Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 236, komentářů celkem: 429552, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 428 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116472772
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Zamyšlení o věčném trestu
Vloženo Středa, 26. leden 2022 @ 12:46:26 CET Vložil: Tomas

Zamyšlení poslal Nepřihlášený

Níže uvádím reportáž z popravy jistého R. F. Damiense, která se odehrála před 265 roky. Tento zajisté šokující text mne nicméně přivedl k úvaze, že takto brutální exekuce není vůbec nic ve srovnání s tím, co bude provádět Ježíš špatným křesťanům a jinověrcům. Osobně si domnívám, že žadný ze zdejších diskutérů není takové monstrum, aby si spravedlivě zasloužil byť jen desetinu z toho, co musel vytrpět slabomyslný R. F. Damiens, natož pak, aby byl kdokoliv ze zdejších uvržen do věčných ohnivých muk pod taktovkou Beránka! Přesto je zřejmé (pokud čteme v Bibli to, co tam opravdu je a ne to co bychom tam rádi viděli), že součástí Božího Plánu je trest nekonečně krát horší, než to, co kdy v minulosti aplikoval světský právní systém. A co víc - z Bible je více než jasné, že tímto způsobem skončí většina populace (a tedy s největší pravděpodobností i většina křesťanů). Někteří křesťané se snaží od tohoto obracet, snaží se před tím schovat pod peřinu, ale - ono přestat věřit v hrůzy Pekla je jako přestat věřit na gravitaci - obojí nezmizí jen proto, že si to někdo přeje...



