Biblický text a to obzvláště text Janova Evangelia pracuje s terminologií Božího Slova. Článek je mojí reflexí nad tímto tématem.

Pokud Jan Evangelista volí terminologii Božího Logu, připodobnil se tak apoštolu Pavlovi s jeho misijní taktikou „Židům Žid a Řekům Řek“, který na Areopágu v Athénách promlouval k filozofům. Přijetí pojmu logos křesťanskému náboženství umožnilo, aby svým Evangeliem, dobrou zvěstí o Spasiteli, oslovilo helénské či helénizované posluchače. Pojem logos, tolik významný pro filosofii, byl ranými křesťanskými autory převzat především z apologetických důvodů.

Správně chápat „logos“ (tj. slovo) nebylo zřejmě zprvu možné bez významu, jaký mu dala původně filosofie. Pozdější vykladači Janova Prologu (Jan 1,1–18) však začali zdůrazňovat, že je třeba oddělovat Logos (tradičně překládané v našem překladu jako Slovo) od jeho filosofického zabarvení a je nutné jej vidět v kontextu biblické terminologie.

Myslím si, že je chybou hledat odpovědi ve spojení Božího logu a řecké filozofie. Jan Evangelista jistě oslovuje posluchače, kteří měli povědomí Božího Slova z řecké filozofie, o tom není pochyb. Avšak pokračovat v dohledávání hlubšího pochopení Božího Slova a jeho zakořenění v řecké filozofii je slepá ulička. Učení o Božím Slově má mít svůj základ v biblických textech Starého zákona.

Jan Evangelista ve svém prologu v Evangeliu píše: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. ... A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ (Jan 1,1-2.14) Jan takto předkládá svým čtenářům učení o vtělení Božího Slova. Uvedu nějaké příklady ze Starého zákona a jejich naplnění v Novém zákoně, které se dají pochopit ve smyslu výpovědí o Ježíši Kristu jako o Slovu Božím:

Tak tomu bude s mým Slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal. (Izaiáš 55,11)

Kde se text naplnil? Viz:

Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď svět opouštím a navracím se k Otci. (Jan 16,28)

Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo. (Žalm 119,89)

Kde se tento text naplnil? Viz:

Ježíš jim odpověděl: Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem. (Jan 8,58)

A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět. (Jan 17,5)

Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé Slovo. Zrak mi slábne, vyhlížím tvé Slovo, kdy už mě potěšíš? (Žalm 119,81–82)

Tento text je další z mnoha biblických textů, kde se dá pochopit prosba o vyslyšení modlitby z perspektivy mesiášského očekávání. Jakpak by mohl žalmista vyhlížet Boží slovo? Copak se slovo vyhlíží? Ovšem pokud se Slovo stalo tělem, potom ano.

Kde se text naplnil? Své naplnění našel kupříkladu zde. Viz:

Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu, a řekl: Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já. (Jan 1,29-30)

Jan Křtitel se jistě text Žalmu 119 v průběhu svého života modlil a Bůh také jeho modlitbu vyslyšel.

Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. (Žalm 119,105)

Zmíněný text je jeden z nejznámějších textů vůbec, dostal se dokonce i na obálky knih o křesťanství. Co když se ale nejedná o slovo ve smyslu výpovědi, ale o Slovo, které se stalo tělem? (Jan 1,1)

Kde se text naplnil? Viz:

Musím konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa. (Jan 9,4-5)

Ježíš jim řekl: Ještě jen malou chvíli je světlo mezi vámi. Dokud máte světlo, neustávejte v cestě, aby vás nepřekvapila tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. (Jan 12,35)

Nebesa byla učiněna Hospodinovým Slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup. (Žalm 33,6)

Ježíš je Stvořitelem, respektive skrze něj byl tento svět stvořen. Rozumím tomu tak, že Bůh Otec je iniciátorem a Ježíš (Bůh Syn) realizuje návrhy svého Otce.

Vysvětlení nacházíme v textu Nového zákona, viz:

Neboť v něm (v Ježíši) bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On (Ježíš) předchází všechno, všechno v něm spočívá. (Koloským 1,16-17)

(Ježíš) má na sobě plášť zbrocený krví a jeho jméno je Slovo Boží. (Zjevení Janovo 19,13)

Článek nezpochybňuje učení o Ježíšově božství, preexistenci, o Ježíšově druhém návratu. Nýbrž rozšiřuje christologické učení o Našem Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu. Nevylučuji také možnost, že některé texty hovoří „pouze“ o Božím slově, tj. o informaci, a nikoliv o Ježíši Kristu. Jakékoliv Boží slovo v textech Starého zákona se jistě nedá pochopit jako výpověď o Ježíši, ale to je snad soudnému čtenáři jasné.

Každý starozákonní text je tedy třeba zvážit, zda není možná interpretace o Božím Slově jako o Ježíši Kristu.

Závěr: článek vznikl na základě mých vlastních úvah, není to tedy učení nějaké církve nebo křesťanské skupiny. Nevylučuji také omyl ve svých závěrech.