Jan 20:28
Tomáš odpověděl a řekl mu: "Můj Pán a můj Bůh."
Trinitářský nárok
Trinitáři tvrdí, že sám Tomáš identifikuje Ježíše jako „Boha“.
Tvrzení vs. fakta
Biblická fakta nám ukazují, že Tomáš vyznával to, co ho Ježíš naučil – vidět Ježíše znamená vidět Otce (14:10-11; 12:44-45). To lidské tělo jménem Ježíš mluví o Otci (1:18). Ve skutečnosti je celým smyslem Janova evangelia ilustrovat, jak muž Ježíš dal poznat Boha Otce.
Problémy s reklamací
1. Čemu Tomáš nakonec uvěřil: Ježíš vstal z mrtvých
Trinitářský výklad je založen na představě, že Tomáš využil této příležitosti a prohlásil Ježíše za svého Boha. Tento výklad však popírá kontext. Zpráva není o tom, že by Tomáš pochyboval o tom, kdo Ježíš byl, ale o tom, zda Ježíš byl živý z mrtvých. Tomáš pochyboval o vzkříšení svého Pána a prohlásil, že neuvěří, že vstal, dokud Ježíše neuvidí na vlastní oči. Ve verši 27 Ježíš říká Tomášovi, aby viděl rány na jeho ruce a boku, které dokazují, že skutečně vstal z mrtvých. Tomášova odpověď na Ježíše ve verši 28 je založena na konečné víře, že Ježíš skutečně vstal z mrtvých. Ježíš pak Tomášovi ve verši 29 odpovídá, že byl požehnán, že konečně uvěřil, protože ho viděl. Ježíšova odpověď odkazuje na skutečnost, že Tomáš nakonec uvěřil, že vstal z mrtvých. Trinitáři čtou verš 29, jako by Ježíš žehnal Tomášovi za to, že věřil, že je jeho Bůh. Celá pasáž je však v tom, že Tomáš nakonec uvěřil, že Ježíš vstal z mrtvých.
Z nějakého důvodu je tato skutečnost pro trinitáře při čtení tohoto úryvku zcela ztracena. Přečetli verš 29, jako by Ježíš požehnal Tomášovi za to, že prohlásil, že je Bohem, když celá pointa pasáže je v tom, že Tomáš nakonec uvěřil, že Ježíš vstal z mrtvých. Toto odpojení je pravděpodobně způsobeno skutečností, že typický trinitář nemá ponětí, proč by Tomáš řekl „Můj Pán a můj Bůh“ v reakci na to, že Ježíš konečně vstal z mrtvých. Tato skutečnost sama o sobě ukazuje, že jednoduše nevědí, co se děje.
2. Vážně chybný předpoklad
Trinitářský výklad je také založen na velmi chybném předpokladu. Trinitáři předpokládají, že když Tomáš řekl tato slova Ježíšovi, musel využít této příležitosti, aby prohlásil, že Ježíš je jeho Bůh („můj Bůh“). Jak však ukazuje následující pasáž, tento předpoklad je značně chybný.
CEP Ekumenický překlad, 1979 Mat 16:21-23: "Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!" Ale on se obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!""
Pokud bychom výše uvedený úryvek interpretovali stejným způsobem, jakým trinitáři vykládají Jana 20:28, museli bychom dospět k závěru, že Petr je samotný Satan. To je ale zjevně nesprávné. I když Ježíš řekl tato slova přímo Petrovi, víme, že to neznamená, že Petr je sám Satan. Musíme se tedy zeptat, zda se podobná situace může odehrávat u Jana 20:28.
Text říká, že Tomáš řekl tato slova Ježíšovi. Neříká, že Tomáš „nazval“ Ježíše „Bohem“.
3. Okolní kontext
Bezprostřední kontext hovoří proti tvrzení trojice. V předchozím kontextu Ježíš popisuje svého Otce jako svého Boha a Boha Marie, spíše než aby sám sebe identifikoval jako jejího Boha. V následujícím kontextu Jan naznačuje, že toto evangelium, včetně zprávy o Ježíši a Tomášovi, napsal ne proto, aby nám řekl, že Ježíš je sám Bůh, ale proto, abychom mohli věřit, že Ježíš je Boží syn:
Viděli jsme Pána. (20:25).
Vystupuji ke svému Otci a vašemu Otci a svému Bohu a vašemu Bohu. (20:17)
Tyto věci byly napsány, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věřící měli život v jeho jménu. (20:31).
