poslal cizinec Udělalo se jí špatně, znala to už. Divný pocit v břiše, který stoupal nahoru. Zhroutila se na chodníku, přímo před obchodem, naproti nádraží. Třásly se jí nohy, ruce, celá se klepala. Vnímala, co se s ní děje, přestávala vidět okolí. Okolí pomalu mizelo, lidi kolem, ulice, nádraží, všechno se zahalilo do šedivé mlhy. Přestala na chvilku vnímat i sebe.
******
Marta procházela Hybernskou kolem Masaryčky, spěchala z práce na vlak. Byl krásný den, vedro, začátek září. Těšila se, že vyrazí k jezeru, zaplave si, natáhne se k vodě. Naproti ní procházelo několik lidí, vyhýbala se jim. Poslední byla menší holčina v hezké sukni s batohem na zádech, tak pětadvacet. Míjela jí a všimla si, že se potácí. Otočila se za ní. Tělo se podlomilo v kolenou, padla k zemi jakoby podťatá. Ležela před ní na zemi třásla se, ruce, nohy, hlava se zmítaly na chodníku.
Vrhla se k ní na zem. Klekla si za ní, uchopila hlavu do dlaní, držela ji. Celé tělo se třáslo. Nevěděla, co dělat. Pohladila jí po ramenou. Jednou rukou jí podložila hlavu, druhou vytáhla mobil, snažila se ho odemknout, odemkla.
Zastavila se nad ní další žena, v ruce s telefonem. "Co se děje?" zeptala se. "Potřebujete pomoci? Co se stalo?"
"Zavolej rychlou, prosím.", řekla jí Marta. "Tahle holka se tu teď zhroutila na ulici, vidíš, co se děje."
Druhá žena vytočila záchranku, ozvala se operátorka na lince. "Jak vám mohu pomoci?"
"Jsme tu na ulici, leží tu nějaká žena, třásla se, omdlela. Leží tu, vypadá to, že nedýchá. Ted se zase trese."
"Dobře, děkuji. Kde jste?"
"Naproti Masaryčce, na chodníku v Hybernský." Zvedne hlavu, rozhlídne se. "Dvaadvacítka je tu na dome. Hybernská 22"
"Je ta žena při vědomí? Dýchá?"
Marta kontroluje dech, mluví na dívku, co drží v rukou, dívka nereaguje, ale už dýchá. Škube různě očima, obličejem, rukama, tělem, nohama, ... Žena nad ní se domlouvá s rychlou, mobil na hlasitou, už jsou na cestě, jsou poblíž.
"Má brýle?" ptá se operátorka. "Vezmete jí je, dejte je někam stranou".
Sundává opatrné brýle, dává je kousek dále na chodník. Vzhlédne na chvilku nahoru, zastavila se starší žena, pozoruje situaci, usměje se na ní, evidentně připravená pomoci.
Není v tu chvíli, co by bylo potřeba. Dívka na ulici se přestává třást. Paní nad nimi sbírá brýle, drží je v ruce, aby se jim něco nestalo. Zastaví se další člověk, chlap, dívá se, co se děje, jestli není něco potřeba, sleduje situaci, ale víc lidí, než Marta a ta druhá žena s mobilem dole na chodníku potřeba nejsou.
Ležící dívka pomalu s třesem otevírá oči. Marta jí dál podepírá hlavu rukou, druhou jí hladí. Uklidňuje. Dívka dýchá už pravidelně, podívá se nahoru, nad ní žena s mobilem. "Co se děje?" zeptá se překvapeně.
Chlápek s tou starší ženou nahoře nad tím vším se na sebe podívají, usměju se jak na konci hollywoodského filmu a oba se rozbrečí, přímo tam na ulici, uprostřed všeho toho ruchu města.
Z dálky je slyšet rychlá.
