Sergej Miháľ se narodil v rodině ukrajinského repatrianta v roce 1960 ještě v období Sovětského svazu. Jako malý chlapec žil v Užhorodu, kam se jeho otec po roce 1945 přestěhoval z východního Slovenska[2]. Když Miháľův otec v sedmnácti letech zjistil, že lidé v Sovětském svazu umírají hlady, napsal o tom zprávu na Slovensko, aby zabránil příchodu dalších emigrantů. Dopis se však dostal do rukou tajné policie, za což byl odsouzen na deset let v Gulagu. Propuštěn byl až s příchodem nového prezidenta Nikity Chruščova ve svých dvaceti pěti letech. V roce 1968, krátce před invazí vojsk Varšavské smlouvy, se Miháľův otec i se svou ukrajinskou manželkou a synem Sergejem vrátili na Slovensko[3].

Později, když bylo Sergeji Miháľovi patnáct let, jeho rodiče uvěřili v Krista a nechali se pokřtít. Když spatřil jejich fotografie ze křtu v bílém rouchu, považoval to za fanatismus a utekl z domu. Poté, co mu otec v sedmnácti letech před jeho kamarády svědčil z Bible, popadl ji a mrštil s ní v hněvu proti stěně. Když pak narukoval na základní vojenskou službu do Žatce, zastesklo se mu po domově a otec mu zaslal Nový Zákon, při jehož četbě uvěřil Bohu. Následkem nově nabyté zkušenosti postavil svoji vojenskou jednotku v pyžamech do pozoru a vojákům předčítal evangelium[4]. Ve svých dvaceti dvou letech se pak na jedné evangelizaci plně vydal Bohu[5].

Po návratu z vojny se Miháľ živil jako automechanik, přičemž byl pro svoji veřejně sdílenou víru čtyřikrát vyhozen z práce. V posledním zaměstnání se rozšířilo, že za ním stojí vysoký komunistický představitel a nikdo se již neodvážil jej propustit. Když se daný pohlavár o této fámě dozvěděl, navštívil Miháľa, a pozval jej na Silvestrovskou oslavu s účastí představitelů KSČ s cílem jej opít a zdiskreditovat. Miháľ přijal pozvání s podmínkou, že zde bude moci říct evangelium, což se mu splnilo. Později se dozvěděl, že po jeho odchodu celá komunistická oslava tím v podstatě zkolabovala[6].

Ve svých dvaceti šesti letech se Miháľ oženil se svou ženou Soňou a za čtyři roky se jim narodila jediná dcera Karin[7]. V košickém sboru Apoštolské církve (AC), kde měli svůj domov, již nebyla mládež, ale bylo zde asi pět dorostenců, s nimiž se Miháľ scházel a skupina se rozrostla zhruba na dvacet lidí, kteří začali pořádat pouliční pravidelné evangelizace. Návštěvnost tím vzrostla asi na sto padesát účastníků[8] a Miháľ se stal respektovaným vedoucím mládeže, která překročila hranice svého sboru. Účastnili se jí i košičtí baptisté a luteráni[9]. Miháľ obdržel i povolení ke vstupu do škol s kázáním evangelia.Tou dobou se formovaly jeho základy eschatologie, která ho nakonec proslaví v celém bývalém Československu. Velký vliv na něho v této věci měli tehdejší předseda AC v SR Josef Brenkus a předseda AC v ČR Rudolf Bubik[10]. Oba zmínění věřili pretribulačnímu progresivnímu dispenzacionalismu, který si Miháľ osvojil a později si na své internetové stránky uvedl profilaci „eschatolog“[11]. Sdělil, že dispenzacionalismus (aniž by jej takto pojmenoval) vidí jako jediný správný, Biblí podložený systém. Ostatní teorie ho nezajímají a v minulosti se jimi odmítl zabývat[12].

V roce 1997 se AC na Slovensku rozhodla zakládat tzv. misijní sbory. Jeden z nich byl v Prešově a jeho pastorem se stal i Sergej Miháľ[13]. Nyní se ovšem stalo něco nečekaného, co pastor AC Radovan Mikula popisuje ve své diplomové práci: „V roku 1999 zlyhal brat Sergej Miháľ. Bol napomenutý a neskôr odvolaný z funkcie pastora prešovského zboru. Neskôr založil nezávislý zbor „Dávid“ v rebélii voči cirkvi a tak bol z ACS vylúčený. Zbor sa stal stanicou košického zboru[14]“. Kolem Miháľova vyloučení dodnes panují nejasnosti a bližší informace nemá ani Mikula[15]. Nic neví ani Miháľův přítel, luterán z košické mládežnické éry: „Pak se něco stalo v AC Košice, Sergej odešel, nebo ujel (podobně jako Jonáš) do Prahy. Roky měl jakoby odmlku, nevím“[16]. Miháľ své vyloučení komentuje jako „politicků vojnu“, kdy ho církev „vylúčila zo svojich radov ako kazateľa, ale tá istá církev v Čechách ho prijala, takže prebýva v Prahe“[17]. Jednalo se o pražský sbor Církve bez hranic (CBH), náležící k AC, který vede Stanislav Bubik, syn bývalého biskupa.

