Konečně po mnoha letech práce na překladu vyšla stěžejní kniha křesťanské teologie, jedna z nejzásadnějších a nejcitovanějších:

Titul, u kterého srdce zaplésá zejména zdejším unilhářům rosmanovi a mikimausovi ;-)

Už teď, krátce po vyjití, se stala knižním bestsellerem ve své kategorii a předpokládám, že brzy bude vyprodána, protože v češtině dosud ještě nevyšla a je skutečně jedním z nejzásadnějších děl, takže je o ni značný zájem.

"Všichni katoličtí spisovatelé, kteří přede mnou ve starých i nových posvátných knihách pojednávali o Boží Trojici, pokud jsem měl možnost to číst, se snažili učit podle Písem, že Otec i Syn i Duch Svatý v nedílné rovnosti jedné a téže podstaty tvoří Boží jednotu. Proto to nejsou tři bohové, ale jeden Bůh, i když Otec zplodil Syna. Syn tedy není totéž co Otec. A protože Syn je zrozen z Otce, není ani Otec totéž co Syn. A Duch Svatý není ani Otec ani Syn, ale pouze Duch Otce a Syna, je stejně rovný Otci a Synu a patří k jednotě Trojice."

"Kdyby tentýž Syn, který je Božím Synem, nebyl synem člověka vzhledem k přirozenosti služebníka, kterou přijal, neřekl by apoštol Pavel o vládcích tohoto světa: „Kdyby poznali (moudrost), nikdy by Pána slávy neukřižovali" (1 Kor 2,8). Byl ukřižován v podobě služebníka a přece byl ukřižován Pán slávy. Vzal na sebe to, co Boha učinilo člověkem a člověka Bohem."

"Je-li Syn poslán Otcem proto, že Otec je Otcem a Syn Synem, nijak není na překážku věřit, že Syn je roven Otci, že je stejné podstaty s Otcem, že je stejně věčný a přece že je Synem poslaným od Otce. Ne že by byl Otec větší a Syn menší, ale protože Otec je Otec a Syn je Syn. Otec zplodil, Syn byl zrozen. Otec je ten, od něhož je Syn posílán, a Syn je ten, který přichází od toho, kdo ho posílá."

"I když Bůh je Trojice, nelze ho považovat za „trojitého". Kdyby tomu tak bylo, znamenalo by to, že by pouze Otec či pouze Syn byli míň než Otec a Syn dohromady. Nelze ovšem říci: Pouze Otec, ani pouze Syn, poněvadž vždy a neoddělitelně je Otec se Synem a Syn s Otcem. Ne že by oba byli Otcem či oba Synem, ale poněvadž jsou vždy spolu. Tedy žádný z nich není sám."

"Bůh řekl: „Učiňme člověka k našemu obrazu a podobě" (Gn 1,26). Hned na to je však řečeno: „A učinil Bůh člověka k Božímu obrazu" (Gn 1,27). Správně je užito množného čísla „k našemu obrazu". Nebylo by to správně řečeno, kdyby byl člověk stvořen jako obraz jedné osoby, ať už Otce, Syna či Ducha Svatého. Poněvadž se to však stalo k obrazu Trojice, proto je řečeno „k našemu obrazu". Abychom se však nedomnívali, že v Trojici máme věřit ve tři bohy - tato Trojice je jeden Bůh -, řekl proto: „A učinil Bůh člověka k Božímu obrazu" místo aby řekl „K svému obrazu"."

Tak čau!