1. Janova 5:20

A víme, že Syn Boží přišel a dal nám rozum, abychom poznali toho pravého, a jsme v tom pravém, v Synu jeho Ježíši Kristu. Toto je pravý Bůh a věčný život. (KJV)

1. Mnoho trinitářů tvrdí, že poslední věta ve verši „Toto je pravý Bůh“ odkazuje na Ježíše Krista, protože nejbližší podstatné jméno k „Toto“ je „Ježíš Kristus“. Nicméně, protože Bůh a Ježíš jsou oba zmíněni v první větě tohoto verše, poslední věta může odkazovat na kteréhokoli z nich. Slovo „toto“, které začíná poslední větou, je houtos a jeho studium ukáže, že na koho se „toto“ vztahuje, musí určovat kontext, nikoli nejbližší podstatné jméno nebo zájmeno. Bible k tomu poskytuje příklady a dobrý je ve Skutcích 7:18 a 19 (KJV): „Dokud nepovstal jiný král, který neznal Josefa. Ti samí (houtos) jednali rafinovaně s našimi příbuznými... a zlo prosilo naše otce, aby vyhnali své malé děti, až by nemusely žít.“ Z tohoto příkladu je jasné, že „totéž“ (houtos) nemůže odkazovat na Josefa, i když Josef je nejbližší podstatné jméno. Odkazuje na druhého krále dříve ve verši, i když tento zlý král není nejbližší podstatné jméno.

Pokud by platilo, že zájmena vždy odkazují na nejbližší podstatné jméno, z toho by vyplývaly vážné teologické problémy. Příkladem jsou Skutky 4:10 a 11: „Buď známo vám všem a všemu izraelskému lidu, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste ukřižovali, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze něj tento muž tu před vámi stojí celý. Toto [houtos] je kámen, který byl od vás, stavitelů položen, a který se stal hlavou rohu“ (KJV). Pokud se „Toto“ v poslední větě vztahuje k nejbližšímu podstatnému jménu nebo zájmenu, pak muž, který byl uzdraven, je ve skutečnosti kámen zavržený staviteli, který se stal hlavou rohu, tedy Kristem. To samozřejmě není pravda.

Ještě znepokojivějším příkladem pro ty, kteří si neuvědomují, že nejdůležitějším klíčem k určení správného významu je kontext, nikoli umístění podstatného jména a zájmena, je 2. Jana 1:7: „Do světa totiž vešlo mnoho podvodníků, kteří nepřiznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle. To je podvodník a antikrist“ (KJV). Struktura tohoto verše úzce souvisí se strukturou verše, který studujeme. Pokud někdo trvá na tom, že poslední fráze z 1. Jana 5:20 odkazuje na Ježíše, protože je nejbližším souvisejícím podstatným jménem, ​​pak tentýž člověk bude nucen svou vlastní logikou trvat na tom, že Ježíš Kristus je podvodník a antikrist, což samozřejmě absurdní. Dospěli jsme tedy k závěru, že ačkoli se poslední věta 1. Jana 5:20 může vztahovat k Ježíši Kristu, může stejně snadno odkazovat na Boha, který se objevuje ve frázi „Syn Boží“ a prostřednictvím přivlastňovacího zájmena „jeho“ ve frázi „jeho Syn Ježíš“. Ke kterému z těchto dvou se vztahuje, musí být určeno studiem slov ve verši a ve vzdálenějším kontextu.

2. Jakmile je jasné, že poslední věta ve verši může odkazovat buď na Ježíše, nebo na Boha, je třeba určit, kterého z těch dvou popisuje. Kontext a vzdálenější kontext určí, na koho se fráze „pravý Bůh“ vztahuje. Výsledkem tohoto zkoumání je, že výraz „pravý Bůh“ je v Bibli použit čtyřikrát vedle zde: 2. Paralipomenon 15:3; Jeremjáš 10:10; Jan 17:3 a 1 Tesalonickým 1:9. Na všech čtyřech těchto místech se „pravý Bůh“ vztahuje na Otce a ne na Syna. Zvláště relevantní je Jan 17:3, což je Ježíšova modlitba k Bohu. V této modlitbě Ježíš nazývá Boha „jediným pravým Bohem“. Tyto příklady jsou ještě silnější, když uvážíme, že 1. Jana je pozdní epištola, a čtenáři Bible si tedy již zvykli, že Bůh je nazýván „pravým Bohem“. Když k tomu přidáme skutečnost, že Jan je autorem Janova evangelia i Janových epištol, pravděpodobně by tuto frázi použil stejným způsobem. Existuje tedy každý důvod věřit, že „pravý Bůh“ z 1. Jana 5:20 je nebeský Otec, a neexistuje žádný precedens pro víru, že se to týká Syna.