V roce 2006 se Miháľ stává společníkem firmy s příznačným názvem SIONEX, s.r.o., jejímž předmětem činnosti je vodoinstalatérství a topenářství. V roce 2009 se objevuje v České televizi, resp. v pořadu Den D, kde jako jeden ze dvou inventorů předložil své nápady úspěšným podnikatelům s žádostí o investici na uspořádání konference na propagaci revolučního filtru na úpravu vody[18]. Společnost SIONEX, s.r.o. nakonec v roce 2014 zanikla[19]. Zřejmě v souvislosti s tím v roce 2017 Miháľ pro noviny „Křesťan dnes“ uvedl: „Ja nemám žiadny majetok. Urobil som v živote zopár chýb a o všetko som prišie". Pod článkem se v komentáři objevuje i obvinění Miháľa z finančních machinací s příslibem poskytnutí důkazů, ale komentář záhy mizí[20].

Nicméně se uzavírá i Miháľovo angažmá v pražském sboru CBH. Později vychází najevo, že i jeho eschatologie není kompatibilní s učením „Království“, které sdílí Stanislav Bubik[21]. Rada AC v ČR ve svém pozdějším prohlášení uvádí, že Sergej Miháľ již není členem ani AC v Čechách, kromě epizody před deseti lety, kdy byl členem sboru CBH v Praze[22]. Miháľ posléze svá pražská léta klasifikuje jako dobu přepalování a tříbení[23]. Později se v Brně kolem jeho učení zformovalo společenství, které pořádalo pochody ulicemi Brna a upozorňovalo kolemjdoucí na blížící se vytržení[24].

Po odchodu z CBH Miháľ uvedl, že byl Bohem veden k napsání dvou knih a ke kázání o Kristově příchodu. První knihu začal psát v roce 2014 a nebyl si jist, zda ho k tomu vede Bůh. V té době, na zájezdu v Izraeli, navštívil spolu se skupinou křesťanů dům židovské ženy, které se v mládí zjevil Ježíš. Ta prorocky promlouvala ke každému ze skupiny a konkrétně se vzkládáním rukou Miháľovi sdělila, že věc, kterou dělá, je od Boha, a že mu Bůh přidá spolupracovníky. Tento prožitek pak Miháľa utvrdil v jeho spisovatelské činnosti[25]. První kniha vychází roku 2016 s názvem „Vytržení“ a Miháľ v ní spočítal druhý, neviditelný Kristův příchod (vytržení) mezi léty 2017–2024. Od této doby cestuje a ve všech církvích zvěstuje blízký Kristův příchod a propaguje svoji knihu. Nastává tak jeho „eschatologické období“, kdy zaměřil svou pozornost na biblická znamení, díky nimž začal psát o vytržení církve a o velkém soužení[26]. V tomto období inklinuje ke spolupráci v tandemech s různými známými křesťanskými protagonisty.

Public relations Miháľovi pomohl vytvořit známý český textař a hudební skladatel Jiří Zmožek na svém Youtube kanále, kde začal vydávat rozhovory s Miháľem o jeho knize pod názvem „Každým dnem může přijít“. První díl se vysílal dne 23. 5. 2017 a má téměř 23 tisíc návštěv[27]. Zmožek se přidal i k Miháľovým cestám po sborech. Druhá Miháľova kniha, zabývající se vytržením a blízkým Kristovým příchodem, pod názvem „Příchod Syna člověka“, vznikla v roce 2019 na podkladě impulzu Jiřího Zmožka a název vznikl na základě Miháľova vnitřního prožitku[28]. V této knize jsou zveřejněny i kapitoly dalších autorů, jako je Stanislav Strunc, Marie Frydrichová, Jiří Dobrylovský a Miháľova dcera Karin. Dobrozdání pak knize propůjčili Jiřina Čunková, Martin Marijský, Jiří Zmožek, Juraj Kaličiak a Drahoslava Dobrkovská. Tito lidé tak, spolu s tisíci posluchači jeho videí, vytvářejí jakýsi orbital, v němž se Miháľ virtuálně pohybuje.

