Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Milada.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 1, článků celkem: 16976, komentáře < 7 dní: 256, komentářů celkem: 447677, adminů: 60, uživatelů: 5285  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 118 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

martino
JirkaB

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
125248539
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Kdo je
Vloženo Pátek, 31. leden 2025 @ 02:35:37 CET Vložil: Tomas

Kritika bludů poslal Nepřihlášený

Jsou nevěřící lidé, kteří nepřenesou přes srdce, že by Ježíš byl skutečně Bohem. Proto se chytají různých jehovistických "apologií", které przní a překrucují biblický text, jen aby neuznali to, co Písmo píše jasně: že JEŽÍŠ KRISTUS JE PÁN A BŮH.


To se týká i jasného a vrcholného verše Janova evangelia:


"PÁN MŮJ A BŮH MŮJ!" (J 20,28)


které je jasně řečeno o tom, který přišel vprostřed učedníků skrze zavřené dveře, tedy o tom, který byl mrtev a hle, je živ: o Ježíši Kristu.

Naopak popírači slova pravdy a zvěsti evangelia tento verš překrucují a przní, že prý nebyl řečen o Ježíši a k Ježíši, ale že je obecným výkřikem oslavujících Hospodina (jako kdyby Ježíš nebyl Hospodin).

Ale samo slovo evangelia, samotný jazyk, samotný význam slov Písma říká jasně, o kom a vůči komu tato slova do té doby pochybující Tomáš říká:


"A odpověděl Tomáš a řekl JEMU (řec. autó): Pán můj a Bůh můj!"


Komu že to řekl Tomáš, že je "Pán můj a Bůh můj"? Přece JEMU - Kristu - tak Písmo jasně a bez jakýchkoliv pochyb říká, kdo je tím Pánem Tomášovým a Bohem Tomášovým a komu je toto označení Tomášem adresováno: JEMU - tj. Kristu!

Tak samotná slova Písma jasně opět odhalují blud bludařů: Tomáš říká vzkříšenému Kristu: "Pán můj a Bůh můj!"


A když se podíváme do jakéhokoliv biblického komentáře bez ohledu na křesťanskou konfesi (přičemž unitáři, mormoni nebo jehovisté nebo ariáni skutečně nejsou křesťany), všichni biblisté a vykladači Písma, včetně všech církevních otců prvních staletí křesťanství, jasně a bez jakýchkoliv pochyb chápou a vykládají, že Tomáš tato slova řekl Kristu a o Kristu, že je adresoval vzkříšenému Pánu Ježíši, že On je "Pán a Bůh", jak později i Jan jasně napíše ve svém listu o Ježíši Kristus: "On je ten pravý Bůh a věčný život."


Namátkou výklady biblistů, ve kterých se lze přesvědčit o tomto tvrzení:

Westcott: The Gospel According to St. John
Brown - Fitzmeyer - Murphy: New Jerome Biblical Commentary
Moloney - Harrington: The Gospel of John
Fausti: Una comunita legge il Vangelo di Giovanni
Medala: Ewangelia wedlug św. Jana
Sušil: Evangelium sv. Jana
a další



Stejně tak první otcové:


Irenej:

"Pánem je Otec a Pánem je Syn, Bohem je Otec, Bohem je Syn, neboť zrozený z Boha je Bůh."


Tertulián:

"Jméno Krista a jeho vláda se rozprostírá všude tam, kde v něj věří a připomínají ho všechny národy, všude je ctěn, všude vládne, všude je uctíván. (...) Pro všechny je stejný, pro všechny je Králem, Soudcem, pro všechny je Pánem a Bohem."


Novacián:

"Žádný z lidí nemůže tvrdit: "Já a Otec jedno jsme" (J 10, 30), jedině Kristus vyslovil tuto větu s vědomím Božství. Nakonec apoštol Tomáš, poučen všemi důkazy a okolnostmi, které podporovaly Kristovo Božství, říká, když odpovídá Kristu: "Pán můj a Bůh můj" (J 20, 28)."


