No Myslivče, já spíše jen kroutím hlavou kupříkladu nad tím, jak moc musí věřící znásilnit svůj rozum a zastřít svoje smysly, aby třeba vnímal ty definitivně poslední slova Immanuela (jméno Ježíš je totiž zjevně neomalený překlep) jako shodná, aby mohl sám sebe podvodně utvrdit o bezchybnosti Bible a o nadpřirozeném původu těch textů.

Jak moc musí věřící obelhávat sám sebe, aby ve všech těch absurdních primitivních pověrách Staré Smlouvy spatřoval božskou super-moudrost nadpřirozeného charakteru (a toto se týká všech odnoží tzv. abrahámovských náboženství bez výjimky).

Prostě jen kroutím hlavou na otevřeností toho, s jakou fanoušci židokřesťanství podvádějí sami sebe...

To že více lidí věří než nevěří je bezpochyby pravda. Odhlédnu teď zcela od naturální formy vysvětlení, proč tomu tak je a zaměřil bych se na předmět této víry. Lze vyloučit, že by úplně všichni věřící věřili něčemu, co je objektivně pravdivé - to je vyloučeno i v rámci roztříštěného křesťanství natož abychom pak do toho míchali i další náboženství ... liberální teologové se to sice snaží nějak skloubit dohromady, ale tyto snahy jsou až přílíš okatým lhaním...

A přitom v každém náboženském směru najdeme dostatek lidí, kteří odpřisáhnou, že bůh se u nich beze všech pochybností projevuje - a je jedno, jestli se jedná o muslima, křesťana, hinduistu nebo stoupence New Age.

To, že tedy více lidí věří než nevěří vůbec nic nevypovídá o objektivní pravdivosti tohoto postoje - vlastně vypovídá: je totiž navýstoto jasné, že buď výrazná většina věřících nebo naprosto všichni věřící věří fantaskním výmyslům, které nemají oporu v realitě. O to o co ve víře jde především, je to, jestli je předmět víry čirým produktem lidské fantazie nebo objektivní skutečností.

Hele, oko, piš za sebe. Co já si pamatuji na svoje dětství a dospívání, tak mnozí zkoušeli nějaké kejkle se zavěšeným prstenem nebo virgulí nebo různou další esoteriku a mě to nikdy nebralo. Jsem úplně jiný typ. Chodil jsem pořád s kleštěma a šroubovákem a rozmontovával všechny spotřebiče. Rádio, magnetofon, pračku, atd. Potřeboval jsem vědět, jak co funguje a tzv. duc***** mě nikdy nebralo. A pobožný jsem byl, páč jsem se narodil do pobožné rodiny. Něco jiného je zájem o vesmír  a vznik vesmíru a původ hmoty. To mám pořád. Ale tak esotericky laděné lidem jako jsi ty nebo třeba Igor Chaun apod. znám jen z televize. Nebo ještě některé kolegyně ve škole tím taky byly pohlcené. Takže zájem o nadpřirozeno a esoteriku nebo duc*****, jak tomu říkáš, se týká jen některých lidí. 

Přesně tak. Je naprosto nepřirozené nevěřit v Boha

No jo Cizinče,

jenže vono to má takovej háček: matka dětí není neviditelná nemateriální entita, je to objekt se kterým se dá komunikovat full-duplex, kterého se lze dotknout a který má zcela konkrétní vizuální podobu, což se o židokřesťanském Bohu, vodníkovi, hejkalovi, bludičkách, etc dá říci jen stěží...

Řekl bych, že tady se srovnává úplně jiná "liga" věřivosti.

Pravdou ale je, že některé děti si třeba vymyslí imaginárního kamaráda - já jsem si kupříkladu v předškolním věku vymyslel fantazijní osobu, která se jmenovala Zdeněk -proč zrovna tak, to nevím. Ale poměrně rychle tahle dětská hra zase zapadla do zapomění. No - a některým lidem holt zůstane potřeba povídání si s imaginárním přítelem i v dospělosti - všechno je to jenom v té hlavě...