"Bývalý chovanec Jezuitů a sluha jisté venkovské měštky Varneuil Saintreusové, Robert Francois Damiens byl psychicky vyšinutý člověk. 5. ledna 1757 zaútočil kapesním nožíkem v zámku ve Versailles na krále Ludvíka XV. právě ve chvíli, kdy král vystupoval z kočáru. Byla zima a ránu ztlumil králův oděv a několik kožichů, které měl na sobě. Krvácel sice, ale králův chirurg La Martiniere konstatoval, že rána není hluboká a nijak vážná. Protože dýka nebyla otrávená a král tudíž přežil bez úhony, požadoval pro viníka nezvykle krutou pomstu. Jiné prameny naopak tvrdí, že sám král nechtěl, aby se Damiensovi nijak ublížilo. Faktem, který lze králi vyčítat – a lid to také udělal -, však je, že král nevyužil práva milosti a že za tak nepatrnou ránu připustil nezvykle strašlivý konec obviněného. Damiens sám se ve vězení pokusil o sebevraždu a to velice originálním způsobem. Chtěl si totiž ukroutit genitálie a tak zřejmě vykrvácet. Proto byl po celé dva měsíce připoután k palandě pevnými řemeny, které mu poutaly všechny končetiny a byly přikovány k zemi. Odvazovali jej pouze k výslechům a k nezbytnému vykonání potřeb. Jak už se stalo v té době tradicí, byl podroben nesmírně krutým výslechům a mučení. Neprozradil ovšem nic víc než to, že krále zabít nechtěl. „Chtěl jsem pouze, aby se jej dotknul prst Boží a aby udělal ve svých státech pořádek a aby zavládl klid. Kdybych chtěl krále zabít, povedlo by se mi to.“ Přestože měl žaludek roztažený nesmírným množstvím vody, kterou do něj lili, paže rozervané řezáním, kotníky rozdrcené španělskými botami, hruď a celý trup spálené žhavým železem, tvrdil stále totéž a nic jiného už neřekl. Když výslechy skončily, nedokázal se už ani pohnout ani stát. K vyslechnutí rozsudku byl dovlečen v koženém pytli, který mu pod krkem stáhli provazem tak, že mu byla vidět jen hlava. A rozsudek zněl: „Bude odveden na náměstí Gréve a na popravišti, které tam bude vztyčeno, mu budou kleštěmi utrženy prsní bradavky, budou mu rvány paže, stehna a lýtka, na sírovém ohni mu bude upálena pravá ruka, která držela nůž, jímž chtěl spáchat řečenou královraždu, do míst, kde mu bylo vyrváno maso, mu bude lito tekuté olovo, vroucí olej, smůla a pryskyřice, vosk a síra svařené dohromady. Poté bude jeho tělo taženo a roztrháno čtyřmi koňmi a po smrti bude jeho tělo spáleno a popel rozmetán po větru.“ Věru neblahé vyhlídky na budoucnost. Poprava se konala ve čtyři hodiny odpoledne na náměstí Gréve. Sešel se neskutečný dav. Lidé seděli i na střechách domů. Šlechta platila za místa u oken v prvním a druhém patře domů až čtyřicet louisdorů. Taková to měla být podívaná!! Uprostřed náměstí stála dvě popraviště. Spíše byla široká než vysoká. První z nich bylo určeno k upálení pravé ruky a trhání těla kleštěmi. Druhé bylo nižší a k němu měl být odsouzený přivázán, aby mohl být roztrhán. Přítomni byli dva mistři popravčí. Gilbert Sanson, kat z Remeše a čestný kat pařížský, bratr Jeana Baptisty Sansona a jeho synovec Charles Henri Sanson, oficiální pařížský kat. Ten se později stal nejslavnějším mistrem popravčím katovské rodiny Sansonů a o několik let později zkrátí o hlavu i Ludvíka XVI. V době Damiensovy popravy mu bylo teprve devatenáct let. Oba mistři popravčí byli oděni do modrých krátkých kalhot pod kolena, červených vest, s černě vyšívanými motivy šibenice a žebříku, na hlavách dvourohý klobouk šarlatové barvy a u pasu meč. Pomáhalo jim patnáct pacholků, kteří na sobě měli zástěry ze žluté kůže. Ještě než procesí dorazilo na náměstí, byli sem přivedeni čtyři silní koně, které Charles Henri Sanson zakoupil za částku 432 liber. Sotva Damiense přivezli, ihned jej vytáhli na první popraviště, kde již farář z kostela sv. Pavla předříkával modlitby. Damiens byl natažen a uchycen v podpaží a tříslech dvěma kovovými půlkruhy přišroubovanými k popravišti. Gilbert Sanson mu vložil do ruky nůž, kterým napadl krále a přivázal jej provazem. Pak mu strčil ruku do ohně, z něhož stoupaly čpící sirné výpary. Odsouzenec začal strašlivě řvát a škubal sebou v poutech. O pár minut později už ruku neměl. Zvedl hlavu a zadíval se na pahýl, jež mu z ruky zbyl. Rána příliš nekrvácela. Bránily tomu sirné výpary z ohně. Katovi pacholci jej pak uchopili, srazili na zem a začali jej svlékat. Ponechali mu jen krátké kalhoty. Legris, jeden z katových pomocníků vzal kleště rozžhavené ve výhni a hned jimi rval Damiensovi maso z hrudi, paží a stehen. Kleště rvaly tkáň a zanechávaly po sobě strašlivé rány, do nichž ostatní pomocníci lili ihned roztavené olovo, hořící smůlu či tekutou síru. Celým náměstím se linul odporný smrad ze spáleného masa. Damiens „opilý bolestí“ ještě povzbuzoval své trýznitele a po každé ráně křičel: „Ještě, ještě.“ Od úst mu šla pěna, plakal a zdálo se, že mu oči vypadnou z důlků. Nakonec ztratil vědomí. Probral se až na nižším, asi metr vysokém popravišti. Položili ho s roztaženýma rukama i nohama na dvě fošny, zbité do tvaru svatoondřejského kříže. Jeho trup sevřeli rovněž do dvou prken, zbitých do tvaru kříže. To proto, aby zabránili tomu, aby koně při tažení neodtáhli jeho tělo na jednu stranu. Každého koně řídil ozbrojený jezdec. Charles Henri Sanson vydal povel a strašlivé čtyřspřeží se dalo do pohybu do čtyř různých stran. Pouta držela pevně a končetiny se protahovaly do nepřirozené délky. Z hrdla odsouzeného se linul nelidský řev. Když už to trvalo dobrou půlhodinu, rozhodl se Henri Sanson, že končetiny oslabí. Přikázal jezdcům, kteří dosud táhli každou nohu jinam, aby směřovali za hlavu odsouzeného. Všichni čtyři koně nyní táhly tedy jedním směrem. Říkalo se tomu „Scaramouchův výpad“ a nohy byly při něm nepřirozeně taženy podél těla za hlavu. Stehenní kosti se nakonec vykloubily, údy však stále držely a nepraskly. Po hodině marného úsilí byli koně naprosto schváceni.  Přestože byli neustále pobízeni ostruhami, byli tak znaveni, že Charlese Henri Sansona jaly obavy. Koně vyvíjeli takové úsilí, že jeden upadl a málem nevstal. Protože však byli stále pobízeni křikem a biči, táhli plnou parou dál, ale bez valného úspěchu. Farář od svatého Pavla omdlel a několik čumilů rovněž. Ale ne všichni byli tak útlocitní. Jak popsal Robert de Villeneuve v Muzeu poprav, některé dámy se odvracely jen proto, aby se mohly věnovat orálnímu sexu. Charles Henri Sanson nakonec požádal chirurga Boyera, aby šel na radnici a řekl tam, že není možné Damiense rozčtvrtit, pokud mu nenaříznou hlavní nervy. Boyer se vrátil s tím, že nemohou najít žádný tak ostrý, dlouhý a úzký nůž, který by se hodil k naříznutí masa. Pacholek Legris vzal tedy sekeru a vazivo končetin přesekl. V tu ránu stříkala z ran krev. Znavení koně opět vyrazili, ale tentokrát se jim už podařilo urvat obě ruce a jednu nohu, které za nimi vlály vzduchem, zatímco potoky krve tryskající z ran smáčeli dláždění. Damiens měl již jen jednu nohu, ale přesto pořád dýchal. Zježené vlasy mu během několika minut zbělely. Svědkové tvrdili, že zatímco sebou trup ještě nepřirozeně škubal, Damiens pohyboval rty jakoby, chtěl něco říct. Podle Voltairova svědectví dýchal ještě ve chvíli, kdy jeho tělo vhodili na hranici. Lid přijal tuto krvavou podívanou s rozhořčením a toho dne začala v srdcích lidí klíčit revoluce. Zbývá jen dodat, že Gilbert Sanson se z této odporné řezničiny už nikdy nevzpamatoval a vzdal se místa kata. Jeho synovec Charles Henri Sanson musel ke všemu čelit obvinění, že svou práci dostatečně nezvládá a byl i několik dní proto žalářován. Tolik tedy o poznání lidské anatomie z koňského hřbetu. Jen by mě zajímalo, kdo vlastně vyslovil jako první onu nám dobře známou myšlenku, že pohled na svět je nejkrásnější právě ze hřbetu koně. Našim ozbrojeným účastníkům poprav bych takovýto pohled na svět rozhodně nezáviděl a neměnil bych s nimi."