Hilarius z Poitiers:

„Podívejme se tedy, zda za výrokem evangelisty následuje vyznání apoštola Tomáše, když zvolal: ‚Pán můj a Bůh můj‘ (J 20, 28). Ten, kterého vyznává, je jeho Bohem. Je zřejmé, že pamatoval na slova Pána: ‚Slyš, Izraeli, Pán Bůh tvůj je jediný‘ (Dt 6, 4)."



A už poslední z citovaných otců to jasně zdůrazňuje:
když Tomáš vyznává Ježíše jako svého Boha a Pána, odkazuje tím na "Šema Israel" - totiž že jediný Bůh a Pán zjevený vyvolenému lidu stojí před ním: "Pán můj a Bůh můj - Ježíš Kristus - hle, byl mrtev, ale nyní je živ, aby jako ten, který je První, byl i Posledním, který říká své poslední slovo ke světu, ke stvoření, k hříchu, ke smrti i k satanu: "Vzchopte se, já jsem přemohl svět", a to je poslední slovo toho, který je i Na počátku a který nyní vše uzavírá a dovršuje:

"On předchází všechno, všechno v něm spočívá,
on jest hlavou těla - totiž církve. 
On je počátek, prvorozený z mrtvých - takže je to on, jenž má prvenství ve všem."

"Pán můj a Bůh můj" - JEŽÍŠ KRISTUS - ADONAJ - HOSPODIN - BŮH

Ten, který byl, který je a který přijde.


"Kdo je " | Přihlásit/Vytvořit účet | 2 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Kdo je (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pátek, 31. leden 2025 @ 19:45:38 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jan 20:28
A Tomáš odpověděl a řekl jemu: Pán můj a Bůh můj. (KJV)

Tento verš byl často předkládán trinitáři jako jeden z nejjasnějších příkladů toho, jak je Ježíš v Novém zákoně nazýván Bohem. Věříme však, že existují lepší způsoby, jak porozumět těmto Tomášovým slovům, aniž bychom věřili, že Tomáš nazývá Ježíše Bohem.

První způsob, jak by se dalo porozumět Tomášovým slovům, je, že jak „Můj Pán“, tak „Můj Bůh“ se vztahují k Ježíši, ale že výraz „Můj Bůh“ by měl být chápán jako „můj bůh“ s malým b, tedy Tomáš nenazval by Ježíše nejvyšším Bohem, ale „bohem“ v menším smyslu. Druhým způsobem, jak porozumět Tomášovým slovům, by bylo, že „Můj Pán“ se vztahuje k Ježíši a „Můj Bůh“ 

se vztahuje k Otci, který působil prostřednictvím Ježíše.

1. Podívejme se dále na první pochopení. Ježíš se nikdy neoznačoval jako „Bůh“ v absolutním smyslu, jaký precedens by tedy měl Tomáš k tomu, aby Ježíše nazval „mým Bohem“? Řecký jazyk používá slovo theos („Bůh“ nebo „bůh“) s širším významem, než je dnes obvyklé. V řeckém jazyce a v tehdejší kultuře byl „BŮH“ (všechny rané rukopisy Bible byly psány velkými písmeny) popisný titul používaný pro řadu autorit, včetně římského místodržitele (Skutky 12:22). a dokonce i ďábla (2. Korintským 4:4). Bylo to použito někým s božskou autoritou. Nebylo omezeno na svůj absolutní význam jako osobní jméno pro nejvyšší Božstvo, jak jej dnes používáme.

Vzhledem k tehdejšímu jazyku a vzhledem k tomu, že Ježíš zastupoval Otce a měl božskou autoritu, je výraz, který použil Tomáš, jistě srozumitelný. Na druhou stranu, přimět Tomáše, aby řekl, že Ježíš byl „Bůh“, a tedy 1/3 trojjediného Boha, se zdá neuvěřitelné. V Concessions of Trinitarians Michaelis, Trinitarian, píše:

Netvrdím, že Tomáš najednou přešel z krajnosti pochybností k nejvyššímu stupni víry a uznal Krista za pravého Boha. To se mi zdá příliš pro tehdy existující znalosti učedníků; a nemáme žádné náznaky, že poznali božskou přirozenost Krista před vylitím Ducha svatého. Proto se přikláním k pochopení tohoto výrazu, který propukl ve výši jeho úžasu, v přeneseném smyslu, označujícím pouze „koho budu kdy v nejvyšší míře uctívat“...Nebo by za člověka vzkříšeného z mrtvých mohl být považován bůh, neboť slovo Bůh není vždy používáno v přísném doktrinálním smyslu“ [Michaelis cituje Dana, čj. níže].

