Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Štefan / Sára.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 10, článků celkem: 16834, komentáře < 7 dní: 458, komentářů celkem: 441968, adminů: 60, uživatelů: 5267  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 167 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

rosmano
Willy

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
120965179
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Křest znamená ponořit.
Vloženo Pátek, 07. červen 2024 @ 12:05:13 CEST Vložil: Tomas

Žhavá témata poslal oko

Křest skutečně znamená "PONOŘIT" - ale ponořit do čeho vlastně?  Do vody?
Ono to tak svádí - křtí se přece vodou, voda je pro křest nezbytná.




Abychom se v tomto správně orientovali, musíme si nejdříve zodpovědět otázku, co že je smyslem křtu? Co je cílem křtu?
Snad ponořit člověka do vody? To určitě ne!


Cílem křtu (ve smyslu Mt 28,19) je ponořit křtěnce do Božího života - "ponořit jej" do pozemského života s Bohem. 

Ponořit křtěnce do Boha, do osoby Krista - sjednotit jeho lidský osud s životem Krista. Aby mohl být po dobrém křesťanském životě jednou s Kristem v nebi.
Cílem tohoto křtu je dostat se do kruhu Božích dětí, do Boží rodiny. 
Člověk ve křtu ztrácí svoje vyhnanství po Adamovi (vyhnanství z ráje - úděl všech potomků Adama a Evy) a získává novou příslušnost  - nebeské občanství. Stává se Bohem přijatým dítětem (pro Kristovy zásluhy) a tím zároveň i dědicem věčného života v nebi.

Proto říkáme, že ve křtu se člověk narodí znovu z vody a z Ducha svatého. Znamení viditelné vody křtu je pro křest nezbytné proto, že nejenom duch člověka (rozuměj: nesmrtelná lidská duše) se stává dítětem Božím, ale že také viditelné tělo člověka se ve křtu stává chrámem Ducha svatého.
Celý člověk (s tělem i duší) se stává ve křtu dítětem Božím - a navíc ve křtu získává pro Kristovy zásluhy i křestní nevinnost - Bůh mu odpouští všechny jeho hříchy.



Někteří z vás bazírují na tom, že když člověk při křtu není ponořený do vody, že to není skutečný křest .... 

Zde se opíráme o dochovanou a průběžnou praxi církve, zaznamenanou už v "Didaché" - tedy už z doby dokonce ještě dřívější, než byly sepsány některé knihy Nového zákona!

V církvi se už tehdy, podle "Didaché," křtilo více způsoby - podle možností tak, aby to bylo praktické.

 V zásadě se ponořením do vody symbolizovalo ono "ponoření do Božího života" ve křtu.

Nebo trojím litím na hlavu se vyznávala trojice božských osob v jediném Bohu a zároveň i vylití Ducha svatého na křtěnce.
Voda při tomto křtu musí viditelně téct - pokropit vodou není žádný křest, namočit palec do vody a udělat s ním křížek na čele - to také není křest.


Důraz na praktičnost při křtu ale dýchá z celého toho starobylého textu:
Ponořuj do vody tekoucí, pokud ji nemáš, může být voda stojatá.....
Lij - pokřti vodou studenou - když ji nemáš, pokřti vodou teplou.....

Praktičnost způsobů křtu v církvi podle daných okolností nelze tedy nijak opomíjet.

Při křtu dospělého není žádný problém pokřtít jej třeba ponořením.
Však křtít miminko trojím ponořením pod vodu - jak se to dělá v pravoslaví - je už hodně drastické a nepraktické. A podle mne i značně nebezpečné. Určitě ještě žádné dítě pravoslavní takto neutopili?
Proto katolíci i někteří protestanté křtí svoje miminka trojím litím vody na hlavu - z důvodů ryze praktických volí tento naprosto rovnocenný způsob křtu.


Znamení vody je při křtu opravdu nezbytné a nejde ho nijak obejít - pokud má člověk dál žít svůj pozemský život v těle, je nezbytná přítomnost vody při křtu. 
Ve chvíli lidské smrti však tato podmínka padá - vody netřeba. Známe také křest touhy (když zemře katecheta, který se na křest připravoval), nebo křest krve (v případě mučedníků za víru). Viditelná křestní voda souvisí úzce s charakterem viditelného  lidského těla.

Pískem v poušti nejde pokřtít - tak proč to vodou jde? Lidské tělo je z velké většiny převážně také jenom voda (pokud si dobře pamatuji, kolem 60- až 70% jsme jenom voda), tak že by proto?