Miháľ uvedl, že na potvrzení svého učení ohledně Kristova příchodu se spolu Pavlem Bubikem, dalším synem bývalého biskupa AC, rozhodli obrátit na observatorium v Beskydech. Chtěli vědět, co viděli bibličtí mudrci při pohledu na hvězdy, když zde rozpoznali znamení narození židovského krále. Pracovník dané instituce se na monitoru vrátil do roku mínus jedna a pochopil, že Jupiter (královská hvězda) se v daném roce nacházel devět měsíců v lůnu souhvězdí Panny, což mělo symbolizovat narození židovského krále. Miháľ si ověřil, že znamení Syna člověka na nebi, což je Jupiter v lůně Panny, se má v budoucnu znovu objevit. Nebude to již znamení o jeho narození, ale o vytržení církve Kristem. K vyjití Jupitera z lůna Panny mělo znovu dojít 23. září 2017 v pět hodin večer jeruzalémského času a Miháľ věřil, že jde o biblické znamení z knihy Zjevení. Panna, v jejímž lůně se bude Jupiter v té době nalézat, má pod nohama Měsíc a je oblečená do Slunce a nad její hlavou je koruna z dvanácti hvězd, což odpovídá apokalyptické symbolice ženy z dvanácté kapitoly knihy Zjevení[29].Na základě společné konference v Brně dne 9. 9. 2017 pak spolu s Pavlem Bubikem tento objev prezentovali křesťanské veřejnosti. Podle prohlášení Rady AC v ČR později Pavel Bubik přestal s Miháľem spolupracovat[30]. Nicméně v této době se Miháľ stává členem sboru AC Čáslav, jelikož je mu tento sbor duchovně blízký, a kde dones příležitostně káže[31].

V roce 2019 se Miháľ začal objevovat po boku slovenského evangelisty Alexandera Barkóciho na biblické škole v Anglii, která vznikla na základě žádosti skupiny romských emigrantů, kteří začali poslouchat Barkóciho kázání. Sám Miháľ svědčí, že se s Barkócim do této chvíle neviděl třicet dva let. Záznam z Miháľova vyučování v Anglii bylo možné nalézt na Barkóciho kanále[32]. Ačkoliv nebylo zveřejněno žádné prohlášení, v současné době Barkóci odstoupil od svého dříve zdůrazňovaného bezprostředního Kristova příchodu a zdá se, že se přímo vymezoval (aniž by kohokoliv jmenoval) důrazům, které Miháľ hlásá. Například, že Ježíš již sestupuje na oblak před svým příchodem, a dále varoval, aby křesťané brzký Kristův příchod překotně neočekávali, protože musí uvěřit ještě spousta lidí a že skrze pokání je možné oddálit Boží soudy před jeho příchodem[33]. Pro tento postoj, kdy Baróci podle Miháľa „dává nádej tam, kde Kristus učí o tom, aby sme tým veciam unikli“, nyní Miháľ Barkóciho nazývá falešným učitelem[34]. Později se Barkóci několikrát přímo vymezil kazatelům, kteří hlásají bezprostřední vytržení, aniž by Miháľa jmenoval.

Dne 7. 12. jsem od br. Barkóciho obdržel dopis, kde mne upozornil na zavádějící informaci ohledně jeho spolupráce se Sergejem Miháľem. Poprosil jsem jej proto o jeho stanovisko, které zde s jeho souhlasem zveřejňuji:

!

Doba pandemie ukončila Miháľovo cestování, a ten začal sám vystupovat na Youtube. Objevuje se v duelu s adventistickým youtuberem Zbyňkem Čepem, autorem internetového projektu „Otevřete oči“, který rovněž hlásá brzký Kristův návrat. Čep věří, že je pověřen samotným Bohem, aby připravil Boží lid na Kristův příchod. Informace dostává přímo od Boha skrze Ducha svatého, který podle něho není žádnou třetí osobou, ale vědomím a duchem Ježíše Krista[35]. Oba se tedy shodují v brzkém Kristově příchodu, ale polemizují ohledně pretribulačního vytržení, které Čep jako adventista odmítá[36].

Oba fenomény, Covid – 19 a válka na Ukrajině, které otřásají současnou společností, našly odezvu i v Miháľově eschatologii. Covid je podle Miháľa mor, který Bůh poslal na svět[37], přičemž varuje před opatřeními, která nakonec vyústí v další fázi v to, že již nebudou roušky, ale přilby kosmonautů, a namísto odebírání slin nám budou čepovat krev[38]. V ruské intervenci pak Miháľ (podobně jako někteří američtí kazatelé), vidí předzvěst napadení Izraele nepřítelem ze severu podle Ezechiele 39. kapitoly, což je medvěd ze 7. kapitoly proroka Daniele. Ruská vojska (spolu s některými dalšími východními národy) tak mají projít Ukrajinou a pokračovat až na Golanské výšiny, kde budou Bohem zničena[39].

