Evoluční teorie - věda nebo náboženství? I.   Obsah : Úvod 1. Historický pohled 2. Život jen ze života 3. Shrnutí a filozofické důsledky Tato přednáška se týká evoluční teorie, jejímž předmětem je snaha o vysvětlení vzniku a rozvoje živé přírody. Tato teorie vznikla asi před 150 lety vystoupením anglického přírodovědce Charlese Darwina a postupně se stala součástí všeobecné evolucionistické koncepce popisu světa. Ta je podle současných názorů taková, že na začátku dějin vesmíru byl gigantický výbuch neuvěřitelně koncentrované hmoty zvaný "velký třesk", po kterém následovala astrofyzikální evoluce, tedy vývoj galaktických a hvězdných systémů, a ta potom na naší Zemi vyústila do evoluce biochemické, tj. do vzniku a rozvoje života.

Toto schéma je zastáváno velkou částí vědeckého světa, dostává se mu značné publicity a proto je přijímáno i naprostou většinou širší veřejnosti. Typickým příkladem tohoto stavu je obsáhlý článek ve známém časopise National Geographic (duben 2003), věnovaný tématu "Vzestup savců". Je to populárně podané vyprávění "jak to asi bylo", které nezakrývá nejistotu, pokud se týká dílčích aspektů, které ale vychází z toho, že evoluce samotná je nepochybný, vědecky prokázaný fakt. Pravda je ale taková a o tom bude tato přednáška, že ke skutečné vědě má evoluční teorie hodně daleko. Jeden z kritiků říká: "Pokus o vysvětlení vzniku všech životních forem z jediného pramene je sice odvážný a pochopitelný, je však bohužel ukvapený a nedá se ospravedlnit evidencí současných vědeckých poznatků... Vývojová teorie nebyla nikdy dokázána bez rozumných výhrad."   Navíc jde o téma, které se přímo dotýká základních otázek života každého z nás - kde jsme se tady vzali, jaký je smysl a cíl našeho života a podobně - takže má svůj význam, čemu vlastně v tomto ohledu věříme a proč. V našem výkladu nepůjdeme do velkých podrobností, spíše si ukážeme na některé principy, se kterými se evoluční teorie dostává do tak zásadního rozporu, že změna jejího hodnocení je plně na místě. Obecně platí, že otevřít se pro nějaký nový pohled nemusí být vždy snadné, protože do našeho hodnocení vždy vstupují i jiné faktory než pouhá fakta a logická argumentace. Jako lidé jsme už takoví, že chceme fakta nejen poznávat, ale také je nějak uspořádat, zařadit do určitého systému, učinit součástí svého obrazu světa. A do této projekce skutečnosti vstupují i naše přání, představy a zbytky překonaných starých názorů. S trochou nadsázky můžeme říci, že v našem pohledu se vždy mísí mýtus se skutečností. Uveďme si k tomu 2 příklady. Johannes Kepler objevil v 17.stol. objektivně platné zákony, kterými se řídí pohyby planet. V Praze v Karlově ulici je deska, která tuto skutečnost připomíná. Ale na druhé straně věřil, že tyto planety pohánějí vesmírem andělé, zpracovával horoskopy a vydal spisek na obhajobu astrologie. To už nikde na žádné desce nenajdeme. Směšné se takové věci zdají obvykle až po letech, ale v dané chvíli nemusí být snadné odlišit omyl od skutečnosti. Z dnešní doby si něco podobného můžeme ukázat na trojím ztvárnění opočlověka zvaného Sinantropus.