Pamatujte, že v té době bylo běžné nazývat Boží zástupce „Bohem“ a Starý zákon obsahuje několik příkladů. Když Jákob zápasil s „Bohem“, je jasné, že ve skutečnosti zápasil s andělem (Ozeáš 12:4 – Více o tom viz poznámka ke Genesis 16:7–13).

Existuje mnoho trinitárních autorit, které připouštějí, že v době, kdy Tomáš mluvil, neexistovala žádná znalost trinitární doktríny. Pokud by například učedníci věřili, že Ježíš je „Bůh“ v tom smyslu, jak to dělají mnozí křesťané, „neprchli by všichni“ jen pár dní předtím, než byl zatčen. Vyznání dvou učedníků, kteří šli po cestě do Emauz, ukázalo myšlenky tehdejších Ježíšových následovníků. Když mluvili se vzkříšeným Kristem, kterého si spletli jako pouhého cestovatele, mluvili o Ježíši. Řekli, že Ježíš „byl prorok, mocný slovem i skutkem před Bohem...a ukřižovali ho; ale my jsme doufali, že on je ten, kdo má vykoupit Izrael“ (Lukáš 24:19-21). Bible jasně ukazuje, že tito učedníci považovali Ježíše za „proroka“. I když si někteří z apoštolů uvědomovali, že Ježíš je Kristus, věděli, že podle starozákonních proroctví má být Kristus, Boží pomazaný, muž. Z evangelijních zpráv nevyplývá, že by Ježíšovi učedníci věřili, že je Bůh, a když Tomáš uviděl vzkříšeného Krista, nezrodil novou teologii v momentu překvapení.

Kontext verše ukazuje, že jeho předmětem je skutečnost, že Ježíš byl naživu. Jen o tři verše dříve Tomáš ignoroval očité svědectví ostatních apoštolů, když mu řekli, že viděli Pána. Kristovo vzkříšení bylo tak spornou naukou, že tomu Tomáš nevěřil (ostatní apoštolové také ne), a tak by Ježíšova smrt způsobila, že by Tomáš pochyboval o tom, že Ježíš je tím, za koho se vydává – Mesiášem. Tomáš věřil, že Ježíš je mrtvý. Byl tedy šokován a ohromen, když viděl – a byl konfrontován – samotným Ježíšem. Když byl Tomáš konfrontován s živým Kristem, okamžitě uvěřil ve vzkříšení, tj. že Bůh vzkřísil muže Ježíše z mrtvých, a vzhledem k tomu, že „Bůh“ se v kultuře běžně používá jako jeden s Boží autoritou, to jistě dává smysl, že by Tomáš hlásal: „Můj Pán a můj bůh“. V kontextu není žádná zmínka o Trojici a není důvod se domnívat, že by učedníci věděli něco o takové doktríně.
Tomáš řekl, co by věděl: že muž Ježíš, o kterém si myslel, že je mrtvý, žije a má božskou autoritu.

Další použití theosu, které se vztahuje na tento verš, viz Židům 1:8.

2. Podívejme se na některé důvody, proč lze také chápat „Můj Pán“ jako odkaz na Ježíše a „Můj Bůh“ by mohl být odkazem na Otce, takže tento verš by neprohlašoval, že Ježíš je Bůh v jakémkoli smyslu.

Nejprve je třeba poznamenat, že tento verš výslovně nepřiřazuje Ježíši titul „Bůh“. Nepíše: „Ty jsi můj Pán a můj Bůh,“ místo toho Tomáš jednoduše říká oba tyto tituly a my musíme použít kontext, abychom určili, na co Tomáš odkazuje.

