Aby mohl modlář přebývat ve smilně slastné přítomnosti zlého ducha, musí neustále vyvíjet marné sebezdokonalující a sebe spasitelné úsilí.

Modlářův smilně slastný pocit končí spácháním hříchu, a jeho "bůh" zlý duch od něj " za trest" odchází, je to ten samý zlý duch, který ho předtím ke hříchu svedl. V principu je to stejné jako u Evy. Eva věřila namísto Bohu podvodníkovi.

Modlář si opětovnou smilně slastnou přítomnost zlého ducha vykupuje pácháním "dobrých" skutků. A když jich napáchá dost, jeho zlý duch se k němu navrací se svým opojným koktejlem.

Každý modlář je celoživotně nepolepšitelný sobec, sobec po vzoru sobeckosti zlého ducha který ho ovládá.

Každý modlář se považuje a vydává za něco jiného než kým skutečně je po vzoru ducha klamu, který se též vydává za někoho kým není.

Modlář vydávající se za křesťana lže sobě, lže jiným, lže Bohu, dítě otce lži lže po vzoru svého otce lži.

Boží děti žijí v pravdě a mluví pravdu. Děti otce lži žijí ve lži a lžou.

Skutky které modlář páchá aby se jeho dealer smilně slastných pocitů vrátil jsou násilné a prokleté.

Modlář chce násilně pomáhat tam, kde pomoci není třeba, tam kde o pomoc nikdo nestojí. 

Modlářovy dary štěstí nenesou, rozpadají se v prach a obrací se proti obdarovanému. 

Modlářovy sebe výkupné skutky podněcují hřích, akumulují pohoršující hřích, který tak přechází na další generace.

Modlářovo dědictví štěstí nenese a potomkům způsobuje otroctví hříchu a odloučení od Boha.