat třeba chřipku, nebo angínu.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 26. květen 2020 @ 08:27:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
V čem prosímtě převracím?
Ty ti vymyslíš nějakou tvou nesmyslnou "jistotu", snažíš se jí v diskuzi hodit na mne a já převracím?
Že se nestydíš, Stando, takto "diskutovat".
Zapomněl jsi na svá někdejší tvrzení, že ty jsi už Kristem spasen, že svoji vlastní spásu už neřešíš, protože jsi ji svěřil Kristu a ten je záchranář - profesionál?
Na to, že jsem Kristem spasen, to jsem určitě Stando nezapoměl - na to, že nás Pán Ježíš spasil, na to člověk nikdy nezapomene. A za to, že mne Ježíš zachránil, jsem moc rád.
Na to, že bych svou vlastní spásu svěřoval Ježíši, na to jsem taky nezapoměl - takový nesmysl bych určitě nedělal, to by byla zcela zbytečná práce. Mou spásu svěřil Pánu Ježíši dávno dávno dávno někdo docela jiný - kdybych svou spásu svěřoval Ježíši, dělal bych docela zbytečnou práci.
Že je Ježíš záchranář profesionál a umí dělat dobře dílo, na to taky nikdy neapomenu - to jsou životí zkušenosti, které člověk nezapomene, když se mu v životě stanou, když spásu zakusí (a snad ti z toho nevyjdou "zákusky", když ti ze slova "zažije" vychází ty vaše "zážitky")
Zapomněl jsi na své tvrzení, že ty už máš pro sebe jistotu věčného spasení?
To jsem taky nezapomněl - těžko mohu zapomenou na tvůj soběstředný způsob uvažování. Navíc znám vaše náboženství poměrně dobře, léta jsem ho žil, takže vím, jak soběstředně uvažujete a že se snažíte vaše uvažování pro sebe přehodit na druhé.
Jistotu Stando máme v Pánu Ježíši, v tom, co pro nás udělal. Ježíš je naše jistota. Jeho slovo, které neklame. Jeho pověření, úkol, který mu byl svěřen. V něm je naše jistota.
Stando, když už máš tu tvou "svobodu hřešit", máš taky svobodu zajímat se o životy lidí, zjistit si, co lidé žijí, zeptat se, čemu z jejich života nerozumíš?
Pokud takovou svobodu máš, proč jí nevyužiješ?
Tomuto tedy říkáš přehazování jakýchsi mých "jistot" na druhé?
Čteš si vůbec to, na co reaguješ? Uvedl jsem tam, co je přehazování tvých podivných "jistot" na druhé.
Když Stando napíšeš: "Na toto právě u tebe neustále poukazuji. Na tvoji klamnou "jistotu", že jsi už snad "za vodou", už jednou Kristem uzdraven a tedy jakoby už navždy uzdraven." tak je to přehazování tvých vymyšlených "jistot" na druhé.
Předpokládám, že ten tvůj tučný a podtržený nápad s "jistotou doživotní bezhříšnosti" ses také snažil přehodit na mne, jen jsi to přímo nenapsal?
Zkrátka reaguješ na tvé nápady, tvůj soběstředný způsob uvažování, který žiješ v ŘKC a snažíš se ho přehodit na mne - nenechám se, to už bys mohl vědět. Stejně tak ne sebe nenechám přeházet antisemitismus, kapitalisty a komunisty, závist, homosexualitu, cizoložství a kde co dalšího, co se tu někteří lidé snaží všemožně přehodit na druhé. Nejsem spasitel světa, abych snímal hříchy lidí. To je Ježíš.
Život s Bohem není soběstřednost, Stando.
Teď od tvého přehazování k tématu.
To je dobré slovo! Ovšem jen v případě, že mu porozumíš právě v tom smyslu, jak bylo apoštolem míněno a nikoli vytrženě ze smyslu - ke svému vlastnímu pokroucenému obrazu tvého líbivého náboženství.
Velmi dobře napsané. Přesně tak.
Aby mu člověk porozuměl v tom smyslu, v jakém bylo napsané a opustil líbivá náboženství a jeho obrazy, která se snaží vzbudit falešnou naději, že člověk projde na Božím soudu do nebe, musí se to slovo apoštola Pavla stát v jeho životě, musí se realizovat, musí ho člověk zakusit ve svém životě.
Musí člověk zakusit to, co zakusil apoštol Pavel, co zakusila Magdalena, Marie, Petr, Kleofáš a mnoho dalších. Musí zakusit moc toho Slova.
Píše jak o minulosti, tak i o přítomnosti i budoucnosti.
Takže jestli dobře rozumím tvé projekci tvého stavu do apoštola Pavla, tak otroctví hříchu je tvoje minulost, přítomnost a budoucnost, počítáš s tím takto?
I když je člověk vysvobozen z otroctví hříchu Bohem, stejně je pořád potenciálním hříšníkem - bývá dále pokoušen vlastní žádostivostí, i nadále upadá do hříchů.
A ty konkrétně jsi teď aktuálně potenciálním hříšníkem?
Nebo jsi skutečným hříšníkem?
Jestli jsem dobře pochopil tvé psaní, tak jsi hříšníkem (bez přívlastků), ne jen nějakým "potenciálním hříšníkem", je to tak?
Jak to máš konkrétně se hříchem? V čem konkrétně jsi hříšníkem? Jsi zlodějem, nebo jsi potenciálním zlodějem? Jsi lhářem, nebo jsi potenciálním lhářem? Jsi závistivcem, nebo jsi potenciálním závistivcem? Jsi cizoložníkem, nebo jsi potenciálním cizoložníkem? Jsi vrahem, nebo jsi potenciálním vrahem? Jsi homosexuálem, nebo jsi potenciálním homosexuálem? Jsi modlářem, nebo jsi potenciálním modlářem? Jsi modloslužebník, nebo jsi potenciálním modloslužebník?
Toník
gh
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Úterý, 26. květen 2020 @ 09:46:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Tobě se nedá rozumět. Žiješ v hříchu stejně jako jiní a všichni, ale jsi přesvědčen, že tomu tak
není. To je působení každé sekty. Jsi vlastně pod vlivem duchovných drog. Úplně
vymazaný mozek a do něho dát to, co učí
sekta. To je to strašné na náboženství sekt. Vůbec nerozumíš životu a problémům života. Úplně stejné jako ten
americký zabiják pilot, který zabíjel, ale on byl přesvědčen, že nehřeší. On je už svatý, ale vy ostatní musíte poznat
Ježíše. Pak dává ruce na hlavu těm, kteří mu chtěli udělat radost a šli k němu.
K vrahovi. On na ně posílá nějakého ducha. Pokud je to ten duch, který mu bez pokání
dovolil shazovat pumy ve Vietnamu na lidi, kteří ho neohrožovali, pak vlivem
takového satanského ducha nás nic dobrého nečeká. Staneme se stejnými zrůdami. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 26. květen 2020 @ 10:19:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ty jsi kdysi napsal:
Já zase říkám, že Bůh nás nespasí bez nás, bez naší aktivní spolupráce.
O tom je život skutečného křesťana, nikoli snílka kdesi v sektě.
Ty jsi napsal (už v r. 2009:
Toto snad má být tím výplodem jakési mé "sebestřednosti"? Já snad zde převádím jakési své jistoty na tebe?
Ty zde tvrdíš, že jsi Kristovým soudem už prošel - a stále zde žiješ dál svůj pozemský život.
V tomto je tedy mezi námi opravdu propastný rozdíl.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 26. květen 2020 @ 11:02:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | To jsem určitě napsal.
Můj spasitel je Ježíš, že je spasitel profesionál a dělá svou práci dobře, není potřeba se mu do toho plést. (pro pořádek, to "profesionál" jsem myslel jako že "spasitel" je profese, povolání, práce Pána Ježíše, ne že by tu práci dělá za peníze, aby sis to zase nějak nepřevrátil)
Já zase říkám, že Bůh nás nespasí bez nás, bez naší aktivní spolupráce.
Určitě. A snad s tím nebudete - alespoň někteří - čekat až na Smrt.
O tom je život skutečného křesťana, nikoli snílka kdesi v sektě.
To nevím, co žijete v sektě za virtuální svět, dokud to nenapíšete.
Toto snad má být tím výplodem jakési mé "sebestřednosti"?
Ne. Moje spása určitě není v naději, že vytrvám, už léta ne (ani v žádné jiné podobné nesmyslné soběstřednosti a spoléhání na člověka), právě od té doby, kdy jsem svěřil život Ježíši.
Moje záchrana je Pán Ježíš.
Čteš si vůbec někdy, co píšu?
Já snad zde převádím jakési své jistoty na tebe?
Ano, přesně tak. To jsi snad správně pochopil. Například jsi zde ty psal:
'Na toto právě u tebe neustále poukazuji. Na tvoji klamnou "jistotu", že jsi už snad "za vodou", už jednou Kristem uzdraven a tedy jakoby už navždy uzdraven'
Vymyslel sis tedy nějakou tvou "jistotu" a místo diskuze k tématu ses snažil tvou podivnou "jistotu" přehodit na mne. S mým životem tyto tvé nápady nesouvisí. Nenechám na sebe naházet tvé nesmysly.
A je od tebe nečestné, že stále dokola znovu a znovu vymýšlíš nesmysly podle tvého uvažování a snažíš se je naházet na mne.
Házet tvé "jistoty" a "svobody" na druhé je stejně nečestné, jako se někdo snaží na druhé naházet svou soběstřednost, homosexualitu, antisemitismus, závist a touhu po cizím, nenávist, cizoložství, vyrábění bohů v hlavě a kdeco dalšího se tu snažíte z vašeho přehodit na druhé.
Čteš si vůbec někdy příspěvky, na které odpovídáš?
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Úterý, 26. květen 2020 @ 13:07:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | |
Moje záchrana je Pán Ježíš.