Za druhé, v celém Novém zákoně a v knize Jan je převážné použití výrazu „Bůh“ ve vztahu k Otci a „Pán“ ve vztahu k Ježíši (Jan 1:18; 3:16; 6:68; 13,14; 1,3; 2:36), tak proč bychom zde měli těmto frázím rozumět jinak? Například i ve stejném kontextu se Bůh odlišuje od Ježíše a Ježíš má Boha, Jan 20:17 zní: „Ježíš jí řekl: ‚Nedotýkej se mě, protože jsem ještě nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratrům a řekni jim: „Jdu nahoru ke svému Otci a vašemu Otci a svému Bohu a vašemu Bohu.“ Jak by měl ‚Bůh‘ (Ježíš) ‚Boha‘ (Otce), když je jen jeden Bůh (Dt 6:4; Iz 44:6; Jan 17:3)? Bylo by tedy poněkud zvláštní, kdybychom zde v Janovi 20:28 zaměňovali Boha a Ježíše a dělali z nich jedno a totéž.

Za třetí, věřit, že Tomáš zde nazývá Ježíše Bohem, je v rozporu s reakcemi ostatních apoštolů na vzkříšeného Ježíše. Důsledně se domnívali, že vzkříšení dokazuje, že Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých, nikoli že vzkříšení dokázalo, že Ježíš je Bůh (Skutky 2:22-24, 
36; 4:10; 5:30; 10:40; 13:30- 37; 1:21;

Za čtvrté, Ježíš neučil Tomáše, že je Bůh, takže to by pro Tomáše bylo zvláštní. Na druhé straně vidíme, že Ježíš učil Tomáše v Janovi 14:9, že „kdo viděl mne, viděl Otce“ a v Janovi 10:32 a Janovi 14:10, že skutky, které Ježíš koná, jsou skutky Otce. a v Janovi 12:49-50, že Ježíšova slova jsou od Otce. Takže myšlenka, že Bůh Otec působí skrze Ježíše, je jasná z knihy Jan a z toho, co Ježíš přímo učil Tomáše, ale myšlenku, že Ježíš je Bůh, Ježíš ani Jan nikde neučí.

A konečně, ani Ježíš, ani autor Jan tento Tomášův citát nevyužívají. Pokud to byl skutečně okamžik, kdy jeden z učedníků konečně rozpoznal Ježíšovo plné božství a jeho plnou rovnost s Bohem tím, že ho nazval „můj Bůh“, proč ani Ježíš, ani Jan tento okamžik nevyužili? Pokud byl Ježíš trinitářem a chápal, že je plně a rovnocenně Bohem a že víra, že je Bůh, je nezbytná pro spasení (jak věří drtivá většina trinitářů), v jediném okamžiku, kdy se zdá, že ho jeden z jeho učedníků nazývá Bohem , nedokáže to rozpoznat ani se k tomu nevyjádří, ale místo toho chválí Tomáše za jeho víru a říká: „Protože jsi mě viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli, a přesto uvěřili“ (Jan 20:29). Stejně tak autor Jan pomíjí tento nárok na Ježíšovo božství a říká: „ale toto je napsáno, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží…“ (Jan 20:31) Nezmiňuje nic o Kristově božství, nebo jak Jan tyto věci napsal, „abychom uvěřili, že Ježíš je Bůh“. ' k Ježíšovi, mluví za mnohé.



Re: Kdo je (Skóre: 1)
Vložil: mikim v Pátek, 31. leden 2025 @ 20:20:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)

Jan 20:28

Tomáš odpověděl a řekl mu: "Můj Pán a můj Bůh."

Trinitářský nárok

Trinitáři tvrdí, že sám Tomáš identifikuje Ježíše jako „Boha“.

Tvrzení vs. fakta

Biblická fakta nám ukazují, že Tomáš vyznával to, co ho Ježíš naučil – vidět Ježíše znamená vidět Otce (14:10-11; 12:44-45). To lidské tělo jménem Ježíš mluví o Otci (1:18). Ve skutečnosti je celým smyslem Janova evangelia ilustrovat, jak muž Ježíš dal poznat Boha Otce.

