 |
Právě je 563 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116487664
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Život víry: Střípky katolické....Uznáme, čím doopravdy jsme?
Vloženo Čtvrtek, 30. březen 2023 @ 10:43:18 CEST Vložil: Tomas |
poslal oko
Pán Ježíš říká "Jsi spasen (jsi spasena)" jen tomu, kdo otevře své srdce a uzná , že je hříšník.
Spása vstupuje do srdce , jen když je otevřeme v pravdě svých hříchů.
Privilegovaným místem setkání s Ježíšem Kristem jsou vlastní hříchy.
Vypadá to jako blud, ale říkal to svatý Pavel, který se chlubil pouze dvěma věcmi: svými hříchy a vzkříšeným Kristem, který ho spasil. Proto uznání vlastních hříchů, uznání naší ubohosti, uznání toho, co jsme, čeho jsme schopni nebo čeho jsme se dopustili, je branou, která nás otevírá Ježíšovu pohlazení, Ježíšovu odpuštění a Ježíšovu slovu: "Tvá víra tě spasila, jdi v pokoji. Pán Ježíš říká pokrytcům: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království (Mt 21,31), protože ti se cítí hříšníky a ve vyznání hříchů otevírají svá srdce k setkání s Ježíšem, který za nás všechny prolil svou krev.. A v tomto spočívá naše útěcha.
Zkušenost útěchy je duchovní prožitek, který ke své plnosti vždycky potřebuje druhého.
Nikdo nemůže utěšit sebe sama. Nikdo! Kdo se o to snaží, skončí nahlížením do zrcadla. Utěšuje se věcmi, které mu nedovolují růst. Taková útěcha je iluze a nedává růst. Není to útěcha, protože je uzavřena sama v sobě a postrádá vztah k druhému.
Opravdová útěcha se vztahuje k druhému dvojím způsobem; je darem a je službou. Přijímám útěchu od Pána jako dar, protože jsem v nouzi.
Aby se mi dostalo útěchy, musím uznat, že jsem v nouzi. Jedině tak přijde Pán, utěší nás a pošle, abychom těšili druhé. Není snadné mít srdce otevřené daru a prokazovat službu - až toto dvojí nám ale umožňuje útěchu.
|
Re: Střípky katolické....Uznáme, čím doopravdy jsme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 01. duben 2023 @ 08:35:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Jsem docela potěšen, že zde není ani jeden, kdo by se nepovažoval za hříšníka. (Mlčení je přece souhlas s článkem!)
|
Re: Střípky katolické....Uznáme, čím doopravdy jsme? (Skóre: 1)
Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Středa, 05. duben 2023 @ 15:48:06 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
(Mlčení je přece souhlas s článkem!)
Mlčení není souhlas se článkem - viz níže komentáře. |
]
|
|
Re: Střípky katolické....Uznáme, čím doopravdy jsme? (Skóre: 1)
Vložil: JirkaB v Sobota, 01. duben 2023 @ 09:44:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Může prosím Oko přiblížit, kde se Pavel chlubil hříchy? Já myslím, že nikde, že nikdo se nechlubí hříchy. Nebo to nějak rozepsat, aby bylo zřejmější co myslíš.
Tvá slovní spojení jsou pro mne zavádějící a hřích určitě není privilegované místo k setkání s Kristem.
Ř 5:20 Zákon pak k tomu přistoupil, aby se rozhojnil hřích, a kdež se rozhojnil hřích, [tu] ještě více rozhojnila se milost, 21 Aby jakož kraloval hřích k smrti, tak aby i milost kralovala skrze spravedlnost k životu věčnému, skrze Jezukrista Pána našeho. 6:1 Což tedy díme? Zůstaneme v hříchu, aby se milost rozhojnila? 2 Nikoli. Kdož jsme zemřeli hříchu, kterakž ještě živi budeme v něm? Pavel říká těm co zemřeli hříchu (křesťanům), že dál v něm nemohou žít, nic o privilegovaném místě s Kristem, naopak
Židům 6:4 Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého, 5 Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího, 6 Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají.
Pravda to není přímo o hříchu, ale vylučujete to privilegovanost hříchu jao místa setkání s Kristem.
