poslal Nepřihlášený
Proč Maria mohla mít ve svém lůně Boha, když ona není Bůh a Boha může ve svém lůně nosit jedině Bůh, stejně jako člověk může ve svém lůně nosit jedině člověka? To proto, že Bůh přijal lidství, aniž by zároveň přestal být Bohem, a Maria tak ve svém lůně nosila Boha lidským způsobem, protože ona nebyla počátkem jeho Božství, ale počátkem jeho lidství: nepočala Božství Boha, ale počala lidství Boha, kdežto Božství Boha Syna počal bezpočátečně Bůh Otec mocí Ducha Svatého. Tak Boha Syna coby Boha jako jeho původce mohl a může nést ve svém lůně pouze Bůh Otec, protože to Otec je počátkem Božství Syna, podobně jako počátkem lidství Syna je člověk Maria, za zázračného působení Boha skrze Ducha Svatého, aby ona mohla lidským způsobem nést toho, který je Bůh a který má svůj bezpočáteční počátek v Božství, ne v lidství.
I nadále tedy platí, že člověk může jako rodič a původce ve svém lůně nést pouze člověka a že ten, koho ve svém lůně jako rodič a původce nosí Bůh, je jedině Bůh, protože každý rod rodí potomka svého rodu, a proto Syn je Jednorozený Otcův neboli jednoho rodu s Otcem a zároveň, poté co Syn přijal naše lidství, je jednorozeným Marie v přijatém lidství neboli jednoho rodu s námi v jím přijaté lidské přirozenosti v Marii: z Boha narozen před vším časem, z člověka narozen v tomto čase.
Proč lze ale o člověku Ježíši Kristu, narozeném z ženy Marie, hovořit jako o Bohu? Protože ten, který je od věčnosti Bůh, se v čase rozhodl stát člověkem, aby vykoupil a obnovil stvoření a přivedl ho zpátky do lůna Boha, do lůna Otce, kde věčně spočívá Jednorozený Otcův, čímž však nepřestal být Bohem, ale ZÁROVEŇ začal být člověkem, jeden a týž předvěčný Syn. A nestal se „dvěma“, ale stále je a zůstává jedním jediným: Bohem, protože vtělením se Bůh nepřilepil na již (za)počatého člověka, ale svým vtělením on sám počíná být člověkem a jako Bůh přijímá k sobě i lidskou přirozenost, když se subjekt Boha stává člověkem a takto subjektem zároveň lidským, neboť k jeho božskému subjektu se vztahuje lidství, podobně jako se k němu od věčnosti vztahuje Božství – vždyť Bůh není NĚCO, ale NĚKDO, a podobně člověk není NĚCO, ale NĚKDO, a ten NĚKDO v lidství i Božství je jeden a týž: Bůh Syn, který JE odvěčně v lůně Otcově a který v čase sestoupil do lůna Mariina, aby v ní přijal naše lidství a stal se jedním z nás, pravým člověk, on, pravý Bůh, neboli Slovo, které bylo Bůh, se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Neviditelný Bůh se nám tak stává viditelným, takže Boha můžeme vidět, slyšet, cítit a dotýkat se ho, jak popisuje i apoštol Jan:
„Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života.
Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven.“