Problémy s reklamací

1. Čemu Tomáš nakonec uvěřil: Ježíš vstal z mrtvých

Trinitářský výklad je založen na představě, že Tomáš využil této příležitosti a prohlásil Ježíše za svého Boha. Tento výklad však popírá kontext. Zpráva není o tom, že by Tomáš pochyboval o tom, kdo Ježíš byl, ale o tom, zda Ježíš byl živý z mrtvých. Tomáš pochyboval o vzkříšení svého Pána a prohlásil, že neuvěří, že vstal, dokud Ježíše neuvidí na vlastní oči. Ve verši 27 Ježíš říká Tomášovi, aby viděl rány na jeho ruce a boku, které dokazují, že skutečně vstal z mrtvých. Tomášova odpověď na Ježíše ve verši 28 je založena na konečné víře, že Ježíš skutečně vstal z mrtvých. Ježíš pak Tomášovi ve verši 29 odpovídá, že byl požehnán, že konečně uvěřil, protože ho viděl. Ježíšova odpověď odkazuje na skutečnost, že Tomáš nakonec uvěřil, že vstal z mrtvých. Trinitáři čtou verš 29, jako by Ježíš žehnal Tomášovi za to, že věřil, že je jeho Bůh. Celá pasáž je však v tom, že Tomáš nakonec uvěřil, že Ježíš vstal z mrtvých.

Z nějakého důvodu je tato skutečnost pro trinitáře při čtení tohoto úryvku zcela ztracena. Přečetli verš 29, jako by Ježíš požehnal Tomášovi za to, že prohlásil, že je Bohem, když celá pointa pasáže je v tom, že Tomáš nakonec uvěřil, že Ježíš vstal z mrtvých. Toto odpojení je pravděpodobně způsobeno skutečností, že typický trinitář nemá ponětí, proč by Tomáš řekl „Můj Pán a můj Bůh“ v reakci na to, že Ježíš konečně vstal z mrtvých. Tato skutečnost sama o sobě ukazuje, že jednoduše nevědí, co se děje.

2. Vážně chybný předpoklad

Trinitářský výklad je také založen na velmi chybném předpokladu. Trinitáři předpokládají, že když Tomáš řekl tato slova Ježíšovi, musel využít této příležitosti, aby prohlásil, že Ježíš je jeho Bůh („můj Bůh“). Jak však ukazuje následující pasáž, tento předpoklad je značně chybný.

CEP Ekumenický překlad, 1979
Mat 16:21-23: "Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!" Ale on se obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!""

Pokud bychom výše uvedený úryvek interpretovali stejným způsobem, jakým trinitáři vykládají Jana 20:28, museli bychom dospět k závěru, že Petr je samotný Satan. To je ale zjevně nesprávné. I když Ježíš řekl tato slova přímo Petrovi, víme, že to neznamená, že Petr je sám Satan. Musíme se tedy zeptat, zda se podobná situace může odehrávat u Jana 20:28.

Text říká, že Tomáš řekl tato slova Ježíšovi. Neříká, že Tomáš „nazval“ Ježíše „Bohem“.

3. Okolní kontext

Bezprostřední kontext hovoří proti tvrzení trojice. V předchozím kontextu Ježíš popisuje svého Otce jako svého Boha a Boha Marie, spíše než aby sám sebe identifikoval jako jejího Boha. V následujícím kontextu Jan naznačuje, že toto evangelium, včetně zprávy o Ježíši a Tomášovi, napsal ne proto, aby nám řekl, že Ježíš je sám Bůh, ale proto, abychom mohli věřit, že Ježíš je Boží syn:

Viděli jsme Pána. (20:25).

Vystupuji ke svému Otci a vašemu Otci a svému Bohu a vašemu Bohu. (20:17)

Tyto věci byly napsány, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věřící měli život v jeho jménu. (20:31).

Trinitářská interpretace verše 28 ignoruje a popírá tyto kontextové skutečnosti.

4. Význam řecké gramatiky

Tomáš doslova řekl Ježíši: „Pán můj a Bůh můj“. Kdyby Tomáš řekl: „Pán a Bůh můj“, mělo by trojiční tvrzení mnohem větší váhu. Posledně uvedené tvrzení by byl druh jazyka, který byste normálně používali v řečtině k označení jedné osoby jako vašeho Pána a vašeho Boha. Ale to není jazyk, který Tomáš používal. Použil jazykovou konvenci, kterou řečtí mluvčí použili, když chtěli označovat DVĚ osoby, „Pán můj a Bůh můj“.