Zaměnil jsi hned na začátku pojem víra a důvěra. Děti přirozeně všemu důvěřují, a dětská naivní důvěra je velmi křehká. Tu čistou dětskou důvěru stačí zradit jenom jednou a rozplyne se jako pára. Nevyhne se tomu žádný rodič. A čím později dítě deziluzi ze svých rodičů zažije, tím lépe pro něj. Každé dítě jednou pozná, že jeho rodiče nejsou tak čistí, jako je (byla) jeho čistá a dokonalá dětská důvěra. Jedná se o první dětskou konfrontaci duchovní dokonalosti a nedokonalosti. Žel po této konfrontaci nastupuje ztráta čisté dětské důvěry, deziluze a prázdno. Je třeba urychleně jednat a příkladnou výchovou lze ztracenou důvěru plnohodnotně nahradit vírou, vírou v rodičovskou lásku. Dítě musí "zrádci" odpustit, a "zrádce" se musí chovat tak, aby mu dítě odpustilo a uvěřilo v jeho lásku. Ostatně, cožpak nevěříme v lásku naších maminek, i přesto co jsme jako děti poznaly, že nejsou tak dokonalé? Dobrá máma naučí dítě aby umělo odpustit jí samé. To aby uvěřilo v lásku rodičovskou. Lásku kterou bude v lidech objevovat po celý život a v tuto lásku věřit. Lásku která odpouští a dává životu smysl.

Máš pojmový guláš. Pleteš víru s důvěrou. Věřit že něco existuje, co nevidím a věřit mamce, učiteli je něco úplně jiného. A ty víš, bobku, jak jsem se před dětmi prezentoval? A že mi nedůvěřovaly? Ha ha. Mně právě říkali to, co neřekli ani rodičům. A to právě proto, že jsem přímý a získám si svoji otevřeností každého normálního. Ale to nemá nic společného s tím, že by děcka ve mně věřila jako v nadpřirozenou postavu. Jsem pro ně z masa a kostí. To spíše ty, bobku, co píšeš z nicku cizinec, se snažíš vystupovat jako jakási éterická bytost. 

Přečti si pořádně, co jsem psal. Děcka zajímá, jak věci fungují. Když jsem učit třeba fyziku a dělal nějaký pokus, tak je to zajímalo mnohem více než nějaké esoterické bláboly. Prostě lidi jsou z hmoty a mají smysly a i v dětském věku jsou rádi, když skrze smysly poznávají skutečnost. Když jim tam dosadíš nadpřirozeno, tak ti sice taky můžou věřit z pozice autority, ale nevidíš v těch dětských očích aha efekt. Spíše strach, vyděšení. Jasně, že učitel, vychovatel, rodič, pěstoun může děcku nakukat různé věci a čím menší děcko bude, tím více mu na to skočí. Čím je děcko menší a intelekt ještě nerozvinutý, tím se dá snáze manipulovat. Proto "nebraňte maličkým, aby ke mně přicházeli", viď? No ale to je právě to špatné. To jsem v článku taky popsal. A není to přirozené. Přirozenější i pro děcko je, když ho nemystifikuješ a servíruješ mu realitu. Když se bavíš vážně. Něco je jiného je film, nebo pohádky nebo sci-fi. Ale tam i to děcko ví, že to je jen jako. Arabela, Návštěvníci, Spadla z oblakov, Pan Tau. Nadpřirozeno, kouzla děcka milují, to jo. Ale oni vědí, že to jsou jen kouzla. Děcka milují i kouzelníky. Když přijde do školy kouzelník, tak se těší. Ale to není v rozporu s tím, že současně děcka milují pravdu. Tzn. chtějí vědět, jak  to kouzlo dělá.  Já mám fakt strašně dlouhou praxi ve školství. Děcka po každém vystoupení kouzelníka, když jdou z tělocvičny nebo kulturní místnosti apod, kde se to konalo, tak pak se mezi sebou baví, jak které kouzlo asi dělal. Hlavně kluci. Kluci jsou takoví štourači a technici. Holky jsou spíše jen emocionálně unešené. 

Ale nikdo z nich nechce věřit na nadpřirozeno primárně. Nikdo z děcek nevěří automaticky na bohy, satany, hříchy a celou tu ideologii. To až je zmanipulujete. A je jasné, že jsi svoje děcka zmanipuloval. A v tom je rozdíl mezi námi, bobku. Já jsem s děckami nemanipuloval ani když jsem byl pobožný. Páč jsem profík. Děcka sice v té době věděla, že jsem pobožný. S tím  jsem netajil. Ale žádnou ideologii jsem jim neservíroval. Učil jsem podle osnov. Tzn. vědu zjednodušenou pro danou věkovou skupinu děcek.