Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 228, komentářů celkem: 429563, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 550 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116486811
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Záminka k nevíře?
Vloženo Pondělí, 10. květen 2021 @ 13:57:57 CEST Vložil: Tomas

Zamyšlení poslal luteran

Někdy používají skeptikové a odpůrci evangelia záminku pro svou nevíru, která zní v zásadě následovně: „Taevangelia byla sepsána minimálně 30 let po událostech, které popisují. Co si člověk pamatuje po tolika letech? A navíc, pokud šlo ještě – jako v případě Lukáše – o vyprávění „z druhé ruky“, musí se jejich výpověď brát s ještě větší rezervou! Znáte přece „efekt tiché pošty“, kdy jeden něco řekne, druhý to slyší trochu jinak a třetí už z toho má úplně jinou story…“ Tahle výhrada má ovšem mnoho děr a nebere v potaz několik důležitých skutečností.

1. Ale

Především, apoštolové a další první učedníci (včetně matky Marie) s Ježíšem chodili po tři roky. Den co den Ho poslouchali. Den co den s Ním zažívali „neskutečné“ věci. Ježíš jim vykládal to samé opakovaně a dokola, protože byli nechápaví. Není to tedy tak jako v tiché poště, kdy něco slyšíte jednou a to ještě špatně. Oni měli slova a činy Ježíše v uších a před očima víc jak tisíc dní vkuse! To byla škola, panečku!

2. Ale
Zadruhé je třeba zohlednit i závažnost toho, co se před nimi a s nimi dělo! Pokud se vám stane něco, co se tak hluboce dotkne Vašeho života, Vašich hodnot, Vašeho pohledu na Boha a na svět kolem, tak to jen tak z paměti nevymažete! Opačným příkladem by mohla být např. traumata z války, kterými trpí vojáci i po letech a vybavují se jim živé obrazy hrůz, které zažili. Zde apoštolové naopak zažili něco tak převratného, jako vítězství života nad nemocí a smrtí, že tomu sami dlouho nemohli uvěřit, dokud se jim vzkříšený Kristus neukázal a neřekl: „Pokoj vám!“ (Lukáš 24:36,41)

3. Ale
Třetí skutečnost, na kterou se zapomíná, se týká právě paměti. Tehdejší lidé se od nás lišili v mnoha ohledech. Jedním z nich je ten, že oni si lépe věci pamatovali. Bylo to dáno okolnostmi a nutností. My máme kolem sebe takovou záplavu informací, že si máloco přesně pamatujeme. Znáte třeba z hlavy telefonní čísla svých dětí? Nejspíš ne, máte je přece uložená v mobilu. Nebo když jdeme nakoupit, míváme napsaný seznam, co je potřeba, jinak bychom polovinu věcí domů nepřinesli. Ovšem tehdy jednak nebylo tolik informací, a hlavně nebylo moc na co psát – neexistovaly poznámkové bloky nebo diáře. Ne každý si mohl dovolit pořídit pergamen nebo papyrus – a když, tak to byla velká vzácnost. Dostupnější byly hliněné střepy (ostraka), ale i tak si lidé ve starověku mnohem víc věcí pamatovali a spoléhali na svou paměť. Dnes, když se někdo naučí nazpaměť třeba nějaký Pavlův list z Bible, je to věc budící úžas; tehdy si lidé běžně pamatovali dlouhá a podrobná vyprávění o historii svých předků; mimo jiné právě díky opakovanému poslouchání.

4. Ale
Přesto se našli majetnější lidé, které zaujalo a oslovilo hlásání apoštolů, a ti si mohli zaznamenat jejich slova, aby si je věrně uchovali pro další generace. Tahle praxe nabývala na významu zejména v době, kdy se stupňovalo pronásledování křesťanů, a stále naléhavější se stala otázka, co bude, až nebude apoštolů a dalších očitých svědků a jejich ústního svědectví. Je to otázka, se kterou se v současnosti zabývají např. pořadatelé oslav konce 2. světové války tady v Plzni, tak jak vymírají veteráni, jejichž přítomnost byla jakýmsi živým mementem oněch událostí.

