poslal meggy Před mečbolem poprosila Boha
Sandra Kleinová měla mečbol, ale třásly se jí ruce i nohy. Zdvihla oči k nebi a řekla: "Pane Bože, prosím tě, pomoz mi." Vzpomněla si na Pavla Nedvěda. "Přesně takhle se pomodlil za stavu 0:1 s Lotyši. A vida, zase to fungovalo.
Vzápětí totiž její soupeřka Jelena Dementěvová zahrála dvojchybu. Kleinová porazila finalistku z Roland Garros! Usedla na židli a rozplakala se. Radostí. "Pár posledních měsíců jsem byla ve strašném stavu. Nemůžu uvěřit, že proti takové hráčce mé trápení skončilo," vyprávěla.
Sběrače, který se jí snažil odebrat erární ručník, přesvědčovala: "Neberte mi ho, je to můj šťastný ručník."“ Ve Wimbledonu už šestadvacetiletou Kleinovou vedli mezi negativními rekordmankami. Šestkrát vypadla v prvním kole, postoupila teprve teď. "Na stará kolena," smála se.
A také s bolavým kolenem. Po zápase na něj přikládala led, kulhala. "Asi je vyhozené, čéška není v pouzdře. Ve druhém setu začalo strašně bolet."
Za stavu 6:4, 0:3 požádala o pomoc fyzioterapeutku. "Hodně mi ho zpevnila, až jsem si myslela, že za chvíli zmodrá. Ale potom jsem si řekla: Radši si ho urvu, než abych tuhle šanci pustila."
Emoce naplnily kurt číslo osmnáct. "Nět, nět, nět," burácela při zápase Dementěvová. "Tenhle game nesmím podělat," křičela Kleinová. I na expresivní výrazy došlo. "Musím se sebou mluvit, napětí potřebuje ven," vysvětlovala Češka. "I když se občas stydím za to, co říkám."
více na iDnes