Trinitářská interpretace verše 28 ignoruje a popírá tyto kontextové skutečnosti.
4. Význam řecké gramatiky
Tomáš doslova řekl Ježíši: „Pán můj a Bůh můj“. Kdyby Tomáš řekl: „Pán a Bůh můj“, mělo by trojiční tvrzení mnohem větší váhu. Posledně uvedené tvrzení by byl druh jazyka, který byste normálně používali v řečtině k označení jedné osoby jako vašeho Pána a vašeho Boha. Ale to není jazyk, který Tomáš používal. Použil jazykovou konvenci, kterou řečtí mluvčí použili, když chtěli označovat DVĚ osoby, „Pán můj a Bůh můj“.
Velmi významný je zde také verš 17. Ježíš říká, že vystoupí k „vašemu Otci a mému Otci a vašemu Bohu a mému Bohu“. To je druh jazyka, který by řečník použil, kdyby chtěl odkazovat pouze na jednu osobu.
Neřekl, že vystoupí k „Otci vašemu a Otci mému a Bohu vašemu a Bohu mému“. Tato skutečnost nám říká, že Jan byl definitivně selektivní ohledně svých jazykových struktur a použil by jazykovou strukturu verše 17, když chtěl odkazovat na jednu osobu. Když Jan psal 20:28, nepoužil tuto jazykovou strukturu „jedna osoba“. Nezaznamenává, že by Tomáš řekl: „Pán a Bůh můj“. Spíše použil jazykovou strukturu používanou řečtinami k označení dvou osob, „Pán můj a Bůh můj“. Porovnej následující dva verše. Jestliže první verš níže odkazuje na dvě osoby, co ten druhý? To je antikrist, ten, kdo popírá Otce a Syna. 1 Jan 2:22 Tomáš odpověděl a řekl mu: "Pán můj a Bůh můj."
Jan 20:28 Tato jazyková struktura se však v Písmu občas používá, když se odkazuje na jednu osobu. Někdy se například používá k rozlišení mezi dvěma různými rolemi, kterým může jedna osoba sloužit (viz Jan 13:13-14). Takže i když je to jazyková konstrukce používaná řeckými mluvčími k označení více dvou osob, tato skutečnost sama o sobě to nezaručuje. Proto si musíme položit otázku, zda jsou v naší Bibli další informace, které dokazují, že Tomáš měl na mysli dvě osoby. A odpověď na tuto otázku zní: "Ano, v Písmu jsou další informace, které ukazují, že Tomáš měl na mysli dvě osoby."
5. Tomášův Bůh versus Bůh Ježíše Krista Trinitáři se zde nevědomky prozrazují jako polyteisté. Jejich tvrzení implicitně naznačuje, že Bůh Tomášův a Bůh Ježíšův nejsou týž Bůh. Tomášův Bůh je Ježíš, ale Bůh Ježíše Krista NENÍ Ježíš, ale někdo jiný (a ve své vlastní doktríně připouštějí, že Otec není Syn a naopak). Zdá se však, že zjevné důsledky jejich tvrzení je nějak nikdy nenapadají. Zdá se, že trinitáři jsou zcela slepí k tomu, že jakákoli zmínka o pravém Bohu je nutně odkazem na Boha Ježíše Krista. Tomu se nelze vyhnout, protože Bůh je jen jeden. Když tedy Tomáš říká: „Můj Bůh“, má tím nutně na mysli Boha Ježíše Krista, tedy Otce. Vystupuji ke svému Otci a vašemu Otci a svému Bohu a vašemu Bohu Jan 20:17. To, že Tomášův Bůh a Bůh Ježíše Krista jsou totožní a že se nutně vztahuje k Bohu Ježíše Krista, když říká „můj Bůh“, je nevyhnutelné, protože Bůh je jen jeden. A skutečně, Ježíš právě potvrdil skutečnost jejich společného Boha v Janovi 20:17. Tomáš tedy nutně odkazuje na Otce. A tato skutečnost přímo hovoří o tom, o čem je celé Janovo evangelium - "Kdo viděl MĚ,
viděl OTCE."