Jako u toho sektáře amerického
zabijáka, který nás přišel po roce 89 poučovat??
Můj spasitel je Ježíš,
že je spasitel profesionál a dělá svou práci dobře,
Ti zabijáci a sektáři, co v něho věří, jsou také téměř profesionální
zabijáci
V co tedy, cizinče, věříš???? |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 27. květen 2020 @ 07:52:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jako u toho sektáře amerického zabijáka, který nás přišel po roce 89 poučovat??
Obecně - ano, Ježíš je spasitel všech lidí - i zabijáků. A stává se, že i zabijáci přijmou spásu a svědčí pak o svém životě otevřeně, i o svém hříchu a obrácení.
V co tedy, cizinče, věříš????
Františku, nemám nějaké "víry v co". Nevěřím "v něco". Ani nevěřím "na něco". I v tomhle uvažuji a žiji jinak, spíše jako normální lidé, co se náboženství vyhli.
Věřím někomu. Konkrétním lidem, Bohu.
V tomhle případě Pánu Ježíši, apoštolům, prorokům, tomu, co říkali a co jsem nezažil. Tomu, co říkali a zažil jsem, už věřit nemusím - mám osobní zkušenost. Nevěřím, že Bůh je a nemusím věřit, že Ježíš je spasitel lidí - mám osobní zkušenost s tím, že to tak je. Věřím, že Ježíš přijde a budeme s ním, jak to popisuje písmo. Věřím Bohu, když mi něco říká.
Pak hodně věřím lidem, jsem obecně dost důvěřivý, věřit lidem je podstata mého života. To mi trochu dělalo problém v práci při jednání s lidmi - zvláště s mediálními agenturami a jejich zástupci a musel jsem se trošku učit, že ve světě lidi klidně i lžou a snaží se u toho někdy i tvářit důvěryhodně a ještě chtějí, aby se lidi na jejich lžích podíleli. Ale neodradilo mně to, věřím lidem dál. Věřím třeba svědectví lidí, co říkají o svém životě, často si s lidmi povídám, poslouchám je. A vlastně už od mala jsem spíš poslouchal, než si povídal.
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Středa, 27. květen 2020 @ 08:34:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Ano, toho plukovníka si po roce 89 pozvala letniční církev
apoštolská. A my jsme byli tak naivní,
plni pocitu, že je svoboda a nikdo nás nemůže za víru nějak trestat. Byli jsme nějak
omámeni. A tak v sále kulturního střediska se najednou konaly akce různých
společností. Moc lidí nás nepřišlo. Tak asi dvacet. Vedoucí AC nám představil
plukovníka USA, asi již důchodce. Zpíval nějakou píseň a vystupoval dost
sebejistě. Chlubil se vyznamenáním z vietnamské války, s tím, že byl v Moskvě a
tam už komunismus není, haleluja, díval se na nás jak nějaké žebráky a něco
mluvil o hadrech. Nezaslechl jsem od něho, že lituje toho, že shazoval pumy a
řídil stroj, který přinášel smrt. To všechno mne zarazilo. Pak komedie, že kdo
k němu přijde, na toho asi pošle ducha. Dva lidé šli k němu. A já zůstal jak
opařený, protože mne napadlo, že tenhle člověk
s námi hraje komedii. On přece zabíjel komunistické děti a ženy a to
křesťan může, že? Tam nebylo pokání, ale hrdost. Takového Krista do srdce
nechci. To je podvod. To je politika. Pak jsme zažil ještě pár takových podvodů
i od členů AC. A bylo hotovo. Párkrát jsme tam s manželkou byli a pak už nešli.
Jméno neznám a ani Ti nevěřím, že bys moje svědectví nezneužil.
Tak se rodí nedůvěra. Proto nemám rád vše po roce 89. Jen
samá špína a krádeže. Ty mi předhazuješ stále majetek a prachy, ale kolem toho
se vše točilo.
SZ. Studoval jsem ho a zhrozil jsem se nad násilím a zlem údajně
na Boží pokyn. A tohle je láska. Brzy nás i tady budou učit milovat Hitlera,
protože on přece bojoval proti komunistům a to dnes frčí. Dějiny se přepisují.
Lže se víc než za minulého režimu a Ježíš nikde není. Možná má pravdu Vota, že
neexistuje. Škoda. Aspoň by byla naděje. A Ty jsi jiný než ten Amík? Kolikrát se měl pocit, že ten Kristus v Tobě je stejný jako u Amíka. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 27. květen 2020 @ 07:45:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Já zase říkám, že Bůh nás nespasí bez nás, bez naší aktivní spolupráce.
Určitě. A snad s tím nebudete - alespoň někteří - čekat až na Smrt. "...
No, my ne - ale Bůh je natolik shovívavý, že s konečným soudem nad námi čeká až po uzávěrce úplně celého našeho pozemského života.
Pokud jsou zde sekty, kde se tvrdí, že dosud žijící lidé už tímto soudem prošli, je to jen jejich virtuální svět, který nemá s realitou nic společného. A to se nám tu snažíš ty natlačit do hlav!
..."Moje spása určitě není v naději, že vytrvám, už
léta ne (ani v žádné jiné podobné nesmyslné soběstřednosti a spoléhání
na člověka), právě od té doby, kdy jsem svěřil život Ježíši."...
I já jsem svěřil svůj život Ježíši - a svěřuji mu ho každý další den znovu - přesto po mně jsou vyžadována v životních situacích rozhodnutí - to já za ně ponesu odpovědnost, nikoli Ježíš!
O učení křesťanů o naději jsem ti toho napsal už mnoho - můžeš si to sám oživit v konkordanci.
(Žd 10,23) Neochvějně držme své vyznání naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný;
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Pátek, 22. květen 2020 @ 09:10:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | No vidíš a takové
osvobození neznám a ani neznám nikoho jiného, kdo je opravdu osvobozen. Prostě
stále jsme otroky toho těla, emocí a ostatního, co na nás působí. Maximálně
mohu prožít jen chvilky takového stavu, ale právě tohle je jen ta virtuální
realita. Proto je v modlitbě tak důležité i to, abychom odpouštěli a tlumili to
naše až zlé já. Jsme ve světě zla a hříchu. To je realita. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 22. květen 2020 @ 12:33:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Ahoj Františku.
Díky za upřímnost.
Hřích působí, jak popisuješ - dává i zdání svobody, někdy i na delší dobu, než znovu přijde. Proto si alkoholik oklamaný hříchem myslí, že má alkohol pod kontrolou, proto si popletený kuřák myslí, že se rozhoduje svobodně a kdykoliv může přestat kouřit. Náboženství se svou "svobodou hřešit" je jen vrcholem takových popletení a zmatení, neochotou přiznat si skutečnou realitu života. Proto ta výroba virtuálních učení o "svobodě hřešit", která je v přímém rozporu jak s realitou života, tak i se slovy Pána Ježíše, s učením apoštolů.
Vím, že to vysvobození ze hříchu a jeho otroctví neznáš, psal jsi to tu mnohokrát. V takové realitě už nezbývá, než tlumit "zlé já" a odpouštět, jak těm lidem, co žijí v otroctví hříchu, tak lidem okolo, co to musí snášet. A vést lidi k odpovědnosti, pokud to žít opravdu chtějí - což je tedy málokdo, snad jen lidi popletení náboženstvím nebo jinak převrácení si svobodně, dobrovolně a chtěně vybírají hřích.
Pavel to vysvobození v Ježíši ze hříchu znal, proto ho popisuje. Znali ho i další apoštolové, učedníci, další lidé okolo Ježíše, zažívají ho i lidé dnes. K tomu vysvobození je potřeba moc, pomoc zvenku, otroku sám není schopen sama sebe vysvobodit ze svého otroctví - to je ostatně princip otroctví.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 23. květen 2020 @ 09:32:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Toníku, tohle je u tebe typický "terminus technikus" - šablona, která ti zabraňuje zkoumat věci podrobněji a do hloubky. Podívat se na věci šířeji, z různých úhlů - aby člověk vůbec pochopil celou podstatu vysvobozování člověka ze hříchu Bohem.
Není žádné tajemné typu: "Rázem jsem poznal, že jsem jiný, že mi Bůh změnil srdce, takže jsem rázem přestal hřešit a nejsem už hříšníkem ..."
Všichni zůstáváme hříšníky až do své smrti těla.
Hříšníci však mohou být různí - jsou zatvrzelí hříšníci, libující si ve svých hříších, nebo jsou také kající hříšníci, vědomi si své hříšnosti ale očišťující se průběžně ze svých hříchů službou církve ustanovenou Kristem (J 20,21-23).
I člověk, kterého zrovna Bůh očistil ze hříchů zůstává dál potenciálním hříšníkem - nedokáže totiž znovu už nezhřešit vůbec. Úspěchem je, když se závažnost hříchů u člověka alespoň snižuje.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 23. květen 2020 @ 09:58:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | ..."Vím, že to vysvobození ze hříchu a jeho otroctví neznáš ..."...
To je i tvůj případ oko. Tak hezky a upřímně to své nevysvobození z otroctví hříchu popisuješ a zaníceně ho omlouváš.
Pravdivý obraz toho, jak v té vaší druhotné církvi "Evangelium" postrádá moc. Mrtvé náboženství.
2Tm 3:5 [www.obohu.cz]:Budou mít vnější formu zbožnosti, ale její moc jim bude cizí. Od takových se odvracej. 2Tm 3:5 [www.obohu.cz]:Navenek sice budou ztělesněná zbožnost, ale její moc budou popírat. Od takových se odvracej. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Sobota, 23. květen 2020 @ 10:11:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | A kde je církev, kde evangelium nepostrádá moc? Po roce 89
jsem pochopil, že to, co nám nabízí kapitalistický západ je jen podvod. Charismatické letniční sekty s cílem
rozrušit společnost a zblbnout lidi. Lež a lež. Jako dnes ty jidášové z chvilek
pro milion. Celá evangelická bohoslovecká fakulta je prolezlá jedem, který otravuje
evangelium. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Sobota, 23. květen 2020 @ 10:53:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Proč se snažíš pochopit, co nabízí kapitalistický západ ? Co to máš za ujeté myšlení ?