3. Ze studia bezprostředního kontextu se dozvídáme, že právě tento verš se dvakrát zmiňuje o „tom, který je pravdivý“, a v obou případech se vztahuje k Otci. Jelikož tento verš dvakrát odkazuje na Otce jako na „pravého“, je to silný argument, že „pravý Bůh“ v poslední části verše je tatáž bytost.

4. Ne všichni trinitáři věří, že poslední věta ve verši odkazuje na Syna. Studium komentátorů tohoto verše ukáže, že značný počet trinitářských učenců říká, že tato fráze odkazuje na Otce. Norton a Farley dávají každý seznam takových učenců. Lenski ve svém komentáři k 1. Janu píše, že ačkoli oficiální vysvětlení Církve je odkazovat na Syna:

Tuto exegezi církve nyní řada komentátorů, kteří věří v plné božství Ježíše, jak je zjeveno v Písmu, ale cítí přesvědčeni, nazývá chybou.

Tato klauzule houtos mluví o Otci a ne o Jeho Synu. “ [1]

Jestliže je však činím, ač mi nevěříte, věřte skutkům, abyste poznali a nadále poznávali, že Otec je ve spojení se mnou a já jsem ve spojení s Otcem." 

"Poznat a dál poznávat." Dvakrát použité řecké sloveso je ginōskō (#1097 γινώσκω). První ginōsko je aktivním hlasem napjatým aoristou a zde znamená „poznat“ nebo „poznat“. Druhé ginōsko je v přítomném čase, aktivním hlasem a odkazuje na pokračující poznání, „pokračovat ve vědění“. Lenskiho komentář zní: „Abyste si mohli uvědomit a pokračovat v realizaci.“a Síla dvou sloves je vyjádřena více idiomaticky, ale správně Newmanem a Nidou: „abys jednou provždy věděl…“b Většina moderní verze říkají něco podobného jako „vědět a rozumět“, pomocí „rozumět“ vyjadřovat průběžné znalosti, ale mezi znalostmi a porozuměním je zásadní rozdíl. Je tu také skutečnost, že by to nebylo jen jedno dílo, které by lidi přesvědčilo, že Ježíš byl Kristus, ale pokračující skutky, které by bylo možné vidět a uvěřit, a tak nadále posilovat vědomí, že Ježíš byl Kristus.

"Otec je ve spojení se mnou a já jsem ve spojení s Otcem." V řečtině se jedná o použití „in“, které odkazuje na smysl pro sféru a vztah, který některé řecké gramatiky označují jako „statické en“ (v angličtině by bylo statické „in“, nikoli statické „en “). Statické "in“ se často používá k označení bytí ve vztahu, a to je jistě pravda s frází „ve mně“ a „v Otci“. Předložka en (#1722 ἐν), stejně jako všechny předložky, má mnoho různých významů v závislosti na kontextu. Ve skutečnosti lexikon BDAG říká o en:

„Použití této předložky je tolik a rozmanité a často tak snadno zaměnitelné, že přísně systematické zacházení je nemožné. Musí stačit výčet hlavních kategorií, které pomohou určit použití v jednotlivých případech.“c

BDAG říká, že existuje tolik významů předložky en („v“), že potřebujeme pochopit její hlavní použití, a pak můžeme získat pocit, jak se používá na konkrétních místech. Důležitým významem slova en pro studium těchto veršů v Janovi a mnoha dalších verších, které hovoří o tom, že jsme „v Kristu“, „v Pánu“, „v něm“ atd., je to, že znamená úzké spojení nebo vztah. BDAG říká:

