Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Nela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 8, článků celkem: 16318, komentáře < 7 dní: 517, komentářů celkem: 408333, adminů: 60, uživatelů: 5135  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 50 návštěvník(ů)
a 4 uživatel(ů) online:

Myslivec
gregorios777
oko
cizinec

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
110957057
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Střípky katolické III.
Vloženo Čtvrtek, 08. prosinec 2022 @ 14:08:52 CET Vložil: Tomas

Katolicismus poslal oko

..."Kdybys třeba napsal, jaký konkrétní užitek v životě máš ze mše."...


Dlouho jsem přemýšlel, jak na tuto Cizincovu výzvu odpovědět srozumitelným způsobem i pro lidi naprosto mimo, naprosto nezasvěcené a bez základních znalostí katolické víry.
Pořád totiž platí, že pokud člověk zrovna nemluví "jazykem mého kmene", tak dorozumění "rukama nohama" bývá značně obtížné.

Katolické chrámy jsou svým tichem a prostorem ideálním místem pro modlitbu, pro osobní rozhovor s Bohem - a to bez ohledu na náboženské vyznání člověka, který třeba zrovna hledá Boha. Není k tomu potřeba nic dalšího - žádné znalosti katolické víry ani ničeho jiného. Od srdce k srdci se zde v tichu může zformovat vztah člověka k Bohu.

Zcela jinak to ale platí v případě katolické bohoslužby.
Nelze jí porozumět ve správném smyslu bez jistých základních znalostí toho, co se zrovna děje. Neznalý člověk nerozumí významu postojů těl (proč si třeba zrovna stoupáme či klekáme), prostředí je pro něho nepochopitelné a může tím být i stresující. Celá liturgie mše předpokládá jistou orientaci a je tedy určena pro lidi znalé, zasvěcené.
Nehodlám zde ale popisovat podrobný průběh bohoslužby - to se dá dneska dohledat úplně jinde. Jen tedy věci naprosto nezbytné pro pochopení ...

Všechno, co dnes o katolické mši řeknu, zformuloval už někdo dávno přede mnou - v úplných počátcích církve. My římsko-katolíci máme tyto předávané vědomosti jako vzácný poklad církve. 
(Apeluji zde na bývalé římsko-katolíky, kteří jsou o sobě stále přesvědčeni, že pořád znají katolickou víru hodně dobře, aby si ve svědomí sami porovnali své skutečné znalosti s tím, co jim já dnes o katolické víře prozradím).


Křesťanská spiritualita je duchovní život, který postupně prostupuje třemi fázemi: očištěním, osvícením a sjednocením.

V první etapě se velmi a opakovaně snažíme o umrtvení svých hříšných návyků, abychom si vytvořili životní styl, který je skutečně oddaný Bohu.

Ve druhé etapě pokračuje očišťování našich mravních nedokonalostí, ale převládajícím tónem je osvícení Boží milostí, jelikož Bůh nás stále iniciativněji učí své svrchované dobrotě. V této fázi se stáváme vnímavějšími; protože hlavní překážky byly odstraněny, Bůh v nás může stále volněji působit. Boží realita  se stále více stává výchozím bodem našich myšlenek, vůle a skutků - bodem, k němuž směřují.

Ve třetí fázi  nás Bůh vtahuje do kontemplativního spojení se sebou samým: jde výhradně o jeho dílo. Jen On nás může povznést k takovému zakoušení a vidění své dobroty a my se můžeme pouze otevřít jeho lásce. Není to spojení, ke kterému bychom se odhodlávali sami, ale spíše jde o spojení, které v nás uskutečňuje On - je to skutečně nebe, které se vlamuje do našeho světa.

Nemáme se starat o to, ve které etapě se zrovna nacházíme (Už tam budu? Stane se mi to? Kdy se mi to stane Nevzdaluji se tomu cíli?). Takové starosti by se mohly smísit s rafinovanými formami pýchy či zoufalství.