"Zamyšlení o věčném trestu" | Přihlásit/Vytvořit účet | 72 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Zamyšlení o věčném trestu (Skóre: 1)
Vložil: Neprihlaseny v Středa, 26. leden 2022 @ 15:38:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jen jsem to projel každé dvacáté slovo, páč na rozdíl od autora článku (asi LD) nemám BDSM zaměření. Spíše mě na celém to peklu a věčném mučení "baví" ten fakt, že podle bible, respektive pobožných musíš věřit na nadpřirozeno. Že jako někdo stvořil hmotný vesmír, hmotný svět a pak bude na nějaké planetce mučit tam ty organismy, pokud se v průběhu života nestaly esoteriky. To je opravdu úsměvné. Na to, abych byl uchráněn od nějakého údajného posmrtného mučení, musím začít věřit nejen na boha, ale na anděly, cherubíny, archanděly, démony, satany, atd. Páč pobožní toto rádi zatajují a neservírují celou svoji esoteriku, ale vždycky při evangelizaci jen Ježíška a věčný happy ráj, až když ptáčka mají chyceného, tak mu pak pěkně naservírují celou tu esoterickou plejádu nadpřirozených trojbohů a démonů a různých zázraků a mluvení v jazycích a dělání z vody vína a co oko nevidělo a ucho neslyšelo, atd. atd. Prostě nekonečný svět esoteriky a fantasmagorií a na to musím věřit, abych se stal pravvěrným chřesťanem, protože protože jen pravověrných chřesťan, který věří kompletně na všechny postavičky z bible, a všechny bájné destinace, bude "zachráněn před mučením". 