Je to proto, že to tak Kristus ustanovil a apoštolové to tak činili.


Od křtu už nepatříme sami sobě, ale patříme vlastně po právu už Bohu (jsme doslova Božím majetkem) a on se o nás jako Otec stará. 

Křtěnec je ve křtu obdarován Bohem dary potřebnými pro nadpřirozený způsob života s Bohem - pro neustálé přebývání s Bohem už v tomto pozemském životě. 
Je tu ale jeden "háček".  
Člověk musí svobodně toto Boží obdarování přijmout a dát tím svoji lidskou odpověď na Boží lásku láskou svojí. Dokud toto neudělá, Boží dary se na něm nemohou projevit - jako by tyto dary "nerozbalil".
Vztah lásky mezi Bohem a člověkem musí být vzájemný - jinak se křest na životě člověka prakticky nijak projevit nemůže. Jako by nebyl.

V případech křtu v dospělosti bývá Boží láska k člověku opětována zpravidla okamžitě. 
V případě křtu miminek opětuje dítě Boží lásku postupně, jak je toho schopno. Při dobrém vedení, při dobré výchově ve víře.
Když není pokřtěné dítě vychováváno ve víře, křest se na něm nemůže projevit - schází zde lidská odpověď Bohu - schází zde vztah lásky člověka k Bohu.



Proč tedy vlastně křtít miminka, když ony samy stejně nemohou na Boží lásku hned odpovědět? A křtí tak zpravidla jak katolíci, tak pravoslavní, tak i někteří protestanti.

Dříve bývala hodně vysoká dětská úmrtnost a lidé se tedy snažili zajistit svým dětem jistotu věčného života v nebi - kdyby náhodou zemřely. To je ta praktická stránka věci proč křtít miminka. Zemřít s dědictvím Adama (vyhnaného z ráje), nebo zemřít jako dítě Boží je veliký rozdíl!
Dalším důvodem, proč křtít miminka, je skutečnost, že dítě Boží vyrůstá v Boží lásce a ochraně už i předtím, než je samo schopno lásku Bohu opětovat. Ve křtu se stává "chráněnou osobou" - vytrženou z poddanství knížeti tohoto světa. Ďábel na ně nemůže svojí mocí tak moc,  jako může na lidi nepokřtěné. Bůh si přece už udělal v lidském srdci miminka svůj příbytek - je zde trvale přítomen. Může tomu tak být třeba už i napořád - pokud člověk nespáchá hřích ke smrti.


Při křtu Bůh obdarovává křtěnce mnoha různými dary.
Není to jen odpuštění osobních hříchů u křtěnce, který tyto hříchy už má. Ve křtu se člověk zbaví Adamova prokletí do vyhnanství z ráje - tedy "dědičné viny" (jak my říkáme). Protože tím, že ho Bůh přijme za vlastní, získává nárok na dědictví Božích dětí - na věčný život s Bohem.
Křest také ruší prokletí některých následků ze hříchů předků - tyto následky se mnohdy táhnou v rodinách po celé generace a způsobují v nich nápadná neštěstí a utrpení. 
Jedním z nejhorších druhů prokletí je, když některý z předků prokleje svoje potomky. Když třeba matka prokleje své dítě .... Proto je třeba tak dbát na to, aby rodiče svým dětem jenom žehnali - a stále žehnali.

Toto jsou věci pro šťastný pozemský život lidí velmi důležité.





"Křest znamená ponořit." | Přihlásit/Vytvořit účet | 286 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Křest znamená ponořit. (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pátek, 07. červen 2024 @ 22:37:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Křest jedině ponořenín do vody, křest pokropením je neplatný.



KRITIKA ŘÍMSKOKATOLICKÉ VĚROUKY (Skóre: 1)
Vložil: Ekrazit v Sobota, 08. červen 2024 @ 13:21:33 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
KRITIKA ŘÍMSKOKATOLICKÉ VĚROUKY

ecr



Re: Křest znamená ponořit. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 09. červen 2024 @ 09:43:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/

Křest skutečně znamená "PONOŘIT" - ale ponořit do čeho vlastně?  Do vody?


  Ahoj Stando. 

  Koukám, že tě téma stále bere, řešíš si ho. A kladeš si dobré otázky. A vypadá to, že rozumíš, že ponoření nemusí být jen do vody?

  Slovo "křest" a "křít" (βάπτισμα, βαπτιζω) skutečně znamená v textu Písma "ponoření" a "ponořit". 