Miháľovo učení není zcela originální a vychází z celkem tři zdrojů, které Miháľ doplnil o několik poznatků, včetně datace rozmezí vytržení církve. Některé své výpočty je však ochoten relativizovat a Jiří Zmožek výslovně předesílá slovní spojení „domníváme se“[40].

Prvním zdrojem Miháľova učení je dispenzacionalismus. Za jeho zakladatele je považován původně skotský anglikánský duchovní a později vůdčí postava hnutí tzv. Plymhoutských bratří John Nelson Darby (1800–1882), který věřil mimo jiné učení o „vytržení svatých“ před tzv. „velkým soužením“ v době vlády Antikrista. Darby totiž druhý příchod Krista dělí do dvou událostí, a to do neviditelného příchodu „pro svaté“ a viditelného příchodu „se svatými“. Během neviditelného příchodu Kristus „vytrhne“ křesťany ze země do nebes a zbaví je tak nadcházejícího sedmiletého soužení před koncem světa, které odpovídá jednomu „týdnu let“ z proroka Daniele (Da 9,27). Po vytržení dojde k obrácení etnického Izraele na jeho historickém území ke Kristu. Na konci sedmiletí, při svém viditelném příchodu, pak Kristus shromáždí ty, kdo se stali křesťany během sedmiletého období soužení, porazí síly antikrista, který se uprostřed doby soužení prohlásil za Boha v obnoveném chrámu v Jeruzalémě, a nastolí tisícileté království, po kterém bude následovat poslední soud a nové nebe s novou Zemí[41].

Dalším pramenem Miháľovy eschatologie je dvojice amerických kazatelů John Hagie a Mark Biltz a sám Miháľ zmiňuje ještě Steve Cioccolantiho[42]. Ti si povšimli tzv. tetrád zatmění Měsíce, kdy Měsíc nabývá krvavé barvy. Jde o astronomický úkaz, kdy se Měsíc dostane celkem čtyřikrát během osmnácti měsíců do takového zákrytu se Zemí, že jej sluneční paprsky, lomené o zemskou atmosféru, obarví načerveno. Tyto tetrády se podle těchto autorů kryjí s židovskými svátky a umožňují vysvětlení jevů minulých i predikci budoucích. Konkrétně zatmění Měsíce v dubnu 2014 je podle nich začátkem doby konce, které je popsáno v biblických knihách proroka Jóele, Skutků apoštolských a knize Zjevení[43].

Třetím pramen je již diskutovaný obraz Panny a Jupitera, původně prezentovaný křesťanským youtuberem Williamem Tapleyem. Jeho předpověď dále zpopularizovali kazatelé jako Scott Clarke z ERF Ministries, který tento jev zařadil do výše uvedených krvavých tetrád zatmění Měsíce[44]. Dále kazatelé Greg Lauer z Revelation 12 Daily a Gary Ray ze zpravodajského portálu Unsealed Christian. Toto „proroctví“ dokonce upoutalo pozornost médií jako Washington Post, Boston Globea CBN News. Princip spočívá v tom, že dne 20. listopadu 2016 začal devítiměsíční jev, kdy Jupiter (Král) vstoupil do lůna souhvězdí Panny, které dne 23. září 2017 opustí. U nohou Panny bude Měsíc a za ní bude vycházet Slunce. Hlava Panny bude ozdobena korunou z dvanácti hvězd, z nichž devět bude ze souhvězdí Lva a zbytek vytvoří Merkur, Venuše a Mars[45]. Někteří křesťané proto začali věřit, že k vytržení dojde dne 23. září 2017.

Miháľ jasně stojí v dílčích konturách dispenzacionalismu, kterému dává vlastní důrazy. Nutno podotknout, že klasický dispenzacionalismus je silně protiletniční, jelikož odmítá uznat existenci duchovních darů v současném věku církve. Proto letniční pracují s vlastní „progresivní“ formou, která tuto existenci připouští[46].

Miháľ věří, že do nebe se v posledních časech dostanou tři skupiny lidí: 1. Nevěsta (je představena filadelfskou církví z listu Zjevení), která bude vytržena na svatební hostinu Beránkovu; dále 2. zanechaní křesťané, kteří si projdou očistcem doby pozemského soužení (jsou představeni laodicejskou církví z listu Zjevení); a nakonec 3. obrácený Izrael. Nevěsta ovšem nebude vytržena automaticky. Musí ve vytržení věřit a dychtivě ho očekávat. Bude se jednat o prvotinu žně Země, kdy Ježíš sestoupí na oblak a pošle svůj srp ke sklizni nevěsty. Poté budou v nebi uzavřeny dveře a zbylí křesťané budou zanechání v soužení světa. V nebi společně se svatbou nastane i Kristova korunovace za krále a korunovace vytržených[47].

Existuje ovšem jedna událost, která vytržení církve brání, a to je přítomnost satana v nebi. Ve chvíli, kdy satan bude svržen z nebe, bude moci dojít i k vytržení církve. To je pravý důvod, proč Bůh zatřese nebem, aby střásl satana na zem[48]. Po vytržení nastane na zemi soužení, kdy se zjeví Antikrist, který ovládne za pomocí odpadlé církve, nevěstky, celou zemi. Izrael se zatím obrátí ke Kristu a bude obklíčen armádami Antikrista a vysvobodí jej až přicházející Kristus, navracející se se svou církví. Nastane soud národů a milénium, v jehož centru bude obnovený Izrael a nově vystavěný chrám. V miléniu budou žít výše uvedené tři skupiny lidí, plus lidé, kteří se jednoduše milénia dožijí. Nakonec dojde k soudu celého lidstva a stvoření nové země a nového nebe.

Miháľ zde v podstatě zastává dispenzacionalismus s tím rozdílem, že dobu soužení nevidí jako sedm let z Danielova posledního týdne-let, ale jako období mezi lety 2024 a 2052, které odvodil ze zatmění Slunce (viz níže). Soužení zde nezačíná rozlomením první pečeti (Zj 6,1), jako v dispenzacionalismu, ale až rozlomením čtvrté pečeti (Zj 6,7)[49].

Jistým specifikem je rovněž Miháľův pohled na lidskou spásu, kdy věří, že některé skupiny, ať v období platnosti Starého či Nového zákona, dostávají po své smrti či po Kristově příchodu ještě novou šanci spásy. Jedná se například o lidi, kteří zahynuli při potopě, kteří učinili pokání, a kteří byli zachránění díky Kristovu kázání v pekle, ačkoliv Bible říká, že bylo v arše zachráněno jen 8 duší. Stejně tak mají činit pokání zanechaní křesťané, bláznivé panny, po proběhlém vytržení, kteří budou protříbeni mučednickou smrtí v žáru velkého soužení a učiní pokání[50]. Podobně budou zachráněni židé, kteří zahynuli během holokaustu, a kteří dostanou po své smrti další šanci uvěřit v Krista. Důkazem je zde Miháľovi verš Ž 71,20, který mu prorocky sdělila jeho dcera, kde se uvádí: „Ty jsi mi dal zakusit četná zlá soužení a zase mi život vracíš a z propasti země přivádíš mě nazpět“[51].

Pro datovou kontextualizaci své teologie Miháľ přijímá i planetární symboliku, kterou v podstatě dělí na znamení na Měsíci, hvězdách a Slunci. Tato symbolika mu pak pomáhá velmi přesně časovat události biblické historie, současnosti i budoucnosti. Jeho vlastní přínos spočívá v tom, že si pomocí stránek NASA vyhledal zatmění Měsíce v letech 2 000 př. n. l. až po rok 3 000 n. l., které má teprve nastat a nalezl 3749 zatmění, přičemž tetrád bylo 568. Pak vyhledal tetrády, které se kryjí s židovskými svátky a nalezl sedm překryvů, z čehož vyvodil symboliku sedmiramenného židovského svícnu (menory). Jednotlivá ramena znamenají Pesach, Nekvašené chleby, Prvotiny, Letnice, Den troubení, Smíření a Stánky. Tyto tetrády začaly v letech - 1643, - 1625, - 1596, + 1949, + 1967, + 2014 a + 2600. Tetrády před Kristem Miháľ konkrétně nevysvětluje, pouze uvádí, že obsahují Pesach, který probíhal v době, kdy byli židé faraonovými otroky v Egyptě. Léta našeho letopočtu jsou již konkrétnější. Rok 1949 značí vznik státu Izrael, 1967 šestidenní válku a 2014 je znamením blízkého vytržení. K sedmé tetrádě má dojít až roku 2600 v době milénia[52].