Snaž se pochopit, co nabízí Bůh v Ježíši Kristu. A to přijmi. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Sobota, 23. květen 2020 @ 15:32:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Když mne ten západní
Kristus připadá falešný a nepravý. Lidé zaplňují stadiony, aby viděli
divadla s letničními guru, ale pravý Kristus tam spíše není. Jinak by pak
museli odcházet domů úplně jiní lidé. A v tom západním světě to tak není, aby
tam lidé byli lepší, jiní než my, poctivější a spravedlivější… Já fakt nevím kde
ten Kristus opravdu je. Svět se nemění k lepšímu. Já jsem strašný pesimista,
zklamaný rokem 89. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: martino v Čtvrtek, 21. květen 2020 @ 19:27:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Cizinec
Ahoj Františku.
Ty máš tu "svobodu hřešit"?
Rozhoduješ se svobodně a dobrovolně pro hřích, svobodně, dobrovolně a vědomě pácháš zlo?
martino
Samozřejmě, že Franta má pravdu, neboť podle katolické učení hřích je vědomé, dobrovolné a chtěné porušení Božího zákona a Patero církevních přikázání.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 21. květen 2020 @ 22:45:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Samozřejmě, že Franta má pravdu, neboť podle katolické učení hřích je vědomé, dobrovolné a chtěné porušení Božího zákona a Patero církevních přikázání.
Dobrý den, Martino.
Děkuji za příspěvek k tématu.
Když děláte hříchy, tak se tedy rozhodujete vědomě, svobodně, dobrovolně a chtěně?
Hezký den |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 22. květen 2020 @ 08:13:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Hříchy jsou v podstatě dvojího druhu.
Ty, které člověk udělá vědomě a dobrovolně a v závažné věci (o které dobře ví, že je to Bohem zakázáno) - jsou hříchy těžké, hříchy způsobující duchovní smrt - tedy odchod člověka z Boží blízkosti, ztrátu milosti posvěcující, obdrženou pro každé Boží dítě ve křtu.
Pokud člověk zhřeší v méně závažné věci, nebo i ve věci závažné, ale schází u toho plné vědomí hříchu či plná dobrovolnost, jedná se o hřích lehký, který ještě nevede k duchovní smrti.
Ale proč se vlastně na takovéto základy křesťanství ptáš - zrovna ty, kterého přece vyučoval Josef Zvěřina! Zapomněl jsi?
A ty osobně - když uděláš hřích, když zhřešíš - zhřešíš snad vždycky jen nevědomky, z donucení, nedobrovolně a nechtěně? Kdo tě to vlastně nutí zhřešit?
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 22. květen 2020 @ 08:23:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ale proč se vlastně na takovéto základy křesťanství ptáš - zrovna ty, kterého přece vyučoval Josef Zvěřina! Zapomněl jsi?
Na vaše náboženské motaniny jsem se neptal.
Pan Zvěřina mne základy křesťanství nevyučoval - když nás vyučoval pan Zvěřina, měl jsem do křesťanství ještě pořádný kus daleko. Ani jsem tehdy nevěděl, že existuje něco takového, jako vysvobození ze hříchu, temnoty a prázdnoty bez Boha a bohužel ani pan Zvěřina nám to neřekl a nepředal. Ale je možné, že to žil - nevím. Kdybych měl tu možnost dnes, zeptal bych se ho.
Přečti si , na co jsem se ptal. Můžeš také odpovědět, tu otázku jsem dával i tobě. A můžeš dát nějaký reálný příklad z tvého života k tématu.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 22. květen 2020 @ 08:53:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku - i já ti položil otázku (je zakončena tímto znakem - ?). Nevšiml sis?
A svoji otázku máš přece zodpovězenou - popsal jsem ti podrobně můj stav, ve kterém jsem byl pokřtěn.
To, co jsi ty tak noblesně nazval "našimi náboženskými motaninami" je ve skutečnosti učením apoštola Jana o tom, že jsou hříchy ke smrti a jsou i jiné hříchy - lehčí, které ještě nejsou ke smrti.:
(1 J 5,16-17) Uviděl-li by někdo svého bratra, že hřeší hříchem, který není k smrti, ať za něj poprosí, a Bůh mu dá život; těm, kdo nehřeší k smrti. Je hřích k smrti; u takového neříkám, aby prosil. Každá nepravost je hřích, ale je i hřích, který není k smrti.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 05. červen 2020 @ 09:19:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Toníku - i já ti položil otázku (je zakončena tímto znakem - ?). Nevšiml sis?
Ahoj Stando.
Všiml jsem si - vložil ses co cizí diskuze, na mou položenou otázku jsi neodpověděl, ale položil jsi tvojí. Otázku, na kterou jsem ti mnohokrát odpovídal ( například tady). Ty jsi na mou odpověď nereagoval ani jednou, je tedy zbytečné, abych odpovídal znovu.
Odpovíš ty na otázku, kterou jsem pokládal?
To, co jsi ty tak noblesně nazval "našimi náboženskými motaninami" je ve skutečnosti učením apoštola Jana o tom, že jsou hříchy ke smrti a jsou i jiné hříchy - lehčí, které ještě nejsou ke smrti.:
Ne, to určitě není. Stačí porovnat tak učení.
Každý, kdo činí hřích, činí také svévoli. Hřích je svévole. A víte, že on se zjevil, aby odstranil naše hříchy, a hříchu v něm není. Žádný, kdo v něm zůstává, nehřeší. Žádný, kdo hřeší, ho neviděl ani nepoznal. Dítky, ať vás nikdo nesvádí. Kdo činí spravedlnost, je spravedlivý, tak jako on je spravedlivý.
Kdo činí hřích, je z Ďábla, neboť Ďábel hřeší od počátku. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil skutky Ďáblovy.
Žádný, kdo je narozen z Boha, nečiní hřích, protože v něm zůstává Boží símě; a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. Podle toho se poznají děti Boží a děti Ďáblovy: žádný, kdo nečiní spravedlnost a kdo nemiluje svého bratra, není z Boha.
Učení apoštola Jana je jednoduché a pravdivé.
Ještě k panu Zvěřinovi, když už jsi ho vytáhnul - díky našemu rozhovoru jsem se vrátil trošku k tomu, abych se podíval, co žil, jak uvažoval a přečetl jsem si tak jeho samizdatové pojednání na téma "Kdo je pro mne Kristus" a porozuměl jsem tomu, proč nám nepředal evangelium, tu Boží moc k záchraně - totiž co člověk nemá, nemůže předat.
Ale jinak to byl moc hodný, vzdělaný a moudrý člověk, měl jsem jsem ho rád a rád ho poslouchal. Jen nám nemohl pomoci, potřebovali jsme jinou moc na pomoc, než jen intelektuální.
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 05. červen 2020 @ 09:44:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | To, co jsi ty tak noblesně nazval "našimi náboženskými motaninami" je ve skutečnosti učením apoštola Jana o tom, že jsou hříchy ke smrti a jsou i jiné hříchy - lehčí, které ještě nejsou ke smrti.:
Ne, to určitě není. Stačí porovnat tak učení.
Tedy porovnávejme:
(1 J 5,16-17) Uviděl-li
by někdo svého bratra, že hřeší hříchem, který není k smrti, ať za něj
poprosí, a Bůh mu dá život; těm, kdo nehřeší k smrti. Je hřích k smrti; u takového neříkám, aby prosil. Každá nepravost je hřích, ale je i hřích, který není k smrti.
Je toto Janovo učení o rozdílnosti v závažnosti jednotlivých hříchů, nebo není?
Učení apoštola Jana je jednoduché a pravdivé. Ale zřejmě nikoli pro člověka, který má z herezí blok v myšlení.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: martino v Pátek, 22. květen 2020 @ 10:19:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Cizinec
Když děláte hříchy, tak se tedy rozhodujete vědomě, svobodně, dobrovolně a chtěně?
martino
Přesně tak. Co je to za blbou otázku. Pokud bych chtěl ukrást např. čokoládu v obchodě nebo druhému člověku, který ji má v práci v šupleti tak ta myšlenka zavání hříchem, ale není, protože se ten skutek nestal. Ale pokud tak učiním a přivlastním si věc která je druhého pak hřeším. Činím tak vědomě, nejsem tedy ovlivněn ani alkoholem nebo jinou drogou. Činím tak svobodně a dobrovolně neboť nikdo mě ke krádeži nenutí s pistolí na spánku a činím tak chtěně, protože jsem si vědom, jako věřící, že krádež je hřích, ale přesto jdu a skutek krádeže realizuji. Toto je jasné, srozumitelné a logické učení Církve. A tak je to s každým hříchem. Když bude Cizinec cizoložit, činí stejně tak jako při krádeži. Vědomě, dobrovolně a chtěně. Nestojím za ním nikdo, kdo by to po něm žádal.... |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 22. květen 2020 @ 12:38:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | No to zcela jistě ne, Martino.
Ale zajímavé, jak uvažujete, byť nepíšete přímo sám za sebe, ale promítáte vaše uvažování a postoje do druhých.
Díky za odpověď.
Vy tedy děláte hříchy vědomě, svobodně, dobrovolně a chtěně. Ve vašem případě bych to i odhadl, že by to tak mohlo být.
Proč hříchy děláte vědomě, svobodně, dobrovolně a chtěně?
Je vám to k něčemu užitečné, případně lidem okolo vás?