  Má to slovo hodně podobný význam jako v češtině - znamenalo ponoření obecně. A je tak i používané. V češtině se taky řekne: Ponořil se do vody. Nebo: Ponořil se do práce, hudby, do svých myšlenek...

  Tak je to slovo použité i v Písmu. Psali jsme si o Filipovi a Etiopanovi. Když je v písmu napsané: "Oba, Filip i eunuch, sestoupili do vody, a Filip ho ponořil." tak je jasné, že se píše o ponoření ve vodě, když sestoupili do vody. Stejně když Petr přirovná ponoření k potopě, tak je zjevně, že jde o ponoření ve vodě.

  Na druhou stranu, když Pavel píše o nás, že jsme "všichni byli ponoření v Krista Ježíše", tak je jasně jmenuje, v 𝓴𝓸𝓱𝓸 jsme byli ponořeni,. A opisuje to jinými slovy dále: Jsme skryti v Kristu Ježíše, žijeme v Kristu Ježíši ... Význam je stejný, ponoření v Ježíše Krista. 

  Podobně když píše na jiném místě o Izraeli "všichni byli ponořeni v Mojžíše", specifikuje v 𝓴𝓸𝓱𝓸 a 𝓬𝓸 byli ponořeni.




Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, ponořte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého

  Nebo jak to výstižněji přeložili "kraličtí":

Protož jdouce, učte všecky národy, ponořujíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého

  Tam je výslovně jmenované, v 𝓬𝓸 se myslí to ponoření, v 𝓬𝓸 mají ponořovat ty učedníky.




Cílem křtu (ve smyslu Mt 28,19) je ponořit křtěnce do Božího života - "ponořit jej" do pozemského života s Bohem. 

Ponořit křtěnce do Boha, do osoby Krista - sjednotit jeho lidský osud s životem Krista. Aby mohl být po dobrém křesťanském životě jednou s Kristem v nebi.
Cílem tohoto křtu je dostat se do kruhu Božích dětí, do Boží rodiny. 

  UAU! Moc hezky napsané. Tak, Stando. Přesně.

  Cílem ponožení ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého je to, co píšeš.


  V tom se ponoření ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého dost podstatně liší od ponoření ve vodě, jehož cílem je něco úplně jiného. 

  Ale to by bylo na jinou diskuzi. 

  Hezkou neděli.

  Toník



Re: Křest znamená ponořit. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 09. červen 2024 @ 21:09:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/


  K samotné praxi křtu ve vodě v Církvi doporučuji například:

  1. Bakalářská práce Příprava na křest podle svědectví vybraných raně křesťanských spisů a její porovnání se současnou církevní praxí, UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra biblických věd

  2. Diplomová práce Křestní liturgie v obřadech Veliké noci, UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Cyrilometodějská teologická fakulta OLOMOUC 2023


  Pár citací:

Apoštol Pavel poukazuje na to, že ponořením věřící svědčí o svém ztotožnění s Kristem v jeho smrti. Ponoření do vody odkazuje na hrob, kde skončil dosavadní život pokřtěného, a tudíž hříšný způsob života. Následně pak povstání z vody dokládá, že věřící vykročil k novému životu s Kristem

  A to opravdu apoštol Pavel ukazuje.


  Průběh samotného křtu 

  Hlavní obřady křtu se ve třetím století konaly o brzkém nedělním ránu. Začíná se žehnáním vody. Mimo případů nutnosti je třeba použít vyvěrající vodu nebo vodu tekoucí shora. Křest byl prováděn ponořením. Místem křtu byla piscina. Bývala umístěna v podlaze, jakýsi bazén s křestní vodou a sestupovalo se do ní po schodech. ... Křtěnec pronáší vyznání víry, když odpovídá na tři zásadní otázky, týkající se víry. Po každé odpovědi věřím je křtěnec ponořen do vody.


  Křest 

  Hippolyt: Obřad začínal žehnáním vody, křtilo se ponořením, které proběhlo mimo hlavní chrám v baptisteriu. Před samotným křtem se vyvolení zříkají Satana a všeho, co by je k němu vázalo. Současně se křtem křtěnci vyznávají svoji víru, třikrát jsou ponoření a třikrát vyznají „Věřím“. Po pokřtění jsou pomazáni olejem díkůvzdání a všichni jdou společně do hlavního chrámu. 

