poslal tk Slepí vůdcové, vyndávání třísek a Boží ekonomika
Lukáš 6, 39 (6, 20-42)
Nemohu začít dnešní kázání
jinak, než ještě jednou vzpomínkou na výročí Husovo z minulé neděle.
Mistr Jan byl dobrým žákem Ježíšovým mimo jiné v tom, jak byl přísný
k lidem postaveným do vedoucí rolí. Komu je hodně svěřeno, od toho požaduje
Hus, po vzoru Kristově, hodně zodpovědnosti. Posledně jsme si připomínali
Husův velice kritický vztah k těm, kteříž držie úřady a o kterých
si Hus nedělal žádné iluze.
I v kázání na dnešní perikopu Hus zdůrazňuje
velice ostrý polemický náboj celé Ježíšovy řeči vůči dobovým autoritám,
zejména těm samospravedlivým, které se považovaly za svědomí a pupek
lidstva, byly ochotny pronášet soudy o čemkoli a o komkoliv, zejména byly
ochotny postavit se do čela ostatních jako vůdcové, a to bez jakéhokoliv
morálního oprávnění.
Když Hus vykládá v kázání Ježíšovo podobenství
o slepých vůdcích z dnešního textu (verš 39), říká geniální myšlenku:
Vy, kteří chcete být vůdcové lidu, či jimi jste, či jiné k tomu pověřujete,
dobře to ošetřete! Říká: Viem, že slepý nechtěl by býti strážným
pod úmluvú, zemeškal-li by, že by hrad nepřietelé zlezli, aby byl oběšen,
též nebrzo (se nenajde) pán, který slepého učinil by pověžným (strážným):
i kterak tedy nestatečný chce být duší mnohých strážný? Jistě veliká
nevěra ku pánu bohu, že tak lehcě vážie cizie i své duše pro tělesný póžitek,
pro chválu neb pro přiezeň! Protož zle činie, že sě jámy věčného
zatracenie nebojie!
Kéž by tahle Husova myšlenka, skoro šest set let
stará konečně jednou začala platit: Slepec by těžko by přijal úřad strážného,
kdyby musel nést odpovědnost za výkon tohoto úřadu. Kdyby platila úmluva,
že když přehlédne díky svému deficitu útočníky a způsobí katastrofu,
bude oběšen. Lehce se přijímají úřady jen pro tělesný požitek, chválu
či přízeň, když z nich neplyne žádná zodpovědnost! Kolik je dnes lidí,
kteří nesou politickou odpovědnost za naše dnešní korupční prostředí,
kolik je těch, kteří přímo a nestydatě rozkradli co mohli, rozdělili si
tuto zemi a nejsou ani souzeni - neřku-li oběšováni, jak navrhoval Mistr Jan
Hus! Kdybychom je alespoň do Vltavy mohli máčet v koších, jak to nařizoval
Husův posluchač Václav IV, jinak ostatně také pěné kvítko!
Když dva pražští konšelé se nechali v 18. století
podplatit a v rozporu s územním plánem města Prahy povolili vystrčit palác,
dnes Kinských, o kterém se nyní opět tak mluví, o pár metrů do Staroměstského
náměstí, byli oba popraveni. Jak dnes naložit s konšely litoměřickými,
když mění územní plán a na sportovním hřišti dovolují stavět obchodní
dům, jámy věčného zatracení se nebojíce?
Jak to, že poslanci parlamentu nehorázně trvají na
své imunitě, jak to, že za miliardové tunely nenese nikdo odpovědnost? Jak
to, že na svých místech setrvávají ministři, za jejichž vedení resortu
se kradlo, až se zelenalo? Jak to, že jsou Husova slova stále tak aktuální?
V této souvislosti bylo značně nechutné, když
slavnostní bohoslužba k uctění památky onoho věčného kritika zlých vůdců
Mistra Jana minulou neděli v Betlémské kapli se zvrtla v podlézavou adoraci
současnému prezidentovi naší země, který byl bohoslužbě přítomen, a
který je dle mého názoru přímo symbolem všeho toho, co Mistr Jan Hus tak
často kritizoval. Byl jsem toho, žel, účasten a bylo mi z toho strašně
stydno a strašně špatně.
Neutekl jsem ani v nejmenším od dnešního biblického
textu. Ježíš v něm totiž skutečně v prvé řadě ostře soudí stav své
společnosti i její vůdce, kritizuje duchovní prostředí své země, a podává
ve své řeči jakési programové prohlášení nového možného stavu lidské
společnosti. Prohlášení nových pravidel, nového ethosu lidských vztahů,
i vztahu k autoritám.
Ti slepí vůdcové, o kterých Ježíš mluví, co
nutně skončí katastrofou i s těmi, kteří se od nich nechají vést také
jako slepí, to byli političtí a ideoví vůdcové Ježíšovy doby. Samolibí,
arogantní, nafoukaní sudiči, kteří s drzostí poukazovali na třísky v očích
všech ostatních okolo, svůj podíl viny na stavu světa a svou odpovědnost však
odmítali vidět. Jejich filosofie byla jednoduchá. Společnost vede elita,
ideová, intelektuální a ekonomická, která nejen že má právo, ale dokonce
má povinnost pohrdat těm, kteří jsou na okraji společnosti. Tato elita si
udržuje svou pozici propojením vzájemných služeb a diskreditací těch, kdo
k ní nepatří a kdo jsou prohlášeni za nepřátele. Vůči těm není slitování,
nemají zastání, nedovolají se spravedlivého soudu, jsou stále víc vytlačováni
z komunity, v rámci snahy o čistý svět elit mají stále menší možnost
zasahovat do osudu světa i osudů svých a pokud se tak pokusí učinit, jsou
zesměšňováni a potupeni.
