poslal jouk Honorata Zapová: Nezabudky. Dar našim pannám.
Druhé vydání. I. L. Kober, Praha 1863.
O pohlaví ženském
[.]
Rozdílné jsou úsudky o pohlaví našem. Jedni lichotí nám, že jsme nejvyššími ctnostmi obdařeny, druzí vidí pouze samé chyby; oni ve své obmezenosti, tito ve své zaslepenosti křivdu nám činí. I samé ženštiny rozdílně o pohlaví svém soudí; mnohá se jím honosí, jiné se domnívají, že je ono snižuje.
[.]
Ten jenom moudře a dobře činí, který velebí Božské zřízení ve všem, i ctí výroky prozřetelnosti v stavu i pohlaví, v jakém se narodil, i když povinnostem svým zadost činí, a umí býti šťastným. Tím způsobem stává se povolným vůli božské, poněvadž, kdo svým povinnostem zadost činí, kdo se vlastním svědomí požívá pokoje a štěstí, ten dosáhl cíle svého, pro který stvořen byl, a rozluštil těžkou otázku života.
Ty tedy, sestro moje, netrap se, že náležíš k pohlaví slabšímu; i jeho povinnosti jsou krásné i vznešené; však ženština milovanou i užitečnou býti může! Příroda mocí a silou obdařila mužského, poněvadž na ochranu slabších, zachování zákona spravedlnosti, trest za přestupky jemu svěřila; on krev svou na bojišti svém vylévá, on píše moudré zákony, přihlíží, aby byly zachovány, hájí národ svůj, vládne jím: krátce řečeno, on jest mužským. Ženštině dal Bůh čilejší i slabší povahu: ona jest s to, aby učinila smělého muže jemným, mírným i šťastným. Divoký a pošmourný byl by svět, kdyby na něm sami mužští byli; hnusný a nečinný, kdyby jej samé ženštiny naplňovaly. - Společný jejich svazek i vzájemná pomoc jsou základem společenského pořádku. Jestli tedy pleť mužská vládne světem, naše aspoň jej okrašluje.
Vážná prozřetelnost potřebných nám k tomu udělila vlastnosti: půvaby, klidnost, jemnost dala ženštině co podíl její. Nedostávalo by se světu jemného a milého půvabu, kdyby ženštiny nebyla tak slabé a čilé, kdyby byly méně schopné povolání svého; kdyby méně milovati uměly, tenkrát nebyly by schopné k vykonání všelikých ctností, ku kterým je Bůh určil.
Nemoudří soudí, že ženštiny jsou dle jejich mínění do příliš úzkého oboru činnosti postaveny. Dle jejich mínění měly by ženštiny ty samé nauky míti, co mužští, k úřadům měly by náležeti, posléz aby nebyly snad ženštinami? Ach! jak ukrutně chybuje ženština, která něčím jiným chce býti, než tím, čím jest, k čemu ji Bůh určil! Sestro, neklesni nikdy tak hluboko; já vždy opakovati budu: povinnost a povolání naše jsou krásné, vznešené! - Ženština něžných citů, trpělivá, upřímná, skromná, ženština taková, jakou každá povinna býti, znamení nadzemské bytosti v sobě nosí. Tenkráte, když muž z domova vzdálen jest, aby pečoval o polepšení svých spolubratří, když dobrý pořádek a spravedlnost střeží, když kvůli všeobecnému dobru anebo kvůli vyživení své rodiny pracuje, tehdy působí také činná žena. Méně znamenité, ale rovně užitečné jest její domácí zaměstnání; ona určuje milý pořádek, čistotu, ona vládne doma, milý odpočinek připravuje muži svému po práci, ona mu ji příjemnou činí tklivou láskou, ba mnohokráte i černé pásmo jeho života mizí před čarovným úsměvem ženy. Při dobré ženě smutek tratí polovici hořkosti, ona často muže i k velikému činu nadchne i dobrou radou mu přispěti může, a tím způsobem, ačkoli v úkrytu, užitečnou se stává. Což teprv, když se stane matkou? Jak neocenitelná ona jest v těch dlouhých utrpeních, z kterých se těší, místo aby naříkala a kvílela. Když se jenom ukončí ty bolesti, které rovnají se nejkrutějším mukám, když spatří dítě své, již nic o nich neví, již zapomněla na vše, již se vidí odměněnu.
[.]
O zdraví
Blažený člověk, kterého zdravá duše v zdravém těle bydlí, - pamatuj dobře přísloví to, sestro drahá! Duše naše jest u velmi úzkém spojení s tělem; spokojenost jedné působí na druhé, stav fysický má největší vplyv na stav moralní.
[.]
Není tedy nic dražšího nad zdraví; jedinou ctnosť ceň výše zdraví svého: přičiň se tedy jak můžeš, abys netratila drahého pokladu toho. Když zdraví ztratíme ne svou vinou, tenkrát jest povinností naší, snášeti trpělivě vůli toho, který námi vládne; kdybys ale vlastní vinou pozbavila se daru toho neocenitelného, tvé utrpení bylo by zdvojnásobeno.
[.]
Jistý pořádek a jednoduchost života jsou základem zdraví. V práci, zábavě, v pohybování těla, v jídle, pití, spaní, ve všem musíš být prozřetelna, i vždy jednej podle zákonů, které jsou za jisté a pravé uznány.
[.]
Přivykej nepohodlí; kdo si příliš hoví, ten neumí a nemůže ničeho snésti, a často i malý větérek uškodí mu. Nevyhýbej se prostější práci, ta nás velmi sílí; chraň se přílišného tepla v svém oděvu, bytu a lůžku; neboj se deštivého povětří, zimy.
[.]