To je asi moje největší výtka vůči těm lidmi vymyšleným náboženstvím jako je bible, korán, atd. Že  dělají z případného boha (kdyby byl) totálně vypatlaného idiota. Pokud existuje bůh, tak nasraný může být leda na pobožné, kteří z něj ve svých knihách udělali takovou karikaturu...



Re: Zamyšlení o věčném trestu (Skóre: 1)
Vložil: Gregorios777 (Makarios5@seznam.cz) v Středa, 26. leden 2022 @ 19:40:51 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
No, z pohledu Bible není vůbec pravda, že ve věčném zatracení skončí většina lidstva. Natož pak většina tzv. křesťanů. 

Ano, podle teologie některých "křesťanů" by to tak bylo. Ovšem Bible má daleko širší spektrum soudu než jen "UVĚRILS nebo NEUVĚŘILS".

Ve věčném trápení skončí pouze Satan, jeho andělé a jeho synové - synové zlostníka. Tedy skutečný duchovní odpad společnosti.

Co se týká pravých křesťanů - tam se bude rozhodovat o VSTUPU nebo nevstupu do Tisícileté odměny, tedy kralování s Kristem na této stávající zemi. Protože ti budou souzeni před "bémou", tedy soudnou stolicí Kristovou (2Kor 5,10), kde každý z nich dostane, to, co jako "křesťan" působil ve svém těle, buď DOBRÉ nebo ZLÉ. 

To je prostě tak spravedlivé. Zlé tady však neznamená věčné zatracení, ale pouze dočasný trest, což ovšem nebude také nic příjemného. Zkuste si napustit vanu co nejvíce horkou vodou a vydržet tam více než 10 minut. A zde v případě neposlušných křesťanů půjde o dočasný pobyt v Gehenně, tedy v ohnivém jezeře. Protože oni okusí chuť druhé smrti, když budou dočasně odsouzeni spolu se světem. Budou spaseni, ale tak, jako skrze oheň, protože jejich dílo shoří (1Kor 3,12-15// Zj 2,11// 1Kor 11,32// Lk 12,45-48). Dokonce i krvesmilník z korintského sboru bude spasen v den Pána Ježíše (1Kor 5,5). Do Království Tisíciletého však nevstoupí. Pravdou ovšem bude, že jen velmi malá část pravých křesťanů tuto odměnu ve formě Království dostane. Nebudou jí HODNI.

Pak tu mezi pravými věřícími bude velmi malá skupina lidí, kteří zvítězili ve svých životech, byli vysvobozeni i dispozičně (nejen pozičně) z hříchů ( 2Pt 2,20-22/ Ju 4, 5a, 6// Žd 6,3-8// Žd 10, 26-31) a přesto pak pohrdli Bohem, a vrátili se do světa (Démas). Byli Bohu velice blízko (podobně jako satan a jeho andělé) a přesto upadli zpět do světa. Pro tento hřích NENÍ odpuštění. Je to hřích k smrti, ovšem nikoli k smrti fyzické, jaký spáchal např. Mojžíš, ale k smrti duchovní, jaký spáchal satan a jeho andělé nebo Démas (Filemon 1,24// 2Tim 4,10// Filipenským 3,18-19).