Jirka |
Re: Střípky katolické....Uznáme, čím doopravdy jsme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 02. duben 2023 @ 06:04:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."vylučujete to privilegovanost hříchu jako místa setkání s Kristem. "...
Nevylučuje - naopak uznání svých hříchů je prvním (a nezbytným) předpokladem k tomu, aby mohla zapůsobit Boží milost.
(Ř 5,19 ...) Jako se skrze neposlušnost jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost jednoho stanou mnozí spravedlivými. Do toho vstoupil Zákon, aby se provinění rozhojnilo. A kde se rozhojnil hřích, tam se nadmíru rozhojnila milost, aby tak, jako vládl hřích ve smrti, i milost vládla skrze spravedlnost k životu věčnému skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
(Ř 7,7 ...) Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „ Nepožádáš.“ Hřích využil příležitosti, které se mu dostalo skrze to přikázání, a probudil ve mně veškerou žádostivost; bez Zákona je totiž hřích mrtev. Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil, a já jsem zemřel. I ukázalo se, že přikázání, které mělo být k životu, bylo mi k smrti. Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal mě a skrze ně mě zabil. A tak Zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré. Tedy to dobré mi způsobilo smrt? Naprosto ne! Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným. Neboť víme, že Zákon je duchovní, já však jsem tělesný, prodaný do otroctví hříchu. Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž činím to, co nenávidím. Činím-li však to, co nechci, souhlasím se Zákonem, že je dobrý. Ale pak již to nekonám já sám, nýbrž hřích, který ve mně přebývá. Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré; neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá.
Nalézám tedy tento zákon: Když chci činit dobro, je při mně zlo. Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím. Vidím však jiný zákon ve svých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech. Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti? Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu.
|
]
|
|
Re: Střípky katolické....Uznáme, čím doopravdy jsme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 01. duben 2023 @ 10:49:37 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ |
Spása vstupuje do srdce , jen když je otevřeme v pravdě svých hříchů.
Privilegovaným místem setkání s Ježíšem Kristem jsou vlastní hříchy.
Vypadá to jako blud, ale říkal to svatý Pavel, který se chlubil pouze dvěma věcmi: svými hříchy a vzkříšeným Kristem, který ho spasil.
Který "svatý" Pavel se chlubil svými hříchy? To musel být dost ujetej, teda, jestli to dělal.
Nikdo nemůže utěšit sebe sama. Nikdo!
A to jsi nějak zkoušel, utěšit sama sebe? Jak dlouho?
Aby se mi dostalo útěchy, musím uznat, že jsem v nouzi. Jedině tak přijde Pán, utěší nás a pošle, abychom těšili druhé.
A ty seš teda v nouzi? Chceš být teď spasen - ne až někdy kdoví kdy, až si užiješ "svobodu" hřešit, že o tom píšeš?
Mám v mnoha věcech, co popisuješ, hodně jinou zkušenost, než píšeš ty z tvého světa.
Uznání mých hříchů žádnou branou k ničemu nebylo, leda snad k depresi a beznaději. Uznání hříchů bez moci evangelia bylo hodně temné, beznadějné. K tomu snaha se těch hříchů zbavit - dost šílená deprese náboženství, pobíhání po zpovědnicích, hledání pomoci, kde šlo, na různých posvátných kopcích, při všelijakých akcích.
Ježíš pak byl branou ven z takové příšerné situace, z točení se kolem sebe a svých vlastních hříchů. Místem setkání s ním nebyly moje hříchy, ale docela obyčejný pokoj na vysokoškolské koleji či pokoj v domě v jedné vzdálené vesnici, kde jsem měli společenství a kde jsem Pána Ježíše přijal.
Když mne Ježíš zachránil, nemusel mi to říkat. Tomu, kdo je spasen, to nemusí nikdo říkat. Není to potřeba. Ví to, že je zachráněn. Jeho situace se změní natolik, že mu nikdo nemusí říkat o tom, že byl spasen.
Když člověk přejde ze smrti do života, z temnoty do světla, z pravomoci temnoty do pravomoci Ježíše, pozná to. To je obrovská změna.
Vlastními hříchy se nechlubím, to by v mém světě byla zvrácenost, chlubit se vlastními hříchy.