Má vědomé, svobodné, dobrovolně a chtěně dělání hříchů ve vašem životě nějaký smysl?
Cizinec |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: JirkaB v Pátek, 22. květen 2020 @ 13:01:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Zdravím tě Toníku, pozor na hru se slovy, slova jsou slova, obsah je v životě. Když diskuzi otočím naopak, tak je stejně "nesmyslná". Činit hřích chtěje to by pro každého měla být nejstrašnější představa. Asi takoví lidé také jsou, ale nebude jich tolik. Opak - činit hřích nechtěje, nevědomě... to je velmi často výmluvy rádoby křesťanů. Oni nehřeší, oni jsou v Kristu spaseni a zapečetěni, ale to ten zlej ďábel dělá, oni rozhodně ne.
Ani netuším, jestli máte stejný obsah slov chtěně nechtěně..myslím si, že každý to slovo chápe jinak a nejde diskuzi posunout. Dobrovolně si volit hřích nemusí znamenat - jé hřích dnes půjdu a hezky jej udělám. Dobrovolně hřešit může znamenat jen to, že nejde zhřešit "nevědomě". Nějak se mi ten hřích stal. Najednou měl kudlu v zádech ani nevím jak. Myslím jihočeská lidovka - na krchově před kostelem hádala se duše s tělem.... znáš? Závěr je ve smyslu, duše nic mi nevyčítej (tělu), kde jsem bylo já, byla jsi i ty. Okovo dobrovolné hřešení je v mém chápání výrok, že člověk může nehřešit. Pokud člověk může nehřešit a hřeší, tak hřeší "dobrovolně". A žádná výmluva mu nepomůže. Já když hřeším, tak hřeším dobrovolně. Jestli mám svobodu hřešit? Nelogická otázka. Nejsem kalvinista, takže věřím ve svobodu člověka, takže věřím, že mám možnost volby. Mohu hřešit, mohu ve smyslu mám schopnost hřešit. Neztratil jsem schopnost hřešit, tu schopnost - svobodu mám. Pravda, pokud bych tuto svobodu aplikoval, tak je to otroctví ne svoboda, a to je zase problém definice slov. A je zcela jasné, že Bůh mi svobodu hřešit nedal, hřích je tabu a zakázaný, žádná svoboda hřešit. Ale zase zpět, člověk drží v rukou své osudí, tedy má schopnost hřešit i nehřešit. A pokud si někdo svobodně volí hřešení, tak vezme svoji odplatu. Jsou lidé více milující tmu než světlo a ti se rozhodují jít cestou tmy. Cesta úzká a trnitá tak neláká, Víš Toníku a to je svoboda hřešit, i když svoboda hřešit je pěkný blbost, a Bůh nám svobodu hřešit dal, ale rozhodně nám hřešit nedovolil. Protimluvy docela,,, nejsou to protimluvy, jde o to co je obsahem těch slov. Výroky mám svobodu od Boha hřešit a Bůh zakázal hřích, nejsou vůbec výroky v rozporu, oba jsou platné a oba mluví úplně o něčem jiném, oba jsou odpovědí na jiné otázky... a rozhodně nejsou v rozporu. Odpovídají na dvě různé otázky. Ne na jednu, kdyby odpovídali na jednu, tak v rozporu samozřejmě jsou.
nevím jestli jsem to napsal pochopitelně, ale snad někdo i přes nedokonalost vyjádření uvidí co píšu
Pán je vítěz Jirka
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 23. květen 2020 @ 07:41:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | ..." Bůh nám svobodu hřešit dal, ale rozhodně nám
hřešit nedovolil. Protimluvy docela,,, nejsou to protimluvy, jde o to co
je obsahem těch slov. Výroky mám svobodu od Boha hřešit a Bůh
zakázal hřích, nejsou vůbec výroky v rozporu, oba jsou platné a oba
mluví úplně o něčem jiném, oba jsou odpovědí na jiné otázky... a
rozhodně nejsou v rozporu. "...
Jirko díky, snad to od tebe Toník vezme lépe, než ode mne.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 23. květen 2020 @ 22:22:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Ahoj Jirko.
Určitě je u slov důležité znát jejich obsah, porozumět si, zda myslíme slovy dobrovolně, svobodně, chtěně, vědomě - co je tím myšleno.
Díky za příspěvek, píšeš srozumitelně.
K "možnostem" jsem už kdysi psal pod článkem o svobodě hřešit. Tehdy jsem si ještě myslel, že by mohlo být nedorozumění v obsahu pojmů - ale to už jsme si za tu dobu vysvětlili, že to nedorozumění v pojmech nebylo.
Výroky mám svobodu od Boha hřešit a Bůh zakázal hřích, nejsou vůbec výroky v rozporu, oba jsou platné a oba mluví úplně o něčem jiném, oba jsou odpovědí na jiné otázky... a rozhodně nejsou v rozporu. Odpovídají na dvě různé otázky.
A jak by Jirko zněla otázka, abys na ní odpověděl: "Mám svobodu od Boha hřešit" nebo abys odpověděl "Bůh mi dal svobodu hřešit"?
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 24. květen 2020 @ 11:43:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Bůh každému z nás dal svobodu se rozhodnout - svobodu zhřešit a úplně stejnou svobodu nezhřešit.
Je to na nás, jak se kdo v životě zrovna rozhodneme.
(Ty také přiznáváš, že někdy zhřešíš).
Kdyby této svobody si zvolit nebylo, nemohl by člověk vlastně zhřešit vůbec - nebyl by totiž za svůj hřích plně odpovědný, nemohl by za takový "hřích" (za který by vlastně nemohl, nenesl osobní vinu) ani být spravedlivě potrestán.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Neděle, 24. květen 2020 @ 12:49:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Proč vlastně označuješ možnost volby člověka za svobodu? A jakou svobodu má člověk, který je otrokem hříchu nebo je dokonce závislý - alkohol, drogy, nikotin - závislí lidé jsou svobodní; mohou si vybrat, budou-li užívat nebo ne? Copak to, že je člověk, který uvěřil evangeliu a narodil se z Boha a díky tomu byl vysvobozen z otroctví strachu ze smrti, z moci hříchu a zákon Ducha života jej osvobodil od zákona hříchu a smrti, může být považováno za svobodu hřešit? Copak rozhodnutí zhřešit je u věřícího člověka svobodné? Copak udělat něco, co nenávidím, může být svobodné. Vždyť ani u nevěřícího člověka nelze mluvit o svobodě, nýbrž jen o projevu jeho hříšné přirozenosti, poněvadž v něm, v jeho nitru, v těle přebývá hřích a hříchy jsou vnějšími projevy tohoto vnitřního hříchu.
Pán Ježíš byl za nás učiněn tímto hříchem a zemřel za naše hříchy, tzn. že se s hříchem i hříchy za nás a místo nás vypořádal tím, že je vzal na sebe a ony zemřely spolu s Ním. A spolu s Ním jsme zemřeli i my. Problém je v tom, že do smrti těla stále žijeme v těle a jsou v nás dvě přirozenosti - naše lidská stará přirozená hříšná v těle a vedle ní a spolu s ní v našem duchu Božská přirozenost - svatá, dokonalá. A naše duše je mezi duchem a tělem, jako ta, kterou máme zapírat, hubit, nenávidět, aby se už nerozhodovala pro tělo a nesloužila tělu a jeho žádostem, ale upnula svou mysl na Ducha, Jehož myšlení je život a pokoj, vůlí se rozhodovala podřídit se pod vůli Boží a svými city milovala Boha z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly. Duše milující Boha, upnutá na Ducha, nedovolí tělu zhřešit. Člověk chodící podle těla zhřešil už vlastně jen tím, že se rozhodl chodit podle těla, což znamená smrt a ne podle Ducha, což znamená život a pokoj. Tož tak. |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 25. květen 2020 @ 09:33:28 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Možnost si vybrat z více možností podle své vlastní volby je základním prvkem svobody. Tuto možnost člověk, uvázaný na řetězu, sám nemá - nebo je u něj hodně omezena.
Alkohol, drogy, nikotin - po tom všem sáhl člověk kdysi jako ještě úplně
svobodný - mohl si vybrat. Otroctví hříchu je tedy až pozdější důsledek
špatné volby.
Díky Boží milosti i takový člověk, který je už otrokem nějakého hříchu, má pořád možnost učinit pokání a z otroctví se vysvobodit. Nikoli ovšem sám, ale s pomocí Boha. I člověk závislý má pořád svobodu se rozhodnout pro detoxikaci a abstinovat a má i vlastní rozumový úsudek, který ho k tomu nabádá.
..."Copak rozhodnutí zhřešit je u věřícího člověka svobodné? Copak udělat něco, co nenávidím, může být svobodné."...
Člověk mentálně zdravý je za každý svůj skutek odpovědný. Dokonce je odpovědný i za své myšlení a slova, která řekne.
Člověk svádí vnitřní boje - to duchovní v něm touží po jiných hodnotách, než to tělesné. Pokud takový člověk zhřeší, nese za svůj hřích odpovědnost. Právě proto, že si špatně vybral - sám si zvolil cestu širokou a pohodlnou.
Toto je důsledek života ve svobodě.
Malá cena za to, že si člověk může stejně svobodně vybrat i naprostý opak hříchu - vnitřní život s Bohem a konání dobra.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Pondělí, 25. květen 2020 @ 11:30:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Řeknu to jinak. Člověk je skutečně svobodný jen tehdy, pozná-li P/pravdu, tj. Pána Ježíše Krista (J 8:32, 14:6) a přijme-li Jej jako Syna, který ho vysvobodí (J 8:36), teprve tehdy je skutečně svobodný. A popravdě není to prvoplánově volba toho člověka, nýbrž Boží volba. Jak je napsáno - Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává. A tak se (Bůh) slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje. (Ř 9:16,18) |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 26. květen 2020 @ 09:24:45 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Stando.