Vedle znamení na Měsíci existuje i znamení, odehrávající se na hvězdách, které odpovídá právě ženě oděné Sluncem, s Měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd z 12 kapitoly knihy Zjevení. Tato žena má ve svém lůně Jupitera (symbol Krista), který značí těhotenství a následný porod po jeho vyjití ze středu tohoto souhvězdí. Toto znamení se mělo objevit při Kristově narození a Miháľ věří, že učenci z východu v něm spatřili symbol narození židovského krále. Toto znamení se znovu objevilo 23. září 2017 a ukazuje, že Pán je přede dveřmi[53].

Nakonec existují i znamení na Slunci, která Miháľ vztahuje k zatměním, která se rovněž shodují s židovskými svátky. K těmto zatměním má docházet během 64 let od roku 1988 do roku 2052, což Miháľ chápe jako jednu generaci, a přiřadil k nim rozlomení jednotlivých sedmi pečetí z knihy Zjevení, které symbolicky znamenají vylévání Božích soudů: 1. pečeť 1988, 2. pečeť 2006, 3. pečeť 2015, 4. pečeť 2024, 5. pečeť 2033 a 6. pečeť 2034 a 7. pečeť 2052. Jelikož mezi třetí a čtvrtou pečetí má dojít k vytržení církve, z této numerologie autorovi vyšlo, že k němu s velkou pravděpodobností dojde mezi roky 2017 a 2024[55].

Miháľ si během svých tažení po českých a slovenských sborech našel tisíce příznivců. Proměna společenských paradigmat, jako normalizace homosexuality, vzestup genderové filozofie a ekologismu, spolu s masovou migrací, pandemií a s ní spojenými vládními opatřeními, a v posledku i válkou na Ukrajině a energetickou krizí, akcentují téma blížící se (nebo dokonce již probíhající) apokalypsy. Miháľ si nachází posluchače zejména mezi konzervativními evangelikály, často z pentekostálních kruhů, ale i zde existují ostré rozepře mezi jeho následovníky a odpůrci.

Odmítavé reakce přicházejí z Miháľovy mateřské AC. Například učitel na VOŠMT v Kolíně, patřící pod AC, Michael Buban, zveřejnil dvě rozsáhlé a odmítavé recenze MIháľova učení[56],[57], a poté vystoupil s kritickým referátem i v rámci fóra evangelikálních teologů, jehož účastníci rovněž vyjádřili znepokojení nad mohutným šířením Miháľova učení[58]. VOŠMT rovněž pořádala, zjevně v reakci na Miháľa, i sympozium o eschatologii, v níž se k pretribulačnímu dispenzacionalismu kriticky vyjádřil i letniční teolog David Courey[59]. Na svou pastorální konferenci pak AC pozvala i charismatického teologa Dana Drápala, který v reakci na Miháľovo učení napsal vlastní knihu o eschatologii[60]. Svého času Rada AC vydala i neveřejné (nicméně netajné) stanovisko, kde výslovně uvedla: „(1) Apoštolská církev vidí učení o eschatologii jako důležitou součást křesťanské teologie (2) Sergej Mihal není členem naší církve (pozn.: byl cca před deseti lety členem sboru u Staška Bubika, od té doby se pohybuje jinde) (3) Učení, které Sergej Mihal předkládá ve své knize, kterou vydal vlastním nákladem, neodpovídá učení Apoštolské církve“[61].

Nebyli to ovšem jen letniční, kdo se chopili Miháľova učení. Vydavatelství Danielknihy.cz přeložilo a vydalo knihu amerických teologů Michaela Browna a Craiga Keenera „Nemít strach z antikrista“, která cíleně polemizuje s pretribulačním dispenzacionalismem[62]. Dvakrát na Miháľovo vystoupení reagoval krátkými články i religionistický časopis Dingir[63],[64]. Novokalvinisticky orientované nakladatelství Didasko ze stejného důvodu vydalo knihu amerického fundamentalisty Johna McArthura „Druhý příchod“, který je paradoxně rovněž pretribulacionistou, nicméně bez astrologických a numerologických přesahů. MacArthur v souladu s klasickým dispenzacionalismem odmítá i existenci zázračných duchovních darů pro současný věk církve[65]. Reformovaný Zápas o Duši pak zveřejnil článek luterána Štěpána Ruckého, který se vymezil eschatologii zastávané Miháľem[66]. Kritické ohlasy se ovšem ozývají i ze Slovenska z okruhu novokalvinistů[67] nebo od Rady Bratrské jednoty baptistů[68]. Nejedná se zde jistě o úplný výčet. Bouřlivé a nekonečné diskuse se mezi stoupenci a odpůrci Miháľova učení pak odehrávají na sociálních sítích.