6. Duch svatý vychází z OTCE u Jana 20:28 Ježíš vstal z mrtvých, ale Tomáš by tomu neuvěřil, pokud by Ježíše neviděl na vlastní oči. Nyní pečlivě porovnejte tyto verše: Až přijde Utěšitel, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází z OTCE Jan 15:26 A když to Ježíš řekl, ukázal jim ruce a bok. Potom se učedníci zaradovali, když viděli Pána. Ježíš jim tedy znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mě poslal Otec, i já posílám vás." A když to řekl, dechl na ně a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Jan 20:21-22 V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. Jan 14:20 (viz 14:9-11). Ježíš ze sebe vydechl Ducha, ale už jim slíbil, že to bude Duch, který vychází z OTCE. "V ten den to budeš vědět..." Tomáš věděl. Ježíš byl v Otci a Otec byl v Ježíši.
Analýza faktů
1. Kontext: Vidět a věřit
Ale Tomáš zvaný Didymus, jeden z dvanácti, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu tedy řekli: "Viděli jsme Pána!" Ale on jim řekl: "Dokud neuvidím na jeho rukou značku hřebů a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel, dveře byly zavřené, postavil se mezi ně a řekl: "Pokoj vám." Potom řekl Tomášovi: "Sáhni sem svým prstem a podívej se na mé ruce a sáhni sem a vlož svou ruku do mého boku a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš odpověděl a řekl mu: "Můj Pán a můj Bůh!" Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří nevidí, a přesto věří." 20:24-29 Kontext Jana 20:28 zahrnuje téma vidění a víry. Vzkříšený Ježíš se již zjevil učedníkům, ale Tomáš nebyl přítomen. Když tedy prohlásili, že viděli Ježíše, Tomáš prohlásil, že neuvěří, že Ježíš vstal, dokud to neuvidí viděl, jak je Ježíš kompletní s ranami na rukou a na boku. Ježíš se pak ukázal Tomášovi a řekl: "Sáhni sem svým prstem a podívej se na mé ruce, a natáhni sem svou ruku a vlož ji do mého boku a nebuď nevěřící, ale věřící." A poté, co mu Tomáš odpověděl, Ježíš Tomášovi odpověděl: "Protože jsi mě viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří nevidí, a přesto věří." Je zcela jasné, že smyslem tohoto vyprávění je vidět a věřit.
2. Vidět a věřit: Co Ježíš naučil Tomáše a učedníky
Na konci Jana 13 Ježíš informuje své učedníky, že odchází, a jsou velmi znepokojeni. Ale říká jim, aby se netrápili, protože vědí, jak jdou. Ale jsou stále zmatení, takže Ježíš vysvětluje: A znáš cestu, kam jdu." Tomáš mu řekl: "Pane, nevíme, kam jdeš, jak známe cestu?" Ježíš mu řekl: „Já jsem ta cesta, i pravda a život, nikdo nepřichází k Otci, kdybyste mne znali, znali byste i mého Otce. a viděli Ho." Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce, a to nám stačí." Ježíš mu řekl: "Jsem s tebou tak dlouho, a přesto jsi mě nepoznal, Filipe? Kdo viděl mne, viděl Otce." Kontext Jana 20:28 je vidět a věřit. Ježíš učil Tomáše a jeho učedníky vidět a věřit. Vidět Ježíše neznamená vidět pouze jednu osobu, ale dvě osoby: (1) Ježíše, jejich Pána, a (2) jejich Boha a Otce. Ježíš jim také přesně vysvětlil, JAK viděli Otce. V dalším dechu Ježíš řekl: "Otec, který přebývá ve mně, koná skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec je ve mně, jinak věřte kvůli skutkům samotným." (14:10-11). U
Jana 12:44-45 učinil Ježíš podobné prohlášení Židům, kde řekl, že vidět/uvěřit mu znamená vidět/věřit tomu, kdo ho poslal. Poznat Ježíše znamenalo poznat Otce; věřit v Ježíše znamenalo věřit v Otce; vidět Ježíše znamenalo vidět Otce. Je to proto, že Ježíš byl poslán Otcem, aby mluvil a konal skutky ve jménu svého Otce. A co víc, byl to Otec přebývající v něm, kdo konal skutky. Tímto způsobem byl Ježíš Otcovým slovem pravdy. A tímto způsobem, vysvětluje Ježíš, viděli Otce, když viděli Ježíše.
U Jana 1:18 nám Jan říká, že Boha nikdo nikdy neviděl, ale jednorozený v lůnu Otce HO prohlašuje/vysvětluje. Přesně o tom mluví Ježíš v Janovi 14, když učí své učedníky vidět a věřit. Vidět Ježíše znamená vidět Otce. Vidět Ježíše znamená vidět nejen jednu osobu, ale dvě osoby.
