|
Právě je 334 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 120937964 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Stvořitel, který vše stvořil, sformoval a učinil sám svým slovem, svou rukou a s
Vloženo Středa, 15. březen 2023 @ 18:54:58 CET Vložil: Tomas |
poslal mikim Stvořitel (Bůh Otec JHVH), který vše stvořil, sformoval a učinil sám svým slovem, svou rukou a svým duchem.
Zde jsou snad všechny verše z Písma na toto téma co jsem našel + případně vysvětlení kde je to potřeba. Už jsem to dělal před časem a tak jsem tenkrát používal více KB1613. Pokud znáte nějaký další verš klidně doplňte. Všude jsem dal dvě mezery mezi verši tak doufám, že se to celé neslije.
Genesis 1:1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
Genesis 1:21 I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich, a všeliké ptactvo křídla mající, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré.
Genesis 1:27 I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je.
Genesis 2:3 I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo.
Genesis 5:1 Tato jest kniha rodů Adamových. V ten den, v kterémž stvořil Bůh člověka, ku podobenství Božímu učinil ho.
Genesis 5:2 Muže a ženu stvořil je a požehnal jim, a nazval jméno jejich Adam v ten den, když stvořeni jsou.
Genesis 6:7 Tedy řekl Hospodin: Vyhladím z země člověka, kteréhož jsem stvořil, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, až i do ptactva nebeského; nebo líto mi, že jsem je učinil.
Deuteronomium 4:32 Nebo ptej se nyní na dni staré, kteříž byli před tebou, od toho dne, v kterémž stvořil Bůh člověka na zemi, a od jednoho kraje nebe až do druhého, stala-li se kdy věc podobná této tak veliké, aneb slýcháno-li kdy co takového?
2 Královská 19:15 A modlil se Ezechiáš před Hospodinem, řka: Hospodine Bože Izraelský, kterýž sedíš nad cherubíny, ty jsi sám Bůh všech království země, ty jsi učinil nebe i zemi.
2 Paralipomenon 2:12 Řekl dále Chíram: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, kterýž učinil nebe i zemi, a kterýž dal králi Davidovi syna moudrého, umělého, rozumného a opatrného, aby vystavěl dům Hospodinu a dům svůj královský.
Nehemjáš 9:6 Ty jsi, Hospodine, sám ten jediný, ty jsi učinil nebesa, nebesa nebes i všecko vojsko jejich, zemi i všecko, což jest na ní, moře i všecko, což jest v nich, obživuješ také všecko, ano i vojska nebeská před tebou se sklánějí.
Jób 31:15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
Jób 33:4 Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.
Tento žalm mluví o synu člověka obecně, nikoliv přímo o Ježíši: Žalmy 8:5 Co jest člověk, že jsi naň pamětliv, a syn člověka, že jej navštěvuješ?
6 Nebo učinil jsi ho málo menšího andělů, slávou a ctí korunoval jsi jej.
7 Pánem jsi ho učinil nad dílem rukou svých, všecko jsi podložil pod nohy jeho: vysvětlení Žalmu 8 (uprostřed článku od D. Drápala):
Žalmy 33:6 Slovem Hospodinovým nebesa učiněna jsou, a duchem úst jeho všecko vojsko jejich.
Žalmy 33:15 Ten, kterýž stvořil srdce jednoho každého z nich, spatřuje všecky skutky jejich.
Žalmy 74:16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
Žalmy 74:17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
Žalmy 78:13 Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
Žalmy 78:16 Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
Žalmy 86:9 Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.
Žalmy 89:48 Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
Žalmy 90:2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
Žalmy 94:9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
Žalmy 95:5 Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.
Žalmy 96:5 Všickni zajisté bohové národů jsou modly, ale Hospodin nebesa učinil.
Žalmy 100:3 Vězte, že Hospodin jest Bůh; on učinil nás, a ne my sami sebe, abychom byli lid jeho, a ovce pastvy jeho.
Žalmy 104:24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
Žalmy 109:27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
Žalmy 115:15 Požehnaní vy od Hospodina, kterýž učinil nebesa i zemi.
Žalmy 118:24 Tentoť jest den, kterýž učinil Hospodin, a protož radujme se a veselme se v něm.
Žalmy 121:2 Pomoc má jest od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi.
Žalmy 124:8 Pomoc naše jest ve jménu Hospodinovu, kterýž učinil nebe i zemi.
Žalmy 134:3 Požehnejž tobě Hospodin z Siona, kterýž učinil nebe i zemi.
Žalmy 136:5 Kterýž učinil nebesa moudře, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
Žalmy 136:7 Kterýž učinil světla veliká, nebo jest věčné milosrdenství jeho.
Žalmy 146:6 Kterýž učinil nebe, zemi, moře, i vše, což v nich jest, kterýž ostříhá pravdy až na věky,
Přísloví 16:4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
Přísloví 20:12 Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.
Přísloví 26:10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
Izajáš 37:16 Hospodine zástupů, Bože Izraelský, kterýž sedíš nad cherubíny, ty jsi sám Bůh všech království země, ty jsi učinil nebe i zemi.
Izajáš 40:28 Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemůže moudrost jeho?
Izajáš 41:4 Kdo to spravil a učinil, povolávaje rodin od počátku? Já Hospodin, první i poslední, já sám.
Izajáš 41:20 Aby viděli, a poznali, a rozvažujíce, srozuměli, že to ruka Hospodinova učinila, a Svatý Izraelský že to stvořil.
Izajáš 42:5 Tak praví Bůh silný Hospodin, kterýž stvořil nebesa, a roztáhl je, kterýž rozšířil zemi, i to, což z ní pochází, kterýž dává dýchání lidu na ní, a ducha těm, jenž chodí po ní.
Izajáš 43:1 Ale nyní takto praví Hospodin stvořitel tvůj, ó Jákobe, a učinitel tvůj, ó Izraeli: Neboj se, nebo vykoupil jsem tě, a povolal jsem tě jménem tvým. Můj jsi ty.
Izajáš 43:7 Každého toho, jenž se nazývá jménem mým, a kteréhož jsem k slávě své stvořil, jejž jsem sformoval, a kteréhož jsem učinil.
Izajáš 44:2 Toto dí Hospodin, kterýž tě učinil, a sformoval hned od života matky, a spomáhá tobě: Neboj se, služebníče můj, Jákobe, a upřímý, kteréhož jsem vyvolil.
Izajáš 44:24 Takto praví Hospodin vykupitel tvůj, a ten, kterýž tě sformoval hned od života matky: Já Hospodin činím všecko, roztahuji nebesa sám, rozprostírám zemi mocí svou. „Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, a ten, který tě utvářel od lůna matky: Já jsem Hospodin, který činím všechno: Já sám roztahuji nebesa, kdo byl se mnou, když jsem rozprostíral zemi?“ (Iz.44:24)
Izajáš 45:12 Já jsem učinil zemi, a člověka na ní stvořil; já jsem, jehož ruce roztáhly nebesa, a všemu vojsku jejich rozkazuji.
Izajáš 45:18 Nebo tak praví Hospodin stvořitel nebes, (ten Bůh, kterýž sformoval zemi a učinil ji, kterýž utvrdil ji, ne na prázdno stvořil ji, k bydlení sformoval ji): Já jsem Hospodin, a není žádného více.
Izajáš 46:4 Až i do starosti já sám, nýbrž až do šedin já ponesu; já jsem vás učinil, a já nositi budu, já, pravím, ponesu a vysvobodím.
Izajáš 54:16 Aj, já stvořil jsem kováře dýmajícího při ohni na uhlí, a vynášejícího nádobí k dílu svému, já také stvořil jsem zhoubce, aby hubil.
Čí ruka všechno vytvořila? Hospodinova + Ježíšova? Nebo jen Hospodinova? Izajáš 66:2 Nebo všecko to ruka má učinila, a jí stojí všecko, praví Hospodin. I však na toho patřím, kdož jest chudý a skroušeného ducha, a třese se před slovem mým.
Jeremjáš 10:10 Ale Hospodin jest Bůh pravý, jest Bůh živý a král věčný, před jehož prchlivostí země se třese, aniž mohou snésti národové rozhněvání jeho.
Jeremjáš 10:12 Kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa.
Jeremjáš 10:13 Kterýžto když vydává hlas, ječení vod bývá na nebi, a kterýž působí to, aby vystupovaly páry od kraje země, blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.
Jeremjáš 10:16 Neníť podobný těmto díl Jákobův, nebo on jest stvořitel všeho; Izrael tolikéž jest pokolení dědictví toho, jehož jméno jest Hospodin zástupů.
Jeremjáš 32:17 Ach, Panovníče Hospodine, aj, ty jsi učinil nebe i zemi mocí svou velikou a ramenem svým vztaženým, nemůžeť skryta býti před tebou žádná věc.
Jeremjáš 27:5 Já jsem učinil zemi, člověka i hovada, kterážkoli jsou na svrchku země, mocí svou velikou a ramenem svým vztaženým. Protož dávám ji, komuž se mi dobře líbí.
Jeremjáš 51:15 Ten, kterýž učinil zemi mocí svou, kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou, a opatrností svou roztáhl nebesa,
Jonáš 1:9 I řekl jim: Hebrejský jsem, a Hospodina Boha nebes, kterýž učinil moře i zemi, já ctím.
Ámos 4:13 Nebo aj, on jest sformovatel hor a stvořitel větrů, a oznamuje člověku, jaké by bylo jeho myšlení; činí z záře jitřní tmu, a šlapá po vysokostech země. Hospodin Bůh zástupů jest jméno jeho.
Zacharjáš 12:1 Břímě slova Hospodinova příčinou Izraele. Praví Hospodin, kterýž roztáhl nebesa, a založil zemi, a sformoval ducha člověka, kterýž jest v něm.
I sám Ježíš mluví o někom jiném jako o stvořiteli: Matouš 19:1 I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto, bral se z Galilee, a přišel do končin Judských za Jordán.
2 I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je tam.
3 I přistoupili k němu farizeové, pokoušejíce ho a řkouce jemu: Sluší-li člověku propustiti ženu svou z kterékoli příčiny?
4 On pak odpovídaje, řekl jim: Což jste nečtli, že ten, jenž stvořil člověka s počátku, muže a ženu učinil je?
Matouš 19:4 Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku `muže a ženu učinil je´?
5 A řekl: `Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo´;
6 takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"
Marek 10:6 Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh.
Marek 13:19 Neboť budou ti dnové plní takového soužení, jakéhož nebylo od počátku stvoření, kteréž Bůh stvořil, až dosavad, aniž potom bude.
Skutky apoštolské 4:24 Kteříž uslyševše to, jednomyslně pozdvihli hlasu k Bohu a řekli: Hospodine, ty jsi Bůh, kterýž jsi učinil nebe i zemi, i moře i všecko, což v nich jest,
Skutky apoštolské 14:15 A řkouce: Muži, což to činíte? Však i my lidé jsme, týmž bídám jako i vy poddaní, kteříž vás napomínáme, abyste se obrátili od těchto marností k Bohu živému, kterýž učinil nebe i zemi, i moře, i všecko, což v nich jest.