Výtky proti Miháľovi by bylo možné rozdělit na tři okruhy. První je z oblasti integrity jeho osoby, druhý okruh se týká jeho astrologické symboliky a třetí je teologický.

Stanovisko BJB uvádí, že i pro „…skutočnosti v jeho živote a službe... nemôžeme jeho knihu a jeho službu odporúčať a podporovať“[69]. Miháľ byl totiž vyloučen z AC pro své „zlyhanie“[70] a jiní poukazují i na některé jeho finanční diskrepance z doby jeho podnikatelské činnosti[71]. Nikdo z takto „žalujících“ ovšem nepodává konkrétní důkaz a komentář o finančních nesrovnalostech byl vymazán a nelze jej dohledat ani v internetovém archivu. Protože byl Miháľ nedávno znovu přijat do AC v ČR skrze sbor v Čáslavi[72], je toto společenství zároveň i garantem jeho osobní integrity a nese za jeho službu spoluzodpovědnost. Ačkoliv je možné si na základě zmíněného učinit vlastní úsudek, pokud někdo veřejně zpochybňuje Miháľovo etické jednání, měl by stejně tak veřejně uvést konkrétní důkaz jeho pochybení.

Další výtku lze namítnout ke způsobu jím prezentovaných informací. Miháľ ve svých dřívějších videích prohlašoval, že první a druhá dávka vakcíny proti Covid-19 bude dobrovolná, s omezením kupování a prodeje, zatímco 3. a 4. dávka budou spojeny s klaněním se Šelmě a mučednickou smrtí[73]. Mezi jednotlivými dávkami by podle jeho teorie muselo dojít k vytržení, protože církev se s Anti-Kristem již nemá setkat. Dnes se běžně aplikuje 3. i 4. dávka a k ničemu z uvedeného nedošlo. Ačkoliv se mi již nepodařilo zpětně v daném materiálu kýžené citace dohledat, bylo by lépe, kdyby autor své dřívější výpovědi dementoval.

Interpretace historie a budoucnosti na základě pohybů a změn nebeských těles dle kalendáře je praxí hvězdopravců[74]. Navíc židovský kalendář není inspirován, v historii došlo k několika redakcím, a nelze podle něho přesně datovat biblické události. Rovněž hvězd v souhvězdí Lva okolo Panny je více než 12[75] a samotné těhotenství (pobývání Jupitera v lůnu Panny) trvalo více než devět měsíců (devět a půl)[76].

Pakliže Žena oděná Sluncem byla astronomickým úkazem, nemohl být takovýto jev pozorován lidským okem v době Kristova narození. Svit hvězd na nebeské klenbě proti Slunci prostě vidět nelze, a proto nemohl být tento obraz směrodatný ani pro mudrce z Orientu[77], jak tvrdí Miháľ[78].A konečně, „královská“ planeta Jupiter má své jméno od nejvyššího římského boha vládnoucího nebesům a hromu, který byl ztotožněn s řeckým Diem. Když tento bůh dospěl, vykastroval vlastního otce Saturna, aby pomstil svého dědečka, kterého Saturn zabil. Sexuální jednota mezi Jupiterem a jeho ženou Juno (tzv. kněžské manželství), vedla ke zplození syna Vulkána, kterého se rodiče rozhodli utopit pro jeho šerednost, ale zachránila jej mořská nymfa. Od nepaměti se pak astrologové snažili najít spojnici mezi planetou Jupiter a danou mytologií, která byla známa již před narozením Krista. Není bez zajímavosti, že Antiochos Epifanés, předobraz Antikrista, nechal v jeruzalémském chrámě obětovat přinesené soše Dia prase, což Bible nazývá znesvěcením[79]. A konečně v knize Zjevení je v listu do Pergama řečeno, že v tomto místě je "trůn satanův" (Zj 2,13). Jedná se zjevně o narážku na "pergamonský oltář" zasvěcený Diovi (Jupiterovi), který zde byl umístěn a později převezen do Berlína, kde inspiroval Alberta Speera k vybudování řečnické tribuny pro Adolfa Hitlera. 

Miháľova teologie ovšem vychází z předpokladu, že Bůh použil symboliku planety Jupiter k připodobnění ke svému Synu. K porovnání je možné zhlédnout jeho přednášku z roku 2017, na jejímž základě někteří očekávali Kristův příchod na podzim roku 2017. Toto video, respektive tento sugestivní astrologický konstrukt, probudil i velký zájem o Miháľovu službu a Miháľ mu v podstatě může vděčit za svojí vzrůstající popularitu.

