poslal Nepřihlášený
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh
Těmito úvodními slovy začíná snad nejznámější pasáž písma – desatero. Mají nám,
lidu Nové smlouvy, tato slova co říci i dnes? Na tuto otázku se budu snažit nalézt odpověď v tomto článku.
V Ex 20,2 stojí: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh..“. Hebrejsky toto slovo zní: „Anóchí Adónaj Elóhejchá…“. Sloveso jsem v původním originále chybí. To je důležité pro další výklad. Teď bych vám chtěl, moji čtenáři, říct něco o skladbě hebrejské věty. V hebrejské větě je základem sloveso. V samotné větě bývá obvykle na prvním místě. Pokud stojí nějaké slovo, či skupina slov před tímto slovesem, znamená to, že toto slovo, či slovní spojení stojí v silném důrazu.
A teď zpět k zamýšlenému textu. Ve větě podle Ex 20,2 je jediné sloveso – vyvedl jsem a právě před tímto slovesem stojí – Já Hospodin Bůh tvůj (dosl. překlad). Podle toho co jsem už naznačil to, co stojí před slovesem, je v silném důrazu. A tady v této větě to je – Já Hospodin Bůh tvůj. Ale co to znamená? Jaký to má smysl? Znamená to, že je tady kladen důraz mnohem více na tom kým Bůh je – Já Hospodin Bůh tvůj, než na to co vykonal – vyvedl jsem tě z egyptské země, z domu otroctví. Ale co nám má tento text říct do dnešní doby? Pán Bůh by pro nás měl být Bohem ať už je náš život plný zázraků a mocného Božího jednání. Nebo žijeme prostý křesťanský život a tím největším zázrakem bylo naše pokání a obrácení k Pánu.
A nyní zpět k zamýšlenému textu: „Já Hospodin Bůh tvůj“. Podle výše naznačené logiky by v silném důrazu – v tom nejsilnějším stálo slovo „Já“. Zdá se jakoby v tomto slově byla soustředěna veškerá energie nejen této uvažované věty, ale celého desatera. Pojďme společně zauvažovat o tomto slově. Za zmínku stojí, že v samotné hebrejštině se já dá říct dvěma způsoby: „aný“ a „anóchí“. Mluvnicky mezi těmito dvěma tvary není žádný rozdíl. Nicméně „anóchí“ je spíše vyhrazeno Bohu. Ale jsou i pasáže písma, kde takto mluví o sobě i člověk. Ale co to znamená, tvrdí–li Bůh o sobě, že je „Já“. Podle mě je to odpověď všem pochybovačům a skeptikům o tom, kdo náš Bůh je. Vždyť tady z těchto táborů často slýcháme výpovědi typu: „Něco musí být“, „Taky věřím v nějakou sílu“ atp. A na to je jediná Boží odpověď rezonující skrz naskrz ne staletími, ale tisíciletími – Já. A říká nám, že Bůh je osobní Bůh, bytost, ne nějaká síla, něco neurčitého. Říká nám, že náš Bůh je živý Bůh, který se zajímá o člověka. Další myšlenka, která je s tímto spojená je, že samotné desatero je smlouva mezi Bohem a člověkem. A ono Já na začátku desatera nám má říct, že je to jenom Hospodin sám, který uzavřel smlouvu s člověkem. Ne nikdo jiný, jenom On sám. A tedy jenom On sám – Hospodin může člověka vést k zodpovědnosti vzhledem k této smlouvě. V tomto případě Izrael, protože smlouvu Hospodin uzavřel s tímto lidem. A to je další důkaz o osobnosti Boha. Vždyť smlouvu by neuzavřela nějaká síla, či něco. Náš Bůh je osobní Bůh, který vstupuje do lidského dění s maximálním „nasazením“ – uzavírá smlouvu s člověkem. Náš Bůh chce urovnat vztah s člověkem, a proto s ním uzavírá smlouvu. Smlouvu na kterou se potom bude odvolávat, a světe div se, na kterou se také může odvolávat člověk. V tomto případě Izrael, protože tuto smlouvu uzavřel Hospodin s Izraelem. Pán Bůh je bude volat k zodpovědnosti, pokud tuto smlouvu nenaplňují, tj. pokud nedodržují přikázání této smlouvy – přikázání desatera. A Izrael se zase může odvolávat, že tuto smlouvu dodržuje, v prosbě o jakoukoliv věc. Například při válečném tažení se mohl dovolávat Boží ochrany, či v případě neúrody se mohl dovolávat příznivého počasí.
Boží slovo pokračuje v Ex 20,2 „Hospodin Bůh tvůj“. A to je další výpověď o našem Bohu. Výraz Hospodin je překladem onoho nevyslovitelného jména JHVH. Všude, kde židé viděli toto jméno Boha, četli jiné z Božích jmen – Adónaj, což znamená doslova přeloženo Pán můj (jen o Bohu). A dělají to až podnes z bázně a z úcty k Bohu. A nakonec se dnes přesně neví jak se tento tetragram vyslovoval. Vyslovovat jej jako Jehova je asi nesprávné, možná Jahve je přesnější. Bůh, který vystupuje jako Jahve je ten, který stvořil člověka. Jenom On zná naše starosti a radosti. A je to jenom Jahve, který vdechl život člověku – dal mu „nebeské políbení“. On je člověku neustále nablízku.
Další jméno Boha, tak jak je v Ex 20,2 je Elohim. Jméno Elohim bývá do češtiny překládáno jako Bůh. Tento Bůh – Elohim figuruje také ve zprávě ve stvoření. Ale z trochu jiného pohledu, Elohim je stvořitelem celého vesmíru, hvězd, země. Je transcendentní, všudypřítomný, vševědoucí, přesahující naše chápání. Myslím si, že obě tyto výpovědi nám mají co říct pro naši zbožnost, či zbožnost našich sborů. Co to pro nás znamená? Znamená to, že náš Bůh je osobní Bůh, On nás zná velice dobře. Zná všechny naše touhy a přání. Náš Bůh je dobrý Bůh, On nás spasil v Kristu Ježíši. A je ochoten naplnit všechny naše potřeby. Ale pokud před něj předstupujeme, nezapomínejme na to, že je také svrchovaným Bohem, vševědoucím, všudypřítomným, transcendentním, přesahující naše úvahy o Něm.
Předstupujme před něj s úctou, která mu přináleží. A tohle všechno bychom měli mít na paměti, když se modlíme k našemu nebeskému Otci. Ve stejném smyslu je i výpověď Boží zaznamenaná v Iz 57,15: „Přebývám ve vyvýšenosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdeptaný a poníženého ducha.“. Je tady obsaženo to, co jsem se vám snažil předat, přátelé. Je to stále týž Bůh, ať už je svrchovaný a je nám tak trochu vzdálený, nebo když nás ten stejný Bůh zachránil v Kristu Ježíši a je nablízku i tomu nejposlednějšímu člověku.
Doufám, že se mi podařilo odpovědět na otázku má–li nám slovo z Ex 20,2 co říct pro naše životy. Já si osobně myslím, že ano.
Karel Sýkora, Apoštolská církev, Olomouc
