Jakoby nemohl jen prostě poprosit a to, že by mohl nařídit, pokud vůbec může, si jen myslet, ale nepsat. Jak by asi dopadlo, kdyby to skutečně nařizoval? A že pak mnozí nařizovali a nařizují, domnívaje se, že to je v Kristu, to už neví.

Tak samozřejmě může nařídit cokoliv když to teda tak vidí, ale nikdo se nemusí nějakému nařízení podřídit. On by pak mohl říkat, že takto to církvi být nemá atd.

Trochu hystericky to tu prožívám, ale toho bordelu, co z podobných myšlenek vzniklo…

A pak pokračuje, že si toho otroka vlastně mohl nechat, ale nechtěl bez souhlasu, aby nebylo vynucené, ale dobrovolné. No, zase implikuje, že on si může udělat, to co chce a ten druhý s tím nemusí, leč pak bude souhlasit.

Prostě mi nějak připadá, že neví komu to píše on – Kristův vykoupený jinému stejnému Kristovu vykoupenému a chybí mu takt.

A nakonec, že nahradí to, jestli ten otrok způsobil škodu a poněkud nesrozumitelný důvod, abych ti neřekl, že mi dlužíš i sám sebe. No buď špatný překlad nebo mu chudákovi jebe a žel ne poprvé…

Určitě jsme dlužníky, ale ne Pavlovo. Jemu samozřejmě dík a lidská úcta, že se nechal pánem vyslat, to budu obdivovat stále. Ale dlužíme pánu a Pavel jen nástroj, ostatně i tak se sám nazývá. Tak jaképak dlužení sama sebe jemu, když člověk patří Bohu.

A ještě pokračuje, jak píše v důvěře ve Filemonovu poslušnost...poslušnost prosbě? Vždyť přikazování se vzdal…

No prostě dost scestný a velmi netaktní dopis. T

a věc šla napsat mnohem lépe.

Pro mě je to tam jako příklad, jak to býti nemá. No a to je Písmo. Pak to někdo vezme jako Boží slovo a začne se chovat jako Pavel a je z toho těžkej nátlak.

To že doufá ve své darování církvi u Filemona, mě opět naplňuje údivem nad jeho sebevědomým a pravděpodobně opravdovém obdarováním Božími charismaty k mocnému povzbuzení věřících. Protože vyjádřeno je to opět velice silně.