  Cyril: Křest začíná v baptisteriu zříkáním se zlého, doprovázené symbolickými gesty. Vyvolení se zříkají Zlého, všech jeho skutků, vší jeho slávy a služeb. Dále následuje krátké vyznání víry. Křtěnci se svléknou, jsou pomazáni olejem a následuje křest. U vody křtěnci znova vyznají svoji víru a jsou třikrát ponořeni. Následuje pokřestní pomazání, které se uděluje na čtyřech různých místech na těle křtěnců.


  Sacramentarium Gelasianum Vetus 

  Pochází pravděpodobně z konce 7. století, i když jádro lze datovat již do 6. století. ... Po modlitbě po Ž 42 (41) následovaly litanie, během nichž se biskup s katechumeny přesunul ke křestnímu prameni. Následovala dlouhá žehnací modlitba nad vodou, trojí otázka na víru a křest trojím ponořením bez jakékoli doprovodné formule.


  Uvádí se dále pravdivě:

V antice se křtilo zásadně ponořením a tato praxe přetrvávala dlouho, zanikla až, když se přestaly ke křtu využívat baptisteria. 


  A k tomu jen osobní poznámku: Samotná znalost tématu je dobrá, ale je to zoufale málo bez praxe. Křest nebyl daný církvi pro znalost tématu, ale pro praxi, realitu. Stejně jako jiné dary.

  Toník



Re: Křest znamená ponořit. (Skóre: 1)
Vložil: Dzehenuti v Čtvrtek, 13. červen 2024 @ 22:43:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
Křest je ponoření, cokoliv jiného je z hloupých doktrín.



Re: Křest znamená ponořit. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pondělí, 17. červen 2024 @ 12:52:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Církev pokládala od prvopočátku za platný křest těch, kteří, těžce churavějíce a blížíce se již k smrti, přijímali křest na smrtelné posteli. Takoví – a bylo jich mnoho za prvních věků – byli křtěni poléváním , a přece se nikdy v Církvi neozvala pochybnost o platnosti tohoto křtu. 

Že bylo zvykem udílet křest i poléváním, dosvědčují mimo to mnohé památky starověku.



Re: Křest znamená ponořit. (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Středa, 19. červen 2024 @ 18:20:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jako ZNOVUZROZENÍ bylo odjakživa správně chápáno "narození shůry" ve svátosti křtu, jak dosvědčují jak apoštolové v naplnění proroctví SZ, tak veškeré raněkřesťanské texty:



""Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.  Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch." (J 3)

"Petr mu řekl: "Nikdy mi nebudeš mýt nohy!" Ježíš odpověděl: "Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl."" (J 13)

"Podle svého milosrdenství nás spasil koupelí znovuzrození a obnovení Ducha svatého" (Tit 3)

" Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model.  A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa." (Jer 36)


"Pak je zavedeme k vodě, kde jsou pokřtěni stejně, jako jsme byli pokřtěni i my. Neboť tehdy jsou omyti vodou ve jménu Otce všech i Pána Ježíše Krista, Boha a našeho Spasitele, i Ducha svatého. Kristus totiž řekl: „Nenarodíte-li se znovu, nemůžete vejít do Božího království" (srov. J 3,3). Všem je jasné, že kdo se jednou narodili, nemohou vejít do lůna svých matek. ... Poučení o této věci se nám dostalo od apoštolů. Své první zrození jsme nepoznali. Byli jsme zplozeni jakousi nutností z vlhkého semene vzájemným spojením rodičů. Byli jsme pak vychováni ve špatných mravech a bezbožných zásadách. Neměli jsme však zůstat dětmi, jež se zrodily v nevědomosti podle přirozeného zákona, nýbrž dětmi, jež byly vyvoleny a jimž se dostalo poznání a odpuštění dříve spáchaných hříchů, a to v křestní vodě. Proto se nad tím, kdo chce být znovuzrozen a činí nad hříchy pokání, vyslovuje jméno Pána a Boha všech lidí. A jen tohoto jména se dovoláváme, když ho křtíme.  (Justin, 2. stol.)

"Dále Bůh požehnal těm živočichům, kteří byli stvořeni z vod, aby to bylo znamením budoucího obrácení lidí a odpuštění hříchů prostřednictvím vody a znovuzrozujícího obmytí (1Tm 3,5), aby všichni, kteří přistoupí k pravdě, byli znovuzrozeni a došli požehnání od Boha.“ (Theofil Antiochijský, 2. stol.)