Skutky apoštolské 17:24 Bůh ten, kterýž stvořil svět i všecko, což jest na něm, ten jsa Pánem nebe i země, nebydlí v chrámích rukou udělaných,
Římanům 11:32 Zavřel zajisté Bůh všecky v nevěře, aby se nade všemi smiloval.
33 Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho a nevystižitelné cesty jeho!
34 Nebo kdo jest poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil?
35 Nebo kdo prve dal jemu, a budeť mu odplaceno?
36 Nebo z něho a skrze něho a v něm jsou všecky věci, jemuž sláva na věky. Amen.
1. Korintským 8:4 A protož o pokrmích, kteříž se modlám obětují, toto dím: Víme, že modla na světě nic není a že není jiného žádného Boha nežli jeden.
5 Nebo ačkoli jsou někteří, ješto slovou bohové, i na nebi i na zemi, (jakož jsou mnozí bohové a páni mnozí,)
6 Ale my máme jediného Boha Otce, z něhož všecko, a my v něm, a jednoho Pána Ježíše Krista, skrze něhož všecko, i my skrze něho.
Vysvětlení: 1. Trinitaristé říkají, že tento verš 1 Kor. 8.6 podporuje jejich postavení kvůli poslední větě ve verši, tj.že všechny věci prošly Ježíšem Kristem. Ale verš skutečně říká, že všechny věci přicházely „od“ Boha, „skrze” Ježíše. Toto svědectví je v rozporu s Trinitarianskou naukou, protože staví Ježíše do podřízené role vůči Bohu. Podle tohoto verše není „rovnocenný“ s Otcem.
2. Kontext je klíčem k pochopení toho, co znamená věta „všechno, co prošlo skrz něj“. V bezprostředním ani vzdáleném kontextu není žádná zmínka o vytvoření všech věcí na začátku. Proto by pro tento verš bylo neobvyklé zmínit Boží původní stvoření Genesis 1: 1, což není. Spíše, mluví o církvi. Bůh zajistil Církvi všechno skrze Ježíše Krista. Celá 1 Korintským se věnuje církevním otázkám a Pavel začíná 8:6 s „pro nás“, tj. pro křesťany. Hned další dva verše hovoří o skutečnosti, že pro církev neexistují žádné zákony proti jídlu obětovanému modlám. Verš 8 říká: "Ale jídlo nás nepřibližuje k Bohu;" nejsme horší, pokud nebudeme jíst, a nic lepšího, pokud ano. “ Toto zjevení bylo pro církev nové. Věřící Starého zákona tuto svobodu neměli. Měli desítky potravinových zákonů. Verš je opravdu mocný a jasně říká, že křesťané mají jednoho Boha, který je konečným zdrojem všeho, a jeden Pán, Ježíš Kristus, který je cestou, kterou Bůh poskytoval církvi všechno.
3. Tento verš, když je správně pochopen, je ve skutečnosti silným důkazem, že Ježíš Kristus není Bůh. V Korintu rostl polyteismus a Písmo je jasné, že „není Bůh kromě jednoho“ (1. Korintským 8:
4). Potom text pokračuje slovy, že ačkoli může být mnoho bohů a pánů, pro křesťany existuje jen jeden Bůh, Otec, a jeden Pán, Ježíš Kristus. Pokud je doktrína Trojice správná, lze tento text chápat pouze jako matoucí. Tady byla dokonalá příležitost říct: „pro nás je jen jeden Bůh složený z Otce, Syna a Ducha Svatého“ nebo něco podobného, ale místo toho nám Písmo říká, že pouze Otec je Bůh. To by mělo být přesvědčivým důkazem, že Ježíš není Bůh.
4. I zde platí skrze δια (dia) lze přeložit i jako pro, takže Bůh Otec JHVH stvořil vše pro svého syna, kterého počal v Marii.
B21: Efezským 3:8 Mně, zdaleka nejmenšímu ze všech svatých, byla dána ta milost, abych mezi pohany hlásal Kristovo nepopsatelné bohatství
9 a abych všem vysvětlil jeho plán, to tajemství od věků skryté v Bohu, Stvořiteli všeho.
KB: Efezským 3:9 A vysvětlil všechněm, kteraké by bylo obcování tajemství skrytého od věků v Bohu, kterýž všecko stvořil skrze Ježíše Krista,?
10 Bůh teď chce skrze církev ukázat vládám a mocnostem v nebesích svou přerozmanitou moudrost.
11 Tento svůj odvěký záměr uskutečnil v Kristu Ježíši, našem Pánu -
12 v něm a skrze víru v něj máme možnost přistupovat k Bohu směle a s důvěrou.
13 Prosím tedy, abyste neklesali na mysli kvůli mým soužením, neboť jsou pro vás, pro vaši slávu.
14 Proto klekám na kolena před Otcem,
KB Efezským 3:14 A pro tu příčinu klekám na kolena svá před Otcem Pána našeho Jezukrista,
15 jehož jméno nese veškerá rodina na nebi i na zemi.
1. Tento verš 9 není problémem ve většině překladů, protože většina nemá na konci verše frázi „Ježíše Krista“. Tato věta byla zřejmě přidána do některých řeckých rukopisů, protože debaty o Trojici způsobily, že někteří zákonici „rozšířili“ svou pozici přidáním k Božímu slovu, nebo to mohla být okrajová nota, která byla náhodně zkopírována do některých rukopisů. V textové tradici není dobře podporován. Textový komentář k řeckému novozákonnímu zákonu uvádí, že vynechání věty je „rozhodně podporováno“ jak texty, tak „včasnými patristickými citacemi“ (tj. místa, kde citovali poezii církevní otcové). Takže i když jsem spíše příznivcem spíše Textu Receptu a majoritních překladů (90%) ze které je i KB, KJV aj. bible, které obsahují tuto notu doplněnou opisovačem, tak v tomto případě dávám zapravdu minoritním řeckých textům (5%) Sinajském a Vatikánském kodexu aj, pokud opravdu došlo k doplnění verše zastáncem trojice.
2. Řecké texty, které mají uvedeno na konci „δια by ιησου Jesus χριστου Christ“ tak pro ně platí, že slůvko „δια" je možno přeložit i jako „pro“ (Ježíše Krista), což dává v tomto případě větší smysl.
[GENT+]και And φωτισαι to make all see παντας τις what η the κοινωνια fellowship του of the μυστηριου mystery του the αποκεκρυμμενου hath been hid απο which from των αιωνων beginning of the world εν in τω θεω God τω τα παντα all things κτισαντι who created δια by ιησου Jesus χριστου Christ. Např. v Googlu se Vám přeloží slůvko δια (dia, diá) jako „pro“ (anglicky „for“)
Koloským 1.15-20
Koloským 1:15 On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření,
16 neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.
17 On předchází všechno, všechno v něm spočívá,
18 on jest hlavou těla - totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých - takže je to on, jenž má prvenství ve všem.
19 Plnost sama se rozhodla v něm přebývat,
20 aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích - protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.
1. Jako u každé dobré biblické exegeze je důležité si uvědomit kontext veršů a proč by byly psány a umístěny tam, kde jsou. Čtení Koloské knihy ukazuje, že Koloská církev ztratila své zaměření na Krista. Někteří z věřících v Colossei v praxi opustili své spojení s hlavou, Ježíšem Kristem, a někteří byli dokonce vedeni k uctívání andělů (2:18 a 19). Situace v Colossei vyžadovala silnou připomínku Kristova vedení nad jeho církví, a právě to byla dána listina Kolosanům.
2. Tyto verše nemohou potvrdit Trojici, protože se otevírají s Kristem, který je „obrazem neviditelného Boha“. Kdyby byl Kristus „Bůh“, pak by to verš jednoduše řekl, spíše než aby to byl „Boží obraz“. Otec je na mnoha místech zjevně nazýván „Bůh“, a bylo by dobré říci, že Ježíš byl Bůh. Místo toho nám bylo řečeno, že Kristus je Boží obraz. Pokud je jedna věc „obrazem“ jiné věci, pak „obraz“ a „originál“ nejsou totéž. Otec je Bůh, a proto neexistuje žádný verš, který nazývá Otce Boží obraz. Krásně nazývá Ježíše obrazem Božího náměstí (squares ) s jeho tvrzením, že „Každý, kdo mě viděl, viděl Otce“ (Jan 14: 9 a 10). Existují Trinitární teologové, kteří tvrdí, že slovo eikon "ikona", což znamená "obraz", nebo "zastoupení" se rozumí zde v Koloským "projevem", a že tedy Kristus je projevem Boha. Věříme, že závěr je neopodstatněný. Slovo eikon se vyskytuje 23 krát v Novém Zákoně, a je zjevně použito jako "obraz" v běžném smyslu slova. Používá se k obrazu Caesara na minci, modulů, které jsou umělými obrazy bohů, věcí Starého zákona, které byly jen obrazem reality, kterou dnes máme, a obrazu zvířete, které se odehrává ve Zjevení. 2 Korintským 3:18 tvrdí, že křesťané se mění v obraz Pána, když odrážíme jeho slávu. Všechny tyto verše používají obraz ve smyslu slova, tj. vyjádření oddělené od původního. 1 Korintským 11:7 říká: Člověk by si neměl zakrývat hlavu, protože je obraz a sláva Boha. Stejně jako se Kristus nazývá Boží obraz, tak se mužům říká Boží obraz. Nejsme tak přesní jako Kristus, protože nás hlodá hřích, ale přesto nám Bible říká obraz Boha. Proto je formulace o tom, že je obraz Boha, pro nás stejná jako pro Krista. Trváme na tom, že slova ve Slově musí být přečtena a pochopena v jejich společném nebo běžném významu, pokud nelze dát dobrý důvod ke změně tohoto významu. V tomto případě je společným významem obrazu obraz nabralo nový význam pro ty časy, kdy se zmiňoval o Kristu, Bible by nám to dala vědět. Protože tomu tak není, tvrdíme, že použití obrazu je stejné, ať už se týká obrazu na minci, obrazu boha, nebo jak Krista, tak křesťanů jako obrazu Boha.
3. Bůh svěřil Kristu Jeho autoritu k vytváření. Efezským 2:15 se odvolávají na Krista, který vytvořil jednoho nového člověka (jeho Církev) z žida a pohana. Tím, že Pán Ježíš vylil dar ducha svatého každému věřícímu (Zákon 2:33 a 38), vytvořil v každém z nich něco nového, tedy nového člověka, jejich novou povahu (2 Kor. 5:17; Gal. 6:15; Efez. 4:24).
4. Církev Kristova těla byla zbrusu nová bytost, vytvořená Kristem z žida a pohana. Musel také vytvořit strukturu a funkce, které by jí umožnily fungovat, a to jak v duchovním světě (pozice pro anděly, které by sloužily církvi - viz Zj. 1:1, jeho anděl, tak ve fyzickém světě (funkce a ministerstva zde na Zemi - viz Řím. 12:4-8; Efez. 4:7-11). V Bibli jsou tyto fyzikální a duchovní skutečnosti popsány slovy, věci v nebi a na zemi, viditelné a neviditelné (1:16).