Svatý Tomáš Akvinský přejímá tento trojí postup od svatého Dionýsia Areopagity - "O nebeské hierarchii" (Andělé mají ve své hierarchii tři funkce kvůli těm, kteří jsou pod nimi...- pro zajímavost - právě ten vymyslel i slovo hierarchie).

I v modernější duchovní literatuře se vyskytují snahy dělit křesťanskou cestu lidí na očistnou, osvěcující a sjednocující. Takové pokusy jsou většinou neužitečné - příliš narcistické a příliš zkušenostní, protože se snaží udělat vědu z něčeho, co prostě vědou není, a chce rozlišovat - nebo vnucovat duchovnímu životu soubor obecných jevů - což nefunguje a ani to nejde.


Původem očistného, osvěcujícího a sjednocujícího je právě andělská hierarchie (Od Boha) - a pak církevní svátosti., které jsou naší lidskou účastí na ní.
Dobří andělé neustále sdělují  Boží dobrotu těm, kdo jsou v hierarchii níže, a přitahují je blíž a blíž k Boží radosti tím, že očišťují, osvěcují a zdokonalují ty, kdo jsou jim svěřeni.

Připomeneme  - li si , že původ této trojí klasifikace je v Dionýsiově a Akvinského učení o tom, co vyšší andělé dělají pro anděly nižší, uvědomíme si, že Bůh nás současně očišťuje, osvěcuje a sjednocuje se sebou, a to jak přímo,tak prostřednictvím stvořených zprostředkovatelů.

Katolická církev - to není ve vztahu člověk versus Bůh - to je člověk přímo koupající se v Boží lásce ze všech možných směrů.
Duchovní prostor v katolické církvi se uskutečňuje v plnosti tří hlavních rozměrů: vztah k Bohu (vertikální), vztah ke společenství všech lidí dosud žijících své pozemské životy (horizontální) a vztah k andělům a svatým v nebi (k církvi vítězné v nebi) - (třetí osa "předozadní" - jak ji známe z geometrie). Tyto vztahy si navzájem nijak nekonkurují - uskutečňují se totiž každý v odlišných rovinách. Naši osobu posvěcuje sám Bůh. Jsme ale posvěcováni také modlitbami našich bližních (1 J 5,16) a podobně jsme posvěcováni proudem Božích milostí také skrze přímluvy andělů a svatých v nebi. Účast (spolupráce) všech tvorů na Božím díle spásy člověka je vrcholným smyslem, cílem a naplněním života každého tvora na nebi i na zemi. Je výsadou, je odměnou....


Každá mše svatá se skládá ze tří základních částí:

1.) Přípravných obřadů kajícnosti.
V Confiteor vyznáváme své hříchy, v devateronásobném "Kyrie eleison" prosíme o Boží milosrdenství - očišťujeme se od všeho, co by mohlo bránit našemu sjednocení s Kristem.

2.) Poučení z Božího slova.
Prosíme o milost a otevíráme svoji mysl a srdce, abychom  se nechali utvářet Božím slovem. Jsme - li bdělí a pozorní, bude Boží slovo moci proniknout do naší duše, aby jeho pravda dala tvar a míru našim myšlenkám a našim touhám. Bůh nás formuje, abychom byli připraveni na spojení s ním samým...

3.) Zpřítomnění kalvárské oběti, kdy je božská oběť přinášena Bohu a my, její údy, jsme obětováni Bohu ve spojení s Kristem.
Chléb a víno, které jsme připravili a přinesli na oltář - tím Pánu říkáme, že jsme připraveni přinést sebe sama jako oběť, že jsme připraveni připojit se k jeho sebeobětování na kříži a odevzdat se ohni jeho lásky.
Vstupujeme na cestu sjednocení, připraveni přijmout Pána Ježíše, který k nám přichází v Oběti a dává nám sám sebe. To on nás tím přijímá do společenství se sebou samým!

Jak říká svatý Augustin, zatímco obyčejný pokrm se proměňuje v tělo toho, kdo ho jí - tento nebeský pokrm, který je skutečnější a silnější než my, nás proměňuje v sebe sama, a tak nás spojuje s našim Pánem.