O hříchu vydám svědectví, co jsem žil, co bylo špatně, kde se hřích vzal, jak konkrétně mne Bůh ze hříchu zachránil, jak mne hříchu zbavil. A že mám o čem psát.
Ale k chlubení na tom nic není.
Ani apoštol Pavel se hříchy nechlubil - popsal svoji situaci v hříchu, ale není tam ani náznak toho, že by se chlubil hříchem, že by byl rád za to, že byl v hříchu a nebo že by byl nějak pyšný na hříchy, ve kterých žil.
Zato se Pavel docela chlubil tím, co dělal s Bohem, co Bůh udělal pro něj, jak žil, kde všude byl, c s Bohem zažil, přes jeho slabosti. Z toho je cítit, že za to je - na rozdíl od hříchu - rád. A tak to máme i my.
Toník |
Re: Střípky katolické....Uznáme, čím doopravdy jsme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 02. duben 2023 @ 06:15:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Částečně jsem už nahoře odpověděl Jirkovi.
(Gal 2,15) My jsme rodem Židé, a ne hříšníci z pohanů; když však víme, že člověk není ospravedlňován ze skutků Zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista, i my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlněni z víry Kristovy, a ne ze skutků Zákona, protože ze skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk. Jestliže však i my, kteří hledáme ospravedlnění v Kristu, jsme byli shledáni hříšnými, je snad proto Kristus služebníkem hříchu? Naprosto ne!
(Gal 3,22) Avšak Písmo uzavřelo všechno pod hřích, aby bylo dáno zaslíbení z víry Ježíše Krista těm, kdo věří ....
|
]
Re: Střípky katolické....Uznáme, čím doopravdy jsme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 03. duben 2023 @ 06:48:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Asi jsi Stando odpověděl, ale ne na to, na co jsem se tě k tomu, co píšeš ptal já.
Budu rád, když na otázky odpovíš. Hlavně na tu poslední.
Spása vstupuje do srdce , jen když je otevřeme v pravdě svých hříchů.
Privilegovaným místem setkání s Ježíšem Kristem jsou vlastní hříchy.
To je teda tvoje zkušenost, Stando?
Tohle prožíváš při eucharistii, že tam jsou privilegovaným místem tvoje vlastní hříchy?
Vypadá to jako blud, ale říkal to svatý Pavel, který se chlubil pouze dvěma věcmi: svými hříchy a vzkříšeným Kristem, který ho spasil.
Který "svatý" Pavel se chlubil svými hříchy a kde?
Nikdo nemůže utěšit sebe sama. Nikdo!
A to jsi nějak zkoušel, utěšit sama sebe? Jak dlouho?
Aby se mi dostalo útěchy, musím uznat, že jsem v nouzi. Jedině tak přijde Pán, utěší nás a pošle, abychom těšili druhé.
A ty seš teda v nouzi?
Chceš být teď spasen - ne až někdy kdoví kdy či po smrti, až si užiješ "svobodu" hřešit, že o tom píšeš?
Toník |
]
Re: Střípky katolické....Uznáme, čím doopravdy jsme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 03. duben 2023 @ 07:40:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Každý z nás by měl uznat, že je svojí podstatou stále hříšník - a že bez Boha a jeho pomoci je beznadějně ztracený.
Toto hlásá celým svým životem i slovy apoštol Pavel. Jestliže zrovna jako hříšníci nežijeme, není to naše zásluha, ale je to dílo Boží. To Bůh z nás udělal jiného člověka - nového člověka - a to tím, že jsme "oblékli" tohoto "nového člověka" - Krista. Oblékli jsme Krista Boží milostí ve křtu.
Máme - li opravdu žít, jsme na Bohu závislí více, než třeba nově narozené miminko na své matce. To, že život křesťana není jen obrazem života beznadějně závislého hříšníka, je zásluhou neustále plynoucích Božích milostí, které člověk přijímá , rozšiřuje jimi své srdce a obnovuje se jimi do původní nevinnosti lidí před prvním hříchem.
A nejen to - za zásluhy Pána Ježíše jsme se stali - a to navzdory svým hříchům a náklonnosti k nim - čímsi daleko víc, než jen pouhými lidmi stvořenými Bohem - stali jsme se Bohem přijatými dětmi!