5. Mnoho lidí si myslí, že protože Kolosanům 1:16 říká: „Protože jím byly stvořeny všechny věci“, že Kristus musí být Bůh, ale celý verš musí být pečlivě přečten s pochopením používání slov a postav řeči. Studie legitimních projevů řeči je zapojená a nejlepší práce, kterou známe, byla provedena v roce 1898 E. W. Bullingerem. To je nazvané Postavy v řeči používané v bibli a je snadno dostupná, protože byla mnohokrát přetištěna. Nejprve si musí student bible (ve skutečnosti jazyka a života) uvědomit, že když se používá slovo „vše“ (nebo „každé“), často se používá v omezeném smyslu. Lidé to takto používají při běžné řeči v zemích a jazycích po celém světě. Já (John S.) jsem s tím měl zkušenost teprve druhý den. Bylo pozdě v noci a chtěl jsem před spaním cookie. Když jsem své ženě řekl, že chci cookie, řekla: „Děti jedly všechny cookies.“ Nyní naše děti nejedly všechny sušenky na světě. Implikovaným kontextem byly cookies v domě a naše děti je všechny snědly. Toto je dobrý příklad „všeho“ používaného v omezeném smyslu a Bible to také používá. Například když Absalom držel radu proti jeho otci, David, 2 Sam 17:14 říká, že „všichni muži Izraele“ se dohodli na radě. „Všichni“ tam nebyli muži Izraele, ale verš znamená „všichni“, kteří tam byli. Dalším příkladem je Jeremiáš 26:8, který říká, že „všichni lidé“ zmocnili Jeremiáše, aby ho zabil, ale kontext jasně ukazuje, že „všichni lidé“ nebyli přítomni, a lidé, kteří přišli na scénu, později chtěli propustit Jeremiáše. 1 Janova 2:20 říká o křesťanech: „znáte všechny věci.“ Jistě neexistuje žádný křesťan, který by věřil, že ví všechno. Fráze používá omezený smysl pro „vše“, které je určeno kontextem. Jde o to, že kdykoli si člověk přečte slovo „vše“, musí být stanoveno, zda je používáno v širokém smyslu „vše ve vesmíru“ nebo v úzkém smyslu „vše v určitém kontextu“. “ Věříme, že ten úzký smysl je vyžadován v Kolosanům 1:16,a my k tomu poskytujeme další důkazy v bodě 6 níže (více o omezeném smyslu pro „vše“ viz poznámka o Janovi 2:24).
6. Důležitá postava projevu v Kolosanům 1:16 se nazývá „obklíčení“. Bullinger podotýká, že Řekové tuto postavu řeči nazvali epanadiplosis, zatímco Římani ji označili jako inkluzivní (str. 245), a uvádí několik stránek příkladů z Bible, aby tuto postavu dokumentoval. Píše: „Když se použije toto číslo, označuje to, co se říká, že je vyplněno v jednom úplném kruhu ... což dává úplnost tvrzení, které je učiněno. “ S ohledem na to si uvědomte, že fráze „všechno bylo stvořeno“ se objevuje na začátku a na konci verše a obklopuje seznam stvořených věcí: „Nebo jím byly stvořeny všechny věci: věci v nebi a na zemi, viditelné a neviditelné, ať už jsou to trůny nebo mocnosti nebo vládci či úřady; všechno stvořil on a pro něj. “ Věci, které jsou „stvořeny“, nejsou skály, stromy, ptáci a zvířata, protože tyto věci stvořil Bůh. Tyto věci, „trůny, mocnosti, vládci a autority, jsou mocnosti a pozice, které Kristus potřeboval k vedení své Církve a které pro tento účel vytvořil. Postava řeči známá jako „obklíčení“ nám pomáhá identifikovat správný kontext „všech věcí“ - to je užší smysl slova „vše“ a odkazuje na věci potřebné pro správu církve.
7. Věta ve verši 17, že „je přede všemi věcmi“, se použila jako důkaz, že Ježíš existoval před vším ostatním. Slovo „dříve“ (zde pro) se však může vztahovat na čas, místo nebo pozici (tj. nadřazenost). To nás vede k závěru, že celým bodem této části je ukázat, že Kristus je „před“, tj. „nadřazený“ všem věcem, stejně jako říká verš. Pokud by někdo trval na tom, že se jedná o čas, poukazujeme na to, že v nejbližším verši je Kristus „prvorozený“ z mrtvých, a tedy „před“ svou církví v čase i v pozici.
Jakubův 1:17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sestupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění.
18 On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho.
Židům 11:3 Věrou rozumíme, že učiněni jsou věkové slovem Božím, takže z ničeho jest to, což vidíme, učiněno.
2 Petrův 3:5 Tohoť zajisté z úmysla věděti nechtí, že nebesa již dávno slovem Božím byla učiněna, i země z vody a na vodě upevněna.
2 Petrův 3:7 Ta pak nebesa, kteráž nyní jsou, i země, týmž slovem odložena jsou a zachována k ohni, ke dni soudu a zatracení bezbožných lidí.
Zjevení Janovo 1:1 Zjevení Ježíše Krista, kteréž dal jemu Bůh, aby ukázal služebníkům svým, které věci měly by se díti brzo, on pak zjevil, poslav je skrze anděla svého, služebníku svému Janovi,
Zjevení Janovo 3:12 Kdo zvítězí, učiním jej sloupem v chrámě Boha svého, a nevyjdeť již více ven; a napíšiť na něm jméno Boha svého a jméno města Boha mého, nového Jeruzaléma sstupujícího s nebe od Boha mého, i jméno své nové.
13 Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím.
14 Andělu pak církve Laodicenské piš: Toto praví Amen, svědek ten věrný a pravý, počátek stvoření Božího:
Zjevení Janovo 4:8 A jedno každé z těch čtyř zvířat mělo šest křídel okolo, a vnitř plná byla očí, a neměla odpočinutí dnem i nocí, říkajíce: Svatý, svatý, svatý Pán Bůh všemohoucí, kterýž byl, a jest, i přijíti má.
9 A když ta zvířata vzdávala slávu a čest i díků činění sedícímu na trůnu, živému na věky věků,
10 Padlo těch čtyřmecítma starců před obličejem sedícího na trůnu, a klanělo se živému na věky věků, a metali koruny své před trůnem, řkouce:
11 Hoden jsi, Pane, přijíti slávu, a čest, i moc; nebo ty jsi stvořil všecky věci, a pro vůli tvou trvají, i stvořeny jsou.
Zjevení Janovo 10:6 A přisáhl skrze živého na věky věků, kterýž stvořil nebe i to, což v něm jest, a zemi i to, což na ní jest, a moře i to, což v něm jest, že již více času nebude.
Zjevení Janovo 14:7 Řkoucího velikým hlasem: Bojte se Boha, a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho; a klanějte se tomu, kterýž učinil nebe i zemi i moře i studnice vod.
Ještě chce někdo namítnout, že Bůh Otec JHVH něco stvořil v dávné minulosti společně se svým Synem Ježíšem Kristem?
|
Re: Stvořitel, který vše stvořil, sformoval a učinil sám svým slovem, svou rukou a s (Skóre: 1) Vložil: Akuzativ v Čtvrtek, 16. březen 2023 @ 06:33:17 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Bůh je v Nejsvětější Trojici jeden, Otec, Syn a Duch svatý. |
Re: Stvořitel, který vše stvořil, sformoval a učinil sám svým slovem, svou rukou a s (Skóre: 1) Vložil: mikim v Čtvrtek, 16. březen 2023 @ 06:35:52 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jan 10.30
Jan 10:30 Já a Otec jsme jedno."(KB1613)
I and my father are one. (KJV)
https://www.biblicalunitarian.com/video ... john-10-30
1. Není důvod brát tento verš tak, že Kristus říkal, že on a Otec tvoří „jednoho Boha“. Fráze byla běžná a i dnes, kdyby ji někdo použil, lidé by přesně věděli, co tím myslel - on i jeho otec jsou si velmi podobní. Když Pavel psal Korinťanům o své službě tam, řekl, že zasadil semeno a Apollos ho zalil. Potom řekl: „Kdo sází, i kdo zalévá, je jedno.“ (1. Kor. 3:8 - KJV). V řeckých textech je znění Pavla stejné jako v Janovi 10:30, ale nikdo netvrdí, že Paul a Apollos tvoří „jednu bytost“. NIV překládá 1. Korintským 3:8 jako „ten, kdo sází, a ten, kdo zalévá, má jeden cíl.“ Proč překládat frázi jako „jsou jedno“ na jednom místě, ale jako „mají jeden cíl“ na jiném místě? V tomto případě, překlad téže fráze dvěma různými způsoby zakrývá jasný význam Kristova výroku v Janovi 10:30: Kristus vždy činil vůli Otce; on a Bůh mají „jeden cíl“.( purpose-záměr, smysl, záměr, účel).
2. Kristus používá koncept „být jedním“ na jiných místech a podle nich je vidět, že je míněn „jeden cíl“. Jan 11:52 říká, že Ježíš měl zemřít, aby se všechny Boží děti staly „jedním“. V Janovi 17:11, 21 a 22 se Ježíš modlil k Bohu, aby jeho následovníci byli „jedno“, protože on a Bůh byli „jedno. „Myslíme si, že je zřejmé, že se Ježíš nemodlil, aby se všichni jeho následovníci stali jednou bytostí nebo„ podstatou “, stejně jako on a jeho Otec byli jednou bytostí nebo„ podstatou “. Věříme, že smysl je jasný: Ježíš se modlil, aby všichni jeho následovníci byli jedno úmyslně, stejně jako on a Bůh byli jedno záměrně, modlitba, která dosud nebyla zodpovězena.
3. Kontext Jana 10:30 přesvědčivě ukazuje, že Ježíš měl na mysli skutečnost, že měl stejný cíl, záměr jako Bůh. Ježíš mluvil o své schopnosti chovat „ovce“, věřící, kteří k němu přišli. Řekl, že je nikdo nemůže vzít z jeho ruky a že je nikdo nemůže vzít z ruky jeho Otce. Potom řekl, že on a Otec byli „jedno“, tj. Měli jediný cíl, záměr, a to udržovat a chránit ovce.
Jan 10.33
Jan 10:33 Židé mu odpověděli: "Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh."(KB1613)
“We are not stoning you for any of these,” replied the Jews, “but for blasphemy, because you, a mere man, claim to be God.” (NIV)
https://www.biblicalunitarian.com/verses/john-10-33
1. Jakékoli potíže s porozuměním tomuto verši způsobují překladatelé. Kdyby věrně vykreslili řecký text ve verši 33, jak to udělali ve verších 34 a 35, pak by znělo: „… ty, člověče, prohlašuješ se za boha.“ V následujících dvou verších, Jan 10:34 a 35, je přesně stejné slovo (theos, bez členu) přeloženo jako „bůh“, nikoli „Bůh“. „Za Jana 1:1 bylo řečeno, že obvykle, když se míní„ Bůh “, má podstatné jméno theos určitý člen. Pokud neexistuje žádný člen, překladatelé vědí, že „bůh“ je pravděpodobnější překlad, a jsou na něj obvykle velmi citliví. Například ve Skutcích 12:22 se Herodes bez členu nazývá theos, překladatelé to tedy přeložili jako „bůh“. Totéž platí ve Skutcích 28:6, kdy Pavla uštkla zmije a lidé očekávali, že zemře. Když nezemřel, „změnili názor a řekli, že je bůh.“ Vzhledem k tomu, že theos nemá žádný člen a protože z kontextu je zřejmé, že zmínka není o pravém Bohu, theos je přeložen jako „bůh“. Obecně platí, že theos bez členu by měl být „bůh“ nebo „božský“. Jelikož neexistují důkazy o tom, že by Ježíš kdekoli učil, že je Bohem, a protože farizeové by nikdy nevěřili, že tento muž je nějakým způsobem Jahve, nemá smysl, že by říkali, že řekl, že je „Bůh“. Na druhou stranu Ježíš jasně učil, že byl poslán Bohem a že vykonává Boží dílo. Dává tedy dokonalý smysl, že farizeové řekli, že prohlašuje, že je „bůh“ nebo „božský“.