Mnoho kritiků se nezaměřuje jen na Miháľovu invenci, ale kritizují i dispenzacionalismus jako takový[80]. Zde je ovšem třeba konstatovat, že jakkoliv je možné mít výhrady k tomuto systému, Miháľ nabízí spíše jeho karikaci a jeho konstruktem k popisu a vymezení délky doby soužení není tzv. 70. Danielův týden let (2 x 3,5 roku), jak je tomu v dispenzacionalismu[81], ale využívá astrologii v podobě datací budoucích zatmění Slunce.

Pomineme-li tedy pretribulacionismus, pak nejčastější kritikou je samotná představa, že Kristův příchod lze datovat, resp. nalézt konkrétní vymezení „lhůty“ vytržení. Ježíš sám ovšem říká, že to není naší věcí. Snaha rozdělit Kristův příchod na neviditelný (kde dataci znát můžeme) a viditelný (kde dataci znát nemůžeme) věc neřeší. Chápe-li totiž sám autor neviditelný příchod jako příchod „zloděje v noci“, odporuje Kristovým slovům, že hospodář neví, kdy se Pán vrátí (Mt 24,43).Stanovisko BJB vidí jako chybné i např. tvrzení, že přítomnost Satana v nebi brání vytržení církve. Kam tedy byl vytržen Henoch a Eliáš, a proč přítomnost satana nebránila jejich vytržení? A jak chápat Písma, která mluví o tom, že Ježíš viděl padat Satana z nebe jako blesk v souvislosti s mocí učedníků šlapat po hadech? (Lk 10,17-18)? Stejné stanovisko zpochybňuje i Miháľovo tvrzení, že někteří, kdo za života neuvěřili nebo selhali, dostávají novou šanci po své smrti díky Kristovu kázání v pekle či díky průchodem soužení, což odporuje více místům Písma (např. Lk 13,25-27 a 17,27)[82].

Obecně je zde možné citovat i kritiky pretribulacionismu. Sem patřila například holandská misionářka Corrie ten Boom, která po svém zážitku v koncentračním táboře jezdila po celém světě a varovala před „falešným učením“, že Bůh vytrhne křesťany do nebe, aby nemuseli čelit velkému soužení, které je spojeno s pronásledováním[83]. Prominentní učitel Bible, britský teolog David Pawson, pak uvedl, že nepřipravenost křesťanů čelit velkému soužení povede k velkému rozčarování a odpadnutí. Bůh podle něho nezaslibuje vysvobození před pronásledováním, které má přijít celosvětové na církev, ale toliko před Božími soudy, a to na zemi[84].

Pokud bychom tedy měli vzít Miháľovy prediktivní astrologické výpočty vážně, čeká nás vytržení nejpozději do dvou let s následující dobou soužení. Miháľ si sám ve své poslední knize uvědomuje, že jeho eschatologické angažmá rozděluje církev, což však chápe jako biblické rozdělení rozumných a nerozumných panen. Bude proto zajímavé sledovat, co se bude v řadách jeho následovníků dít, pokud se dožijí roku 2025.Církev by již nyní měla být pastoračně na tuto událost připravena a již nyní vytvořit síť přátelských vztahů s těmito lidmi pro jejich budoucí zachycení a pastoraci v době, až vyvrcholí jejich zklamání. Rovněž je třeba, aby se pracovníci v církvi seznámili se základy historických teologických eschatologických systémů, dokázali definovat jednotlivá pro a proti, a nebyli argumentačně zaskočeni. V této souvislosti je nutno podotknout, že ačkoliv pretribulační dispenzacionalismus vytvořil podmínky pro Miháľovy výpočty, nelze z toho vinit výlučně tento teologický systém. Datované předpovědi Kristova návratu se v historii objevovaly i v jiných systémech[85].

V neposlední řadě si nelze nepovšimnout některých hlasů, které poukazují na to, že Miháľ kaceřuje snad každého, kdo projevuje odlišný názor na eschatologii nebo tyto pozice byť jen nezmiňuje ve svých kázáních. Ať už jde o velmi smířlivého a umírněného Alexandera Barkóciho, který je nyní pro Miháľa "falešným učitelem"[86] nebo účastníky blíže nejmenované konference v Praze (o níž si můžeme myslet cokoliv), kteří ve svých vystoupeních nezmínili vytržení a přicházející konec světa[87]. Skutečnost, že si někdo ze svého vlastního, astrologií inspirovaného systému vytvoří měřítko pravověří a znevažuje každého, kdo jej nesdílí, by mohlo být již samo o sobě dostatečně vypovídající o charakteru celé této věci.