Velmi významný je zde také verš 17. Ježíš říká, že vystoupí k „vašemu Otci a mému Otci a vašemu Bohu a mému Bohu“. To je druh jazyka, který by řečník použil, kdyby chtěl odkazovat pouze na jednu osobu.

Neřekl, že vystoupí k „Otci vašemu a Otci mému a Bohu vašemu a Bohu mému“. Tato skutečnost nám říká, že Jan byl definitivně selektivní ohledně svých jazykových struktur a použil by jazykovou strukturu verše 17, když chtěl odkazovat na jednu osobu. Když Jan psal 20:28, nepoužil tuto jazykovou strukturu „jedna osoba“. Nezaznamenává, že by Tomáš řekl: „Pán a Bůh můj“. Spíše použil jazykovou strukturu používanou řečtinami k označení dvou osob, „Pán můj a Bůh můj“. Porovnej následující dva verše. Jestliže první verš níže odkazuje na dvě osoby, co ten druhý? To je antikrist, ten, kdo popírá Otce a Syna. 1 Jan 2:22 Tomáš odpověděl a řekl mu: "Pán můj a Bůh můj." 

Jan 20:28 Tato jazyková struktura se však v Písmu občas používá, když se odkazuje na jednu osobu. Někdy se například používá k rozlišení mezi dvěma různými rolemi, kterým může jedna osoba sloužit (viz Jan 13:13-14). Takže i když je to jazyková konstrukce používaná řeckými mluvčími k označení více dvou osob, tato skutečnost sama o sobě to nezaručuje. Proto si musíme položit otázku, zda jsou v naší Bibli další informace, které dokazují, že Tomáš měl na mysli dvě osoby. A odpověď na tuto otázku zní: "Ano, v Písmu jsou další informace, které ukazují, že Tomáš měl na mysli dvě osoby." 

5. Tomášův Bůh versus Bůh Ježíše Krista Trinitáři se zde nevědomky prozrazují jako polyteisté. Jejich tvrzení implicitně naznačuje, že Bůh Tomášův a Bůh Ježíšův nejsou týž Bůh. Tomášův Bůh je Ježíš, ale Bůh Ježíše Krista NENÍ Ježíš, ale někdo jiný (a ve své vlastní doktríně připouštějí, že Otec není Syn a naopak). Zdá se však, že zjevné důsledky jejich tvrzení je nějak nikdy nenapadají. Zdá se, že trinitáři jsou zcela slepí k tomu, že jakákoli zmínka o pravém Bohu je nutně odkazem na Boha Ježíše Krista. Tomu se nelze vyhnout, protože Bůh je jen jeden. Když tedy Tomáš říká: „Můj Bůh“, má tím nutně na mysli Boha Ježíše Krista, tedy Otce. Vystupuji ke svému Otci a vašemu Otci a svému Bohu a vašemu Bohu Jan 20:17. To, že Tomášův Bůh a Bůh Ježíše Krista jsou totožní a že se nutně vztahuje k Bohu Ježíše Krista, když říká „můj Bůh“, je nevyhnutelné, protože Bůh je jen jeden. A skutečně, Ježíš právě potvrdil skutečnost jejich společného Boha v Janovi 20:17. Tomáš tedy nutně odkazuje na Otce. A tato skutečnost přímo hovoří o tom, o čem je celé Janovo evangelium - "Kdo viděl MĚ, 

viděl OTCE." 

6. Duch svatý vychází z OTCE u Jana 20:28 Ježíš vstal z mrtvých, ale Tomáš by tomu neuvěřil, pokud by Ježíše neviděl na vlastní oči. Nyní pečlivě porovnejte tyto verše: Až přijde Utěšitel, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází z OTCE Jan 15:26 A když to Ježíš řekl, ukázal jim ruce a bok. Potom se učedníci zaradovali, když viděli Pána. Ježíš jim tedy znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mě poslal Otec, i já posílám vás." A když to řekl, dechl na ně a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Jan 20:21-22 V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. Jan 14:20 (viz 14:9-11). Ježíš ze sebe vydechl Ducha, ale už jim slíbil, že to bude Duch, který vychází z OTCE. "V ten den to budeš vědět..." Tomáš věděl. Ježíš byl v Otci a Otec byl v Ježíši.