2. Máme problém s překladem NIV „pouhý člověk“ pro řecké slovo anthropos. Anglické slovo „antropologie“, což znamená „nauka o člověku“, je odvozeno z anthropos. Spiros Zodhiates píše: „Člověk, obecné jméno na rozdíl od bohů a zvířat“. [1] V naprosté většině verzí je anthropos překládán jako „člověk“. Slovo anthropos se v řeckém textu, ze kterého byl přeložen NIV, vyskytuje 550krát, ale NIV ho přeložilo jako „pouhý člověk“ pouze v tomto jediném verši. Tato odchylka hraničí s nepoctivostí a demonstruje ochotu vychýlit text nad přijatelnou míru. Bohužel NIV není jediným překladem, který dává tomuto verši trinitární nádech. Židé by nikdy nenazvali Ježíše „pouhým“ člověkem. Říkali mu, jak věřili, že je – „muž“. Byli uraženi, protože věřili, že on, „jako člověk, se stal bohem (tj. někým s božským postavením). |
]
Re: Stvořitel, který vše stvořil, sformoval a učinil sám svým slovem, svou rukou a s (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 16. březen 2023 @ 08:03:25 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | (Iz 9,5) Neboť chlapec se nám narodil, syn je nám dán; na jeho rameni spočinulo panství. Dal mu jméno Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje.
(1 J) Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.
... Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo na svět. Na světě byl, svět skrze něj vznikl, a svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, a jeho vlastní ho nepřijali.
... Jan o něm vydával svědectví. Volal: „To je ten, o němž jsem řekl: ‚Ten, který přichází za mnou, je přede mnou, neboť byl dříve než já.‘“ — Z jeho plnosti jsme my všichni vzali, milost za milostí.
|
]
Re: Stvořitel, který vše stvořil, sformoval a učinil sám svým slovem, svou rukou a s (Skóre: 1) Vložil: mikim v Čtvrtek, 16. březen 2023 @ 16:49:57 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Isaiah
9:6 “And
he will be called Wonderful Counselor, Mighty God, Everlasting
Father, Prince of Peace….” (NIV)
Isaiah
9: 6
"A
bude mu říkat Úžasný rádce, mocný Bože, věčný otec, princ
míru ..." (NIV)
1.
Trinitáři by měli připustit, že tento verš je nesprávně
přeložen jen ze skutečnosti, že Ježíš není nikdy nikde v
Písmu nazýván „věčným otcem“. Trinitaristé skutečně
popírají, že Ježíš je „věčný otec.
„Je
to základní zásada trinitářské doktríny, že křesťané by„
neměli zmást osoby ani rozdělit látku “(Athanasian Creed).
Je-li tedy tento verš přeložen správně, pak mají trojičtí
křesťané skutečný problém. Fráze je však chybně přeložena.
Slovo přeložené „věčné“ je ve skutečnosti „věk,
“A
správný překlad je, že Ježíš bude nazýván„ otcem
[nadcházejícího] věku “.
V
kultuře Bible se každý, kdo něco začal nebo byl pro něco velmi
důležitý, nazýval jeho „otec“. Například proto, že Jabal
jako první žil ve stanu a choval hospodářská zvířata, říká
Bible:
„Byl
otcem těch, kteří žijí ve stanech a chovají hospodářská
zvířata“ (Gen. 4:20). Protože byl Jubal prvním vynálezcem
hudebních nástrojů, nazývá se „otec všech, kteří hrají na
harfu a flétnu“ (Gn 4:21). Písmo v těchto verších nepoužívá
„otce“ ve smyslu doslovného otce nebo předka, protože oba tito
muži byli potomky Kainových a všichni jejich potomci zemřeli při
povodni. „Otec“ byl používán v kulturním porozumění toho,
kdo jako první udělal něco, nebo někoho, kdo byl nějakým
způsobem důležitý. Protože Mesiáš bude ten, kdo určí
nadcházející věk, pozvedne do něj mrtvé a bude nad ním
vládnout, nazývá se „otec nadcházejícího věku“.
2.
Frázi „Mighty God“ lze také lépe přeložit. Ačkoli slovo
„Bůh“ v hebrejské kultuře mělo mnohem širší rozsah
použití, než je tomu u nás, průměrný čtenář to neví ani
nechápe. Čtenáři, kteří znají semitské jazyky, vědí, že
člověk, který jedná s Boží autoritou, může být nazýván
„bůh“.
„Ačkoli
angličtina jasně rozlišuje mezi„ Bohem “a„ bohem “,
hebrejský jazyk, který má pouze velká písmena, to nemůže.
Lepším překladem pro anglického čtenáře by byl „mocný
hrdina“ nebo „božský hrdina“. Martin Luther i James Moffatt
přeložili tuto frázi jako „božský hrdina“ ve svých Biblích.
3.
Jasným příkladem toho, že slovo přeloženo „Bůh“ v
Izaiášovi 9:6 lze použít u mocných pozemských vládců, je
Ezechiel 31:11, odkazující na babylonského krále. Trojice
předsudků většiny překladatelů lze jasně vidět porovnáním
Izaiáše 9:6 (el = „Bůh“) s Ezechielem 31:11 (el = „vládce“).
Pokud ho nazval Mesiáš el, učinil ho Bohem, potom bude babylonským
králem také Bůh. Izaiáš mluví o Božím Mesiášovi a nazývá
ho mocným vládcem, kterým samozřejmě bude. Fráze přeložila
„Mighty God“ v Izaiášovi 9: 6 v NIV v hebrejštině, el gibbor.
Právě tato věta, v množném čísle, se používá Ezechiel
32:21, kde podle postavy řečové personifikace mluví mrtví
„hrdinové“ a mocní muži, aby mluvili s ostatními. Věta v
Ezechieli je přeložena do „mocných vůdců“ v NIV, a „silný
mezi mocnými“ v KJV a NASB. Hebrejská fráze, pokud je použita v
jednotném čísle, se může vztahovat na jednoho „mocného
vůdce“, stejně jako když se používá v množném čísle, může
se vztahovat na mnoho „mocných vůdců“.
4.
Kontext osvětluje velkou pravdu o verši a také ukazuje, že není
důvod ospravedlnit se tím, že se vztahuje k Trojici, ale spíše k
Božímu ustanovenému vládci. Úvodní poezie této kapitoly
předpovídá dobu, kdy „pro ty, kteří jsou v tísni, už nebude
více pochmurného“. Veškerá válka a smrt přestanou, a „bota
každého válečníka… bude určena pro spálení“ (v. 5). Jak
se to stane? Kapitola pokračuje: „pro nás se narodí dítě a pro
nás je dán syn“ (v. 6). Není náznak, že toto dítě bude „Bůh“
a renomovaní trojičtí učenci budou tvrdit, že Židé Starého
zákona nevěděli nic o „inkarnaci“. Pro ně, Mesiáš bude
mužem pomazaným Bohem. Začínal jako dítě, což samozřejmě
nemohl být nikdy Hospodin, jejich věčný Bůh. A jaký velký
vládce by tento muž vyrostl: „vláda bude na svých bedrech. A
bude se jmenovat Úžasný rádce, Mocný hrdina, Otec nadcházejícího
věku, Princ míru. “ Dále, „Bude panovat na Davidově trůnu
(v. 7), což nikdy nebylo možné říci o Bohu. Bůh nikdy nemohl
sedět na Davidově trůnu. Ale Boží Mesiáš, „Syn Davida“,
mohl (Matouš 9:27, et al). Studie poezie v jejím kontextu tedy
odhaluje, že se vůbec nevztahuje na Trojici, ale na Mesiáše, syna
Davida a Syna Božího.
|
]
Re: Stvořitel, který vše stvořil, sformoval a učinil sám svým slovem, svou rukou a s (Skóre: 1) Vložil: mikim v Čtvrtek, 16. březen 2023 @ 16:54:36 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jan 1:1
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.
https://www.biblicalunitarian.com/videos/but-what-about-john-1-1
1.
Je nezbytné, aby seriózní student Bible pochopil základní pojem
logos, který se v Jan
1:1 překládá jako „Slovo“. Většina trinitářů věří, že
slovo logos odkazuje přímo na Ježíše
Krista, takže ve většině Janových verzí logos
jsou počáteční velká písmena a přeloženo jako „Slovo“
(některé verze dokonce píší „Ježíš Kristus“ v Jan 1:1).
Studie
řeckého slova logos však ukazuje, že se v Novém
zákoně vyskytuje více než 300 krát, a jak v NIV, tak v KJV je
kapitalizováno pouze 7 krát (a dokonce i tyto verze se neshodují
na tom, kdy přesně jej kapitalizovat). Když se slovo, které se
vyskytuje více než 300 krát, kapitalizuje méně než 10 krát, je
zřejmé kdy se kapitalizuje a kdy ne, je na rozhodnutí překladatelů
založené na jejich konkrétním chápání Písma.
Protože
se používá v celém Písmu, má logos velmi široký
rozsah významů podél dvou základních linií myšlení. Jedním z
nich je mysl a produkty mysli jako „rozum“ (tedy „logika“
souvisí s logos) a druhým je vyjádření tohoto
důvodu jako „slovo“, „rčení“, „příkaz“ atd. Samotná
Bible předvádí širokou škálu smysluplných logos
a některé způsoby, jimiž se překládá v Písmu, jsou: účet,
vzhled, kniha, příkaz, konverzace, výmluv, lichotky, křivda,
slyšení, pokyny, věc, zpráva, zprávy, návrh, otázka, důvod,
rozumná odpověď, pravidlo, fáma, říct, věta, řeč, příběh,
mluvení, učení, svědectví, věci, věci, to, pravda, co, proč,
slovo a slova.
Každý
dobrý řecký lexikon také ukáže tento široký rozsah významu
(slova kurzívou jsou přeložena z logos):
mluvení:
slova, která říkáš (Řím. 15:18, [CEP2001]Neodvážil
bych se totiž mluvit
o něčem...).
prohlášení,
výrok,
řeč, které
učiníte: (Luk. 20:20
[CEP2001]Nespustili
ho však z očí.(a)
Poslali své lidi, kteří měli předstírat, že to myslí
upřímně(b),
aby jej přistihli při výroku...)
otázka:
(Mat. 21:24, [CEP2001]Ježíš
jim odpověděl: „Já vám také položím otázku...)
kázání:
(1 Tim. 5:17, [CEP2001]Starším,
kteří svou službu konají dobře, ať se dostane dvojnásobné
odměny, zvláště těm, kteří nesou břemeno kázání
a vyučování.
příkaz
(výrok): (Gal. 5:14,
[SýkoraNZ1922] Neboť
všechen zákon se naplňuje jedním přikázáním,
tím (totiž): „Milovati budeš bližního svého jako sebe
samého.“
rčení:
(Jan 4:37, [CEP2001]vPřitom
je pravdivé rčení,
že jeden rozsévá a druhý žne.
