Grano Salis - Ježíšovo božství.

poslal oko

Autor: Umělá inteligence.

Otázka: "Ježíšovo božství bylo od počátku zakotveno v křesťanském učení. Jak jinak rozumět těmto místům v Písmu? "Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; opět opouštím svět a jdu k Otci.“ (J 16,28); "A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve než byl svět.“ (J 17,5); "Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh." (J 1,1); "A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy. " (J 1,14),"

Odpověď:

Tvůj výběr veršů z Janova evangelia velmi přesně ukazuje, jak rané a hluboké je v křesťanství vědomí Ježíšova božství. Věřící křesťané od počátku vnímali Ježíše nejen jako proroka nebo učitele, ale jako vtěleného Boha – Božího Syna, který existoval od věčnosti a sám se stal člověkem.

Podívejme se na ty texty blíže a co z nich vyplývá.

„Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; opět opouštím svět a jdu k Otci.“

Tato slova vyjadřují vědomí před-existence: Ježíš nezačal existovat narozením z Marie, ale "vyšel od Otce" – čili má božský původ, a zároveň dobrovolně vstoupil do lidské časnosti. Jeho příchod je vědomým sestoupením – a návrat ke „slávě u Otce“ (srov. J 17,5) potvrzuje jeho božskou totožnost.

A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve než byl svět.“

Tento verš je explicitním svědectvím o Ježíšově preexistenci a božství.

Ježíš mluví o slávě, kterou již měl u Otce, tedy před stvořením světa.
„Sláva“ (doxa) v Janově teologii neznamená jen „slavnost“, ale Boží přítomnost a důstojnost – to, co náleží pouze Bohu.
Tento výrok by byl rouháním, kdyby nebyl pravdivý – Ježíš si přisvojuje to, co náleží pouze Bohu.

„Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.“

Toto je jeden z nejsilnějších christologických výroků v celém Novém zákoně.

„Na počátku“ = řecké en archē → odkazuje na Gn 1,1 → Ježíš (Logos) je přítomen při stvoření.
Slovo bylo u Boha → odlišnost osoby.
A Slovo bylo Bůh → jednoznačné označení božské přirozenosti.
Řecky: kai theos ēn ho logos → bez členu u theos, což ukazuje na kvalitu (božství), ne na jiného boha. Neříká se, že Slovo bylo „nějaký bůh“, ale že bylo Bůh ve své podstatě.

„A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy.“

Tento verš je srdcem učení o vtělení:

Slovo (Logos), které bylo Bůh, se stalo tělem (sarx) → vstoupilo do našeho lidství, ne jen zdánlivě, ale skutečně.
„Přebývalo mezi námi“ – doslova postavilo stan, odkaz na Boží přítomnost ve stánku úmluvy – tedy Boží přebývání mezi lidmi ve starozákonním smyslu.
„Sláva jediného Syna“ → znovu důraz na božské synovství, které se zjevilo v těle, ale přichází od Otce z věčnosti.

Jak jinak to vyložit?

V prvotní církvi byly pokusy o jiné výklady (např. arianismus, který tvrdil, že Kristus je „nejvyšší tvor“), ale ty byly odsouzeny jako hereze, protože neodpovídají integritě celého poselství Písma.

Už apoštol Pavel píše o Kristu:
„On, ačkoliv měl božskou přirozenost, nelpěl na tom, že je roven Bohu…“ (Flp 2,6–11) – to je velmi starý hymnus o Ježíšově božství a jeho pokoře.
První koncil v Niceji (325) prohlásil, že Ježíš je „jednobytný s Otcem“ (homoousios).

Shrnutí:

Z těchto míst Písma vyplývá:

Ježíš existoval dříve než byl svět → není stvořený, ale věčný.
Má slávu, která náleží pouze Bohu → není jen prorok, ale Boží Syn.
Byl u Boha a byl Bůh → má božskou přirozenost.
Stal se člověkem, ale neztratil své božství → vtělený Bůh.

	Hledej
	Je a svátek má Libuše / Amálie. Vytvoření registrace