Tomuto místu třeba rozumět do jeho hloubky.
Protože odpověď je obsáhlá, poslal jsem ji v následujícím článku.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 26. květen 2020 @ 09:00:18 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Možnost si vybrat z více možností podle své vlastní volby je základním prvkem svobody. Tuto možnost člověk, uvázaný na řetězu, sám nemá - nebo je u něj hodně omezena.
Trochu ti napíšu o tom, co žijeme my, i když se o to moc nezajímáš.
Jedno z důležitých témat v mém životě jsou děti. Základním prvkem mojí svobody je vybírat si z více možností - když si vybírám ve svobodě, kterou mi dal Bůh, vybírám si s dětmi z nepřeberného množství možností - můžu si vybrat, jestli s dětmi půjdu na procházku, jestli pojedeme na kole, jestli si s nimi zahraji kanastu, jestli s nimi půjdu posekat trávu, umýt koupelnu, udělat poličku, jestli pojedeme na výlet na hory, nebo se koupat do bazénu, jestli se budeme učit matematiku, fyziku, češtinu, jestli se budeme koukat na film nebo na nějakou techniku, jestli půjdeme sázet ostružiny nebo stříhat stromy, jestli si vlezeme do bazénu, nebo vezmeme člun a magnet a půjdeme lovit... Desítky, stovky a tisíce možností, které si člověk vybírá ve svobodě, v podstatě neomezené množství možností.
Jestli si člověk vybírá, zda děti opustí, zavraždí, nebo strčí do babyboxu, tak to není důsledek života ve svobodě, kterou dal Bůh člověku, ale například důsledek vládních opatření omezení svobody v souvislosti s epidemií koronaviru a v základech je to důsledkem hříchu a neposlušnosti lidí Božím přikázáním [obohu.cz].
Člověk svádí vnitřní boje - to duchovní v něm touží po jiných hodnotách, než to tělesné. Pokud takový člověk zhřeší, nese za svůj hřích odpovědnost. Právě proto, že si špatně vybral - sám si zvolil cestu širokou a pohodlnou.
Toto je důsledek života ve svobodě.
Ne, to není důsledek života ve svobodě.
To je důsledek života v hříchu.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 26. květen 2020 @ 09:31:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Člověk svádí vnitřní boje - to
duchovní v něm touží po jiných hodnotách, než to tělesné. Pokud takový
člověk zhřeší, nese za svůj hřích odpovědnost. Právě proto, že si špatně
vybral - sám si zvolil cestu širokou a pohodlnou.
Toto je důsledek života ve svobodě.
Ne, to není důsledek života ve svobodě.
To je důsledek života v hříchu.
V jakém životě ve hříchu tedy byli první lidé v ráji ještě předtím, než zhřešili?
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 16. červen 2020 @ 07:50:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | V jakém životě ve hříchu tedy byli první lidé v ráji ještě předtím, než zhřešili?
Jak tě to zase 𝒏𝒂𝒑𝒂𝒅𝒍𝒐? Nějaký tvůj nový výmysl?
Proč myslíš, že lidé v ráji žili ve hříchu před tím, než zhřešili?
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 30. květen 2020 @ 12:12:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
..." Člověk svádí vnitřní boje - to
duchovní v něm touží po jiných hodnotách, než to tělesné. Pokud takový
člověk zhřeší, nese za svůj hřích odpovědnost. Právě proto, že si špatně
vybral - sám si zvolil cestu širokou a pohodlnou.
Toto je důsledek života ve svobodě.
Ne, to není důsledek života ve svobodě.
To je důsledek života v hříchu "...
Toníku, když už se mi podaří tě usvědčit z omylu, odmlčíš se a na kompromitující otázku neodpovíš.
Je - li volba hříchu důsledkem života v hříchu, co první lidé v ráji?
Oni přece nežili v žádném hříchu a přesto si hřích zvolili. Naprosto svobodně si zvolili hřích.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 16. červen 2020 @ 08:05:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Toníku, když už se mi podaří tě usvědčit z omylu, odmlčíš se a na kompromitující otázku neodpovíš.
Že tě baví si tahkle hloupě vymýšlet nesmysly o druhých. Co kdyby ses místo pomluv, lží a výmyslů bavil k tématu?
Co kdybys ty místo vymýšlení nesmyslů o diskutujících odpověděl na jednoduché položené otázky, například tady, tady, tady, tady, tady a na mnoha dalších místech, kde jsi neodpověděl i na jednoduché otázky - co je to pro tebe zatížení hříchů předků, jak nazýváte dávání na mše, ...
Oni přece nežili v žádném hříchu a přesto si hřích zvolili. Naprosto svobodně si zvolili hřích.
Ano, přesto si hřích zvolili.
Nezvolili si hřích svobodně - Bůh jim zakázal jíst ze stromu dobrého a zlého (zlivili si tedy přes jasný Boží zákaz) a z toho stromu jedli po manipulaci a lžích hada.
A navíc u nich není zmíňka o vnitřních bojích, které žijí otroci hříchu po pádu a které věrně popisuješ.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 25. květen 2020 @ 07:52:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Bůh každému z nás dal svobodu se rozhodnout - svobodu zhřešit a úplně stejnou svobodu nezhřešit. To vám celkem věřím, že vám ten "Bůh" každému z vás dal.
A je ta "svoboda" zhřešit a nezhřešit k něčemu užitečná, nějak prakticky, v životě? Má taková "svoboda", co máte od toho "Boha" nějaký praktický smysl?
Je to na nás, jak se kdo v životě zrovna rozhodneme.
Stando, máš třeba svobodu si v diskuzi číst příspěvky, reagovat na to, co lidi píší a nevymýšlet si o nich nesmysly a netlačit jim neustále tvůj stav, ve kterém ty žiješ (a snad i někdo další...)?
Můžeš se tak rozhodnout? Máš takovou svobodu?
Pokud takovou svobodu máš, proč jí nevyužiješ?
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 25. květen 2020 @ 09:16:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Bůh každému z nás dal svobodu se rozhodnout - svobodu zhřešit a úplně stejnou svobodu nezhřešit. To vám celkem věřím, že vám ten "Bůh" každému z vás dal. "...
Zase podle svého zvyku převracíš má slova - nemůžeš si pomoci. Já toto tvrdil o všech lidech bez výjimky, nikoli jen o nějaké uzavřené skupině!
Pořád doufám, že se v tobě vykřeše jiskřička zdravého rozumu. Říká se, že naděje umírá poslední.
Tu svobodu se rozhodnout zhřešit či nezhřešit dal Bůh i tobě. (např. svobodně jsi se rozhodl odejít ze společenství katolické církve - nebo ne?).
Pokud říkáš, že i dneska občas zhřešíš, ale že přitom nemáš svobodu zhřešit, pak jsi v důsledku nesvéprávný, za své hříchy vlastně neodpovídáš.
Zhřešil jsi totiž jako nemohoucí, nesvobodný - prostě nemohl jsi se zachovat jinak.
Toto jsou totiž rozumové závěry ze tvých ukvapených tvrzení.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 26. květen 2020 @ 08:46:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Zase podle svého zvyku převracíš má slova - nemůžeš si pomoci. Já toto tvrdil o všech lidech bez výjimky, nikoli jen o nějaké uzavřené skupině!
Nenechám si tvoje postoje přehodit na sebe - jsou jen tvoje. Mám hodně jiné postoje, než ty a za ta léta bys to už mohl vědět.
Tak, jako se homosexuál snaží na všechny okolo přeházet svou homosexualitu a vnutit jim, že jsou homo ( minimálně latentně, potenciálně) - a nepovede se mu to, tak ty se léta snažíš na druhé přehodit tvou "svobodu hřešit" a nepovede se ti to.
Pořád doufám, že se v tobě vykřeše jiskřička zdravého rozumu. Říká se, že naděje umírá poslední.
Stando, když o "zdravém rozumu" mluví člověk, který si svobodně vybírá dobro a zlo a hřích si vybírá dobrovolně, chtěně, vědomě a svobodně, zní ten tvůj "zdravý rozum" dost divně.
Tu svobodu se rozhodnout zhřešit či nezhřešit dal Bůh i tobě.
Naštěstí ne. Bůh mi dal docela jinou svobodu.
A kdybys ty měl někdy svobodu se zajímat o druhé životy místo nucení tvého stavu druhým, tak se zeptej, jakou mi dal Bůh svobodu, napíšu ti to, jako jsem to udělal v minulosti.
např. svobodně jsi se rozhodl odejít ze společenství katolické církve - nebo ne?
Určitě ne, Stando. Ale vybral sis dobrý příklad. O tom už jsme se bavili.
Když se podíváš zrovna na toto téma, tak to zní jasně [obohu.cz]: " Učiňte pokání a každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů, a přijmete dar Ducha Svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh."
V tomto případě už není moc co svobodně rozhodovat - pokud jsem něco v tomto případě svobodně rozhodoval, tak kdy a kde se dát pokřtít. Ale rozhodně už jsem se nerozhodoval, zda dále zůstávat v hříchu a neposlušnosti Božímu slovu.
Pokud říkáš, že i dneska občas zhřešíš, ale že přitom nemáš svobodu zhřešit, pak jsi v důsledku nesvéprávný, za své hříchy vlastně neodpovídáš.
Hodně hloupé uvažování. Neuvažuji jako ty.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Úterý, 26. květen 2020 @ 09:28:26 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jestliže se dneska už nerozhoduješ, zda zůstaneš ve hříchu a neposlušnosti Bohu, tak jak se může ještě stát, že zhřešíš?
|
]
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 30. květen 2020 @ 11:56:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ssns ti tehdy na to odpověděl:
Myslím, že vystihl podstatu tohoto problému velmi dobře.