Pokud jde o pohanské národy, tedy nevěřící, ti budou souzeni před úplně jiným trůnem, a to před trůnem "velebnosti Kristovy", kdy Kristus ihned po svém druhém příchodu na zem ve Slávě a Moci, shromáždí všechny žijící národy (ethnos - tedy pohany) a bude je soudit podle principu MILOSRDENSTVÍ. (Mt 25,31-45). Tedy podle toho, jak se chovali v dobách normálních i krizových k Ježíšovým nejmenším bratrům - tedy ke Kristovcům a Židům. Podle toho budou uznáni za ovce nebo kozly.

Ti, co prokázali milosrdenství Ježíšovým lidem, dokonce za odměnu (jakožto ovce) vstoupí i do Tisíciletého Království - tam budou vítězní věřící ve vedoucích funkcích (starosta nad 5 nebo 10 městy - Lk 19,17.19) a pak tam budou stamilióny lidí z národů, kteří budou tvořit lid. Čili mnozí z těchto pohanů dokonce předejdou neposlušné křesťany do tohoto pozemského Kristova Království. Dokonce je předejdou i některé prostitutky, které třeba vychovaly množství sirotků z ulice (viz. třeba Jižní Amerika). Víme, že milosrdenství vítězí i nad soudem. 

U posledního soudu před Velikým bílým trůnem (Zj 20,11-15) budou nevěřící mrtví souzeni podle stejného principu, jako pohané přeživší Velké soužení a žijící v době Kristova druhého příchodu (Mt 25,31-46). Tedy podle postoje a činů k Ježíšovým lidem.

Samozřejmě, mnozí z nevěřících pohanů se nemuseli s Ježíšovými lidmi nikdy v životě setkat, natož mít možnost je navštívit ve vězení, nemocné či je nakrmit hladové. Zde je hlavní princip milosrdenství - tedy zda měli v srdci milosrdenství a chovali se podle tohoto principu k živým bytostem - lidem či zvířatům, či rostlinám. 

Ani ve Starém Zákoně Bůh nikdy nezničil pohanské národy, které se k Izraeli zachovaly přátelsky či mu nějak pomohly.

Každopádně - jestliže někdo podá pohár vody Kristovu učedníkovi - neztratí svoji odměnu (Mt 10,42). Což v takovém případě znamená spásu (ovšem nikoli essenci věčného života, jakou budou mít Boží děti, rozuměj praví věřící). 

Takže i ve Věčnosti budou existovat Boží děti, mající věčný život a pak tam budou národy, které přišly ke spasení a které budou žít navěky díky tomu, že budou požívat listí ze stromu života (Zj 21,24 a 22,2). A které se každý rok budou přicházet klanět Bohu. 

Nemá to Bůh vymyšleno spravedlivě? Nebo snad na tom někdo z vás vidí něco nespravdelivého?


Žalmy 89:15:  "Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého,"









Re: Zamyšlení o věčném trestu (Skóre: 1)
Vložil: luteran v Středa, 26. leden 2022 @ 22:07:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Peklo je tam, kde není Bůh, podobně jako tma je tam, kde není světlo. Kde není Bůh a Jeho žehnající, životodárná, řád-ustanovující, dávající a ochranná ruka, tam nastává chaos, zmatek, neřád, rozklad, sebe-pohlcení a věčná smrt. A to je peklo. Bůh nemusí aktivně peklo vytvářet – stačí, když něco odvrhne od své tváře, od své blízkosti.

Z kázání - https://www.luterani.cz/blog/pojmy-a-dojmy-15-peklo-co-proc-a-jak



Re: Zamyšlení o věčném trestu (Skóre: 1)
Vložil: martino v Středa, 26. leden 2022 @ 22:32:41 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nepřihlášený se zase vnucuje. Škemrá, vtírá se, skučí, dělá vše, aby byl zařazen do diskuse i když by měl být zdejšími křesťany vykopnut, tedy ignorován za jeho nenávistná prohlášení, že křesťané zde věří na pohádky Bible, katolíci jsou prasata a *****y atd. A nyní zde napíše toto satanské vyjádření, protože se právě napil satanského mléka a sděluje nám: 




Níže uvádím reportáž z popravy jistého R. F. Damiense, která se odehrála před 265 roky. Tento zajisté šokující text mne nicméně přivedl k úvaze, že takto brutální exekuce není vůbec nic ve srovnání s tím, co bude provádět Ježíš špatným křesťanům a jinověrcům.