řeč:(Luk.
4:32, [[KB1579NZ] I
divili se velmi učení jeho, nebo mocná byla
řeč
jeho.
předmět
diskuse; záležitost
(Skutky 8:21, [KB1579NZ]Nemáš
dílu ani losu v
této
věci;
nebo srdce tvé není upřímé před Bohem. Skutky
15:6 (NASB), [CEP2001]Apoštolové
a starší se tedy sešli, aby celou tu
věc
uvážili.
zjevení
od Boha: (Mat. 15:6, [CEP2001]ten
již to nemusí dát svému otci nebo matce(c).
A tak jste svou tradicí zrušili slovo(d)
Boží.
(d) var: zákon; přikázání
Boží
slovo mluvené Jeho služebníky:
(Žid.13:7,
[CEP2001]Mějte
v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo
Boží...)
zúčtování,
účet:
(Mat. 12:36, [CEP2001]Pravím
vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou
skládat účty
v den soudu).
účet,
vyúčtování ve finančním smyslu:
(Mat. 18:23, [CSP]„Proto
je království Nebes podobné
králi, který chtěl provést vyúčtování
se
svými otroky.
(Filip. 4:15, CEP2001]I
vy to víte, Filipští, že v počátcích evangelia, když jsem
vyšel z Makedonie, ani jedna církev(o)
se nepodílela se mnou v
příjmech a vydáních,
jen vy sami).
důvod,
motiv: (Skutky
10:29 [CEP2001]Proto
jsem také bez váhání přišel, když jste pro mne poslali, a nyní
se ptám, jaký jste k tomu měli důvod.“).
Výše
uvedený seznam není vyčerpávající, ale ukazuje, že logos
má velmi široký rozsah významu. Se všemi definicemi a způsoby,
jak lze logos překládat, jak můžeme rozhodnout,
jaký význam logos si vybrat pro jeden verš? Jak lze
zjistit, jaký je logos v Jan 1:1? Jakýkoli výskyt
logos musí být pečlivě prostudován v jeho
kontextu, aby získal správný význam. Tvrdíme, že logos
v Jan 1:1 nemůže být Ježíš.
Upozorňujeme,
že „Ježíš Kristus“ není lexikální definicí logos.
Tento verš neříká: „Na počátku byl Ježíš.“ „Slovo“
není synonymem pro Ježíše nebo dokonce „Mesiáše“. Slovo
logos v Jan 1:1 odkazuje na Boží tvůrčí
sebevyjádření - jeho důvod, cíle a plány, zejména když
jsou uvedeny do činnosti.
Vztahuje
se k Božímu sebevyjádření nebo komunikaci samotného. To se
stalo skrze Jeho stvoření (Římanům 1:19 a 20), a zejména nebe
(Ž 19). Prošlo skrze mluvené slovo proroků a skrze Písmo, psané
Slovo. A co je nejdůležitější, konečně vzniklo skrze Jeho
Syna (Židům 1:1 a 2).
Proslulý trinitářský učenec John
Lightfoot píše:
Slovo logos, označující
jak „důvod“, tak „řeč“, byl filosofickým termínem
přijatým alexandrijským judaismem dříve, než jej napsal sv.
Pavel, aby vyjádřil projev neviditelného Boha ve stvoření a
vládě světa. Zahrnovaly všechny kvality, kterými se Bůh dává
člověku znát. Jako svůj důvod označil Jeho účel nebo design;
jako Jeho projev to znamenalo Jeho zjevení. Když křesťanští
učitelé přijali tento termín, posílili a upevnili svůj význam
připojením dvou přesných a jednoznačných myšlenek: (1) „Slovo
je božská osoba“ (2) „Slovo se vtělilo do Ježíše Krista.
„Je zřejmé, že tyto dva výroky
musely podstatně změnit význam všech podřízených pojmů
spojených s myšlenkou logos [2]
Je důležité si uvědomit, že
myšlenku „božské osoby“ připojili ke slovu logos
„křesťanští učitelé“. Jistě je pravda, že když slovo
logos byo pochopeno jako Ježíš Kristus, chápání
Jana 1:1 bylo podstatně změněno.
Lightfoot správně chápe, že
prvotní význam logos se týkal rozumu a řeči,
nikoli „Ježíše Krista“. Norton rozvíjí koncept logos
jako „důvod“ a píše:
V angličtině není žádné slovo,
které by odpovídalo řeckému slovu logos, jak se
používá (v Jan 1:1). Bylo používán k označení způsobu
početnosti týkajícího se božstva, které bylo známé v době,
kdy sv. Jan psal a důvěrně se mísilo s filozofií svého věku,
ale již dávno zastaralé, a tak cizí z našich návyků myšlení,
že pro nás není snadné přizpůsobit své mysli jeho obavám.
Řecké slovo logos v jednom ze svých primárních
smyslů téměř odpovídalo na naše slovo Rozum. Logos
Boží bylo považováno, nikoli v nejpřísnějším smyslu, za
pouhý Boží důvod; ale v určitých aspektech, jako moudrost,
mysl, Intelekt Boží.(str. 307).
Norton předpokládá, že možná
„moc Boží“ by bylo dobrým překladem pro logos
(str. 323). Buzzard uvádí „plán“, „účel“ nebo „slib“
jako tři přijatelné překlady. Broughton a Southgate říkají
„myšlenky, plán nebo účel Boha, zvláště v akci“. Mnoho
učenců identifikuje logos s Boží moudrostí a
rozumem.
Logos je Božím
výrazem a jsou Jeho samotným sdělováním, stejně jako „slovo“
je vnějším vyjádřením myšlenek člověka. Toto vnější
vyjádření Boha se nyní odehrálo skrze Jeho Syna, a proto je
naprosto pochopitelné, proč se Ježíš nazývá „Slovo“. Ježíš
je vnějším vyjádřením Božího rozumu, moudrosti, účelu a
plánu.
Ze stejného důvodu nazýváme
zjevení jako „slovo od Boha“ a bibli jako „Slovo Boží“.
Pokud
pochopíme, že logos je Božím výrazem - jeho plán,
účel, důvod a moudrost, je jasné, že byl s Ním „na začátku“.
Písmo říká, že Boží moudrost byla „od začátku“ (Přísloví
8:23). V hebrejském psaní bylo velmi běžné personifikovat pojem,
jako je moudrost.
Žádný
prastarý Žid, který četl přísloví, by si nemyslel, že Boží
moudrost je samostatná osoba, přestože je vyobrazena jako jeden z
veršů jako Přísloví 8:29 a 30: „… když označil základy
Země, byla jsem [moudrost] řemeslník po jeho boku. “
2.
Většina židovských čtenářů Janova evangelia by byla
obeznámena s pojetím Božího slova „být“ s Bohem, když
pracoval na uskutečnění svého stvoření. V Genesis 1 je zjevné
fungování Boží moci, když svůj plán uvede do konkretizace tím,
že mluví věci do bytí.
Targumové
jsou známí tím, že popisují Boží moudrost a jednání jako
„slovo“. To je zvláště důležité poznamenat, protože
Targumové jsou aramejskými překlady a parafrázemi Starého zákona
a aramejština byla v době Krista mluveným jazykem mnoha Židů.
Vzpomeňte
si, že Targum je obvykle parafrází toho, co hebrejský text říká,
poznamenejte si, jak následující příklady připisují akci
slovo:
Výše
uvedené příklady ukazují, že Židé byli obeznámeni s myšlenkou
Božího slova odkazujícího na jeho moudrost a jednání. To je
obzvláště důležité poznamenat, protože tito Židé byli zuřivě
monoteističtí a nijak nevěřili „trojjedinému Bohu“. Znali
idiomy svého vlastního jazyka, a pochopili, že moudrost a moc
Boží byla zosobněna jako „slovo“.
Řecky
mluvící Židé také znali Boží tvůrčí sílu nazývanou
„slovo“. J. H. Bernard píše: „Když se obrátíme z Palestiny
na Alexandrii [Egypt], z hebrejské sapientiální literatury k té,
která byla napsána v řečtině, najdeme tuto tvůrčí moudrost
spojenou s božským logos,
hebraismem
a helenismem, které přicházejí do styku“ . Příkladem toho je
apokryfní kniha známá jako moudrost Šalomounova, která říká:
„Ó Bože mých otců a Pane milosrdenství, kteříž vše učinili
tvým slovem (logos) a tvou moudrostí vytvořili
člověka “(9:1). V tomto verši jsou „slovo“ a „moudrost“
považovány za Boží sílu, ale aniž by to byl „člověk“.
3.
Logos to znamená plán, účel a moudrost Boží, „se
staly tělem“ (přišly k zhmotnění nebo fyzickou existenci) v
Ježíši Kristu. Ježíš je „obraz neviditelného Boha“ (Kol
1:15) a jako hlavní vyslanec, zástupce a agent. Protože Ježíš
dokonale poslouchal Otce,
představuje
vše, co o sobě může Bůh v lidské osobě sdělit. Ježíš jako
takový mohl říci: „Pokud jste mě viděli, viděli jste Otce“
(Jan 14:9). Skutečnost, že se logos, „stalo“
tělem, ukazuje, že předtím neexistoval. Neexistuje žádná
předběžná Ježíšova existence v tomto verši, který není jeho
obraznou „existencí“ jako plán, účel nebo moudrost Boží pro
spasení člověka. Totéž platí pro písemné „slovo“. Někde
ve věčné minulosti nemělo doslovnou existenci jako „duchovní
kniha“, ale vzniklo to, když Bůh dal lidem zjevení a zapisovali
ho.
4.
Poslední věta ve verši, kterou většina verzí překládá jako
„a Slovo byl Bůh“, by se neměla překládat tímto způsobem.
Řecký jazyk používá slovo „Bůh“ (řecky = theos) k označení
Otce i jiných autorit. Patří mezi ně ďábel (2 Kor. 4:4), menší
bohové (1 Kor. 8:5) a muži s velkou autoritou (Jan 10:34 a 35;
Skutky 12:22). V době, kdy byl psán Nový zákon, byly psány
řecké rukopisy velkými písmeny. Velká a malá písmena nebyla
smíchána jako dnes. Rozlišení, které dnes děláme mezi „Bohem“
a „Bohem“, nemohlo být provedeno a kontext se stal soudcem při
určování, na koho „THEOS“ odkazuje.
Ačkoli
je kontext rozhodčím soudcem, v Novém zákoně téměř vždy
platí, že když se „Bůh“ vztahuje na Otce, určitý člen se
objeví v řeckém textu (tento člen lze vidět pouze v řeckém
textu, nikdy není přeložen do angličtiny). Překladatelé jsou na
to obvykle velmi citliví (viz Jan 10:33).