5. Ale
Otázku, jak dál bez apoštolů, zdá se, pomohl vyřešit sám Bůh. Což je pro nás nejsilnější protiargument skeptikům a pochybovačům. Oni ovšem působení a inspiraci Ducha svatého nemohou brát do úvahy, jelikož Ho neznají. Právě Duch byl ale poslán, aby připomínal „očitým svědkům a služebníkům slova“ všechno, co Ježíš říkal a dělal. Duch jim dal také porozumění těm věcem, takže mohli vystihnout podstatu Ježíšových vyprávění. Je to tak trochu jako v matematice, kdy můžete sice opisovat vzorce a formule jako básničku, ale ten, kdo chápe podstatu a princip, dá ty vzorce vždycky snáze dohromady, třeba i po letech, protože jim rozumí, protože do nich pronikl.

Z kázání Hodnověrnost lékařovy zprávy

"Záminka k nevíře?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 76 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Záminka k nevíře? (Skóre: 1)
Vložil: Akuzativ v Pondělí, 10. květen 2021 @ 15:54:52 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Luteran můžeme se zamyslet nad tím, jak oslovilo například Mojžíše setkání s Bohem. Jak byli osloveni apoštolové setkáním s Kristem a jak je to s námi, když se niterně setkáme s Bohem.
Apoštol Pavel říká - vím komu jsem uvěřil.
Je to o tom uvěření - vím, komu jsem uvěřil



Re: Záminka k nevíře? (Skóre: 1)
Vložil: LD (lubd@post.cz) v Pondělí, 10. květen 2021 @ 16:03:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jj, apoštolové si nebyli schopni zapamatovat jednu kratičkou větu s Ježíšovými posledními slovy na kříži, což musel být jinak mimořádně silný žážitek, který se jen těžko zapomíná i po letech:

A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha. “ Když to řekl, vydechl naposled.   versus "Když Ježíš okusil octa, řekl: „ Dokonáno jest.“ Naklonil hlavu a odevzdal ducha." - ....

Ale zato jim vůbec nedělalo problém slovo od slova s odstupem čvrt století replikovat Ježíšovy unikátní* monology v rozsahu mnoha stránek (kupříkladu Janovo evangelium) - prostě pohádky Ovčí babičky, tak nějak bych to viděl: stěží se mohu ubránit úsměvu, když si např. představím tu armádu svatých zombíků, kteří měli dle Matouše vstoupit do Jeruzaléma a o které nenexistuje jediná historická zmínka, krom toho, co vyfabuloval pisatel Matoušova evangelia (ostatní evangelisté a třeba Flavius to zjevně nepovažovali za něco až tak moc neobvyklého, kvůli čemu by museli namáčet brk do inkoustu - tak určitě).

*Poznámka: mnoho Ježíšových proslovů bylo jedinečných a nikdy se neopakovalo. Pokud tedy Jan nebyl autista s fenomenální pamětí nebo perfektně neovládal těsnopis a nezapisoval si ihned všechno, co Ježíš vypustil z úst, neměl žádnou šanci si Ježíšova slova bez pomoci nějaké "magie" zapmatovat tak detailně, jak jsou replikovány v jeho textech. Je velmi jednoduché si to vyzkoušet: stačít si poslechnout jedno hodinové kázání nějakého pastora a po skončení proslovu si vzít tužku a papír a slovo od slova to zapsat a pak si vzít červenou propisku a označit si každé slovo, které bude v textu chybět nebo přebývat - legrační je, že třeba Wollek, který si takto nějak přibližně  představuje zrod biblických textů, je ochoten se následně hádat o jednu čárku ve větě, která mění význam toho, za jakých okolností se člověk může rozvést s manželkou...


Drtivé většině křesťanů to ale může být tak jako tak vcelku buřt, poněvadž pro ně jsou ty texty magické - nevznikly naturálním způsobem: Bůh osobně našeptal lidem, co mají napsat a nakonec stejně magickým způsobem ovlivnil hlasování nikajského Koncilu (a dříve kanonizaci Tanachu), aby jeho publikace vyšla ve formě, v jaké to od počátku plánoval. I když údajně dokázal sám vytesat desatero na kamenné desky (byť to musel dělat skrytě, aby to vyvolený lid neviděl), naškrábat ze pár kapitol o tom, kterak rozhodl sám sebe naoko  popravit, aby tímto teatrálním aktem určité lidi zachránil sám před sebou - tak to už Bůh nesvedl: musel magicky ovlivnit mozky mnoha lidí, aby dali dohromady nejdůležitější věc, kterou se rozhodl budoucím generacím zanechat.