"A toto je, čím nás obdarovává víra, ta, kterou nám předali starší, učedníci apoštolů: především nás učí, abychom měli na paměti, že ve křtu jsme obdrželi odpuštění hříchů ve jménu Boha Otce a ve jménu Ježíše Krista, Syna Božího, vtěleného, zemřelého a zmrtvýchvstalého, a v Božím Duchu Svatém; že křest je pečetí života věčného a znovuzrozením v Bohu, takže se stáváme dětmi ne lidí smrtelných, ale věčného a odevždy jsoucího Boha.  ... Proto křest našeho znovuzrození se uskutečňuje skrze tyto tři články a uděluje nám znovuzrození v Bohu Otci prostřednictvím Jeho Syna Duchem Svatým." (Irenej z Lyonu, 2. stol.)

"Znovuzrození jako i celé stvoření se děje prostřednictvím ‚vody a Ducha‘ (J 3,5), vždyť ‚Boží Duch se vznášel nad hlubinou‘ (Gen 1,2). A proto se Spasitel nechal pokřtít, i když to sám nepotřeboval, aby veškerou vodu posvětil pro ty, kdo budou znovuzrozeni. A tak jsme očištěni nejen na těle, ale také na duši." (Klement Alexandrijský, 2.-3. stol.)

"My se v souladu s naší IXTHYS, Ježíšem Kristem, rodíme ve vodě a nemůžeme být jinak spaseni než jedině přebýváním ve vodě. ... K tomuto pak bylo dodáno: ‚Nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nevejde do nebeského království‘ (J 3,3). A právě toto spojilo víru s nutností křtu. A proto všichni věřící přijímají křest." (Tertulián, 2.-3. stol.)

"Pane Bože, který jsi tyto učinil hodnými odpuštění hříchů skrze koupel znovuzrození Ducha Svatého, sešli na ně svou milost, aby Ti sloužili podle Tvé vůle ..." (Hippolyt Římský, 2.-3. stol.)

"Ale prosím, věnujte mi pečlivou pozornost: neboť se chci utéci k prameni života a nazírat na pramen, z kterého prýští lék. Otec nesmrtelnosti poslal na svět nesmrtelného Syna – Slovo. Ten přišel k lidem a chtěl je omýt vodou a Duchem. Chtěl je znovuzrodit k neporušitelnosti duše i těla, vdechl do nás dech života a vybavil nás neporušitelnou zbrojí. ... Proto volám jako hlasatel: Pojďte, všechny kmeny národů, k nesmrtelnosti, pramenící ze křtu!  Toto je voda spojená s Duchem, která zavlažuje ráj, zúrodňuje zemi, dává růst rostlinstvu, plodnost živočichům. A abych ve zkratce shrnul všechno, člověk je jí znovuzrozen a dostává život, Kristus je jí pokřtěn, Duch Svatý na ni sestupuje v podobě holubice. Kdo totiž vstoupí s vírou do této koupele znovuzrození, odřekne se ďábla a oddá se Kristu, obrátí se zády k nepříteli, avšak vyzná, že Kristus je Bůh, svleče ze sebe služebnost a oděje se Božím dětstvím, vrátí se od křtu zářivý jako slunce, vysílající paprsky spravedlnosti. A co je největší: vrátí se jako Boží dítko a spoludědic Kristův." (Hippolyt Římský, 2.-3. stol.)

"Již jsi přestal být katechumenem, obdržel jsi obmytí druhého narození (srov. Tit 3,5) ..." (Origenes, 2.-3. stol.)

"Díky znovuzrození ve křtu je každý, kdo se narodil znovu z vody a Ducha (srov. J 3,3), očištěn od nečistoty." (Origenes, 2.-3. stol.)

"Pro nás, znovuzrozené svátostí křtu, je největší radostí, když v sobě pociťujeme jisté účinky Ducha svatého: buď se nám náhle dostane porozumění tajemstvím, nebo pochopení proroctví, moudrosti v řeči, pevné naděje, daru uzdravování a vlády nad zlými duchy. To nás pronikne jako dešťové kapky, které začnou pomalu padat, až přetečou a přinesou mnohonásobné ovoce. " (Hilarius z Poitiers, 4. stol.)

"Nejsem to totiž já, kdo to říká, ale Pán Ježíš Kristus, který má v této věci moc. Říká totiž: ‚Nenarodí-li se kdo znovu‘, a doplňuje: ‚z vody a Ducha, nemůže vejít do Božího království‘ (J 3). Nepřijme-li kdo křest, není pro něj spásy." (Cyril Jeruzalémský, 4. stol.)

"To tedy znamená ono nové narození z vody a Ducha, protože smrt končí ve vodě a Duch nám dává pravý život. Trojím ponořením a trojím vzýváním se dokonává veliké tajemství křtu." (Basil Veliký, 4. stol.)