Chraň se hnusné lenivosti, nečinnosti, pracuj, choď, běhej jak mnoho můžeš! Jest jisté pohybování těla, kterého musíš velmi mírně užívati, poněvadž následky jeho jsou velmi škodné. Varuji tebe proto před tím pohybováním, poněvadž vím, že máš k tomu velikou náklonnost; jistě domníváš se, že mluvím o tanci. Mnoho osob draze zaplatilo tu nebezpečnou choutku; nemysli si, že tobě dokonce zabraňuji tanec, naopak nalézám, že to je pro mladé osoby milá i užitečná zábava; tanec uděluje tělu milé a příjemné postavy, obratnější činí mladou osobu, přispívaje k lepotvárnosti těla; zvláště v zimě, když nelze tolik pohybovati se, jest mírně užitý tanec zdraví velmi prospěšný; když se ho ale bez míry užívá, jest velmi škodlivý. Zvláště nastuzení po tanci bývá velmi nebezpečné.
[.]
O zevnějšku
Dnes mysl moje, sestro drahá, obírá se s předmětem pohlaví našemu velmi důležitým; musím tobě o tom také psáti. Víš dobře, sestro moje, že nejsem z počtu těch, které o zevnějšek i krásu těla více dbají , než o půvaby duše. Neschvaluji, když někdo dle zevnějšku soudí; to již často nás oklamalo.
[.]
Shoduji se s tím míněním, i velmi schvaluji, když každý dbá o slušnost zevnější. Jest to, jak mnozí praví, odporučující list, který dává svobodný přístup do srdce i do domu. Ta půvabnost zvláště potřebna jest pohlaví našemu, poněvadž naším určením jest, milý dojem činiti.
Nemotorný a nepříjemná zevnějšek každý spíše u mužského přehlédne, ale žena taková náramně se každému protiví, tím více, poněvadž půvabnost jest zároveň okrasou i zbraní. -
[.]
O domácím a ženském zaměstnání
Kdo chce býti spokojen, vesel i šťasten, kdo nechce míti dlouhou chvíli, kdo chce zasloužiti sobě jmena ctihodné a užitečné osoby, ten budiž vždy činný. K ustavičnému zaměstnání určil nás Bůh, máme tedy sbírati všecky síly své, chápati se s chutí každého zaměstnání, i pracovati, jak mnoho můžeme.
[.]
Jsi-li movitá, nevyužívej bohatství svého k vykoupení se od povinností svých, když ne z ohledu na ctnost, tedy z ohledu na vlastní štěstí své. Když zaplatíš sekretáře, aby počty za tebe vedl, hospodyni, které všecko za tebe vydá i ke všemu dohlédne, služky, které všecko za tebe ušijí, uspořádají, které tebe od hlavy k nohoum obléknou; když zaplatíš chůvu, která tvé děti umyje, oblékne, uspí, s nimi si zahraje; učitelku, aby je učila; víš, co sobě koupíš? dlouhou chvíli, nespokojenost a neštěstí. Což může nás více zajímati a překvapiti v dobře uspořádaném domě, než mladá, veselá, ač jednoduše, ale vždy čistě a vkusně oblečená hospodyně? Se zalíbením na ní hledíme, poněvadž ona o všecko pečuje, všude své bedlivé oko má, a ví, co se v každém koutě děje, krátce řečeno, jest duší celého domu, osou, okolo které se všecko točí, vzorem pro známé i služebné, rozkoší muže, ozdobou své rodiny, Bohu i lidem milá.
[.]
O ctnostech ženským potřebných
[.]
Ať tě potká jakékoli neštěstí, snášej je trpělivě a odhodlaně; spolehej se na vůli Boží, a šťastný ten, který přesvědčen jest, že ačkoli trpí, nevinně trpí. Užij toho k přiozdobení své duše a hleď, aby neštěstí místo co by tebe zdrtiti mohlo, vzdělalo srdce tvé; sebeř všechny síly svoje, abys setrvala; pevná mysl v utrpění, trpělivost v neštěstí zbližuje nás k Bohu.
[.]
Druhá ctnost pohlaví našemu potřebná jest útlocit. Zdá se býti nemožné, aby se ženská bez útlocitu obešla. Ta, které určeno jest, aby milovala a milována byla, aby podléhala, aby lahodila, jak by bez útlocitu dokonalou a šťastnou býti mohla? Útlocit nejenom půvabem, ale i zbraní jest naší, i lépe nám poslouží v každém pádu, než když sobě příklad bereme z mužů, a vůli svou ve všem míti chceme.
Nevím, proč se z mládí nepřiučujeme tomu převýbornému umění, totiž podlehlosti. Bůh chtěje tu nauku usnadniti nám ženštinám, záhy nám podává příležitost k tomu. Od kolébky v podlehlosti žijeme, sebemenší tvrdohlavost bývá vždy u děvčete přísně trestána, i co u chlapce jest dobrou vlastností, tj. na škodu nám: hrdá a nepodlehlá povaha u děvčete stává se pramenem neštěstí.
[.]
Po jemnocitu následuje skromnost. Skromnost jest pohlaví našemu tím, čím vůně květinám: ona zdvojnásobuje jejich půvab a dobré vlastnosti jsou tím milejší oku i srdci. Jestli předpojatost u mužského nemile nás dojímá, tím více oškliví se každá ženština, která vykládá na krám své umění, nauky, své půvaby, rozum, schopnosti, dobré vlastnosti, - vše by měl každý uhodnouti. Vysoce vzdělanou může býti jenom skromná ženština, a jestli mnozí mužové protiví se osvětě naší, jestli se chrání i bojí učených žen, největší příčinou toho jest to, že málo která spojuje učenost se skromností.
