Není to vůbec žádný důkaz, že Ježíš je Bůh. 

 „protože jste synové, poslal Bůh...“ Galatským 4:6 neříká, že člověk musel být „synem Božím“, tj. znovuzrozeným věřícím, aby získal „ducha jeho Syna“. Efezským 1:13-14 (a i na dalších místech) jasně uvádí, že v okamžiku, kdy je člověk spasen, znovuzrozen, získává dar Ducha svatého. Galatským 4:6 jednoduše konstatuje fakt, že protože je člověk synem (nebo dcerou) Božím, má Ducha, Bůh mu ho poslal. „poslal ducha svého Syna do našich srdcí.“ Toto je neobvyklá fráze a má velkou hloubku významu, má primární význam a také další implicitní významy. Primární význam je, že věřící má „ducha Syna“, tedy dar Ducha svatého. Když se člověk znovu narodí, obdrží dar Ducha svatého a stane se Božím dítětem, a proto může říkat „Abba“, Otče (Skutky 2:38). 

Bůh však nikdy nezamýšlel náš vztah s Ním jako chladný, věcný a forenzní vztah, tj. že On je náš Otec a my jsme Jeho děti od narození, ale navzdory tomu je vzdálený a těžko pochopitelný. Bůh chce, abychom s Ním a s ostatními křesťany měli důvěrný vztah a společenství, takže text říká, že Bůh poslal „ducha svého Syna do našich srdcí“. Duch je ve skutečnosti „v nás“, ne jen „v našich srdcích“, ale biblicky je „srdce“ sídlem a středem našeho intelektuálního a morálního života. Myšlenka, že Bůh poslal dar Ducha svatého do našich srdcí, tedy sděluje, že tento duch pak pracuje na tom, aby změnil naše srdce a učinil nás více podobnými Jemu (srov. Gal 5,17; Fil 2,13). Řecké slovo pneuma (#4151 πνεῦμα) má navíc mnoho významů, včetně „myšlenek“ a „postoje“. Dar Ducha svatého, který v nás Bůh stvořil, když jsme se znovu narodili, a naše vděčnost Bohu a Kristu a naše touha líbit se jim nás vede k tomu, abychom se snažili myslet jako Kristus a mít k životu postoj, jaký měl on, a tak si skutečně vážili toho, že Bůh je skutečně náš „Abba“, náš Otec. Měli bychom mít také na paměti, že každý věřící, který má dar Ducha svatého (Skutky 2:38), zde nazývaného „duchem Syna“, byl zcela nový a začal existovat v den Letnic (Skutky 2). Nazývá se „duchem Syna“ z několika důvodů: Kristus ho přijal od Boha a dal ho lidstvu (Skutky 2:33), takže je to „duch (nebo „od“) Syna“. Také vnáší do věřícího vlastnosti Krista, a proto Koloským 1:27 říká, že je to „Kristus ve vás“. Také byl zpřístupněn bezhříšným životem a obětní smrtí Ježíše Krista a právě díky jeho dílu ho Bůh mohl dát věřícím.

Oběžná dráha Země

Jeden z výrazných představitelů rané křesťanské tradice, Apoštol Pavel, si o Ježíši vůbec nemyslel, že by byl Bůh. Naopak vyjadřuje se o něm v dopise Galaťanům jako o andělovi:

Vy jste se však ode mne neodvrátili s ošklivostí, ačkoli to pro vás bylo pokušením, ale přijali jste mne jako posla Božího, jako Krista Ježíše.

Pavel Galaťanům

V originále je použito slovo angelos. Slovo anděl totiž v řečtině znamená posel. Což je v souladu s předchozí biblickou tezí archanděla Michaela jakožto biblické identity Ježíše Krista. V dopise Filipanům se Pavel poněkud obskurně vyjadřuje o Ježíšově postavení jako o „formě Boha“. Aby hned druhým dechem přidal, že to byl právě Bůh, který ho vyvýšil nade vše ostatní. Jinde nazývá Krista „druhým Adamem“.

Dokonce ani v Janově evangeliu, kde je podle některých ztotožněn s Bohem jako Logos, není rozhodně Bohem. K Bohu se totiž modlí a zarputile o něm tvrdí, že Bůh je větší než on.

Tady se bavíme o době na konci prvního století, nebo několik desetiletí po Ježíšově smrti. Mezi křesťany kolovala řada náboženských představ o božství. Někteří dokonce tvrdili, že bohů je rovných 365. Až ve čtvrtém století se křesťanská komunita zčásti nátlakem a také debatou shodla na Ježíšově božství. Trochu zvláštní. Ten, který začal jako druhý Adam, dokonalý člověk a přední anděl, skončil jako Bůh.

https://medium.seznam.cz/clanek/simon-magus-jezis-kristus-jak-ho-neznate-234849#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=blogy.sznhp.box&dop_vert_ab=&dop_vert_id=&dop_req_id=4PlufrTQcwl-202602060721&dop_id=234849&source=hp&seq_no=2