Tento jakýsi vzájemný trh elit se chce dát
regulovat pouze sám sebou, nesnese žádný rušivý moment jakékoliv
sebereflexe, či vnějšího morálního apelu. Je to ekonomika sobectví,
agrese, diskriminace, segregace.
Ježíš nabízí jiný svět, jiné vztahy, jinou
odpovědnost, jinou ekonomiku. Zdánlivě na prvý pohled nereálnou. Říká:
milujte své nepřátele. Není to evidentní hloupost? Není! Ono to totiž v
žádném případě není a neznamená žádný masochismus zotročené duše,
která se lísá slabošsky ke svému trýzniteli.
Je tam použito řecké sloveso agapáte, které
neznamená citový vztah, ale znamená: buďte schopni svrchovaně důstojného,
sebevědomého pozitivního vztahu i k těm, kdo vám nejsou kladně nakloněni.
Nenechte se zaslepit nenávistí a pomstou. Nemusíte po těchto lidech zrovna
toužit a souznít s nimi. Ale jednejte s nimi tak, jak byste chtěli, aby i oni
jednali s vámi! Vnuťte jim svou noblesu, svou svobodu, vnuťte jim stejné
milosrdenství, jaké má sám Bůh! Jste přeci synové a dcery Nejvyššího,
nebuďte konformní se způsoby tohoto světa, nepoddávejte se jim! Vypočítavost,
sobectví, mstivost, nízkost, touha po odplatě - to vše se přeci nakonec
vymstí i vám!
Víte, hodně se teď - konečně - začíná mluvit o
české odplatě sudetským Němcům za nacismus po druhé světové válce. Ježíšovsky
myslící lidé začínají vidět vyhnání Němců v mnohem složitějších
souvislostech, než nám to celá desetiletí vnucovali komunisté. Avšak zejména
politikové i v těch slušnějších stranách se předhánějí v pěstování
starého šovinismu a podněcování revanšistických nálad. Doufají, že si
tím nasbírají politické body, protože předpokládají, že je volí jen chátra.
Je to ale opravdu tak? Nevolí tato chátra stejně už dávno spíš komunisty
a neměli by tito odpůrci smíření už jednou pochopit, že odplatou podle zásady
oko za oko zub za zub a ještě k tomu podle zásady kolektivní viny jsme my Češi
nejvíc po válce uškodili sami sobě? Že jsme si zdevastovali obrovská území
celého pohraničí a zaseli do svých duší semena nenávisti stejné, jako
byla ta nacistická? A neměli by si tito politikové uvědomit, že jejich
odpovědnost vůdců by měla být v budování vztahů mezi lidmi a národy
podle onoho ježíšovského programového prohlášení a ne podle slepé,
farizejské, xenofobní ideologie ?
Ona totiž ta Boží ekonomika, ekonomika svrchovaných
pozitivních vztahů, odpuštění, solidarity, jakkoli je nízkým - náš text
by řekl hříšným - duším nepřijatelná, ona totiž platí bezezbytku: Dávejte
a bude vám dáno, odpouštějte a bude vám odpuštěno, Buďte velkorysí a
stanete se součástí Božího, velkorysého světa. Dobrá míra života vám
bude natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína!
Ekonomika slepých vůdců nepřináší nikdy nic
kvalitativně nového, je stále stejná a spěje nutně k vyhoření.
Ekonomika, kterou nabízí Kristus je kreativní, vnáší do šedivého, nudného
a zlého světa nové rozměry, novou kvalitu. Obnovuje to, co se opotřebovává,
napravuje pokřivené, křísí umírající. A to platí nejen ve společenských,
ale i zcela privátních souvislostech, v našich osobních vztazích. Vždyť
sama zkušenost nás všechny učí, že právě v osobním životě Boží
ekonomika lásky platí o to naléhavěji, než v tom veřejném, v co kratších
časových úsecích se odehrává.
Ježíš říká: žák není nad učitele a může se
od něj naučit jen to, co učitel umí. Bude-li svět vyučován jen slepými vůdci,
bude to svět smutný, fádní, nudně nenávistný, řetězící se v nekonečných
aktech vin a odplat, svět postupně spějící do prázdné propasti vyhasnutí.
Najde-li se však dost lidí kteří do tohoto světa
budou přinášet to navíc, to Kristovské, to nebesky kvalitativně jiné: Boží
energickou lásku, která se nenechá zastrašit nenávistnými hlupáky, jeho
odpuštění, které se nenechá oblbit touhou po pomstě, Boží velkorysost,
která přemůže všechno malorysé počtářství, Boží svrchovanost a
noblesu, která rozleptá každou nízkost a mělkost, najde-li se dost lidí,
kteří pochopí, že ten Kristův program dobrého Božího světa je jediný
reálný a uskutečnitelný projekt, na kterém se dá stavět, a bude-li těchto
lidí skutečně dost a budou-li mít skutečně odvahu synů a dcer Nejvyššího,
pak nemusíme mít o tento svět obavy.
Amen.
Zdeněk Bárta
Autor kázání je jedním z prvních signatářů Charty 77, zakládal OF
v Litoměřicích, pak byl poslancem ČNR, spoluzakladatelem jednoho ze středisek
Diakonie ČCE, dnes je senátorem Parlamentu České republiky a zároveň farářem
církve evangelické.