Analýza faktů

1. Kontext: Vidět a věřit

 Ale Tomáš zvaný Didymus, jeden z dvanácti, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu tedy řekli: "Viděli jsme Pána!" Ale on jim řekl: "Dokud neuvidím na jeho rukou značku hřebů a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel, dveře byly zavřené, postavil se mezi ně a řekl: "Pokoj vám." Potom řekl Tomášovi: "Sáhni sem svým prstem a podívej se na mé ruce a sáhni sem a vlož svou ruku do mého boku a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš odpověděl a řekl mu: "Můj Pán a můj Bůh!" Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří nevidí, a přesto věří." 20:24-29 Kontext Jana 20:28 zahrnuje téma vidění a víry. Vzkříšený Ježíš se již zjevil učedníkům, ale Tomáš nebyl přítomen. Když tedy prohlásili, že viděli Ježíše, Tomáš prohlásil, že neuvěří, že Ježíš vstal, dokud to neuvidí viděl, jak je Ježíš kompletní s ranami na rukou a na boku. Ježíš se pak ukázal Tomášovi a řekl: "Sáhni sem svým prstem a podívej se na mé ruce, a natáhni sem svou ruku a vlož ji do mého boku a nebuď nevěřící, ale věřící." A poté, co mu Tomáš odpověděl, Ježíš Tomášovi odpověděl: "Protože jsi mě viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří nevidí, a přesto věří." Je zcela jasné, že smyslem tohoto vyprávění je vidět a věřit.

2. Vidět a věřit: Co Ježíš naučil Tomáše a učedníky

Na konci Jana 13 Ježíš informuje své učedníky, že odchází, a jsou velmi znepokojeni. Ale říká jim, aby se netrápili, protože vědí, jak jdou. Ale jsou stále zmatení, takže Ježíš vysvětluje:
A znáš cestu, kam jdu." Tomáš mu řekl: "Pane, nevíme, kam jdeš, jak známe cestu?" Ježíš mu řekl: „Já jsem ta cesta, i pravda a život, nikdo nepřichází k Otci, kdybyste mne znali, znali byste i mého Otce. a viděli Ho." Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce, a to nám stačí." Ježíš mu řekl: "Jsem s tebou tak dlouho, a přesto jsi mě nepoznal, Filipe? Kdo viděl mne, viděl Otce."
Kontext Jana 20:28 je vidět a věřit. Ježíš učil Tomáše a jeho učedníky vidět a věřit. Vidět Ježíše neznamená vidět pouze jednu osobu, ale dvě osoby: (1) Ježíše, jejich Pána, a (2) jejich Boha a Otce. Ježíš jim také přesně vysvětlil, JAK viděli Otce. V dalším dechu Ježíš řekl: "Otec, který přebývá ve mně, koná skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec je ve mně, jinak věřte kvůli skutkům samotným." (14:10-11). U 

Jana 12:44-45 učinil Ježíš podobné prohlášení Židům, kde řekl, že vidět/uvěřit mu znamená vidět/věřit tomu, kdo ho poslal. Poznat Ježíše znamenalo poznat Otce; věřit v Ježíše znamenalo věřit v Otce; vidět Ježíše znamenalo vidět Otce. Je to proto, že Ježíš byl poslán Otcem, aby mluvil a konal skutky ve jménu svého Otce. A co víc, byl to Otec přebývající v něm, kdo konal skutky. Tímto způsobem byl Ježíš Otcovým slovem pravdy. A tímto způsobem, vysvětluje Ježíš, viděli Otce, když viděli Ježíše.

U Jana 1:18 nám Jan říká, že Boha nikdo nikdy neviděl, ale jednorozený v lůnu Otce HO prohlašuje/vysvětluje. Přesně o tom mluví Ježíš v Janovi 14, když učí své učedníky vidět a věřit. Vidět Ježíše znamená vidět Otce. Vidět Ježíše znamená vidět nejen jednu osobu, ale dvě osoby.