„Zvláště v Pavlově nebo Janově použití se [en] používá k označení blízkého osobního vztahu, ve kterém je odkaz na výraz ἐν považován za řídící vliv: pod kontrolou, pod vlivem, v úzkém spojení s. ..V Pavlovi je vztah jednotlivce ke Kristu velmi často vyjádřen takovými frázemi jako ἐν Χριστῷ [v Kristu], ἐν κυρίῳ [v Pánu] atd.,...ve spojení s, v důvěrném spojení s tím, mít na paměti.“

Ve světle toho, co říká lexikon BDAG, některé ze způsobů, jak lze předložku en přeložit, zahrnují „ve spojení s“, „ve vztahu s“, „ve spojení s“. Když jsou dva lidé (nebo skupiny lidí) „in“ jeden v druhém, jsou ve vzájemném vztahu a stupeň intimity a spojení je definován kontextem a rozsahem Písma. Tak například v Janovi 10:38 Ježíš mluví o tom, že Otec je „v“ něm a on „v“ Otci, což je jistě velmi blízký vztah. O nějaký čas později, během Poslední večeře, Ježíš znovu říká, že je „v“ Otci a Otec „v“ něm (Jan 14:10-11). Potom Ježíš rozvinul své učení, aby ukázal, že protože apoštolové následují Ježíše, může říci: „Já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás“ (Jan 14:20).

Když Ježíš říká apoštolům: „vy ve mně a já ve vás“ (Jan 14:20), používá stejnou formulaci, kterou použil, když mluví o bytí „v“ Otci. Ve skutečnosti se Ježíš v Janovi 17:21 modlil, aby lidé uvěřili, „aby i oni byli v nás“ (v Otci a Ježíši).

Studium Ježíšova učení při Poslední večeři ukazuje, že kladl velký důraz na to, aby on a Otec byli „v sobě“ (Jan 14:10, 11, 20; 17:21-22), a podobně učil o učednícich, kteří jsou „v“ něm a on „v“ nich (Jan 15:4-7). Tak jako Bůh a Ježíš mají důvěrný vztah a jsou ve vzájemném spojení, tak Bůh, Ježíš a věřící mají být v důvěrném vztahu jeden k druhému. Tento intimní vztah je vyjádřen slovem „společenství“ v 1. Janově 1:3 a podle tohoto verše naše společenství, tj. naše plné sdílení a důvěrná společná účast, má být s Bohem, Ježíšem a navzájem. 1 Jan 1:3 tedy vyjadřuje slovem „společenství“ to, co Janovo evangelium vyjadřuje slovem „v“.

