poslal tk
Křesťané v Iráku - nový terč teroristů?
Stanou se křesťané v Iráku novým terčem teroristů? Tuto otázku si nepochybně klade nejeden z nich. Celá komunita se totiž považuje za nejzranitelnější menšinu v této nestabilní zemi. Únos mosúlského arcibiskupa Basila Georgese Casmoussy vyvolá nepochybně další obavy, a to i přesto, že byl po 24 hodinách propuštěn. Dá se očekávat možná i nová vlna utečenců. Mimochodem, Irák už opustily desetitisíce křesťanů.
Kultivovaný Basile Georges Casmussa je nepochybně symbolickou postavou - a není třeba zdůrazňovat, že islámští teroristé si na symboly potrpí. Ne nadarmo si za cíl svých útoků na New York a Washington vybrali mrakodrapy Světového obchodního centra či budovu Pentagonu. 66-letý Casmussa je nejvyšším církevním představitelem v Iráku. Před šesti lety mu bylo svěřeno vedení mosúlské komunity syrských katolíků. Mimochodem, je značně oblíben také mezi místními muslimy.
Dodejme, že vlna útoků na křesťany probíhala hlavně v létě, kdy teroristé uskutečnili koordinované útoky na kostely v čase nedělních bohoslužeb. Tehdy utekly do sousedních zemí (hlavně do Jordánska) tisíce křesťanských rodin. Útoky na kostely byly totiž jenom vrcholkem ledovce, o kterém média referovala. Další zprávou, jež se dostala na veřejnost, byly útoky na křesťanské obchody, ve kterých se prodává alkohol. Ten totiž islám zakazuje, takže teroristé si ve flaškách šampaňského našli další vítaný symbol.
Lidé na Západě se většinou dozvědí o těchto takříkajíc velkých zprávách, prakticky nikdo ale neví o drobném a soustavném útlaku, jemuž jsou křesťané vystaveni. Radikálové totiž nenápadně stupňují cílené akce proti nim. Jedná se hlavně o únosy dětí, útoky na ženy, jež nemají na hlavě šátek, výhružné letáky, a samozřejmě výbuchy před jejich domy či obchody. Za takových okolností se raději stěhují k příbuzným do ciziny, ačkoliv církevní představitelé je vyzývají, aby přece jen zůstali. Jenom v Mosúlu byly přitom minulý měsíc zaznamenány dva útoky na křesťanské kostely. Z bezpečnostních důvodů musely být proto zrušeny například tradiční půlnoční mše na Vánoce.
Křesťané jsou navíc v očích méně vzdělaných radikálů jakýmisi spojenci Západu (a tedy nepřáteli), a to i přesto, že Irák má ke kolébce křesťanství podstatně blíže, než Evropa nebo Amerika.
Křesťané jsou totiž v Iráku 2000 let a mnohokrát přispěli k tamním dějinám. Jejich počet se ovšem v posledních letech rapidně snižuje. Před první válkou v Perském zálivu jich byl přibližně jeden milion, nyní už slabých 800 000. A dá se předpokládat, že neblahý trend bude pokračovat. Spojencům se totiž nedaří nastolit bezpečné podmínky a vláda, která vzejde z nynějších voleb, se situací tříprocentní menšiny asi příliš zabývat nebude.
Je to pozoruhodné, protože křesťané jsou v Iráku (i přes malý počet) jednou z nejvíce respektovaných komunit. Po pádu Saddáma Husajna se nesnažili dostat k mocenským pákám, přestože patří k bohatší a vzdělanější vrstvě, a bydlí většinou v oblasti Bagdádu. Za Husajnova režimu se dostali do těžkostí kvůli nucenému stěhování, ale jinak nebyli přímému útlaku vystaveni. Mimochodem, z komunity chaldejských křesťanů pocházel známý šéf diplomacie Tarík Azíz. Často se uvádí, že právě tito křesťané mluví dodnes řečí, kterou kdysi mluvil Kristus.
Dodejme, že útoky na křesťany nejsou ničím novým ani v dějinách minulého století. Když získal Irák samostatnost (v roce 1932), zmasakrovala armáda mnoho křesťanů, což mínila jako odvetu za jejich spolupráci s britskou koloniální správou. Celé vesnice byly zničeny a kostely zbořeny. I tehdy mnoho křesťanů ze země uteklo.
Jaké bude tedy pro irácké křesťany 21. století? Budoucnost zdaleka nemusí být slibná. Rostoucí islámský fundamentalismus nevěští nic dobrého, ačkoliv nadějí by mohlo být snad ukončení konfliktu mezi Izraelem a Palestinci. Pokud se ho samozřejmě podaří ukončit.
Daniel Raus
ČRO