Ty si Toníku neuvědomuješ, že v určitých bodech víry máš evidentně blok - nejsi v nich schopen uvažovat střízlivě, rozumně. "Přepínáš" pak na šablony, na automatismy, které už máš zpracované, připravené.
Ptám se opakovaně v naději, že si to uvědomíš.
Odpovědnost za hřích je přímo podmíněna mírou svobody, ve které byl hřích spáchán.
A kdo hřeší, je hříšníkem.
Jsou pak dva druhy hříšníků:
1.) kající hříšník, který činí ze svých hříchů pokání. 2.) zatvrzelý hříšník, který pokání nečiní a žije v otroctví hříchu.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 27. květen 2020 @ 07:20:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Svoboda zhřešit není dovolením od Boha zhřešit.
Svoboda je možnost se rozhodovat žít vlastní život a nést proto i důsledky svých činů. Kdyby jí nebylo, nebyli bychom za své činy odpovědni.
No, a my se ve své svobodě volby někdy rozhodneme špatně a zhřešíme. Někdy i při sníženém vědomí, že hřešíme či z nepozornosti - protože i nevědomý skutek proti lásce je pořád hříchem, jakožto i z nepozornosti či lenosti nevyužitá příležitost vykonat někomu dobro je také hříchem.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 30. květen 2020 @ 09:24:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Svoboda zhřešit není dovolením od Boha zhřešit.
Když jsme se na dané téma bavili, psal jsi o tvém Bohu postupně že ti Bůh hřích dovolil, že ti hřích schválil (a obecně schvaluje), že ti hřích umožnil, že se hříchem souhlasí.
"Právě proto, že je Bůh dobrým vychovatelem, nechá někdy lidi i zhřešit - klidně to dovolí."
Ptal jsem se tě tehdy "Když ty jsi vychovával svoje děti, schvaloval jsi jim hříchy, dovolil jsi jim, aby hřešili, souhlasil jsi s tím, aby hřešili? Choval ses jako tvůj bůh?", "odpověděl" jsi tehdy klasickým útokem ve stylu "Pořád jsi stejně zablokovaný ve svém myšlení."
Platí to ještě? Je ten tvůj Bůh dobrým vychovatelem a klidně ti při tom dovolí zhřešit?
Pokud ti tvůj Bůh dovolí zhřešit, je to dovolením od tvého Boha zhřešit, nebo to není dovolením od tvého Boha zhřešit?
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 30. květen 2020 @ 12:03:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Bůh řídí události v dějinách. Je svrchovaným vládcem nad všemi událostmi, které se kdy staly.
Přesto Bůh "dovoluje" lidem zhřešit - dopustil hrůzy válek, smrt mnoha nevinných lidí.
Není to jistě jeho vůle, není to jeho přání - ale respektuje u lidí jejich svobodu volby si zvolit třeba i hřích - v té samé svobodě volby se totiž člověk může také naopak přimknout k Bohu a žít svůj život s Bohem.
Kdyby Bůh lidem tuto svobodu volby vzal, vzal by člověku zároveň také možnost svobodně z vlastního rozhodnutí darovat své srdce Bohu.
A pokud by Bůh lidem zabránil zhřešit, nebylo by sice koho za co trestat, ale nebylo by ani svobodných tvorů.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 01. červen 2020 @ 07:43:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Přesto Bůh "dovoluje" lidem zhřešit - dopustil hrůzy válek, smrt mnoha nevinných lidí.
Pokud ten Bůh lidem "dovoluje" zhřešit, tak to není dovolení od Boha zhřešit?
Stando, zajímalo by mne, kde jsi vlastně tu "svobodu hřešit" vzal? Když se podívám na ten pojem na Google, je tam jen velmi málo odkazů, z toho ještě méně římskokatolických. A v těch římskokatolických je "svoboda hřešit" asi tak půl napůl uvedena jako negativní (tak bychom takovou "svobodu" jako římští katolíci brali i my, pokud bychom na ní narazili) a druhá půlka v tom duchu, co přinášíš ty.
Ty jsi někde tu "svobodu hřešit" vzal od nějakého vašeho učitele? Nebo sis jí vymyslel? Kde je zdroj té tvé "svobody hřešit"?
Toník
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 01. červen 2020 @ 08:27:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jestliže věřím, že je Bůh absolutním Pánem nad všemi událostmi v dějinách lidstva - je už jen věcí logiky si z toho odvodit, že žádná událost na světě neproběhne bez jeho vědomí a že každé negativní zlé události má Bůh moc zabránit.
Ale ona událost proběhne (např. válka) a Bůh jí nezabránil, ačkoli jistě mohl. Musel jí tedy dovolit proběhnout. Na toto stačí obyčejný zdravý rozum, netřeba k tomu vůbec žádného "guru".
Pokud by Bůh nějakou událost sám nedovolil, nikdy by se nestala. On má moc zabránit jakémukoli zlu ve světě a přesto to vždycky neudělá. Někdy to dovolí.
Protože jeho myšlení není myšlením člověka - on vidí dál.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 04. červen 2020 @ 07:46:46 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Na toto stačí obyčejný zdravý rozum, netřeba k tomu vůbec žádného "guru".
On má moc zabránit jakémukoli zlu ve světě a přesto to vždycky neudělá. Někdy to dovolí.
A když zhřešit podle tebe "dovolí", tak je to "dovolením od Boha zhřešit", nebo to není "dovolením od Boha zhřešit"?
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 04. červen 2020 @ 11:15:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Nejde o tvůj názor, ale o fakta.
Skála, tyčící se nad krajinou, moc té svobodné volby nedostala. Nemůže si vybírat - to člověk ano. Proto dostal od Boha také rozum, aby nesl osobní odpovědnost za svá rozhodnutí.
..." On má moc zabránit jakémukoli zlu ve světě a přesto to vždycky neudělá. Někdy to dovolí.
A když zhřešit podle tebe "dovolí", tak je to "dovolením od Boha zhřešit",... "...
A co jiného to tedy je? Jak bys to jinak nazval? Jaký je tvůj mateřský jazyk? Jaké vhodné jiné slovo bys použil?
Bůh měl moc zabránit světové válce, ale on nechal lidi, aby si ji prožili - dovolil zlu působit ve světě - podobně, jako dovolil satanu, aby trápil Jóba.
Kdyby toto Bůh nedovolil, satan by nikdy nemohl Jóba tak ranit.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 07. červen 2020 @ 09:13:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Nejde o tvůj názor, ale o fakta.
Pokud by tě fakta k tématu zajímala, tak si stačí přečíst písmo, jestli Bůh lidem hříchy dovolil, nebo zakázal - pokud už to tedy nevíš z vlastního života.
Proto dostal od Boha také rozum, aby nesl osobní odpovědnost za svá rozhodnutí.
To ano.
A pokud má člověk rozum a ten rozum je zdravý, určitě nebude používat svobodu a odpovědnost od Boha k tomu, aby si vybíral dobro a zlo. Takový nesmysl dělají lidé, když jim rozum zatemní hřích, nebo rozum docela ztratí.
Bůh měl moc zabránit světové válce, ale on nechal lidi, aby si ji prožili - dovolil zlu působit ve světě - podobně, jako dovolil satanu, aby trápil Jóba.
Ty máš nějaké informace o tom, že Bůh dovolil třeba Hitlerovi aby dělal to, co dělal?
A co jiného to tedy je? Jak bys to jinak nazval? Jaký je tvůj mateřský jazyk? Jaké vhodné jiné slovo bys použil?
Stando, na dané téma jsme se bavili mockrát. Můj mateřský jazyk je čeština.
Česky je to tak, že když někdo něco dovolí, je to dovolení. Když někdo něco zakáže, je to zákaz.
Když je například v Čechách dovolené podnikání, je svoboda podnikat. Když za komančů bylo podnikání zakázané, byl zákaz podnikání, nebyla svoboda podnikat.
Když nebyl koronavirus, bylo dovolené cestovat přes hranice. Když přišel, vydali zákaz přejíždět hranice a zákaz vycházení a nebyla svoboda cestovat.
Aby člověk za komunismu podnikal, nebo aby za korony šel přes hranice, nevyužíval dovolení a svobodu (kterou v té době ani neměl), ale musel porušit zákaz.
Stejně tak člověk, když jedl ze stromu dobrého a zlého, nevyužíval svobodu, kterou člověku Bůh dal (a že ta svoboda byla velká!), ale porušil zákaz, který dal Bůh člověku.
Bůh tedy dal člověku obrovskou svobodu, vybírat si z nepřeberného množství možností, nekonečného. Hřešit ale Bůh zakázal. Jasně, přímo, jednoznačně, otevřeně.
Je to v mé mateřštině poměrně logické a není to složité.
Jak to máš ve tvé mateřštině ty?
Když píšeš "bůh klidně dovolí hřích" tak to je nebo není "dovolením zhřešit"?
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 07. červen 2020 @ 10:33:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Ty máš nějaké informace o tom, že Bůh dovolil třeba Hitlerovi aby dělal to, co dělal?"...
Bůh byl tedy snad na Hitlera krátký? Neměl snad moc Hitlerovi zabránit konat zlé věci?
A nedovolil snad Bůh satanu trápit Jóba? (Jób 1,8-12) Hospodin se pak Satana zeptal: Jestlipak sis všiml mého otroka Jóba? Neboť není na zemi jemu podobného, muže bezúhonného a přímého, bohabojného a odvracejícího se od zlého. Satan nato Hospodinu odpověděl: Bojí se snad Jób Boha bezdůvodně? Cožpak ty jsi neohradil jej, jeho dům a všechno, co má, ze všech stran? Nepožehnal jsi dílo jeho rukou a nerozhojnil se jeho statek na zemi? Avšak vztáhni nyní svou ruku a zasáhni vše, co má; určitě ti bude do tváře zlořečit.
Hospodin řekl Satanovi: Hle, vše, co má, je ve tvé ruce; pouze na něho ruku nevztahuj.