Na to, aby věřící člověk mohl nadále v klídku pěstovat židokřesťnaský sebeklam, tak vůbec nepotřebuje řešit výše zmíněné body 1 až 4, k posílení víry stačí toliko pátý bod, kterým se dá elegantně vysvětlit vše (pakliže člověk věří na kouzla a čáry). Naprosto stejným postupem se nicméně ale dá obhájit i Islám nebo třeba učení Vesmírných lidí...






Re: Záminka k nevíře? (Skóre: 1)
Vložil: Neprihlaseny v Pondělí, 10. květen 2021 @ 19:50:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Luteráne, pleteš se ve dvou věcech:

1.  Pleteš se v tom, že by ateista nebo agnostik hledal záminku k nevíře. Je to totiž přesně naopak. Všichni jsme nejprve chtěli věřit a hledali víru nebo žili víru, ale postupně jsme od-uvěřili. Nevíra nám zbyla vylučovací metodou jako poslední možnost. Nikoli chtěná. Rozumíš. Záměr byl mít víru, ale nebo si ji udržet, ale nešlo to. Objevilo se tolik argumentů naleptavajících víru, že se víra rozpustila jako v sudu s kyselinou. Nebo si představ víru jako cibuli, která obaluje člověka. A postupně přijdeš o všechny slupky a vrstvy. 


2. Pleteš se  v tom, že by chození s někým tři roky byly garancí toho, že si bude pamatovat, co řekl. Hele, já jsem učil nějakou třídu tři roky a každý mi říkal něco jiného, že prý jsem říkal. Každý žák si pamatoval něco jiného a často to motali a tvrdili protichůdné věci nebo mi vkládali do úst, co řekl jiný učitel apod. To samé na srazu spolužáků, když jsem se bavil, tak jsem měl pocit, že jsem snad chodil do jiné třídy v jiném století. Lidský mozek je nejméně spolehlivé záznamové zařízení. Vždycky se směju, když někdo jde dopředu, že bude říkat nějaké svědectví, páč je jasné, že bude vyprávět jen nějaké své emoce a fantasmagorie. Bez jediného důkazu. 




Re: Záminka k nevíře? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 12. květen 2021 @ 08:07:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
..."Především, apoštolové a další první učedníci (včetně matky Marie) s Ježíšem chodili po tři roky.  ...Oni měli slova a činy Ježíše v uších a před očima víc jak tisíc dní vkuse! "...

Ve skutečnosti to takto úplně nepřetržitě nebylo. Byla jak období s Ježíšem, tak byla i období bez přítomnosti Ježíše. Chce to číst evangelia pozorněji.



Re: Záminka k nevíře? (Skóre: 1)
Vložil: Neprihlaseny v Pátek, 14. květen 2021 @ 10:17:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nevím, zda tu otisknou můj článek, tak pro jistotu zde: 


Co je přirozené?

Mnozí zde psali, že je člověku přirozené věřit. Tito lidé se mýlí. To slyšeli od faráře nebo jiných pobožných. To vám nakukali, že přirozené je věřit. Je to naopak. Přirozené je vědět. Věřit je důsledek kulturního tlaku. Mám praxi 30 let ve školství, tak vím, co je přirozené a nepřirozené a jak se to vyvíjí. Právě na dětech je krásně vidět, co je přirozené. Děcka jsou přirozeně zvědavá. A chtějí znát pravdu a jak to je, nebo bylo doopravdy. I dítě, pokud má možnost volby, tak přirozeně tíhne k možnosti zjistit fakta, realitu. To je automaticky první volba. Víra v něco, tajemný předpoklad - to jsou všechno až druhotné, náhradní postupy, když nevyjde první možnost. A často je to až následek výchovy v rodině apod. Znovu říkám, viděl jsem za svůj život stovky, spíše tisíce žáků, dětí v různých situacích a vím, co je primární a co sek.undární. Co je přirozené, a co až vliv okolí. Přirozená je zvědavost a rozebírání reality na součástky. Jak se věci mají. Jak co funguje a zda to funguje a poznávací aha efekt. Veškerá esoterika, pověrčivost, náboženství atd. jsou balast, který tomu děcku naservírovali dospělí. Dospělí k.u.r.v.í děti. Děti by to samy o sobě nikdy nehledaly. Bohužel většina dospělých k.u.r.v.í  ta děcka velmi úspěšně, takže v nich budují různé strachy, víry v tajemno a nadpřirozeno. Takové dítě je pak snáze manipulovatelné. Možná to tak celé vzniklo (esoterika i náboženství). Jako účelová věc k manipulacím různého druhu. 



Stránka vygenerována za: 0.49 sekundy