Ježíš učí o vidění a víře
Verš Ježíš Otec
Jan 12:44 Kdo VĚŘÍ ve MNĚ, tak [VĚŘÍ] v TOHO, který mě poslal.
Jan 12:45 Kdo MĚ VIDÍ, VIDÍ i TOHO, který mě poslal
Jan 14:9 Kdo viděl mě, viděl i OTCE.
Jan 20:28 Pán můj a Bůh můj.

Text říká, že Tomáš řekl tato slova Ježíšovi. Text neříká, že Tomáš „nazval“ Ježíše „Bohem“. Proč by tedy Tomáš říkal tato slova Ježíšovi? Ježíš nám v Janově evangeliu výslovně řekl proč. Vidět Ježíše znamenalo vidět někoho jiného: jeho Otce. Vidět Ježíše znamenalo vidět nejen jednu osobu, ale dvě. A to je přesně to, co Tomáš vyznává v Janovi 20:28.

3. V ten den to budete vědět

Pečlivě porovnejte tato dvě Ježíšova učení:

Kdo viděl mne, viděl Otce; jak můžeš říkat: "Ukaž nám Otce"? Nevěříte, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? (14:9-10).

V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. (14:20).
Ježíš nám učedníkům říká, že si plně uvědomí pravdu o této věci „v ten den“. Ten den vstal z mrtvých. "Po malé chvíli mě svět již neuvidí, ale vy mě uvidíte; protože já žiji, budete žít i vy. V ten den poznáte, že jsem ve svém Otci." (14:19-20). učil je, že jim Duch připomene vše, co je právě naučil (14:26).

A znovu, Ježíš vdechl Ducha do svých učedníků, téhož Ducha, o kterém řekl, že pochází od OTCE a kterého jim sešle. Stalo se tak proto, že byl vzkříšen v Duchu a slávě Otce, když ho Bůh vzkřísil z mrtvých. Pán JE Duch (2 Kor 3,17; 1 Kor 14,45) a proto mohl ze sebe vydechnout Ducha, Ducha, který vychází z Otce.

Když dáme všechna tato fakta dohromady, odpověď je jasná a nepopiratelná. Vidět Ježíše znamená vidět Otce. Vidět Ježíše znamenalo vidět dvě osoby, Ježíše a Otce. Ježíš učil Tomáše a učedníky, že v ten den poznají, že Ježíš je v Otci. Důvod Tomášových slov je jasně vysvětlen v Písmu v tomtéž Janově evangeliu.

Závěr

Protože je jen jeden Bůh, měl Tomáš nutně na mysli Boha Ježíše Krista, když řekl: „Můj Bože“. Když jsou všechny důkazy poctivě zváženy, není prostě pochyb o tom, že Tomáš mu potvrdil Ježíšovo dřívější učení, že vidět a věřit v Ježíše znamená vidět a věřit v Otce, Boha Ježíše, Boha Tomáše ( 20:17). Sám Ježíš nám v tomto evangeliu říká, že prohlásil/vysvětlil Otce ve smyslu všeho, co řekl a udělal. Jan nám říká totéž – Ježíš přišel, abychom poznali Otce, pravého Boha (1 Jan 5:20). On je Cesta k Otci a skrze Něho poznáváme Otce. Ježíš vysvětlil, že viděli Otce, když viděli Ježíše, protože Otec, který v něm přebýval, konal skutky (14:9-10). Oč více pak Otec přebýval v tom mrtvém těle, které Otec vstal z mrtvých mocí svého Ducha svatého, který vychází z OTCE a který Ježíš vdechl do svých učedníků (viz 20:21-22). Protože vidět Ježíše znamenalo vidět Otce, řekl Tomáš Ježíši: "Můj Pán a můj Bůh. Tomáš vyznává, o čem je celé Janovo evangelium. Ježíš dal Otce poznat lidem světa. Jednorozený prohlašuje/vysvětluje Otce, proto vidět Ježíše znamená vidět Otce, vidět Pána Ježíše.

Požehnaný jsi Tomáši. Protože jste viděli, uvěřili jste. Jan 20:29

Kdo věří ve mne, nevěří ve mne, ale v toho, který mě poslal.
Kdo mě vidí, vidí Toho, který mě poslal. Jan 12,44-45



Stránka vygenerována za: 0.19 sekundy