poslal Nepřihlášený
Modláři chtějí být sebe dokonalí v sobě samých, a jejich marná touha po pyšné sebe dokonalosti je po celý jejich život nenaplněná a neuskutečnitelná.
Dvě hlavní nectnosti které provází každého modláře po celý jejich život jsou pýcha a sobectví. Sobecké sebestředné JÁ(sám) je motivuje ke svalnatým samospasitelným aktivitám, a pýcha je bohorovně staví na roveň absolutně dokonalého Boha. Skutečně na roveň, neboť svou bezhříšnost si podmiňují sebe vybudováním vlastní dokonalosti. Ano. U modlářů je totiž dokonalost to samé co bezhříšnost a nedokonalost podle modlářského smýšlení způsobuje hřích.
Až se stanu v hodině smrti dokonalým, stanu se svatým a budu spasený, tak uvažuje modlář. Napřed on sobecká pýcha dokonalým musí být, on sobecká pýcha se sebezdokonalováním musí souhlasit a podílet se na něm, on sobecká pýcha musí na tom pracovat, a teprve pak až se modlář sebe vybuduje, teprve pak jej modlářský bůh může spasit a učinit svatým poté co jej očistí v posmrtném ohni očistce.
Tato rakovina víry je na štěstí patrná již jenom u starších notně popletených povětšinou agresívních náboženských fanatiků. Problém, podstata problému, zlý záměr je však někde jinde. Problémem není ani tak rakovina víry u náboženských fanatiků, problémem je co tato modlářská praxe přinesla všeobecně, a přinesla všeobecnou deziluzi z Boha! Mnohé tato modlářská praxe svedla na scestí daleko od Boha. Vždyť kolik lidí již hledalo pomoc Boha v kostelech a nenašlo, a našlo jenom zklamání a další kumulaci neřešitelných problémů. A hlavně o to duchu zla jde. Jde mu to to, aby se lidé v Bohu těžce zklamali, a užívá k tomu podvodné boží působení převážně ve formě svátostí, které ovšem nikdy u nikoho dokonale nefungovaly. V tomto podvodném procesu jde mocnostem zla o to lidi klamat a zklamat natolik, aby se o Boha přestali zajímat.
Nedokonalost není to samé co hříšnost! Být v něčem nedokonalý, neznamená být hříšný. Člověk nepáchá hřích kvůli nedokonalosti, páchá hřích kvůli neposlušnosti a vzdoru vůči Bohu. Modláři se často vymlouvají na svou nedokonalost, kterou omlouvají hřích, ale příčinou jejich hříchu je zlý duch kterému se klaní a slouží, který jim nakukal, že příčinou jejich hříchu je jejich nedokonalost neb jako nedokonalé je Bůh stvořil. To je satanský alibismus. Modláři prý hřeší kvůli své nedokonalosti, neb je Bůh tak stvořil. Cítíte v tom tu hadí lež? Hodili to nepřímo na Boha. A jelikož prý je Bůh jako nedokonalé stvořil, jelikož všechnu nedokonalost a hříšné sklony podědili po Adamovi, tak Bůh jim vlastně dovoluje hřešit. A tak pořád dokola. Náš Pána Ježíš Kristus nás před takovými varoval!
Absolutně dokonalý je jedině Bůh. Člověk je dokonalým obrazem Boha. Obrazem! Žádný obraz dokonale nezobrazí absolutní dokonalost boží, ale může zobrazit dílčí dokonalost a mnoho různých úhlů pohledu na absolutní boží dokonalost a každý takový lidský obraz bude dokonalý originál. Člověk je obrazem něčeho dokonalého z Boha, a co je z Boha je vždy a všechno dokonalé.
Pokud se o boží lásku podělíme "na půl", tak jí neubude, právě naopak, dělením se rozhojňuje jako chleby a ryby, kterými Ježíš nasytil zástupy.
Láska, čistá láska bez postranních úmyslů, láska která se neptá a dává se bezezbytku je láskou dokonalou je láskou od Boha, je láskou absolutní. "Láska" ve které jsou postranní pokrytecké úmysly není láskou vůbec, je to podvrh, atrapa.
Umělecké dílo je dokonalé, proto je to umělecké dílo. Nedokonalé umělecké dílo neexistuje, pokud by bylo "umělecké dílo" nedokonalé, nejednalo by se o umělecké dílo vůbec.
Když nás ze hříchu vysvobodí Bůh, když se v Bohu narodíme je to vysvobození dokonalé, a hřích se již nikdy nevrátí, a o tom my kristovci svědčíme po generace od počátku křesťanství.
Víme, že nikdo, kdo se narodil z Boha, nehřeší, ale Syn Boží jej chrání a Zlý se ho ani nedotkne.
Kdo v Synu zůstává, nehřeší; kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal.
Co je to za svátostné odpuštění a vysvobození když se hřích zakrátko vrátí? Co je to za odpuštění, když pocit ublíženosti stále přetrvává? Co je to za vysvobození ze hříchu, když ten samý hřích stále zotročuje?
Odpověď je snadná. O odpuštění ani vysvobození se nejedná, byl a je to bezbožný paskvil, klam a podvod.
Je svatost a je hříšnost, je láska a je neláska, je odpuštění a je neodpuštění, je vysvobození a je otroctví, nic mezi tím. Tyto duchovní hodnoty či nehodnoty jsou absolutní. Mezi svatostí a hříšností není nic, je to duchovní status věčného života věčné existence anebo věčné smrti, věčné neexistence a zapomenutí, neexistuje nic mezi existencí a neexistencí. To nejsou ani protipóly! Svatost, láska, odpuštění, vysvobození se nepoměřují stupněm dokonalosti, tyto duchovní hodnoty jsou o intenzitě, a nejintenzivněji miloval náš Pás a spasitel Ježíš Kristus.
A co boží odpuštění? Co je to za podivné nedokonalé "odpuštění" modláři, které jsi v životě již tolikrát obdržel?
Bůh odpouští dokonale, jak je možné, že se ti hřích stále vrací? Pro tvou nedokonalost? Ne! To ti nakukal nedokonalý duch zla, kterému jsi obrazem!
Od oběti Ježíše Krista máme my lidé DOKONALOU schopnost přijmout Boha a přijímat od Boha vše čím nás obdarovává. Dokonalá lidská schopnost s Bohem komunikovat není v nás lidech, je v našem prostředníku Kristu, a ten nás svou milostí k této schopnosti dokonale uschopňuje.
