poslal JakubV
Na rozdíl od neposkvrněného početí, které souvisí s přenosem dědičného hříchu je početí z Ducha Svatého chápáno jako kvalitativně zcela jiná dimenze zrození, která se též nazývá vtělením. Zde zkrátka dogma o neposkvrněnosti nepřipadá v úvahu. Není totiž třeba.
Z Ducha svatého
Početí z Ducha svatého není příčinou Ježíšova božství. Je jen znamením, které ukazuje na jeho věčné Synovství v tajemné vztažnosti života Nejsvětější Trojice.
"On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny..." (Nicejsko-cařihradské vyznání víry) Matoušovo evangelium (1, 22-23) zvěstuje, že znamení "Immanuel", přislíbené kdysi prorokem Izaiášem (Iz 7, 14) rodu Davidovu a jeho lidu, se plně uskutečňuje v Ježíši Kristu, počatém působením Ducha svatého: "To všechno se stalo, aby se naplnilo to, co řekl Pán ústy proroka: Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel, to znamená Bůh s námi." Cituje podle Septuaginty, kde je původní termín "mladá žena" přeložen jako "panna". Lukášovo evangelium při zvěstování nadpřirozeného početí Ježíše (Lk 1, 26-38) Izaiášovo proroctví výslovně nepřipomíná, Izaiáše nejmenuje, přece však o naplnění jeho vizí jedná. Je to patrno zejména z andělových slov o Ježíši (Lk 1, 32-33): "Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým
rodem navěky a jeho království nebude mít konce"; tato slova vztahují na Ježíše předpověď o Immanuelově království v Iz 9, 6.
Bůh ve své moudrosti zvolil nejvhodnější způsob příchodu Vykupitele a Spasitele na svět. Jedinečnosti chvíle, kdy božská osoba Syna přijímá lidskou přirozenost, velmi vhodně odpovídá početí této přirozenosti z Ducha svatého, nadpřirozeným Božím zásahem. Tak je vlastně Ježíšovo lidství už od svého prvopočátku jedním velkým zázrakem a znamením spásy.
Maria přispěla k vytvoření Ježíšovy lidské přirozenosti vším, co bylo z jejího těla přirozeně potřebné k početí a růstu dítěte. Je pravou matkou Ježíšovou. Skrze ni je Ježíš včleněn a zapojen do lidského rodu. Jeden z nás a přece nás nekonečně přesahující; Bůh, který aniž by přestal být Bohem, stal se účastným našeho lidského života, aby nás učinil účastnými života Božího; "Bůh s námi" v tom nejplnějším významu.
"Ježíš, Josefův syn podle zákona, je ve skutečnosti ve svém lidství mimořádným zásahem Ducha svatého jedině synem Mariiným, neboť se narodil bez přispění muže. Mariino panenství tak dostává jedinečnou hodnotu a vrhá nové světlo na tajemství Ježíšova narození a synovství, neboť panenské zrození je znamením, že Ježíš má za Otce samotného Boha." (Jan Pavel II. v promluvě při všeobecné audienci 13. 9. 1995)
Ježíšovo božství nemá v početí z Ducha svatého svůj základ, jeho božské synovství tak nevzniká. Je věčným Synem v tajemné vztažnosti života Nejsvětější Trojice. Početí bez lidského otce je znamením, projevem ukazujícím na tuto skutečnost.
Manželskou lásku a všechno, co k ní náleží, hodnotí Písmo svaté kladně. Je to něco velikého, že lidé mohou být jako rodiče ve službách Stvořitelových. Početí Ježíše z Ducha svatého není podceněním manželské lásky. Lidská láska muže a ženy se při něm neuplatňuje proto, aby bylo zřejmé, že Spasitel a spása přichází z Boží lásky, jako Boží dar. Nepřichází z lidské iniciativy a z lidských schopností, ale z Boží iniciativy, z Boží moci.
Kristus "všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha" (Jan 1, 12). On sám je prvotinou a pravzorem (ne ovšem časově, ale v řádu bytí) tohoto "nového stvoření" (2 Kor 6, 17; Gal 6, 15) a tomu vhodně odpovídá jeho početí z Ducha svatého. "Mělo se zato, že je syn Josefův" (Lk 3, 23; srov. také Mt 13, 55), protože zprvu jen malý okruh lidí věděl, že Ježíš má původ v Božím tajemství. Znamení, jež bylo dáno početím z Ducha svatého, bylo dáno bezprostředně Marii a Josefovi jako velmi důležité pro jejich vztah k dítěti Ježíši i pro jejich vztah vzájemný. O tajemných okolnostech jeho početí a narození mohla hovořit zejména Maria. Věrohodnost početí Ježíše stvořitelskou mocí Boží bez lidského otce je potvrzována vším tím, co potvrzuje jeho božské poslání.
Zaměřili jsme svou pozornost na početí Ježíše z Ducha svatého jakožto znamení. Úplnější pojednání o tomto článku víry nebylo v tomto rozsahu možné. Bylo by mj. také potřeba ukázat, jak z více důvodů je zcestný výklad, považující početí z Ducha svatého jen za literární prostředek k vyjádření tajemství Ježíšovy osoby a ne za skutečnou událost.
Slova "skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem" říkáme v mešním vyznání víry skloněni, ve dnech slavností Zvěstování a Narození Páně v kleče. Skláníme se z úctou a vděčností před nesmírným darem Boží štědrosti, jenž je vtělený Syn Boží, Ježíš Kristus.
Ostrovská píseň (14. stol.)
Slovo do světa stvořenie
v božství schováno,
jež pro Evino zhřěšenie
na svět posláno.
Dievcě dřéve porozenie
jest zvěstováno,
z Davidova pokolenie
božsky vzchováno.
Ot něhože naše krščenie
jménem nazváno,
pro drahé naše spasenie
Židóm prodáno.
I pro naše vykůpenie
na smrt prodáno,
jehož nám slavné vzkřiešenie
vesele dáno.
Hroznata Janoušek OPraem