... a kvanta dalších.

Z křesťanů nikdy nikdo nevěřil nic jiného, než že se člověk znovurodí ve svátosti křtu - římští, pravoslavní, arménští, syrští, koptští ad., protože to je učení od apoštolů. To jen různí sektáři začali učit něco jiného, a to od novověku zejm. mezi pietisty a dalšími pomatenci, když skutečnost obrácení (metanoia) začali nazývat znovuzrozením, i když znovuzrozením se odjakživa mezi křesťany chápalo tajemství (tajina) křestní koupele. ;-)






Re: Křest znamená ponořit. (Skóre: 1)
Vložil: Danny42 v Čtvrtek, 20. červen 2024 @ 08:13:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
K tématu křtu


Řk argumentují samozřejmě i tím ,že v případě nemocného člověka na lůžku , který přijme Krista Ježíše, jako zachránce a Boha ,pro svůj život ,tak je samozřejmě jasné ,že zde se vykoná křest politím hlavy . Ano ,samozřejmě souhlasím ,a i v jiných případech je možné tento typ křtu užít . Jasné věci . Jsem obecně pro křest ponořením ,ale v těchto případech ,souhlas i s těmito jinými typy křtů. Ale jiná věc ,odvislá. Řk učí ,že skrze křest ,se s člověka stane křesťan . Zásadní nesouhlas .Tolikrát probíráno zde i jinde . Já jsem byl snad křesťan ,když jsem byl naprosto nevěřící člověk ( ve smyslu křesťanství ),cca 21 let ? Jo jsou tací ,co řeknou že jo( skrze jejich domněnky o "svátosti křtu " v mimi věku ).



Re: Křest znamená ponořit. (Skóre: 1)
Vložil: Tolstoj v Pátek, 28. červen 2024 @ 15:36:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Cizinec bloudí, protože nezná ani Písmo ani učení apoštolů, ale vše si vykládá po svém a uvádí sebe i druhé v omyl. Naštěstí kdo zná učení apoštolů, ví, že:

Když se mluví o křtu Duchem, dává se to do protikladu se křtem vodou Jana Křtitele:
- zatímco Jan Křtitel křtill pouhou vodou jako křest pokání, Ježíš křtí Duchem jako křest spásy díky narození z vody a Ducha ("nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, neuvidí Boží království", "křtu, který nyní zachraňuje vás") a díky přenesení křtěného již nyní z tohoto pomíjitelného světa do Božího království ("On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna"), kdy se tělesné stane duchovním ("co se narodilo z ducha, je duch"), aby i tělesné mohlo při vzkříšení vejít do Království Ducha ("tělo a krev nemůže mít podíl na Božím království"; "Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá."), a dále jako očištění ducha i těla od všech hříchů - od hříchu Adamova, který přinesl do světa smrt, a hříchů osobních, které nás hříšníky přivádí ke smrti věčné. To všechno činí neviditelný Duch při viditelném znamení vody, přesně jak říká Pán: "nenarodí-li se kd z vody a Ducha".

Co je tedy ono znovuzrození?
Je to obnovení ducha člověka Duchem Boha ("zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého"), ale i těla člověka Duchem Boha ("Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní."; "Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá."). Díky tomuto znovuzrození dostává pomíjivý člověk podíl na nepomíjivém Božím království, protože "nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího", a protože člověk dostává "účast na Boží přirozenosti", tj. účast na životě, moci, svatosti a nepomíjivosti Boha. Tuto účast a obnovení má jak duše (duch) člověka, tak tělo člověka, kterému byla také dána účast na moci Ducha, který vzkříšil Ježíše z mrtvých a vzkřísí i ty, kteří jsou jeho: "Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá."

Křest Duchem je tedy obnovení Duchem a dar Ducha, který se uděluje už od apoštolů dvojitým úkonem: křtem ve vodě a Duchu a následným vložením rukou neboli udělením daru Ducha alias biřmováním, kdy "do Ducha" je všal člověk nořen už při křestní koupli ve vodě. Tímto úkonem člověk dostává účast na Duchu a dar Ducha, který "ve vás zůstává a ve vás bude", a proto se člověk nazývá chrámem Božím neboli chrámem Ducha svatého. To skrze dar Ducha je v křesťanovi přítomen a působí Ježíš, ale i celá Trojice (vždyť jsme křtěni "ve jméno Otce, i Syna i Ducha" a kromě Ducha si v nás činí příbytek i Otec a Syn). To tento dar nás označuje (neboli "pečetí") pro den soudu, to onen dar nám dává závdavek eschatologické plnosti, to onen dar z nás činí syny Boží, takže voláme "Abba, Otče", to onen dar nás skrze Krista navrací Otci, protože to onen dar nás činí údy Kristova těla, které bylo vzkříšeno a které vstoupilo na pravici Boží a dál se rozdílí v eucharistii, protože "nebudete-li jíst tělo člověka a nebude-li pít jeho krev, nebudete mít v sobě život", a to "tělo obětované za život světa".