Bůh si nás adoptoval, jméno každého z nás si "vyryl přímo do své dlaně"! Chce spojit své bytí s našim bytím navěky! Až tak o nás stojí!
(2 Kor 12,1 ...) Je třeba se chlubit? (To přece není k ničemu.) Tak co! Přejdu k viděním a zjevením Páně.Znám člověka v Kristu, který před čtrnácti lety - bylo to v jeho těle? Nevím; bylo to mimo jeho tělo? Nevím; Bůh to ví -... ten člověk byl uchvácen až do třetího nebe. A ten člověk - bylo to v jeho těle? Bylo to bez jeho těla? Nevím, Bůh to ví - vím,že byl uchvácen až do ráje a že uslyšel nevyslovitelná slova, která není člověku dovoleno říkat.
Tímto člověkem se budu chlubit; ale sebou se chlubit nebudu, leda svými slabostmi.
Ó, kdybych se chtěl chlubit, nebyl bych nerozumný, říkal bych pravdu. Ale upouštím od toho, aby si lidé o mně nedělali představy přesahující to, co se na mně vidí anebo co se ode mne slyší. A abych samou znamenitostí těch vidění nezpychl, byl mi do těla vložen osten, Satanův anděl, jenž mě má políčkovat - abych nezpychl Třikrát jsem kvůli tomu prosil Pána, aby ho ode mne poslal pryč. Ale on mi výslovně řekl: "Má milost ti postačí; vždyť síla se projevuje ve slabosti." A tak se z celého srdce budu chlubit zejména svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. Proto si libuji ve slabostech, v urážkách, v tísních, v pronásledování a v úzkostech zakoušených pro Krista; neboť když jsem slabý, tehdy jsem právě silný.
Odpověz si, Toníku, na jednu věc: Kde všude jsi slabý? Snad jen v tísních, v urážkách od jiných, v úzkostech, v nemoci těla?
Není snad každé naše selhání hříchem projevem také naší slabosti, která - třeba nakrátko - u nás získala zrovna navrch?
Tak, jak různá trápení a nemoci udržovala Pavla v pokoře a připomínala mu jeho potřebu neustálého kontaktu s Bohem, nejinak je tomu s křesťanem, který zhřeší. Hřích je jistě také projevem slabosti - projevem "nemoci" naší duše - a toto vědomí nás vede k pokoře a k pokání.
Boží moc se zjevuje ve slabých lidech - a to by mělo pro nás být povzbuzením. Víme - li o svých omezeních, nebudeme si tu gratulovat ke své dokonalosti. Raději se obrátíme k Bohu a budeme cestu k účinnému životu hledat u Něho. Musíme se spoléhat na Boha, ne na svou energii, úsilí, nebo talent.
Naše slabosti pomáhají rozvíjet náš křesťanský charakter - také však prohlubují naši úctu k Bohu, protože když uznáváme svoji slabost, potvrzujeme a oslavujeme tím Boží sílu.
|
]
Re: Střípky katolické....Uznáme, čím doopravdy jsme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 03. duben 2023 @ 07:49:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Abych to shrnul - máme - li velké schopnosti, nebo velké zdroje, jsme v pokušení spoléhat při konání Božího díla sami na sebe - a to vede k pýše.
Když jsme slabí, když v pokání uznáme a vyznáme svoji slabost a hříšnost - když Bohu dovolíme, aby nás naplnil svou mocí, tehdy jsme silnější, než bychom mohli být ze svých vlastních zdrojů. Musíme se spoléhat na Boha (a ne na sebe) - pouze práce vykonaná v Jeho moci je účinná a má věčnou hodnotu.
|
]
Re: Střípky katolické....Uznáme, čím doopravdy jsme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 03. duben 2023 @ 08:03:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Ahoj Stando.
Díky za spoustu textu, co jsi napsal. Můžeme pak někdy probrat, co tě trápí.
Na otázky k tomu, co píšeš v článku, odpovíš?
Psal jsi:
Spása vstupuje do srdce , jen když je otevřeme v pravdě svých hříchů.
Privilegovaným místem setkání s Ježíšem Kristem jsou vlastní hříchy.
Tak se ptám: To je teda tvoje zkušenost, Stando?
