Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Platí Desatero i pro křesťany?

Platí Desatero i pro křesťany? Poslední dobou se na těchto stránkách setkáváme s různými názory ohledně Starého zákona a přikázání, která obdržel Mojžíš od Boha. Mnozí se totiž nesprávně domnívají, že Zákon již neplatí nebo jej chybně vztahují na určité věci. Mnozí se také domnívají, že ti, kteří o sobě tvrdí, že se snaží dodržovat přikázání (také Desatero), že se snaží Zákonem ospravedlnit a tím si vyšlapat cestičku do nebe. Můžeme se také setkat s takovými, kteří o sobě prohlašují, že již nehřeší apod. Jak je to tedy se Zákonem a milostí?

Na Sinaji obdržel Izrael od Boha dvojí Zákon: Desatero psané prstem Božím (Ex 31:18) a Knihu zákona (celkem 613 různých příkazů, zákazů), kterou napsal Mojžíš (Ex 24:4-8). Hned v úvodu Bůh posílá skrze Mojžíše lidu vzkaz: Protož nyní, jestliže skutečně poslouchati budete hlasu mého, a ostříhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi, ačkoli má jest všecka země. A vy budete mi království kněžské a národ svatý. (Ex 19:3-8) Bůh si klade podmínku, jež je poslušnost Jeho Zákonu. Tato poslušnost platí stále, i pro křesťany. Také v Novém zákoně se setkáme s rodem vyvoleným, královstvím kněžským a národem svatým (1 Pt 2:1-9), čímž jsou míněni křesťané, pro které platí tentýž Zákon. Je však důležité, abychom Zákon správně rozlišovali. V Desateru, i v Knize zákona, zjevil Bůh svému lidu svoji vůli. Bůh si sám určil, jak Ho Izrael má uctívat. První deska Desatera obsahovala čtyři přikázání, která se týkala výlučně Boha. (Ex 20:3-11; Kral. překl.) Druhá deska měla šest přikázání týkajících se bližního. (Ex 20,12-17; Kral. překl.). Obě desky desatera tvoří nedělitelný celek. Desatero bylo vloženo do truhly (do středu) (Ex 25:10, 16, Dt 10:5), Kniha zákona byla pak vložena vedle truhly smlouvy (z boku) (Dt 31:26). Jak tedy platí či neplatí Zákon v době novozákonní pro křesťany? Ještě zmínka, že přikázání z první desky, čili první 4 přikázání jsou zhrnuta v příkazu: „Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí” (Dt 6:5, 10:12, Mt 22:37), a přikázání z druhé desky, čili druhých 6 přikázání jsou zhrnuta v příkazu: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe” (Lv 19:18, Mt 22:39, Řím 13:8-10). Představme si truhlu jako naše tělo; však rozměry truhly přibližně odpovídaly našemu tělu (Ex 25:10)! Nyní si představme Pána Ježíše Krista na kříži, jak jeden z římských žoldnéřů probodl jeho bok (Jan 19:34). Tímto veškeré zákony napsané v Knize zákona a vložené do boku pozbyly svoji závaznost. Desatero však platí dále! Matouš 5:17 „Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit“. Nejen tohle místo v Bibli nám ukazuje na ukončení (naplnění) části Zákona, ale také z Kol 2:14 se dozvídáme o nařízeních přibitých do kříže. Vidíme tedy, že přikázání z Knihy zákona, ve které se hovoří o různých obětích, kněžském životě, obřízkách, čistých a nečistých pokrmech, různých svátcích apod., již pro křesťana neplatí! Jak má tedy křesťan chápat Desatero, ospravedlnění vírou (ne Zákonem), fakt, že nejsme pod Zákonem nebo že jsme Zákonu zemřeli? Pravda je v tom, že křesťan není pod zákonem (Řím 3:20, 3:28, Gal 2:16…). To však neznamená, že nemusí dodržovat příkázání (ať už z Desatera nebo z NZ), ale znamená to, že není Zákonem ospravedlněn, tj. že na základě dodržování Zákona = přikázání se Bohu líbit nemůže a že ho Bůh takto nemůže shledat spravedlivým! ! Jsme spaseni vírou, ne na základě našich lidských „dobrých” skutků. Víra bez skutků je však mrtvá – skutky z víry (viz Jakubova epištola, pro některé epištola plná slámy o). Víra díky našim skutkům z víry dochází dokonalosti (Abrahám uvěřil, to je pravda, ale vyšel do země zaslíbené a tím potvrdil svou víru skutkem! Zákonu jsme zemřeli v Kristu a v Kristu jsme ožili jako nová stvoření – tak jako žena nemůže být manželkou dvou mužů, nemůže být křesťan zároveň pod zákonem a pod milostí. Řím 7:1-6. Pokud se křesťan snaží ospravedlnit zákonem, tak odpadl od milosti. Gal 5:4. Desatero platí stejně jak pro SZ osoby tak i pro křesťany. Desatero nemůže být zrušeno, neboť je součástí přímého Božího zjevení; vyjadřuje mravní zákon, který je stále platný. Rozdíl mezi SZ a NZ je ten, že křesťané mají Desatero ve svém srdci (srdce masité namísto kamenného): „Toto je smlouva, kterou s nimi po těchto dnech uzavřu, praví Pán: Dám své zákony do jejich srdce a napíši je na jejich mysli,” (Jr 31:33, Žid 10:16, také Ez 36:25-27). Tohle je to, co měl vědět Nikodém při rozhovoru s Ježíšem, ale nevěděl! Co znamená, že máme zákon v srdci a napsaný v naší mysli? Znamená to, že zákon již neplatí? Ne, znamená to, že jsme takového smýšlení a cítění, že toužíme poslouchat Boží vůli, že toužíme se Pánu vyrovnat v Jeho svatosti! Znamená to, že zákon je přenesený z kamenných desek do našeho srdce, nikoliv zrušený! Na podporu faktu, že Desatero platí i v dnešní době, uvádím tří případy (nutno číst v kontextu): Lukáš 18:20 Přikázání znáš: abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal křivé svědectví; cti svého otce i svou matku. Efezským 6:2 "Cti svého otce i matku," to je první přikázání se zaslíbením Jakubův 2:9-12 Jste-li však předpojatí, hřešíte a Zákon vás usvědčuje jako přestupníky. Kdokoliv by totiž dodržoval celý Zákon, ale v jednom bodě klopýtl, bude vinen všemi. Vždyť ten, který řekl: "Nezcizoložíš," řekl také: "Nezabiješ." Jestliže tedy necizoložíš, ale zabíjíš, stal ses přestupníkem Zákona. Takto tedy mluvte a takto jednejte - jako ti, kdo mají být souzeni podle zákona svobody. Myslím si, že z těchto veršů jasně plyne, že Desatero platí pro každého věřícího křesťana. Nebýt pod zákonem neznamená, že zákon nemusíme dodržovat, ale že nejsme zákonem ospravedlněni!! A v tom je rozdíl!! Copak křesťan může jen tak smilnit, zabíjet či lhát? Křesťan tedy dodržuje Desatero a spoustu přikázání z NZ automaticky a Bůh s tímto dodržováním „počítá a bere to jako samozřejmost“! Z Jak 2:11 jasně plyne, že křesťan při nedodržení přikázání přestoupil Zákon = zhřešil. V úvodu je uvedeno, že někteří křesťané zastávají názor, že oni sami již nehřeší a pod., tj. nepřestupují přikázání. Je přece rozdíl mezi hřešit (systematicky) a zhřešit (a litovat toho)! Proč tedy: 1 Janův 2:1 Synáčkové moji, toto vám píši, abyste nezhřešili. A kdyby někdo zhřešil, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho spravedlivého. Je třeba ty hříchy vyznávat. Sám apoštol Pavel – již jako věřící - popisuje svůj marný boj s hříchem a se svojí tělesností (Řím 7:13-25). Žid 10:26 Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, dobrovolně hřešíme, nezůstává již žádná oběť za hříchy, Musí křesťan dodržovat přikázání? Určitě ano! Michal Vejvoda píše, že křesťanství není a nesmí být směsicí příkazů a zákazů. To je jistě pravda! Jenže Boží vůle je také to, abychom dodržovali přikázání (snažili se je dodržovat)! Křesťanství není o tom, že musím dodržovat něco, ale že chci dodržovat! Není to o tom, že nesmím hřešit, ale že nechci hřešit. Zde uvedu výrok Pána Ježíše Krista, apoštola Pavla a Jana: Jan 14:15 Milujete-li mě, zachovávejte má přikázání. 1 Kor 7:19 Obřízka nic není a neobřízka nic není. Záleží přece na zachovávání Božích přikázání. (Jistě, tento verš je nutno brát jako kontext spolu s verši Gal 5:6, 6:15, Kol 3:11) 1 Jan 5:2-3 Podle toho poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujeme Boha a zachováváme jeho přikázání. Neboť to je láska k Bohu, abychom zachovávali jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká. Zj 22:14 Blahoslavení, kteříž zachovávají přikázání jeho, aby měli právo k dřevu života a aby branami vešli do města. Pokud někdo tedy říká, že dodržuje sobotu nebo že nezabíjí… je to snad snaha se ospravedlnit před Bohem zákonem? Tím, že říkám, že nesmilním a nekradu, dostávám se snad pod zlořečenství? Nebo jen z lásky dodržuji přikázání od mého Boha (Jan 14:15)? Závěrem: jestliže někdo řekne, že dodržuje sobotu nebo jakékoliv jiné přikázání, tak to vůbec neznamená, že se chce ospravedlnit zákonem!! To je velký omyl, myslet si to!. Víme přece, že zákonem ospravedlněni nejsme (nemůžeme být, protože ho nejsme schopni dodržet a protože skrze zákon přišel hřích) a tak se o to ani nesnažíme. Víme, že jsme spasení milostí a ospravedlněni vírou ve spravedlnost Kristovu. Přikázání dodržujeme, protože milujeme Boha! Doporučuji si uvedené verše vyhledat v Bibli o). Radim alias Legulda, (radimb@seznam.cz)