Pán Ježíš je přítomen a připraven očistit nás, kteří k němu v pokoře voláme, dychtivý osvítit nás svým slovem a touží sjednotit nás se sebou, vložit svůj vzkříšený život do našich těl a duší. Vstupujeme do této velké modlitby Krista a jeho církve - činíme ji svou vlastní modlitbou, osou, kolem níž se točí zbytek našeho života.
Zakoušíme, jak milosrdný je Pán k těm, kdo se ho bojí a vzývají jeho jméno nikoli snad jen ústy, ale hlavně svým životem.


(Pokračování příště).


"Střípky katolické III." | Přihlásit/Vytvořit účet | 56 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Střípky katolické III. (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Sobota, 10. prosinec 2022 @ 10:04:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
O omši (Martin Luther)
Neprávom sa našim zborom vytýka, že zrušili omšu. Veď je očividné, že sa u nás omša slúži – nechceme sa tým chváliť - s väčšou vážnosťou a zbožnosťou ako u našich protivníkov. Taktiež ľudí s väčšou starostlivosťou a častejšie poučujeme o tom, načo bola sviatosť svätej Večere ustanovená a na čo má slúžiť, totiž na potechu prestrašenému svedomiu. Týmto sa povzbudzujú ľudia k účasti na prijímaní a omši. Okrem toho ich tiež v tejto sviatosti poučujeme o iných falošných učeniach. Napokon v poriadku verejných omšových služieb Božích sme nezaviedli nijaké pozoruhodnejšie zmeny, iba na niektorých miestach sa okrem latinských piesní spievajú nemecké spevy, aby sa nimi ľud poúčal a cvičil. Lebo všetky obrady pri službách Božích majú v prvom rade slúžiť tomu, aby sa ľud pri nich poučil, čo má vedieť o Kristovi. 
Je očividné, že v minulosti bola omša zneužívaná rozličným spôsobom. Urobili z nej jarmok, kde sa predávala a kupovala a vo všetkých kostoloch ju slúžili prevažne pre peniaze. Učení a zbožní ľudia toto zneužívanie už predtým veľmi často kritizovali. Teraz naši kazatelia kážu o tom, že kto nehodne požíva túto sviatosť, previňuje sa proti telu a krvi Kristovej (1K 11,27). Tým upozorňujú kňazov na túto strašnú hrozbu, ktorá musí pohnúť každým kresťanom. Preto v našich zboroch napokon odpadli platené a pokútne omše, ktoré sa posiaľ slúžili len pre peniaze a dôchodky kňazov. 
Pritom sme zavrhli a karháme aj ten strašný omyl, keď sa učilo, že náš Pán Kristus svojou smrťou urobil zadosť len dedičnému hriechu a pre ostatné hriechy ustanovil omšu ako obeť. Tak z omše urobili obeť pre živých i mŕtvych, aby ňou odňali hriech a zmierili Boha. To malo za následok, že sa diskutovalo o tom, či omša, ktorá sa slúži za mnohých, má práve taký istý účinok, ako omše, ktoré sa slúžili za jednotlivcov. Takto sa objavilo nespočetné množstvo omší, ktorými (títo ľudia) chceli u Boha dosiahnuť všetko, čo potrebovali. Na vieru v Krista a pravú bohoslužbu sa pritom zabudlo. Preto bolo bezpochyby veľmi dôležité vyučovať, aby všetci vedeli, ako sa má táto sviatosť správne