Křest Ducha neboli ponoření do Ducha se tedy děje ve křtu "vody a Ducha" a vložením rukou ne od kdejakého Toníka, ale od apoštolů a od těch, kterým apoštolové předali pověření a pravomoc, které jim předal Syn Otce a nikdo jiný:
"Ale když uvěřili Filipově zvěsti o Božím království a o Ježíši Kristu, dávali se pokřtít muži i ženy.
 Tu uvěřil i sám Šimon, dal se pokřtít, byl stále s Filipem a nevycházel z úžasu, když viděl, jak se tu dějí veliká znamení a mocné činy.
 Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana.
 Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý,
 neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše (pozn.: tady je krásně vidět, že jako křest se nazývá svátostná koupel ve vodě, kdežto udělení Ducha se zde označuje jako sestoupení Ducha udělené skrze vkládání rukou ne Filipem ani Tondou, ale apoštoly Petrem a Janem, pověřenými "dechnutím" Krista po vzkříšení - křest v NZ je tdy primárně křest vodou za působení Ducha, obecněji jako dar Ducha vštípený křtem a dovršený vkládáním rukou).
 Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého."

Takže křest Duchem je ponoření do Ducha při ponoření už nejen do vody, jako u Jana Křtitele, ale už do vody a Ducha. Proto je rozdíl mezi křtem Janovým a křtem ve jménu Ježíše. A ponoření do Ducha udílí Ducha a účast na životě a moci Ducha, který je Duchem Ježíšovým a činí z nás syny Boží skrze Syna Božího, volající v nás "Abba, Otče" a nesououcí pečeť Ducha přijetí za syny pro den soudu a pro vstup do Božího království ve věčné plnosti, čehož nyní při křtu a daru Ducha dostáváme závdavek. ;-)


To vše krásně shrnuje např. Klement Alexandrijský (2. stol.):
"Znovuzrození jako i celé stvoření se děje prostřednictvím „vody a Ducha", vždyť „Boží Duch se vznášel nad hlubinou". A proto se Spasitel nechal pokřtít, i když to sám nepotřeboval, aby veškerou vodu posvětil pro ty, kdo budou znovu zrozeni. A tak jsme očištěni nejen na těle, ale také na duši. Znamením toho, že je na nás posvěceno i to neviditelné, je skutečnost, že tímto novým a duchovním zrozením jsou odstraněni i nečistí duchové spojení s duší. „Voda nad nebem": protože křest se děje prostřednictvím „vody a Ducha" a je obranou proti dvojímu ohni - proti ohni, který se týká toho, co je neviditelné, a proti ohni, který se týká toho, co je viditelné."

Nebo třeba Cyril Jeruzalémský (4. stol.):
"Svaté nedává psům. Kde však vidí dobrý úmysl, tam dává spásu přinášející obdivuhodnou pečeť, před kterou se chvějí démoni a kterou poznávají andělé. ... Kdo není pokřtěn, není spasen, kromě mučedníků, kteří i bez křestní vody dostávají království. ... Se svými hříchy sestupuješ do vody, a milost, o kterou prosíme, poznamenává tvou duši a nedovolí, aby tě pohltil strašlivý drak. Mrtvý jsi sestoupil, oživlý a ospravedlněn vystupuješ. ... Jsi-li upřímně zbožný, sestupuje na tebe Duch svatý a hlas nebes­kého Otce k tobě volá nikoliv „tento je můj Syn" (Mt 3,17), ale „tento se stal mým synem". Pouze Božímu Synu platí „je", poněvadž je vždy Božím Synem. Tobě však „nyní se stal", poněvadž nejsi Božím Synem svou přiroze­ností, nýbrž synem se stáváš osvojením."