Rozdíl
mezi theosem a theosem bez určitého členu se objevuje v Janovi
1:1: „Na začátku bylo Slovo (logos/ο
λογος)
a Slovo bylo s
Bohem “ho
theos“ (προς
τον
θεον)
a Bůh „theos“ (θεος)
bylo Slovo (ην
logos/ο
λογος).
Protože určitý člen chybí při druhém výskytu „theos“
(„Bůh“), obvyklý význam by byl „bůh“ nebo „božský“.
„Nová
anglická bible získává smysl této fráze tím, že ji překládá:„
Co Bůh byl, to Slovo bylo. “ James Moffatt, který byl profesorem
řecké a novozákonní exegeze na Mansfield College v anglickém
Oxfordu, a autor známé moffattské bible, přeložil větu „logos
byl božský“.
Velmi
jasné vysvětlení toho, jak překládat theos
bez určitého členu, lze nalézt v Ježíši Jak Ho věděli (angl.
As They Knew Him), Williamem Barclayem, profesorem Trinity College v
Glasgowě:
V
takovém případě nemůžeme udělat nic jiného než jít do
řečtiny, což je theos en ho logos. Ho
je definitivní člen, a je vidět, že existuje určitý člen s
logos, ale ne s theos. Když jsou v
řečtině dvě substantiva spojena slovesem „být“, a když oba
mají určitý člen, pak je jedno zcela určeno k tomu, aby bylo
identifikováno s druhým; ale když jeden z nich je bez členu,
stává se více přídavným jménem než podstatné jméno a
popisuje spíše třídu nebo sféru, do které druhý patří.
To
objasní ilustrace z angličtiny. Řeknu-li: „Kazatel je muž,“
používám určitý člen před kazatelem i člověkem, a tím
ztotožňuji kazatele s nějakým zcela určitým individuálním
mužem, kterého mám na mysli. Ale když řeknu: „Kazatelem je
člověk,“ vynechal jsem určitý článek před člověkem, a tím
myslím, že kazatel musí být klasifikován jako člověk, je v
oblasti mužství, je člověk.
V
poslední větě Jana 1:1 Jan nemá člen před theos.
Logos proto nejsou identifikována jako Bůh nebo s
Bohem; slovo theos se stalo adjektivem a popisuje
sféru, do které logos patří. Musíme proto říci,
že to znamená, že logos patří do stejné sféry
jako Bůh;
bez
ztotožnění se s Bohem má logos stejný druh života
a bytí jako Bůh. Zde NEB [Nová anglická bible] poskytuje dokonalý
překlad: „Co byl Bůh, to Slovo bylo.“ [5]
5.
Je důležité pochopit, že Bible nebyla napsána ve vakuu, ale byla
zaznamenána v kontextu kultury a byla pochopena těmi, kdo v ní
žili.
Někdy
verše, které se nám zdají nadbytečné nebo matoucí, byly pro
čtenáře doby smysluplné, protože dobře věděly o kultuře a
víře, kterou navrhují lidé kolem nich. V prvním století bylo na
světě mnoho konkurenčních přesvědčení (a bohužel,
chybné
přesvědčení v křesťanství), které matlo věřící o
totožnosti Boha a Krista. Po celá staletí před Kristem a v době,
kdy byl psán Nový zákon, byly iracionální víry o bohech Řecka
rozdány. Tato skupina náboženských informací byla známa slovem
„muthos“,
„Které
dnes nazýváme„ mýty “nebo„ mytologie “. Tento muthos,
tyto mýty, byly často iracionální, mystické a mimo pochopení
nebo vysvětlení. Čím známější je řecké mýty, tím lépe
pochopí náš důraz na jejich iracionalitu. Pokud s nimi někdo
není obeznámen, bylo by užitečné přečíst si něco na toto
téma.
Řecká
mytologie je důležitou součástí kulturního pozadí Nového
zákona.
Mýty
byly často nepochopitelné, ale přesto byly široce přijímány
jako „zjevení bohů“. Vidíme, jak všudypřítomný muthos
v řecko-římském světě Nového zákona vyčnívá z Nového
zákona jako špička ledovce nad vodou. Když Paul a Barnabas
uzdravili mrzáka v Lystře, lidé předpokládali, že bohové
sestoupili v lidské podobě, a kněz Zeus jim přišel nabídnout
oběti. Když byl Paul v Aténách, byl rozrušen kvůli velkému
počtu model, které tam byly, sochy různých bohů. V Efezu Pavlovo
učení ve skutečnosti začalo nepokoje.
Když
si někteří z místních uvědomili, že pokud se jeho učení
rozšíří, „bude zdiskreditován chrám velké bohyně Artemis a
bohyně, která je uctívána po celé Asii a na celém světě, bude
okradena o její božskou majestátnost“ ( Skutky 19:27). Existuje
mnoho dalších příkladů, které ukazují, že došlo k muthos,
tj. skupina náboženských znalostí, která byla z velké části
nepochopitelná pro lidskou mysl, pevně ustavená v myslích
některých běžných lidí v době Nového zákona.
Začali
několik století před Kristem, někteří řečtí filosofové
pracovali, aby nahradili „muthos“ tím, čemu říkali
logos, rozumným a racionálním vysvětlením reality.
Je vhodné, aby Bůh při psaní Nového zákona použil slovo logos,
nikoli muthos, k popisu své moudrosti, rozumu a plánu.
Bůh
k nám nepřišel v mystických zkušenostech a nerozumných vírách,
které nelze pochopit; spíše se zjevuje způsoby, které lze
racionálně pochopit a přesvědčivě argumentovat.
6.
Kromě kulturního kontextu, který akceptoval mýty, se v době
psaní Jana zakořenil v křesťanství i systém víry nazývaný
gnosticismus. Gnosticismus měl mnoho nápadů a slov, která jsou
nám dnes podivná a matoucí, takže s rizikem přílišného
zjednodušení popíšeme několik základních principů gnosticismu
tak jednoduše, jak jen můžeme.
Gnosticismus
měl mnoho podob, ale obecně gnostici učili, že existuje nejvyšší
a nepoznatelná bytost, kterou označili jako „Monad“. Monad
produkoval různé bohy, kteří zase produkovali jiné bohy (tito
bohové se nazývali různými jmény, zčásti kvůli své moci nebo
poloze). Jeden z těchto bohů, nazývaný „Demiurge“, stvořil
zemi a poté nad ní vládl jako rozzlobený, zlý a žárlivý bůh.
Gnostici věřili, že tento zlý bůh je bůh Starého zákona,
zvaný Elohim. Monad poslal jiného boha „Krista“, aby přinesl
lidstvu zvláštní gnózu (poznání) a osvobodil je od vlivu zlého
Elohima. Tím pádem, gnostický křesťan by souhlasil s tím, že
Elohim stvořil nebe a zemi, ale nesouhlasil s tím, že byl
nejvyšším Bohem. Většina gnostiků by také uvedla, že Elohim a
Kristus byli ve vzájemném vztahu. Proto bylo pro Jana 1:1 tak
důležité říci, že logos bylo u Boha, což se na
první pohled jeví jako naprosto zbytečné prohlášení.
Otevření
Janova evangelia je úžasným vyjádřením Boží lásky. Bůh
„chce, aby všichni lidé byli spaseni a aby poznali pravdu“ (1
Tim. 2:4). Vytvořil Janovo otevření takovým způsobem, aby
odhalil pravdu o něm a jeho plánu pro celé lidstvo a současně
vyvrátil gnostické učení.
Říká
se, že od začátku existovalo l logos (důvod, plán,
síla), které bylo u Boha. U Boha neexistoval žádný jiný „bůh“,
zvláště žádný bůh, který by byl proti Bohu. Navíc, Boží
plán byl jako Bůh; bylo to božské. Boží plán se stal tělem,
když Bůh Marii oplodnil.
7.
V úvodu Jana jsou prvky Jana 1:1 a další fráze, které nejen
odkazují v čase na Boží dílo v původním stvoření, ale také
nastíňují dílo Kristovo v nové správě a v novém stvoření.
Známý biblický komentátor F. F. Bruce argumentuje pro tuto
interpretaci:
Není
náhodou, že evangelium začíná stejnou frází jako kniha
Genesis. V Genesis 1:1 „Na počátku“ představuje příběh
starého stvoření; zde představuje příběh nového stvoření. V
obou dílech stvoření je agentem Boží Slovo.
Racovský
katechismus, jedno z velkých doktrinálních děl unitárního hnutí
14. a 15. století, uvádí, že slovo „počátek“ v Jan 1:1
odkazuje na počátek nové dispenzace, a je tedy podobné Mark 1:1 ,
který začíná: „Počátek evangelia o Ježíši Kristu.“
V
citované pasáži (Jan 1:1), kde se říká, že Slovo bylo na
počátku, neexistuje žádný odkaz na předchozí věčnost, bez
počátku; protože je zde zmínka o počátku, který je v rozporu s
touto věčností. Slovo počátek, které se používá absolutně,
je třeba chápat v uvažovaném předmětu. Tím pádem, Daniel 8:1,
„Ve třetím roce vlády krále Belshazzara se mi objevilo vidění,
dokonce i mně Danieli, po tom, co se mi objevilo PRVNÍ.“ Jan
15:27: „A vy také budete svědčit, protože jste se mnou byli od
počátku.“ Jan 16:4, „Tyto věci jsem ti na počátku neřekl,
protože jsem byl s tebou.
A
Skutky 11:15: „A jak jsem začal mluvit, Duch svatý na ně padl,
jako na nás na počátku.“ Protože tehdy je věcí, se kterou Jan
zachází, evangelium, nebo věci, které se uskutečnily pod
evangeliem, nemělo by se tu rozumět kromě počátku evangelia nic
jiného; věc jasně známá křesťanům, které oslovil, jmenovitě:
příchod
a kázání Jana Křtitele, podle svědectví všech evangelistů
[tj. Matouše, Marka, Lukáše a Jana], z nichž každý začíná
svou historii příchodem a kázáním Křtitele. Marek skutečně
(Kapitola 1:1) výslovně uvádí, že to byl počátek evangelia.
Stejným způsobem
samotný
Jan zaměstnává počátek slova, který je tak absolutně umístěn
v úvodu do své první epištoly, na jejímž začátku používá
stejný termín (logos ) Slovo, jako by chtěl být
svým vlastním tlumočníkem [„To, co je od počátku… týkající
se Slova (logos) života. “ 1 Jan 1:1].
I
když nesouhlasíme s katechismem, že jediným smyslem počátku v
Jan 1:1 je začátek nového stvoření, určitě vidíme, jak slovo
počátek je dvojího slyšení. V kontextu nového stvoření je
tedy „Slovo“ plán nebo účel, podle kterého Bůh obnovuje své
stvoření.
8.
Abychom plně porozuměli každé pasáži Písma, je nezbytné
studovat kontext. Abychom plně porozuměli Janovi 1:1, je třeba
pochopit i zbytek kapitoly a se zbytkem kapitoly ještě více
porozumět Janovi 1:1. Věříme, že tyto poznámky o Janovi 1:1,
přečtené spolu se zbytkem Jana 1 a naše poznámky k Janovi 1:3,
Jan 1:10, Jan 1:14, Jan 1:15 a Jan 1:18 pomohou učinit celou první
kapitolu Jana srozumitelnější.
