V tomto článku jsem uveřejnil odkaz na video "Poděkování statečným lékařům" na adrese:

Hned v prvním komentáři  k tomuto článku jsem byl uživatelem LD osočen z konspiračního myšlení vzdor tomu, že můj kratičký článek nic konspiračního neobsahuje. Pokud jsem zde různými hulváty napadán, přijímám to. Ale proti tomu, že byla v komentáři mého článku napadena i Lenka, už musím protestovat. 

Cituji LD:

Nikde v tomto článku jsem se ani nedotkl metody instalace sledovacích nano-čipů. 

Dovolím si ocitovat úvodní odstavec byzantského katolického patriarchátu, na adrese uvedené výše:

Ještě jednou pro pana LD:

Stačí to pane LD??? Nebo se mám speciálně pro vás ještě jednou opakovat??? 

Nechápu proč diskusi o čipech vnucujete Lence, která o ni vůbec neprojevila zájem. Mě připadá (pokud jde o čipy), že je daleko přínosnější ocitovat pár Myslivcových větiček:

Pokud jde o přeřeknutí pana ministra Prymuly:  

Uživatel LD obohatil diskusi nalezením dotyčného rozhovoru v archivu ČT1. Rozhovor je na adrese:

Jsem rád, že jsem si mohl prohlédnout originál, protože s každou kopií roste chyba. Přehrával jsem si tyto partie při různé hlasitosti s otevřenýma i zavřenýma očima a rozhodoval se mezi "oček" a "očip", tak jak se v komentářích mého článku dohadoval pan LD s odpadlíkem od Krista Votou.  

Za techniky, kterou jsem měl k dispozici a aplikovaných metod, jsem slyšel "očip", téměř 2 x častěji, než ˇoček". Samozřejmě, není to stoprocentní, protože měl pan ministr Prymula přes ústa roušku zakrývající i část tváře, a tudíž jsem nemohl jeho slova odečíst ze rtů. 

Pokud o mne jde, tak celý život jsem se učil naslouchat, protože jsem musel. Pokud se mnou někdo mluví, tak mě zajímá proč a co mi říká, a proč mi to říká právě teď. 

Velice důležité jsou nonverbální projevy (změna šíře zornic, náhlé opocení čela či rukou, náhlá změna barvy tváří, intonace hlasu, sahání si na nos, či na temeno hlavy, změny vůně/zápachu vydechovaného vzduchu, rychlost dýchání, vyhýbání se pohledu, polykání, dívání se na hodinky), atd. A přitom sleduji projev osoby jíž naslouchám a průběžně vyhodnocuji to, co mi osoba říká, zda se mému pohledu nevyhýbá. Snad mohu říci, že v řadě případů mi osoba řekne nonverbální komunikací více, než slovy. A o to, jsem byl při projevu pana ministra ochuzen. Jen jsem postřehl, že po tom přeřeknutí byl pan ministr Prymula mírně vyveden z konceptu.

Avšak nemohl jsem si nepovšimnout, že se ani jednou nepodíval do kamery. Z praxe vím, že pokud někdo něco tají, tak úsilí se neprořeknout, ho stojí příliš mnoho energie, což může vést právě k tomu, že se prořekne. Prostě neuhlídá tok svých myšlenek. V žádném případě nechci ani vzdáleně tvrdit, že právě toto se přihodilo panu ministrovi - prostě už jen z toho důvodu, že jsem u rozhovoru nebyl. Tedy mohu se zajisté mýlit, stejně jako se mohl mýlit komentátor či tvůrce videa, a to za předpokladu, že užil přibližně stejných metod jako já. 

Pokud však o mne jde, tak tento rozhovor na mě zanechal velmi temný dojem.

BA