Ježíš učí o vidění a víře Verš Ježíš Otec Jan 12:44 Kdo VĚŘÍ ve MNĚ, tak [VĚŘÍ] v TOHO, který mě poslal. Jan 12:45 Kdo MĚ VIDÍ, VIDÍ i TOHO, který mě poslal Jan 14:9 Kdo viděl mě, viděl i OTCE. Jan 20:28 Pán můj a Bůh můj.
Text říká, že Tomáš řekl tato slova Ježíšovi. Text neříká, že Tomáš „nazval“ Ježíše „Bohem“. Proč by tedy Tomáš říkal tato slova Ježíšovi? Ježíš nám v Janově evangeliu výslovně řekl proč. Vidět Ježíše znamenalo vidět někoho jiného: jeho Otce. Vidět Ježíše znamenalo vidět nejen jednu osobu, ale dvě. A to je přesně to, co Tomáš vyznává v Janovi 20:28.
3. V ten den to budete vědět
Pečlivě porovnejte tato dvě Ježíšova učení:
Kdo viděl mne, viděl Otce; jak můžeš říkat: "Ukaž nám Otce"? Nevěříte, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? (14:9-10).
V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. (14:20). Ježíš nám učedníkům říká, že si plně uvědomí pravdu o této věci „v ten den“. Ten den vstal z mrtvých. "Po malé chvíli mě svět již neuvidí, ale vy mě uvidíte; protože já žiji, budete žít i vy. V ten den poznáte, že jsem ve svém Otci." (14:19-20). učil je, že jim Duch připomene vše, co je právě naučil (14:26).
A znovu, Ježíš vdechl Ducha do svých učedníků, téhož Ducha, o kterém řekl, že pochází od OTCE a kterého jim sešle. Stalo se tak proto, že byl vzkříšen v Duchu a slávě Otce, když ho Bůh vzkřísil z mrtvých. Pán JE Duch (2 Kor 3,17; 1 Kor 14,45) a proto mohl ze sebe vydechnout Ducha, Ducha, který vychází z Otce.
Když dáme všechna tato fakta dohromady, odpověď je jasná a nepopiratelná. Vidět Ježíše znamená vidět Otce. Vidět Ježíše znamenalo vidět dvě osoby, Ježíše a Otce. Ježíš učil Tomáše a učedníky, že v ten den poznají, že Ježíš je v Otci. Důvod Tomášových slov je jasně vysvětlen v Písmu v tomtéž Janově evangeliu.
Závěr
Protože je jen jeden Bůh, měl Tomáš nutně na mysli Boha Ježíše Krista, když řekl: „Můj Bože“. Když jsou všechny důkazy poctivě zváženy, není prostě pochyb o tom, že Tomáš mu potvrdil Ježíšovo dřívější učení, že vidět a věřit v Ježíše znamená vidět a věřit v Otce, Boha Ježíše, Boha Tomáše ( 20:17). Sám Ježíš nám v tomto evangeliu říká, že prohlásil/vysvětlil Otce ve smyslu všeho, co řekl a udělal. Jan nám říká totéž – Ježíš přišel, abychom poznali Otce, pravého Boha (1 Jan 5:20). On je Cesta k Otci a skrze Něho poznáváme Otce. Ježíš vysvětlil, že viděli Otce, když viděli Ježíše, protože Otec, který v něm přebýval, konal skutky (14:9-10). Oč více pak Otec přebýval v tom mrtvém těle, které Otec vstal z mrtvých mocí svého Ducha svatého, který vychází z OTCE a který Ježíš vdechl do svých učedníků (viz 20:21-22). Protože vidět Ježíše znamenalo vidět Otce, řekl Tomáš Ježíši: "Můj Pán a můj Bůh. Tomáš vyznává, o čem je celé Janovo evangelium. Ježíš dal Otce poznat lidem světa. Jednorozený prohlašuje/vysvětluje Otce, proto vidět Ježíše znamená vidět Otce, vidět Pána Ježíše.
Požehnaný jsi Tomáši. Protože jste viděli, uvěřili jste. Jan 20:29
Kdo věří ve mne, nevěří ve mne, ale v toho, který mě poslal. Kdo mě vidí, vidí Toho, který mě poslal. Jan 12,44-45 |