A o vkládání rukou píše na základě slov Písma a křesťanské praxe Cyprián (3.stol.):
"To se u nás koná i nyní, že ti, kdo byli v církvi pokřtěni, bývají představenými církve předvedeni, aby skrze naši modlitbu a vzkládání rukou obdrželi Ducha Sv. a skrze znamení Páně obdrželi dovršení.“

- je snad toto svědectví svědectvím "papeženců" a"babylónské nevěstky"? Ale kdepak, dva autoři jsou z různých míst severní Afriky a třetí je z Jeruzaléma. A všichni se shodují, a nejen tito tři, ale celá křesťanská tradice od apoštolů: všude v celém křesťanstvu se již od počátku věří práve toto. Ne katarské bludy Cizincovy a jemu podobných. Protože svévolníci se zmocňují Písmna a vykládají si je, jak se jim hodí, a uvádí sebe i druhé v omyl, kdežto křesťané apoštolské víry ví, že Písmo mluví o tom, co celá apoštolská tradice už od počátku, a tak slovo Písma i svědků apoštolské tradice hovoří v naprosté shodě po celém světě i po celý čas, protože jsou poslušni slovu apoštolů, kteří jsou poslušni slovu Kristovu, který je poslušný Otce. A Duch o tom vydává svědectví, protože kdo věří, jak hlásají apoštolové, nezůstává bez zkušenosti s živým Bohem, který oživuje i ducha i tělo člověka svým Duchem ve víře v Ježíše Krista. Svatí neboli křesťané znají svého Pána a věří v něj a jsou od něho poznáni: při objektivním křtu i při každém subjektivně zakoušeném doteku Boha skrze jeho Ducha. Protože Duch se při "daru pečeti" usídlil v nich, přimlouvá se za ně a dává jim poznat, kdo je Otec a Syn. Protože skrze Ducha máme účast na vzájemné lásce Trojice, kterou se tento jediný Bůh rozhodl sdílet i se svým stvořením, a proto se stal jedním z nás, abychom se my stali jedním v něm a skrze něj díky oběti a vzkříšení Krista a díky daru Ducha Otce i Syna. ;-)




Re: Křest znamená ponořit. (Skóre: 1)
Vložil: Danny42 v Sobota, 29. červen 2024 @ 06:39:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Obecně ale sem se to velmi hodí 


Je to už nějaký čas , kdy jsem byl svědkem rozhovoru ,jednoho náboženského pošuka , a chlapíka ,který byl křesťanem ,a měl vyznání blízké baptistům. Tento křesťan ,prošel v mimi věku ,také tzv "svátostí křtu " ,v nějakém řk kostele , ale jelikož jeho rodina byla jen velmi pozlátková ,a spíše inklinovala k pohanským směrům , tak tento chlapík neznal křesťanskou víru vůbec a dlouhé roky žil bez osobní křesťanské víry . Po delší době ,skrze více příčin ,a i skrze Boží zásah do jeho života ,se tento chlapík dozvěděl o záchraně v Kristu Ježíši ,a dalším spojeném ,a v jedné křesťanské církvi ,se dal pokřtít a začal tam samozřejmě chodit a byl členem této církve . Když slyšel to svědectví ,ten náboženský pošuk ,který stál v té skupině a také poslouchal ,tak začal vykřikovat ,že ten křesťan znevážil svůj mimi "křest" ( "svátost křtu"), v ŘKC ,a že je to velmi špatné , a proti Bohu ,a další palby ,vycházející z hutného římského katolicismu . Ten křesťan když viděl ,jaká je reakce toho pošuka , který se hlásil k řk vyznání ,tak mu řekl: ,Vážený náboženský extrémisto , a co ti lidé ,kteří o nějakém mimi křtu , který byl nad nimi vykonán ,ani nevěděli ? Takových lidí je přece mnoho. Ten náboženský pošuk ,chvíli mlčel ,a potom z něho vypadlo : ,,To je jedno, ,stejně jsi heretik a vlezl jsi k heretikům. Církev s velkým C jsme jen my " Nu další nebudu rozepisovat . Mám již mnoho zkušeností z nábozenskymi lidmi . V růžovém je to od Svědků Jehovových , v modrém od některých tzv adventistů , potom i někteří letniční mají tyto palby v sobě ,atd atd . Tudíž mě vůbec nepřekvapují stále stejné texty od zdejších extremistů ,....nic nového . 



Re: Křest znamená ponořit. (Skóre: 1)
Vložil: Danny42 v Pondělí, 01. červenec 2024 @ 08:15:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Opět obecně ,ale důležité


Opravdoví křesťané - kristovci ,jsou i u těch adventistů - samozřejmě . Kus lidí jsou tam jen v nábožnosti ,ale  je zde i část pravých .



Stránka vygenerována za: 2.17 sekundy