Tohle prožíváš při eucharistii, že tam jsou privilegovaným místem tvoje vlastní hříchy?
Vypadá to jako blud, ale říkal to svatý Pavel, který se chlubil pouze dvěma věcmi: svými hříchy a vzkříšeným Kristem, který ho spasil.
Který "svatý" Pavel se chlubil svými hříchy a kde?
Nikdo nemůže utěšit sebe sama. Nikdo!
A to jsi nějak zkoušel, utěšit sama sebe? Jak dlouho?
Aby se mi dostalo útěchy, musím uznat, že jsem v nouzi. Jedině tak přijde Pán, utěší nás a pošle, abychom těšili druhé.
A ty seš teda v nouzi?
Chceš být teď spasen - ne až někdy kdoví kdy či po smrti, až si užiješ "svobodu" hřešit, že o tom píšeš?
Zvlášť na tu poslední otázku mne zajímá odpověď. Píšeš:
Bůh chce spojit své bytí s našim bytím navěky! Až tak o nás stojí!
A to píšeš pravdivě.
Co ty - chceš spojit tvé bytí s Božím až navěky?
A teď se neptám na něco hypoteticky, až někdy po smrti, možná, až si užiješ tvou "svobodu" hřešit.
Myslím teď, v této chvíli, bez zadních vrátek hřešení - chceš teď v tuto chvíli spojit svůj život s Bohem navěky?
Toník |
]
Re: Střípky katolické....Uznáme, čím doopravdy jsme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 03. duben 2023 @ 08:39:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku, já odpovídám na tvé otázky - vysvětluji své postoje.
A ty to všechno obrátíš, že co mě trápí?
Čteš vůbec mé odpovědi, nebo jen každé páté slovo? Protože tvoje reakce mi připadá, jako by jsi to ani nečetl.
..." chceš teď v tuto chvíli spojit svůj život s Bohem navěky?"...
Věřím, že v této chvíli jsem s Bohem spojený - a doufám, že tomu tak bude vždycky. U vědomí mé lidské slabosti to ovšem říkám podmíněně s tím, že Boží milost mě neopustí.
|
]
Re: Střípky katolické....Uznáme, čím doopravdy jsme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 03. duben 2023 @ 09:57:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Na mé otázky jsi Stando zatím neodpověděl. Zeptám se tě tedy znovu, jednu po druhé, aby se to nekomplikovalo.
A ty to všechno obrátíš, že co mě trápí?
No, to by mohla být projekce z mé strany. Píšeš třeba shrnutí:
Abych to shrnul - máme - li velké schopnosti, nebo velké zdroje, jsme v pokušení spoléhat při konání Božího díla sami na sebe - a to vede k pýše.
Chápu, že to tak máte, psal jsi to mnohokrát. Myslel jsem, že tě to trápí, že to žiješ, že se s tím tak sdílíš. Kdybych to měl tak, jako to máte vy, jak to popisuješ, trápilo by mně to a chtěl bych to řešit. Proto jsem napsal, že můžeme pak i probrat, co tě trápí. Ale vlastně vůbec nevím, zda tě to trápí, že to tak máte, nebo ne. Tak promiň za mojí projekci.
Trápí tě to, jak jsi to shrnul?
Nebo jsi spokojený s tím, že to tak máte, je ti v tom dobře?
Čteš vůbec mé odpovědi, nebo jen každé páté slovo? Čtu si tvoje odpovědi. U tebe to není tak, že bych po první větě, ve které napíšeš nějaký útok nebo urážku, přestal číst. Vím, že máš vě zvyku tak psát, ale že pak pokračuješ něčím dalším z tvého života, někdy i k tématu.
Protože tvoje reakce mi připadá, jako by jsi to ani nečetl.
To bude dané tím, že ne zajímají odpovědi na otázky k tomu, co jsi o vás napsal v článku. Ale nevadí mi, že píšeš další věci, klidně piš, co potřebuješ.
Věřím, že v této chvíli jsem s Bohem spojený - a doufám, že tomu tak bude vždycky. U vědomí mé lidské slabosti to ovšem říkám podmíněně s tím, že Boží milost mě neopustí.
A to zase nebyla odpověď na mojí otázku, Stando - snad odpovídáš na otázky, které žiješ ty.