Přátelé náš Pán a Spasitel nám prý bude něco provádět. Jak na to ten satanský sluha přišel, když na existenci Ježíše nevěří? A nikde v Písmu není nic o tom napsáno. Co je tam psáno? Každý obdrží míru jakou si svým životem zaslouží. Spravedliví budou u soudu po pravici, odsouzení na levici. Těm na pravici řekne: Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Matouš 25,34. Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! 




On ten sluha Satana se zde přetvařuje, že nic neví, tak já mu to řeknu. Ježíš není ve společenství Satana proto nemůže a nebude nikomu nic činit, nikoho trápit a mučit. On jen odkáže těm po levici, aby si odešli do věčného ohně, protože si ho sami svým životem vybrali. To jen vymaštěné hlavy satanova sluhy zde starší labilní a liknavé tkz. křesťany, ale to se netýká nás, kteří nesloužíme Satanu jako zdejší nick Nepřihlášený. Jen ten kdo je odkojen Satanovým mlékem, které mu ještě teče po bradě, může napsat, že katolíci jsou prasata a *****y a dnes sem přileze jako slizoun had a začne satansky očerňovat Spasitele, jaké snad až sadistické utrpení má pro nás přichystané. To utrpení které čeká mnohé neurčil Spasitel, to si vybrali sami zlosynové za své jednání ve svém životě. A pokud Nepřihlášený zde psal, že v Boha nevěří, Ježíš snad ani neexistoval atd. a dnes věří na peklo a věčný oheň, pak se jen potvrzují má slova. Je to sluha Satana, ale takový nepodařený zmetek, který jen nadává a plive oheň nenávisti a zloby, v Boha nevěří, ale svého pána Satana se bojí. Takže nestraš, jsi jen obyčejný chlup ze Satanova zadku a svým satanským smradem zlobou a nenávistí jsi to tu už dostatečně zamořil pekelným smradem, žen ti poradím, táhni za svým pánem Satanem a nepokoušej trpělivost věřících, protože nikdo ti nepřeje nic zlého, ale praxe života nám říká, že Bůh nenechá takového ničemu jako jsi ty dlouho bez trestu. Až se tak stane, vzpomeň si na dnešní den, jak si zde bouřil proti Ježíši, ten okamžik až se to stane ti spadne brada a poznáš kolik zla jsi jen zde na GS zasel a jakou odměnu za to obdržíš. Zdejší křesťané jsou loutky, jim nevadí, že je máš za pitomce, kteří věří na pohádky Bible, že jim víru urážíš, ale to je jejich věcí. Ale já ti za ty katolický prasata a *****y nedám oddychu i kdyby si začal zpívat hlasem andělským, dokud se ne mě, ale Bohu veřejně neomluvíš, že jsi zhřešil. A pokud tě ostatní za ty urážky snesou, klidně si pokecejte, to je mi šumák. 








Re: Zamyšlení o věčném trestu (Skóre: 1)
Vložil: Dzehenuti v Čtvrtek, 27. leden 2022 @ 11:22:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Njn a takhle se chovala takzvaná Svatá církev v historii. Všichni víme, že je to nevěstka z písma.



Re: Zamyšlení o věčném trestu (Skóre: 1)
Vložil: Nemohouci1 v Sobota, 29. leden 2022 @ 11:04:34 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Však si ten trest plně zasloužil, jestli ukradl tu kočku! Nebo co udělal?

Peklo bude podle mě důmyslnější, bůh nás bude třeba dusit, nechá nás zazděný v nějaký malý místnosti, samotný, na věčnost. A zařídí, abysme se nemohli zbláznit :)))



Stránka vygenerována za: 0.48 sekundy