To
Slovo v Janově úvodu
Navzdory
dlouhotrvající tradici, nedávné komentáře k Janovi přiznávají,
že výraz “slovo” ve slavném Janově úvodu nemusí označovat
živého Božího Syna předtím, než se narodil. Naše překlady
naznačují tradiční doktrínu vtělení použitím velkého
začátečního písmena “Slovo”. Co se ale stalo tělem v Janovi
1:14? Byla to předexistující osoba? Nebo to byla sebevyjadřující
činnost Boha, Otce, Jeho věčný plán? Plán domu v mysli
architekta vezme fyzickou podobu, když je ten dům postaven. To, co
předexistovalo viditelné cihle a maltě, byl záměr v mysli
architekta. Proto je docela v pořádku, když Jana 1:1-3 chápeme:
“Na začátku byl tvořivý záměr Boží”;19 “ten záměr byl
u Boha a plně vyjadřoval Boha (theos)”20 (právě tak jako
moudrost byla u Boha před stvořením, Přís. 8:30). “Všechno
vešlo v bytí skrze ten záměr...”. Tento překlad se obdivuhodně
hodí do starozákonního užívání “slova”: “Tak tomu bude s
mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s
prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem
je poslal” (Iza. 55:11).21 Ježíš je tím slovem vyjádřeným
jako lidská bytost – poslední Boží slovo světu, Syn, ve kterém
Bůh promluvil v tomto posledním čase (Žid. 1:1, 2). Je důležité,
že pisatel Židům umisťuje Syna do “posledního času”, jako
božského zástupce, který následuje proroky. Neumísťuje ho do
věčnosti, ale pokládá Syna za historického Krista. “Skrze ně”
(dia autou) se nemusí vztahovat na osobu, ale může se vztahovat na
neosobní “slovo” před tím, než se Ježíš narodil. Sám Jan
naznačuje, že “slovem” na začátku svého evangelia mínil
neosobní pojem. Ve svém 1. listě 1:2 vysvětluje, že u Boha byl
neosobní “věčný život”, t.j. slib věčného života, který
se měl uskutečnit skrze Ježíše (“u Boha”, pros ton theon,
srv. “slovo” v evangeliu, které bylo pros ton theon). Petr
zrcadlí, zdá se, přesně tutéž myšlenku, když popisuje Ježíše
jako beránka Božího, který byl “předurčen před stvořením
světa, ale zjeven na konci časů” (1 Pet. 1:20). Jen o několik
veršů předtím užívá stejný pojem předurčení, když mluví
o Božím plánu na povolání křesťanů ke spáse (1 Pet. 1:2).
Bůh vzal v úvahu ty, které později povolal. To ale neznamená, že
doslova předexistovali. Petrova aplikace tohoto pojmu na Ježíše
ve 20. verši, ukazuje na “předexistenci” ve věčných záměrech
Božích, ne na Ježíšovu skutečnou existenci v jiné dimenzi před
jeho narozením jako lidské bytosti. Zajímavá paralela se
vyskytuje ve Zjevení 4:11, kde všechno “bylo, a bylo stvořeno”.
Mounce poznamenává: “tato neobvyklá fráze naznačuje, že
všechno, co je, prvně existovalo ve věčné vůli Boží a skrze
Jeho vůli a v Jeho stanovenou dobu to všechno vešlo do skutečné
existence”.22 Neexistuje žádný pádný důvod k předpokladu, že
původní čtenáři Janova úvodu by pokládali “slovo” za Syna
doslovně předexistujícího jako osoba. To uznávají i sami
trinitářští vykladači. Až do Jana 1:14 (“slovo se stalo
tělem”) “je docela možné, že čtenář považoval Slovo za
označení nějakého svrchovaného kosmického principu nebo něčeho
podobného”.23 Málo známý je fakt, že anglické překlady před
King James Version popisují slovo jako “to”, ne “on”. Tento
bod přivádí k pozornosti James Dunn. V jeho zevrubném prozkoumání
tradiční doktríny vtělení podotýká, že mimo Janovo evangelium
není žádná doktrína předexistence. Dunn však zdůrazňuje, že
ve verších Jan 1:1-14 není potřeba pokládat “slovo” za
druhou osobu, která byla s Otcem. O Janovi 1:1 říká: Závěr,
který zatím vychází najevo z našich rozborů (Jana 1:1-14) je,
že teprve až počínaje 14. veršem (“slovo se stalo tělem”)
můžeme mluvit o osobním Logu. Báseň používá poněkud
neosobního jazyka (stalo se tělem), avšak žádný křesťan by v
tom nerozpoznal narážku na Ježíše – to slovo se nestalo řečí
o Moudrosti a Logu. Tu samou řeč a myšlenky nalézáme ve
Filónovi, kde, jak jsme viděli, jednáme s personifikací spíše
než s osobami, spíše s personifikovanými Božími skutky než s
jednotlivou božskou bytostí jako takovou. Tento bod je zamlžen
faktem, že během celé básně musíme překládat mužské Logos
jako “on”. Kdybychom ale místo toho přeložili Logos jako “Boží
výrok”, bylo by jasnější, že báseň nutně nezamýšlela, aby
se Logos veršů 1- 13 považoval za osobní božskou bytost. Jinými
slovy, revoluční význam 14. verše možná spočívá nejenom v
tom, že označuje přechod básně z předexistence na vtělení,
ale také přechod z neosobní personifikace na skutečnou osobu. 24
Proč ale “musíme překládat” mužské logos jako “on”? Jen
na podporu tradičního výkladu Janova úvodu. Pokud logos vezmeme
jako “Boží plán” a ne jako Syna naživu před jeho narozením,
odstraní se tím hlavní podpora z konstrukce tradičního názoru o
předexistenci a o Trojici v Janově evangeliu.
Další
pohled na Jana 1:1
Překlad
má věrně předat tentýž původní význam do jiného jazyka.
Můžeme vůbec pokládat naše současné překlady Jana 1:1 za
skutečné překlady? Dává ta fráze “Slovo bylo u Boha” v
češtině vůbec nějaký smysl? Kdy bylo vaše slovo naposledy “u
vás“? Máme podezření, že naše normální současné překlady,
i když možná doslova správné, prostě povzbuzují čtenáře,
aby se cítil spokojený s přijatou ortodoxní kristologií o věčném
Synovi, který na sebe vzal lidskou přirozenost. Velké začáteční
písmeno “Slova” okamžitě naznačuje předexistující osobu. A
mnoha čtenářům (11 milionů kopií po celém světě v mnoha
jazycích) je nabídnuta parfráze, jako ta v Good News Bible: “Před
tím, než cokoliv existovalo, byl Kristus s Bohem. Vždycky byl
naživu a sám je Bohem. On stvořil všechno, co existuje. Nic
neexistuje, co by on nestvořil”.25 Tím víc je čtenářova
ortodoxie potvrzena. Římskokatolický učenec Karl Josef Kuschel se
ve svém nedávném masivním zpracování otázky Kristova původu
ptá: “Proč instinktivně čteme ‘Na počátku byl Syn a Syn byl
u Boha’?”26 Zdá se nám, že pokud se máme dopídit záměru
Janova úvodu, pak hebrejská Bible by se měla stát prvořadým
směrem našeho vyšetřování. Jak mi jeden profesor na semináři
řekl: “Když nesprávně pochopíš Starý zákon, pak nesprávně
pochopíš Nový zákon”. Žádný výskyt hebrejského slova davar
(slovo), které odpovídá Janově řeckému slovu logos, neposkytuje
žádné svědectví o tom, že “slovo od počátku” znamená
osobu, tím méně nestvořenou druhou božskou osobu, Syna Božího,
vedle toho Jednoho Boha izraelské konfese. Davar ve Starém zákoně
znamená “slovo”, “záležitost”, často “slib”, nebo
“záměr”, ale nikdy ne osobu. To všudypřítomné velké
počáteční “S” “Slova” v anglických a českých
překladech, je naprosto neodůvodněné. Jan neříká, že to
předexistující slovo bylo druhou a odlišnou osobou před tím,
než se stalo tělem v Mesiášovi. Proč by tudíž Jan neměl
říkat, že Boží tvořící a sebevyjadřující aktivita, Jeho
slovo či moudrost, ukazatel Jeho mysli, byl “u Něho”, právě
tak jak moudrost byla “s (para) Ním” v Přísloví 8:30 (LXX)?
Přísloví 8 má ve skutečnosti pozoruhodné obdoby s tím, co Jan
později říká o Ježíšovi. V Ježíšových slovech se nalézá
život (Jan 6:63) tak, jako se nalézá v moudrosti. Moudrost volá
tak, jako volá Ježíš (Jan 12:44), aby se lidé řídili jeho
učením. Co se vypovídá o moudrosti v Přísloví, je jinde
přičítáno Bohu (Job 12:13-16). Významné je, že Jan vždycky
užívá předložku para (s) na vyjádření blízkosti jedné osoby
ke druhé (1:39; 4:40; 8:38 atd.). Ve svém úvodu si nicméně
zvolil pros (s), čímž naznačuje, že “slovem” nemíní osobu
u Boha. První verš Jana také připomíná, co říká moudrost v
Ekklesiastiku (kniha Sirachovcova) 24:5, 14 “Já jsem z úst
Nejvyššího vyšla, prvorozená před kterýmkoli tvorem... Od
počátku, před věky jsem stvořena”. Existuje spolehlivé
svědectví, že to hebrejské im nebo et, znamenající “s”,
může popisovat vztah mezi osobou a tím, co ta osoba má na srdci
nebo na mysli. Tady je několik zajímavých příkladů užívání
hebrejských předložek im a et: “Im (s) samo = ve svědomí, ať
už znalosti, paměti, nebo záměru”.27 Num. 14:24 “protože s
ním byl jiný duch” (jiný duch působil v jeho mysli) 1 Král.
11:11 “Protože toto bylo s tebou” (plány v Šalomounove mysli)
1 Par. 28:12 “plán všeho, co bylo duchem s ním” (co měl na
mysli) Job 10:13 “Vím, že toto bylo s tebou” (bylo skryto v
tvém srdci, v tvé mysli; toto bylo tvým úmyslem) Job 15:9 “čemu
rozumíš, a není to s námi?” (v našem chápání) Job 23:10
“Zná cestu, která je ve mně” (způsob mého myšlení) Job
23:14 “Jistě splní, co mi určil, a mnoho takových věcí je s
Ním (má mnoho takových záměrů); LXX: “Svou vůlí věc určil,
a tu věc udělal“. Job 27:11 “To, co je s Všemohoucím,
nezatajím” (Jeho úmysl nezatajím) Žalm 73:23 “Přesto jsem
ustavičně s tebou” (ve tvých myšlenkách) Et: “O snu nebo
slovu Hospodina je řečeno, že je s prorokem”.28 Gen. 40:14
(doslova) “Pamatuj mě se sebou, až se ti dobře povede” (Právě
tak Bůh měl na mysli to “slovo”) 2 Král. 3:12 “S ním je
Hospodinovo slovo” (srv. 2 Janův 2 “pravdě, která v nás
zůstává.” a Gal. 2:5 “aby pravda s vámi zůstala“) Iza.
59:12 “naše nevěrnosti jsou s námi” (v naší mysli). (Srv.