Psal jsi:
Bůh chce spojit své bytí s našim bytím navěky! Až tak o nás stojí!
Mně k tomu spíše zajímalo, jestli chceš teď v tuto chvíli spojit svůj život s Bohem navěky, když víš, že Bůh chce spojit svůj život s tebou navěky.
Jestli máš tu jednu jedinou adekvátní odpověď na Boží volání.
Toník |
]
Re: Střípky katolické....Uznáme, čím doopravdy jsme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 03. duben 2023 @ 13:31:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."... jestli chceš teď v tuto chvíli spojit svůj život s Bohem navěky, když víš, že Bůh chce spojit svůj život s tebou navěky. "...
Ano, chci. A bude tomu tak, pokud v dobrém vytrvám až do smrti.
|
]
Re: Střípky katolické....Uznáme, čím doopravdy jsme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 04. duben 2023 @ 06:31:00 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Stando, tedy:
1. Bůh chce spojit své bytí s tvým bytím navěky! Až tak o tebe stojí!
2. Ty to chceš taky.
Co konkrétně ti tedy brání v tom, abys to udělal?
Toník |
]
Re: Střípky katolické....Uznáme, čím doopravdy jsme? (Skóre: 1)
Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Úterý, 04. duben 2023 @ 07:31:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
A bude tomu tak
Proč tomu není nyní? |
]
|
|
Re: Střípky katolické....Uznáme, čím doopravdy jsme? (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 03. duben 2023 @ 13:29:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Eucharistie je sám živý Ježíš ve způsobách chleba a vína. Není to tedy žádné "místo setkání s Ježíšem".
Je to způsob setkávání s živým Ježíšem, kdy se vytváří nejenom jednota duší, ale také jednota těl. Je to chléb, vedoucí k věčnému životu. Jiný způsob setkávání s Ježíšem je třeba v modlitbě. A další způsob setkávání s Ježíšem je skrze skutky lásky vůči bližním.
Představ si, že bys dokázal úplně nehřešit. Že by se ti to dařilo. To pak svádí k osobní pýše - když totiž vidíš lidi okolo sebe, jak různými způsoby hřeší, tak jsi sám se sebou spokojen - a považuješ se za člověka lepšího, spravedlivějšího, než ti druzí.
A rázem máš problém, který tě vzdaluje, odděluje od Boha.
Proto Pavel vysvětluje, že on by se měl čím chlubit - ale že to dělat nebude, že pokud se má něčím chlubit, tak svými slabostmi.
Slabosti, bezmocnost - to je naše místu! Z tohoto místa můžeme přistupovat s bázní a v pokání k Bohu a budeme od něho přijati.
|
]
Re: Střípky katolické....Uznáme, čím doopravdy jsme? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 04. duben 2023 @ 06:28:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
Eucharistie je sám živý Ježíš ve způsobách chleba a vína. Není to tedy žádné "místo setkání s Ježíšem".
Ale tvůj vlastní hřích je tím místem setkání. Je to tak?
Představ si, že bys dokázal úplně nehřešit. Že by se ti to dařilo. To pak svádí k osobní pýše - když totiž vidíš lidi okolo sebe, jak různými způsoby hřeší, tak jsi sám se sebou spokojen - a považuješ se za člověka lepšího, spravedlivějšího, než ti druzí. A rázem máš problém, který tě vzdaluje, odděluje od Boha.
Jej, Stando ...to vaše divné psaní ve druhé osobě.
Takto to skutečně máš? To je teda tvoje situace? Když se ti podaří nehřešit, tak jsi sám se sebou spokojen a svádí tě to k osobní pýše a máš problém, co tě odděluje od Boha?
No, nemáte to fakt jednoduché.
A na to se tě ptám - chceš být z toho zachráněn, třeba dnes? Abys v takové situaci nebyl? Nebo si to chceš ponechat, dál to žít?
Proto Pavel vysvětluje, že on by se měl čím chlubit - ale že to dělat nebude, že pokud se má něčím chlubit, tak svými slabostmi.
Ne, ani to ne.
Ale nevadí, Stando - všiml sis alespoň, čím se to Pavel chlubí?
Že se nechlubí svými hříchy?
