Všichni přece víme, že myslivec bez flinty by vypadal divně a že modrý černoušek (případně afroameričánek, chcete - li) je biologický nesmysl.

Stejně podivně by vypadal Ježíš Kristus bez kříže, odpouštějící bez pokání a lítosti, nikdy nehovořící o obrácení a o radikální změně smýšlení.

Ježíš nekárající farizeje a tvrdící, že peklo je jen metafora ...

Určitě nejsem sám, kdo v našem mediálním prostoru zaregistroval postupné šílenství jakési "novo - neurážející - řeči".

"Deset malých černoušků"  od Agáty Christie se postupně změnilo na "Deset malých indiánů", aby se pak objevila konečná verze titulu: "A pak nezbyl žádný".

Ani našim luhům a hájům se tato "korektnost" nevyhnula.

Např. takový myslivec, známý  z etikety klasického českého lihového výrobku nám postupně za několik let omládl, přišel o láhev vlastního moku i o nalitou sklenku, pak mu designéři sebrali flintu i fajfku a dnes už nemá ani to pírko za kloboukem (asi aby netrpělo žádné zvířátko). A dokonce i ten černoušek na kofile zmodral! Možná jednou dokonce i zduhovatí!

Svět, ve kterém žijeme, se stává čím dál tím více absurdním.

Potřeba cítit se pořád příjemně zastiňuje umění opravdově milovat. Tomu se třeba člověku naučit, to nepřichází samo od sebe.

Obětovat se pro druhého není totiž vůbec vlastní padlé lidské přirozenosti.

Dobrá zpráva je, že když zvolíš cestu pokání a obrácení, Bůh tě tvoří znova.

Láskou z kříže, která má moc obětovat život za toho, kterého miluji. Je před tebou ale dlouhý a bolestný proces "uschopnění" se do lásky. Nemůžeš začít milovat ihned - pokud jsi byl dlouhé roky vychováván neschopnosti  k lásce (natož milovat neviditelného Boha!). Musíš se nejdřív naučit zapomenout na sebe, přestat být "pupkem" vztahu - bodu, kolem kterého se vše točí, a udělat si čas na druhého. (O to víc toto platí v případě vztahu s Bohem).

To je pravdivé poznání: jsem egoistou a potřebuji pomoc toho, kdo je mistrem vztahů. On je totiž Bohem ve vztazích; Otce, Syna a Ducha svatého. A on mě může naučit milovat, ale je třeba přejít přes kříž: přes bolestné usmrcení svého egoismu, zaměření na sebe, neustálého analyzování ran a zranění.

Stejně, jako semeno nedá užitek, dokud neodumře, tak i ve mě musí odumřít můj egocentrismus.

Cílem Boha není nás ponížit a pokořit, vždyť on je Láskou. Miluje mě v té situaci, kde právě jsem, s mojí hříšností. Ale nechce mě tam nechat - právě proto, že mě tak miluje. Proto mě provází procesem bolestného rozvoje do stále úžasnějších prostor lásky k druhým a k sobě. Je to bolest záchranná, protože mě drží v pokoře a nevyvyšuje nad druhé.

Vše, co dobrého v nás chce Bůh tvořit, může být totiž vystavěno jen na základě totální pokory, ne na pracně budovaném pomníku sama sebe.

Vše dobré, co se ve mě může odehrávat, je pouze jeho láska , a ne, že já jsem takový "svatý a dobrý".

Moje velikost nespočívá v tom, co dělám v životě dobrého, ale v mém postavení milovaného dítěte Božího. A stejně, jako on není znechucený mnou, tak se nesmím znechucovat sám sebou. Můj nebeský tatínek je znechucený jen mým hříchem, proto bych jím měl být znechucený i já. Ale nikdy ne znechucený sám sebou!

Jsem spanilým dítětem živého všemohoucího Boha, stvořeným podle jeho obrazu.

Proto se už nemusím chlubit dobrými skutky: "tak často chodím do kostela, odříkám tolik modliteb, tolik se postím, na poutě jezdím ...

Vždyť i víru máme jen proto, že jsme ji dostali zadarmo od Boha.

Stačí poděkovat: "Pane, děkuji ti, že jsem mohl prožít mši a účastnit se eucharistie. Je to jen proto, že mě máš tak rád.

Není důvod se vyvyšovat.

Cesta porovnávání se s těmi, co do kostela nechodí, vysmívají se katolické církvi a mají jiné priority , je cestou budování pýchy.

Vykořeňte porovnávání s jinými jako balast, který je v duchovním žití destruktivní!

Když se s někým porovnáš a vyjdeš lépe, než on, začneš být pyšným a pohrdat jím.

A když vyjdeš hůř než on, začneš mu závidět, hněvat se na něj a skončí to rivalitou vůči němu.

Vždy to skončí agresivitou buď vůči druhému, nebo vůči sobě, kdy řekneš: "Nejsem tak dobrý, jako on."

Pak se nepřijmeš, ptáš se, proč ses narodil, a nesnášíš se ...

A to vyvolá další hněv a agresi. Končí to peklem na zemi....