takže klasicky žádnej důkaz, jenom spousta invektiv.

já to věděl už předem, páč písmo nikde neříká, že vzkládání rukou je křest duchem. to je jenom tvý přání a je to jenom v tvý hlavě.

písmo naopak říká, že je jedinej křest, jeden jedinej, a oproti čistě vodnímu ktu janovýmu, tenhle od krista noří nejen do vody, ale i do ducha. a po něm následuje vzjládání rukou, kerý uděluje dar ducha, moc z výsosti.

takže je jedinej křesťanskej křest, sopjenej s vodou, kerej noří do vody a do ducha a dává narodit sez ducha a po něm hned následuje vzkládání rukou, kerý uděluje dar ducha.

přesně tohle říká písmo a přesně tohle nezná rosománo a popírá to ve svý neznalosti písma i darů a působení božích.

"Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni;
 jeden je Pán, jedna víra, jeden křest"

"Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: "Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?""

"Pavel řekl: "Jakým křtem jste tedy byli pokřtěni?" Oni řekli: "Křtem Janovým."
Tu jim Pavel prohlásil: "Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm - v Ježíše."
Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše.
Jakmile na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý a oni mluvili v prorockém vytržení."

"Když jsem k nim začal mluvit, sestoupil na ně Duch svatý, jako už na počátku sestoupil na nás.
Tu jsem si vzpomněl na to, co řekl Pán: 'Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem svatým.'"

""Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?"
A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. "

- že je rozdíl mezi křtem (ke znovuzorzení) a vzkládáním rukou (k daru ducha) dokazuje list židům:

"Proto nezůstávejme již u počátečního učení o Kristu, ale směřujme k dospělosti. Nevracejme se k základním článkům o pokání z mrtvých skutků, o víře v Boha,  k učení o křtech a vzkládání rukou, o vzkříšení z mrtvých a o posledním soudu."

- pokud zde je množný číslo "o křtech", pak viz text výše, kde pavel mluví o dvou rozdílnejch křtech: o křtu Janovým a křtu do Krista...

takže ne, písmo, holoubku šachovnicovej, NIKDE nenazývá vzkládání rukou "křtem ducha"

prostě je to jenom přání tvý myšlenky a zaměňovýní pojmů za dojmy. písmo nic takovýho nezná a ty taky ne, jen si vymejšlíš. pak je o to srandovnější, když o druhejch, kerý neznáš, píšeš, že se "posmívají něčemu,  co neznají", když se ukáže, že to seš ty, kdo něco nezná a velkohubě vytrubuje svoji neznalost a dojmovitost. ale u někoho, kdo popírá boha krista, nic nečekanýho, že...

takže šach mat., holube!! :-)))

naopak písmo jasně spojuje znovuzorzení se křtem:

"nenarodí-li se k do z vody a z ducha"

"zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého."

a přesně takto tomu věřej všichni křesťani od počátku. ty nejseš křesťan, tak tomu nevěříš.

seš prostě nula, kerá si ráda vymejšlí, akorát že úplně šejdrem od pravdy...

a to bys neměl dělat.

jednak tím míjíš pravdu od boha a jednak potom vypadáš strašně směšně....

asi jako jakeš na červeným hrádku... :-)))

tak zas čus, holube !!! :-)))

Ježíš jen člověk, Duch svatý jen člověk a časem přijdete na to, že i Jehova byl jen člověk. 

Ostatně z chování těch literárních postav je zjevné, že tam je silná personofikace, projekce dotyčných autorů, co si zkrátka vytvořili postavy ke svému obrazu nebo ke svým představám. 

Každý spisovatel vkládá do textu sám sebe, což potvrdí Halina Pawlowská i Michal Viewegh a další autoři. 

Ale když jsme u těch postav z bible, tak některé postavy se chovají více lidsky a některé více božsky. 

No a to je na tom to paradoxní, že nejvíce božsky se tam chová Ježíš. Jakoby je nejvíce nad věcí, nejméně je nervní. nejméně psychotický z těch všech postav bible. Když tam chtějí kamenovat ženu, tak se k nim nepřidá, ale kreslí si něco do písku a když se ho zeptají na názor, tak akorát řekne - kdo jsi bez viny, první hoď kamenem. Čili Ježíš jako jediný byl formát. Z mnoha dalších indicií je vidět, že ti, co ho vykreslili, ho chtěli zobrazit jako ušlechtilého a nadpozemského. 

No a je paradoxní, že ti, co chtěli vykreslit Jehovu alias Hospodina, ho naopak vykreslili jako mnohem nižší až pitoreskní postavu proti Ježíši. Jehovu vykreslili jako mstivého. Topil lidi. Ježíš lidi netopil, naopak je údajně uzdravoval, sytil apod. Jehova je údajně žárlivý. Se Satanem dělali sázku, kolik Job vydrží, zabili mu děcka, dali mu nemoci - bavili se jako dva záškodníci. Satan i Jehova jsou tam zobrazeni jako jen lidi, a to nízcí lidi, s poruchami chování. Dá se říct - dva kriminálníci. Kriminálník Jehova a jeho nerozlučný parťák kriminálník Lucifer. Dále Jehova vyzývá ke genocidě Amaléků. To Ježíš nikdy neudělal, že by nějaké etnikum nenáviděl nebo ho chtěl vyhladit. 

O tom by se dalo psát hodiny a hodiny. Jehova působí jako jen člověk. A to nepovedený člověk. Ježíš spíše evokuje něco vyššího, nějakého poloboha nebo tak něco. Co z toho vyplývá? No to autorství. Z textu se pozná autor. Ten, kdo smolil literární postavu Jehovy - byl sám takto nízký a dost pokažený. Ten, kdo sestavil postavu Ježíše - musel mít na tu dobu a na to etnikum (zapšklí bigotní Židi) velkou míru ušlechtilosti, velkorysosti a byl to první pokus, jak vytvořit představu skutečně něčeho, co přesahuje běžného člověka. No a ten, kdo psal listy údajně Pavla z Tarsu, tak to je zase regrese dolů směrem k nízkosti Jehovy. I když už ne naštěstí takový pád. 

Tři (3)  prosté důkazy,  že křest ve vodě NENÍ  křest Duchem svatým.

Jsou to 2 různé křty,  v různou dobu.

1)     Křesťané v Samarii

   

KŘEST DUCHEM SVATÝM OBDRŽELI PŘED KŘTEM VE VODĚ.

     Sk 19:5:  Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jménu Pána Ježíše. 6 Když pak na ně Pavel položil ruce, sestoupil na ně Duch svatý, takže začali mluvit v jiných jazycích a prorokovat. 

KŘEST DUCHEM SVATÝM OBDRŽELI PO  KŘTU VE VODĚ, AŽ TEHDY,  KDY NA NĚ PAVEL VLOŽIL RUCE.

Ne Ježíš to zřejmě neřiká, Marek to takto nikdy nenapsal a poslední verše 16 kapitoly byly do Bible přidány. 

Kdyby někdo trval na tom, že Marek 16:16 je původní text a že člověk musí být „pokřtěn“, aby byl spasen, pak by se „křest“ v tomto verši nevztahoval na křest vodou, ale na křest Duchem svatým. V takovém případě by tvrzení „Kdo uvěří a nechá se pokřtít [Duchem svatým], bude spasen“ bylo pravdivé. Viz komentář k Markovi 16:9.

https://revbible.com/comm/Mark/chapter16/16