Toník
|
]
Re: Střípky katolické....Uznáme, čím doopravdy jsme? (Skóre: 1)
Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Úterý, 04. duben 2023 @ 07:49:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Stando, začala jsem znovu psát, je Svatý týden, předpokládám že jsi usmířený s Bohem a s lidmi, jak jsi tu psal na jiném místě.
Moje zkušenost je, že privilegovaným místem setkání s Ježíšem (po jednorázovém opuštění hříchů a hříšného stylu života), je LÁSKA, VZTAH, DůVĚRA.
Pýcha člověku hrozí neustále - a projevuje se konkrétně proti lásce a především v těch situacích, kde se povyšujme nad Boha a bližní (urážkami bližních, jejich vzdělání, nebo že bližní jsou hlupáci, podržtaky, ničemové, že potratili rozum apod. ) - což už je tedy za Tebou - a píši ti to zpětně jen k porozumění a jsem ráda, že s tuto formy pýchy je v tvém vědomí už uznání jako slabosti - což je první krok aby ti dále pýcha nehrozila (1/ uvědomění si hříchu - 2/ opuštění tohoto hříchu pýchy - 3/ ovoce - pokora a láska k bližním?) |
]
Re: Střípky katolické....Uznáme, čím doopravdy jsme? (Skóre: 1)
Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Sobota, 08. duben 2023 @ 09:10:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Stando, ještě mám otázku:
Proč se neustále točíš kolem svých hříchů? Je to proto, že cítíš "povinnost" chodit pravidelně ke svátostem smíření? Že cítíš povinnost "nějaké hříchy mít"?
Mne jen napadlo, a je k tomu obrovská příležitost v rámci velikonočních událostí a obřadů - nechat vše staré dnes na Bílou sobotu v hrobě - a už se neotáčet - a povstat znovu s předsevzetím již nikdy Krista nezradit žádným hříchem - a dát se s důvěrou na cestu s Ním, za ruku, plně mu věřit - třeba i dočasně nevidět - ale nechat se vést - protože Kristus ke hříchům nevede... naopak...
Jen rada - ke spojení s Kristem tady a teď - a již napořád...
Brusle7
|
]
Re: Střípky katolické....Uznáme, čím doopravdy jsme? (Skóre: 1)
Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Středa, 05. duben 2023 @ 09:49:55 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Ahoj Toníku a Stando,
reaguji s mým názorem víry znovu na větu:
"Privilegovaným místem setkání s Ježíšem Kristem jsou vlastní hříchy".
Představme si situaci, že muž a žena budou mít opakovaná rande (setkání), půjdou se projít třeba k nějakým hezkým (privilegovaným) místům setkání - třeba k řece, ke splavu, do kina, na vícedenní výlet pod stan atd. - a na těchto setkáních budou (místo vnímání krásy přírody, řeky, kina apod. a především místo vnímání krásy jeden druhého) budou stále řešit a vyznávat ty opakující se hříchy, které budou stále a opakovaně privilegované pro setkání? Takové pravidelné situaci tedy moc nerozumím - ale ano - může nastat jednou - vyznání partnerovi dřívějších chyb třeba z mládí - ale nosit to s sebou stále na každé další rande - setkání? Bavilo by to druhého partnera mít na setkáních privilegovaně hříchy druhého, než vnímám krásy především druhého partnera, krásy setkání navzájem?
I Bůh touží, abychom při setkáních s ním vnímali především BOHA SAMOTNÉHO, byli s ním, naslouchali mu, sdíleli s ním sebe. Staré hříchy Bůh přece při znovuzrození odpouští, není třeba se ke starým hříchům vracet opakovaně - ale je třeba dále rozvíjet především VZTAH, LÁSKU - nikoliv se na každém dalším "randeti" hrabat a brouzdat ve starém bahně, které již není, protože ho bůh dávno odpustil a uzavřel...
Vím jistě, že Bůh touží především po lásce a vztahu od lidí. Je krásné tento vztah žít a být v něm. Ježíš Kristus prosil před svou cestou před zajetím a ukřižováním, především o láskyplný vztah - abychom byli s Ním. Takto vnímám vzájemné privilegované setkání mezi Bohem a člověkem. |
]
|
|
|
|
