poslal nach Zákonické lamentace
Irena Chlebounová
Nechtěné dítě, divný host
nezvaný král a samorost
co přitahuje trapasy
Chytit ho, zavřít do basy
je snad jediné řešení
pro tohle zvláštní stvoření
prodchnuté zbožnou drzostí
Mít možnost, hned ho vyhostí
nejlépe někam na Měsíc -
kolem něj zeď a nikde nic
co by moh´ změnit v základech
Třeba by zkrotnul, ztratil dech
a pozbyl sílu k urážkám
Tam by moh´ kázat - zcela sám
bez davu psanců za zády
bez zázraků a parády
bez svědků chtivých senzací
dál od řádu jenž rozvrací -
Jak svůdná je ta představa!
Jenomže on tu zůstává -
ten bastard, blázen, uprchlík
teď snáší rány, davu křik:
„Nechcem ho, není vůdce náš!
Náš člověk - to je Barabáš!“
Tak, teď jsi dohrál, chytráku!
Nebo další z tvých chytáků
se skrývá ve tvém „ADIÉ?“
Viděli jste ho - nežije!
A co se toho namluvil
z fanoušků malý hlouček zbyl
štkající tiše v soukromí
Proč tedy tolik ohromí
ta zpráva, že prý žije dál?
Nikdo z nás tohle nečekal
Snad proto jsme tak zděšeni
že tenhle chudák bez ceny
mohl být vážně Boží syn
a viní nás za hrůzný čin
jímž jsme ho chtěli umlčet
Proč nejsme o pár pátků zpět?
Proč neřekls nám na rovinu
že Hospodin chtěl ve svém Synu
dát šanci lidem ze světa
a že ta naše osvěta má v sobě vážné trhliny?
Ach, odpusť, kdož jsi bez viny
neházej po nás kamenem -
Chtěli jsme být tvým ramenem
pravicí, která váží hříchy
když ty jsi pro nás příliš tichý
My snažili se držet víru
Proč Ty sis vybral hnusnou díru
a zjevil se tam potají?
Proč jsme to my, kdo reptají?