Jan 17:5 sláva, kterou měl Ježíš s Bohem – v mysli Boha jako
Jeho záměr.) Jer. 12:3 “Vyzkoušel jsi mé srdce s Tebou”
(postoj mého srdce jsi vzal v úvahu) Jer. 23:28 “Prorok, který
má se sebou sen” (sen v mysli) Jer. 27:18 “Jestliže Hospodinovo
slovo je s nimi” Job 14:5 “počet jeho měsíců je s tebou”
(tobě znám) Přís. 2:1 “a mé příkazy uschovej s tebou”
Přís. 11:2 “ale s pokornými je moudrost” Vzhledem k tomuto
hebrejskému pozadí navrhujeme následující překlad Jana 1:1, 14
“Na počátku byl Plán. Bůh měl ten Plán na srdci. Ten Plán
plně vyjadřoval Boží mysl a stal se tělem v muži Mesiáši
Ježíšovi”. Janův záměr Ve svém úvodu Jan neutralizuje
gnostickou tendenci k plurálnímu pojmu Boha. Gnostický křesťan
věřil, že ten nevyslovitelný, nepřístupný Bůh, který byl
vzdálen a oddělen od Svého stvoření, jedná se světem
prostřednictvím méně božských postav - “aionů” nebo jen
jedné takové postavy (různé gnostické systémy). Justin
Mučedník, který se určitě k žádnému gnosticismu nehlásil,
přesto bez jakýchkoliv zábran mluví o předexistujícím Synu,
který je “aritmeticky druhým Bohem”. Mučedník sice
nepovažoval Syna za nestvořeného a věčného, tak jako v později
vyvinutém trinitářském smyslu, ale za předexistujícího jako
Syn a vycházejícího v okamžiku právě před počátkem stvoření
v Genesis. Tím, že viděl Syna Božího aktivního jako “posel
Hospodinův” v dobách Starého zákona, Justin vyrazil na cestu,
která je pro Nový zákon cizí. V polovině druhého století
Justin napsal své Apology a Dialogue a v nich se filozofický vliv
na křesťanství objevuje v plné síle... odhaluje spojení mezi
pohanskými formami filozofie, most, kterým ta filozofie přešla na
křesťanské území... (křesťanství) našlo v helénském
judaismu Alexandrie prostředky, kterými si mohlo přivlastnit
filozofické myšlenky a ponechat si filozofické pojmy té doby a
zároveň se držet svého nároku na křesťanské a hebrejské
zjevení.29 Tertullián, známý jako zakladatel latinského
křesťanství, tak jako Justin, zná druhou božskou bytost, která
byla v určité době zplozena Otcem.30 Tato kristologie, která je
zlověstně příbuzná gnostickému dualismu, se mohla rozvinout jen
za předpokladu, že “Synem” Jan mínil osobu, která je odlišná
od Boží moudrosti a která existovala od počátku. Veřejnost se
nadále silně spoléhá na Jana 1:1 jako na podporu doktríny, že
Kristus je spolurovný Bohu. Co kdyby ale věděli o některém z
osmi anglických překladů, které předcházely King James Version
z r. 1611?31 Druhořadým směrem našeho vyšetřování ohledně
toho, co Jan mínil, je mimobiblická literatura judaismu. V
kumránských Návodech na kázeň se dovídáme, že “Boží
znalostí se všechno stane; všechno je založeno jeho záměrem; a
bez něho (nebo “toho“?) se nic nestane”. To je určitě
odezvou Janova “Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo
nic, co jest” (1:3). V I QS iii 15 čteme: “Od Boží znalosti je
všechno, co jest, a všechno co bude”. V apokryfu: “Ó Bože,
který jsi všechno učinil Svým slovem” (Moudrost 9:1) a znovu v
knize Sirachově 42:15 “Protož pamětliv budu skutků Páně, a co
jsem spatřil budu vypravovati: Slovem Páně jsou stvořena díla
jeho´”. V Šalomounově Odese se dovídáme, že “světy byly
učiněny Božím slovem”, a “myšlenkou Jeho srdce” (16:19).
Určitě se nacházíme v atmosféře Boha, který v Genesis 1
promluvil, a bylo to učiněno. V Janovi 1:1 se pak dovídáme víc o
té sebe vyjadřující a tvořivé činosti slova které (“ono”
a ne “on”) se stalo Ježíšem. Ježíš je tudíž tím, čím
se to slovo stalo. Věřím, že mnoho učenců by došlo k takovému
závěru, kdyby nebyli pod nátlakem ortodoxie. Jak zajímavé je, že
na příklad ten velký F.F. Bruce kupodivu napsal o Janovi 1:1 a
Kristově předexistenci: “Pokud jde o otázku předexistence,
člověk může souhlasit alespoň s předexistencí věčného slova
či moudrosti Boží, která byla vtělena v Ježíšovi. Avšak
jestli vůbec nějaký novozákonní pisatel věřil v Ježíšovu
odlišnou existenci jako druhé božské Osoby, není jasné...
Nejsem si jist, zda Pavel tomu věřil”32 Neříká Bruce nakonec
totéž, co Arndt a Gingrich definují ve svém základním lexikonu?
Oni o “slovu” v Janovi 1:1 říkají: “Naše literatura ukazuje
stopy myšlení, které bylo rozšířeno v synkretismu té doby,
zrovna tak jako v židovské literatuře o “moudrosti” a ve
Filónovi. Nejvýraznějším rysem toho myšlení byl pojem Logu,
nezávislého a personifikovaného ‘Slova’ (Božího)... toto
božské ‘Slovo’ na sebe vzalo lidskou podobu v historické
osobě”.33 To, že tuto definici nám nabízí takové prestižní
kapacity, nás hodně ujišťuje. Arndt a Gingrich neříkají, že
to “slovo” znamená Syna před Ježíšovým narozením. Podle
jejich názoru to “slovo” V Janovi 1:1 je personifikace a ne
osoba. A přesto, pokud člověk nevěří v druhou božskou osobu
předexistujícího Syna, nemůže být v mnoha církevních kruzích
považován za pravého věřícího! Jaký to úžasný paradox.
Situace je jiná na úrovni akademických studií Bible. Jak hodně
tedy na tom slově “slovo” záleží? Je to předexistující
osoba nebo záměr? Trinitáři někdy argumentují následujícím
způsobem: 1) To Slovo bylo Bůh; 2) Ježíš byl to Slovo; 3) Tudíž
Ježíš byl Bůh. Tyto předpoklady musíme prošetřit. To Slovo
není totožné s Bohem.34 Je od Boha v určitém smyslu odlišeno
tím, že je “s Ním”. To Slovo nebylo druhým Bohem. Pokud to
Slovo tedy není totožné s Bohem (jak by mohlo být, když je “s
Bohem” či “u Boha”?), ani není druhý, nezávislý Bůh, pak
ta fráze “Slovo bylo s Bohem” může znamenat jedině, jak A.E.
Harvey poukazuje: “že to slovo bylo vyjádřením či odrazem Boha
(Moudrost 7:25-6), že v určitém smyslu bylo božské, t.j. z
Boha”.35 Druhý předpoklad, “Ježíš bylo to slovo”,
neznamená, že to slovo bylo od věčnosti totožné se sebe vědomou
osobou Ježíše. Ježíš je tím, čím se to slovo stalo. On je
vyjádřením toho slova od svého narození jako Syn Boží (Jan
1:14). Když řekneme, že Ježíš byl vyjádřením zjevující se
Boží činnosti, žádným způsobem to nedokazuje, že Syn Boží
byl nestvořeným členem Trojice.
Myslet
jako Židé
Celá
záležitost předexistence je podstatně ovlivněna způsobem, jakým
hodnotíme biblická prohlášení. Co znamená, že něco “je”
před tím, než to existuje na zemi? Jedná se o předurčení nebo
o doslovnou předexistenci? Faktem je, že “když si Žid přál
označit něco jako předurčené, mluvil o tom jako o už
existujícím v nebi”.36 Tím pádem Pavel v Koloským 1:5 mluví o
naději na křesťanské dědictví nastávajícího Království, že
je “uložena v nebesích”. To slíbené dědictví, které v
budoucnosti obdržíme, už existovalo v Božím plánu od věčnosti.
Co je pro nás budoucností, je v tomto zvláštním smyslu pro Boha
minulostí. Podobně s tajemstvím budoucího Království, které
bylo u Boha skryto v Jeho věčných záměrech (Řím. 16:25). A
právě tak moudrost, která nám je nyní dána, byla Bohem určena
před začátkem světa pro naše oslavení (1 Kor. 2:7- 9). Podle
tohoto způsobu popisování předurčených záměrů Boha, Bible
může dokonce i říct, že Ježíš je “beránek, zabitý od
stvoření světa” (Zjev. 13:8). O tom, co Bůh určil, se tudíž
může mluvit jako kdyby se to už stalo v Božím záměru, i když
se ta událost ve skutečnosti ještě nepřihodila. Tento důležitý
biblický princip se objevuje také v Pavlově myšlení: “Bůh
nazývá to, co není, jako kdyby to bylo” (Řím. 4:17). V této
souvislosti se to vztahuje na Izáka, který byl “skutečný v
myšlence a záměru Boha už před jeho zplozením”.37 “Ten
Všemohoucí oslovuje... neexistující věci... jako kdyby
existovaly, protože brzy budou existovat podle Jeho záměru”.38 V
tomtéž listu Pavel může říct, že Bůh “oslavil” věřící,
čímž míní, že jejich budoucí sláva je zaručena, protože Bůh
ji ustanovil (Řím. 8:30). Písmo oznamuje 700 let před narozením
Ježíše, že “byl nám dán syn” (Iza. 9:5). Některé současné
verze patřičně překládají tyto minulé časy sloves do budoucna
- “bude nám dán syn” – neboť to z nich vyplývá.39 Je na
místě se zeptat, zda tyto “minulé časy v proroctví” či
“záměru” se nenalézají také v Janově evangeliu Všichni
lehce rozpoznáme, že Boží slib dát Abrahámovi zemi se vztahoval
na budoucnost. Ten slib byl ale vyjádřen v minulém čase: “Tvému
semeni jsem dal tuto zemi” (Gen. 15:18). Soncino Commentary vhodně
podotýká: “Boží slib je vyjádřen, jako kdyby už byl
splněn”.40 Minulý čas se tu ale nesmí brát doslova, protože
celá ta země zatím nepatří 41 Abrahámovým potomkům po
Izákovi. Štepán jasně říká: “Ale nedal mu z ní do
vlastnictví ani píď, slíbil však, že mu ji dá” (Skut. 7:5).
Zdánlivý rozpor mezi Gen. 15:18 (“jsem dal“) a Skut. 7:5
(“nedal mu”) lze lehce rozřešit, když rozpoznáme “prorocký
minulý čas”, který jasně ukazuje na jistotu budoucího
vyplnění, protože Bůh to ve svém záměru už v minulosti určil.
Podobně dal Bůh tu zemi Abrahámovi a Izákovi (Gen. 35:12), i když
ji neobdrželi.42 Navrhneme aplikaci tohoto principu na Jana 17:5 (o
něco dále). Nejprve si však po p
Přečíst zbytek komentáře... |
]
|
|
|
|