Co tak zkusit nahlédnout přímo do Božího slova?
(Joz 24,15)
Jestliže je však ve vašich očích nežádoucí, abyste sloužili Hospodinu, vyberte
si dnes, komu budete sloužit: Zda bohům, kterým sloužili vaši otcové,
když byli za řekou, nebo zda bohům Emorejců, když sídlíte v jejich zemi.
Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.
A o čem že je Dt 28 až Dt 30?
(Dt 30,19) Předložil jsem ti život a smrt, požehnání a kletbu. Zvol si život, abys zůstal naživu ty i tvé potomstvo ...
O tomto je svoboda člověka.
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 12. červen 2020 @ 11:13:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Co tak zkusit nahlédnout přímo do Božího slova?
Jestliže je však ve vašich očích nežádoucí, abyste sloužili Hospodinu, vyberte si dnes, komu budete sloužit: Zda bohům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou, nebo zda bohům Emorejců, když sídlíte v jejich zemi. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.
A to je tedy tvoje dnešní situace? Dnes si vybíráš, komu budeš sloužit?
Moje situace je ta, že jsem se narodil do služby cizím bohům - sloužili jsme dřevu a kamení, plechu a kovu, vydávali život neposkvrněnému početí, pekli koláče královně nebes i a poslouchali královnu míru. Nedostal jsem možnost si vybrat.
Když mne Bůh našel, vysvobodil, nebylo moc co řešit - nějaké rozhodování bylo, ale to nebylo rozhodování, spíše seznámení s fakty, s Božím slovem. Když jsem pak znal Boží slovo, co Bůh říká, když jsem poznal Boží soud nad hříšníky a vzpurníky a Bůh mi dal svobodu se rozhodnout, vysvobodil mne z otroctví těm živlům, bylo rozhodnutí jednoduché a rychlé.
Ale to už je třicet let. Teď už žiju něco dost jiného, než to rozhodování před mnoha lety.
Co ty, ty se stále ještě rozhoduješ, komu budeš sloužit?
Nebo proč jsi přinesl to slovo?
Předložil jsem ti život a smrt, požehnání a kletbu. Zvol si život, abys zůstal naživu ty i tvé potomstvo ...
O tomto je svoboda člověka.
Přesně tak! Konečně rozumná řeč.
Je to stejné místo, jako s Adamem - strom poznání dobrého a zlého, strom života. 'Ze stromu poznání dobrého a zlého nejez', řekl Bůh.
A tady Bůh říká: 'Vyber si tedy život'.
Naprosto jasný, přímý, jednoznačný příkaz od Boha pro člověka.
A o tom je přesně svoboda: V tom, že si člověk vybere život a dá stranou strom dobrého a zlého.
Toník |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Pátek, 22. květen 2020 @ 16:59:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Cizinec, promítač :) Možná už je to u Vás taková ta závislost promítat do druhého, že si promítá sám sebe do Vás nebo do druhých. Těžko říci, zda jste schopen to u sebe ještě vidět.
Ale k věci té svobody či svobodné vůle. Vzít výrok, že "každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu", tak, že je každý člověk, který hřeší, závislý na hříchu, je naprosto hloupé a nesmyslné.
Lidé hřeší z mnoha důvodů a nikoliv jen proto, že jsou na hříchu závislými. Mohou hřešit z neznalosti, neuvědomění, z neuváženosti, z nedocenění či podcenění situace, z opomenutí, zanedbání, z nepozornosti, ze slabosti, z nutnosti, bezvýchodné situace, nerozpoznání nebezpečí, apod. A rozhodně je v takových situacích nenutí nějaké otroctví, závislost, nucená nedobrovolná či dobrovolná služba hříchu (otrokem se člověk stával i naprosto dobrovolně, tak jako i nuceně z nějakých důvodů nebo násilně).
Hříchem je jednání proti právům B-ha i člověka, proti zákonům B-žím , ale i lidským - pakliže nejsou v protiveství k B-žím. Takže tvrzení, že každý, takový, kdo hřeší, je otrokem hříchu - tedy že je na takovém jednání závislý, ať už dobrovolně nebo nedobrovolně, je naprostá lež. Hříchem není jen dobrovolně chtěné zlo či přestoupení práv B-žích či lidstkých (viz. výše).
Svobodu lidské vůle lze omezovat, bránit ji, stavět ji překážky, zábrany, budovat morální standardy, ale nařízení či přikázání B-ha nebo zákonů lidí, samy nezabraňují člověku chtěně přestoupit tyto zákony, maximálně omezují možnosti, ale především ty mnohé doplňující vyhlášky či i výklady zabraňují nechtěným přestoupením.
Výrok "každý, kdo hřeší, je otrokem (služebníkem) hříchu" je možné brát tak, že každý takovým svým nezákonným jednání koná zlo, slouží zlému. Ale i to není absolutní pravda, aby to platilo na každého, kdo v něčem přestupuje zákon, např. aby naplnil vyšší principy zákonů, jako je záchrana života, prokázání úcty zemřelému pohřbem, zajištění bezpečnosti, apod. I právě proto má člověk i tu svobodu překročit zákony - a tedy učinit hřích v zájmu vyššího principu života.
Hřích je přestoupením zákona Tóry, viďte - máte svobodu, abyste nedodržoval B-ží přikázání? Máte svobodu jíst vepře, králíky, zajíce, krvavé tlačenky, sádlo savců, tzv. mořské plody, červy, barviva z červů v potravinách, máte svobodu nosit u žen kalhoty, nosit oblečení utkané společně ze srsti savců a z rostlin, ... zmiňuji jen nejznámější ..., máte tu svobodu, Cizinče? Máte svobodu svobodu ctít člověka jako Nejvyššího, jako B-ha - tvrdit že je to B-h, B-ha zpodobněného člověkem? Nebo je to pro Vás to vše, co jsem zmínil hřích, a nemáte k tomu svobodu? Jste svobodný si zvolit a vůli odmítnout, vůli se rozhodnout?
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 23. květen 2020 @ 09:20:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ...Výrok "každý, kdo hřeší, je otrokem (služebníkem) hříchu" .......
Platí pouze v případě smrtelného hříchu - neplatí v případě hříchů všedních - hříchů lehkých.
Máš zřejmě na mysli Ježíše Krista. Bůh na sebe vzal lidské tělo - člověk přece byl stvořen k obrazu Boha (Bůh je duch) ve viditelném hmotném světě. Bůh se z lásky k lidem nesmírně snížil a stal se na krátký čas tvorem - jedním z nás, Mesiášem, kterého Bůh lidstvu přislíbil ihned po jeho pádu do hříchu (Gn 3,15 - tzv. "protoevangelium").
Ježíš Kristus jako člověk (s tělem a duší) je nám v našem lidství bratrem (Žd 2,11), ve svém božství ale Bůh nepřestal nikdy být Bohem, ale pořád Bohem je.
Před narozením Mesiáše, během jeho pozemského života i po jeho nanebevstoupení. Kristovým vtělením Bůh povýšil lidství, učinil z nás svou rodinu! Nejsme už pouhými služebníky, jsme Boží synové a dcery - dědicové nebeského království!
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 01. červen 2020 @ 07:20:20 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Cizinec, promítač :) Možná už je to u Vás taková ta závislost promítat do druhého, že si promítá sám sebe do Vás nebo do druhých. Těžko říci, zda jste schopen to u sebe ještě vidět.
Jak tu psal jeden člověk v diskuzi: Někdy to tak je, že co lidé cítí o druhých, nemusí být o nich, ale o tom, kdo cítí.
A Martino nenapíše své postoje narovinu za sebe, aby napsal: "Když budu cizoložit, činím stejně tak jako při krádeži. Vědomě, dobrovolně a chtěně. Nestojí za mnou nikdo, kdo by to po mne žádal" Vezme své postoje, svoje cítění, a vloží je do druhého.
Možná je to u mne už taková závislost, že si vaše postoje nenechám vnutit, stejně, jako jsem si od vás nenechal vnutit antisemitismus - a jistě jste ho také pravdivě cítil a byl tam, v tom vašem "křesťanství".
Vzít výrok, že "každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu", tak, že je každý člověk, který hřeší, závislý na hříchu, je naprosto hloupé a nesmyslné.
To bych také řekl.
Slovo "hřeší" je zde použito průběhově, nedokonavě, trvale, soustavně (na rozdíl od jiných veršů, kde je použitá jednorázová varianta).
A otroctví hříchu má pak různé podoby - klasické je oklamání, kdy se hřích tváří, že není hříchem, iluze svobody, kdy se hřích tváří tak, že jakoby dává svobodu, cílená neznalost, izolace od informací, neuváženost, bezvýchodná situace jsou jen některé z nich.
Hříchem není jen dobrovolně chtěné zlo či přestoupení práv B-žích či lidstkých (viz. výše).
Svobodu lidské vůle lze omezovat, bránit ji, stavět ji překážky, zábrany, budovat morální standardy, ale nařízení či přikázání B-ha nebo zákonů lidí, samy nezabraňují člověku chtěně přestoupit tyto zákony, maximálně omezují možnosti, ale především ty mnohé doplňující vyhlášky či i výklady zabraňují nechtěným přestoupením.
Ano, pokud jsou ty zákony či vyhlášky dobře udělané, mohou tak působit.
Ale i to není absolutní pravda, aby to platilo na každého, kdo v něčem přestupuje zákon, např. aby naplnil vyšší principy zákonů, jako je záchrana života, prokázání úcty zemřelému pohřbem, zajištění bezpečnosti, apod.
To je opět ve velmi odlišném pohledu na svět: Záchranu života nepovažujeme za hřích, stejně jako prokázání úcty zemřelému či zajištění bezpečnosti. Ani uzdravení nepovažujeme za hřích.
