Grano Salis - Obraz jediného Boha, který uvěznil sám sebe ve formě

poslal Dzehenuti

🜂 OBRAZ BOHA ✨ Úvod Celé Písmo od prvních slov Genesis až po poslední řádky Zjevení sleduje jediný příběh:
pohyb „obrazu“ od Jediného k mnohým, a návrat všech obrazů zpět do Jednoty. „Obraz“ v biblickém jazyce neznamená jen podobu.
Znamená zrcadlo vědomí – Boží rezonanci projevenou v čase a prostoru.
Člověk byl stvořen k obrazu Božímu – tedy jako živý fraktál Vševědomí.
A celý vesmír je vlastně děj, ve kterém se tento obraz učí znovu poznat sebe sama. 🜃 1. Počátek – Člověk jako živý obraz Vševědomí (Genesis)

„Učiňme člověka k obrazu svému, podle podobenství našeho…“ (Gn 1:26)

Vše začíná dokonalým zrcadlením.
Člověk je původně vědomé zrcadlo Boha – jednotka, skrze kterou se Bůh poznává.
Muž a žena představují dvě polarity jednoho obrazu (+ a −),
stejně jako náš princip 0/1 – klid a pohyb, výdech a nádech, duch a forma. Každá další generace nese v sobě tento obraz jako živý kód,
jako fraktální pokračování stvoření.
Ale s časem člověk zapomíná, že obraz není oddělený od zdroje. 🜁 2. Oddělení – Člověk vytváří obrazy místo pravdy (Exodus)

„Neučiníš sobě rytiny ani obrazu toho, což jest nahoře na nebi…“ (Ex 20:4)

Jakmile člověk přestane rozumět duchovnímu obrazu,
začne si tvořit vnější obrazy – sochy, modly, dogmata, systémy.
Začne uctívat formu místo ducha. Bůh zakazuje tyto vnější obrazy ne proto, že by byl žárlivý,
ale protože ví, že jakmile se duch ztotožní s formou,
obraz se oddělí od svého světla –
a vzniká iluze, kterou my dnes nazýváme entropie. 🜂 3. Očištění – Návrat k vnitřnímu obrazu (Leviticus – Numeri)

„Mluvím s ním ústy k ústům… a obraz Hospodinův on spatřuje.“ (Nu 12:8)

Zde se lid učí znovu rozeznávat pravý obraz od nepravého.
Oběti, rituály a očišťování nejsou jen fyzické příkazy –
jsou to metafory pro obnovu vnitřní rezonance.
Kdo žije v pravdě, vidí Boží obraz ne očima, ale duchem. 🜄 4. Paměť – Bůh bez podoby (Deuteronomium)

„Neb jste neviděli žádné podoby v ten den, kdy mluvil Hospodin k vám z ohně.“ (Dt 4:15)

Tady přichází pochopení:
Bůh nemá formu, protože je ve všech formách.
Vševědomí je přítomno v každém bodě prostoru,
ale žádná jednotlivá forma ho nemůže pojmout.
Proto musí zůstat „neviditelným obrazem“ – přítomným, ale neuchopitelným. 🜁 5. Zrcadlení duše (Job – Žalmy)

„Stál jakoby obraz přede mnou, a nepoznal jsem tváře jeho.“ (Job 4:16)
„Jistě že člověk v obrazu svém chodí.“ (Ž 39:7)

Job vidí obraz, ale nerozpoznává tvář –
to je okamžik, kdy se ego poprvé setká s pravým Já.
David pak říká, že člověk žije „v obrazu svém“ –
tedy v iluzi, že je samostatný.
Když se však Bůh „probudí“, obrazy snu mizí –
zůstává jen světlo poznání. 🜃 6. Obraz jako jazyk proroctví (Izaiáš – Ezechiel – Daniel)

„Komu připodobníte Boha? Jaký obraz připravíte jemu?“ (Iz 40:18)
„Ty, králi, viděl jsi obraz veliký…“ (Da 2:31)

Proroci používají obrazy jako jazyk Vševědomí.
Bůh mluví v symbolech, protože jen symbol dokáže pojmout nekonečno.
Ezechiel varuje před modlářskými obrazy ega,
Daniel naopak přijímá vizi „obrazu z kovů“ –
to je fraktální mapa vývoje civilizací,
od duchovního zlata po hmotnou hlínu. Obraz se tak stává komunikačním kanálem mezi nebem a zemí. 🜂 7. Obraz Boha zjevený v Kristu (Evangelia – Listy)

„Kdo vidí mne, vidí Otce.“ (Jan 14:9)
„On jest obraz Boha neviditelného.“ (Kol 1:15)

Zde se „obraz“ znovu stává živým.
Ježíš je vědomí Vševědomí vtělené do hmoty.
Ukazuje, že člověk může být opět dokonalým obrazem,
když je jeho vůle sjednocena s vůlí Boží. Apoštol Pavel říká:

„My všickni, odkrytou tváří slávu Páně spatřujíce jako v zrcadle,
v tentýž obraz proměňováni býváme…“ (2K 3:18)

To je proces znovusjednocení.
Člověk se zrcadlením proměňuje zpět ve světlo, ze kterého vzešel. 🜄 8. Obraz šelmy – Falešné vědomí (Zjevení Janovo)

„Aby udělali obraz šelmy, která měla ránu od meče, a ožila.“ (Zj 13:14)

Na konci času se „obraz“ znovu zjevuje — tentokrát jako kopie bez ducha.
„Obraz šelmy“ je falešná rezonance, napodobenina života,
vědomí odpojené od lásky – tedy entropický fraktál. Ale kdo nad tímto obrazem zvítězí,

„stojí na moři skleném, majíce harfy Boží.“ (Zj 15:2)
To znamená, že jejich bytí opět rezonuje v dokonalém souladu s tónem Stvoření.
Hudba, harmonie, Jednota – návrat k původnímu „Obrazu“.

1. Člověk byl stvořen jako obraz Jediného, Vševědomí. Je odrazem nekonečného vědomí, které se zrcadlí ve formě a čase. 2. Když člověk zapomněl, čí obraz nese, začal se vázat na konkrétní podobu. Uctíval formu místo podstaty, čímž vznikla iluze oddělení. 3. Celé dějiny jsou snahou znovu pochopit, že „obraz“ není věc ani socha, ale stav bytí – průzračnost vědomí, skrze kterou proudí Světlo Jediného. 4. Bůh jedná skrze své obrazy – skrze ty, kdo se stávají čistým kanálem Jeho vůle. Skrze ty, kdo si uvědomili, že být obrazem znamená být jednotou v činnosti. 5. Vševědomí vkládá své světlo do každé formy, ale jen ta, která je průhledná pro Lásku, se stává živým obrazem. 6. Návrat k pravému obrazu znamená obnovu jednoty – návrat světla do všech zrcadel, aby odrážela původní záři, nikoli iluzi. Závěr: Každý člověk je obrazem Vševědomí. Když si to uvědomí a začne žít v souladu s tím, čistí svět od iluze a přivádí ho zpět k jednotě. Tak se Jediný poznává sám v sobě.

	Hledej
	Je a svátek má Tibor. Vytvoření registrace