Dalším slovem v Janovi, které vyjadřuje spojení a společenství mezi Bohem, Ježíšem a věřícím, je slovo „jeden“. Ježíš řekl, že On a Otec byli „jedno“ (Jan 10:30), což znamenalo jedno v záměru, sjednocení, v důvěrném vztahu navzájem. Židé byli jeho výrokem uraženi, ale on to vysvětlil tím, že byl „v“ Otci a Otec „v“ něm (Jan 10:38). Ježíš rozšířil to, co řekl o tom, že On a jeho Otec jsou „jedno“ při Poslední večeři, když se třikrát modlil, aby věřící byli „jedno“, stejně jako Bůh a Kristus byli jedno. Modlil se, „aby mohli být jedno, jako my“ (Jan 17:11), a „aby všichni mohli být jedno, jako ty, Otče, jsi ve mně a já v tobě, aby také oni mohli být v nás“ (Jan 17:21) a „aby byli jedno, jako my jsme jedno; Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonali v jedno“ (Jan 17:22-23). Ze všech použití výrazu „jeden“ je jasné, že Ježíš a Bůh, že jsou „jedno“, se nevztahují k tomu, že jsou „jedním Bohem a stejné podstaty“, ale spíše k jednomu účelu. To, že slovo „v“ odkazuje na vztah, velmi blízký vztah, je jasné z toho, že Ježíš objasnil své učení tím, že použil stejnou slovní zásobu a mluvil o větvi „ve“ vinném kmeni: „Žijte ve mně a já budu ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nežije na vinném kmeni…“ (Jan 15:4). Větev není „uvnitř“ vinné révy, ani „v“ odkazuje na bytí stejné mystické podstaty. Je prostá pravda, že větev je ve spojení s vinnou révou; v důvěrném vztahu s ním a sjednoceni za stejným účelem: přinášet ovoce. Podobně jsou Bůh a Kristus v důvěrném vztahu a jsou ve vzájemném spojení a věřící s nimi mají být v jednotě. Několik anglických verzí poněkud objasňuje vztah mezi Bohem, Kristem a námi tím, že en (in) překládá jako „v jednotě s“ nebo „sjednoceno s“ namísto jednoduše „v“. Takže například v Janovi 10:38 překlad Charlese Williamse zní: „Otec je ve spojení se mnou a já jsem ve spojení s Otcem“ (také používá „ve spojení s“, spíše než jen „ve“ na jiných místech v Janu). Nový zákon přeložený Edgarem Goodspeedem také používá výraz „ve spojení s“ v Janovi 10:38; 14:10-11, 20; a „sjednoceni s“ v Janovi 15:4-7). Kompletní židovská Bible od Davida Sterna také zní jako „united with“ namísto „in“ v Jan 10 a 14. New English Bible používá „united with“ v Janovi 15:4. Jde o to, že když Bible říká, že Otec, Ježíš a věřící jsou „v“ sobě navzájem, nebo jsou „jedno“, odkazuje to na to, že jsou ve vzájemném důvěrném vztahu; být ve vzájemném spojení. Poté, co křesťanská církev začala v den Letnic a bylo dostupné spasení prostřednictvím nového zrození, stala se církev „v“ Kristu, „ve spojení s“ Kristem, ještě mocnějším způsobem. Křesťané mají požehnání, která mají díky tomu, že jsou sjednoceni s Ježíšem Kristem. Ačkoli je Nový zákon přeložen z řečtiny, která má „statické en“, hebrejština má stejný základní koncept, ale není vyjádřena tak jasně v gramatice samotné, ale je v kontextu a tradičním chápání jazyka a vztahů. To je důležité, protože Ježíš mluvil hebrejsky nebo aramejsky ke svým učedníkům při Poslední večeři (a na dalších místech v evangeliích), takže řecký text je řeckým překladem toho, co řekl. Pokud by řečtina měla „statické ‚v‘, ale hebrejština tento pojem neměla, mohlo by to zpochybnit výklad Ježíšovy fráze o bytí „v“ Otci a jeho apoštolech „v“ něm. Ale hebrejština má sémantický ekvivalent „statického ‚v‘“, jak můžeme vidět z veršů, jako jsou Přísloví 8:15–16 (viz komentář k Přísloví 8:15). Když tedy Ježíš při Poslední večeři používal jazyk jako „já ve vás a vy ve mně“, apoštolové znali jazyk a pojmy, o kterých mluvil. Skutečnost, že většina anglických čtenářů nezná statické použití výrazu „in“, je jedním z důvodů, proč je to, co Ježíš řekl, tak náročné a otevřené anglickým čtenářům k nesprávné interpretaci. Dalším kulturním důvodem je, že v západní kultuře, zejména v moderní západní, se lidé učí být nezávislí a soběstační. Potřeba být hluboce „v jednotě“ s ostatními lidmi neexistuje v moderním západním světě, jako tomu bylo ve starověkém světě, před policejními silami, lékaři, nemocnicemi, auty, telefony