Hřích je přestoupením zákona Tóry, viďte - máte svobodu, abyste nedodržoval B-ží přikázání?
Ne.
Máte svobodu jíst vepře, králíky, zajíce, krvavé tlačenky, sádlo savců, tzv. mořské plody, červy, barviva z červů v potravinách, máte svobodu nosit u žen kalhoty, nosit oblečení utkané společně ze srsti savců a z rostlin, ... zmiňuji jen nejznámější ..., máte tu svobodu, Cizinče?
Určitě mám svobodu jíst vepře, králíky. Nemám svobodu jíst mořské plody, červy, krvavé tlačenky. Barviva z červů jsem neřešil, ale obecně nemám svobodu jíst cokoliv - jsou jídla, u kterých mne Bůh zastavuje a nedovoluje mi je jíst - například některé konkrétní druhy pečiva.
U žen mám určitě svobodu, aby nosily kalhoty, oblečení ze srsti savců jsem neřešil. Mám svobodu nosit oblečení z ropy, což by také mohlo být ze savců.
Máte svobodu svobodu ctít člověka jako Nejvyššího, jako B-ha - tvrdit že je to B-h, B-ha zpodobněného člověkem?
Ne.
Jste svobodný si zvolit a vůli odmítnout, vůli se rozhodnout?
Neřeším vůlí takové věci, k tomu tu na světě nejsem ani jsem k tomu nedostal vůli a ani vůle nebyla k něčemu takovému určena. Svou vůli používám k jiným účelům, poněkud užitečnějším.
Hezký den Cizinec |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Pondělí, 01. červen 2020 @ 08:34:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | << Vota: Ale i to není absolutní pravda, aby to platilo na každého, kdo v něčem přestupuje zákon, např. aby naplnil vyšší principy zákonů, jako je záchrana života, prokázání úcty zemřelému pohřbem, zajištění bezpečnosti, apod. Cizinec:
To je opět ve velmi odlišném pohledu na svět: Záchranu života nepovažujeme za hřích, stejně jako prokázání úcty zemřelému či zajištění bezpečnosti. Ani uzdravení nepovažujeme za hřích. <<
:)))) A kdo záchranu života, prokázání úcty zemřelému a zajištění bezpečnosti a zdraví - uzdravení považuje za hřích? Můžete mi zde odepsat, kdo?
<<Cizinec: Určitě mám svobodu jíst vepře, králíky. Nemám svobodu jíst mořské plody, červy, krvavé tlačenky. Barviva z červů jsem neřešil, ale obecně nemám svobodu jíst cokoliv - jsou jídla, u kterých mne Bůh zastavuje a nedovoluje mi je jíst - například některé konkrétní druhy pečiva.
U žen mám určitě svobodu, aby nosily kalhoty, oblečení ze srsti savců jsem neřešil. Mám svobodu nosit oblečení z ropy, což by také mohlo být ze savců.>>
Děkuji za odpověď! Cizinče, který sebe považujete za Israelce, přesně tohle jsem chtěl, aby z Vašich úst zde zaznělo. :))) |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 03. červen 2020 @ 16:42:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Děkuji za odpověď! Cizinče, který sebe považujete za Israelce, přesně tohle jsem chtěl, aby z Vašich úst zde zaznělo. :)))
Rádo se stalo, Voto.
Ale opět jste s vaším "poděkováním" jako ten myslivec - když píšete o druhých, samé střílení vedle jen tak naslepo, bez znalosti, bez rozumu, jen výjimečně se trefíte.
A tentokrát, jako vždy, jste se při vašem střílení netrefil...
Hezký den Cizinec |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Středa, 03. červen 2020 @ 16:56:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | >>jen výjimečně se trefíte. A tentokrát, jako vždy, jste se při vašem střílení netrefil...<<
Beru takovéto Vaše poznámky dost s humorem, Cizinče - "dome israelský" :) Není to prvně a zřejmě ne naposledy, co se takto vyjádříte. Hlavně neřešte nošení oděvu ze zvířat :)
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 04. červen 2020 @ 07:36:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Beru takovéto Vaše poznámky dost s humorem, Cizinče - "dome israelský" :)
Jasně. A ještě "součástka".
Proto občas píšete o dětinskosti. Je vám rozumět poměrně dobře.
Není to prvně a zřejmě ne naposledy, co se takto vyjádříte.
Určitě, jakmile zase budete o druhých vymýšlet podle vašeho smýšlení, zase vám připomenu, že jste se netrefil. Však to je tentokrát dokonce k tématu článku.
Hlavně neřešte nošení oděvu ze zvířat :)
Díky za radu, jen trošku s křížkem po funuse.
Určitě nebudu. Nakupuji v Lidlu a tam je to samý produkt kapitalismu a židokřesťanských majitelů, tedy jen a jen samá ropa a bavlna, docela košer, žádná mrtvá zvířata.
Hezký den Cizinec |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Čtvrtek, 04. červen 2020 @ 08:12:22 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | <<Proto občas píšete o dětinskosti. Je vám rozumět poměrně dobře.>>
Tak to je dobře, Cizinče :) Třeba si dáte příště pozor na to, co píšete.
<<Určitě, jakmile zase budete o druhých vymýšlet podle vašeho smýšlení, zase vám připomenu, že jste se netrefil.>>
:) Jó jo. Jako občas trefil a tentokráte jako vždy netrefil :)
Ale vám by před hádáním a střílením naslepo pomohlo číst si diskuze.>>
Jj, občas se na to, co mi píšete i kouknu :)) Třeba si přečtu zase cosi zajímavé od Vás, jakože jste dům israelský, pak Israelec, a pak že jste Čech, ale patříte do B-žího lidu ze všech národů, i Vy dome israelův :)
<<docela košer, žádná mrtvá zvířata.>>
JJ, taky dobrý :)))) |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 06. červen 2020 @ 08:50:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jj, občas se na to, co mi píšete i kouknu :)) Třeba si přečtu zase cosi zajímavé od Vás, jakože jste dům israelský, pak Israelec, a pak že jste Čech, ale patříte do B-žího lidu ze všech národů, i Vy dome israelův :)
No, vidíte. Už vám to jde líp. Že jsme dům Izraelský, že jsme součást Izraele, součást domu Izraele to si ode mne možná i přečtete, stejně tak, jako že jsem Čech (protože to jsem).
Taky byste se mohl dozvědět z mého psaní, že naši potomci jsou nejspíše židé - ne však kvůli mně, jelikož mí předci bojovali už v bitvě u Lipan a od té doby jsou na jednom místě, které tehdy dostali, Češi jak poleno. Snad moje příjmení trošku napovídá, že někde před námi bylo kousek nějakého němce či anglosasa.
A určitě si dám pozor na to, co píšu, abych psal mé psaní naprosto přesně, zvláště s lidmi vašeho charakteru a chování, tak, jako jsem si dával pozor při "diskuzi" s lidmi typu Martina, Myslivce či Wollka. Ne že bych byl dokonalý, určitě se taky někdy spletu.
Že jsem Israelec, to si ale ode mne ale určitě nepřečtete. A mohlo by vám to i dojít, když víte, že jsem Čech.
Hezký den Cizinec
|
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Neděle, 07. červen 2020 @ 08:39:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Jj, i Vy dome israelský, jednotlivče toho domu, součástko toho domu israelského, Čechu jako poleno :) A možná, že má třeba Vaše manželka předky i u arabů, švédů, a kdo ví kde :) A přesto není Židovka :) Jj, určitě si dejte pozor, Cizinče, na to co píšete, abyste psal tedy přesně :) |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 07. červen 2020 @ 08:56:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
Jj, určitě si dejte pozor, Cizinče, na to co píšete, abyste psal tedy přesně :)
Díky za radu, to vás jistě poslechnu. I když od vás opět rada s křížkem po funuse
Hezký den Cizinec |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Vota v Neděle, 07. červen 2020 @ 19:27:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Tak, tak, poradil jste si sám a já Vám to potvrdil, cizinče. Zase jste si nedal pozor a zalhal, že jsem Vám radil :) |
]
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 08. červen 2020 @ 09:01:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Zase jste si nedal pozor a zalhal, že jsem Vám radil :)
Jejej, Voto, kdepak jsem zalhal, že jste mi radil? Nevšiml jsem si, že bych někde psal, že jste mi radil.
Voto, že vás to baví - vymyslíte si, že se považuji za Izraelce, nebo že jsem Iraelec, a po upozornění na váš nesmysl předvádíte takovéhle tanečky.
Hezký den Cizinec |
]
|
|
Re: Nenechal jsem si natlačit od oka jeho svobodu hřešit ... (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 27. květen 2020 @ 07:57:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Kde je Duch Páně, tam je svoboda.
To, co nás v životě nejvíce zotročuje, je hřích, satan a strach ze smrti. V tom všem můžeme zakusit osvobození skrze víru v Ježíše Krista. Není však nijak snadné si tuto svobodu uchovat a plně v ní žít. V konkrétním životě na sobě zakoušíme, kolik věcí nás vnitřně poutá, na čem jsme závislí, co nás ovlivňuje. Záleží na nás, chceme - li žít v plné svobodě dětí Božích, nebo se necháme zotročovat. Duch svatý v nás nepůsobí proti naší vůli a čeká na naši svobodnou poslušnost, oddanost a spolupráci. Je třeba se nechat Duchem svatým uvádět do plné svobody Božích dětí.
Celý život se učíme poslouchat v nejobyčejnějších věcech, v plnění přikázání, v žití stavovských povinností, v poslušnosti a úctě k druhému člověku a ve zříkání se svého názoru a pohledu, v přijetí událostí, které nemůžeme změnit. Tím vším vrůstáme do plné svobody Ježíšovy, svobody pro Otcovu vůli a pro vedení Duchem svatým....
Prosím tě, Pane, o schopnost nechat se Bohem vést.
|
|
|
|
|