užívať. Po prvé: Sväté písmo na mnohých miestach dosvedčuje, že okrem Kristovej smrti nie je nijaká iná obeť za dedičný hriech a za všetky iné hriechy. Lebo v liste Židom 9, 24-27 sa píše, že Kristus sa raz navždy obetoval a tým zadosťučinil za všetky hriechy. Je to celkom neslýchaná novota v učení cirkvi, že Kristova smrť činí zadosť len za dedičný hriech a že nie je aj zadosťučinením za všetky iné hriechy. Preto dúfame, že každý pochopí, že sme tento blud zavrhli oprávnene. 
Po druhé: Pavol učí, že milosť pred Bohom dosahujeme vierou a nie skutkami. Tomuto zjavne odporuje zneužitie omše, keď sa myslí, že týmto výkonom (omšou) sa dosahuje milosť. Ba vieme, že omša sa používa ako prostriedok na zbavenie sa hriechov a na dosiahnutie Božej milosti a všetkého dobra - a kňaz toto docieľuje nielen pre seba, ale aj pre celý svet a pre všetkých živých i mŕtvych ľudí. 
Po tretie: velebnú sviatosť neustanovil Pán nato, aby bola obeťou za hriechy, veď taká obeť už bola dávno vykonaná, ale nato, aby povzbudila našu vieru a aby potešila svedomie. Tak skusujú v tejto sviatosti, že sa im Kristovým prostredníctvom pririekla milosť a odpustenie hriechov. Preto si táto sviatosť vyžaduje vieru a bez viery sa prijíma zbytočne. 
Omša teda nie je nijaká obeť za iných, aby, či už živých alebo mŕtvych, zbavila hriechov, ale má byť slávnosťou spoločného prijímania, pri ktorej kňaz a iní prijímajú sviatosť pre samých seba. Preto sa u nás zachováva nasledovný poriadok: Vo sviatky, ale aj inokedy, keď sú (prítomní) komunikanti, slúži sa omša a sviatosť sa prisluhuje tým, ktorí po nej túžia. Takto sa u nás omša používa v správnej forme, ako tomu bývalo predtým v cirkvi. Toto sa môže dokázať z Pavlovho listu (1K 11) a zo spisov mnohých otcov. Lebo Ján Zlatoústy hovorí, ako kňaz denne stojí pri oltári a jedných vyzýva k prijímaniu a druhým zakazuje pristúpiť. Aj staré cirkevné zákony ukazujú, že len jeden kňaz slúžil Večeru Pánovu a prisluhoval ju iným kňazom a diakonom. Lebo takto je napísané v jednom z nicejských kánonov: „Diakoni majú po poriadku po kňazoch prijímať sviatosť od biskupa alebo od kňaza.“ 
Tu sa teda nezaviedli nijaké novoty, ktoré by už predtým neboli bývali v cirkvi. Nijaké pozoruhodnejšie zmeny sa nezaviedli ani vo vonkajších omšových obradoch. Odstránili sa a odpadli iba dodatočné nepotrebné omše, ktoré sa zneužívali a slúžievali popri hlavných bohoslužbách. Preto je iste spravodlivé, aby sa tento spôsob omšovej slávnosti nezavrhoval ako kacírsky a nekresťanský. Veď ani predtým sa omša neslúžila denne ani vo veľkých cirkevných zboroch s veľkým počtom veriacich, a to ani v takých dňoch, keď sa zhromaždilo veľa ľudí. Svedčí o tom i dejepisná kniha Historia Tripartita, kde 9. kniha píše, že v Alexandrii sa v stredu a piatok čítavalo Sväté písmo s výkladom a aj inokedy sa všetky bohoslužby konali bez omše.

Vášmu cisárskemu Veličenstvu najpoddanejší poslušní 
Johann, vojvoda saský, 
kurfirst Georg, 
markgróf brandenburský Ernst, 
vojvoda lüneburský Philipp, 
landgróf hesenský Hans Friedrich, 
vojvoda saský Franz, 
vojvoda lüneburský Wolf, 
knieža anhaltský 
Mesto Norimberg Mesto Reutlingen
jún 1530



Re: Střípky katolické III. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 10. prosinec 2022 @ 13:24:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/

  Stando, díky za normální sdílení v první osobě, bez těch tvých přehazovaček tvých omylů, problémů a těžkostí na druhé. Je dobře, že se snažíš, alespoň takto občas.


V první etapě se velmi a opakovaně snažíme o umrtvení svých hříšných návyků, ...
Ve druhé etapě pokračuje očišťování našich mravních nedokonalostí, ..
Ve třetí fázi  nás Bůh vtahuje do kontemplativního spojení se sebou samým...

  A tohle ty Stando tedy žiješ?

  Pokud ano, jak dlouho to tak žiješ?

  Pokud ne, proč to nežiješ?


Nemáme se starat o to, ve které etapě se zrovna nacházíme (Už tam budu? Stane se mi to? Kdy se mi to stane Nevzdaluji se tomu cíli?). Takové starosti by se mohly smísit s rafinovanými formami pýchy či zoufalství.

  Pokud něco z toho žiješ, když dáš stranou starost a starání, ve které etapě či fázi se tak ty nacházíš?

  Ve které etapě se nachází lidi z tvé rodiny, lidi okolo tebe, nebo lidi u vás v kostele?

  Toník



Re: Střípky katolické III. (Skóre: 1)
Vložil: Myslivec v Středa, 14. prosinec 2022 @ 23:53:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
.."Kdybys třeba napsal, jaký konkrétní užitek v životě máš ze mše."...


Oko: Dlouho jsem přemýšlel, jak na tuto Cizincovu výzvu odpovědět srozumitelným způsobem...

Dlouho jsi přemýšlel Oko, dlouho. V článku Oko popisuješ všechno možné, ale nikde v něm není ani zmínka o tom, JAKÝ    TY   máš      ve     tvém     ŽIVOTĚ      UŽITEK   ze mše. V článku popisuješ všeobecné mešní PROŽITKY, ale ne tvé OSOB NÍ UŽITKY!

Je mi tě až líto Oko jak nedokážeš říct jaký užitek ze mše máš ve tvém životě. Snažíš se zde neustále cosi vysvětlovat, a přitom ani nevíš co ti mše dává respektive nedává tak jak by měla. Kdyby se mne Oko někdo zeptal v době kdy jsem mše prožíval zrovna tak jako ty nyní, na mé UŽITKY ze mše tak bych mu tehdy odpověděl TOTO. Budu nyní mluvit jazykem "našeho" kmene.

Z posvátného kostelního ticha mám užitek usebrání se, zklidnění, kontemplace při modlitbě.
Z kázání mám užitek rady do života k řešení problémů, povzbuzení k nápravě a odhalování kořene hříchu.
Ze zpovědi mám užitek takový, že mi dává očistnou sílu opět vstát z bláta hříchu a proměňovat svůj život.
A z eucharistie je můj užitek těžce popsatelný slovy. Je zakomponovaný do úchvatných duchovních vjemů a je to něco jako nový začátek, který se pak projevuje ve vztazích s lidmi.

Jenomže. Žádný z těchto mých tehdejších "užitků" neměl dlouhého trvání, nic natrvalo nezměnil, nic dobrého po něm nezůstalo. 
Bylo to něco takového, jako když sedlák vzorně opečovávající své pole naseje obilí které vzejde, ale déšť nepřijde a všechno uschne. Sušina se zaorá. Pole se opět připraví, oseje, obilí vzejde a zase všechno zaschne. A tak pořád dokola. Marnost a prázdnota. Marná práce bez výsledků!
 Plodiny stále nikde, a užitek z plodin žádný. Bůh stále kdesi ve vnějším neznámu a ne ve vlastním srdci.
Užitek z rady při kázání měl vždy krátkodobý účinek, hřích se mi po zpovědi zakrátko vrátil a úchvatné eucharistické vjemy vzali rychle za své stejně jako nový začátek. Všechno uschlo a celý marný kolotoč jsem opakoval znovu a znovu neboť mi nalhali, že vše je prý má chyba, že všechno toto ztrácím.
Nacházíš se v tom Oko? Dokážeš si přiznat, že přesně tak tomu je?





Re: Střípky katolické III. (Skóre: 1)
Vložil: martino v Neděle, 18. prosinec 2022 @ 20:24:59 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Cizinec se oka zeptal: ."Kdybys třeba napsal, jaký konkrétní užitek v životě máš ze mše."...





martino




https://www.youtube.com/watch?v=8kOsIPMkAiw&list=PLY5tDJrF4vnsIT1VSY13E54pwZFR9XNKi






Stránka vygenerována za: 0.39 sekundy