a mechanickými zařízeními – všemi věcmi, které dělají nezávislost a žít tak snadno. Výsledkem je, že mnoho moderních dospělých ve skutečnosti nikdy nezažilo „spojení“ s jinou osobou. Pojmy „v“ a „jedno“ v Janovi 14-17 jsou velmi jednoduché a poukazují na blízký vztah, ale jsou značně komplikované a obvykle nepochopené kvůli nauce o Trojici, která je vytvořena člověkem a není biblická doktrína. Podle Nejsvětější Trojice jsou Ježíš a Otec „jeden Bůh“, takže když Bible říká, že jsou „v“ sobě a „jedním“, musí Trinitáři dát těmto slovům mystický význam a říci, že odkazují na Boha a Ježíše sjednocení v podstatě a jedno a totéž bytí. Avšak toto mystické chápání „v“ a „jednom“ může být pouze odvozeno z textu, když je do veršů přečteno předpojaté chápání Trojice a slova samotná jsou zbavena svého normálního a přímočarého významu. Fráze jako Bůh je v Kristu, Kristus je v učednících, učedníci jsou v Kristu a ratolest na vinném kmeni by všechny měly mít stejný význam, protože všechny jsou součástí stejného celkového kontextu. Pokud si jednoduše přečteme celé Ježíšovo učení a použijeme všechny verše, které používají stejnou řeckou konstrukci s „in“, abychom vedli náš výklad, závěr je snadný. Bůh a Kristus jsou „v“ sobě a chtějí, aby učedníci byli „v nich“, a Bůh a Kristus jsou „jedno“ mezi sebou a chtějí, aby učedníci byli „jedno“ mezi sebou a „jedno“ s nimi. Bůh, Ježíš a učedníci by měli být ve vzájemném úzkém vztahu. Další obtíž způsobená trinitární doktrínou je, že v Janovi 17 se Ježíš modlí, aby učedníci „mohli být všichni jedno, jako ty, Otče, jsi ve mně a já v tobě, aby také oni mohli být v nás... aby mohli být jeden, jako my jsme jedno, já v nich a ty ve mně, aby byli dokonali v jedno“ (Jan 17:21-23). Měli bychom věnovat pozornost skutečnosti, že když se Ježíš modlil, „aby byli jedno, jako my jsme jedno“, slova „stejně jako“ jsou překladem řeckého slova kathōs (#2531 καθώς), což znamená „v stejným způsobem“, „stejným způsobem“. Jediný způsob, jak mohou být všichni učedníci „jedním“, je, když jsou jednotní v srdci a mysli, a protože se Ježíš modlil, aby učedníci byli sjednoceni „stejným způsobem“, jakým byli sjednoceni on a Bůh, můžeme vědět, že Ježíš byl sjednocen se svým Otcem tím, že měl stejné srdce a mysl. Není zde žádný problém, pokud to není vytvořeno trinitární doktrínou. Meyer, sám trinitář, potvrzuje, že jednota, o které se mluví u Jana, je jednotou srdce a mysli. Říká, že jednota, na kterou se odkazuje v Janovi 10:38, není „podstatnou jednotou“, jako v trinitárním chápání, které Meyer označuje jako „staré ortodoxní vysvětlení“, ale spíše je to „dynamická jednota“. Tuto „dynamickou jednotu“ identifikuje jako „nic jiného než vnitřní, aktivní, reciproční společenství“. [Více o „in“ a vztahu, ke kterému se vztahuje, viz komentář k Eph. 1:3. Informace o řecké předložce eis, která má stejný význam jako en a odkazuje na vztah, naleznete v komentáři k Řím. 6:3. Více o statickém použití „in“ ve Starém zákoně viz komentář k Přísl. 8:15. Více o nauce o Trojici, která není biblická a Ježíš není Bůh, viz dodatek 6: „Ježíš je Syn Boží, ne Bůh Syn.“ Viz také Příloha 7: „Co je Duch svatý?“] a R. C. H. Lenski, Výklad evangelia svatého Jana, 772. b Barclay M. Newman a Eugene A Nida, A Translator’s Handbook on the Gospel of John, 347. c Arndt a Gingrich, Řecko-anglický lexikon, s.v. "ἐν." d 

Heinrich Meyer, Kritická a exegetická příručka k Janovu evangeliu, 333.

CSP Český studijní překlad (2009)

1Te 1:7-10: "Tím jste se stali vzorem všem věřícím v Makedonii a v Achaji. Neboť od vás se rozeznělo Pánovo slovo nejen v Makedonii a v Achaji, ale i vaše víra, která směřuje k Bohu, se rozšířila všude, takže není třeba, abychom o tom vůbec mluvili. Oni sami totiž o nás vypravují, jaký byl náš příchod k vám a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili živému a pravému Bohu a očekávali z nebes jeho Syna, kterého probudil z mrtvých, Ježíše, který nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu."