Grano Salis - Pravidla křesťanské diskuse

poslal Nepřihlášený

V sekulárním prostoru jsme často svědky různých diskusí. Jistě jste mnozí alespoň někdy pročetli pár výměn názoru pod články. Nezřídka se jedná i o dehonestace, fauly, urážky, případně je jedné straně sporu úplně zamezen přístup nebo komentář smazán, přičemž nemusí jít jen o porušení etiky. O některých věcech se pro jistotu úplně zakazuje diskutovat a je přípustný jen jediný správný názor. Něco podobného je v církvi nepřípustné. Samozřejmě, nebudu s členem církve diskutovat, zda je Apoštolské krédo pravdivé, protože víra v něho je podmínkou, nikoliv výsledkem diskuse. Jsou totiž věci, které nelze dokázat a přijímají se vírou, podobně, jako axiomy. Ale například proč nediskutovat o tématech, které člověka trápí a na které hledá odpověď, i když může jít o témata, u kterých se předpokládá jen ten jediný správný názor. To by nemělo být zakazováno, aniž by byl jakýkoliv názorový oponent předem diskvalifikován nebo dehonestován. Nejedná se o věci spasitelné. Považuji za nemístné někoho odkázat do patřičných mezí jen proto, že má odlišný názor. Aby diskuse, případně spor, byly smysluplné a nikoliv plané, vybral jsem několik pravidel.
¨

V pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe

Pokud s někým vedeme diskusi, pak mu nedáváme předem žádnou nálepku a přistupujeme k němu s úctou. Nedáváme najevo přípradnou věkovou, intelektuální nebo vzdělanostní převahu. Prostě náš oponent se musí cítit přijat a respektován. Pokud toto pravidlo nebudeme mít v srdci a nerozhodneme se pro něho, oponent to vycítí.

Všechno ať se mezi vámi děje v lásce

Milovat lidi, a zvláště lidi s opačným názorem, nemusí být snadné. Jen láska Kristova, která je vylita v našich srdcích, nám v tom může pomoct. Tato láska nepřeje, a proto ani neudělá, bližnímu nic zlého. Neponíží ho ani nezesměšní či nezraní. Proto by si každý před diskusí měl jasně uvědomit, zda druhého miluje, nebo v něm vidí soka, kterého je třeba porazit.

Kde je Duch Páně, tam je svoboda

Oponent musí mít pocit, že nebude chytán za slovo. Není vyzván na souboj, kdo z koho. Není na grilu na DVTV ani u inkvizičního soudu. Musí nabýt pocit, že může říct cokoliv, a že se nemusí bát. Žádná chyba mu nebude vytýkána ani nebude perzekvován nebo udán. Pokud o této zásadě nebudeme hluboce přesvědčeni, nevytvoříme ji. Protože jen Duch svatý může tyto podmínky vytvořit, je vhodné začít společnou modlitbou s prosbou o vedení Duchem pravdy.

Kdo při sporu mluví první, jeví se spravedlivý, pak přijde druhá strana a podrobí ho zkoušce

Naše rozprava nesmí být monologem. Názorový oponent musí být jasně vyslechnut, ale i druhá strana musí dostat prostor. Někdy to může být komplikované, a proto je dobré, aby někdo, pokud je to možné, tak nestranný, rozhovor moderoval a dbal na to, aby obě strany mohly vyjádřit, co mají na srdci a mohly jasně formulovat své argumenty.

Všichni zajisté v mnohém chybujeme

Měli bychom si sami uvědomit, že máme možná pevné přesvědčení, ale musíme si být vědomi, že bezchybný je pouze Bůh. Musíme si přitom nechat zadní vrátka, abychom mohli svůj názor změnit. Nejvíce z diskuse příjme ten, kdo svůj případný chybný názor opustí nebo alespoň příjme alternativu. Lidé mají většinou problém, že svůj názor mění příliš rychle, nebo ho nezmění nikdy. Položit život ale máme být ochotni za bratra, nikoliv za svůj omylný názor. A s tím bychom měli přistupovat i k diskusi.

Naše poznání je jen částečné

I když jsme si svou pravdou jisti, zpravidla ji nejsme schopni domyslet do všech detailů, což nám diskuse často umožní zjistit. Jinými slovy, i když svůj názor nezměníme, oponent nám může nastavit zrcadlo tam, kde je třeba dílčích úprav, či změn. Nebojme se proto přiznat, že něco nevíme, případně si nechme poradit. To oponenta jistě povzbudí a uvidí, že diskuse pro něho není zbytečná.

Jestliže si někdo myslí, že něco už plně poznal, ten ještě nepoznal tak, jak je třeba

Tento bod je důsledkem bodu předchozího. Člověk, který je schopen vždy a za všech okolností vše vysvětlit a obhájit ze svého pohledu, je nedůvěryhodný. Jednoduše vzhledem k částečnému poznání to ani pro člověka není možné. Proto, jsme-li přesvědčeni, že máme něco v malíku, budeme při diskusi s odborníkem často nemile překvapeni. "Neomylný" diskutér je jako Brouk Pytlík, který je schopen a ochoten každého poučit, ale nikdy sám poučení nepřijme. Přitom ovšem může mít v lecčems pravdu a obohatit diskusi.

Hlupák soptí, co mu dech stačí, moudrý se však vždy ovládne

Člověk, který má v dané věci pravdu, je obvykle umírněný a nevystupuje agresivně. Naopak člověk, který nemá potřebné argumenty, případně hájí jen názor, který převzal, anebo jednoduše neunese názorový rozdíl, se může chovat agresivně. Často se nám může stát, že pozorujeme spor dvou stran ve věci, které nerozumíme. Chování daných účastníků může proto prozradit, kde pravdu hledat.

Kdo odpoví dříve, než vyslechl, toť pošetilost a hanba pro něj

Pokud někdo přistupuje do diskuse jen s tím, aby druhé přesvědčil, pak obvykle nenaslouchá argumentům. Hledá pouze způsob, jak je vyvrátit. Takový člověk se nezřídka prozradí tím, že vůbec neposlouchá, co je mu řečeno, skáče druhému do řeči, a chrlí své názory, které nadřazuje nad názory oponenta. Opět je toto chování důležité zejména pro pozorovatele.

Láska se nechá přesvědčit

Ačkoliv tento biblický verš mluví o lásce, lze ji aplikovat i na lásku k pravdě. Pokud je mým cílem dozvědět se pravdu, nikoliv druhého přesvědčit o té své, uvítám každý argument, který je mi sdělen. Jsem tudíž hledačem, nikoliv tvůrcem pravdy. Naprosto ideální je diskuse dvou subjektů, které hledají odpovědi společně.Dodržet tato pravidla v zápalu diskuse není vždy lehké. Proto, i když pravidla nebývají vždy a za všech okolností dodržena, představují pomyslnou čáru, ze kterou je po přešlapu vždy možné se vrátit. A hlavně, umožňují nám se i omluvit. Kde pravidla nejsou, není ani jejich přestoupení.

	Hledej
	Je a svátek má Justýna. Vytvoření registrace